DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 12. dubna 2025

Interview - SADIST - Excellent technical, progressive death metal!


Interview with progressive death metal band from Italy - SADIST.

Answered Tommy Talamanca (guitars), thank you!

Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025):

Ave SADIST! I've been preparing for this interview for a really long time. But you know, every time you release a new album, I prefer to listen to it rather than write the words. Anyway, I'm in the Czech mountains right now, I'm on vacation and have a little extra time. I'm sipping on a wine from Liguria, Vermentino "Etichetta Nera" Colli di Luni DOC 2023, which I got. I am not a fan of this drink, but I have to say it is good. Plus I'm listening to your new album "Something to Pierce" from this year. It's a massacre, I must admit. Perfectly crafted music, death metal that got into my veins. How did the record come about and how did the new members in the band influence the recording process?

Tommy: Glad you liked the new album. We can consider SOMETHING TO PIERCE like the perfect successor to FIRESCORCHED, although the new album, like every new Sadist album, has its own strong identity. In this sense, the key was Davide and Giorgio, the new rhythm section, who had two years of live activity in which they were able to settle into the band, bringing their personality and energy.


I have to admit that I didn't get into your music until sometime in 1997. I remember bringing the CD home at the time and being terribly surprised at the cover art you had. You know, a friend recommended you to me. I sat down, turned on the hi-fi tower and then you cut me to pieces. A lot of time has passed, you've changed a lot of musicians, the only ones left from the original line-up are Tommy Talamanca (guitar) and Trevor Nadir on the mic. Why do you think that is? From what I've seen, your band has changed musicians really often. Please take us through the history of SADIST and don't forget what caused you to go on hiatus between 2001 and 2005.

Tommy: there are bands whose identity is not affected by a change of line-up, and this happens because the history of these bands is stronger than the personal ego of the individual musicians. Of course, changing the line-up always causes great stress, but sometimes, as in any social group that no longer works, it is the only logical solution. Sadist had a stable line up for many years, but when Andy, the original bass player from the first album, decided to leave the band in 2018, the balance with Alessio, the drummer, also broke down. With Firescorched we relied on two musicians with strong personalities like Thesseling and Goulon, but we knew they would most likely be session players. Then we met these two young guys, Davide and Giorgio, who had that fire, that passion that, unfortunately, older musicians often lose.

Sometimes the problem with a lot of old bands is that they don't evolve anymore. They stay in the same place and play the same thing over and over again. But it's also true that the fans demand it. But SADIST are different. To me, every album of yours is a little bit different, different. Where do you always get so many ideas? How do you compose new material? Does anyone have the main say? I'm interested in the actual creation of a new song, the concept.

Tommy: I guess the most obvious characteristic of Sadist is that it is a “chameleon” band, and probably those who have been following the band for a long time always expect a bit of a surprise effect with each new album, even though it is important for us to always keep the Sadist trademark strong. For the last three or four albums, the songwriting was in my and Trevor's hands, and this process has also worked with the new album, although we have left absolute freedom to the new members with regard to the arrangement work on bass and drums.


Sound is very important in any music. You guys have been true to yourselves for the last few years. Tommy Talamanca is responsible for the sound. Personally, I love the fact that you have your own sound, your own expression, your own face. Isn't that hard? Do you have someone to give you their opinion? Who's in opposition? Or do you trust Tommy completely?

Tommy: We try not to sound like any other band out there, and above all we don't want to follow any particular trend, even in terms of the artistic production of the albums. It is not that we are against working with external producers, but unfortunately, when this happened, in the first albums, we were never really satisfied with the final result.

I'm old school and I always need a physical vehicle. I love looking at booklets and I have to say that Andreas Christanetoff's cover immediately caught my eye. The motif evokes the apocalypse in me, that's the first thing that came to mind. How did you and Andreas get together and why him? Can you tell us what exactly the image is supposed to express and how it relates to the music?

Tommy: Rock music has a very important visual component, and with the new cover we were looking for that "wow" effect that hit immediately at first glance, and at the same time we wanted to detach ourselves from the covers of recent albums, based entirely on computer graphics, and we looked for an artist. We saw some of Andreas' work, and we liked his style immediately. Talking about the cover, we wanted an evocative image that was a metaphor for the lyrics of the album, but still kept some mystery.


What about the lyrics? Where do you get the inspiration for them? I've already managed to translate some of them and I like that they have depth. It's not just an addition to the music, as it often is. Who's signed them?

Tommy: Since the Crust era, Trevor is the mastermind behind lyrical concepts and Sadist lyrics. The new album is centered on death, seen through various types of physical and psychological experiences, and focuses mainly on the transition between the two dimensions: life and death. The common thread is this breath, the "Respirium", understood as the last vital act before the end!

Let's go back in history. SADIST are one of the first death metal bands in Italy. What gave you the idea to play death metal? Why this style? I got into it gradually, originally I was only crushing thrash metal. What was your path?

Tommy: As we began to compose music, we didn't think about a specific genre, but simply began to write in a natural manner, incorporating our personal tastes and background into the band's sound. When the first album was released in 1993, there were no labels like "prog death" or anything else, but only these very particular bands, like Cynic or Pestilence, who combined various styles to create a different and unique sound. My musical tastes include thrash metal, classical music, and progressive rock from the 70s, and I have incorporated all of these elements into my compositions. Being the main composer in the band, I obviously influenced the sound of the band in a radical way.


How and when did you start playing an instrument? Did you have any role models? What was the first gig you went to? What was your first gig?

Tommy: While I began studying classical guitar and music theory at 10, my musical direction changed when I fell in love with heavy metal and electric guitar during my adolescence. On the contrary, I think that Trevor has always been a lover of extreme metal since he was very young. I played electric guitar in the 80’s, so my references were obviously Van Halen and Malmsteen, and I think that one of my first concerts was Malmsteen in Milan, I don’t remember exactly what year.

What was it like in Italy in the 90s regarding music? What about the clubs, the scene? In our country, socialism had just fallen and the whole world had opened up. It was very wild and I'm quite glad I survived. What was it like for you?

Tommy: Speaking of music, we can very simply talk about before and after Internet. Before the internet people lived! They went to clubs, met in the streets, and making music was much easier. Marketing was not the most important thing, the only thing that mattered was to play well and write interesting music!


And how would you compare the underground then with now? We have new technologies, the internet has come into play, streaming, downloading music, but also maybe other ways of recording music. How have all these things influenced you and how do you perceive them?

Tommy: It is very easy to talk only about the negative aspects of the internet, but there are also positive aspects, linked to globalization. The world changes, even if we don’t want to, and the smartest thing we can do is try to float!

I like when bands are strong live as well. Unfortunately, I missed you guys last year in Volyně, but as far as I remember I've seen you before. How did you like it here in the Czech Republic? If I'm not mistaken, you also played at Brutal Assault?

Tommy: We played many times in your country, including 2 or 3 times at the beautiful Brutal Assault, and the welcome was always very warm. Overall, Sadist has a strong fan base in Eastern Europe. We also had a great time last time at ETEF, we prefer this type of festival, not too big, but where the contact with the public is stronger.

 

How do you experience and perceive concerts as a musician? Do you enjoy them? Do you also enjoy them as a visitor? For example, I was very sad during the Covid when it was all closed. Death metal is music that has to be played on stages. That's where its power shines through the most. What do concerts mean to you?

Tommy: Being on stage is the best place to be for a rock musician, as it is the true reason why music is made. Every stage has its own charm, we love playing in big festivals, but even more we love a more intimate dimension. Personally, I love going to concerts, as well as to the theatre in general, and I try to go as often as possible. The experience of art lived by the real is unique, and can not be replaced by any technology.

You put out great records, you play shows. Moreover, you are in great shape, you are not afraid to continue to develop your talent, you are looking for new ways. Is there anything else you want to achieve? Do you have a dream, a vision of where you want SADIST to go in the future?

Tommy: As long as we have something interesting to say as a band, we will keep playing. Sadist is a small job that gives us a lot of satisfaction, but it requires a lot of work and energy. Our goal is to play good concerts and make good records, nothing special.

I'd be interested to know what death metal and music in general means to you. Is it a hobby, a relaxation or a lifestyle? Feel free to get philosophical with this question. Why do you enjoy playing this particular style?

Tommy: As previously stated, I don't think of music as a genre. I am primarily a musician and a music worker, and Sadist allows me to express the Rock Side of my musical personality. I love Rock, Metal, but I also love producing artists of different genres in the studio. In Italy it’s almost impossible to live on music just playing death metal, but Trevor and I were lucky enough, or maybe even good enough, to be able to make our passion, music, a 360 degree work.


What are SADIST planning in the next few months? Do you have any message for fans, labels, promoters? If you have something on your mind, here is the space...

Tommy: There will be some festivals in the summer and then in the fall we’ll be touring Europe with a couple of very cool bands. In the meantime we are preparing some surprises that will see the light towards the end of this year, and then, 2026, is the thirtieth anniversary of Tribe, and we are thinking about something special.

Thank you so much for the interview. I've finished my wine and now I'll have a beer with your permission. "Something to Pierce" is playing over and over again and I have to say it's really great music! Thanks a lot for it! I wish the band continued success and I look forward to more records from you. May your personal lives prosper as well! SADIST RULES!

Tommy: Thanks a lot for Your support! See you soon in Czech Republic!

Rozhovor - SADIST - Excelentní technický, progresivní death metal!


Rozhovor s progresivní death metalovou skupinou z Itálie - SADIST.

Odpovídal Tommy Talamanca (kytara), děkujeme!

Recenze/review - SADIST - Something to Pierce (2025):

Ave SADIST! Na tento rozhovor se chystám opravdu již dlouho. Jenže znáš to, pokaždé, když vydáte nové album, tak jej raději poslouchám, než abych psal slova. Nicméně, zrovna jsem na českých horách, mám dovolenou a trošku času navíc. Popíjím víno z Ligurie Vermentino "Etichetta Nera" Colli di Luni DOC 2023, které jsem dostal. Nejsem zrovna milovník tohoto moku, přesto musím říci, že je dobré. Navíc k tomu poslouchám vaši novou desku „Something to Pierce“ z letošního roku. Je to masakr, to musím uznat. Perfektně propracovaná muzika, death metal, který se mi dostal do žil. Jak deska vznikala a jak nahráváni ovlivnili noví členové v kapele?

Tommy: Jsem rád, že se ti nové album líbilo. SOMETHING TO PIERCE můžeme považovat za dokonalého nástupce FIRESCORCHED, i když nové album, stejně jako každé nové album Sadist, má svou vlastní silnou identitu. V tomto smyslu byli klíčoví Davide a Giorgio, nová rytmická sekce, kteří měli za sebou dva roky koncertní činnosti, během nichž se dokázali v kapele zabydlet a vnést do ní svou osobitost a energii.


Musím se přiznat, že k vaší hudbě jsem se dostal až někdy v roce 1997. Pamatuji si, že jsem tenkrát přinesl domů CD a hrozně se divil tomu, jaký jste měli obal. Znáš to, doporučil mi vás jeden kamarád. Sedl jsem si, zapnul jsem hi-fi věž a pak jste mě rozsekali na kusy. Uběhla spousta času, vyměnila se u vás spousta muzikantů, z úplně původní sestavy zbyli jenom Tommy Talamanca (kytara) a Trevor Nadir za mikrofonem. Proč myslíš, že tomu tak je? Co jsem koukal, tak se u vás v kapele měnili muzikanti opravdu často. Proveď nás prosím historií SADIST a nezapomeň na to, co bylo příčinou, že jste přerušili v letech 2001 až 2005 činnost.

Tommy: jsou kapely, jejichž identitu změna sestavy neovlivní, a to proto, že historie těchto kapel je silnější než osobní ego jednotlivých hudebníků. Změna sestavy samozřejmě vždy způsobí velký stres, ale někdy, jako v každé sociální skupině, která přestala fungovat, je to jediné logické řešení. Sadist měli dlouhá léta stabilní sestavu, ale když se Andy, původní baskytarista z prvního alba, rozhodl v roce 2018 kapelu opustit, rozpadla se i rovnováha s bubeníkem Alessiem. U Firescorched jsme se spolehli na dva hudebníky se silnými osobnostmi, jako jsou Thesseling a Goulon, ale věděli jsme, že to budou s největší pravděpodobností session hráči. Pak jsme potkali tyhle dva mladé kluky, Davideho a Giorgia, kteří měli ten oheň, tu vášeň, kterou starší muzikanti bohužel často ztrácejí.

