DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 31. března 2025

Recenze/review - TREPHINING - Cranial Offerings (2025)


TREPHINING - Cranial Offerings
vinyl 2025, Fucking Kill Records

for english please scroll down

Několik mrtvol, zasypaných v mělkém hrobě. Zbytky oblečení, kusy masa, dávno shnilého a sežraného červy. Stopy po násilí, tichý šepot, plný bolesti a utrpení. Hluboko v lesích, na místě, kde kdysi dávno stála celá vesnice. Objeveny náhodou, vyskládány na pitevní stůl. Oběti dávných vražd se samozřejmě probudí a všem prokousnou hrdlo. Není divu, v márnici hraje zrovna debutové album švýcarských tmářů TREPHINING. Stačilo mi jen několik poslechů a jeden tanec s nemrtvými, abych věděl, že jsem zde správně.

Podobné smečky totiž vyhledávám, podporuji a hlavně si rvu jejich hudbu pod tlakem do hlavy. Od prvního setkání si užívám hnilobu, špínu a všude přítomnou smrt, která čeká ve stínu. Stačí, abyste udělali jednu malou chybu a vezme vás sebou. Do podsvětí, do záhrobí, do nekonečné temnoty. A hrát vám k tomu bude novinka "Cranial Offerings".


V katakombách se snažím trávit čím dál tím víc času. Mohu vám jenom potvrdit, že švýcarští maniaci uchopili kov smrti za ten správný konec. Skladby v sobě mají nejen pradávnou energii a tlak, ale také spoustu zajímavých momentů. Pokud máte tenhle styl, nasáklý zkaženou krví, rádi stejně jako já, hraje se zde pro vás. Jsem rád, že si kapela dala pozor i na formální věci. Líbí se mě masivní, prašivý zvuk (S. Morbid - recording). Mám slabost i pro černobílý motiv na obalu, který krásně sedí s předkládanou hudbou a morbidně ji doplňuje. Autorem je Manu Stänker. Když se venku setmí a ochladí se, ze stínů vystoupí démoni. Kývají souhlasně hlavou. "Cranial Offerings" je totiž přesně tím druhem nahrávky, která má v sobě všechny potřebné ingredience k tomu, aby mohly být zahájeny veškeré záhrobní rituály pro vyvolávání samotné Smrti i Ďábla. Pokud máte rádi kapely typu BENEDICTION, AUTOPSY, BOLT THROWER, DISMEMBER, ASPHYX, neváhejte ani chvilku, švýcarští maniaci jsou stejné krve. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že kapele věřím každý tón, každou notu. Beru do rukou lopatu, počkám až nastane půlnoc a vydám se odkrýt další děsivé tajemství. Jsem rád, že jsem na svých toulkách temnotou tuhle smečku objevil. TREPHINING určitě věnujte pozornost, jejich hudba vás strhne do hlubiny a pohřbí zaživa. Navíc mají poctivý old schoolový feeling. Několik mrtvol, zasypaných v mělkém hrobě. Zbytky oblečení, kusy masa, dávno shnilého a sežraného červy. Stopy po násilí, tichý šepot, plný bolesti a utrpení. Hluboko v lesích, na místě, kde kdysi dávno stála celá vesnice. Objeveny náhodou, vyskládány na pitevní stůl. Oběti dávných vražd se samozřejmě probudí a všem prokousnou hrdlo. Hnilobný, chladný a prašivý death metal ze starých katakomb, u kterého se rozpadnete v prach! Smrt útočí ze stínu! 

Asphyx says:

Several corpses buried in a shallow grave. Remnants of clothes, pieces of meat, long rotten and eaten by worms. Traces of violence, silent whispers, full of pain and suffering. Deep in the woods, in a place where a whole village once stood long ago. Discovered by chance, piled on the autopsy table. The victims of the ancient murders wake up, of course, and they all get their throats cut. No wonder, the debut album of Swiss darkies TREPHINING is playing in the morgue. It only took me a few listens and one dance with the undead to know I was right here.

I seek out similar packs, support them and most importantly, I rip their music into my head under pressure. From the first time I met them, I have enjoyed the rot, the filth and the omnipresent death that waits in the shadows. All you have to do is make one small mistake and it will take you with it. Into the underworld, into the beyond, into the endless darkness. And the new "Cranial Offerings" will be playing for you.


I'm trying to spend more and more time in the catacombs. I can only confirm that the Swiss maniacs have grasped the death metal by the right end. The songs not only have an ancient energy and pressure, but also a lot of interesting moments. If you love this style, soaked in tainted blood, as much as I do, it's playing here for you. I'm glad the band paid attention to the formal stuff as well. I like the massive, dusty sound (S. Morbid - recording). I also have a soft spot for the black and white motif on the cover, which fits beautifully with the music presented and complements it morbidly. The author is Manu Stänker. When it gets dark and cold outside, demons come out of the shadows. They nod their heads in agreement. "Cranial Offerings" is exactly the kind of record that has all the necessary ingredients to initiate all the afterlife rituals to invoke Death and the Devil himself. If you like bands like BENEDICTION, AUTOPSY, BOLT THROWER, DISMEMBER, ASPHYX, don't hesitate a moment, the Swiss maniacs are of the same blood. For me, the most important thing is that I trust the band with every note, every note. I'll take a shovel in my hands, wait until midnight and set out to uncover another terrifying secret. I'm glad I discovered this pack on my wanderings through the darkness. Be sure to pay attention to TREPHINING, their music will take you into the depths and bury you alive. Plus they have an honest old school feel. A few corpses buried in a shallow grave. Remnants of clothes, pieces of meat, long rotten and eaten by worms. Traces of violence, silent whispers, full of pain and suffering. Deep in the woods, in a place where a whole village once stood long ago. Discovered by chance, piled on the autopsy table. The victims of the ancient murders wake up, of course, and they all get their throats cut. Rotten, cold and dusty death metal from the old catacombs that will make you crumble into dust! Death attacks from the shadows!


tracklist:
01. Nosferatu 
02. Bezoar 
03. Skinned Alive 
04. Nocturnal Hunger 
05. Pile Of Corpses 
06. Corporal Punishment 
07. Rigor Mortis 
08. Dead Yet Starving 
09. Ossuary

band:
N - Vocals
B - Drums
J - Bass
H - Guitar


neděle 30. března 2025

Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Something Is Rotten In Humanity (2025)


UNBOUNDED TERROR - Something Is Rotten In Humanity
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Někdy se zlo ukrývá velmi blízko. Cítíme jej, vnímáme celým tělem. Jenom jej nedokážeme pojmenovat. Tichý soused, který vždy zdraví a je velmi slušný. Usměvavý kněz s rozeklaným jazykem. Falešný přítel s maskou na tváři. Těch podob je mnoho, pořád žijeme ve světě, kde se uctívá násilí. Jsem vždy moc rád, když potkám kapely, které dokáží zlo a temnotu pojmenovat, když z jejich hudby cítím opravdovost, ryzost a oddanost stylu. Nikdo asi nebudete nic namítat, když nazvu španělské UNBOUNDED TERROR legendou. 

Kapela začínala v devadesátých letech minulého století. Potom na spoustu let přerušila svoji činnost, aby se v roce 2019 vrátila, silnější než kdy dřív. Letos pánové přicházejí s novým dlouhohrajícím albem. Nutno rovnou dodat, že je po okraj narvané zajímavými nápady, černou aurou a jasnou a zřetelnou definicí zla a temnoty. Před smrtí jsme si nakonec všichni rovni. 


Španělé za všechny ty roky, co jsou oddáni naplno temnotě, vybrousili svůj styl k dokonalosti. Mám tak při poslechu opět pocit, že sleduji buldozer, hrnoucí před sebou hromadu z kostí, špíny, bolesti i nenávisti. Riffy jsou ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, vokál je nasáklý chorobami, bicí se vám zadřou hluboko do hlavy a ještě má novinka chladnou a podmanivou atmosféru. Hraje se zde ve stylu třeba takových BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, MALEVOLENT CREATION, OBITUARY, PAGANIZER,  ke kterým lze novinku s klidem přiřadit. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi starou, poctivou a opravdovou morbidní práci, zahranou od srdce a s krvavou jiskrou v oku, potom jste zde správně. Zmínit musím i velmi povedený zvuk (mixed and mastered by Davide Billia (Avulsed, Holycide, Posthuman Abomination etc.)). Pokud jste potom fanoušci jako já, kteří stále uctívají fyzické nosiče, určitě oceníte i mocný a majestátný motiv na obalu. Autorem je můj oblíbený malíř Juanjo Castellano. Myslím si, že bylo splněno vše pro to, aby byli všichni spokojeni. Dostanete pořádnou porci nahrubo nasekaného masa. Navíc se nové album "Something Is Rotten In Humanity" velmi dobře poslouchá. Osobně mě potom zaujala hlavní myšlenka celé nahrávky. Jsem stejného názoru, také mi poslední roky připadá, že je mezi lidmi více zla, že je víc vidět. Jakoby čím dál tím častěji vylézala na povrch temnota a špína. Někdy se zlo ukrývá velmi blízko. Cítíme jej, vnímáme celým tělem. Jenom jej nedokážeme pojmenovat. Tichý soused, který vždy zdraví a je velmi slušný. Usměvavý kněz s rozeklaným jazykem. Falešný přítel s maskou na tváři. Těch podob je mnoho, pořád žijeme ve světě, kde se uctívá násilí. Starý, poctivý, surový death metal, který nastavuje zrcadlo současné shnilé společnosti! Zlo se ukrývá tam, kde byste jej nejméně čekali, v každém z nás!

Asphyx says:

Sometimes evil hides very close. We feel it, we sense it with our whole body. We just can't name it. A quiet neighbor who always says hello and is very polite. A smiling priest with a forked tongue. A false friend with a mask on his face. There are many forms, we still live in a world that worships violence. I'm always so happy when I meet bands that can name evil and darkness, when I can feel the genuineness, purity and commitment to style in their music. I don't think anyone will object when I call Spain's UNBOUNDED TERROR a legend. 

The band started in the 1990s. Then it went on hiatus for many years, only to return in 2019, stronger than ever. This year, the gentlemen come with a new full-length album. It must be added right away that it is packed to the brim with interesting ideas, a black aura and a clear and distinct definition of evil and darkness. We are all equal before death, after all.


The Spanish have honed their style to perfection in all the years they've been fully committed to darkness. So listening to them, I once again feel like I'm watching a bulldozer, throwing a pile of bones, dirt, pain and hate in front of me. The riffs are as sharp as a freshly sharpened scalpel, the vocals are soaked in disease, the drums dig deep into your head and yet the newness has a cool and captivating atmosphere. It is played in the style of such bands as BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, MALEVOLENT CREATION, OBITUARY, PAGANIZER, to which the novelty can be safely attributed. In short, if you like old, honest and real morbid work, played from the heart and with a bloody sparkle in your eye, then you've come to the right place. I must also mention the very hilarious sound (mixed and mastered by Davide Billia (Avulsed, Holycide, Posthuman Abomination etc.)). Then, if you're a fan like me who still worships physical media, you'll also appreciate the powerful and majestic motif on the cover. The artist is my favorite artist, Juanjo Castellano. I think everything has been accomplished to everyone's satisfaction. You get a good portion of coarsely chopped meat. Plus, the new album "Something Is Rotten In Humanity" is very easy to listen to. Personally, then, the main idea of the whole record caught my attention. I'm of the same opinion, I also feel like there's more evil among humans these days, that it's more visible. It's like more and more often darkness and dirt is coming to the surface. Sometimes evil hides very close. We feel it, we sense it with our whole body. We just can't name it. A quiet neighbor who always says hello and is very polite. A smiling priest with a forked tongue. A false friend with a mask on his face. There are many forms, we still live in a world that worships violence. Old, honest, raw death metal that holds up a mirror to today's rotten society! Evil hides where you least expect it, in each and every one of us!



about UNBOUNDED TERROR on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Fear Of Dying 
02. Destiny Of Evil 
03. Demons In Your Mind 
04. Reviving 
05. Inside Death 
06. The Disappointment 
07. Divine Virtue 
08. Believing Again 
09. The Evil Cause 
10. I'm A Freak (Wicked Lady Cover) (Bonus Track)

Line-up:
Engelbert - Drums
Vicente J Payá - Guitars
Ancor Ramírez - Lead Guitars
Andrew Espinosa - Vocals/Bass



Recenze/review - TEITANBLOOD - From the Visceral Abyss (2025)


TEITANBLOOD - From the Visceral Abyss
CD 2025, Norma Evangelium Diaboli

for english please scroll down

Zrození, život a smrt. Nakonec se všichni rozplyneme v temnotě. Spáleni na popel nebo pochováni do chladné země, budeme navěky hnít, rozpadat se. Kruh se uzavře a jediné, co po nás zůstane, tak je krvavý otisk ve vzpomínkách. Psát o španělských TEITANBLOOD je pro mě vždy velmi náročné. Jejich hudba je totiž založena na chaosu a ten jak známo, bývá někdy nepříjemný. Na jejich desky musím mít opravdu náladu. 

Nemohu tak nikdy říci, že jsem oddaným fanouškem nebo se mi jejich muzika nelíbí. Záleží opravdu na mém momentálním rozpoložení. Musím ale rovnou dodat, že letos mi připadá novinka "From the Visceral Abyss" přeci jen trošku přístupnější. Smršť z disonantních riffů, mokvajících nálad a surového pocitu bolesti, sice zůstává, ale přeci jen se častěji chytám alespoň některých motivů. Stále je to mlýn na syrové maso, nálada je přesto více vstřebatelná. Alespoň tak vnímám novinku já. 


Je to samozřejmě stále extrém, pro někoho možná jen hluková stěna, kterou nikdy nerozkóduje. Osobně se mi ale nové album líbí. Má v sobě něco násilného, přitažlivého, ohlodaného na kost. Fanoušci tohoto stylu, který definovaly kapely typu PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, DIOCLETIAN, IMPETUOUS RITUAL, DEATHSPELL OMEGA, mi jistě potvrdí, že se jim zadřela nová deska pod kůži. Někteří budou mluvit o nahrávce roku, jiní utečou pryč a už se nikdy nevrátí. Zvuk je zde totiž velmi špinavý, vytažený na samou hranu bolesti. Jakoby jste spadli do jámy plné ostrých nožů. Každý pohyb znamená novou krev na kůži. Absolutní tma se zde potkává a okultismem i samotným Ďáblem. Nakonec vám nezbyde nic jiného, než pokleknout a sklonit hlavu. Tahle smečka má totiž svůj jasný, nezaměnitelný rukopis, ksicht od krve. Poznáte je podle několika prvních tónů. Všechny tyhle věci se samozřejmě v undergroundu cení velmi vysoko. TEITANBLOOD vás strhnou do hlubiny, pohřbí zaživa. Jen jim musíte dát čas, nechat je na sebe působit pomalu, jako nějaký jed, který rozloží vaše vnitřnosti. Někde uvnitř, hluboko v nemocné mysli, je opravdové, šílené zlo. Španělům se jej povedlo opět vytáhnout na povrch. Až zase jednou půjdete na hřbitov a budete mezi prsty prosévat svůj vlastní prach, určitě si na moje slova a na tuhle desku vzpomenete. Pokud jí dáte šanci, přikove vás na zeď a rozdrtí velkou silou. Na počátku byl chaos, potom vzniklo tohle album! Bestiální, blasfemický, disonantní, surový black death metal, který vás navěky prokleje! Kruh smrti se uzavřel!


Asphyx says:

Birth, life and death. In the end, we all dissolve into darkness. Burned to ashes or buried in the cold earth, we will rot forever, decay. The circle will close and all that will be left is a bloody imprint on our memories. Writing about the Spanish TEITANBLOOD is always very challenging for me. Their music is based on chaos and chaos, as we know, is sometimes unpleasant. I really have to be in the mood for their records. 

So I can never say that I am a devoted fan or I don't like their music. It really depends on my mood at the moment. But I have to add that this year I find the new album "From the Visceral Abyss" a bit more accessible. The whirlwind of dissonant riffs, swampy moods and raw feeling of pain remains, but I catch at least some of the motifs more often. It's still a grinder of raw meat, the mood is still more absorbable. At least that's how I perceive the novelty.


It's still an extreme, of course, maybe just a noise wall for some people that never gets decoded. Personally, though, I like the new album. It has something violent, appealing, gnawed to the bone. Fans of this style, which has been defined by bands like PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, DIOCLETIAN, IMPETUOUS RITUAL, DEATHSPELL OMEGA, will surely tell me that the new album has gotten under their skin. Some will talk about the record of the year, others will run away and never come back. The sound here is very dirty, pulled to the very edge of pain. It's like falling into a pit of sharp knives. Every movement means new blood on your skin. Absolute darkness meets the occult and the Devil himself. In the end, you have no choice but to kneel and bow your head. For this pack has a distinct, unmistakable signature, a face of blood. You'll know them by the first few notes. All these things are of course highly valued in the underground. TEITANBLOOD will take you down into the depths, bury you alive. You just have to give them time, let them work on you slowly, like some kind of poison that disintegrates your insides. Somewhere inside, deep in the sick mind, there's a real, crazy evil. The Spanish have managed to bring it to the surface again. When you go to the cemetery again and sift your own dust between your fingers, you'll remember my words and this record. If you give it a chance, it will pin you to the wall and crush you with great force. In the beginning was chaos, then this album was made! Bestial, blasphemous, dissonant, raw black death metal that will damn you forever! The circle of death has closed!


about TEITANBLOOD on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Enter the Hypogeum
2. Sepulchral Carrion God
3. From the Visceral Abyss
4. Sevenhundreddogsfromhell
5. Strangling Visions
6. And Darkness Was All
7. Tomb Corpse Haruspex

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý druhý - Bloudění v temnotě se světlem na konci


Příběh čtyř stý devadesátý dvanáctý - Bloudění v temnotě se světlem na konci

Sedím na pařezu a mám dole kalhoty. Blondýnka je na mě. V tom se neskutečně leknu. Něco mě kousne do zadku. Ihned vyskočím, shodím ji ze sebe a začnu si ohledávat stehno. Had, kousl mě had, nadávám a otáčím se stále dokola. Nakonec se musí podívat a když ohledá moji bolístku, začne se smát. Dlouhé roky potom všem vypráví o tom, že jsem se málem podělal z ováda. Von vám byl v nejlepším, když se lekl a pak už nic nebylo. Začal se chytat za srdce, protože si myslel, že po něm jde zmije. A vono hovado. No, co vám budu povídat, pak už nic opravdu nebylo. Jsem na ní trošku naštvanej. Hadi tu opravdu jsou. Jdeme tedy dál. Měl to být takový obyčejný výlet do lesů. Dojeli jsme vlakem do Klatov, pak přesedli na autobus a potom se toulali někde okolo Nýrska. 

Problém nebylo to obyčejné "hovado", ale mapa, kterou měla vzít a nevzala ji. Mávla nad tím rukou, ale teď, když už se začalo smrákat, tak mi dala konečně za pravdu. Dobře, asi tu budeme muset někde přenocovat. A vzhledem k tomu, že je už docela zima, uděláme jednu věc. Chopil jsem se jakože vedení, protože jsem o tom hodně jako malý četl. Už jsme v lese několikrát spali, normálně pod širákem. Tentokrát byl ale problém, že jsme s sebou nic moc neměli. Vyndali jsem všechno na pařez. Samozřejmě na jiný, než na ten, na kterém mě málem uštkl had. Moc jsme toho neměli. Problém byl s vodou. Hele, půjdeme dál a uvidíme. A tak jsem nahodil batoh, ve kterém byly jedny bebe sušenky a půl lahve vody. Možná zahyneme a najdou nás tady houbaři. Ti najdou nejvíc mrtvol, protože prolezou kde jaké mlází. Nech toho, okřikla mě. Bylo na ní vidět, že se trošku bojí. Nedivím se jí. Bylo chladno a pak taky ty stíny, když se začnou prodlužovat. Některé vypadají jako postavy, jiné zase jako démoni. Vyberte si, jak je vaší fantazii libo.

Nejhorší jsou ale různé skřeky, houkání, šustění. Obyčejný les, někde na Šumavě se během chvilky stal hororovou kulisou. Nesvítí ani měsíc, všimla sis toho? Začínáme klopýtat, potácíme se a nakonec sedáme zmoženi na kámen. Musíme si najít něco, kde přespíme. Za tmy se nikam nedostaneme, budeme akorát vyčerpaný. Kručí mi v břiše, ale nechám jí všechny sušenky i vodu. Risknu to a napiju se z potoka. Maximálně se poseru, řeknu a ihned ve mě začne škrukat. Psychika je v tomhle hrozná. Jdeme ještě kousek a konečně potkáme krmelec. Zalezeme do něj, je tu seno, dělám si legraci, že k snídani budou bukvice. Obejmu ji co nejvíc a celou noc drkotám zuby. Usne a když konečně vyleze měsíc a hvězdy, chtěl bych být najednou básníkem. Chudý a hladový už jsem. Jenom ty verše, ty přicházejí jenom zemité, obyčejné, erotické. Lituji, že s sebou nemám svůj notes. To by se to psalo. Asi na chvilku zaberu, ale není to nadlouho. Zima mi to nedovolí. Musím na záchod, pomalu svítá. Tak první noc jsme přežili. Trošku se stydím, že jsem zabloudil. Byl jsem vždycky hrdý na svůj orientační smysl. 

Ráno vypadá všechno o sto procent lépe. Pryč jsou stíny, děsivé zvuky, zůstalo jenom kručení v žaludku a žízeň. Máme už těla značně rozlámaná, když slézáme ze stráně. Konečně nějací lidé. Chlapi stahují klády dolů do údolí a halekají u toho. Mají tu i koně, všechno stejné jako v Jizerkách. Zajdu za předákem, řeknu mu, co se stalo a on mi jen pokyne rukou. V nedaleké maringotce je nejen teplo, ale i čaj a nějaký ten chleba. Kdybyste věděli, jak nám chutná. Když mají chlapi svačinu, nabídnou nám i rum na zahřátí. Uleví se nám. Musíme vyprávět, jak jsme se ztratili. Ona to není zase taková sranda, řeknou nám. Každý rok tu tak pět lidí zabloudí. Někteří se ještě nenašli. Je poledne a my už jsme v Nýrsku. Mám nějaké peníze, tak zajdeme na guláš a pivo. A protože jsme unavený, tak jsme brzy opilí a nestihneme vlak z Klatov do Plzně. Stojíme tak ve městě, ve kterém jsme sice už kdysi byli na výletě, ale moc jej neznáme. Marně se snažíme najít nějakou hospodu, když objevíme plakát. Hele, zábava, co takhle zajít? Tvářím se hodně zarytě. Ne, já na tyhle kapely fakt nemám náladu.

Ale stejně jdu. Fotbalové hřiště už je docela zaplněné. Padám únavou, ale pivo si dám. Nechápu, kde se bere v mojí milé tolik energie. Pobíhá tu, pořád mě zve k tanci. Mě se ta muzika ale nelíbí. Jasně, spát v krmelci to jo, nechat se uštknout hovadem to jo, ale provést svoje děvče, to ne. Mám si říct někomu jinému? Nedám se, i když bych si radši zalezl někam do kouta a počkal na vlak. Hraje tu kdo jiný než Brutus. Já je moc neznám, je to vyloženě lokální skupina, ale lidem se to hodně líbí. Navíc, holky jsou tu fakt opravdu pěkný. Takový zdravý, vesnický, jak by řekl můj kamarád. A tak sedím, dívám se na ně přes půllitr a chtěl bych mít zase notes, abych si mohl dělat poznámky. Vzadu za mnou se to popere, ale nějak mi to nevadí. Netýká se mě to. Netýká se mě nic. Jsem rád, že je tu světlo, záchod, že je mi tak dobře. Usnu. S hlavou na stole se odeberu do říše snů. Když se proberu, tak se tančí ploužáky. Blondýnka je moc hezká holka a vždycky byla a tak pro ní pořád někdo chodí. Zahlédnu nějakého kluka, jak jí mačká zadek, ona se odtahuje. Vystartuju jak čert z krabičky. Zamotá se mi tedy hlava, málem upadnu, ale jdu za nimi a naštvaně ho odstrčím. Víš kdo já sem? Zařve na mě. No debil, co mi dělá do holky. Jsem starostův syn, dodá ještě a bez varování mi jednu vypálí do obličeje.

Bloudím zase lesem a nemůžu se dostat ven. Kolem mě se plazí hadi, po těle mi lezou červi. Rozkládám se na mýtině, nikdo mě nikdy nenajde. Chtěl bych se zvednout, ale nemůžu. Ono toho na mě bylo už tak dost. Všechny ty brigády, stres ze školy, skoro žádný spánek. Už se mi to párkrát stalo, vždycky před sebou vidím tvář starého doktora, jak mi říká, mladíku, nesmíte se pořád přepínat. Teď jste mladej, ale všechno se vám to jednou vrátí. Není to ale starý doktor, ale mladá holka, hodně mladá, co mě propleskne obličej a opláchne jej ledovou vodou. Tys nám dal, ležel si tam na hřišti jak mrtvej. Já jsem asi mrtvej i byl. Hledám blondýnku, stojí opodál a pláče. Co blbneš? Měla jsem o tebe strach. Zkontrolují mi tlak, ošetří ránu na obličeji a já si nevyčítám jenom mapu, co jsme zapomněli, ale i to, že jsem nějak ztratil reflexy. Proč jsem nedal ruce před sebe? Nechat si jen tak dát pěstí, bože. Měl jsem to čekat. Jsem ze všeho smutný. Zábava skončila, všichni šli domů. Je tu jen pár dvojic. Ale pivo mi dají. Napiju se a hned je mi lépe. Nebo si to aspoň myslím.

Tulí se ke mě na zastávce Českých drah. Pak se začne omlouvat, ale prý jsem ji naštval, že jsem pro ní nešel tancovat. Udělala to natruc. Ženským do hlavy nevidíte. Hele, děvče, snažil jsem se tě chránit v divokém lese, dal jsem ti zbytek jídla, pití a skoro jsem nespal a ty mě pak vezmeš na zábavu. Jasně, to víte, že jsme se také hádali. Jako všichni. Nikdy o důležitých věcech, pokaždé o drobnostech. Žárlil jsem na tebe. Neměl jsem sílu vylézt na parket. Prostě už ne. Pohladí mě po tváří, začne mi říkat, jak bych se měl šetřit, jak to někdy přeháním se sportem, s brigádami, s prací na pozemcích i na chalupě. A kdo to má udělat? Ptám se jí a ukazuji ji svoje rozedřené ruce. Minulý týden jsem tahal těžký kýble v podzemí pod boleslavskou škodovkou. Abych měl peníze na kolej, na pivo a na knihy. Sedíme tam a muchlujeme se do té doby, dokud nám neřekne výpravčí, že už to pojede a ať vypadneme. 

Ve vlaku oba ihned usneme a na kolej se sotva dobelháme. Ve sprše si ohledáme šrámy, které nám způsobil les a temnota a mě ten starostův synek. Bude to všechno dobrý, řekneme si u chleba se sádlem, co nám tu jediný zbyl. Zítra bude k obědu paštika, oznámí mi a já se na ní usměju. Lehne si, přikryje se a ihned spí. Je tak krásná, jak jezulátko, jako sexy Madona. Tentokrát najdu nejen mapu, ale i svůj notes. Jdu do pelechu hodně dlouho po ní. Cestou, na které jsme bloudili v temnotě, abychom nakonec nalezli světlo, mě napadla spousta krásných slov. Pečlivě si je všechny zapíšu. Pamatuji si přesně, co a jak jsem psal, na rytmus slov, na sloky, ke kterým mě inspirovala ona, žena, která teď lehce pochrupuje. Studenti na patře něco zase slaví. Asi život. Pod peřinu zalezu značně rozervaný. Dívám se do stropu a přemýšlím o tom, co jsme všechno zažili a co nás ještě čeká. Zdá se mi, jak jinak, o hadech.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. března 2025

Info - Mean Messiah vydávají EP Re:incarnations!


Mean Messiah vydávají EP Re:incarnations

Industriální metalisté Mean Messiah přicházejí s novým EP Re:incarnation, které fanouškům nabízejí skoro přesně po roce od vydání svého třetího alba In Infinite Illusion. EP vychází pouze na streamovacích platformách a je myšleno jako dárek fanouškům, kterým kapela předkládá dvě coververze a remaky dvou skladeb z minulého alba. Mean Messiah vzdali svojí verzí The Number of the Beast poctu metalovým titánům Iron Maiden a druhým coverem je hit zpěvačky Billie Myers Kiss the Rain. Na EP také najdete alternativní verze skladeb Ashes a Clouds z alba In Infinite Illusion. Zároveň s EP vychází na YouTube i videoklip ke skladbě The Number of the Beast.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - ACT OF IMPALEMENT - An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!


Interview with death metal band from United States - ACT OF IMPALEMENT.

Answered Ethan (guitars, vocals), Jerry (bass), Aaron (drums), thank you!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT OF IMPALEMENT! Hello to the underground in Nashville, Tennessee. Let's get right to the important stuff. You have a new third full-length album out, "Profane Altar", which is literally packed with honest, dirty death metal. How did the album come together and how do you feel about it? What direction did ACT OF IMPALEMENT move in?

Ethan: Hello! So during the recording of the second album, I had a falling out with a former member. Between that and the pandemic at the time, I thought the band was done. Eventually, I was jamming some death metal with former bandmates (Aaron Hortman and Jerry Garner) from an old black metal project. After a couple tracks came together, I recall saying something like “oh man, this is how I wished Act had always sounded”. If I remember correctly Aaron replied along the lines of “well, why don't we just do it now?” and we kept writing. The first of those tracks actually ended up being the title track.


I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. I find it slightly different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

E: As far as recording goes, it's actually the same guy, Shibby Poole, that recorded and mixed basically everything the band has recorded. It's honestly kind of wild that I've worked with him for 12 years at this point. Recording-wise the process was pretty similar to the previous album with the obvious difference in members.

I think you'll agree with me that the cover sells. You have it mysterious and dark this year. The author is Aaron Hortman. The theme is some ancient ritual. How did you and Aaron get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

E: I'm glad you like it! All three of us kind of agreed that there shouldn't be any people in it, dead or otherwise. Aaron and I both did sketches of our ideas, the serpent cross being his idea and the chalices with sigils being mine. With less historical themes and more to do with blasphemy/sin, the cover is sort of a tribute to those concepts. The sigils for example are based on the signs for the 7 princes of Hell who are attributed with one of the 7 deadly sins. The demonological hierarchy used is based of the Binsfeld classifications of these ideas with several different sources on the sigils themselves most notably from the Lesser Key of Solomon and Grimorium Verum. The chalice on the altar itself bears the sign of Azazel who is a “watcher” from the book of Enoch that is accredited with the most heinous sinful knowledge given to mankind.


I put "Profane Altar" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo photos and one of you is wearing my favorite ASPHYX shirt. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

E: Early inspirations for me to start playing guitar were definitely Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman, and generally speaking Lemmy. When I first started doing vocals I was influenced by Mille from Kreator and Chuck from Death too due to playing and doing vocals like I am.

Jerry: For me like so many others it started with Gene Simmons honestly. As I got more into extreme metal, I really was drawn to the super overdriven sound of guys like Dan Lilker and Lemmy of course.

The content of your lyrics is also interesting. They're full of references to history, ancient rituals. In short, the things that make me love death metal so much. What are they about on "Profane Altar", who is the author? Where did you draw inspiration from? What kind of books do you enjoy.

E: I wrote most of the lyrics except for “Piercing the Heavens” and “Zenith of Barbarism” which were penned by Aaron. Most of the lyrical inspirations come from lectures or documentaries I've seen throughout the years even if only for a couple lines or a title. For this album notably Professor Justin Sledge though somewhat loosely. A direct influence on the title track's lyrics was “The Devils of Loudun” by Adlous Huxley. As far as books I've been into lately, I really like “The Evil Creator” by M. David Litwa. Other than various history books, I like Michael Crichton, Bernard Cornwell, stuff like that.

Aaron: I just hate God, I don't know.


I remember years ago when I wrote a review for your first album "Perdition Cult" I listened to the album over and over again. I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm what the songs sound like in concert? How do you enjoy going to concerts? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

E: I definitely enjoy going to shows although I'm much more picky about them than I used to be. That said, there aren't a ton of shows I'm interested in seeing in Nashville and I am almost as likely to travel for bands as I am seeing them in town. Just a couple of weeks ago, I drove 4 hours to Atlanta to see Nunslaughter for example. The new songs have gone over really well so far and I've been told the “new” line up has brought more intensity to band new and old songs alike. So pretty killer so far

How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

E: A good trend in death metal I've noticed is anyone worth listening to doesn't have fucking saxophone haha. Jokes aside, I don't think we're seeing that as much here and really we just ignore that shit. We all three generally hate jazzy or technical death metal so fuck all of the perfect chops and hard-line tone chasers on amp simulators or whatever while I'mal at it. Here in the states there were a lot of hardcore kids who made accessible, piss poor death metal too but thankfully it seems like the hype behind that garbage is dying down. Globally though it seems like there's a lot of evil death metal coming out like the albums last year from Adorior and Abhorration to point out a couple so I just pay more attention to that.


The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Nashville, Tennessee, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

E: It's somewhat similar here man. As far as what the youngsters are listening to I'm not sure, we're all in our 30s. The clubs here are ok. There are about 3 clubs that have metal shows really. Two are more or less dive bars and the other is a DIY type spot. There are definitely fans in town and the core crew of a dozen or so reliably show up to every show with others that have supported bands here over the years but we don't always know a ton of the other folks. Before the pandemic we knew every metal freak in town but Nashville is a growing city so it's difficult to keep up with everyone. I remember the first show here I went to when venues opened back up was Incantation in a packed room and I couldn't help wonder “when did all you fuckers move here?”. That said, most of the time I don't expect more than 40-50 people maybe in Nashville

A lot of bands are already planning tours for the fall and winter. How are you guys doing with promoting "Profane Altar"? I'd like to see it live, finally. Are you coming to Europe, preferably to the Czech Republic?

E: Promotion seems to be going well. There have been a good amount of pre-sales between us and Caligari plus everyone that's heard it so far has had good things to say. We would love to come over to Europe at some point but nothing is on the books right now. If we came to the Czech Republic I'd most likely drown in Pilsner Urquell though haha.

 

We're coming to the end and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

E: Really for me it's just a much more over the top extension of Rock n Roll in spirit. To an extreme of course with it being the further frayed edges. A place to be free in darker subjects. Preferably death, sin, and the devil/evil. I don't care too much for boring goreporn lyrics. Feels shallow at times. We've all been listening to death metal since we were teens for sure. The first taste of death metal I had was when I was probably 14 and I'm sure the same age is about right for the other guys too so all of us have been around a while.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Immoral Arts" really loud! I wish you all the best with the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

E: Thank you for hitting us up and the well wishes! Hope you're also doing well! Gonna spin some records and crack a beer open myself. Cheers!


Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

Rozhovor - ACT OF IMPALEMENT - Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických - ACT OF IMPALEMENT.

Odpovídali Ethan (kytara, zpěv), Jerry (basa), Aaron (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT IMPALEMENT! Zdravíme do underground v Nashvillu ve státě Tennessee. Přejděme rovnou k důležitým věcem. Máte venku nové, v pořadí třetí řadové album „Profane Altar“, které je doslova nabité poctivým, špinavým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se ACT OF IMPALEMENT vydali?

Ethan: Ahoj! Tak během nahrávání druhého alba jsem se pohádal s jedním bývalým členem. Mezi tím a tehdejší pandemií jsem si myslel, že kapela skončila. Nakonec jsem ale jamoval death metal s bývalými spoluhráči (Aaronem Hortmanem a Jerrym Garnerem) ze starého blackmetalového projektu. Vzpomínám si, že po pár skladbách jsem si řekl něco ve smyslu „ty vole, takhle jsem si přál, aby Act vždycky zněli“. Pokud si dobře vzpomínám, Aaron odpověděl ve smyslu „no, proč to prostě neuděláme hned?“ a psali jsme dál. První z těch skladeb se nakonec skutečně stala titulní.


Právě teď album poslouchám a musím napsat, že tentokrát chvíli trvalo, než mi přešlo do krve. Dal jsem si album do přehrávače a poslouchám ho v autě. Ten zvuk se mi moc líbí. Je živý, organický, oldschoolový, a přitom se dobře poslouchá. Přijde mi, že se trochu liší od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je zodpovědný za zvuk?

E: Co se týče nahrávání, je to vlastně ten samý člověk, Shibby Poole, který nahrál a smíchal v podstatě všechno, co kapela nahrála. Upřímně řečeno, je docela divoké, že s ním v tuhle chvíli pracuji už dvanáct let. Z hlediska nahrávání byl proces dost podobný předchozímu albu, jen s tím zjevným rozdílem ve členech.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, že obal prodává. Letos ho máte tajemný a temný. Autorem je Aaron Hortman. Tématem je nějaký prastarý rituál. Jak jste se s Aaronem dali dohromady a co přesně má motiv v souvislosti s hudbou vyjadřovat?

E: Jsem rád, že se vám to líbí! Všichni tři jsme se tak nějak shodli na tom, že by v něm neměli být žádní lidé, ať už mrtví nebo ne. Oba jsme s Aaronem udělali náčrty našich nápadů, hadí kříž byl jeho nápad a kalichy se sigilami byly moje. Obálka má méně historických motivů a více souvisí s rouháním/hříchem, je to tak trochu pocta těmto pojmům. Sigily například vycházejí ze znaků pro 7 knížat pekel, kterým je připisován jeden ze 7 smrtelných hříchů. Použitá démonologická hierarchie vychází z Binsfeldovy klasifikace těchto myšlenek, přičemž samotné sigily pocházejí z několika různých zdrojů, především z Malého Šalamounova klíče a Grimorium Verum. Samotný kalich na oltáři nese znamení Azazela, což je „strážce“ z knihy Henochovy, kterému je připisováno nejohavnější hříšné poznání dané lidstvu.


„Profane Altar“ si v hlavě přehrávám pořád dokola a myslím, že to, co se mi na albu líbí nejvíc, je asi ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak se podívám na vaše promo fotky a na jedné z nich máte na sobě mé oblíbené tričko ASPHYX. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je tvým vzorem? Každý hudebník nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty tvoje?

E: Ranou inspirací pro to, abych začal hrát na kytaru, byli určitě Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman a obecně řečeno Lemmy. Když jsem začal dělat vokály, ovlivnil mě Mille z Kreator a Chuck z Death taky díky tomu, že hraje a dělá vokály jako já.

Jerry: Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších, to začalo upřímně s Genem Simmonsem. Když jsem se dostal víc k extrémnímu metalu, opravdu mě přitahoval super přebuzený zvuk kluků jako Dan Lilker a samozřejmě Lemmy.

Zajímavý je i obsah vašich textů. Jsou plné odkazů na historii, starověké rituály. Zkrátka věci, kvůli kterým mám death metal tak rád. O čem jsou na „Profane Altar“, kdo je jejich autorem? Odkud jste čerpali inspiraci? Jaké knihy máš rád.

E: Většinu textů jsem napsal já, kromě „Piercing the Heavens“ a „Zenith of Barbarism“, které napsal Aaron. Většina textových inspirací pochází z přednášek nebo dokumentů, které jsem v průběhu let viděl, i když se jedná jen o pár řádků nebo název. Pro toto album zejména profesor Justin Sledge, i když poněkud volně. Přímý vliv na text titulní skladby měli „Ďáblové z Loudunu“ od Adlouse Huxleyho. Co se týče knih, které mě v poslední době zaujaly, mám velmi rád „Stvořitele zla“ od M. Davida Litwy. Kromě různých historických knih mám rád Michaela Crichtona, Bernarda Cornwella a podobně.

Aaron: Já prostě nesnáším Boha, nevím.


Vzpomínám si, že když jsem před lety psal recenzi na vaše první album „Perdition Cult“, poslouchal jsem ho pořád dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, abych si potvrdil, jak písně zní na koncertě? Jak si užíváte návštěvy koncertů? A jak fungují nové písně naživo? Jakou máte zpětnou vazbu?

E: Na koncerty chodím rozhodně rád, i když jsem v nich mnohem vybíravější než dřív. Přesto v Nashvillu není spousta koncertů, které bych chtěl vidět, a za kapelami skoro stejně často cestuji, jako je vidím ve městě. Zrovna před pár týdny jsem jel čtyři hodiny do Atlanty, abych viděl například Nunslaughter. Nové písně se zatím povedly a bylo mi řečeno, že „nová“ sestava přinesla do nových i starých písní kapely větší intenzitu. Takže zatím docela zabiják.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený hlavně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejtechničtěji, často do death metalu vkládají například saxofon, různé klávesy a vůbec se hledají velmi komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Občas jsem zmatený, když jdu na koncert a někdo takový tam vystupuje. Vypadá to jako cvičení z jazzové školy, ale nakonec si vůbec nic nepamatuju. Co ty a současné trendy v death metalu?

E: Dobrý trend v death metalu, kterého jsem si všiml, je, že kdokoliv, kdo stojí za poslech, nemá zasraný saxofon, haha. Vtipy stranou, myslím, že to tady není tolik vidět a opravdu tyhle sračky ignorujeme. Všichni tři obecně nesnášíme jazzový nebo technický death metal, takže kašlu na všechny ty dokonalé sekáče a honiče tvrdých tónů na simulátorech zesilovačů nebo co to je, když už jsem u toho. Tady ve Státech bylo taky hodně hardcore kids, kteří dělali přístupnej, nasranej death metal, ale naštěstí to vypadá, že hype kolem tohohle odpadu pomalu utichá. Globálně to ale vypadá, že vychází spousta zlého death metalu, jako třeba loňská alba od Adorior a Abhorration, abych upozornil na pár z nich, takže tomu prostě věnuju větší pozornost.


Scéna v Česku je taková uzavřená. Kapely i fanoušci se víceméně všichni znají a upřímně řečeno mi přijde, že na death metal už moc lidí nechodí. Ti mladší poslouchají něco úplně jiného. Pocházíš z Nashvillu v Tennessee, jaká je u vás scéna, jaké jsou kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

E: Tady je to trochu podobné, chlape. Co se týče toho, co poslouchají mladí, nejsem si jistý, všem je nám přes třicet. Kluby jsou tady v pohodě. Jsou tu asi tři kluby, které mají opravdu metalové koncerty. Dva jsou víceméně dive bary a druhý je místo typu DIY. Ve městě jsou určitě fanoušci a základní parta asi tuctu lidí se spolehlivě objeví na každém koncertě spolu s dalšími, kteří tu v průběhu let podporovali kapely, ale ne vždycky známe spoustu dalších lidí. Před pandemií jsme znali každého metalového blázna ve městě, ale Nashville je rostoucí město, takže je těžké držet se všemi krok. Vzpomínám si, že první koncert, na kterém jsem tu byl, když se místa znovu otevřela, byli Incantation v narvaném sále a já se nestačil divit: „Kdy jste se sem všichni ti zmrdi přestěhovali?“. Přitom většinou nečekám v Nashvillu víc než 40-50 lidí.

Spousta kapel už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom s propagací „Profane Altar“ vy? Rád bych ji konečně viděl naživo. Chystáte se do Evropy, nejlépe do České republiky?

E: Zdá se, že propagace probíhá dobře. Mezi námi a Caligari proběhlo slušné množství předprodejů, navíc všichni, kdo ji zatím slyšeli, o ní říkali jen dobré věci. Rádi bychom se někdy podívali do Evropy, ale momentálně není nic v plánu. Kdybychom přijeli do České republiky, nejspíš bych se utopil v Pilsner Urquell, i když... haha.

 

Blížíme se ke konci a to mě vždycky nutí položit si trochu filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš to, co ti to přináší, bere, jak to vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

E: Opravdu je to pro mě jenom mnohem víc over the top rozšíření v duchu rock n rollu. Samozřejmě až do extrému s tím, že to má ještě víc otřepané hrany. Prostor pro svobodu v temnějších tématech. Nejlépe smrt, hřích a ďábel/zlo. Nudné goreporno texty mě příliš nezajímají. Občas mi připadá povrchní. Všichni posloucháme death metal určitě už od puberty. Poprvé jsem death metal okusil, když mi bylo nejspíš čtrnáct, a jsem si jistý, že stejný věk mají i ostatní kluci, takže všichni už máme něco za sebou.

Moc děkuji za rozhovor. Vážím si toho. Teď už nechte mluvit hudbu. Jdu si pustit „Immoral Arts“ opravdu nahlas! Přeji vám, ať se vám s novou deskou daří a ať je vše v pořádku i v osobním životě. Děkuji!

E: Děkujeme za přízeň a přání všeho dobrého! Doufám, že se vám také daří dobře! Jdu si roztočit pár desek a otevřít pivo. Na zdraví!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

pátek 28. března 2025

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025)


MALTUKA - Black Rite
EP 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Někdy se ocitnu ve stavu, kdy začnu hledat svoje krvavé kořeny. Většinou se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a otevřu okna do tmy. Nové EP norských MALTUKA jsem dostal na recenzi jednoho chladného večera. Nečetl jsem promo materiály, ani jsem si o kapele nic nezjišťoval. Nechal jsem na sebe hudbu jen tak působit. Po několika společných setkáních a vypitých pivech jsem zjistil, že jsme jedné krve. Já i tahle smečka.

Líbí se mi přístup, s jakým pánové k tomuto stylu přistupují. Melodie jsou velmi ostré, hlas jedovatý, riffy naléhavé a u bicích vám vylétne mozek z hlavy. Ten den jsem nespal, ale jen si rval nové EP pod tlakem opakovaně do hlavy. Hergot, tahle hudba hoří jasným černým plamenem a smrdí sírou. 


Novinka je neučesaná, syrová, po okraj narvaná takovou tou starodávnou patinou, kterou mám u kapel tolik rád. Netuším, jestli jste někdy potkali na ulici smečku prašivých psů, kteří touží po jediném - roztrhat vás na kusy. Tak ani nemusíte, Norové totiž působí úplně stejně. Uvěřitelně, opravdově. Hudba na mě útočila takovým tím poctivým, neurvalým způsobem. Dovedu si představit koncert v malém klubu, někde na periférii. I když už jsem starý pes, rád bych si skočil z pódia, to je jasná věc. Co se týká stylu, jaký nám tihle gentlemani předkládají, tak je ovlivněn kapelami jako SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, ale i třeba IMMORTAL. Osobně se mi potom líbí, že tahle smečka přistupuje k hudbě přeci jen trošku jinak, než ostatní. V současné době můžete všude potkat velkou spoustu různých retro skupin bez duše. MALTUKA na to jdou po svém, nebojí se říznout do živého. Chladné a temné melodie se zde potkávají se surovostí. Přesně takhle to mám rád. Norové se snaží o svůj vlastní rukopis a nutnou rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Novinka mě opravdu baví poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Jestliže mě většina o hodně slavnějších jmen v současnosti už moc neoslovuje, k "Black Rite" se budu rád vracet. A to nejen ve chvílích, když budu mít nostalgickou náladu. Mimochodem, zvuk mě opravdu baví a s chutí se dívám i na motiv na obalu (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). Zkrátka a dobře, pokud jste na stejné vlně jako já, neváhejte ani chvilku. Už aby tu bylo dlouhohrající album. Těším se už teď! Ostrý, temný thrash metal, u kterého objevíte své vlastní krvavé kořeny! Černý plamen byl zažehnut! 

Asphyx says:

Sometimes I find myself in a state where I start looking for my bloody roots. I usually lock myself in my room, turn off all the lights and open the windows to the darkness. I was given the new EP from Norway's MALTUKA to review one chilly evening. I hadn't read the promo materials or done any research on the band. I just let the music affect me. After a few meetings and a few beers together, I found out that we are of the same blood. Me and this pack.

I like the approach the gentlemen take to this style. The melodies are very sharp, the voice is venomous, the riffs are urgent and the drums will blow your brains out. I didn't sleep that day, I just ripped the new EP repeatedly in my head under pressure. Damn, this music burns with a bright black flame and smells like brimstone. 


The new stuff is unpolished, raw, packed to the brim with that old patina I like so much in bands. I don't know if you've ever met a pack of mangy dogs on the street who want only one thing - to tear you apart. You don't have to, because the Norwegians look exactly the same. Believable, real. The music attacked me in that honest, uncouth way. I can imagine a gig in a small club, somewhere on the outskirts. Even though I'm an old dog, I'd like to jump off the stage, that's for sure. As for the style these gentlemen present us, it is influenced by bands like SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, but also IMMORTAL. Personally, I like the fact that this pack approaches music a bit differently than the others. Nowadays you can find a lot of different retro bands without soul everywhere. MALTUKA are doing it their own way, they are not afraid to cut into the live. Cold and dark melodies meet rawness here. That's how I like it. The Norwegians are trying to make their own signature and I have to say that they succeed in doing it perfectly. I really enjoy listening to this new album. It has something appealing that keeps me coming back. If most of the much more famous names these days don't appeal to me much anymore, I'll keep coming back to "Black Rite". And not just when I'm in a nostalgic mood. By the way, I really enjoy the sound and I also look with relish at the motif on the cover (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). In short, if you're on the same wavelength as me, don't hesitate a moment. I wish there was a full-length album already. I'm already looking forward to it! Sharp, dark thrash metal where you will discover your own bloody roots! The black flame has been ignited!


TRACKLIST
1. Judgement (Intro)
2. Blood Sacrifice
3. Condemnation
4. Xolotl
5. Black Rite

LINE-UP
Viljar Brunvoll - Guitar, Vocals
Sondre Hovden - Guitar
Mats Hovden - Drums
Johannes Gade Glesner - Bass



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine