DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 12. dubna 2025

Rozhovor - SADIST - Excelentní technický, progresivní death metal!


Rozhovor s progresivní death metalovou skupinou z Itálie - SADIST.

Odpovídal Tommy Talamanca (kytara), děkujeme!

Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025):

Ave SADIST! Na tento rozhovor se chystám opravdu již dlouho. Jenže znáš to, pokaždé, když vydáte nové album, tak jej raději poslouchám, než abych psal slova. Nicméně, zrovna jsem na českých horách, mám dovolenou a trošku času navíc. Popíjím víno z Ligurie Vermentino "Etichetta Nera" Colli di Luni DOC 2023, které jsem dostal. Nejsem zrovna milovník tohoto moku, přesto musím říci, že je dobré. Navíc k tomu poslouchám vaši novou desku „Something to Pierce“ z letošního roku. Je to masakr, to musím uznat. Perfektně propracovaná muzika, death metal, který se mi dostal do žil. Jak deska vznikala a jak nahráváni ovlivnili noví členové v kapele?

Tommy: Jsem rád, že se ti nové album líbilo. SOMETHING TO PIERCE můžeme považovat za dokonalého nástupce FIRESCORCHED, i když nové album, stejně jako každé nové album Sadist, má svou vlastní silnou identitu. V tomto smyslu byli klíčoví Davide a Giorgio, nová rytmická sekce, kteří měli za sebou dva roky koncertní činnosti, během nichž se dokázali v kapele zabydlet a vnést do ní svou osobitost a energii.


Musím se přiznat, že k vaší hudbě jsem se dostal až někdy v roce 1997. Pamatuji si, že jsem tenkrát přinesl domů CD a hrozně se divil tomu, jaký jste měli obal. Znáš to, doporučil mi vás jeden kamarád. Sedl jsem si, zapnul jsem hi-fi věž a pak jste mě rozsekali na kusy. Uběhla spousta času, vyměnila se u vás spousta muzikantů, z úplně původní sestavy zbyli jenom Tommy Talamanca (kytara) a Trevor Nadir za mikrofonem. Proč myslíš, že tomu tak je? Co jsem koukal, tak se u vás v kapele měnili muzikanti opravdu často. Proveď nás prosím historií SADIST a nezapomeň na to, co bylo příčinou, že jste přerušili v letech 2001 až 2005 činnost.

Tommy: jsou kapely, jejichž identitu změna sestavy neovlivní, a to proto, že historie těchto kapel je silnější než osobní ego jednotlivých hudebníků. Změna sestavy samozřejmě vždy způsobí velký stres, ale někdy, jako v každé sociální skupině, která přestala fungovat, je to jediné logické řešení. Sadist měli dlouhá léta stabilní sestavu, ale když se Andy, původní baskytarista z prvního alba, rozhodl v roce 2018 kapelu opustit, rozpadla se i rovnováha s bubeníkem Alessiem. U Firescorched jsme se spolehli na dva hudebníky se silnými osobnostmi, jako jsou Thesseling a Goulon, ale věděli jsme, že to budou s největší pravděpodobností session hráči. Pak jsme potkali tyhle dva mladé kluky, Davideho a Giorgia, kteří měli ten oheň, tu vášeň, kterou starší muzikanti bohužel často ztrácejí.

U spousty starých kapel bývá někdy problém, že se již nadále nevyvíjejí. Zůstanou na stejném místě a hrají dokola to samé. Pravdou ale také je, že to po nich fanoušci vyžadují. SADIST jsou ale jiní. Mě přijde každé vaše album trošku jiné, odlišné. Kde pořád berete tolik nápadů? Jakým způsobem skládáte nový materiál? Má někdo hlavní slovo? Zajímá mě samotný vznik nové skladby, koncepce.

Tommy: Myslím, že nejzřetelnější charakteristikou Sadist je to, že je to „chameleonská“ kapela, a ti, kteří ji sledují už dlouho, pravděpodobně vždy očekávají s každým novým albem trochu překvapivý efekt, i když je pro nás důležité, aby značka Sadist byla vždy silná. Na posledních třech nebo čtyřech albech bylo psaní písní v mých a Trevorových rukou a tento proces funguje i na novém albu, i když jsme novým členům ponechali absolutní volnost, co se týče aranžérské práce na basu a bicí.


U každé hudby je hodně důležitý zvuk. Vy jste poslední roky věrni sami sobě. Pod soundem je podepsán Tommy Talamanca. Osobně se mi hrozně líbí, že máte svůj vlastní zvuk, výraz, ksicht. Není to ale těžké? Máte třeba někoho, kdo vám řekne svůj názor? Kdo oponuje? Nebo Tommymu naprosto věříte?

Tommy: Snažíme se neznít jako žádná jiná kapela a především nechceme následovat žádný konkrétní trend, a to ani z hlediska umělecké produkce alb. Ne že bychom byli proti spolupráci s externími producenty, ale bohužel, když se tak stalo, na prvních albech jsme nikdy nebyli s konečným výsledkem úplně spokojení.

Jsem ze staré školy a vždycky potřebuji i fyzický nosič. Rád si prohlížím booklety a musím říct, že obal od Andrease Christanetoffa mě ihned zaujal. Motiv ve mně evokuje apokalypsu, to je první, co mě napadlo. Jak jste se dali s Andreasem dohromady a proč právě on? Prozradíš nám, co přesně má obraz vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Tommy: Zároveň jsme se chtěli odpoutat od obalů posledních alb, založených výhradně na počítačové grafice, a hledali jsme umělce. Viděli jsme několik Andreasových prací a jeho styl se nám okamžitě zalíbil. Když jsme mluvili o obalu, chtěli jsme sugestivní obrázek, který by byl metaforou pro texty alba, ale zároveň si zachovával určité tajemství.


A co texty? Kde pro ně berete inspiraci? Některé jsem si už stihl přeložit a líbí se mi, že mají hloubku. Není to jen pouhý doplněk hudby, jak tomu často bývá. Kdo je pod nimi podepsán?

Tommy: Od dob Crust je Trevor hlavním tvůrcem textových konceptů a textů Sadist. Nové album se soustředí na smrt, viděnou skrze různé typy fyzických a psychických zážitků, a zaměřuje se hlavně na přechod mezi dvěma dimenzemi: životem a smrtí. Společnou nití je tento dech, „Respirium“, chápaný jako poslední životní akt před koncem!

Pojeďme do historie. SADIST jsou jednou z prvních death metalových kapel v Itálii. Jak vás to vlastně napadlo hrát death metal? Proč právě tento styl? Já se k němu dostal postupně, původně jsem drtil jenom thrash metal. Jaká byla vaše cesta?

Tommy: Když jsme začali skládat hudbu, nepřemýšleli jsme o konkrétním žánru, ale prostě jsme začali psát přirozeným způsobem a do zvuku kapely jsme zahrnuli náš osobní vkus a zázemí. Když v roce 1993 vyšlo první album, neexistovaly žádné nálepky jako „prog death“ nebo něco jiného, ale jen tyto velmi specifické kapely, jako Cynic nebo Pestilence, které kombinovaly různé styly a vytvářely tak odlišný a jedinečný zvuk. Můj hudební vkus zahrnuje thrash metal, klasickou hudbu a progresivní rock ze 70. let a všechny tyto prvky jsem zakomponoval do svých skladeb. Jako hlavní skladatel v kapele jsem samozřejmě zásadním způsobem ovlivnil zvuk kapely.


Jak a kdy si začal hrát na hudební nástroj? Měl si nějaké vzory? Který koncert jsi navštívil jako první? Jaké bylo tvoje první vystoupení?

Tommy: V deseti letech jsem začal studovat klasickou kytaru a hudební teorii, ale můj hudební směr se změnil, když jsem si během dospívání zamiloval heavy metal a elektrickou kytaru. Naopak si myslím, že Trevor byl od mládí milovníkem extrémního metalu. Na elektrickou kytaru jsem hrál v 80. letech, takže mými referencemi byli samozřejmě Van Halen a Malmsteen a myslím, že jeden z mých prvních koncertů byl právě Malmsteen v Miláně, už si přesně nepamatuji, v kterém roce.

Jaké to bylo v Itálii v devadesátých letech ohledně hudby? Co kluby, scéna? U nás zrovna padl socialismus a otevřel se celý svět. Bylo to hodně divoké a jsem docela rád, že jsem to přežil. Jaké to bylo u vás?

Tommy: Když už mluvíme o hudbě, můžeme velmi jednoduše mluvit o internetu před a po. Před internetem lidé žili! Chodili do klubů, scházeli se na ulicích a dělat hudbu bylo mnohem jednodušší. Marketing nebyl to nejdůležitější, jediné, na čem záleželo, bylo dobře hrát a psát zajímavou hudbu!


A jak bys porovnal tehdejší underground se současností? Máme nové technologie, do hry vstoupil internet, streamování, stahování muziky, ale i třeba jiné způsoby nahrávání muziky. Jak vás tyhle všechny věci ovlivnily a jak je vnímáš?

Tommy: Je velmi snadné mluvit pouze o negativních aspektech internetu, ale existují i pozitivní aspekty spojené s globalizací. Svět se mění, i když nechceme, a to nejchytřejší, co můžeme udělat, je snažit se nadnášet!

Mám rád, když jsou kapely silné i naživo. Bohužel jste mi minulý rok ve Volyni utekli, ale co si pamatuji, tak už jsem vás kdysi viděl. Jak se vám u nás v Čechách líbilo? Jestli se nepletu, tak jste hráli i na Brutal Assaultu?

Tommy: Hráli jsme ve vaší zemi mnohokrát, včetně dvou nebo tří koncertů na krásném Brutal Assaultu, a vždy jsme byli velmi vřele přivítáni. Celkově mají Sadist ve východní Evropě silnou fanouškovskou základnu. Naposledy jsme se skvěle bavili i na ETEFu, preferujeme tento typ festivalů, ne příliš velkých, ale kde je kontakt s publikem silnější.

 

Jak prožíváš a vnímáš koncerty jako muzikant? Baví tě? Užíváš si je i jako návštěvník? Já byl třeba hrozně smutný za covidu, když bylo všechny zavřené. Death metal je hudba, která musí být hraná na pódiích. Tam vynikne jeho síla nejvíce. Co pro tebe znamenají koncerty?

Tommy: Pro rockového hudebníka je nejlepší být na pódiu, protože to je ten pravý důvod, proč hudba vzniká. Každé pódium má své kouzlo, rádi hrajeme na velkých festivalech, ale ještě raději máme intimnější rozměr. Osobně chodím na koncerty, stejně jako do divadla obecně, rád a snažím se tam chodit co nejčastěji. Zážitek z umění prožitého naživo je jedinečný a nedá se nahradit žádnou technologií.

Vydáváte skvělé nahrávky, vystupujete na koncertech. Navíc jste ve skvělé formě, nebojíte se i nadále rozvíjet svůj talent, hledáte nové cesty. Je ještě něco, čeho byste chtěli dosáhnout? Máte nějaký sen, vizi, kam chcete do budoucna SADIST směřovat?

Tommy: Dokud budeme mít jako kapela co říct, budeme hrát. Sadist je malá skupina, která nám přináší velké uspokojení, ale vyžaduje spoustu práce a energie. Naším cílem je hrát dobré koncerty a dělat dobré desky, nic zvláštního.

Zajímalo by mě, co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně. Je to koníček, relax nebo životní styl? Klidně se do této otázky pusť i filozoficky. Proč tě baví hrát právě tento styl?

Tommy: Jak jsem již uvedl, hudbu nepovažuji za žánr. Jsem především hudebník a hudební pracovník a Sadist mi umožňuje vyjádřit rockovou stránku mé hudební osobnosti. Mám rád rock, metal, ale také rád produkuji umělce různých žánrů ve studiu. V Itálii je téměř nemožné živit se hudbou, natož jen hraním death metalu, ale Trevor a já jsme měli to štěstí, nebo možná i dost dobré, že jsme mohli z naší vášně, hudby, udělat 360 stupňové dílo.


Co chystají SADIST v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry? Pokud ti leží něco na srdci, zde je prostor…

Tommy: V létě nás čeká několik festivalů a na podzim pak turné po Evropě s několika skvělými kapelami. Mezitím chystáme nějaká překvapení, která spatří světlo světa ke konci tohoto roku, a pak, v roce 2026, bude třicáté výročí Tribe, a my přemýšlíme o něčem speciálním.

Děkuji moc za rozhovor. Už jsem víno dopil a teď si dám s dovolením pivo. „Something to Pierce“ mi tu hraje stále dokola a musím říct, že je to opravdu skvělá muzika! Díky moc za ní! Přeji vám, aby se kapele nadále dařilo a budu se těšit na další desky od vás. At´ se vám daří i v osobních životech! SADIST RULES!

Tommy: Děkujeme za Vaši podporu! Brzy se uvidíme v České republice!

pátek 11. dubna 2025

Recenze/review - MALPHAS - Extinct (2025)


MALPHAS - Extinct
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Je to zvláštní, ale moje kroky mě nakonec vždycky zavedou mezi staré ruiny. Kdysi živé a bohaté město bylo rozbořeno a traduje se, že se v těchto místech odehrávali krvavé rituály. Sedávám ve stínu a čekám na mlhu, až přinese další vzpomínky. Poslouchám nové album švýcarských black metalistů MALHPAS a užívám si temnou a chladnou atmosféru. Nějak se mi zase jednou všechno spojilo v jedno. Hudba se smísila s historií a já najednou před sebou viděl kamenný oltář a na něm uvázanou oběť.

Sledoval jsem kněze, odříkávající černou modlitbu pro vyvolávání temných sil. Black metal v podání téhle smečky je uvěřitelný, mrazivý ve svém základu, melodický a v určitých momentech i s thrash metalovou příměsí. Jako celek je potom nové album děsivým stínem, který se mi ihned dostal do krve. Nůž zajíždějící do těla. Výkřik oběti. Tohle je pradávný rituál smrti. 


Líbí se mi celková okultní atmosféra, takový ten plazivý chlad, který mě pokaždé při poslechu obejme jako pevné pavučiny. Jsou upleteny z toho nejkvalitnějšího materiálu. Pánové se volně inspirovali jak norskou, tak švédskou black metalovou scénou. Navíc potom přidávají spoustu svých vlastních nápadů. Přiznám se bez mučení, album se opravdu velmi dobře poslouchá. Hodně k tomu přispívá jedovatý zvuk (recorded at Chäuer Studios Bärn and mixed and mastered by Markus Stock at Klangschmiede Studio E.). Netřeba diskutovat ani o nádherně tajemném obalu od Misanthropic Arts, na které je ostatně vždy spolehnutí. MALPHAS se povedlo nahrát desku, která má v sobě takovou zvláštní magickou přitažlivost, jakýsi, těžko definovatelný neklid. Vždycky posuzuji nahrávky hlavně podle toho, jaké ve mě probudí emoce, jak mi rozdrásají fantazii. A nové album "Extinct" ve mě zanechalo pěkně hlubokou krvavou stopu. Určitě znáte takové ty podivné sny, ve kterých padáte po zádech do hlubiny, skáčete z hory mezi skály. Při společných setkáních s touto deskou jsem se cítil velmi podobně, akorát s tím rozdílem, že jsem se nikdy neprobudil. Naopak, vždycky jsem dopadl na dno a roztříštil se na tisíc kousků. Ostatně, lepší je jako vždy si poslechnout ukázky. Uvidíte sami, jak na vás bude nahrávka působit. Já mohu jen potvrdit, že je to zvláštní, ale moje kroky mě nakonec vždycky zavedou mezi staré ruiny. Kdysi živé a bohaté město bylo rozbořeno a traduje se, že se v těchto místech odehrávali krvavé rituály. Sedávám ve stínu a čekám na mlhu, až přinese další vzpomínky. Záhadné, podmanivé black metalové album, po okraj narvané chladem, tmou a okultní atmosférou! Smrt číhá ve stínu!

Asphyx says:

It's strange, but my footsteps always eventually lead me among the old ruins. The once vibrant and wealthy city has been razed and it is said that blood rituals took place here. I sit in the shadows and wait for the mist to bring more memories. I listen to the new album by Swiss black metallers MALHPAS and enjoy the dark and cold atmosphere. Somehow everything has come together once again. Music mixed with history and suddenly I saw a stone altar in front of me and a victim tied on it.

I watched a priest reciting a black prayer to invoke dark forces. The black metal performed by this pack is believable, chilling at its base, melodic and at certain moments with a thrash metal admixture. As a whole, then, the new album is an eerie shadow that immediately got into my blood. A knife cutting into the flesh. The scream of the victim. This is an ancient death ritual.


I like the overall occult atmosphere, that creeping chill that hugs me like a tight web every time I listen. They are knitted from the finest material. The gentlemen have been loosely inspired by both the Norwegian and Swedish black metal scenes. In addition, they then add a lot of their own ideas. I admit without torture, the album is really very easy to listen to. A lot of that is contributed by the venomous sound (recorded at Chäuer Studios Bärn and mixed and mastered by Markus Stock at Klangschmiede Studio E.). There is no need to discuss the wonderfully mysterious cover artwork by Misanthropic Arts, who can always be relied upon, by the way. MALPHAS have managed to record a record that has a strange magical appeal, a kind of, hard to define, restlessness. I always judge records mainly by the emotions they awaken in me, by the way they tear my imagination apart. And the new album "Extinct" has left a pretty deep bloody mark on me. I'm sure you know those strange dreams where you fall on your back into the deep, jumping off a mountain between rocks. I felt much the same way during our encounters with this record, except I never woke up. On the contrary, I always hit rock bottom and shattered into a thousand pieces. Anyway, as always, it's better to listen to the samples. You'll see for yourself how the recording will affect you. I can only confirm that it's strange, but my steps always take me among the old ruins in the end. The once vibrant and wealthy city has been demolished and it is said that blood rituals took place in these places. I sit in the shadows and wait for the mist to bring more memories. A mysterious, haunting black metal album, packed to the brim with cold, darkness and occult atmosphere! Death lurks in the shadows!


TRACKLIST
1. Psychomachia
2. Eradicate.Manifest.Define
3. Trenches
4. Majestic Moon
5. Consumed
6. Gamygyn
7. Butcher's Broom
8. Armada Christi
9. Astral Dissonance

LINE-UP
Raven Dust - Guitars, Vocals
Xezbeth - Guitars, Piano
J - Drums, Guitars, Vocals
Näbugring - Bass



A few questions - interview with thrash metal band from Norway - MALTUKA.


A few questions - interview with thrash metal band from Norway - MALTUKA.

Answered Viljar Brunvoll (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Yes of course! We are Maltuka, a thrash metal band based in Bergen (NO), consisting of me (Viljar, guitar/vocals), Mats (drums), Sondre (guitars) and Johannes (bass). Me and Mats started working on what would become Maltuka around 2022, after having played together for quite a few years in other projects (also with Johannes and Sondre).

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

When recording „Black Rite“ we did everything ourselves for the first time (except mastering, which was done at Audiosiege). We have over the last years started our own small non-commercial studio-collective „Formkraft Produksjon“, located here in Bergen, where we have recorded our own projects, as well as some other bands. As to the recording itself, Mats has been pretty much in charge of everything in regards to production and mixing.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We were fortunate enough to be able to release „Black Rite“ through High Roller Records, who now have printed it on all physical formats; vinyls (black, and orange splatter), CD and cassettes, as well as being published on most digital streaming platforms of course. As to the exact number I’m not a hundred percent certain to be honest.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

For these songs I wrote most of the lyrics, with some tweaks from Mats here and there. Thematically they delve in more occult territories, such as human sacrifice and humanity’s grotesque and primal capabilities (much inspired by Stravinskys „Rite of Spring“, which I had recently watched... again). Writing wise, lyrics are often the last thing we create, so we try to find themes that compliment and emphasise the atmosphere of what the instrumental is doing.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Spearhedirl, and he made a killer one at that! The artwork for „Black Rite“ is from a painting by our local artist „Kim Diaz Holm“, who we have worked with quite a few times already with other projects. As to our website (maltuka.bandcamp.com) and our other social platforms we handle these ourselves at the moment. And yes, I think social platforms and reach has become very important in the modern era, which can be both advantageous, but also somewhat undermining. The global outreach and possibilities are enormous, but at the same time it means we have to delve into content creation and algorithms, which we (probably aligned with many other musicians) are not as well versed with as just playing and writing.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As mentioned earlier we got signed with High Roller Records for this record. It’s a label we perceive as really invested in its signed bands and who is truly helping more underground metal establish and unite globally. We are super excited that they wanted to release our debut EP, and we are extremely happy with their guidance and support so far!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I can’t get around the fact that the main metal titans have been a huge motivation for playing throughout the years. Judas Priest, Metallica and especially Megadeth were some of my biggest idols growing up and just starting out. With my fellow bandmates I share a love for many of the thrash giants, such as Testament, Exodus, Nuclear Assault, Sodom, and many more, but also bands of other genres such as Opeth, Bloodbath, Immortal, Death, and so on. As to inspiration for songwriting, that varies quite frequently, which is why it’s as fun and refreshing every time. Usually a new release or discovery that really hits my sweetspots ignites new ideas, where underground bands often can be the most inspiring!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We sent it around to quite a few, but luckily we got a good response from one of the few we hoped for (as previously mentioned).


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

With Maltuka we are still planning our first gigs, seeing as our complete lineup fairly recently got established. But as I also mentioned, we have all played together quite a lot in bands such as Contorted and Psykopath, where we’ve played many smaller clubs, as well as a few festivals. Personally I really love the smaller club scenes, as you get a special intimacy with all the people attending, which often makes those nights more memorable.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

At the moment we are just about to start recording our first full length album, which we are quite excited about. To be able to release our music internationally is one of the things that really drives us. But of course, we really want to get around to play different stages, and we’d especially love to be able to play a lot internationally.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our social medias is an easy outreach (https://www.instagram.com/maltukaband) (https://www.facebook.com/profile.php?id=61563413770301), or though our mail: maltukaofficial@gmail.com

Thanx for the interview.

Thank You!

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025):

KNIŽNÍ TIPY - Černý jícen - Ronald Malfi (2023)


Černý jícen - Ronald Malfi
2023, Fobos

Byl jsem zase jednou na chalupě sám a nemohl jsem spát. Nějak jsem se začetl a příběh se mi dostal do podvědomí. Všechno se mi mele v hlavě a realita je jen krutý sen. Lampa na cestě zhasíná a rozsvěcí se v pravidelných intervalech a protože mi došlo pivo, tak se dívám do tmy. V knížce je spousta násilí, alkoholismus, týrání. Zkrátka věci, které nechcete potkat. Zároveň mě ale čtení bavilo. Kouzelník byl přesně tím druhem záporáka, že mě z něj vstávaly chlupy po celém těle. Fakt mě při čtení mrazilo. A to i přesto, že je autor stylově hodně přirovnáván a vlastně i inspirován Stephenem Kingem. Ano, u obou autorů nalezneme spoustu styčných bodů. Divoká fantazie, malé městečko s pohnutou historií. Skupina dětí, co zažije velké trauma, ke kterému se po letech vrací. 

Černý jícen jsem kupoval ve slevě, po jenom lehkém seznámení s tím, o čem kniha je. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem pořádnou porci temnoty, to vám povím. Možná právě proto ležel nějaký ten týden tenhle výtisk na hromadě a čekal na to, až si jej přečtu. Odkládal jsem jej přesně na chvíli, kdy budu na chalupě sám. Zítra jdu na koncert. Budu se vracet hluboko v noci. Hergot, vždyť je to regulérní horor. Mám já tohle zapotřebí? Jdu si raději číst. Znovu rozsvěcím lampičku a pěkně se vyděsím. Odněkud ze spáry vylétne motýl, probuzený teplem. Zmateně létá pokojem, aby se nakonec spálil o sklo kamen. Krutý konec, stejně jako v téhle knížce. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Jenže když ono je to celé tak napínavě a zajímavě napsáno. Hltám další stránky a nakonec usnu s knihou na prsou a s brýlemi na nose. 

Všechno se mi promítne do snů. Kouzelník i parta kluků a jedna holka, co má ráda morbidní věci. Opožděný Dennis, nemocný Clay i hlavní hrdina Jamie, co propadl alkoholu. Vracejí se do Černého jícnu, do města, kde byli těmi největšími loosry, s rodinami, které by snad ani neměly mít děti, se šikanou, se vším tím hnusem města, ve kterém spousta lidí našla smrt a zbytek dávno ztratil práci. Pokud máte rádi Kingovo To a nebo Simmonsovo Temné léto, neváhejte ani chvilku. Mystično je zaručeno a napětí se dá krájet. Koncert jsem si včera fakt užil, ale pravdou je, že cesta nazpátek do kopců, v naprosté tmě, byla fakt náročná. Nestojí támhle u toho stromu Kouzelník? Lekám se stínů, ještě, že v sobě mám nějaké to pivo. A když jdu kolem hřbitova, mám pocit, že se všechno propadlo do hlubiny. Být sám se sebou, obzvláště při čtení téhle knihy, je náročné, člověk v sobě objeví spoustu věcí, o kterých ani netušil, že je má uložené v hlavě. Bojíte se tmy? Přízraků? Kouzel? Magie? Pak se vám Černý jícen bude určitě líbit.

Jasně, že jsou některé pasáže hnusné a nechutné. Brutální a krvavé. Sekal jsem dříví, až se mi klepaly ruce. K večeru jsem měl pocit, že se z lesa ozývají divné zvuky. Nebo ne? Seděl jsem na lavičce, díval se na Ještěd a četl si. Musím knížku už dorazit, přesto jsem si ji dávkoval postupně, po částech. Některé kapitoly jsem dočetl a pak se jen tak nechal ovívat jarním větrem. Zdravím sousedku, zase si čteš? Dává se se mnou do řeči. Nudí se zde na horách, často sama. Můžeš mi doporučit nějakou knížku? Ptá se mě a já se usměji. Pro tyto případy doporučuji jedny stránky, hlavně v pátek, to tam vycházejí knižní tipy, říkám jí a ona si to napíše do telefonu. Pak jde pryč a já si říkám, když se na ní dívám zezadu, že některé ženy mají dobré geny a vůbec nestárnou. Soustřeď se na čtení. Vyhasnou mi kamna, ale nakonec Černý jícen dočtu. Byla to jízda. Od začátku do konce, to vám povím. 

Dokud pro mě bude psaní o muzice a knihách radost, tak to budu dělat. Mívám sice někdy, asi jako každý, chvíle, kdy se mi nechce. Jsem líný, unavený, věk už je někdy fakt znát. Zatím to ale jde, pořád mě baví objevovat nové autory, čekat na kurýra, až mi cinkne zpráva, že si mám dojít do boxu. Vybírám si, jsem vlastně takovým sítem. A jsem vždycky hrozně rád, když má u vás nějaký můj tip úspěch. Je to pro mě vlastně taková malá odměna. Dělám všechno totiž, jak jste si asi všimli, zadarmo, bez reklam a i když vím, že nepíšu dokonale (je to fakt jen koníček), tak mi věřte, že je to vždycky od srdce. Děkuji za pozornost a pokud se rádi bojíte, tak na Černý jícen nezapomeňte. Je to opravdu silný příběh. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dlouhých dvacet let utíká Jamie Warren před temnotou. Pronásleduje ho trauma z dětství a vyčítá si, že se otočil zády ke svému postiženému bratrovi. Jenže pak se díky sledu podivných událostí znovu setká nejen se svým bratrem, ale také se dvěma kamarády z dětství. Všichni mají neodbytný pocit, že je dohromady svedl osud.

A všichni začnou vzpomínat na jedno léto kdysi dávno, na prapodivná kouzla, která je v hlubokém lese učil ještě prapodivnější muž, a na strašlivý čin, který je dodnes budí ze spaní. Tito outsideři a životní ztroskotanci se teď musejí semknout, vyrovnat se svou minulosti a pustit se po stopě netvora.

Černý jícen je krvavé a mysteriózní hororové drama inspirované skutečným případem vraždy dvanáctileté dívky, k němuž došlo v roce 2014 v americkém státě Wisconsin. Ronald Malfi je rozený vypravěč a někdy je označován za novodobého nástupce Stephena Kinga.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. dubna 2025

Report, photos, video - EMBRACE OF THORNS, KHNVM - Parlament club, Plzeň - 9. 4. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 


Stejně jsem na to zvědavý. Jaké to asi bude, až budu jednou ležet v rakvi a kolem bude zástup truchlících. Nebo nepřijde nikdo? Netuším. Jasná mi je jenom jedna věc. Stále existují kapely, které vám umožní díky své hudbě nahlédnout na onen svět. Nebo si to aspoň při poslechu jejich hudby představuji. Tento týden jsem začal velmi pracovně a hekticky. Koncert mých oblíbených německo-bangladéšských KHNVM byl ve středu, tedy v nejméně vhodný den. Nebyl tedy čas na rozplavby, ani na nějaký pokec. Zkrátka a dobře, jen jsem si odskočil od každodenních povinností a zašel do Parlamentu v Plzni zase po delší době na jeden kacířský obřad. 


Stres, který má asi každý, kdo pracuje a má rodinu, mě opustil právě až při vstupu do klubu,. Byl zkrátka zapomenut, rozplynul se mezi zdmi sklepení. Jsem rozhodnutý, že to nebudu přehánět s pivem, přeci jen, druhý den vstávám normálně ve 3:50 a odpoledne mě čeká trénink v bazénu. Nicméně, jsem povahy slabé a nějaký ten půllitr jsem přeci jen vypil. Zúročit se mi to mělo hned druhý den, někde kolem osmé ranní, když jsem měl krizi, ale nepředbíhejme. Zatím jsem v klubu, korzuji a usrkávám pěnivý mok. Chutná mi a v Parlamentu se mi líbí. Je to malý prostor, ale je vidět, že se o něj provozovatelé starají a dávají mu potřebnou péči. Mám tyhle komorní akce moc rád. Nasávám atmosféru. Akorát vynechám první kapelu DOUPOV. Neznám je a tak se neodvážím jakkoliv popisovat, natož pak hodnotit. Koneckonců, jsem jen pouhý fanoušek a ne hudební kritik. Co jsem ale slyšel, neznělo úplně špatně. Nic nového, ale poslouchat se to vcelku dalo. Pojďme ale raději k hlavním hvězdám večera, kvůli kterým jsme koneckonců všichni přišli. 

KHNVM - když začala tahle kapela hrát, nejdřív jsem si myslel, že jsem vstoupil do staré smradlavé hrobky. Stačilo několik prvních tónů a věděl jsem, že je to krutá realita. Předkládaný death metal byl totiž velmi uvěřitelný, skvěle zahraný a obsahoval v sobě velké množství temné a hnisavé energie. Jako bych podal ruku studené mrtvole. Ostré riffy, zničující bicí a chorobami nasáklý vokál. Svět byl najednou hodně temné místo k žití. Během skladeb došlo ke samovznícení a na rukou se mi objevila stigmata. Ještě několik minut potom, co pánové svůj obřad dokončili, jsem nevěřil tomu, že nejsem ve starých katakombách. Bylo to skvělé vystoupení po všech stránkách. Krutý a ošklivý rituál krvavé death metalové smrti! Kult!

 






When this band started playing, at first I thought I had entered an old stinking tomb. The first few notes and I knew it was a harsh reality. The death metal on display was very believable, well played and contained a lot of dark and festering energy. It was like shaking hands with the cold dead. Sharp riffs, devastating drums and disease-soaked vocals. The world was suddenly a very dark place to live in. During the songs, spontaneous combustion occurred and stigmata appeared on my hands. For a few minutes after the gentlemen finished their ceremony, I couldn't believe I wasn't in the old catacombs. It was a great performance all round. A cruel and ugly ritual of bloody death metal dying! Cult!


EMBRACE OF THORNS - vyhlásili jsme zase jednou válku samotnému nebi. Okultní nálada, kterou tahle řecká skupina vytvořila, smrděla sírou. Bylo to bestiální, divoké, zahnívající a velmi syrové. Mám rád tento styl, když je ohlodaný až na kost. A Řekové se nám představili ve velmi dobré formě. Připomínali mi prokleté kněží, kteří se modlí se zvrácenými slovy na rtech. Kříže byly obráceny směrem dolů a ve svěcené vodě se objevila krev. Stál jsem pod pódiem a hltal ty kousky zkaženého masa, které nám kapela házela přímo do obličeje. Smrt obcházela kolem a stíny byly dlouhé. Satan seděl na svém trůnu a usmíval se. V nedalekém kostele shořela socha Ježíše. Věřil jsem kapele každou notu, každý tón. Black/death metal nasáklý sírou! 






We have once again declared war on heaven itself. The occult mood this Greek group had created reeked of brimstone. It was bestial, wild, rotting and very raw. I like this style when it's gnawed to the bone. And the Greeks gave us a very good performance. They reminded me of cursed priests praying with perverted words on their lips. The crosses were turned upside down and blood appeared in the holy water. I stood under the stage and gobbled up the chunks of rotten meat the band threw in our faces. Death walked around and the shadows were long. Satan sat on his throne and smiled. A statue of Jesus burned in a nearby church. I trusted the band with every note, every note. Black/death metal soaked in brimstone!

Organizace byla v pořádku, pivo mi chutnalo, za barem se na mě usmívali. Na pohodu byl i zvuk, který byl čitelný a řezal tou správnou stranou nože. Co se týká návštěvnosti, tak byla poplatná tomu, jak to v dnešním undergroundu vypadá. Lidé přišli, ale mladých příliš nebylo. Což je škoda, protože by jinak zažili koncert, který měl v sobě vše potřebné pro to, abych odcházel spokojený. 

Vyrazím svižným krokem k domovu. Vyhýbám se podivným existencím s temným pohledem a v kapucích, kterých je v Plzni poslední roky čím dál tím víc. Připomínají mi přízraky, hledající další fet, další dávku. Jsem rád, když vylezu u nás doma z MHD. Byl to vydařený, i když pro mě velmi náročný večer. Uléhám do postele s pocitem dobře odvedené práce. A to nejen mojí, ale hlavně kapel, klubu, pořadatelů. Ráno se mi vstává těžko. Naladím v telefonu KHNVM a i když mám nohy těžké jako olovo, nějak do práce dolezu. Potom nasadím na několik hodin autopilota. Odpoledne se v bazénu párkrát nalokám chlorované vody. Ono taky, nikdo nikdy netvrdil, že metal není řehole. Je, něco málo o tom vím. Držte se a děkuji vám za pozornost. Budu se těšit na nějakém dalším okultním obřadu. A jednou, až mě démoni povolají k sobě, tak i na mém vlastním pohřbu. Jaké to asi bude, ležet ve studené rakvi? Přemýšleli jste o tom někdy? 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about KHNVM on DEADLY STORM ZINE:






---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - LEPER COLONY - Those Of The Morbid (2025)


LEPER COLONY - Those Of The Morbid
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Lidé čím dál tím víc věří lžím. Raději hnijí zaživa, nakaženi nenávistí, než aby použili svůj mozek. Někteří z nás jsou jenom dávno mrtvým tělem, prázdnou schránkou na prokletou duši. Stále sledujeme s chutí veřejné popravy, s nadšením a radostí. Pochodujeme na smrt, odsouzeni už jenom svým zrozením. Možná ale existuje způsob, který vás probudí ze tmy. Mám tu na recenzi novou desku maniaků LEPER COLONY a troufám si tvrdit, že se opět jedná o materiál, u kterého praskají lebky tlakem. 

Jak asi všichni víte, v téhle smečce se potkali muzikanti, kteří jsou plně oddáni extrémní muzice. Stačí napsat jenom Marc Grewe, Rogga Johansson, Håkan Stuvemark, Jon Rudin a všichni vědí, že zde bude znovu definován smrtící kov. Tohle je muzika pro ty, co mají stále krvavou jiskru v oku, pro fanoušky, kteří sledují scénu a rádi objevují nová temná zákoutí. Hraje se tu ostře, nekompromisně, s pradávnou touhou ničit. Nic pro tupý dav, nic pro slabé povahy. I nová deska je spíše hudbou pro ty, co jsou stále na lovu, co ještě nesklonili hlavu. 


Hroby jsou exhumovány, ohně hoří jasným černým plamenem, víka od rakví praskají velkým tlakem. Sešli se zde muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Základem jejich muziky je i letos smrtící kov v jeho tradiční, klasické podobě (pokud máte rádi kapely jako DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, potom jste zde správně). Jako bych navštívil morbidní galerii, ve které jsou vystavovány veškeré ohavnosti, kterých je náš lidský rod schopen. Zvuk je v absolutním pořádku, zaujme i stylový obal. Pro mě je potom nejdůležitější, že mě baví nové album "Those Of The Morbid" poslouchat , že se k němu rád vracím. Pokud vám vadí, stejně jako mě, současný umělý svět, kdy máte u spousty kapel pocit, že jejich hudbu tvoří stroje a ne lidé, tak zde to rozhodně neplatí. Skladby v sobě mají potřebnou živočišnost, vztek, prašivinu, nahrubo nasekanou tmu i pověstnou krvavou jiskru. Není to nic nového v záhrobí, ale rozhodně se nejedná jen o obyčejné, i když dobře odvedené řemeslo. Naopak, z nové desky slyším opravdovost, upřímnost, reálnou oddanost stínům. Když jsem slyšel nahrávku poprvé, ihned se mi dostala do žil i do podvědomí. Zůstala tam až doteď, když píšu tato slova. Myslím si, že není moc co řešit. Tohle je hudba od death metalové šlechty pro všechny oddané fanoušky. Lidé čím dál tím víc věří lžím. Raději hnijí zaživa, nakaženi nenávistí, než aby použili svůj mozek. Někteří z nás jsou jenom dávno mrtvým tělem, prázdnou schránkou na prokletou duši. My, prokletí, takoví nejsme. Doporučuji volume pořádně doprava! Syrový, klasický, prašivý death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Hromadný hrob byl znovu exhumován!

Asphyx says:

People are believing more and more lies. They'd rather rot alive, infected with hate, than use their brains. Some of us are just a long-dead body, an empty shell for a damned soul. We still watch public executions with gusto, with glee and joy. We march to our deaths, condemned by our very birth. But perhaps there is a way to wake you from the darkness. I have the new album from maniacs LEPER COLONY to review, and I dare say that once again, this is material where skulls crack with pressure. 

As you all probably know, in this pack we have met musicians who are fully committed to extreme music. You only need to write Marc Grewe, Rogga Johansson, Håkan Stuvemark, Jon Rudin and everyone knows that death metal will be redefined here. This is music for those who still have a bloody sparkle in their eye, for fans who follow the scene and like to discover new dark corners. It's played with a sharp, uncompromising edge, with an ancient desire to destroy. Nothing for the dull crowd, nothing for the weak of character. Even the new album is more music for those who are still on the hunt, who haven't bowed their heads yet.


The graves are exhumed, the fires burn with a bright black flame, the lids of the coffins burst with great pressure. Musicians have gathered here who know exactly what they want to play and how they want to play it. The basis of their music this year is also death metal in its traditional, classic form (if you like bands like DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, CANCER, SLAYER, MASTER, then you are here right). It's like visiting a morbid gallery where all the abominations of which our human race is capable are on display. The sound is absolutely fine, and the stylish cover art is also impressive. The most important thing for me then is that I enjoy listening to the new album "Those Of The Morbid", that I like coming back to it. If, like me, you are bothered by the current artificial world, where many bands make you feel that their music is made by machines and not by people, that is definitely not the case here. The songs have the requisite animalism, rage, grime, rough-hewn darkness and the proverbial blood spark. It's nothing new in the afterlife, but it's certainly not just ordinary, albeit well done craft. On the contrary, what I hear from the new record is a genuineness, an honesty, a real commitment to the shadows. When I first heard the record, it immediately entered my veins and subconscious. It has remained there ever since as I write these words. I don't think there's much to go on. This is music from death metal royalty for all the devoted fans. People are believing the lies more and more. They'd rather rot alive, infected with hate, than use their brains. Some of us are just a long-dead body, an empty shell for a damned soul. We, the damned, are not. I recommend a volume to the right! Raw, classic, dusty death metal that will make every bone in your body crack! The mass grave has been exhumed again!


Recenze/review - LEPER COLONY - Leper Colony (2023):


TRACKLIST
1. Facing The Faceless
2. Master’s Voice
3. The Age Of Insanity
4. Flesh To Rot To Ashes
5. Realm Of Madness
6. Those Of The Morbid Inclination
7. Apocalypse Whore
8. Creature From The Deep
9. A Story In Red

LINE-UP
Marc Grewe - Vocals
Rogga Johansson - Guitars, Bass
Håkan Stuvemark - Lead Guitars
Jon Rudin - Drums



Recenze/review - CYTOTOXIN - Biographyte (2025)


CYTOTOXIN - Biographyte
CD 2025, Unique Leader Records

for english please scroll down

Je až fascinující, jak lidstvo stále dokola opakuje stejné chyby. Jakoby se historie vracela v podivných kruzích. Nové technologie jsou mnohdy přínosem, ale také díky nim umíme lépe zabíjet. Když jsem viděl nedávno záběry z války, jak padají bomby kolem jaderné elektrárny v Záporoží, začaly se mi v hlavě znovu promítat děsivé filmy z Černobylu. Také jsem zrovna poslouchal nové album německých maniaků CYTOTOXIN.

Sílu téhle smečky jsme mohli u nás v Čechách vidět často i při živých vystoupeních. Vždy se jednalo o mocný a masivní zážitek. O hudbu, která nejen, že je skvěle zahraná, technická, brutální, ale také má v sobě určitý přesah. Díky obsahu textů, díky atmosféře, která opravdu připomíná opuštěný prostor okolo Pripjati. Zůstaly po nás jenom mrazivé stíny. Nová deska opět zabíjí, s tím si můžete být absolutně jistí. 


My, co jsme vyrůstali v socialistickém bloku, si moc dobře pamatujeme, jak jsme si nasazovali plynové masky, čistili oblečení od chemických látek. Vycvičeni k sebevražednému útoku, jsme se báli, kdy na nás dopadnou první bomby. Při poslechu nové desky "Biographyte" si na ty chvíle často vzpomenu. Dodnes leží v nemocnici lidé poznamenaní po jaderné katastrofě, mají zohavená těla a ozáření se promítlo i do jejich potomků. Tehdy se navíc snažili tehdejší vládci všechno ututlat, nesmělo se o tom mluvit. Je proto moc dobře, že existují kapely jako CYTOTOXIN, které tyto temné události připomínají. Pánové to navíc dělají velmi zkušeně, elegantně. Skladby jsou napsány zajímavě, neotřele, najdete v nich velkou spoustu skvělých nápadů. Brutalita se zde potkává s technikou, to vše zabalené v záhadné, děsivé a chladné temnotě, která provází všechny, které dostihl jaderný mrak. Dozimetry opět ukazují hrozivé výsledky a vy se bojíte při poslechu dýchat. Ano, je to přesně tak, album si mě opět podmanilo a strhlo do hlubiny. Povedl se zvuk, stylový obal, ale hlavně hudba, která je ostrá a nekompromisní. Zasvěcení moc dobře vědí, že stylově se jedná o záležitost, kterou lze připodobnit k tomu, co tvoří kapely jako ORIGIN, VIRAMEIA, BRAINDRILL, WORMED, VIRVUM, BENIGHTED, STILLBIRTH, SOREPTION. To ale není zase tolik důležité. Hlavní (a pro mě zcela zásadní) je, že mě baví novinku poslouchat, rád se k ní vracím. Koneckonců, události posledních let nám opět jasně dokazují, že bychom neměli zapomínat. Je až fascinující, jak lidstvo stále dokola opakuje stejné chyby. Historie se opakuje v podivných kruzích. Stačí se podívat na zprávy. Opět došlo k úniku radioaktivity! Technický, brutální death metal s temnou aurou, který vás vezme na výlet mezi spálené ruiny v Pripjati! 

Asphyx says:

It is fascinating how humanity repeats the same mistakes over and over again. It's as if history goes round in strange circles. New technologies are often beneficial, but they also make us better at killing. When I recently saw the wartime footage of bombs falling around the Zaporozhye nuclear power plant, the horrific films of Chernobyl began to replay in my mind. I've also just been listening to the new album by German maniacs CYTOTOXIN.

The power of this pack could be seen often in our Czech Republic during live performances. It was always a powerful and massive experience. Music that is not only well played, technical, brutal, but also has a certain overlap. Because of the content of the lyrics, because of the atmosphere, which really reminds of the abandoned space around Pripyat. All we are left with are chilling shadows. The new album kills again, you can be absolutely sure of that.


Those of us who grew up in the socialist bloc remember very well how we used to put on gas masks and clean our clothes of chemicals. Trained for suicide attack, we were afraid when the first bombs would fall on us. Listening to the new album "Biographite", I often remember those moments. People scarred by the nuclear disaster are still lying in hospital today, their bodies mutilated, and the radiation has affected their descendants. In those days, moreover, the rulers of the time tried to keep everything secret, they were not allowed to talk about it. It is therefore very good that there are bands like CYTOTOXIN that commemorate these dark events. Moreover, the gentlemen are doing it in a very skilled, elegant way. The songs are written in an interesting, fresh way, you can find a lot of great ideas in them. Brutality meets technique here, all wrapped in the mysterious, eerie and cold darkness that accompanies all those caught in the nuclear cloud. The dosimeters again show terrifying results and you are afraid to breathe while listening. Yes, that's right, the album has once again captivated me and taken me into the depths. The sound, the stylish cover, but most of all the music, which is sharp and uncompromising. Insiders know very well that stylistically it is a matter that can be compared to what bands like ORIGIN, VIRAMEIA, BRAINDRILL, WORMED, VIRVUM, BENIGHTED, STILLBIRTH, SOREPTION create. But that's not so important. The main thing (and for me it's quite essential) is that I enjoy listening to new music, I like to come back to it. After all, the events of the last few years prove again clearly that we should not forget. It is fascinating how humanity repeats the same mistakes over and over again. History repeats itself in strange circles. Just look at the news. Radioactivity has been leaked again! Technical, brutal death metal with a dark aura that will take you on a trip among the burnt ruins of Pripyat!



about CYTOTOXIN  on DEADLY STORM ZINE:





Track-list:
1. Hope Terminator
2. Condemnesia
3. Behind Armored Doors
4. Biographyte
5. Deadzone Desert
6. The Everslave
7. Eventless Horizon
8. Bulloverdozed
9. Transition Of The Staring Dead
10. Revelation
11. From Bitter Rivers

Cytotoxin are:
Vocals - Sebastian 'Grimo' Grihm
Guitar - Fabrice 'Fonzo' Töpfer
Guitar - Jason 'Mathias' Melidonie
Bass - Vitalis 'V.T.' Kast
Drums - Maximilian Panzer



středa 9. dubna 2025

Recenze/review - BENEDICTION - Ravage of Empires (2025)


BENEDICTION - Ravage of Empires
CD 2025, Nuclear Blast

for english please scroll down

Jak jde čas, tak si někdy představuji, jak budu jednou ležet v otevřené rakvi. Nechci, aby mi hráli na pohřbu nějaké podivné žalmy. Jsem death metalista tělem i duší a moc dobře vím, o čem je pravá, reálná a syrová smrt. Poslouchám tenhle styl více než třicet let a s dámou v kápi, co má nabroušenou kosu, jsem se setkal již mnohokrát. Nejvíce cítím její přítomnost právě při poslechu nahrávek, jako je letošní zásek legendárních BENEDICTION.

"Ravage of Empires" je přesně tím druhem alba, které si pustíte jednou, podruhé a potom s ním strávíte několik týdnů. Budete mlátit do stolu, kývat spokojeně do rytmu hlavou a v myšlenkách se ztratíte v době, kdy byly pohřby do země realitou a hudba musela řezat ostrou stranou nože. Je to skvělá deska, to je bez debat. Pro nás, co nám koluje tenhle styl v žilách, to platí na sto procent. Pro nás je také nahrávka určena. 


Je to vlastně jednoduché. Opět se tu sešla death metalová šlechta, muzikanti, kteří moc dobře vědí co a jak chtějí hrát a nabouchala ve studiu skladby, u kterých praskají kosti tlakem. Je to zkrátka tak, berte a nebo nechte být. Je to tsunami, studený vítr v katakombách, je to klasické, poctivé šílenství, které máme všichni u téhle skupiny rádi. Dave Ingram za mikrofonem zraje jako dobrý bourbon a ostatní rozhodně nezaostávají. Ostré riffy, divoké bicí, atmosféra známá z podsvětí, tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který mi dělá opravdu dobře. A vůbec mi nevadí, že při něm znovu a znovu umírám v bolestivých křečích. Marně hledám nějaká kritická slova. Vždyť bylo splněno vše pro to, abych si poslech neskutečně užíval. Masivní, prašivý, starosvětský zvuk, parádní stylový obal, ale hlavně touha ničit hudbou, to jsou věci, které se nedají naučit. Musíte je mít v sobě, musíte věřit tomu, co hrajete. Je to album, které je složené a tvořené srdcem. Alespoň tak vnímám novinku "Ravage of Empires" já, starý pes. A tak se znovu a znovu dívám do tmy a čekám na pozvání do nekoneční říše mrtvých. Britové vás vezmou na výlet bez konce. A dělají to s elegancí, nadhledem a samozřejmě velkou porcí talentu. Čerpají ze svých vlastních nápadů, přidávají nové momenty, pasáže. Desku jsem vždy poslouchal jako celek a vám to také doporučuji. Jednotlivé songy na sebe totiž tak nějak automaticky navazují a tvoří monolit, který vás strhne do hlubiny. BENEDICTION se opět představují ve vynikající formě a já nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Kapela působí jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Jak jde čas, tak si někdy představuji, jak budu jednou ležet v otevřené rakvi. Je vám doufám jasné, co mi bude hrát na pohřbu? Old school death metalový buldozer, který vám přeláme všechny kosti v těle! Masakr v márnici!

Asphyx says:

As time goes on, I sometimes imagine myself lying in an open coffin someday. I don't want some strange psalm played at my funeral. I'm a death metaller in body and soul and I know very well what true, real and raw death is all about. I've been listening to this style for over thirty years and I've met the lady in the hood with the sharpened scythe many times. I feel her presence the most when listening to records like this year's hit from the legendary BENEDICTION.

"Ravage of Empires" is exactly the kind of album that you listen to once, listen to a second time, and then spend a few weeks with. You'll be pounding the table, nodding your head in satisfaction to the beat, and getting lost in your thoughts in a time when burials in the ground were a reality and music had to cut with the sharp side of a knife. It's a great record, no question about it. For those of us with this style running through our veins, that's 100% true. For us, too, the record is for us. 


It's actually simple. Once again, death metal royalty, musicians who know very well what they want to play and how they want to play it, gathered here in the studio and hammered out songs that make your bones crack with pressure. It's simply this, take it or leave it. It's a tsunami, a cold wind in the catacombs, it's the classic, honest madness we all love about this band. Dave Ingram is aging like a fine bourbon behind the microphone and the others certainly don't fall short. The sharp riffs, the ferocious drums, the atmosphere familiar from the underworld, all of these combine to create a cocktail that makes me feel really good. And I don't mind dying in painful convulsions over and over again. I search in vain for some critical words. After all, everything has been fulfilled to make me enjoy listening incredibly. The massive, dusty, old-world sound, the awesome stylish cover, but above all the desire to destroy with music, these are things that can't be taught. You have to have it in you, you have to believe in what you're playing. It's an album that's composed and created with the heart. At least that's how I, an old dog, feel about the new "Ravage of Empires". And so I look into the darkness again and again, waiting for an invitation into the infinite realm of the dead. The British take you on a journey without end. And they do it with grace, panache and, of course, a heaping helping of talent. They draw on their own ideas, add new moments, passages. I've always listened to the album as a whole and I recommend it to you as well. The individual songs somehow automatically build on each other and form a monolith that takes you into the depths. BENEDICTION are once again in excellent form and I cannot but recommend the new album to you. The band comes across as a perfectly tuned killing machine. As time goes on, I sometimes imagine myself lying in an open coffin one day. I hope it's clear to you what's going to play at my funeral. An old school death metal bulldozer that will break every bone in your body! Massacre in the morgue!




Recenze/review - BENEDICTION - Scriptures (2020):

INTERVIEW WITH DAVE INGRAM HERE:

tracklist:
1. A Carrion Harvest
2. Beyond the Veil (of the Grey Mare)
3. Genesis Chamber
4. Deviant Spine
5. Engines of War
6. The Finality of Perpetuation
7. Crawling over Corpses
8. In the Dread of the Night
9. Drought of Mercy
10. Psychosister
11. Ravage Of Empires

band:
Peter Rew - Guitars
Darren Brookes - Guitars
Dave Ingram - Vocals
Giovanni Durst - Drums
Nik Sampson - Bass



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine