DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 15. února 2025

Interview - UTTERTOMB - Ancient, dark and mysterious death metal that will take you to the endless depths of eternity!

Interview with death metal band from Chile - UTTERTOMB.

Answered Sebastián Salce (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):

Ave UTTERTOMB! Greetings to Chile. I hope everything is fine with you. I was really looking forward to your new album „Nebulas Of Self-Desecration“, I have always had a lot of fun with previous EP and I was happy to come back to them. How did the new piece come about and why did it actually take so long?

SS: Thanks for the inquisition. Time has passed since we’ve released NoSD, and now that I’m answering these everything turned out to be interesting for us. Even though we don’t care about the results and feedback, it was revealing the reviews here and there. It took that long to be released because it’s the way that we do everything. We kept it step by step maturating and decomposing before it became something relevant to release.


I must say that the news literally cut me open. It is dense, massive, dark and at the same time cold as a corpse's hand. That's exactly how I like it! The mix is ​​signed by Claudio Salinas. Did you record directly with him, or did you just mix the record? How did you feel about going to the studio and how did you manage to get such killer material?

SS: We have been friends with Claudio for so many years, so he knows everything about us pretty much. We know what to do at this point of our traveled path, so it was a natural situation to execute all the planification that we made this time. With Claudio we recorded only the strings and voices, the rest of the instruments were recorded at DM6 Studio. In the studio I have no nerves or anything bad, I feel comfortable doing that and as it is one of the most important things in my miserable life, I put everything of my energy and soul on it, to just desecrate my own work moments later. How it must be.

I always take the recordings as a whole and you underestimated not only the sound but also the cover. Stefan Todorović is a great painter. How did you get together and how did the packaging come about? Did you have any requirements, or did you choose from already prepared paintings? And how the cooperation went.

SS: I saw his work when I was looking for someone to do this endeavour. After so much effort and time invested on this, almost two years, we achieved what we wanted with him. It represents all what’s this record is all about, nothing is random on this record, but it was made through chaotic states enough to be real and not a plastic square of a work.


Texts are an integral part of the album. It states that you deal with death. So classic death metal themes. What are the lyrics to „Nebulas Of Self-Desecration“ about, who is their author? Where did you get your inspiration for?

SS: I’m in charge for everything. It’s a mixture of all what’s lurking in my mind, since the mental vision of everything around those tormented ideas that haunts me must be canalized somewhere. The lyrics fall upon the abyss from the concept of corruption of life, desecrating our own beliefs and secure valours, miserable fate, and the acceptance of our irrelevance as humans. How would a simple sack of flesh and bones think that we are important? I despise the elevation of mankind where they don’t belong.

And what about concerts? What about them in Chile? Do fans go to concerts or do they just sit in front of the internet? I need a club, beer, girls!

SS: We have a strong metal culture, every week there’s some international show or local show of many styles, be it on Santiago or elsewhere through the longest country in the world. There’s a bit of everything on the shows, guys fighting, paying attention to the bands, drinking or wasting time and air on the venues. But I can say that the intensity and tension is always there, and anything could happen. Gotta have eyes on your back…Be aware or be dead!


And what about the underground scene in your country in general? Does it live in Chile? Are you from Santiago, it's a big city, do you meet somewhere for death metal? If I visited the city, where should I go to the concert? And what about the fans? Do bands support?

SS: In Santiago there’s many scenes praying and living their own way, call it Thrash, Punk, Black, etc. Most of the biggest concerts are in the center of Santiago, but you can find on the outside or near there many other places to visit. If you go to take a quick walk on the streets, you can find from a kid to an old man with Metal shirts, from Iron Maiden for example to a bum with a Voivod shirt. The underground is more than alive, there’s so many things happening that I’m not able to know all of them. Even though it could sound interesting, and the level of the Metal bands is increasing year by year, there’s still just a couple of bands that keep pushing the boundaries and making things out of the copycat comfort.

Do you have any dreams with the band? In the underground you have a good name, but you want to move somewhere higher? I mean, are you attracted to a tour with a big name, to play at a big festival, to release another record at a well-known label? What dreams and vision do UTTERTOMB have?

SS: To get deeper on the foremost perdition place that we can. I don’t care playing live unless somebody is interesting and offering us something worth our attention. We are not doing this for anyone else but ourselves, and that will keep us loyal to us. There’s no point or objective for the rest. If a tour group or festival needs us, then it’s ok, but we are not going to pay to play or cry for an opportunity. We are focused on creating obscure music for our interests to be, nothing else. A new LP should fit our hunger now.


What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this page philosophically.

SS: To be honest, it’s just music, I’m not a preacher or something else. It’s a categorization of something bigger that’s into Metal, which probably is almost all about my life means to die for. I don’t consider Death Metal nothing but a key, a language that it’s natural to me and fits what my ideas and ambitions musically. It’s the perfect tongue for a depth context and contempt for us. When I was like 10 or something I’ve got a glimpse on Deicide and Cannibal Corpse through some friend’s relatives, and I hooked on that as a fly crawl into a carcass. After trying other instruments as a kid, I chose the guitar and got obsessed with it, playing almost all day at home. Of course, I enjoyed a lot of guitarists like Malmsteen, Azaghtoth, or Steve Vai for example. This last one has some classes on his page, but not just technical stuff or empty licks. He had a vision about what do you try to express, your mental vision and how to materialize things that cannot be expressed by simple words. Get deeper into the foremost limits of yourself, to find your voice. That lesson really had an impact on me as a novice, and I applied it on Uttertomb through Death Metal.

 

Do you have a band in your area that you would recommend to us? And what are people going to see when they are going to clubs in Chile?

SS: In my area I think there’s not something interesting that I can recall right now, but if we are talking about interesting Chilean releases that comes to my mind on the last year I can recommend Wrathprayer – Enkoimeterion, Unaussprechlichen Kulten – Haxan Sabaoth, Horrifying – Dreadful Parasomnia, Blood Oath – Lost in an Eternal Silence, Capilla Ardiente – Where Gods Live and Men Die, Hellavenger – The Primordial Fire. Get a glimpse on these ones! In the clubs you can find everything you want, but gotta know where are you standing and with who!

What can we look forward to from UTTERTOMB in the upcoming months? Aren't you going to release „ Nebulas Of Self-Desecration “ on vinyl also?

SS: Now I’m writing this, the vinyl and cd versions are sold out from our hands. It turned out to be a great pressing, so I’m satisfied with the result of the layout and formats. We played our first gig in 6 years at Destroying Santiago Fest along with Sextrash, Force of Darkness, Sacrocurse and many other bands. It was good, we don’t play regularly, but that festival was something special for us.

Thank you so much for the interview. I'm going to play the new „Nebulas Of Self-Desecration“ again. It's great! Good luck and I hope that we will meet somewhere at the concert and have a beer together!

SS: Thanks for the interest and questions. I’ll be waiting for that beer for sure!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - UTTERTOMB - Pradávný, temný a tajemný death metal, který vás strhne do nekonečných hlubin věčnosti!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Chile - UTTERTOMB.

Odpovídal Sebastián Salce (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):

Ave UTTERTOMB! Zdravím do Chile. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Nebulas Of Self-Desecration“ jsem se neskutečně těšil, předchozí EP mě vždycky hrozně bavily a rád jsem se k nim vracel. Jak novinka vznikala a proč to vlastně trvalo tak dlouho?

SS: Díky za invektivu. Od vydání NoSD už uběhl nějaký čas a teď, když na ně odpovídám, se ukázalo, že je pro nás všechno zajímavé. I když nás výsledky a ohlasy nezajímají, tu a tam to odhalily recenze. Vydání trvalo tak dlouho, protože takhle děláme všechno. Nechávali jsme to krok za krokem zrát a rozkládat, než se z toho stalo něco relevantního k vydání.


Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Claudio Salinas. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

SS: S Claudiem se přátelíme už mnoho let, takže o nás ví skoro všechno. Víme, co máme v tomto bodě naší cesty dělat, takže to byla přirozená situace, abychom tentokrát uskutečnili všechny plány, které jsme udělali. S Claudiem jsme nahrávali pouze smyčce a hlasy, zbytek nástrojů jsme nahráli ve studiu DM6. Ve studiu nemám žádné nervy ani nic špatného, cítím se při tom dobře, a protože je to jedna z nejdůležitějších věcí v mém bídném životě, dávám do toho všechnu svou energii a duši, abych o chvíli později vlastní práci jen znesvětil. Tak to asi musí být.

Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Stefan Todorović je skvělý malíř. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

SS: Viděl jsem jeho práci, když jsem hledal někoho pro tento projekt. Po tolika letech úsilí a času, které jsme do toho investovali, téměř dva roky, jsme s ním dosáhli toho, co jsme chtěli. Reprezentuje všechno, o čem tahle deska je, nic na ní není náhodné, ale vznikala v dostatečně chaotických stavech, aby byla skutečná, a ne umělohmotné dílo.


Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Nebulas Of Self-Desecration“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

SS: Já mám na starosti všechno. Je to směs všeho, co se mi honí hlavou, protože mentální vize všeho kolem těch trýznivých myšlenek, které mě pronásledují, se musí někde kanalizovat. Texty padají do propasti z pojetí zkaženosti života, znesvěcení vlastního přesvědčení a bezpečných valérů, bídného osudu a smíření se s naší lidskou bezvýznamností. Jak by si prostý pytel masa a kostí mohl myslet, že jsme důležití? Pohrdám vyvyšováním lidstva tam, kam nepatří.

A co koncerty? Jak je to s nimi momentálně v Chile? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

SS: Máme silnou metalovou kulturu, každý týden se koná nějaká mezinárodní nebo místní přehlídka mnoha stylů, ať už v Santiagu nebo jinde v nejdelší zemi světa. Na koncertech je od všeho trochu, kluci se perou, věnují pozornost kapelám, popíjejí nebo plýtvají časem a vzduchem na místech konání. Ale můžu říct, že intenzita a napětí jsou vždycky přítomny a může se stát cokoli. Musíš mít oči na šťopkách... Buď ve střehu, nebo budeš mrtvý!


A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Chile? Jste ze Santiaga, to je velké město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

SS: V Santiagu je mnoho scén, které se modlí a žijí svým vlastním způsobem, říkejme jim thrash, punk, black atd. Většina největších koncertů se koná v centru Santiaga, ale venku nebo poblíž najdete spoustu dalších míst, která stojí za to navštívit. Pokud se půjdete rychle projít po ulicích, můžete narazit od dítěte po starce s metalovými tričky, od Iron Maiden například až po vandráka s tričkem Voivod. Underground je víc než živý, děje se tam tolik věcí, že nejsem schopen je všechny poznat. I když by to mohlo znít zajímavě a úroveň metalových kapel rok od roku stoupá, pořád je tu jen pár kapel, které stále posouvají hranice a dělají věci vymykající se kopírovacímu pohodlí.

Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají UTTERTOMB?

SS: Abychom se dostali hlouběji na nejpřednější místo zkázy, které můžeme. Nezajímá mě živé hraní, pokud nás někdo nezaujme a nenabídne nám něco, co stojí za naši pozornost. Neděláme to pro nikoho jiného než pro sebe, a to nás udrží věrné nám. Pro ostatní to nemá smysl ani cíl. Pokud nás potřebuje nějaká skupina na turné nebo festival, tak je to v pořádku, ale nebudeme platit za hraní nebo plakat za příležitost. Soustředíme se na tvorbu obskurní hudby, která nás zajímá, na nic jiného. Nové LP by teď mělo odpovídat našemu hladu.


Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

SS: Abych byl upřímný, je to jen hudba, nejsem kazatel ani nic jiného. Je to kategorizace něčeho většího, co je do metalu, což je asi skoro všechno, pro co můj život znamená zemřít. Death Metal nepovažuju za nic jiného než za klíč, jazyk, který je pro mě přirozený a odpovídá tomu, jaké mám hudební představy a ambice. Je to perfektní jazyk pro hloubkový kontext a pohrdání námi. Když mi bylo asi deset nebo tak nějak, tak jsem přes příbuzné nějakého kamaráda nakoukl do Deicide a Cannibal Corpse a zaháčkoval jsem se na tom jako moucha na mršině. Poté, co jsem jako dítě vyzkoušel i jiné nástroje, jsem si vybral kytaru a stal se jí posedlý, hrál jsem na ni doma skoro celý den. Samozřejmě mě bavila spousta kytaristů jako Malmsteen, Azaghtoth nebo třeba Steve Vai. Ten poslední má na svých stránkách nějaké lekce, ale ne jen technické věci nebo prázdné olíznutí. Měl vizi o tom, co se snažíš vyjádřit, svou mentální vizi a jak zhmotnit věci, které se nedají vyjádřit jednoduchými slovy. Dostat se hlouběji do nejpřednějších hranic sebe sama, najít svůj hlas. Tahle lekce na mě jako na začátečníka opravdu zapůsobila a já ji aplikoval na Uttertomb prostřednictvím death metalu.

 

Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Chile?

SS: V mém okolí asi není nic zajímavého, na co bych si teď vzpomněl, ale pokud se bavíme o zajímavých chilských deskách, které mě napadají za poslední rok, tak mohu doporučit Wrathprayer - Enkoimeterion, Unaussprechlichen Kulten - Haxan Sabaoth, Horrifying - Dreadful Parasomnia, Blood Oath - Lost in an Eternal Silence, Capilla Ardiente - Where Gods Live and Men Die, Hellavenger - The Primordial Fire. Nahlédněte do nich! V klubech najdete vše, co chcete, ale musíte vědět, kde stojíte a s kým!

Na co se můžeme od UTTERTOMB těšit v nejbližších měsících? Nechystáte „Nebulas Of Self-Desecration“ i na vinylu?

SS: Teď, když to píšu, jsou vinylové a CD verze vyprodané. Vyšlo to skvěle, takže jsem s výsledkem uspořádání a formátů spokojen. Hráli jsme poprvé po šesti letech na Destroying Santiago Festu spolu se Sextrash, Force of Darkness, Sacrocurse a mnoha dalšími kapelami. Bylo to dobré, nehrajeme pravidelně, ale tenhle festival byl pro nás něčím výjimečný.

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Nebulas Of Self-Desecration“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

SS: Díky za zájem a otázky. Na to pivo si určitě počkám!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. února 2025

Recenze/review - INFESTED ANGEL - Threnodies to Eternal Despair (2025)


INFESTED ANGEL - Threnodies to Eternal Despair
CD 2025, Art Gates Records

for english please scroll down

Ostrá žiletka, provaz a nebo rezavý nůž. Už před lety na tebe padl děsivý stín a nemůžeš se pořádně nadechnout. Prokletý, jiný, divný, říkají o tobě. Potkáváš démony ve snech a teď už i během dne, když si bdělý. Medicína nedává žádné odpovědi. Na rukou se ti objevila stigmata a vnitřnosti hoří zevnitř. Obracíš všechny kříže směrem dolů, potácíš se tmou, brodíš se bahnem svých zvrácených myšlenek. Nakonec zůstaneš na všechno sám. Ostatně jako vždycky. Nedám ti žádnou odpověď, nabídnout mohu jenom hudbu, která stáhne tvoji zkaženou duši ještě více do hlubin.

Předchozí EP "Submit to Death" z roku 2022 od birminghamských tmářů INFESTED ANGEL jsem poslouchal stále dokola. Mělo v sobě cosi magického, přitažlivého, rituálního (recenzi a rozhovor si můžete přečíst i na našich stránkách, odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). Letošní album vás zahalí do stejné špinavé a krvavé mlhy. To vám garantuji.


Ten kostel na obalu působí děsivě. Přesto je pro mě příjemné vstoupit dovnitř a nechat se unášet na vlnách divoké řeky beznaděje. Nápady jsou zde ohlodané na kost, zadřou se vám ihned pod kůži. Death metal, v této temné a hororové podobě, mi dělal vždy nejlépe na mé zkažené duši. Novinka "Threnodies to Eternal Despair" je souborem propracovaných motivů, velmi dobře napsaných textů, masivního a mocně znějícího zvuku. Líbí se mi rukopis kapely, jsem rád v jejich přítomnosti. Obzvláště v noci, když jsou ulice plné smogu a podivných přízraků, o kterých nikdo neví, jestli jsou živí nebo již dávno mrtví. Skladby jsou napsány poctivě, syrově, s takovou tou krvavou jiskrou, která se dá špatně definovat. Mají jí v sobě jenom smečky, které hrají od srdce. A to INFESTED ANGEL bezesporu jsou. Pokud rádi trávíte svůj čas ve společnosti kapel jako GRAVE MIASMA, AETERNUS, MOLESTED, CRUCIAMENTUM, DISMA, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION, VADER, ANAAL NATHRAKH, IMPALED NAZARENE, jste tu správně. Smrtící kov v podobě, v jaké jí předkládají tito šílení Britové, je divoký, temný, chladný a bolestivý. Je jako jed, který je vám podáván několik měsíců, abyste nakonec zemřeli v hrozných křečích na selhání orgánů. Ostrá žiletka, provaz a nebo rezavý nůž. Už před lety na tebe padl děsivý stín a nemůžeš se pořádně nadechnout. Prokletý, jiný, divný, říkají o tobě. Potkáváš démony ve snech a teď už i během dne, když si bdělý. Teď už vím proč. Tohle album se dostalo i do mých nočních můr. Je totiž skvělé po všech stránkách a navíc hoří jasným černým plamenem. Záhadný, magický, rituální death metal, bolestivé příběhy z vlastního nitra! Ztratíte se v krvavé mlze!


Asphyx says:

A razor blade, a rope or a rusty knife. A terrifying shadow fell over you years ago and you can't breathe properly. Cursed, different, strange, they say of you. You meet demons in your dreams and now during the day when you're awake. Medicine gives no answers. Stigmata have appeared on your hands and your insides are burning from the inside. You're turning all the crosses down, staggering through the darkness, wading through the mud of your twisted thoughts. In the end, you're on your own. Just like you always do. I can offer you no answers, only music that will drag your corrupt soul deeper into the depths.

I've listened to the previous EP "Submit to Death" from 2022 by Birmingham darkies INFESTED ANGEL over and over again. It had something magical, alluring, ritualistic about it (you can also read our review and interview on our website, links can be found at the bottom of today's article). This year's album envelops you in the same dirty and bloody fog. I guarantee you that.


That church on the cover looks creepy. Still, I find it pleasant to step inside and let myself drift on the waves of a wild river of despair. The ideas here are gnawed to the bone, they get under your skin immediately. Death metal, in this dark and horrific form, has always done the best for my corrupted soul. The new release "Threnodies to Eternal Despair" is a set of elaborate themes, very well written lyrics, massive and powerful sounding. I like the handwriting of the band, I am happy in their presence. Especially at night, when the streets are full of smog and strange ghosts that no one knows if they are alive or long dead. The songs are honestly written, raw, with that bloody spark that is hard to define. Only the packs that play their hearts out have it in them. And INFESTED ANGEL are undoubtedly that. If you like to spend your time in the company of bands like GRAVE MIASMA, AETERNUS, MOLESTED, CRUCIAMENTUM, DISMA, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION, VADER, ANAAL NATHRAKH, IMPALED NAZARENE, you've come to the right place. Death metal as presented by these mad Brits is fierce, dark, cold and painful. It is like a poison that is administered to you for months, only to finally die in horrible convulsions from organ failure. A razor blade, a rope or a rusty knife. Years ago, a terrifying shadow fell over you and you can't breathe properly. Cursed, different, strange, they say of you. You meet demons in your dreams and now during the day when you're awake. Now I know why. This album got into my nightmares. It's great in every way, and it burns with a bright black flame. Mysterious, magical, ritualistic death metal, painful stories from within! You'll get lost in a bloody fog!



about INFESTED ANGEL on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. No Time For Despair 
02. To Never Return 
03. Euphony Of Dismay 
04. Dread Incorporeal 
05. Field Of Ashes 
06. Control Of Fear 
07. The Lost Battle 
08. Misanthropic Elegy 
09. Darkness Envelops 
10. Suffering And Retribution 
11. Into The Night’s Embrace 
12. The Bastard Will Materialise (Bonus Track) 
13. Unholy Decay (Bonus Track)

KNIŽNÍ TIPY - Bretaňská sláva - Jean-Luc Bannalec (2025)


Bretaňská sláva - Jörg Bong (Jean-Luc Bannalec)
2025, Kalibr

Nepatřím zrovna k ochutnávačům, gurmánům. Mám raději jednoduchá jídla a klasické pivo. Netrávím svůj čas po garážích, abych pil speciály, které mi nechutnají. S knihami to mám podobné. Vždy mě osloví spíše klasický, tradiční příběh a dobře odvedené řemeslo, než kdoví jaké psychodrama a komplikované vztahy. S Jörgem Bongem se prosím pěkně, setkávám poprvé. Tak trošku se stydím, protože se mi knížka natolik líbila, že jsem si říkal - musíš si sehnat i další díly. Bretaňská brána byla u Knihy Dobrovský ve slevě, přiobjednal jsem ji jen tak mimochodem, protože se mi líbilo téma. Bretaň. Přátelé, jednou jsem tam byl a dodnes na to vzpomínám. Vydali jsme se tam už před mnoha lety s mojí budoucí ženou a vnímal jsem tuhle část Francie úplně stejně jako komisař Dupin a jeho žena Claire. Když jsem knihu četl, znovu jsem vzpomínal. Byli jsme tenkrát mladí, plní ideálů. Jen ty vraždy kolem nás nebyly.

Nejdřív jsem vnímal spíše jako takovou odlehčenou detektivku. Více mě zajímalo prostředí. I když je fakt, že nejsem ani kafař a tučňáky mám sice rád, ale že bych je zase tolik žral, jako hlavní hrdina, to zase ne. Mám to samozřejmě tak, že mě musí autor přesvědčit. Ihned se mi líbil jeho styl, takový ten nadhled, lehkost i dialogy. Najednou jsem před sebou zase viděl překrásnou přírodu, svérázné obyvatelstvo, jídlo na které se nezapomíná. Ztratil jsem se v myšlenkách, toulal se spolu s komisařem i jeho ženou. Je to dvanáctý díl série a často jsem se přistihl, že jsem překvapený. Jak mi taková lahůdka mohla uniknout? Je to taková ta pohodička, kterou se snažím nasadit i u nás doma každý víkend. Sice v jiném prostředí, ale život je příliš krátký, není čas ztrácet čas. Zápletka je složitá, ale abych pravdu řekl, tak odpovídá realitě víc, než kdoví jaký dokonalý a geniální sériový vrah. Hrozně mě bavilo zase jednou jen tak sedět a v myšlenkách se toulat po Bretani. 

Mám rád nejen jednoduchá jídla, ale i dobré řemeslo. Dokáži ocenit, když umí autor psát, když mu jde práce od ruky. Jörg Bong (pseudonym Jean-Luc Bannalec) mě vzal na kulinářský výlet a vůbec toho nelituji. Naopak, fakt jsem ti to užil. Byl jsem napnutý jako struna, jak to celé dopadne, něco jsem předpokládal, vyšetřoval po vlastní ose a zase se jednou pěkně mýlil. A tak si zase jednou říkám, že bych mohl vyrazit na dovolenou. Navštívit znovu místa, na kterých nám bylo tolik dobře, která se nám otiskla do vzpomínek jako staré fotky. Objevovali jsme nejen přírodu, ale i jeden druhého. Jen na rozdíl od Dupina jsme neměli moc peníze a tak jsme se živili levnými bagetami z předešlého dne, co byly ve slevě. Na víno, které mě ale moc neoslovilo (jsem prostě pivař) jsme si mohli dovolit zajít jen jednou. Přesto nebo právě proto, jsem byl zase přímo na místě činu a nasával atmosféru více, než kdy jindy. Francii jsem měl vždycky moc rád. Nevím, jaké je to tam v současnosti, ale já už mám všechno stejně zafixované v hlavě.

Těch 280 stránek jsem dal víceméně za víkend, ještě jsem dočítal z neděle na pondělí v noci poslední stránky. Mě se vám potom zdály sny, to vám tedy povím. Všechno se mi to pomotalo a několikrát jsem se budil. Když jsem potom ráno vstal, měl jsem celý příběh pořád v hlavě, cestou do práce jsem nevnímal vůbec okolí a šel jsem jako v mátohách. Přeřadil jsem na automatický mód a probudil se až někdy kolem poledne. Ano, knížka na mě opravdu hodně zapůsobila. Možná, že byla mojí první od autora, to netuším. Čtu stejně, jako poslouchám muziku, srdcem a to jak známo, nejde moc přemlouvat. Už teď vím, jsem si s tím jistý, že si další knihy od Jörga Bonga určitě objednám. Vždycky je dobré objevit nějakého nového autora. Pořád se něco děje, knih je opravdu spousta. Snad jsem vám svým tipem udělal radost. 

Seděli jsme tenkrát na ostrých kamenech a sledovali moře, jak se před námi vlní. Zvuk cákajících vln mě vždycky uklidňoval. Možná jsme na chvilku i usnuli. Do malého bytečku, ve kterém jsme ten den spali, jsme se vraceli až pozdě v noci. Šeptali jsme si slůvka do uší, jak už to zamilovaní dělají a navždy si budeme pamatovat jak vůně, tak i zvuky. Bretaňská sláva pro mě byla tak trošku osobním čtením. Jsem z autora opravdu nadšený, i když nejsem a asi nikdy nebudu gurmánem. Mějte se co nejlépe, přeji vám jen samou pohodu. Nejlépe ve společnosti dobré knihy, vína a nebo piva a samozřejmě i muziky. Tak zase za týden. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvanáctý případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. Komisař Dupin a jeho žena Claire tráví líbánky na Loiře. Jejich svatební cesta má vést od jednoho vinařství k druhému, od jednoho kulinářského zážitku k dalšímu. Náhle je však zavražděn známý vinař a bývalý manžel Claiřiny přítelkyně. Spoléhá Cécile na Dupinovu pomoc, nebo je nakonec do celé věci sama zapletená?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. února 2025

Recenze/review - DRIPPED - Utopia of Euphoric Envisionment (2025)


DRIPPED - Utopia of Euphoric Envisionment
EP 2025, Ungrateful Dead Promotions

for english please scroll down

Měl to být den jako každý jiný. Těšil jsem se, až přijdu z továrny, sednu si a pustím si nějakou dobrou hudbu. Dám si pár piv a zapomenu na současný divný svět. Jenže se něco změnilo. Lidé se začali navzájem zabíjet a během několika hodin nastala apokalypsa. Jakoby z každého vylezly na povrch ty nejtemnější myšlenky. Vše ovládl chaos a smrt byla na každém rohu. Nezbývalo, než se zase jednou zavřít do podzemí a počkat, až to přejde. Jako soundtrack ke konci Země jsem si narval do hlavy nové EP australských brutalistů DRIPPED.

O téhle smečce jsem již u nás na stránkách psal. Odkazy na recenzi a rozhovor naleznete dole pod dnešním článkem. Letos pánové pokračují ve své krvavé řeznické práci. Nadále rozvíjejí morbidní myšlenky a vybrušují svůj styl k dokonalosti. Novinka hoří opět zevnitř i na povrchu a spálí vás na popel.  


Už jste se někdy přehrabovali v čerstvých, ještě teplých střevech? Měli jste ruce od krve a dívali jste se do očí ještě trošku živého pacienta? Pokud ne, tak nevadí. Ani nemusíte. Podobné pocity zažijete i při poslechu nového EP "Utopia of Euphoric Envisionment". Je to krutá, hnisavá a masivní záležitost. Ocení třeba fanoušci PUTRIDITY, CONDEMNED, DISGORDE a dalších nadšených patologů. Zničující a zároveň velmi dobře čitelný je zvuk (Sasha Borovykh - mixing, mastering). Za povedený považuji i obal, který ve mě evokuje spoustu dystopických myšlenek. Navíc je prostou pravdou, že si v tomto stylu hodně vybírám. Na DRIPPED se mi líbí hlavně způsob, jakým jsou skladby napsány. Mají v sobě drive i sílu, takovou tu pradávnou touhu ničit. A tak se zase jednou spokojeně kývám do rytmu a můj nůž je od krve. Skladby přede mnou mokvají a pálí, jsou návykové a rád se k nim opakovaně vracím. Můj mozek se vaří ve vlastní šťávě a vypadá to, že mi brzy vyskočí z hlavy. Líbí se mi takový ten nakumulovaný vztek, zdravá nenávist, které ze songů odkapávají. Jedná se o opravdu hodně ošklivou, krutou a děsivou záležitost, o masakr, o drtičku kostí, která vás rozemele na prach. Nezbývá mi nic jiného, než doporučit všem, pro které je tento styl srdcovou záležitostí. Měl to být den jako každý jiný. Těšil jsem se, až přijdu z továrny, sednu si a pustím si nějakou dobrou hudbu. Dám si pár piv a zapomenu na současný divný svět. Jenže se něco změnilo. Lidé se začali navzájem zabíjet a během několika hodin nastala apokalypsa. Nezbývalo, než se zase jednou zavřít do podzemí a poslouchat tohle EP stále dokola. Hnilobný, surový, totálně devastující brutální death metal! Budete zničeni krutou a nekompromisní silou!


Asphyx says:

It was supposed to be a day like any other. I was looking forward to coming out of the factory, sitting down and listening to some good music. Have a few beers and forget about the weird world we live in now. But something's changed. People started killing each other and within hours the apocalypse happened. It was like everyone's darkest thoughts came out. Everything was in chaos and death was on every corner. There was nothing to do but go underground once more and wait for it to pass. As a soundtrack to the end of the Earth, I popped the new EP by Australian brutalists DRIPPED into my head.

I've already written about this pack on our website. Links to the review and interview can be found below today's article. This year the gentlemen continue their bloody butchery. They continue to develop morbid ideas and grind their style to perfection. Once again the new release burns inside and out and will burn you to the ground.


Have you ever rummaged through fresh, still warm intestines? Have you had your hands covered in blood and looked into the eyes of a patient who was still a little bit alive? If not, that's okay. You don't have to. You will experience similar feelings when listening to the new EP "Utopia of Euphoric Envisionment". It's a cruel, festering and massive affair. Fans of PUTRIDITY, CONDEMNED, DISGORDE and other enthusiastic pathologists will appreciate it. The sound (Sasha Borovykh - mixing, mastering) is devastating and at the same time very clear. I also consider the cover as hilarious, which evokes a lot of dystopian thoughts in me. Moreover, it is a simple truth that I choose a lot in this style. What I like about DRIPPED is the way the songs are written. They have drive and power, that ancient desire to destroy. And so I'm once again swaying contentedly to the rhythm and my knife is bloodied. The songs before me are wetting and burning, they are addictive and I like to return to them repeatedly. My brain is boiling in its own juices and looks like it's about to pop out of my head. I like the kind of accumulated anger, the healthy hatred that drips from the songs. It's a really really ugly, cruel and horrifying thing, a massacre, a bone crusher that will grind you to dust. I have no choice but to recommend it to anyone who has their heart set on this style. It should have been a day like any other. I was looking forward to coming out of the factory, sitting down and putting on some good music. Have a few beers and forget about the weird world of today. But something changed. People started killing each other and within hours the apocalypse happened. I had no choice but to go underground and listen to this EP over and over again. Rotten, raw, totally devastating brutal death metal! You will be destroyed by a cruel and uncompromising force!


about DRIPPED on DEADLY STORM ZINE: 





tracklist:
01. Utopia of Euphoric Envisionment 
02. Surreptitious Lucidity 
03. Exodus Indoctrinate 
04. Stagnant Insurrection 
05. Cherophobic Ecstasy 
06. Dystopiate

band:
Ewza Lambert - All instruments, Guitars
Brad Wreford - Guitars
Jared Thornton - Bass



Info - MEAN MESSIAH vydají na jaře nové EP a zahájí letošní koncertní sezónu v Hells Bells v Praze.


MEAN MESSIAH vydají na jaře nové EP a zahájí letošní koncertní sezónu v Hells Bells v Praze

Prog-industrialisté MEAN MESSIAH vydají 28. března čtyřpísňové EP Re:Incarnations, které volně navazuje na jejich loňské, skvěle přijaté album, In Infinite Illusion. Na EP najdete dvě coververze a dvě reinkarnované verze skladeb z minulého alba. Prvním coverem je The Number of the Beast, kterou znáte od titánů Iron Maiden a druhým je pak skladba Kiss the Rain, původně od zpěvačky Billie Myers. Ty doplní remaky skladeb Ashes a Clouds z loňského alba. EP vyjde pouze na digitálních streamovacích službách, release fyzických nosičů není v plánu. K oběma coverům vyjdou na YouTube kanále MEAN MESSIAH videoklipy.


Hned další den po vydání EP, tedy 29. března se uskuteční Re:Incarnations Release Party v pražském klubu Hells Bells. Předprodej již probíhá přes SMSticket, počet vstupenek je limitován na 100 kusů a ke každé zakoupené vstupence obdržíte USB flash disk s EP Re:Incarnations a bonusovým materiálem! Koncert začíná ve 20 hodin a jako host se na pódiu objeví zpěvačka Viktorie Surmová z kapely Surma.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 12. února 2025

Recenze/review - MACABRA - Etsaman (2025)


MACABRA - Etsaman
CD 2025, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Mrtvola, kterou jsem našel tentokrát, byla již ve značném stádiu rozkladu. Červi i rostliny již odvedli svoji práci a maso dávno odpadalo od kostí. Zůstal jenom vyděšený výraz ve tváři a také děsivé vzpomínky, otištěné do okolních kamenů. Pod korunami stromů se stal před několika měsíci násilný čin. Jen kousek od cesty, po které se prochází spousta lidí. Tělo se stalo jakýmsi mementem, ale také pozvánkou na onen svět. Temnota zase jednou zvítězila nad světlem.

Stejně jako na novém album Marka Riddicka (FETID ZOMBIE, GRAVE WAX) a Adriena “Liquifiera” Webera (VOCIFERIAN, GOATHOLOCAUST, LUGER). Jedná se o morbidní návrat MACABRA po dlouhých devíti letech a také o nahrávku, na kterou jsem se opravdu těšil. A zklamaný rozhodně nejsem. Naopak, skladby se kolem mě ihned omotaly jako pevné pavučiny a strhly mě do hlubin. Máte rádi starý, prašivý death metal, nasáklý zkaženou krví? Potom jste zde správně. 


Když desku "Etsaman" poslouchám, tak si opravdu připadám jako na návštěvě nějakého dávno opuštěného lesního hřbitova. Rozpadlé kobky, vykradené hroby, polámané kříže a také absolutně podmanivá a pochmurná atmosféra. Stejná, jakou můžeme nalézt i na tomto albu. Pokud jste fanoušci třeba takových NIHILIST, FUNEBRE, PAGANIZER, CONVULSE, DEMIGOD, tajemných hororových filmů, návštěv opuštěných katakomb i márnic, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány s takovým tím staroškolským nadšením, opravdovostí a ryzostí. Je znát, že oba pánové jsou velcí srdcaři. Povedl se zvuk a samozřejmě i obal, jehož zelená barva i motiv pradávné příšery se myslím budou velmi dobře vyjímat i na tričku. Tohle je zkrátka hudba pro staré death metalové psy, jako jsem já a mí spolubojovníci. Ostrá a démonická, divoká a nespoutaná, chladná jako ruka čerstvé mrtvoly. Taková je nová deska. Nejvíc se mi ale líbí zachmuřené nálady, takový ten zvláštní neklid, který se prolíná celým albem jako červená nit. Staví se zde sice na pevných, klasických a tradičních motivech, ale přidávané je i velké množství vlastních nápadů, zvrácených vizí a fantazie. Venku se setmělo a musím se zase vydat na cestu. Beru do rukou lopatu i sekyru. Mám v plánu další poslech MACABRA a také exhumaci nového hrobu. Myslím si, že mi práce půjde dobře od ruky, tahle deska se totiž povedla po všech stránkách. Mrtvola, kterou jsem našel tentokrát, byla již ve značném stádiu rozkladu. Červi i rostliny již odvedli svoji práci a maso dávno odpadalo od kostí. Zůstal jenom vyděšený výraz ve tváři a také děsivé vzpomínky, otištěné do okolních kamenů. Jsem zde správně, znovu přidávám volume, až na samou hranici bolesti. Tajemný, děsivý, chladný a temný death metal z těch nejhlubších katakomb! Krvavé ozvěny z lesních pohřebišť!


Asphyx says:

The corpse I found this time was already in a considerable state of decomposition. The worms and plants had done their work and the flesh had long since fallen off the bones. All that remained was a terrified look on its face, as well as horrifying memories imprinted on the surrounding stones. A few months ago, a violent act took place under the treetops. Just a short distance from the road where many people walk. The body became a kind of memento, but also an invitation to the other world. The darkness has once again triumphed over the light.

As on the new album by Mark Riddick (FETID ZOMBIE, GRAVE WAX) and Adrien "Liquifier" Weber (VOCIFERIAN, GOATHOLOCAUST, LUGER). This is a morbid return of MACABRA after nine long years and also a record I was really looking forward to. And I am definitely not disappointed. On the contrary, the songs immediately wrapped around me like tight cobwebs and pulled me into the depths. Do you like old, dusty death metal, soaked in corrupted blood? Then you've come to the right place.



When I listen to "Etsaman", I really feel like I'm visiting some long-abandoned forest cemetery. Dilapidated dungeons, robbed graves, broken crosses and also absolutely captivating and gloomy atmosphere. The same as we can find on this album. If you are a fan of NIHILIST, FUNEBRE, PAGANIZER, CONVULSE, DEMIGOD, mysterious horror movies, visits to abandoned catacombs and morgues, then you are right here. The songs are written with that old school enthusiasm, genuineness and purity. You can tell that both gentlemen are big hearts. The sound and, of course, the cover art, whose green colour and the motif of the ancient monster will, I think, look very good on a T-shirt. This is simply music for old death metal dogs like me and my comrades in arms. Sharp and demonic, wild and unbridled, cold as the hand of a fresh corpse. That's the new record. But most of all I like the gloomy moods, that strange restlessness that runs through the whole album like a red thread. While it builds on solid, classic and traditional motifs, it also adds a lot of its own ideas, twisted visions and imagination. It's dark outside and I have to hit the road again. I pick up the shovel and the axe. I plan on listening to MACABRA again and also exhuming a new grave. I think I will do a good job, because this record is a success in every aspect. The corpse I found this time was already in a considerable state of decomposition. The worms and plants had done their work and the flesh had long since fallen off the bones. All that remained was a horrified look on its face, as well as horrifying memories imprinted on the surrounding stones. I'm right there, adding volume again, to the very edge of pain. Mysterious, terrifying, cold and dark death metal from the deepest catacombs! Bloody echoes from the forest burial grounds!


about MACABRA on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Traumassk 
02. Ecofascism 
03. Karma Sabotage 
04. Influencepoly 
05. Etsaman 
06. Xem-ophopbia 
07. Dawn of the Whistleblowers 
08. Green Blood

band:
Mark Riddick - All instruments
Adrien "Liquifier" Weber - Vocals




úterý 11. února 2025

Recenze/review - FATAL - Apocalypsis (2025)


FATAL - Apocalypsis
CD 2025, Metal Exhumator

for english please scroll down

V ulicích se již dlouhé roky potácejí jenom těla bez duše. Napojeni na všemocnou síť pochodují na smrt a poslouchají příkazy. Nikdo se neusmívá, nikdo už dávno nemá nikoho doopravdy rád. Včera vypadl na tři hodiny elektrický proud. Došlo k několika vraždám. Všem je to už dávno jedno. Pradávné představy autorů sci-fi se stávají krutou realitou. Kdy se to stalo? Kdy jsme poprvé umřeli? A proč svět kolem nás zase hoří? Otázek je mnoho, odpovědi nepřicházejí. Jediný, kdo se s tebou ještě baví, tak je umělá inteligence. A ta po tobě chce, aby ses zabil. Raději se zavírám, jako ostatně vždy, do svého pokoje a poslouchám nějakou dobou muziku.

Francouzští death grindoví maniaci FATAL byli založeni v roce 1997, aby potom několikrát přerušili svoji činnost. Letos přicházejí se svým teprve třetím dlouhohrajícím albem. Na začátek musím rovnou napsat, že mě ihned zaujalo. Stačilo několik poslechů a věděl jsem, že apokalypsa dávno začala. Ostatně, posuďte sami. Doporučuji poslouchat v chladu a temnotě. 


Francouzsky neumím, přesto mi připadá, že tak nějak vím, o čem kapela hraje a zpívá. Líbí se mi taková ta klasická, tradiční poctivost. Skladby jsou někdy pěkně rychlé, až thrashové, jindy zemitě death metalové, případně vás rozemelou grindově na prach. Celou deskou se potom prolíná taková zvláštní, do krvavě rudé zahalená nálada. O zvuku, ani obalu netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Hlavní je ale jako vždy muzika a ta je po okraj narvaná špínou, tlakem i černou silou. Pánové se s ničím moc nepářou, jdou rovnou na věc, útočí přímo na solar plexus. Přiznám se bez mučení, že to mám takhle rád. Schválně jsem si sehnal celou diskografii kapely a musím napsat jediné - udělejte to také, tahle smečka stojí rozhodně za pozornost. Určitě to znáte. Sednete si k přehrávači, zapnete play a nakonec skáčete po pokoji narvaní přenesenou energií. Riffy jsou velmi ostré, nekompromisní, surové, zahrané se samozřejmostí starých mistrů. Dovedu si představit, že navštívím přístavní město Le Havre, odkud FATAL pocházejí a navštívím nějaký klubový koncert. Naživo to musí být totální inferno, to vám povím. Svět je v současnosti podivné místo k žití. Ostatně, to byl asi vždycky, jen teď je to víc vidět. Ta špína a hnus, ty děsivé představy, které v sobě lidí mají. Potřebuji podobné kapely jako je tato, abych přežil, abych si stále dokázal vyčistit hlavu od spousty hnusných informací, které jsou všude kolem. Pokud to máte nastavené podobně jako já, určitě album "Apocalypsis" zkuste. V ulicích se již dlouhé roky potácejí jenom těla bez duše. Napojeni na všemocnou síť pochodují na smrt a poslouchají příkazy. Nikdo se neusmívá, nikdo už dávno nemá nikoho doopravdy rád. Včera vypadl na tři hodiny elektrický proud. Došlo k několika vraždám. Surový, masakrující death grind, zahalený do temné krvavé mlhy! Vztek, síla a tlak, které vás smetou z povrchu zemského! 


Asphyx says:

For many years now, only bodies without souls have roamed the streets. Connected to an all-powerful network, they march to their deaths, obeying orders. No one smiles, no one really likes anyone anymore. The power went out for three hours yesterday. There were several murders. Nobody cares anymore. The ancient fantasies of science fiction writers are becoming a harsh reality. When did this happen? When did we first die? And why is the world around us on fire again? The questions are many, the answers are not coming. The only one still talking to you is artificial intelligence. And it wants you to kill yourself. I prefer to shut myself in my room, as I always do, and listen to music for a while.

French death grind maniacs FATAL were formed in 1997, only to go on hiatus several times. This year they come with only their third full-length album. To start with, I have to write straight away that I was immediately intrigued. A few listens and I knew the apocalypse had long since begun. After all, judge for yourself. I recommend listening in the cold and dark. 


I don't speak French, yet I feel like I kind of know what the band plays and sings about. I like that classic, traditional honesty. The songs are sometimes pretty fast, almost thrashy, sometimes earthy death metal, or grind you to dust. Then there's this strange, blood-red mood that runs through the whole album. There is no need to discuss the sound or the cover, everything is in the best order. But the music is the main thing, as always, and it is packed to the brim with filth, pressure and black power. The gentlemen don't argue with anything too much, they go straight to the point, attacking the solar plexus directly. I'll admit without torture that I like it that way. I purposely got the whole discography of the band and I have to write one thing - do it too, this pack is definitely worth your attention. I'm sure you know it. You sit down to the player, put it on play and end up jumping around the room full of transferred energy. The riffs are very sharp, uncompromising, raw, played with the obviousness of the old masters. I can imagine visiting the port city of Le Havre, where FATAL come from, and attending a club gig. Live it must be a total inferno, I can tell you that. The world is a strange place to live in these days. After all, it probably always has been, it's just more visible now. The filth and the filth, the horrible ideas that people have. I need bands like this to survive, to still be able to clear my head of a lot of the shitty information that's all around. If you're set up like me, definitely give the album "Apocalypsis" a try. There have been nothing but soulless bodies roaming the streets for years. Connected to an all-powerful network, they march to their deaths and follow orders. Nobody smiles, nobody really likes anybody anymore. The power went out for three hours yesterday. There were several murders. Raw, carnage death grind, shrouded in a dark, bloody fog! Rage, power and pressure that will sweep you off the face of the earth!

TWITTER