U spousty starých kapel bývá někdy problém, že se již nadále nevyvíjejí. Zůstanou na stejném místě a hrají dokola to samé. Pravdou ale také je, že to po nich fanoušci vyžadují. SADIST jsou ale jiní. Mě přijde každé vaše album trošku jiné, odlišné. Kde pořád berete tolik nápadů? Jakým způsobem skládáte nový materiál? Má někdo hlavní slovo? Zajímá mě samotný vznik nové skladby, koncepce.

Tommy: Myslím, že nejzřetelnější charakteristikou Sadist je to, že je to „chameleonská“ kapela, a ti, kteří ji sledují už dlouho, pravděpodobně vždy očekávají s každým novým albem trochu překvapivý efekt, i když je pro nás důležité, aby značka Sadist byla vždy silná. Na posledních třech nebo čtyřech albech bylo psaní písní v mých a Trevorových rukou a tento proces funguje i na novém albu, i když jsme novým členům ponechali absolutní volnost, co se týče aranžérské práce na basu a bicí.


U každé hudby je hodně důležitý zvuk. Vy jste poslední roky věrni sami sobě. Pod soundem je podepsán Tommy Talamanca. Osobně se mi hrozně líbí, že máte svůj vlastní zvuk, výraz, ksicht. Není to ale těžké? Máte třeba někoho, kdo vám řekne svůj názor? Kdo oponuje? Nebo Tommymu naprosto věříte?

Tommy: Snažíme se neznít jako žádná jiná kapela a především nechceme následovat žádný konkrétní trend, a to ani z hlediska umělecké produkce alb. Ne že bychom byli proti spolupráci s externími producenty, ale bohužel, když se tak stalo, na prvních albech jsme nikdy nebyli s konečným výsledkem úplně spokojení.

Jsem ze staré školy a vždycky potřebuji i fyzický nosič. Rád si prohlížím booklety a musím říct, že obal od Andrease Christanetoffa mě ihned zaujal. Motiv ve mně evokuje apokalypsu, to je první, co mě napadlo. Jak jste se dali s Andreasem dohromady a proč právě on? Prozradíš nám, co přesně má obraz vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Tommy: Zároveň jsme se chtěli odpoutat od obalů posledních alb, založených výhradně na počítačové grafice, a hledali jsme umělce. Viděli jsme několik Andreasových prací a jeho styl se nám okamžitě zalíbil. Když jsme mluvili o obalu, chtěli jsme sugestivní obrázek, který by byl metaforou pro texty alba, ale zároveň si zachovával určité tajemství.


A co texty? Kde pro ně berete inspiraci? Některé jsem si už stihl přeložit a líbí se mi, že mají hloubku. Není to jen pouhý doplněk hudby, jak tomu často bývá. Kdo je pod nimi podepsán?

Tommy: Od dob Crust je Trevor hlavním tvůrcem textových konceptů a textů Sadist. Nové album se soustředí na smrt, viděnou skrze různé typy fyzických a psychických zážitků, a zaměřuje se hlavně na přechod mezi dvěma dimenzemi: životem a smrtí. Společnou nití je tento dech, „Respirium“, chápaný jako poslední životní akt před koncem!

Pojeďme do historie. SADIST jsou jednou z prvních death metalových kapel v Itálii. Jak vás to vlastně napadlo hrát death metal? Proč právě tento styl? Já se k němu dostal postupně, původně jsem drtil jenom thrash metal. Jaká byla vaše cesta?

Tommy: Když jsme začali skládat hudbu, nepřemýšleli jsme o konkrétním žánru, ale prostě jsme začali psát přirozeným způsobem a do zvuku kapely jsme zahrnuli náš osobní vkus a zázemí. Když v roce 1993 vyšlo první album, neexistovaly žádné nálepky jako „prog death“ nebo něco jiného, ale jen tyto velmi specifické kapely, jako Cynic nebo Pestilence, které kombinovaly různé styly a vytvářely tak odlišný a jedinečný zvuk. Můj hudební vkus zahrnuje thrash metal, klasickou hudbu a progresivní rock ze 70. let a všechny tyto prvky jsem zakomponoval do svých skladeb. Jako hlavní skladatel v kapele jsem samozřejmě zásadním způsobem ovlivnil zvuk kapely.


Jak a kdy si začal hrát na hudební nástroj? Měl si nějaké vzory? Který koncert jsi navštívil jako první? Jaké bylo tvoje první vystoupení?

Tommy: V deseti letech jsem začal studovat klasickou kytaru a hudební teorii, ale můj hudební směr se změnil, když jsem si během dospívání zamiloval heavy metal a elektrickou kytaru. Naopak si myslím, že Trevor byl od mládí milovníkem extrémního metalu. Na elektrickou kytaru jsem hrál v 80. letech, takže mými referencemi byli samozřejmě Van Halen a Malmsteen a myslím, že jeden z mých prvních koncertů byl právě Malmsteen v Miláně, už si přesně nepamatuji, v kterém roce.

Jaké to bylo v Itálii v devadesátých letech ohledně hudby? Co kluby, scéna? U nás zrovna padl socialismus a otevřel se celý svět. Bylo to hodně divoké a jsem docela rád, že jsem to přežil. Jaké to bylo u vás?

Tommy: Když už mluvíme o hudbě, můžeme velmi jednoduše mluvit o internetu před a po. Před internetem lidé žili! Chodili do klubů, scházeli se na ulicích a dělat hudbu bylo mnohem jednodušší. Marketing nebyl to nejdůležitější, jediné, na čem záleželo, bylo dobře hrát a psát zajímavou hudbu!


A jak bys porovnal tehdejší underground se současností? Máme nové technologie, do hry vstoupil internet, streamování, stahování muziky, ale i třeba jiné způsoby nahrávání muziky. Jak vás tyhle všechny věci ovlivnily a jak je vnímáš?

Tommy: Je velmi snadné mluvit pouze o negativních aspektech internetu, ale existují i pozitivní aspekty spojené s globalizací. Svět se mění, i když nechceme, a to nejchytřejší, co můžeme udělat, je snažit se nadnášet!

Mám rád, když jsou kapely silné i naživo. Bohužel jste mi minulý rok ve Volyni utekli, ale co si pamatuji, tak už jsem vás kdysi viděl. Jak se vám u nás v Čechách líbilo? Jestli se nepletu, tak jste hráli i na Brutal Assaultu?

Tommy: Hráli jsme ve vaší zemi mnohokrát, včetně dvou nebo tří koncertů na krásném Brutal Assaultu, a vždy jsme byli velmi vřele přivítáni. Celkově mají Sadist ve východní Evropě silnou fanouškovskou základnu. Naposledy jsme se skvěle bavili i na ETEFu, preferujeme tento typ festivalů, ne příliš velkých, ale kde je kontakt s publikem silnější.

 

Jak prožíváš a vnímáš koncerty jako muzikant? Baví tě? Užíváš si je i jako návštěvník? Já byl třeba hrozně smutný za covidu, když bylo všechny zavřené. Death metal je hudba, která musí být hraná na pódiích. Tam vynikne jeho síla nejvíce. Co pro tebe znamenají koncerty?

Tommy: Pro rockového hudebníka je nejlepší být na pódiu, protože to je ten pravý důvod, proč hudba vzniká. Každé pódium má své kouzlo, rádi hrajeme na velkých festivalech, ale ještě raději máme intimnější rozměr. Osobně chodím na koncerty, stejně jako do divadla obecně, rád a snažím se tam chodit co nejčastěji. Zážitek z umění prožitého naživo je jedinečný a nedá se nahradit žádnou technologií.

Vydáváte skvělé nahrávky, vystupujete na koncertech. Navíc jste ve skvělé formě, nebojíte se i nadále rozvíjet svůj talent, hledáte nové cesty. Je ještě něco, čeho byste chtěli dosáhnout? Máte nějaký sen, vizi, kam chcete do budoucna SADIST směřovat?

Tommy: Dokud budeme mít jako kapela co říct, budeme hrát. Sadist je malá skupina, která nám přináší velké uspokojení, ale vyžaduje spoustu práce a energie. Naším cílem je hrát dobré koncerty a dělat dobré desky, nic zvláštního.

Zajímalo by mě, co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně. Je to koníček, relax nebo životní styl? Klidně se do této otázky pusť i filozoficky. Proč tě baví hrát právě tento styl?

Tommy: Jak jsem již uvedl, hudbu nepovažuji za žánr. Jsem především hudebník a hudební pracovník a Sadist mi umožňuje vyjádřit rockovou stránku mé hudební osobnosti. Mám rád rock, metal, ale také rád produkuji umělce různých žánrů ve studiu. V Itálii je téměř nemožné živit se hudbou, natož jen hraním death metalu, ale Trevor a já jsme měli to štěstí, nebo možná i dost dobré, že jsme mohli z naší vášně, hudby, udělat 360 stupňové dílo.


Co chystají SADIST v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry? Pokud ti leží něco na srdci, zde je prostor…

Tommy: V létě nás čeká několik festivalů a na podzim pak turné po Evropě s několika skvělými kapelami. Mezitím chystáme nějaká překvapení, která spatří světlo světa ke konci tohoto roku, a pak, v roce 2026, bude třicáté výročí Tribe, a my přemýšlíme o něčem speciálním.

Děkuji moc za rozhovor. Už jsem víno dopil a teď si dám s dovolením pivo. „Something to Pierce“ mi tu hraje stále dokola a musím říct, že je to opravdu skvělá muzika! Díky moc za ní! Přeji vám, aby se kapele nadále dařilo a budu se těšit na další desky od vás. At´ se vám daří i v osobních životech! SADIST RULES!

Tommy: Děkujeme za Vaši podporu! Brzy se uvidíme v České republice!

pátek 11. dubna 2025

Recenze/review - MALPHAS - Extinct (2025)


MALPHAS - Extinct
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Je to zvláštní, ale moje kroky mě nakonec vždycky zavedou mezi staré ruiny. Kdysi živé a bohaté město bylo rozbořeno a traduje se, že se v těchto místech odehrávali krvavé rituály. Sedávám ve stínu a čekám na mlhu, až přinese další vzpomínky. Poslouchám nové album švýcarských black metalistů MALHPAS a užívám si temnou a chladnou atmosféru. Nějak se mi zase jednou všechno spojilo v jedno. Hudba se smísila s historií a já najednou před sebou viděl kamenný oltář a na něm uvázanou oběť.

Sledoval jsem kněze, odříkávající černou modlitbu pro vyvolávání temných sil. Black metal v podání téhle smečky je uvěřitelný, mrazivý ve svém základu, melodický a v určitých momentech i s thrash metalovou příměsí. Jako celek je potom nové album děsivým stínem, který se mi ihned dostal do krve. Nůž zajíždějící do těla. Výkřik oběti. Tohle je pradávný rituál smrti. 


Líbí se mi celková okultní atmosféra, takový ten plazivý chlad, který mě pokaždé při poslechu obejme jako pevné pavučiny. Jsou upleteny z toho nejkvalitnějšího materiálu. Pánové se volně inspirovali jak norskou, tak švédskou black metalovou scénou. Navíc potom přidávají spoustu svých vlastních nápadů. Přiznám se bez mučení, album se opravdu velmi dobře poslouchá. Hodně k tomu přispívá jedovatý zvuk (recorded at Chäuer Studios Bärn and mixed and mastered by Markus Stock at Klangschmiede Studio E.). Netřeba diskutovat ani o nádherně tajemném obalu od Misanthropic Arts, na které je ostatně vždy spolehnutí. MALPHAS se povedlo nahrát desku, která má v sobě takovou zvláštní magickou přitažlivost, jakýsi, těžko definovatelný neklid. Vždycky posuzuji nahrávky hlavně podle toho, jaké ve mě probudí emoce, jak mi rozdrásají fantazii. A nové album "Extinct" ve mě zanechalo pěkně hlubokou krvavou stopu. Určitě znáte takové ty podivné sny, ve kterých padáte po zádech do hlubiny, skáčete z hory mezi skály. Při společných setkáních s touto deskou jsem se cítil velmi podobně, akorát s tím rozdílem, že jsem se nikdy neprobudil. Naopak, vždycky jsem dopadl na dno a roztříštil se na tisíc kousků. Ostatně, lepší je jako vždy si poslechnout ukázky. Uvidíte sami, jak na vás bude nahrávka působit. Já mohu jen potvrdit, že je to zvláštní, ale moje kroky mě nakonec vždycky zavedou mezi staré ruiny. Kdysi živé a bohaté město bylo rozbořeno a traduje se, že se v těchto místech odehrávali krvavé rituály. Sedávám ve stínu a čekám na mlhu, až přinese další vzpomínky. Záhadné, podmanivé black metalové album, po okraj narvané chladem, tmou a okultní atmosférou! Smrt číhá ve stínu!

Asphyx says:

It's strange, but my footsteps always eventually lead me among the old ruins. The once vibrant and wealthy city has been razed and it is said that blood rituals took place here. I sit in the shadows and wait for the mist to bring more memories. I listen to the new album by Swiss black metallers MALHPAS and enjoy the dark and cold atmosphere. Somehow everything has come together once again. Music mixed with history and suddenly I saw a stone altar in front of me and a victim tied on it.

I watched a priest reciting a black prayer to invoke dark forces. The black metal performed by this pack is believable, chilling at its base, melodic and at certain moments with a thrash metal admixture. As a whole, then, the new album is an eerie shadow that immediately got into my blood. A knife cutting into the flesh. The scream of the victim. This is an ancient death ritual.


I like the overall occult atmosphere, that creeping chill that hugs me like a tight web every time I listen. They are knitted from the finest material. The gentlemen have been loosely inspired by both the Norwegian and Swedish black metal scenes. In addition, they then add a lot of their own ideas. I admit without torture, the album is really very easy to listen to. A lot of that is contributed by the venomous sound (recorded at Chäuer Studios Bärn and mixed and mastered by Markus Stock at Klangschmiede Studio E.). There is no need to discuss the wonderfully mysterious cover artwork by Misanthropic Arts, who can always be relied upon, by the way. MALPHAS have managed to record a record that has a strange magical appeal, a kind of, hard to define, restlessness. I always judge records mainly by the emotions they awaken in me, by the way they tear my imagination apart. And the new album "Extinct" has left a pretty deep bloody mark on me. I'm sure you know those strange dreams where you fall on your back into the deep, jumping off a mountain between rocks. I felt much the same way during our encounters with this record, except I never woke up. On the contrary, I always hit rock bottom and shattered into a thousand pieces. Anyway, as always, it's better to listen to the samples. You'll see for yourself how the recording will affect you. I can only confirm that it's strange, but my steps always take me among the old ruins in the end. The once vibrant and wealthy city has been demolished and it is said that blood rituals took place in these places. I sit in the shadows and wait for the mist to bring more memories. A mysterious, haunting black metal album, packed to the brim with cold, darkness and occult atmosphere! Death lurks in the shadows!


TRACKLIST
1. Psychomachia
2. Eradicate.Manifest.Define
3. Trenches
4. Majestic Moon
5. Consumed
6. Gamygyn
7. Butcher's Broom
8. Armada Christi
9. Astral Dissonance

LINE-UP
Raven Dust - Guitars, Vocals
Xezbeth - Guitars, Piano
J - Drums, Guitars, Vocals
Näbugring - Bass



A few questions - interview with thrash metal band from Norway - MALTUKA.


A few questions - interview with thrash metal band from Norway - MALTUKA.

Answered Viljar Brunvoll (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Yes of course! We are Maltuka, a thrash metal band based in Bergen (NO), consisting of me (Viljar, guitar/vocals), Mats (drums), Sondre (guitars) and Johannes (bass). Me and Mats started working on what would become Maltuka around 2022, after having played together for quite a few years in other projects (also with Johannes and Sondre).

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

When recording „Black Rite“ we did everything ourselves for the first time (except mastering, which was done at Audiosiege). We have over the last years started our own small non-commercial studio-collective „Formkraft Produksjon“, located here in Bergen, where we have recorded our own projects, as well as some other bands. As to the recording itself, Mats has been pretty much in charge of everything in regards to production and mixing.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We were fortunate enough to be able to release „Black Rite“ through High Roller Records, who now have printed it on all physical formats; vinyls (black, and orange splatter), CD and cassettes, as well as being published on most digital streaming platforms of course. As to the exact number I’m not a hundred percent certain to be honest.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

For these songs I wrote most of the lyrics, with some tweaks from Mats here and there. Thematically they delve in more occult territories, such as human sacrifice and humanity’s grotesque and primal capabilities (much inspired by Stravinskys „Rite of Spring“, which I had recently watched... again). Writing wise, lyrics are often the last thing we create, so we try to find themes that compliment and emphasise the atmosphere of what the instrumental is doing.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Spearhedirl, and he made a killer one at that! The artwork for „Black Rite“ is from a painting by our local artist „Kim Diaz Holm“, who we have worked with quite a few times already with other projects. As to our website (maltuka.bandcamp.com) and our other social platforms we handle these ourselves at the moment. And yes, I think social platforms and reach has become very important in the modern era, which can be both advantageous, but also somewhat undermining. The global outreach and possibilities are enormous, but at the same time it means we have to delve into content creation and algorithms, which we (probably aligned with many other musicians) are not as well versed with as just playing and writing.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As mentioned earlier we got signed with High Roller Records for this record. It’s a label we perceive as really invested in its signed bands and who is truly helping more underground metal establish and unite globally. We are super excited that they wanted to release our debut EP, and we are extremely happy with their guidance and support so far!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I can’t get around the fact that the main metal titans have been a huge motivation for playing throughout the years. Judas Priest, Metallica and especially Megadeth were some of my biggest idols growing up and just starting out. With my fellow bandmates I share a love for many of the thrash giants, such as Testament, Exodus, Nuclear Assault, Sodom, and many more, but also bands of other genres such as Opeth, Bloodbath, Immortal, Death, and so on. As to inspiration for songwriting, that varies quite frequently, which is why it’s as fun and refreshing every time. Usually a new release or discovery that really hits my sweetspots ignites new ideas, where underground bands often can be the most inspiring!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We sent it around to quite a few, but luckily we got a good response from one of the few we hoped for (as previously mentioned).


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

With Maltuka we are still planning our first gigs, seeing as our complete lineup fairly recently got established. But as I also mentioned, we have all played together quite a lot in bands such as Contorted and Psykopath, where we’ve played many smaller clubs, as well as a few festivals. Personally I really love the smaller club scenes, as you get a special intimacy with all the people attending, which often makes those nights more memorable.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

At the moment we are just about to start recording our first full length album, which we are quite excited about. To be able to release our music internationally is one of the things that really drives us. But of course, we really want to get around to play different stages, and we’d especially love to be able to play a lot internationally.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our social medias is an easy outreach (https://www.instagram.com/maltukaband) (https://www.facebook.com/profile.php?id=61563413770301), or though our mail: maltukaofficial@gmail.com

Thanx for the interview.

Thank You!

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025):

KNIŽNÍ TIPY - Černý jícen - Ronald Malfi (2023)


Černý jícen - Ronald Malfi
2023, Fobos

Byl jsem zase jednou na chalupě sám a nemohl jsem spát. Nějak jsem se začetl a příběh se mi dostal do podvědomí. Všechno se mi mele v hlavě a realita je jen krutý sen. Lampa na cestě zhasíná a rozsvěcí se v pravidelných intervalech a protože mi došlo pivo, tak se dívám do tmy. V knížce je spousta násilí, alkoholismus, týrání. Zkrátka věci, které nechcete potkat. Zároveň mě ale čtení bavilo. Kouzelník byl přesně tím druhem záporáka, že mě z něj vstávaly chlupy po celém těle. Fakt mě při čtení mrazilo. A to i přesto, že je autor stylově hodně přirovnáván a vlastně i inspirován Stephenem Kingem. Ano, u obou autorů nalezneme spoustu styčných bodů. Divoká fantazie, malé městečko s pohnutou historií. Skupina dětí, co zažije velké trauma, ke kterému se po letech vrací. 

Černý jícen jsem kupoval ve slevě, po jenom lehkém seznámení s tím, o čem kniha je. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem pořádnou porci temnoty, to vám povím. Možná právě proto ležel nějaký ten týden tenhle výtisk na hromadě a čekal na to, až si jej přečtu. Odkládal jsem jej přesně na chvíli, kdy budu na chalupě sám. Zítra jdu na koncert. Budu se vracet hluboko v noci. Hergot, vždyť je to regulérní horor. Mám já tohle zapotřebí? Jdu si raději číst. Znovu rozsvěcím lampičku a pěkně se vyděsím. Odněkud ze spáry vylétne motýl, probuzený teplem. Zmateně létá pokojem, aby se nakonec spálil o sklo kamen. Krutý konec, stejně jako v téhle knížce. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Jenže když ono je to celé tak napínavě a zajímavě napsáno. Hltám další stránky a nakonec usnu s knihou na prsou a s brýlemi na nose. 

Všechno se mi promítne do snů. Kouzelník i parta kluků a jedna holka, co má ráda morbidní věci. Opožděný Dennis, nemocný Clay i hlavní hrdina Jamie, co propadl alkoholu. Vracejí se do Černého jícnu, do města, kde byli těmi největšími loosry, s rodinami, které by snad ani neměly mít děti, se šikanou, se vším tím hnusem města, ve kterém spousta lidí našla smrt a zbytek dávno ztratil práci. Pokud máte rádi Kingovo To a nebo Simmonsovo Temné léto, neváhejte ani chvilku. Mystično je zaručeno a napětí se dá krájet. Koncert jsem si včera fakt užil, ale pravdou je, že cesta nazpátek do kopců, v naprosté tmě, byla fakt náročná. Nestojí támhle u toho stromu Kouzelník? Lekám se stínů, ještě, že v sobě mám nějaké to pivo. A když jdu kolem hřbitova, mám pocit, že se všechno propadlo do hlubiny. Být sám se sebou, obzvláště při čtení téhle knihy, je náročné, člověk v sobě objeví spoustu věcí, o kterých ani netušil, že je má uložené v hlavě. Bojíte se tmy? Přízraků? Kouzel? Magie? Pak se vám Černý jícen bude určitě líbit.

Jasně, že jsou některé pasáže hnusné a nechutné. Brutální a krvavé. Sekal jsem dříví, až se mi klepaly ruce. K večeru jsem měl pocit, že se z lesa ozývají divné zvuky. Nebo ne? Seděl jsem na lavičce, díval se na Ještěd a četl si. Musím knížku už dorazit, přesto jsem si ji dávkoval postupně, po částech. Některé kapitoly jsem dočetl a pak se jen tak nechal ovívat jarním větrem. Zdravím sousedku, zase si čteš? Dává se se mnou do řeči. Nudí se zde na horách, často sama. Můžeš mi doporučit nějakou knížku? Ptá se mě a já se usměji. Pro tyto případy doporučuji jedny stránky, hlavně v pátek, to tam vycházejí knižní tipy, říkám jí a ona si to napíše do telefonu. Pak jde pryč a já si říkám, když se na ní dívám zezadu, že některé ženy mají dobré geny a vůbec nestárnou. Soustřeď se na čtení. Vyhasnou mi kamna, ale nakonec Černý jícen dočtu. Byla to jízda. Od začátku do konce, to vám povím. 

Dokud pro mě bude psaní o muzice a knihách radost, tak to budu dělat. Mívám sice někdy, asi jako každý, chvíle, kdy se mi nechce. Jsem líný, unavený, věk už je někdy fakt znát. Zatím to ale jde, pořád mě baví objevovat nové autory, čekat na kurýra, až mi cinkne zpráva, že si mám dojít do boxu. Vybírám si, jsem vlastně takovým sítem. A jsem vždycky hrozně rád, když má u vás nějaký můj tip úspěch. Je to pro mě vlastně taková malá odměna. Dělám všechno totiž, jak jste si asi všimli, zadarmo, bez reklam a i když vím, že nepíšu dokonale (je to fakt jen koníček), tak mi věřte, že je to vždycky od srdce. Děkuji za pozornost a pokud se rádi bojíte, tak na Černý jícen nezapomeňte. Je to opravdu silný příběh. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dlouhých dvacet let utíká Jamie Warren před temnotou. Pronásleduje ho trauma z dětství a vyčítá si, že se otočil zády ke svému postiženému bratrovi. Jenže pak se díky sledu podivných událostí znovu setká nejen se svým bratrem, ale také se dvěma kamarády z dětství. Všichni mají neodbytný pocit, že je dohromady svedl osud.

A všichni začnou vzpomínat na jedno léto kdysi dávno, na prapodivná kouzla, která je v hlubokém lese učil ještě prapodivnější muž, a na strašlivý čin, který je dodnes budí ze spaní. Tito outsideři a životní ztroskotanci se teď musejí semknout, vyrovnat se svou minulosti a pustit se po stopě netvora.

Černý jícen je krvavé a mysteriózní hororové drama inspirované skutečným případem vraždy dvanáctileté dívky, k němuž došlo v roce 2014 v americkém státě Wisconsin. Ronald Malfi je rozený vypravěč a někdy je označován za novodobého nástupce Stephena Kinga.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. dubna 2025

Report, photos, video - EMBRACE OF THORNS, KHNVM - Parlament club, Plzeň - 9. 4. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 


Stejně jsem na to zvědavý. Jaké to asi bude, až budu jednou ležet v rakvi a kolem bude zástup truchlících. Nebo nepřijde nikdo? Netuším. Jasná mi je jenom jedna věc. Stále existují kapely, které vám umožní díky své hudbě nahlédnout na onen svět. Nebo si to aspoň při poslechu jejich hudby představuji. Tento týden jsem začal velmi pracovně a hekticky. Koncert mých oblíbených německo-bangladéšských KHNVM byl ve středu, tedy v nejméně vhodný den. Nebyl tedy čas na rozplavby, ani na nějaký pokec. Zkrátka a dobře, jen jsem si odskočil od každodenních povinností a zašel do Parlamentu v Plzni zase po delší době na jeden kacířský obřad. 


Stres, který má asi každý, kdo pracuje a má rodinu, mě opustil právě až při vstupu do klubu,. Byl zkrátka zapomenut, rozplynul se mezi zdmi sklepení. Jsem rozhodnutý, že to nebudu přehánět s pivem, přeci jen, druhý den vstávám normálně ve 3:50 a odpoledne mě čeká trénink v bazénu. Nicméně, jsem povahy slabé a nějaký ten půllitr jsem přeci jen vypil. Zúročit se mi to mělo hned druhý den, někde kolem osmé ranní, když jsem měl krizi, ale nepředbíhejme. Zatím jsem v klubu, korzuji a usrkávám pěnivý mok. Chutná mi a v Parlamentu se mi líbí. Je to malý prostor, ale je vidět, že se o něj provozovatelé starají a dávají mu potřebnou péči. Mám tyhle komorní akce moc rád. Nasávám atmosféru. Akorát vynechám první kapelu DOUPOV. Neznám je a tak se neodvážím jakkoliv popisovat, natož pak hodnotit. Koneckonců, jsem jen pouhý fanoušek a ne hudební kritik. Co jsem ale slyšel, neznělo úplně špatně. Nic nového, ale poslouchat se to vcelku dalo. Pojďme ale raději k hlavním hvězdám večera, kvůli kterým jsme koneckonců všichni přišli. 

KHNVM - když začala tahle kapela hrát, nejdřív jsem si myslel, že jsem vstoupil do staré smradlavé hrobky. Stačilo několik prvních tónů a věděl jsem, že je to krutá realita. Předkládaný death metal byl totiž velmi uvěřitelný, skvěle zahraný a obsahoval v sobě velké množství temné a hnisavé energie. Jako bych podal ruku studené mrtvole. Ostré riffy, zničující bicí a chorobami nasáklý vokál. Svět byl najednou hodně temné místo k žití. Během skladeb došlo ke samovznícení a na rukou se mi objevila stigmata. Ještě několik minut potom, co pánové svůj obřad dokončili, jsem nevěřil tomu, že nejsem ve starých katakombách. Bylo to skvělé vystoupení po všech stránkách. Krutý a ošklivý rituál krvavé death metalové smrti! Kult!

 






When this band started playing, at first I thought I had entered an old stinking tomb. The first few notes and I knew it was a harsh reality. The death metal on display was very believable, well played and contained a lot of dark and festering energy. It was like shaking hands with the cold dead. Sharp riffs, devastating drums and disease-soaked vocals. The world was suddenly a very dark place to live in. During the songs, spontaneous combustion occurred and stigmata appeared on my hands. For a few minutes after the gentlemen finished their ceremony, I couldn't believe I wasn't in the old catacombs. It was a great performance all round. A cruel and ugly ritual of bloody death metal dying! Cult!


EMBRACE OF THORNS - vyhlásili jsme zase jednou válku samotnému nebi. Okultní nálada, kterou tahle řecká skupina vytvořila, smrděla sírou. Bylo to bestiální, divoké, zahnívající a velmi syrové. Mám rád tento styl, když je ohlodaný až na kost. A Řekové se nám představili ve velmi dobré formě. Připomínali mi prokleté kněží, kteří se modlí se zvrácenými slovy na rtech. Kříže byly obráceny směrem dolů a ve svěcené vodě se objevila krev. Stál jsem pod pódiem a hltal ty kousky zkaženého masa, které nám kapela házela přímo do obličeje. Smrt obcházela kolem a stíny byly dlouhé. Satan seděl na svém trůnu a usmíval se. V nedalekém kostele shořela socha Ježíše. Věřil jsem kapele každou notu, každý tón. Black/death metal nasáklý sírou! 






We have once again declared war on heaven itself. The occult mood this Greek group had created reeked of brimstone. It was bestial, wild, rotting and very raw. I like this style when it's gnawed to the bone. And the Greeks gave us a very good performance. They reminded me of cursed priests praying with perverted words on their lips. The crosses were turned upside down and blood appeared in the holy water. I stood under the stage and gobbled up the chunks of rotten meat the band threw in our faces. Death walked around and the shadows were long. Satan sat on his throne and smiled. A statue of Jesus burned in a nearby church. I trusted the band with every note, every note. Black/death metal soaked in brimstone!

Organizace byla v pořádku, pivo mi chutnalo, za barem se na mě usmívali. Na pohodu byl i zvuk, který byl čitelný a řezal tou správnou stranou nože. Co se týká návštěvnosti, tak byla poplatná tomu, jak to v dnešním undergroundu vypadá. Lidé přišli, ale mladých příliš nebylo. Což je škoda, protože by jinak zažili koncert, který měl v sobě vše potřebné pro to, abych odcházel spokojený. 

Vyrazím svižným krokem k domovu. Vyhýbám se podivným existencím s temným pohledem a v kapucích, kterých je v Plzni poslední roky čím dál tím víc. Připomínají mi přízraky, hledající další fet, další dávku. Jsem rád, když vylezu u nás doma z MHD. Byl to vydařený, i když pro mě velmi náročný večer. Uléhám do postele s pocitem dobře odvedené práce. A to nejen mojí, ale hlavně kapel, klubu, pořadatelů. Ráno se mi vstává těžko. Naladím v telefonu KHNVM a i když mám nohy těžké jako olovo, nějak do práce dolezu. Potom nasadím na několik hodin autopilota. Odpoledne se v bazénu párkrát nalokám chlorované vody. Ono taky, nikdo nikdy netvrdil, že metal není řehole. Je, něco málo o tom vím. Držte se a děkuji vám za pozornost. Budu se těšit na nějakém dalším okultním obřadu. A jednou, až mě démoni povolají k sobě, tak i na mém vlastním pohřbu. Jaké to asi bude, ležet ve studené rakvi? Přemýšleli jste o tom někdy? 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about KHNVM on DEADLY STORM ZINE:






---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - LEPER COLONY - Those Of The Morbid (2025)


LEPER COLONY - Those Of The Morbid
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Lidé čím dál tím víc věří lžím. Raději hnijí zaživa, nakaženi nenávistí, než aby použili svůj mozek. Někteří z nás jsou jenom dávno mrtvým tělem, prázdnou schránkou na prokletou duši. Stále sledujeme s chutí veřejné popravy, s nadšením a radostí. Pochodujeme na smrt, odsouzeni už jenom svým zrozením. Možná ale existuje způsob, který vás probudí ze tmy. Mám tu na recenzi novou desku maniaků LEPER COLONY a troufám si tvrdit, že se opět jedná o materiál, u kterého praskají lebky tlakem. 

Jak asi všichni víte, v téhle smečce se potkali muzikanti, kteří jsou plně oddáni extrémní muzice. Stačí napsat jenom Marc Grewe, Rogga Johansson, Håkan Stuvemark, Jon Rudin a všichni vědí, že zde bude znovu definován smrtící kov. Tohle je muzika pro ty, co mají stále krvavou jiskru v oku, pro fanoušky, kteří sledují scénu a rádi objevují nová temná zákoutí. Hraje se tu ostře, nekompromisně, s pradávnou touhou ničit. Nic pro tupý dav, nic pro slabé povahy. I nová deska je spíše hudbou pro ty, co jsou stále na lovu, co ještě nesklonili hlavu. 


Hroby jsou exhumovány, ohně hoří jasným černým plamenem, víka od rakví praskají velkým tlakem. Sešli se zde muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Základem jejich muziky je i letos smrtící kov v jeho tradiční, klasické podobě (pokud máte rádi kapely jako DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, potom jste zde správně). Jako bych navštívil morbidní galerii, ve které jsou vystavovány veškeré ohavnosti, kterých je náš lidský rod schopen. Zvuk je v absolutním pořádku, zaujme i stylový obal. Pro mě je potom nejdůležitější, že mě baví nové album "Those Of The Morbid" poslouchat , že se k němu rád vracím. Pokud vám vadí, stejně jako mě, současný umělý svět, kdy máte u spousty kapel pocit, že jejich hudbu tvoří stroje a ne lidé, tak zde to rozhodně neplatí. Skladby v sobě mají potřebnou živočišnost, vztek, prašivinu, nahrubo nasekanou tmu i pověstnou krvavou jiskru. Není to nic nového v záhrobí, ale rozhodně se nejedná jen o obyčejné, i když dobře odvedené řemeslo. Naopak, z nové desky slyším opravdovost, upřímnost, reálnou oddanost stínům. Když jsem slyšel nahrávku poprvé, ihned se mi dostala do žil i do podvědomí. Zůstala tam až doteď, když píšu tato slova. Myslím si, že není moc co řešit. Tohle je hudba od death metalové šlechty pro všechny oddané fanoušky. Lidé čím dál tím víc věří lžím. Raději hnijí zaživa, nakaženi nenávistí, než aby použili svůj mozek. Někteří z nás jsou jenom dávno mrtvým tělem, prázdnou schránkou na prokletou duši. My, prokletí, takoví nejsme. Doporučuji volume pořádně doprava! Syrový, klasický, prašivý death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Hromadný hrob byl znovu exhumován!

Asphyx says:

People are believing more and more lies. They'd rather rot alive, infected with hate, than use their brains. Some of us are just a long-dead body, an empty shell for a damned soul. We still watch public executions with gusto, with glee and joy. We march to our deaths, condemned by our very birth. But perhaps there is a way to wake you from the darkness. I have the new album from maniacs LEPER COLONY to review, and I dare say that once again, this is material where skulls crack with pressure. 

As you all probably know, in this pack we have met musicians who are fully committed to extreme music. You only need to write Marc Grewe, Rogga Johansson, Håkan Stuvemark, Jon Rudin and everyone knows that death metal will be redefined here. This is music for those who still have a bloody sparkle in their eye, for fans who follow the scene and like to discover new dark corners. It's played with a sharp, uncompromising edge, with an ancient desire to destroy. Nothing for the dull crowd, nothing for the weak of character. Even the new album is more music for those who are still on the hunt, who haven't bowed their heads yet.


The graves are exhumed, the fires burn with a bright black flame, the lids of the coffins burst with great pressure. Musicians have gathered here who know exactly what they want to play and how they want to play it. The basis of their music this year is also death metal in its traditional, classic form (if you like bands like DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, CANCER, SLAYER, MASTER, then you are here right). It's like visiting a morbid gallery where all the abominations of which our human race is capable are on display. The sound is absolutely fine, and the stylish cover art is also impressive. The most important thing for me then is that I enjoy listening to the new album "Those Of The Morbid", that I like coming back to it. If, like me, you are bothered by the current artificial world, where many bands make you feel that their music is made by machines and not by people, that is definitely not the case here. The songs have the requisite animalism, rage, grime, rough-hewn darkness and the proverbial blood spark. It's nothing new in the afterlife, but it's certainly not just ordinary, albeit well done craft. On the contrary, what I hear from the new record is a genuineness, an honesty, a real commitment to the shadows. When I first heard the record, it immediately entered my veins and subconscious. It has remained there ever since as I write these words. I don't think there's much to go on. This is music from death metal royalty for all the devoted fans. People are believing the lies more and more. They'd rather rot alive, infected with hate, than use their brains. Some of us are just a long-dead body, an empty shell for a damned soul. We, the damned, are not. I recommend a volume to the right! Raw, classic, dusty death metal that will make every bone in your body crack! The mass grave has been exhumed again!


Recenze/review - LEPER COLONY - Leper Colony (2023):


TRACKLIST
1. Facing The Faceless
2. Master’s Voice
3. The Age Of Insanity
4. Flesh To Rot To Ashes
5. Realm Of Madness
6. Those Of The Morbid Inclination
7. Apocalypse Whore
8. Creature From The Deep
9. A Story In Red

LINE-UP
Marc Grewe - Vocals
Rogga Johansson - Guitars, Bass
Håkan Stuvemark - Lead Guitars
Jon Rudin - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine