DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 11. října 2024

KNIŽNÍ TIPY - Sněžná slepota - Ragnar Jónasson (2019)


Sněžná slepota - Ragnar Jónasson
2021, XYZ (ČR)

Už se začíná brzy stmívat. Přesto, když přijedu na chalupu, tak je moje máma v jednom kole. Ihned přiložím ruku k dílu. Tahám těžká kolečka, vyvážím septik. Házím lopatou a musím si svítit lampou. Pomalu přichází podzim a naproti u sousedů už všichni sedí u stolu. Jejich brazilská fila mě sleduje a dívá se na mě, jako bych byl vetřelec. Znám ji od štěněte, ale přesto z ní mám respekt. Najednou zaštěká. Volají mě dovnitř, už toho nech, zítra je taky den. Pokecáme, najíme se a pak si zalezu nahoru na půdu. Jsem tu jenom já a kniha Sněžná slepota. Pod malou lampičkou, s pomatenou můrou, si čtu další příběh z Islandu. V noci má mrznout, ale mě se nechce topit. Zalezu si pod dva spacáky a louskám další a další stránku. Jsem v jednom malém městečku, ve kterém se prý nikdy nic neděje. Přijede tam mladý policista a potkáte spoustu zajímavých postav.

Popis přírody, místních poměrů, vše mi je tak trošku povědomé. Malá ves v Jizerkách sice není tak drsná, ale přesto, na chalupách se občas děly věci. Dovedu pochopit mentalitu lidí v knize, jejich osudy jsou v mnohém podobné mým sousedům. Příběh se odvíjí dál, jenže pak se proberu a zjistím, že jsem usnul s knihou v ruce. Dojdu si na záchod, mrznou mi nohy i ruce. Znovu se zachumlám, hodím na sebe ještě jednu deku a když jdu ráno znovu na záchod, tak ukazuje uvnitř teploměr nějaký pět mínus. U snídaně máma vypráví o svých výletech a abych pravdu řekl, tak ji poslouchám na půl ucha. Většinu lidí, o kterých mluví, neznám. Potom vezmu do ruky pilu a sekyru. Jdu na to. Končím kolem poledne a klepou se mi ruce. Na oběd jsem pozván do restaurace a po dvou pivech bych šel znovu spát. Čerstvý vzduch dělá své. Chvilku si zase čtu, ale jen pár kapitol. Čeká mě pochod po hřebenech. Setmí se, prší se sněhem a najednou nejsem v Jizerkách, ale někde daleko na severu Islandu. 

Vždycky, když čtu nějakou knihu, tak si představuji jednotlivé postavy. Přiřazuji jejich obličeje reálným lidem. Tentokrát je to jednoduché. Mají stejné tváře, jako místní, jako dřevorubci, jako pošťačka, co tu jezdí stále na horském kole. Jako turisté, kteří se stavili na pár piv. Večer, když se vrátíme, tak si zase zalezu a knížku dorazím. Je perfektně napsána a i když jsou kapitoly dějově zpřeházené, tak jsem se nijak neztrácel. Je to už moje druhá knížka od autora a musím říct, že se mi jeho styl líbí. Jasně, že se stane vražda, že se vyšetřují i další násilné činy. I minule jsem byl překvapen, kdo byl vrah a bylo tomu tak i tentokrát. Příběh se mi četl tak nějak sám, automaticky. Záměrně jsem si vzal Sněžnou slepotu na chalupu do hor a musím říct, že jsem udělal dobře. Když mi totiž byla zima a byl jsem líný si zatopit, tak všechno působilo ještě víc autenticky. Zase začínalo mrznout a já šel pomalu domů. Pár piv v hospodě mi udělalo dobře, ale teď se do mě dává zima. Snad nepřijde sněžná bouře. Usmívám se a rozebírám si v hlavě znovu a znovu celou knihu. 

Island znám jenom z různých dokumentů a právě knížek a celá země mě přitahuje a svým způsobem i fascinuje. Příroda, která je drsná a syrová. Vše je ohlodané na kost a autorovi se povedlo atmosféru promítnout i do knih. Jsou napsány velmi přesvědčivě. Jedná se o kriminální činy, které se mohly opravdu stát. Jsou o lidské temnotě, o dlouho nastřádaném zlu. Věřím jim, v některých momentech mi trošinku připomínají dalšího mého oblíbeného autora Nessera. Budím se v noci a cítím svaly, o kterým ani nevím, že je mám na těle. Jsem rozlámaný, stará kancelářská krysa, co tahala celý víkend těžké věci. Sekala dříví, vyvážela nekonečnou řadu koleček plných hoven. Už je sychravo a na kaštanech se začalo objevoval žloutnutí. Tady na horách to jde rychle. Ještě v nedělí ráno uklidit kytky, ucpat otvory, zazimovat. Ještě to bude trvat, ale když už zase sedím v autobuse, tak se dívám do krajiny a vím, že zima se opravdu pomalu blíží.

Když se vrátím domů do Plzně, tak si nejdřív vyklidím batoh. Vezmu knížku do ruky a skoro nábožně ji zandám zpět do knihovny. Chvíli se na ní dívám, jako bych se loučil se všemi postavami a pak si jdu na internet vyhledat, jestli nemají od Ragnara Jónassona ještě nějaké další. Mají, ale o tom až v některém dalším tipu. Já jsem z téhle knížky opravdu cítil mráz a sníh, chlad a temnotu lidské duše. To vše na pozadí krásného Islandu. Děkuji vám za pozornost, kladné ohlasy a příští týden mám již připravený další tip. Myslím si, že se máte na co těšit. Mějte se hezky, já nevím jak vy, ale já si jdu zase číst. 


KNIŽNÍ TIPY - Mlha - Ragnar Jónasson (2022):

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Pravdu neskryje ani sníh, ani polární noc. První islandský thriller, který dobyl světové žebříčky. V městečku Siglufjördur na severu Islandu se podle místního policisty nikdy nic neděje. S příjezdem policejního nováčka Ariho Arasona však dostávají události spád. Během generální zkoušky představení místních ochotníků zemře vysloužilý spisovatel, krátce nato je ve sněhu nalezena zkrvavená polonahá žena. Jak spolu oba případy souvisejí? Podaří se Arimu ve vánici zorientovat a rozplést zamotané nitky sahající daleko do minulosti?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. října 2024

Recenze/review - 1349 - The Wolf and The King (2024)


1349 - The Wolf and The King
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Někdy je dobré se vrátit na začátek, k vlastním krvavým kořenům. Zavřít se do temné kobky a znovu poslouchat kapely, které měl člověk kdysi v devadesátých letech rád. 1349 jsou smečka z Norska, která hraje od roku 1997 hudbu ohlodanou na kost, na samou podstatu black metalového směru, který vznikl v jejich zemi. A dělají to opravdu velmi dobře. Nové letošní album to jenom potvrzuje. Mě se vždycky na severské hudbě nejvíc líbila taková ta chladně mrtvolná atmosféra.

A tu dostanete! A nejen ji. Norové se sice drží zavedených tradičních postupů, hrají klasicky, ale zároveň mají svůj vlastní originální výraz. Jsou jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili, aby nadále šířili oheň a slávu black metalu. Nové album je ponuré, děsivé, majestátní. Zároveň zemité a prašivé. Přesně tak, jak to mám nejraději. 


Dostanete metafory plné starodávných příběhů. Budete lovit s vlky, toulat se podzemím, nahlížet do dávno opuštěných hrobek. Při poslechu si připadám jako zahalený do krvavé mlhy. Kapela se inspirovala v pradávných legendách a texty jsou tak velmi zajímavé a uvěřitelné. Stejně jako hudba, která je děsivou mantrou a dostane se vám pod kůži. Pokud máte tenhle styl rádi, tak neváhejte ani chvilku. Novinka je totiž nejen po okraj narvaná dobrými nápady, ale zajímavý je i celkový koncept. Doporučuji poslouchat v chladu a absolutní tmě. Uvidíte přízraky, své vlastní démony, rozpadnete se v prach, abyste znovu povstali, silnější než kdy dřív. Nahrávalo se v Amper Tone v Oslu v Norsku a New Constellation R.M.P. v Orlandu na Floridě "The Wolf and the King" produkovali a mixovali Ravn a Jarrett Pritchardovi (Eulogy, Pulchra Morte). O obal se postaral Jordan Barlow a motiv je plný odkazů na číslo osm (nekonečno). Novinka je totiž osmým řadovým albem. Zkrátka a dobře, vše je propracované, po formální stránce dohnané k dokonalosti a vy se tak můžete soustředit na jednotlivé nápady. Těch je opravdu velké množství. Zároveň si kapela zachovává živočišnost, touhu roztrhat vás na kusy. Jsem si jistý s tím, že se album 1349 povedlo opět na výbornou. Nálady, které se vznášejí všude kolem, jsou pochmurné, chladné a dostanou se vám až do morku kostí. Norové se vydali na obrácenou křížovou výpravu a zůstává po nich jenom spálená země. Mise ze záhrobí se povedla a já nemohu jinak, než vám nahrávku doporučit. Black metaloví jezdci apokalypsy nadále drží prapor hrdě vztyčený! A zůstává po nich jenom spálená země! Ponuré, děsivé, temné a chladné album, ohlodané na kost!


Asphyx says:

Sometimes it's good to go back to the beginning, to our own bloody roots. 1349 are a bunch from Norway, who since 1997 have been playing music stripped down to the bone, to the very essence of the black metal movement that originated in their country. And they do it very well indeed. This year's new album only confirms it. What I've always liked most about Nordic music is the cold, dead atmosphere.

And that's what you get! And not only that. The Norwegians stick to the established traditional methods, they play classically, but at the same time they have their own original expression. They are like the horsemen of the apocalypse who have returned to continue spreading the fire and glory of black metal. The new album is grim, terrifying, majestic. At the same time earthy and dusty. Just the way I like it best. 


You get metaphors full of ancient stories. You'll hunt with wolves, wander underground, peer into long-abandoned tombs. Listening to it, I feel like I'm enveloped in a bloody fog. The band took inspiration from ancient legends and the lyrics are so interesting and believable. As is the music, which is an eerie mantra and gets under your skin. If you like this style, don't hesitate a moment. Not only is the new album packed to the brim with good ideas, but the overall concept is interesting as well. I recommend listening in the cold and absolute dark. You'll see ghosts, your own demons, crumble into dust to rise again, stronger than ever. Recorded at Amper Tone in Oslo, Norway and New Constellation R.M.P. in Orlando, Florida "The Wolf and the King" was produced and mixed by Ravn and Jarrett Pritchard (Eulogy, Pulchra Morte). The cover art was done by Jordan Barlow and the theme is full of references to the number eight (infinity). The new album is the eighth in the series. All in all, everything is elaborate, formally perfected and you can concentrate on the individual ideas. There are a lot of them. At the same time, the band retains an animalistic quality, a desire to tear you apart. I am confident with the fact that the album 1349 has succeeded once again. The moods that float around are sombre, cold and get you to the core. The Norwegians have embarked on a reverse crusade and all that remains is scorched earth. The mission from beyond the grave was a success and I can't help but recommend the recording. The black metal raiders of the apocalypse continue to hold the banner proudly aloft! And all that remains is scorched earth! A grim, terrifying, dark and cold album, gnawed to the bone!



Recenze/review - 1349 - The Infernal Pathway (2019):


Tracklist:
1. The God Devourer (5:10)
2. Ash of Ages (5:27)
3. Shadow Point (3:40)
4. Inferior Pathways (4:28)
5. Inner Portal (5:08)
6. The Vessel and The Storm (5:15)
7. Obscura (3:44)
8. Fatalist (5:51)
Total runtime: 39:01

Line-up:
Seidemann - Bass
Ravn - Vocals
Archaon - Guitars
Frost - Drums



Recenze/review - FÖRGJORD - Perkeleen Weri (2024)


FÖRGJORD - Perkeleen Weri
CD 2024, Werewolf Records

for english please scroll down

Chodil jsem každý den brzy ráno přes les do práce. Kolem žulového kamene, na kterém byly vytesány podivné symboly. Vždycky jsem přemýšlel, co ten nápis znamená. Nikdy jsem na to nepřišel, přesto tak nějak podvědomě tuším, že pojednávají o temnotě, o zlu, o tajemnu a děsivých zprávách ze záhrobí. Jednou, když jsem se vracel domů, tak zářily to tmy. Poslouchal jsem zrovna nové album finských FÖRGJORD. Zde, v temném a tajemném lese, vynikne totiž jejich nová hudba nejvíce. 

Pokud jste, stejně jako já vyrůstali hudebně na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tak by se vám mohla tahle deska hodně líbit. Jako mě, který rád a často objevuji temné stíny. Black metal se zde potkává se starodávným thrashem i základy punku. To vše je potom zabalené v melancholické a chladné atmosféře. Budou k vám promlouvat duše prokletých. 


Hudba je v mém životě hodně důležitá. Poslouchám ji v podstatě celý den. A pokaždé volím trošku jiný styl, odrůdu. Rád a často chodím do lesů, na stará pohřebiště, mezi ruiny opuštěných domů. Nechávám na sebe působit jak místa a prostředí, tak jednotlivé desky. Myslím si totiž, že nejen black metal je hlavně o přenesených náladách, o emocích. O způsobu, jak nahrávky vnímáme. Přiznám se, že při poslechu "Perkeleen Weri" se mi dostal do kostí mráz. Venku zrovna pršelo a mraky se zase jednou dotýkaly země. Byla mlha a v nich se toulaly přízraky. Bez cíle, bez naděje. Nikdy nenajdou klid. Zvuk, obal, celkové provedení, vše odpovídá předkládaným stylům a je v absolutním pořádku. Existují příběhy, které se přenášejí z generace na generaci. Finsky vůbec nerozumím, přesto vnímám sílu legend z oblasti Savo, o kterých deska tematicky pojednává. Pokud vnímáte sílu mystických míst, pokud se rádi jen tak touláte a díváte se do dálky, pokud si rádi čtete příběhy na místech, na kterých se nejen za války umíralo, potom jste zde správně. Skladby jsou zahalené tajemstvím, lyrika se zde potkává s ostrými riffy tak nějak samozřejmě, rustikálně, neklidně i divoce. Vše působí tajemně, magicky přitažlivě, záhadně. Starodávné symboly, vytesané kdysi prokletými, zase září do tmy. Pokud máte rádi extrémní hudbu v tomto provedení, tak neváhejte ani chvilku. Určitě budete spokojeni jako já. Mrazivé, temné a děsivé black metalové příběhy! Mlhavá atmosféra starých tragédií!  

Asphyx says:

I used to walk through the woods early every morning to work. Around a granite stone with strange symbols carved on it. I always wondered what the inscription meant. I've never figured it out, yet somehow, subconsciously, I suspect they're about darkness, about evil, about mystery and terrifying messages from beyond the grave. One day, when I was coming home, they were glowing in the dark. I was listening to the new Finnish FÖRGJORD album. For it is here, in the dark and mysterious forest, that their new music stands out the most. 

If, like me, you grew up musically in the late eighties and early nineties, you might like this album a lot. Like me, who likes and often discovers dark shadows. Black metal meets old-time thrash and the basics of punk here. All this is then wrapped in a melancholic and cold atmosphere. The souls of the damned will speak to you. 


Music is very important in my life. I listen to it pretty much all day. And every time I choose a slightly different style, variety. I like and often go to the woods, to old burial grounds, among the ruins of abandoned houses. I let the places and the environment as well as the individual records affect me. I think that not only black metal is mainly about transferred moods, about emotions. It's about the way we perceive records. I admit that listening to "Perkeleen Weri" gave me a chill in my bones. It was raining outside and the clouds were touching the ground once again. It was foggy and there were ghosts wandering around. No goal, no hope. They'll never find peace. The sound, the cover, the overall performance, everything fits the presented styles and is absolutely fine. There are stories that have been passed down from generation to generation. I don't understand Finnish at all, yet I can feel the power of the legends from the Savo region that the album is thematically about. If you perceive the power of mystical places, if you like to wander and look into the distance, if you like to read stories in places where people died, not only during the war, then you have come to the right place. The songs are shrouded in mystery, the lyricism meets the sharp riffs in a sort of natural, rustic, restless and wild way. It all feels mysterious, magically appealing, enigmatic. Ancient symbols, carved by the once cursed, shine again into the darkness. If you like extreme music in this performance, don't hesitate a moment. I'm sure you'll be as pleased as I am. Freezing, dark and scary black metal stories! The misty atmosphere of old tragedies!


Tracklisting
1. Silmäinkääntäjä
2. Käärmeenkieli
3. Neljäs Lapsi Saatanalle
4. Loukatun Kunnia
5. Kalm
6. Raskas Veden Taakka
7. Pettävä Suo


středa 9. října 2024

Recenze/review - DECEITOME - Deceitome (2024)


DECEITOME - Deceitome
CD 2024, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

V každém rohu je jedna mrtvola. Každá byla zabita jiným způsobem. Zastřelení, ubití kladivem, spálení, oběšení, utopení, otrávení jedem. Procházím se touhle morbidní galerií a přemýšlím, co vymyslela Smrt pro mě. Postupně hniju zaživa, pomalu se rozpadám v prach. Hledám v temnotě další a další kapely, které pochopily, jaké to je, přejít na druhou stranu. Estonským DECEITOME jsem se u nás na stránkách již jednou věnoval. Máme i společný rozhovor, tak pokud máte chuť, tak odkazy jsou dole pod článkem.

Novinka mě ihned obejmula jako krvavá mlha. Stál jsem zrovna na hřbitově a bylo už dávno zavřeno. Schoval jsem se v jedné staré kobce, ze které vyšla velká spousta skvělých kapel. Estonci odkazují na to nejlepší, co bylo v tomto stylu v devadesátých letech nahráno. Jsou uvěřitelní, opravdoví, umí si hrát s pochmurnými náladami. 


Je to asi mrtvolný odér, který se vznáší celou deskou, jako nějaké děsivé svědectví, který mě doslova přikoval při poslechu ke zdi. Jsou to melodie, nápady, celková atmosféra, která je někdy zničující, jindy temná a chladná. V hudbě je obsažena typická a těžko popsatelná melancholie severských kapel. Pánové nejen, že jsou velmi dobrými muzikanty, ale zároveň umí napsat dobré songy. Pokud máte rádi smečky jako BOLT THROWER, ENTOMBED, UNLEASHED, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, INCANTATION, CARNAGE, EDGE OF SANITY, jste tu správně. Zkrátka a dobře, pokud jste jako já vyrůstali na konci osmdesátých let a zachytili jste první i druhou vlnu death metalu, tak budete určitě spokojeni. Dostanete nejen dobře zvukově ošetřený materiál (Magnus Andre - recording, mixing, mastering) a tajemný obal (Priit Salusoo odvedl opravdu dobrou práci), ale hlavně pořádnou porci kruté a reálné smrti. Jako bych byl zavřený ve staré hrobce. Víka od rakví nadskakují do rytmu, kosti praskají a lebky pukají tlakem. Mráz se mi pomalu dostal až do podvědomí a mám pocit, že mě drží za ruku samotná smrt. Myslím, že jsem zde správně. Tady se hraje opravdově, reálně, klasicky, přesto pestře a neotřele. V každém rohu je jedna mrtvola. Každá byla zabita jiným způsobem. Zastřelení, ubití kladivem, spálení, oběšení, utopení, otrávení jedem. Procházím se touhle morbidní galerií a přemýšlím, co vymyslela Smrt pro mě. Padám pomalu do hlubiny, s čerstvě podříznutým hrdlem a album "Deceitome" je mým převozníkem na druhou stranu. Tajemný, démonický death metal, s pochmurně temnou atmosférou! Pohřební průvod přízraků! Ozvěny ze záhrobí! 


Asphyx says:

There's a dead body in every corner. Each one was killed in a different way. Shot, hammered, burned, hanged, drowned, poisoned. I walk through this morbid gallery, wondering what Death has come up with for me. Gradually I rot alive, slowly disintegrating into dust. I search the darkness for more and more bands who understand what it's like to cross over to the other side. I have already covered Estonian DECEITOME once on our website. We even have a joint interview, so if you feel like it, the links are at the bottom of the article.

The news immediately embraced me like a bloody fog. I was just standing in the cemetery and it was long since closed. I hid in an old dungeon from which a lot of great bands had come out. The Estonians refer to the best of what was recorded in this style in the nineties. They're believable, real, they know how to play with gloomy moods. 


It's probably a deadly odor that floats through the entire record, like some eerie testimony that literally had me pinned to the wall while listening. It's the melodies, the ideas, the overall atmosphere that is sometimes devastating, other times dark and cold. The music contains the typical and hard to describe melancholy of Nordic bands. The gentlemen are not only very good musicians, but they also know how to write good songs. If you like bands like BOLT THROWER, ENTOMBED, UNLEASHED, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, INCANTATION, CARNAGE, EDGE OF SANITY, you are in the right place. In short, if like me you grew up in the late eighties and caught the first and second wave of death metal, you'll be pleased. You'll not only get well sound treated material (Magnus Andre - recording, mixing, mastering) and mysterious cover art (Priit Salusoo did a really good job), but most importantly a good portion of cruel and real death. It's like being locked in an old tomb. The coffin lids are bouncing to the beat, bones are cracking and skulls are bursting with pressure. A chill slowly worked its way into my subconscious and I feel like I'm being held by the hand of death itself. I think I'm right here. The acting here is genuine, real, classic, yet colourful and fresh. There's a corpse in every corner. Each has been killed in a different way. Shot, hammered, burned, hanged, drowned, poisoned. I walk through this morbid gallery, wondering what Death has come up with for me. I fall slowly into the depths, my throat freshly slit, and the album "Deceitome" is my ferry to the other side. Mysterious, demonic death metal, with a gloomy dark atmosphere! A funeral procession of ghosts! Echoes from beyond the grave!


about DECEITOME on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Pit Of Despair 
02. Absolute Zero Subsistence 
03. Wall Of Delusive Horizon 
04. Soul Guard Skeleton 
05. The Doorlit 
06. SnoVVolveS 
07. Feed Me All The Blood In The World 
08. Out From Incantation 
09. Into Canalisation 
10. CO2 THC

band:
Ats Aim - Guitars
Tarvi Neemelaik - Guitars
Anders Melts - Vocals
Raiko Rajalaane - Drums
Alex Svart - Bass

Recenze/review - SADISTIK WARFARE - Seeds of Hate (2024)


SADISTIK WARFARE - Seeds of Hate
demo 2024, Selvajaria Records

for english please scroll down

Snažíš se jenom přežít a je to čím dál tím těžší. Ráno vstaneš a chce se ti zvracet. Není to včerejším alkoholem, ale zprávami, které si přečteš. Je to stále dokola, dokud budeš dýchat. Lži a přetvářka, slibují ti krásný život se spoustou úsměvů. Místo toho pochoduješ do práce jako obyčejný otrok. Lepší zítřky, krásné reklamy, před špatným přivíráme oči. Konečně pátek, první pivo si dáš, když vylezeš z továrny. Hospoda, kde hledáš svobodu, abys ji nakonec našel v malém zaplivaném klubu, kde  zrovna hrají thrash metal.

Takové to bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Příliš se toho za tu dobu nezměnilo, lidé nejsou ani horší, ani lepší, možná trošku hloupější, ale pořád potřebují záchytný bod ve vesmíru, něco, na co se můžou spolehnout. A proto píšu o kapelách, jako jsou Portugalsko - Švýcarští maniaci SADISTIK WARFARE. Mám tu čest poslouchat jejich nové letošní demo a rovnou na začátek říkám (nebo spíše řvu do tmy) - ano, to je přesně ono, takhle to má vypadat!!! 


Prašivinou a vztekem nasáklý thrash metal, volně inspirovaný tím, co kdysi hrávaly kapely typu PROTECTOR, DESTRUCTION, SODOM, KREATOR. Samozřejmě, se současnějším zvukem a spoustou dobrých nápadů. Tenhle styl, když ho chcete dělat dobře, tak mu musíte věřit. Pánové mi nakopali zadek, pustili mi žilou, vymáchali mi ksicht v kaluži plné špíny a krve. Tohle je hudba z periférie, pro lidi, co si potřebují po těžké práci vyčistit hlavu od zbytečností. Je v ní kus rebelie, odporu proti dávno padlým modlám, proti politikům s jedovatými úsměvy. Je vlastně jedno, koho dnes volíš, stejně tě nakonec okradou. Máš sto chutí vyjít do ulic, když posloucháš "Seeds of Hate". Frustrace a vztek, nasbírané se shrbenými zády. Generace prokletých, kurva brácho, na podobné muzice jsem vyrůstal, mě se líbí a jsem rád, že jsou ještě kapely, které umí tenhle styl zahrát pořádně. Bez pozérství, bez přetvářky. Je to tak, z nového dema cítím opravdovost, krutou realitu. A tak zase jednou vstávám brzy a tančím na asfaltu. Lidé na mě koukají úkosem a říkají si, že jsem divnej, ale mýlí se. Já mám aspoň hudbu, já ještě umím na všechny hlupáky ukázat fuck off. Vychází prosím pěkně na kazetě u portugalských maniaků Selvajaria Records. A teď mě prosím omluvte, mám nějakou práci. Musím do hospody a napít se piva. Potom mě čeká malý klub na periferii. Doufám, že v něm budou hrát SADISTIK WARFARE a že to bude pořádně nahlas. Snažím se jenom přežít a je to čím dál tím těžší. Ráno vstanu a chce se mi zvracet. Není to včerejším alkoholem, ale zprávami, které jsem si přečetl. Je to stále dokola, dokud budu dýchat. Starý prašivý thrash metal s velkým množstvím nakumulované temné energie! Tohle demo vám urve hlavu u s páteří!


Asphyx says:

You're just trying to survive, and it's getting harder and harder. You get up in the morning and you want to throw up. It's not last night's alcohol, it's the news you read. It goes on and on as long as you can breathe. Lies and pretence, promising you a beautiful life with lots of smiles. Instead, you march to work like a common slave. Better tomorrows, beautiful ads, we turn a blind eye to the bad. Finally, Friday, the first beer you have when you come out of the factory. A pub where you look for freedom, only to find it in a small, seedy club where they're playing thrash metal.

That's what it was like in the late '80s and early '90s. Not too much has changed in that time, people are neither worse nor better, maybe a bit dumber, but they still need a clue in the universe, something they can rely on. And that's why I write about bands like Portugal's Swiss maniacs SADISTIK WARFARE. I have the privilege of listening to their new demo this year and right off the bat I say (or rather scream into the darkness) - yes, this is it, this is how it should be!!! 


Thrash metal soaked in filth and rage, loosely inspired by what bands like PROTECTOR, DESTRUCTION, SODOM, KREATOR used to play. Of course, with a more contemporary sound and lots of good ideas. This style, if you want to do it well, you have to believe in it. Gentlemen kicked my ass, dropped my vein, washed my face in a pool of dirt and blood. This is music from the periphery, for people who need to clear their heads of uselessness after hard work. There's a piece of rebellion in it, a resistance against long fallen idols, against politicians with poisonous smiles. It doesn't really matter who you vote for these days, they'll still steal from you in the end. You feel like taking to the streets listening to "Seeds of Hate". Frustration and anger, collected with a hunched back. Generation of the damned, fuck bro, I grew up on music like that, I like it and I'm glad there are still bands that can play that style properly. No posturing, no pretense. It's true, the new demo makes me feel real, harsh reality. And so once again I get up early and dance on the asphalt. People look at me sideways and think I'm weird, but they're wrong. At least I have music, I can still point the fuck off at all the fools. It's coming out on cassette from Portuguese maniacs Selvajaria Records. Now if you'll excuse me, I'm busy. I have to go to the pub and have a beer. Then I've got a little club on the outskirts. I hope it's SADISTIK WARFARE and it's really loud. I'm just trying to survive and it's getting harder and harder. I get up in the morning and I want to throw up. It's not the alcohol from last night, it's the news I read. It goes on and on for as long as I can breathe. Old dusty thrash metal with a lot of accumulated dark energy! This demo will rip your head off!



Sadistik Warfare - Seeds of Hate:
Intro / Rest In Pain
Bringer of Death
Seeds of Hate
Wild In the Streets ( Tribute to Circle Jerks )
Total Playing Time: 12:15

The band line up is composed by:
Nuno Santos on guitars,
Phillip Stengele on drums,
Hugo Conim on bass
Roberto Raposo on vocals.

úterý 8. října 2024

Recenze/review - KEITZER - Pandemonium Humanitas (2024)


KEITZER - Pandemonium Humanitas
CD 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Zahnívající vzduch, jedovatá voda, zvýšený počet sebevražd. Na jedné straně bohatství a šílený konzum, na druhé hladomor. Planeta se otáčí stále stejným směrem a lidé se za celou svoji historii příliš nezměnili. Falešní proroci varují před apokalypsou a v mořích se dusí ryby. Pracuješ od rána do noci a pomalu pochoduješ na smrt. Straší tě jadernými raketami a každý den sdílíš své úsměvy na sociálních sítích. Nezbývá, než shořet v pekle a poslouchat u toho nějakou hudbu, která dokáže očistit tvé pochmurné myšlenky.

Dnes je to vcelku jednoduché. Opět volím nové album německých death grind maniaků KEITZER. Zazní i prvky black metalu a výsledný koktejl je stejně jedovatý, jako řeka, která protéká vaším městem. Němci se vrátili po pěti letech a jsou ještě silnější, než dříve. Stačí přidat hlasitost. 


Procházím po spálené zemi, v místech, kde kdysi byly krásné lesy. Už neslyším zpěv ptáků, už se nemůžu napít z potoka. Našlapuji opatrně a nasávám pach síry, vznášející se všude kolem. Užívám si každý tón, každou notu. Je znát, že kapela opravdu pevně věří tomu, co a jak chce hrát. Výsledná energie a tlak jsou doslova strhující a nakažlivé. Jakoby pánové nahrávali hluboko v podzemí. Volnou inspirací jim byly kapely jako TERRORIZER, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, CELTIC FROST, BOLT THROWER, BENEDICTION, NASUM, NILE, KRISIUN. Zkrátka a dobře, jedná se o syrový a uvěřitelný nářez, o hudbu, která vás rozseká na kusy. Základem je masivní a zdrcující zvuk (Jörg Uken - recording, mixing, mastering), který se vám dostane pod kůži. Velmi povedený je i obal od mistra Paola Ricardiho, Je na něm hořící město a musím říct, se opět jedná o motiv, který rozhodně stojí za pozornost. KEITZER jsou jako rozjetý buldozer, který se nedá zastavit, jako lavina z kostí a kamení, jako tsunami, po které zůstává jenom spoušť. Možná to nebude dlouho trvat a všechno kolem sebe zničíme. Včetně našeho prokletého druhu. Než se tak ale stane, budu nadále album "Pandemonium Humanitas" poslouchat. Neutuším, jestli nás zničí plameny nebo voda nebo se rozpadneme v prach, ale pokud přežiju, tak budu šířit slávu téhle smečky i nadále. Jedná se totiž o kapelu, na kterou je spolehnutí. Jejich diskografie má slova jenom potvrzuje. Zahnívající vzduch, jedovatá voda, zvýšený počet sebevražd. Na jedné straně bohatství a šílený konzum, na druhé hladomor. Planeta se otáčí stále stejným směrem a lidé se za celou svoji historii příliš nezměnili. Masakrující, surový death metal, po okraj narvaný vztekem, tmou a ostrými melodiemi! Smrtící apokalypsa začala! Lavina, která vás strhne do hlubin!


Asphyx says:

Rotting air, poisonous water, increased suicide rates. Wealth and insane consumption on one side, famine on the other. The planet is spinning in the same direction and humans have not changed much in their history. False prophets warn of the apocalypse and fish are suffocating in the seas. You work from morning till night and slowly march to your death. You are haunted by nuclear missiles and you share your smiles on social media every day. You have no choice but to burn in hell and listen to some music that can clear your gloomy thoughts.

Today, it's pretty simple. Once again, I choose the new album by German death grind maniacs KEITZER. There are elements of black metal and the resulting cocktail is as poisonous as the river that flows through your town. The Germans are back after five years and they are even stronger than before. Just turn up the volume.


I'm walking on scorched earth, in a place where once there were beautiful forests. I can no longer hear the birds singing, I can no longer drink from the stream. I tread carefully, breathing in the smell of sulphur, hovering all around. I enjoy every note, every note. You can tell that the band really believes strongly in what they want to play and how they want to play it. The resulting energy and pressure is literally riveting and infectious. It's as if the gentlemen were recording deep underground. They were loosely inspired by bands like TERRORIZER, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, CELTIC FROST, BOLT THROWER, BENEDICTION, NASUM, NILE, KRISIUN. In short, it's a raw and believable blast, music that will tear you to pieces. The basis is a massive and crushing sound (Jörg Uken - recording, mixing, mastering) that gets under your skin. The cover artwork by master Paolo Ricardi is also very hilarious, It features a burning city and I have to say, it is again a motif that is definitely worth your attention. KEITZER are like a bulldozer that can't be stopped, like an avalanche of bones and stones, like a tsunami that leaves only a trigger. It may not be long before we destroy everything around us. Including our cursed species. But until that happens, I'll keep listening to "Pandemonium Humanitas". I have no idea if we'll be destroyed by flames or water or crumble to dust, but if I survive, I'll continue to spread the glory of this pack. Because this is a band that can be counted on. Their discography only confirms my words. Rotting air, poisonous water, increased suicide rates. Wealth and insane consumerism on one side, starvation on the other. The planet is spinning in the same direction, and humans haven't changed much in their entire history. Massacring, raw death metal, filled to the brim with rage, darkness and sharp melodies! The death apocalypse has begun! An avalanche that will plunge you into the depths!


Recenze/review - KEITZER - Ascension (2016):


Tracklist:
01. Our Funeral Pyre 
02. Pandemonium Humanitas 
03. Scorned Messiah 
04. Scavenger And Woe 
05. ...Of Eden 
06. In Darkness You Feel No Regrets 
07. Scorched Earth 
08. Call Of The Void 
09. To Drown This World

Recenze/review - DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair (2024)


DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Pokaždé, když potkám nějakou dobrou kapelu, tak si poslech vyloženě užívám. Chci být sám, jenom já a hudba, jenom já a nicota. S finskými DEVENIAL VERDICT jste se mohli již dvakrát na mých stránkách setkat. Jednou, když vydali v roce 2022 minulé album a potom, když jsem sepsal report z pražského koncertu.

Mám rád, když umí kapela vytvořit podmanivou a zajímavou atmosféru, když si umí hrát s náladami. Musí do mě zaseknout svůj dráp. Když si to vezmu kolem a kolem, tak psát o novém albu těchto finských maniaků není vůbec lehké. Jejich novinka "Blessing of Despair" je totiž svým způsobem neuchopitelná, majestátní a mocná. Nejdete na ní jak klasické death metalové základy, tak i spoustu disonantních a progresivních prvků. Pro poslech je samozřejmě vyžadována fantazie a touha objevovat nová zákoutí. 


Někdy se budete vznášet, jindy zase padat do hlubin. Kolem vás se budou proplétat jedovatí hadi, kteří vás svým jedem přenesou do jiných dimenzí. Na muzice je krásné to, že nezná hranice. Pokud jste fanoušci třeba takových UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC a dalších tmářů, tak budete nadšeni. Možná (mě se to kupříkladu stalo) na vás bude novinka působit zpočátku podivně, komplikovaně, ale věřte tomu, že její síla vynikne až při opakovaných setkáních. Navíc, album je velmi dobře zvukově ošetřeno a o obalu také netřeba diskutovat. Mariusz Lewandowski odvedl skvělou práci. A nejen on, jsou to hlavně muzikanti, kteří nejen, že umí skvěle hrát, ale mají i dobré nápady, spoustu invence a schopnost mě překvapit. Ona si vlastně deska zpočátku jen tak plyne kolem, jako zimní řeka, jako stoka pod vaším městem. Postupně mě vtáhla dovnitř. Budete se topit vlastními temnými myšlenkami, vznášet se na krvavých vlnách, padat do hlubin. Psal jsem to již v úvodu dnešního článku. Někdy bývám rád sám. Jen si tak čtu a nebo se toulám lesem. V těchto chvílích jsem si "Blessing of Despair" užíval nejvíce. Ono vlastně není co dodat dalšího, protože v případě DEVENIAL VERDICT je opravdu lepší poslouchat, než psát slova, které stejně nedokáží obsáhnout celou nahrávku. Je zde vášeň, ostrost, spousta zádumčivých a pochmurných melancholických melodií. Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Disonantní, avantgardní, atmosférický death metal, který vás zahalí do temné mlhy věčnosti! 


Asphyx says:

For many years I have spent my free time among the shadows. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Every time I meet a good band, I just enjoy listening to them. I want to be alone, just me and the music, just me and nothingness. You could have already met Finnish DEVENIAL VERDICT twice on my website. Once when they released their last album in 2022 and then when I wrote a report from their Prague concert.

I like it when a band can create a captivating and interesting atmosphere, when they can play with moods. They have to get their claws into me. All in all, it's not easy to write about the new album of these Finnish maniacs. After all, their new release "Blessing of Despair" is elusive, majestic and powerful in its own way. You will find on it both classic death metal basics and a lot of dissonant and progressive elements. Of course, imagination and a desire to explore new corners is required for listening. 


Sometimes you will float, sometimes you will fall into the depths. Poisonous snakes will weave around you, transporting you to other dimensions with their venom. The beauty of music is that it knows no boundaries. If you're a fan of UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC and other obscurantists, you'll be thrilled. Maybe (it happened to me, for example) the novelty will seem strange and complicated at first, but believe me, its power will become apparent only with repeated encounters. Moreover, the album is very well sound treated and the cover artwork is also not to be discussed. Mariusz Lewandowski has done a great job. And not only him, it's mainly the musicians who not only know how to play well, but also have good ideas, a lot of inventiveness and the ability to surprise me. Actually, the record just flows by at first, like a winter river, like a sewer under your town. Gradually, she drew me in. You'll be drowning in your own dark thoughts, floating on bloody waves, falling into the depths. I wrote that in the beginning of today's article. Sometimes I like to be alone. Just reading or wandering in the woods. It's when I enjoyed "Blessing of Despair" the most. Actually, there is nothing else to add, because in the case of DEVENIAL VERDICT it is really better to listen than to write words, which can't cover the whole record anyway. There is passion, sharpness, a lot of brooding and gloomy melancholic melodies. I've been spending my free time among the shadows for years. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Dissonant, avant-garde, atmospheric death metal that envelops you in the dark fog of eternity!


about  DEVENIAL VERDICT on DEADLY STORM ZINE:




Track listing -
1. I Have Become the Sun
2. Garden of Eyes
3. Moon-Starved
4. Blessing of Despair
5. Shunned Wander
6. The Quietus
7. Solus
8. Counting Silence
9. Cold Lantern
10. A Curse Made Flesh

Line up -
Okko Tolvanen - Drums
Sebastian Frigren - Guitars
Antti Poutanen - Bass
Riku Saressalo - Vocals

Artwork by Mariusz Lewandowski

pondělí 7. října 2024

Recenze/review - BEWITCHER - Spell Shock (2024)


BEWITCHER - Spell Shock
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Neznal si nic jiného, než nedělní mše. Setkání s podobně prokletými, sedával si v chladné lavici a modlil se k Bohu, kterého si nikdy neviděl. Celý týden si hřešil, pil pivo a čekal, až konečně přijde. Zrovna si poslouchal nové album amerických BEWITCHER a kostel byl skoro prázdný. Místo svěcené vody byla síra a za oltářem seděl on, samotný vládce pekla. Usmíval se, podupával si nohou do rytmu a kýval spokojeně hlavou. Všude byla krev a roztrhané kusy masa. 

Vyzpovídal ses Satanovi, řekl mu o všem zlu, nenávisti, o lžích, o hlouposti, které ovládají současný podivný svět. Prořízl ti hrdlo a vzal tě na druhou stranu. Tančili jste divoce a rakve praskaly tlakem. Tohle je hudba ze starých prokletých kostelů, z pohřebišť, z doby, kdy se na nějakou tu špínu v muzice nehledělo. Kdysi dávno, jsem na podobných deskách vyrůstal. 


Já zkrátka nikdy nepůjdu s davem, já se nebudu klanět padlým modlám. Navěky budu poslouchat podobný black speed thrash metal ve stylu VENOM, DARKTHRONE, AURA NOIR, DESASTER, SODOM. Těmi se pánové nechali volně inspirovat. A dělají to velmi zkušeně a elegantně. Pro mě je vždy důležité, abych si melodie pamatoval, abych měl chuť exhumovat další hrob. Nutno rovnou dodat, že když už mám plné zuby práce, lidí kolem mě, když mě štvou večerní zprávy, politici, tupý dav, tak se zavírám do své studené kobky, sedávám u reproduktorů a poslouchám podobné nahrávky, jako je "Spell Shock". Co víc si může starý metalový pes jako já přát? Dostal jsem skvělý prašivý zvuk i tajemný stylový obal (SoloMacello). Po formální stránce byla odvedena dobrá práce, to je bez debat. Můžu se tak soustředit na hudbu samotnou, která je náležitě ostrá, divoká, chladná i temná. BEWITCHER ale nejsou jenom dnes tolik častou "retro" kapelou. Naopak, metal v jejich podání je živý, neustále se něco děje, skladby kopou jako splašený kůň. Je to takový velmi zdařilý a syrový výlet po časové ose pět. Jasně, je v tom i kus nostalgie, kus mých vlastních vzpomínek. Neznal jsem nic jiného, než nedělní mše. Setkání s podobně prokletými, sedával jsem v chladné lavici a modlil se k Bohu, kterého jsem nikdy neviděl. Celý týden jsem hřešil, pil pivo a čekal, až konečně přijde. Je zde! Hranice hoří jasným plamenem! Budete upáleni chladným a temným black speed thrash metalovým plamenem! Čarodějnický proces ve své syrové podobě!


Asphyx says:

You knew nothing but Sunday mass. Meeting with the similarly cursed, you used to sit in a cold pew and pray to a God you'd never seen. All week you sinned, drank beer and waited for him to finally come. He'd just listened to the new American BEWITCHER album and the church was nearly empty. Instead of holy water there was sulphur and behind the altar sat he, the ruler of hell himself. He was smiling, tapping his foot to the beat and nodding his head in satisfaction. There was blood and torn flesh everywhere.

You confessed to Satan, told him about all the evil, the hatred, the lies, the stupidity that dominates this strange world today. He cut your throat and took you to the other side. You danced wildly and the coffins cracked with pressure. This is music from the cursed churches of old, from the burial grounds, from a time when some of the dirt in music didn't matter. Once upon a time, I grew up on records like this.


I simply will never go with the crowd, I will not bow down to fallen idols. I will forever listen to the likes of black speed thrash metal in the style of VENOM, DARKTHRONE, AURA NOIR, DESASTER, SODOM. These gentlemen were freely inspired by them. And they do it very skilled and elegantly. For me it's always important to remember the tunes, to have the desire to exhume another grave. I should also add that when I'm fed up with work, people around me, when I'm annoyed with the evening news, politicians, the dull crowd, I close myself in my cold dungeon, sit by the speakers and listen to records like "Spell Shock". What more could an old metal dog like me want? I got a great dusty sound and a mysterious stylish cover (SoloMacello). Formally, a good job was done, no question. It allows me to focus on the music itself, which is appropriately edgy, wild, cold and dark. But BEWITCHER are not just the "retro" band so common nowadays. On the contrary, metal in their performance is alive, something is always happening, the songs kick like a stampeding horse. It's such a very successful and raw trip along the timeline five. Of course, there is a piece of nostalgia in it, a piece of my own memories. I've known nothing but Sunday mass. Meeting with the similarly damned, I sat in a cold pew and prayed to a God I'd never seen. All week I sinned, drank beer and waited for him to finally come. He's here! The bonfire burns brightly! You will be burned by the cold and dark black speed thrash metal flame! The witch trial in its raw form!



Recenze/review - BEWITCHER - Bewitcher (2016):


Tracklist:
1. Starfire Maelstrom (4:28)
2. Lavish Desecration (3:17)
3. Spell Shock (4:56)
4. Out Against the Law (3:06)
5. Dystopic Demonolatry (3:49)
6. Seasons of Foul Harvest (4:26)
7. We Die in Dust (4:25)
8. The Harem Conspiracy (4:17)
9. Pagan Shadows (1:49)
10. Ride of the Ironfox (5:42)
11. Starfire Maelstrom (Single Edit) (4:06)

Line-Up:
M. von Bewitcher – vox & guitars
A. Hunter – drums & percussion
A. Magus – bass guitar & backing vox

Recenze/review - GUILLOTINA - Primera sang (2024)


GUILLOTINA - Primera sang
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Na hranici hoří další oběť. Kněží se usmívají. Jakby také ne, když mají za sebou celou noc nekonečného mučení. Ve jménu víry odsoudili na smrt další ženu za čarodějnictví. Ne, nejsme ve středověku, dav je stále stejný. Pořád se nám líbí veřejné popravy, usmíváme se, když vidíme oheň, který spaluje tělo. Historie nás měla poučit, abychom neopakovali stále stejné chyby, ale nestalo se tak. Je jedno, čemu věříš, jen nesmíš omezovat ostatní. 

Ke španělských death metalistům GUILLOTINA jsem se dostal víceméně náhodou. Zrovna jsem si dohledával informace o tamní scéně a protože mám rád Barcelonu, tak jsem si zkusil jejich hudbu poslechnout. Seděl jsem potom ve svém pokoji, spokojeně se kýval do rytmu a říkal si, že inkvizice ještě neskončila. Tohle je starý, prašivý death metal, zahraný s opravdovou krvavou jiskrou v oku. 


Rád se přehrabuji ve starých kostech, s chutí se toulám v podzemí. Objevuji si pro sebe nové kapely, o kterých jsem dosud nevěděl. Ochutnávám, jako starý padlý mnich a když mě hudba zaujme, napíšu o ní několik řádků. Španělé mě zaujali svojí opravdovostí, takovým tím syrovým feelingem. Věřím jim každou notu, každý riff. Hudba, která je podpořena prašivým zvukem a poctivým temným obalem, je zahraná s jediným účelem - upálit vás na hranici. V GUILLOTINA  hrají zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Představte si, že čekáte již mnoho dní na svoji smrt. Hluboko v podzemí, v chladu a o hladu, jenom s krysami, které čekají na svůj díl masa. Vyčerpáni mučením se modlíte k Bohu, který vám nikdy neodpoví. Ve svých horečnatých snech, podpořených poslechem téhle desky, ale potkáte Satana i samotnou Smrt. Pro mě je to jasný důkaz, že je "Primera sang" velmi dobrým albem, které je jasně určené pro všechny prokleté, démony i zvrácené kněze. My nepotřebujeme padlé modly, ani vznešené kostely, my máme prašivý death metal v podobě, ve které ho hraje tahle smečka. Jsem moc rád, že jsem kapelu na svých nekonečných toulkách podzemím potkal. Jejich nové album se stalo na dlouhý čas mým společníkem při záhrobních rituálech. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi dobře odvedené morbidní práce. Plesnivý death metal ze starých katakomb! Budete spáleni na popel! Temný inkviziční rituál!


Asphyx says:

There's another victim burning at the border. The priests are smiling. How could they not, after a night of endless torture? In the name of the faith, they've sentenced another woman to death for witchcraft. No, we're not in the Middle Ages, the crowd is still the same. We still like public executions, we smile when we see the fire burning the body. History should have taught us not to repeat the same mistakes over and over again, but it didn't. It doesn't matter what you believe, just don't limit others. 

I came to Spanish death metallers GUILLOTINA more or less by accident. I was just looking up information about the scene there and since I like Barcelona, I tried to listen to their music. I was sitting in my room afterwards, swaying contentedly to the beat and thinking that the inquisition is not over yet. This is dusty old death metal, played with a real bloody sparkle in its eye. 


I like to rummage through old bones, I like to wander underground. Discovering new bands for myself that I didn't know about before. I taste, like a fallen old monk, and when the music catches my eye, I write a few lines about it. The Spaniards caught my attention with their realness, that raw feeling. I trust every note, every riff. The music, backed by a dusty sound and an honest dark cover, is played with one purpose - to burn you at the stake. GUILLOTINA features experienced musicians who know very well what and how they want to play. Imagine that you have been waiting many days for your death. Deep underground, cold and hungry, with only rats waiting for their share of meat. Exhausted by the torture, you pray to a God who never answers. But in your fever dreams, fueled by listening to this record, you meet Satan and Death himself. For me, this is clear proof that "Primera sang" is a very good album that is clearly meant for all the damned, demons and perverted priests. We don't need fallen idols, nor noble churches, we have dusty death metal in the form this pack plays it. I'm so glad I met the band on my endless underground wanderings. Their new album has become my companion for a long time during the afterlife rituals. If you like this style, don't hesitate a moment. You will get a fair portion of very well done morbid work. Moldy death metal from the old catacombs! You will be burnt to ashes! A dark inquisition ritual!



Tracklist:
01. Mitja Mort 
02. Josafat 
03. Setmana TrÀGica 
04. Sangre Y Barrotes 
05. Els Sots Feréstecs 
06. 1936 
07. Tomba D'imperis 
08. Desperdicis

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine