Vše je pomíjivé, jenom bolest zůstává. Oběti násilných činů mi zajisté potvrdí, že si děsivé vzpomínky nesou celý svůj život v sobě. Jakoby se zlo neustále vracelo, hlodalo někde uvnitř. Je jako červ, který se usadil ve vašich vnitřnostech. Jako nutkavá myšlenka na pomstu. Jako krvavá stopa po násilí. Už dávno jste chtěli zapomenout, ale potom čtete rozhovory, vidíte filmy, videa. Adorace násilí dosáhla vrcholu, existuje jenom jedna cesta, jak z toho ven. Volume pořádně doprava a temná místnost s novým albem francouzských death grinderů PUTRID OFFAL.
Pouštěl bych novou desku "Obliterated Life" všem hajzlům přímo do ksichtu, aby jim slezla kůže z tváře. Nevím ani proč, ale když se mi dostalo album poprvé do rukou a pustil jsem si jej na své hi-fi věži, napadaly mě podobné myšlenky. Opět se totiž jedná o hrubozrnný, masakrující grindcore smíchaný s krutou smrtí ze staré školy. O poctivý materiál, který musí zasáhnout každého opravdového fanouška kapely. A nejen jeho. I všechny, kteří mají rádi v hudbě tlak, energii a krvavou temnotu.
Míval jsem slabost pro tuhle smečku v devadesátých letech a zůstalo mi to i po jejich návratu v roce 2014. Sleduji jejich dráhu, viděl jsem je několikrát naživo a těším se na každou novou nahrávku jako na smilování Boží. Líbí se mi jejich staroškolský přístup, oceňuji devastující zvuk, mokvající nápady, gore tématiku ale hlavně totální nadšení a odhodlání. Každé setkání probíhá tak, že zapnu play, nejdříve jen tak v klidu sedím a nakonec mlátím pěstí do stolu a tančím zběsilý tanec všech prokletých. Jsem už starý pes a u muziky oceňuji hlavně, jestli mě baví, jestli mě zasáhne do srdce i na solar plexus. Francouzským matadorům se povedlo i letos nahrát album, které má v sobě takovou tu pradávnou sílu, touhu ničit hudbou. Pokud jste měli rádi všechna zásadní alba CARCASS, NAPALM DEATH, REPULSION, TERRORIZZER, IMPETIGO, AGATHOCLES a jste naplno oddáni tomuto stylu, neváhejte ani chvilku. Dostanete náklad plný polámaných kostí, rozdrcených obličejů. Dnešní doba je plná nervosity, prázdných řečí, falešných proroků a lží. Jsem moc rád, že jsou ještě jistoty, ke kterým se můžu uchýlit. Nevím, jak se se vším tím jedem, co je kolem nás, vypořádáváte vy, ale já si pokaždé zavřu a narvu si pod tlakem do hlavy desky, jako je právě "Obliterated Life". Nové album je pro mě vlastně takovou terapií, únikem, relaxem. Nemohu tedy jinak, než vám nový zásek doporučit. Poslouchejte pořádně nahlas! Tahle kapela vám propláchne mozek kyselinou. Vše je totiž pomíjivé, jenom bolest zůstává. Budete naporcováni krutým, ostrým, divokým a nekompromisním death grindcore ze staré školy! Totální devastace lidské mysli!
Asphyx says:
Everything is transient, only the pain remains. Victims of violent acts will confirm to me that they carry the horrific memories with them all their lives. It's as if the evil is always coming back, gnawing at them. It's like a worm that has taken up residence in your gut. Like a compulsive thought of revenge. Like a bloody trail of violence. You've wanted to forget for a long time, but then you read interviews, see films, videos. The adoration of violence has reached its peak, there's only one way out. Volume well to the right and a dark room with the new album from French death grinder PUTRID OFFAL.
I'd play the new album "Obliterated Life" right in the face of all motherfuckers to get the skin off their face. I don't even know why, but when I got the album in my hands for the first time and played it on my hi-fi tower, I had similar thoughts. Because once again, this is coarse-grained, butchering grindcore mixed with old-school cruel death. Honest stuff that must hit every true fan of the band. And not only his. And everyone who likes pressure, energy and bloody darkness in their music.
I used to have a soft spot for this pack in the 90's and it's remained with me even after their return in 2014. I've followed their career, seen them live a few times and look forward to each new release as if by the grace of God. I like their old school approach, I appreciate the devastating sound, the soaking ideas, the gore themes but most of all the total enthusiasm and commitment. Every session is done by turning on the play, first just sitting still and finally pounding my fist on the table and doing the frantic dance of all the damned. I'm an old dog now, and with music I mostly appreciate if it entertains me, if it hits me in the heart and solar plexus. The French matadors have managed to record an album this year too, which has that ancient power, the desire to destroy with music. If you liked all the essential albums of CARCASS, NAPALM DEATH, REPULSION, TERRORIZZER, IMPETIGO, AGATHOCLES and you are fully committed to this style, don't hesitate a moment. You'll get a load of broken bones, crushed faces. Today's times are full of nervousness, empty talk, false prophets and lies. I'm so glad there are still certainties I can resort to. I don't know how you guys deal with all the poison that's around us, but I always shut up and shove records like "Obliterated Life" into my head under pressure. The new album is actually a kind of therapy for me, an escape, a relaxation. So I can't help but recommend the new record to you. Listen really loud! This band will flush your brain with acid. Everything is fleeting, only the pain remains. You'll be sliced up with cruel, sharp, fierce and uncompromising death grindcore from the old school! Total devastation of the human mind!
Ave UNBOUNDED TERROR! It took me most of the weekend, but I found the tape. It's crumpled and didn't play much, but I got it. I bought the "Nest of Affliction" album a long time ago at a record exchange. If I'm not mistaken, the only guitarist left in the band from the 90s is Vicente Payá. How did you get the idea to start playing death metal back then? Could you please take us through the history of your band?
It sounds like you’re a true fan! Unbounded Terror is one of Spain’s pioneering death metal bands, and their journey is pretty fascinating.
I, Vicente Payá was one of the founding members, and back in the late ’80s and early ’90s, death metal was exploding worldwide. Bands like Death, Obituary, and Morbid Angel were setting the tone, and Spain had a growing underground scene. Inspired by that brutal sound, Unbounded Terror was born in 1990 in Mallorca.
Their debut album, Nest of Affliction (1992), is a raw and crushing example of early European death metal. However, like many underground bands of that era, they faced challenges, and after a few years, they disbanded. I went on to form other projects like Golgotha, diving into doom/death metal.
Fast forward to 2020, and Unbounded Terror made a killer comeback with Faith in Chaos, proving they still had that old-school aggression but with a modern touch. Since then, they’ve kept releasing music, keeping that original brutal essence alive.
This year you released a new album after three years. I have to say that for me, your music has been such a safe bet for a long time. We're of the same blood, that's for sure. I wonder how the new album "Something Is Rotten In Humanity" came about? What was the vision and how satisfied are you with the record? Where did you want to move to?
That’s awesome to hear! If our music has connected with you like that, then we’re definitely of the same blood.
"Something Is Rotten in Humanity" came after three years of refining our sound while staying true to that classic Unbounded Terror brutality. The vision was clear: take the old-school death metal roots and inject even more aggression, darker atmospheres, and sharper production. Lyrically, we wanted to dive into the corruption, decay, and twisted aspects of humanity—hence the title. It’s a reflection of the world we see around us.
As for satisfaction, we couldn’t be happier. The response has been incredible, and we feel this album represents exactly where we wanted to take the band. The production is heavier, the riffs hit harder, and there’s more variety in the songwriting. It’s still Unbounded Terror, but with a sharper, deadlier edge.
Where do we want to move next? We’ll see. But rest assured, it’ll be dark, intense, and uncompromising. Thanks for sticking with us all these years!
Probably the biggest change from last time is the new drummer Engelbert Rodas. Respectively, there have been other personnel changes in the band. Why do you change musicians so often? Did you have to change the style of writing new material because of that?
Actually, the drums on the album were recorded by Davide, and Engelbert Rodas joined the band afterward. That being said, every lineup change brings a fresh dynamic to the band. We don’t change musicians intentionally or frequently—it’s just the natural evolution of working with different people over time. Each member contributes their own energy and approach, which can influence the writing process to some extent, but at its core, our sound and vision remain consistent. Engelbert has his own style, and as we move forward, his playing will naturally shape our live performances and future material.
You will probably agree with me that sound is very important not only in a death metal band. For the new album I had to sit down. It's a tsunami! A total old-school massacre. Just my taste! Where did you record it, who signed the mixing and mastering? Did you have much say in the final sound?
Unbounded Terror’s latest album, Something is Rotten in Humanity, is an absolute storm of brutality—pure, relentless, and deeply rooted in old-school death metal. This time around, I, Vicente Payá, took charge of the recording process at my own Black Night Studios, ensuring that every riff, every blast beat, and every growl captured the essence of what we wanted to deliver: a raw, devastating, and authentic death metal experience.
Once the recording was complete, we sent the tracks to Davide Billia, who handled the mixing and mastering at MK2 Studios in Ivrea, Italy. Davide’s expertise in extreme metal production was key in achieving the perfect balance between aggression and clarity. His work helped enhance the intensity of the album while preserving the organic and classic death metal sound that defines Unbounded Terror.
Throughout the entire process, I had a significant say in shaping the final sound, making sure it reflected our vision and stayed true to the band’s roots. The result? A total old-school massacre—uncompromising, ferocious, and exactly the kind of album that makes you sit down, take a deep breath, and prepare for a sonic onslaught. If you crave death metal in its purest form, Something is Rotten in Humanity is here to crush everything in its path.
The cover artwork is signed by the very talented and my favourite Juanjo Castellano. He also painted the artwork for your album "Faight in Chaos". I like his work a lot, I know right away that it is his handwriting. What was the brief for the painting for "Something Is Rotten In Humanity"? How did you and the artist reconnect and why him?
Absolutely! Juanjo Castellano is an incredible artist, and his ability to capture the essence of old-school death metal in his artwork is unmatched. His dark, detailed, and brutal style has always resonated with Unbounded Terror’s vision, which is why I was eager to work with him again for Something Is Rotten in Humanity.
For this album, I wanted something that visually represented the decay and corruption within humanity—something raw, grotesque, and thought-provoking. The brief to Juanjo was to create an image that embodied a world consumed by rot, both physically and morally. I wanted the artwork to be dark, atmospheric, and heavy, just like the music. He completely understood the concept and delivered a cover that perfectly reflects the essence of the album—something unsettling yet visually stunning.
Reconnecting with him was a natural decision. He had already done an outstanding job with Faith in Chaos, and his unmistakable style fits Unbounded Terror’s aesthetic perfectly. His attention to detail, his ability to create depth and emotion in horror-themed art, and his dedication to the extreme metal scene made him the obvious choice.
I knew that when people saw the artwork, they would immediately recognize it as Juanjo’s work, and that’s exactly what I wanted—an iconic, powerful visual statement that complements the sonic devastation of the album.
Your new album has some very interesting lyrics. I can't tell you how many times I identified with them. What are they about on the new album and who is the author? And where did you get the inspiration for them?
Thank you! It’s always amazing to hear that the lyrics resonate with listeners. For Something Is Rotten in Humanity, the lyrics are deeply personal, yet they also reflect universal struggles —anger, frustration, and the dark reality of the world we live in.
As for the author, Andrew wrote all the lyrics himself. The inspiration came from observing the decay of humanity—violence, corruption, manipulation, and the overall moral and ethical downfall of society. The album is like a mirror, reflecting the darkest aspects of human nature.
Each song tackles a different theme, but they all revolve around the same core idea: how rotten and twisted humanity has become. Whether it’s about deceit, oppression, personal struggles, or the chaos that surrounds us every day, the lyrics are meant to be raw and thought-provoking.
It’s great to hear that you’ve identified with them—because that means they’ve done their job. I wanted them to feel realand relatable, not just words thrown together to sound brutal. They come from a place of truth, and if they strike a chord with you, then I couldn’t ask for more.
In the Czech Republic we are almost all atheists. There are a negligible number of believing Christians. Or let me try to write it better, the church doesn't interfere in social events. Sure, occasionally a few sheep riot before a concert, but it's rather funny. How is it in Spain? Have you ever had problems with that as a band?
Spain has a strong historical connection to Catholicism, but in recent years, society has become much more secular. While there are still many people who identify as Christian, the influence of the church in daily life and social events has significantly declined. Religion is much more of a personal choice now rather than a societal force.
As for problems with the church, Unbounded Terror has never really faced serious issues. Of course, extreme metal has always been a target for controversy, and every now and then, there might be some criticism from religious groups, especially in more conservative areas. But nothing that has ever really affected us or our shows.
Spain has a strong metal scene, and fans here understand the genre. Even if some people don’t like the themes or aesthetics, they usually just ignore it rather than protest. Maybe years ago, there was more resistance, but nowadays, metal is accepted as part of the music culture—even if it's still underground.
So while there might always be a few "sheep" who complain, just like you mentioned in the Czech Republic, it’s more amusing than anything else. Metal is about freedom, rebellion, and expression, and no amount of religious noise is going to stop that.
You're from Palma, Mallorca. What's your scene like, bands, clubs? I live in a semi-big city in the Czech Republic and death metal doesn't do well here at all. Every gig I want to go to means a long journey for me. How is it with you?
Yes, Unbounded Terror is from Palma, Mallorca, and the metal scene here is definitely alive, but being on an island makes things a bit more complicated.
There are some great local bands, but the scene is relatively small compared to mainland Spain. We have bands playing death metal, black metal, thrash, and even doom, but it’s still quite underground. Some notable metal bands from Mallorca include Helevorn (doom metal), Golgotha (doom/death), and Aeolian (black deathl).
When it comes to clubs and venues, there are a few places that regularly host metal gigs, like Es Gremi . However, bringing bigger bands to Mallorca is tricky because of the logistics —flights, equipment transport, and the limited audience. That means we don’t get as many major death metal tours stopping here, and when we do, they’re usually smaller-scale events.
For bigger concerts and festivals, we have to travel to the mainland, usually to Barcelona or
Madrid, which is a short flight away but still an extra effort. It sounds like your situation in the Czech Republic is similar—you have the passion for the music, but you have to travel to really experience the full scene.
That being said, the dedication of the metalheads here is strong. The people who support extreme metal in Mallorca are true diehards, and when a good gig happens, you can feel the energy. It’s a tight-knit community, and that’s what keeps the scene alive!
What about your beginnings? UNBOUNDED TERROR dates back to 1991. In underground circles, you are rightly called a legend. When and how did the idea of playing death metal come about? What about the first gigs? From 1993 to 2019 not much was heard of you, why exactly? Please reminisce for us.
Wow, thanks for calling us a legend! It’s amazing to hear that Unbounded Terror still has that kind of respect in the underground scene after all these years. Let’s go back to the beginning…
The idea of playing death metal came about naturally. Back in the late '80s and early '90s, I was completely absorbed by the extreme metal movement—bands like Death, Obituary, Morbid Angel, and Entombed were a huge influence. At that time, in Spain, death metal was still something very underground, and I wanted to bring that brutal, dark sound to life. That’s how Unbounded Terror was born in 1991.
We started playing local shows, and it was an exciting time because extreme metal was just beginning to grow in Spain. There weren’t many bands doing pure death metal, so we quickly gained recognition in the underground scene. Then, in 1992, we released our debut album, "Nest of Affliction", which became one of the first death metal albums ever released in Spain. It was raw, brutal, and captured the true essence of old-school death metal.
The early gigs were intense. Playing extreme metal in Spain in the early '90s wasn’t easy—it was still something new, and venues weren’t always open to booking death metal bands. But the underground fans were loyal, and the scene started to grow little by little. We played anywhere we could, sometimes in small clubs, youth centers, etc… showswhere people just wanted to hear extreme music. It was a time of passion and dedication—no internet, no big festivals, just tape trading and fanzines spreading the word.
After a few years of activity, Unbounded Terror disbanded in 1993. The reasons? A mix of personal situations, lineup changes, and the difficulty of keeping a death metal band alive in Spain at that time. The scene wasn’t as developed as in other countries, and we were still young, trying to figure things out.
After Unbounded Terror ended, I continued making music with Golgotha, my doom/death band, which took a different musical path but still kept the spirit of extreme metal alive. Meanwhile, Unbounded Terror became a cult band, with Nest of Affliction gaining a legendary status in the underground over the years.
For a long time, I thought Unbounded Terror was a closed chapter, but the passion for death metal never left me.
In 2019, I decided it was time to bring Unbounded Terror back. The extreme metal scene had grown worldwide, and I felt that old-school death metal still had something powerful to offer. That’s when we released "Faith in Chaos" (2020)—our first album in almost 30 years! It was a comeback full of brutality, classic death metal vibes, and raw energy, proving that Unbounded Terror was still alive and stronger than ever.
Since then, we’ve kept going, releasing "Infernal Judgment" (EP, 2021) and "Echoes of Despair" (2022), and now with "Something is Rotten in Humanity" (2025), we are more determined than ever to continue delivering pure, uncompromising death metal.
So yeah, it’s been a long journey—with highs, lows, and a long silence—but in the end, death metal never dies. And we’re here to prove it!
What does death metal and music in general mean to you? How do you see it in relation to your life and society? Is it a hobby? A lifestyle? What has it given and taken away from you? Feel free to get philosophical.
Music, especially death metal, is more than just sound to me—it’s energy, emotion, and expression. It’s a way to let out feelings that words can’t always explain. Death metal, in particular, is raw and powerful, like a release of everything dark and intense inside.
In my life, music is both a personal escape and a way to connect with others. It’s not just a hobby—it shapes how I see the world. It can be a lifestyle for some, influencing the way they think, dress, and live. Society sometimes misunderstands death metal, seeing it as just noise or aggression, but it’s really about passion and truth, facing the harshness of life head-on.
Music has given me a sense of belonging, excitement, and purpose. It’s taken away silence, maybe a bit of hearing, and sometimes even time I could have spent doing something else— but it’s all been worth it. In the end, music, like life, is about feeling something real.
What are UNBOUNDED TERROR planning in the coming months?
We’re entering an intense and exciting phase for Unbounded Terror. Our main focus right now is the release of our fourth studio album, Something is Rotten in Humanity, which drops on April 1, 2025, via Xtreem Music. This album marks a new chapter for the band, as we now operate as a power trio, Ankor isn’t in the band anymore. The music is raw, crushing, and filled with the essence of what Unbounded Terror stands for.
We’ve already released singles—"Reviving" and "Fear of Dying," the latter as a lyric video— to give fans a taste of what’s to come. The response has been incredible, and we can’t wait for the full album to be unleashed. Additionally, we’ve just dropped a new single, Divine Virtue, along with a full video clip, bringing even more energy and depth to the album’s release.
This is just the beginning—we’re actively working on more dates and festival appearances to make sure Something is Rotten in Humanity reaches as many fans as possible.
2025 is going to be a massive year for Unbounded Terror, and we’re ready to bring absolute.
I hope to see you live somewhere soon. The new album is really good. Thanks for it and for the interview. I appreciate it. May it play as well as possible and may you do well in your personal life!
Thank you very much for the interview, I hope I answered everything you wanted to know.
This year, we’ll be playing at Obscene Extreme—let’s see if we see you there.
Best regards to everyone, and thanks for the support!
about UNBOUNDED TERROR on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Something Is Rotten In Humanity (2025):
Ave UNBOUNDED TERROR! Trvalo mi to sice skoro celý víkend, ale kazetu jsem našel. Sice už je zmuchlaná a nešla moc přehrát, ale mám ji. Album „Nest of Affliction“ jsem si koupil kdysi dávno na burze. Jestli se nepletu, tak z devadesátých let zbyl v kapele již jen kytarista Vicente Payá. Jak vás vlastně tenkrát napadlo začít hrát death metal? Mohl bys nás prosím provést historií vaší kapely?
Vypadá to, že jsi opravdový fanoušek! Unbounded Terror je jednou z průkopnických deathmetalových kapel ve Španělsku a jejich cesta je fascinující.
Já, Vicente Payá, jsem byl jedním ze zakládajících členů a na přelomu osmdesátých a devadesátých let death metal celosvětově explodoval. Kapely jako Death, Obituary a Morbid Angel udávaly tón a ve Španělsku rostla undergroundová scéna. Inspirováni tímto brutálním zvukem se v roce 1990 na Mallorce zrodili Unbounded Terror.
Jejich debutové album Nest of Affliction (1992) je syrovým a drtivým příkladem raného evropského death metalu. Jako mnoho undergroundových kapel té doby se však potýkali s problémy a po několika letech se rozpadli. Já jsem pokračoval v zakládání dalších projektů, jako je Golgotha, a ponořil se do doom/death metalu.
Rychle se posuneme do roku 2020 a Unbounded Terror se vražedně vrátili s Faith in Chaos, čímž dokázali, že mají stále tu starou školu agrese, ale s moderním nádechem. Od té doby stále vydávají hudbu a udržují tu původní brutální esenci při životě.
Letos jste vydali po třech letech nové album. Musím říct, že pro mě je dlouhodobě vaše hudba takovou sázkou na jistotu. Jsme stejné krve, to je jasná věc. Zajímalo by mě, jak novinka „Something Is Rotten In Humanity“ vznikala? Jaká byla vize a jak jste s nahrávkou spokojeni? Kam jste se chtěli posunout?
To je úžasné slyšet! Pokud vás naše hudba takhle spojila, pak jsme určitě stejné krve.
„Something Is Rotten in Humanity“ vzniklo po třech letech zdokonalování našeho zvuku, přičemž jsme zůstali věrní té klasické brutalitě Unbounded Terror. Vize byla jasná: vzít oldschoolové deathmetalové kořeny a vnést do nich ještě více agrese, temnější atmosféry a ostřejší produkce. Textově jsme se chtěli ponořit do zkaženosti, rozkladu a zvrácených aspektů lidství - odtud název. Je to odraz světa, který vidíme kolem sebe.
Co se týče spokojenosti, nemůžeme být šťastnější. Ohlasy byly neuvěřitelné a máme pocit, že toto album představuje přesně to, kam jsme chtěli kapelu posunout. Produkce je těžší, riffy údernější a skladby jsou rozmanitější. Stále je to Unbounded Terror, ale s ostřejšími a smrtonosnějšími hranami.
Kam se chceme posunout dál? Uvidíme. Ale buďte si jisti, že to bude temné, intenzivní a nekompromisní. Děkujeme, že jste s námi celé ty roky vydrželi!
Asi největší změnou od minule je nový bubeník Engelbert Rodas. Respektive, ono došlo i k dalším personálním změnám v kapele. Proč se vlastně tak často u vás mění muzikanti? Museli jste kvůli tomu třeba změnit styl skládání nového materiálu?
Bicí na albu nahrál Davide a Engelbert Rodas se ke kapele připojil později. Jak již bylo řečeno, každá změna v sestavě přináší do kapely novou dynamiku. Muzikanty neměníme záměrně ani často - je to jen přirozený vývoj spolupráce s různými lidmi v průběhu času. Každý člen přispívá svou vlastní energií a přístupem, což může do jisté míry ovlivnit proces psaní, ale v jádru zůstává náš zvuk a vize konzistentní. Engelbert má svůj vlastní styl, a jak se posouváme kupředu, jeho hra bude přirozeně formovat naše živá vystoupení a budoucí materiál.
Asi se mnou budeš souhlasit, že zvuk je nejen u death metalové kapely hodně důležitý. U nového alba jsem si musel sednout. To je tsunami! Totální staroškolský masakr. Přesně podle mého gusta! Kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku?
Poslední album Unbounded Terror, Something is Rotten in Humanity, je naprostou smrští brutality - čisté, neúprosné a hluboce zakořeněné ve staré škole death metalu. Tentokrát jsem si já, Vicente Payá, vzal na starost proces nahrávání ve vlastních Black Night Studios a ujistil se, že každý riff, každý blast beat a každý growl zachycuje podstatu toho, co jsme chtěli přinést: syrový, zničující a autentický death metalový zážitek.
Jakmile bylo nahrávání dokončeno, poslali jsme skladby Davide Billiaovi, který se postaral o mix a mastering v MK2 Studios v italské Ivrei. Davideho zkušenosti s produkcí extrémního metalu byly klíčem k dosažení dokonalé rovnováhy mezi agresivitou a čistotou. Jeho práce pomohla zvýšit intenzitu alba a zároveň zachovat organický a klasický deathmetalový zvuk, který definuje Unbounded Terror.
V průběhu celého procesu jsem se významně podílel na formování výsledného zvuku a ujišťoval se, že odráží naši vizi a zůstává věrný kořenům kapely. Výsledek? Totální masakr ze staré školy - nekompromisní, divoký a přesně ten typ alba, který vás donutí sednout si, zhluboka se nadechnout a připravit se na zvukový nápor. Pokud toužíte po death metalu v jeho nejčistší podobě, Something is Rotten in Humanity je tu, aby rozdrtilo vše, co mu přijde do cesty.
Pod motivem na obalu je podepsán velmi talentovaný a můj oblíbený Juanjo Castelano. Maloval vám obraz i k albu „Faight in Chaos“. Mě se jeho práce hodně líbí, ihned vím, že se jedná o její rukopis. Jaké bylo zadání k obrazu pro „Something Is Rotten In Humanity“? Jak jste se dali s autorem znovu dohromady a proč právě on?
Rozhodně! Juanjo Castellano je neuvěřitelný umělec a jeho schopnost zachytit podstatu death metalu staré školy je nepřekonatelná. Jeho temný, detailní a brutální styl vždy souzněl s vizí Unbounded Terror, a proto jsem s ním chtěl znovu spolupracovat na knize Something Is Rotten in Humanity.
Pro toto album jsem chtěl něco, co by vizuálně reprezentovalo rozklad a zkaženost v lidstvu - něco syrového, groteskního a podnětného. Zadání pro Juanja znělo vytvořit obraz, který by ztělesňoval svět pohlcený hnilobou, a to jak fyzickou, tak morální. Chtěl jsem, aby dílo bylo temné, atmosférické a těžké, stejně jako hudba. Naprosto pochopil koncept a dodal obal, který dokonale odráží podstatu alba - něco znepokojivého, ale vizuálně ohromujícího.
Znovu se s ním spojit bylo přirozené rozhodnutí. Už na Faith in Chaos odvedl vynikající práci a jeho nezaměnitelný styl dokonale zapadá do estetiky Unbounded Terror. Jeho smysl pro detail, schopnost vytvořit hloubku a emoce v umění s hororovou tematikou a jeho oddanost extrémní metalové scéně z něj udělaly jasnou volbu.
Věděl jsem, že když lidé uvidí obal, okamžitě poznají, že je to Juanjova práce, a to je přesně to, co jsem chtěl - ikonickou, silnou vizuální výpověď, která doplňuje zvukovou devastaci alba.
Vaše nové album má ale i velmi zajímavé texty. Ani nevíš, kolikrát jsem se s nimi ztotožnil. O čem jsou na novém albu a kdo je jejich autorem? A kde pro ně bral inspiraci?
Děkujeme! Vždycky je úžasné slyšet, že texty rezonují s posluchači. V případě písně Něco je shnilého v lidstvu jsou texty hluboce osobní, ale zároveň odrážejí univerzální boje - hněv, frustraci a temnou realitu světa, ve kterém žijeme.
Co se týče autora, Andrew si všechny texty napsal sám. Inspirací mu bylo pozorování rozkladu lidstva - násilí, korupce, manipulace a celkového morálního a etického úpadku společnosti. Album je jako zrcadlo, které odráží nejtemnější stránky lidské povahy.
Každá píseň se zabývá jiným tématem, ale všechny se točí kolem stejné základní myšlenky: jak prohnilé a zvrácené lidstvo se stalo. Ať už jde o podvod, útlak, osobní boj nebo chaos, který nás denně obklopuje, texty mají být syrové a nutit k zamyšlení.
Je skvělé slyšet, že jste se s nimi ztotožnili - protože to znamená, že splnily svůj úkol. Chtěl jsem, aby působily opravdově a reálně, ne jen jako slova naházená dohromady, aby zněla brutálně. Vycházejí z pravdy, a pokud vás zasáhnou, nemohu si přát víc.
U nás v Čechách jsme skoro všichni ateisté. Věřících křesťanů je zanedbatelné množství. Nebo to zkusím napsat lépe, církev nijak nezasahuje do společenského dění. Jasně, občas se několik ovcí vzbouří před nějakým koncertem, ale je to spíše vtipné. Jak je tomu u vás ve Španělsku? Měli jste s tím někdy jako kapela problémy?
Španělsko je historicky silně spjato s katolicismem, ale v posledních letech se společnost stala mnohem sekulárnější. I když se stále mnoho lidí hlásí ke křesťanství, vliv církve na každodenní život a společenské dění výrazně poklesl. Náboženství je dnes mnohem více osobní volbou než společenskou silou.
Co se týče problémů s církví, Unbounded Terror nikdy nečelil vážným problémům. Samozřejmě, extrémní metal byl vždy terčem kontroverzí a čas od času se mohla objevit kritika ze strany náboženských skupin, zejména v konzervativnějších oblastech. Ale nikdy to nebylo nic, co by nás nebo naše koncerty nějak zásadně ovlivnilo.
Španělsko má silnou metalovou scénu a zdejší fanoušci tomuto žánru rozumí. I když se některým lidem nelíbí naše témata nebo estetika, většinou to spíš ignorují, než aby protestovali. Možná před lety byl odpor větší, ale dnes je metal přijímán jako součást hudební kultury - i když je to stále underground.
Takže i když se možná vždycky najde pár „ovcí“, které si budou stěžovat, tak jak jsi zmínil v České republice, je to spíš zábavné než cokoli jiného. Metal je o svobodě, rebelii a vyjádření a tomu žádný náboženský kravál nezabrání.
Pocházíte z města Palma, z Malorky. Jaká je vaše scéna, kapely, kluby? Žiju u nás v Čechách v polovičně velkém městě a death metalu se u nás vůbec nedaří. Každý koncert, který chci navštívit, pro mě znamená i dalekou cestu. Jak je tomu u vás?
Ano, Unbounded Terror pochází z Palmy na Mallorce a zdejší metalová scéna je rozhodně živá, ale ostrovní poloha vše trochu komplikuje.
Je tu několik skvělých místních kapel, ale scéna je ve srovnání s pevninským Španělskem relativně malá. Máme tu kapely hrající death metal, black metal, thrash, a dokonce i doom, ale pořád je to dost underground. Mezi významné metalové kapely z Mallorky patří Helevorn (doom metal), Golgotha (doom/death) a Aeolian (black deathl).
Pokud jde o kluby a místa konání, je zde několik míst, kde se pravidelně konají metalové koncerty, například Es Gremi . Přivézt na Mallorku větší kapely je však složité kvůli logistice - letům, přepravě vybavení a omezenému počtu posluchačů. To znamená, že se tu nezastavuje tolik velkých deathmetalových turné, a když už, tak jsou to většinou akce menšího rozsahu.
Na větší koncerty a festivaly musíme cestovat na pevninu, obvykle do Barcelony nebo Madridu, což je sice krátký let, ale i tak je to další úsilí. Zdá se, že vaše situace v České republice je podobná - máte vášeň pro hudbu, ale musíte cestovat, abyste zažili opravdu celou scénu.
Jak už bylo řečeno, oddanost zdejších metalistů je silná. Lidé, kteří na Mallorce podporují extrémní metal, jsou opravdoví fanoušci, a když se povede dobrý koncert, je cítit ta energie. Je to semknutá komunita, a to je to, co udržuje scénu naživu!
A co vaše začátky? UNBOUNDED TERROR datují vznik do roku 1991. V undergroundových kruzích jste právem označováni za legendu. Kdy a jak vlastně vznikl nápad hrát death metal? Co první vystoupení? Od roku 1993 do 2019 o vás nebylo moc slyšet, proč vlastně? Zavzpomínej pro nás prosím.
Páni, díky, že jsi nás nazval legendou! Je úžasné slyšet, že Unbounded Terror má i po tolika letech na undergroundové scéně takový respekt. Vraťme se na začátek...
Nápad hrát death metal vznikl přirozeně. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem byl zcela pohlcen extrémním metalovým hnutím - kapely jako Death, Obituary, Morbid Angel a Entombed na mě měly obrovský vliv. V té době byl ve Španělsku death metal stále ještě něco velmi undergroundového a já jsem chtěl ten brutální, temný zvuk oživit. Tak se v roce 1991 zrodil Unbounded Terror.
Začali jsme hrát na místních koncertech a byla to vzrušující doba, protože extrémní metal ve Španělsku teprve začínal růst. Nebylo moc kapel, které by hrály čistý death metal, takže jsme si rychle získali uznání na undergroundové scéně. V roce 1992 jsme pak vydali debutové album "Nest of Affliction", které se stalo jedním z prvních deathmetalových alb vydaných ve Španělsku. Bylo syrové, brutální a zachycovalo pravou podstatu death metalu staré školy.
První koncerty byly intenzivní. Hrát extrémní metal ve Španělsku na začátku 90. let nebylo snadné - bylo to stále něco nového a místa nebyla vždy otevřená k rezervaci deathmetalových kapel. Ale fanoušci undergroundu byli věrní a scéna se začala postupně rozrůstat. Hráli jsme, kde se dalo, někdy v malých klubech, mládežnických centrech atd... na koncertech, kde lidé prostě chtěli slyšet extrémní hudbu. Byla to doba vášně a odhodlání - žádný internet, žádné velké festivaly, jen obchodování s kazetami a fanziny, které šířily informace.
Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu a společnosti? Je to koníček? Životní styl? Co ti dala a vzala? Klidně se pusť i do filozofických úvah.
Hudba, zejména death metal, je pro mě víc než jen zvuk - je to energie, emoce a výraz. Je to způsob, jak ze sebe dostat pocity, které nelze vždy vysvětlit slovy. Zejména death metal je syrový a silný, jako uvolnění všeho temného a intenzivního uvnitř.
V mém životě je hudba jak osobním únikem, tak způsobem, jak se spojit s ostatními. Není to jen koníček - utváří to, jak vidím svět. Pro někoho může být životním stylem, ovlivňuje jeho myšlení, oblékání a život. Společnost někdy death metal chápe špatně, vidí v něm jen hluk nebo agresi, ale ve skutečnosti jde o vášeň a pravdu, o to čelit krutosti života čelem.
Hudba mi dala pocit sounáležitosti, vzrušení a cílevědomosti. Vzala mi ticho, možná trochu sluchu a někdy i čas, který jsem mohl strávit něčím jiným - ale stálo to za to. Nakonec hudba, stejně jako život, je o pocitu něčeho skutečného.
Co chystají UNBOUNDED TERROR v nejbližších měsících?
Vstupujeme do intenzivní a vzrušující fáze projektu Unbounded Terror. Nyní se soustředíme především na vydání našeho čtvrtého studiového alba Something is Rotten in Humanity, které vyjde 1. dubna 2025 u Xtreem Music. Toto album znamená pro kapelu novou kapitolu, protože nyní fungujeme jako power trio, Ankor už v kapele není. Hudba je syrová, drtivá a plná esence toho, co Unbounded Terror představují.
Už jsme vydali singly - „Reviving“ a „Fear of Dying“, k druhému jmenovanému jsme natočili lyric video -, abychom fanouškům dali ochutnat, co nás čeká. Odezva byla neuvěřitelná a my se nemůžeme dočkat, až se objeví celé album. Navíc jsme právě vypustili nový singl Divine Virtue spolu s celým videoklipem, který přináší ještě více energie a hloubky do vydání alba.
Tohle je teprve začátek - aktivně pracujeme na dalších termínech a festivalových vystoupeních, abychom se ujistili, že se Something is Rotten in Humanity dostane k co největšímu počtu fanoušků.
Zůstaňte naladěni na naší oficiální facebookové stránce, kde najdete všechny nejnovější informace: facebook.com/ UnboundedTerror.
Rok 2025 bude pro Unbounded Terror obrovský a my jsme připraveni přinést absolutno.
Snad vás někde brzy uvidím naživo. Nové album se opravdu hodně povedlo. Díky za něj i za rozhovor. Vážím si toho. Ať vám to hraje co nejlépe a ať se vám daří i v osobním životě!
Moc děkuji za rozhovor, doufám, že jsem odpověděl na vše, co jste chtěli vědět.
Letos budeme hrát na Obscene Extreme - snad se tam uvidíme.
Všechny moc zdravím a děkuji za podporu!
about UNBOUNDED TERROR on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Something Is Rotten In Humanity (2025):
Budím se uprostřed noci a šeptám slova, kterým nikdo nerozumí. Napnuté svaly, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání. Opět se mi objevila stigmata. Ze zanícených ran teče černá krev. Je prokletý! Říkají o mě a vyhýbají se mi, jako bych byl prašivý. Přes den se straním světla a v noci tančím s nemrtvými. Poslouchám u toho novou desku řeckých tmářů LUCIFER´S CHILD a užívám si nahrubo nasekanou tmu a chlad, které z nové nahrávky stékají jako hnis ze zaníceného vředu.
Novinka, stejně jako předchozí dlouhohrající album (recenze je odkazována dole pod článkem), v sobě obsahuje pravý, ryzí black metal, který připomíná pradávné rituály pro vyvolávání temných sil. Velmi dobře napsané skladby jsou naléhavé a obsahují v sobě spoustu zajímavých momentů.
Řekové mají svůj vlastní výraz, rukopis chcete-li. Jsou volně inspirováni kapelami jako VARATHRON, WATAIN, ROTTING CHRIST, NECROPHOBIC, YOTH IRIA. Samozřejmostí je mrazivý zvuk i takový ten ďábelsky záhadný odér, který se vznáší všude kolem. U black metalu je, více než kde jinde, velmi důležité, abych kapele věřil jejich mrtvolnou práci, abych měl pocit, že je ke mě upřímná, že hraje naplno a hlavně od srdce. A u téhle smečky jsem byl ztracený a zcela pohlcený jejich hudbou od prvního tónu. Líbí se mi zvuk, produkce, motiv na obalu. Vše tu sedí perfektně na svých místech a já si tak můžu užít veškerý jed a zlo, které jsou v jednotlivých motivech obsaženy. Více než kde jinde zde platí, že je lepší poslouchat album vcelku, nejlépe na jeden zátah. Skladby totiž postupně gradují. Jsou zde vyprávěny starodávné příběhy plné satanismu i okultismu. Ne, dnešní svět už dávno není pro mě. Raději se uzavírám do starých kobek a užívám si podmanivou atmosféru téhle nahrávky. Vstupuji znovu a znovu do katakomb, abych zapomněl na současný divný svět. Kývám se do rytmu, padám do hlubiny, rodím se a znovu umírám. Procházím se stínem, jsem rád sám. Jenom já a hudba, jenom já a "The Illuminant". Už dávno nevěřím falešným kněžím a jejich jedovatým úsměvům. Raději si rvu pod tlakem do hlavy tuhle desku a usmívám se. Jsem tu totiž správně. Budím se uprostřed noci a šeptám slova, kterým nikdo nerozumí. Napnuté svaly, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání. Opět se mi objevila stigmata. Mrazivý, jedovatý black metal s příchutí zkažené krve! Syrový okultní rituál opravdové smrti!
Asphyx says:
I wake up in the middle of the night whispering words no one understands. Muscles tense, brain boiling in its own juices. Prayers don't help, neither do incantations. The stigmata have reappeared. Black blood oozes from inflamed wounds. He's cursed! They talk about me and avoid me like I'm scabby. I shun the light by day and dance with the undead by night. I listen to the new record by Greek darkies LUCIFER'S CHILD and enjoy the coarsely chopped darkness and cold that oozes from the new record like pus from an inflamed ulcer.
The new album, like the previous full-length (review linked at the bottom of the article), contains true, pure black metal that recalls ancient rituals for summoning dark forces. The very well written songs are urgent and contain many interesting moments.
The Greeks have their own expression, handwriting if you like. They are loosely inspired by bands like VARATHRON, WATAIN, ROTTING CHRIST, NECROPHOBIC, YOTH IRIA. Of course, there's the chilling sound and that devilishly mysterious odor that hovers all around. With black metal, more than anywhere else, it is very important that I trust the band in their deadpan work, that I feel that they are honest with me, that they are playing fully and above all from the heart. And with this bunch, I was lost and completely absorbed in their music from the first note. I love the sound, the production, the motif on the cover. Everything fits perfectly in place here and I can enjoy all the venom and evil that is contained in each motif. More than anywhere else, it is true here that it is better to listen to the album in its entirety, preferably in one take. The tracks do in fact gradually graduate. Ancient stories full of satanism and occultism are told here. No, today's world is not for me anymore. I prefer to shut myself in old dungeons and enjoy the captivating atmosphere of this record. I enter the catacombs again and again to forget the strange world of today. I sway to the rhythm, I fall into the depths, I am born and die again. I walk through the shadows, I like to be alone. Just me and the music, just me and "The Illuminant". I don't trust false priests and their poisonous smiles anymore. I'd rather rip this record into my head under pressure and smile. Because I'm right here. I wake up in the middle of the night whispering words no one understands. Muscles tense, brain boiling in its own juices. Prayers don't help, neither do incantations. The stigmata have reappeared. Chilling, poisonous black metal with a taste of tainted blood! A raw occult ritual of true death!
Recenze/review - LUCIFER´S CHILD - The Order (2018):
Vylézáš ven už jenom v noci. Děsí tě tupý dav kolem. Raději rozmlouváš s nemrtvými, raději trávíš svůj čas na opuštěných hřbitovech. Čteš jména na náhrobcích a přemýšlíš, co se jednou stane, až přejdeš na druhou stranu. Jsou kapely, které ve mě umí podobné myšlenky probudit. OPHIDIOUS jsou z Anglie a hrají ryzí, opravdový a uvěřitelný death metal ze staré školy. Umí být brutální, ostří, nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladné a temné melodie. Narazil jsem na ně v jedné staré kobce, ve které byl pohřbený prokletý.
Vy, kteří posloucháte smrtící kov od devadesátých let minulého století, mi určitě potvrdíte, že skladby jsou opravdu velmi dobře napsané, že v sobě mají drive a takovou tu pradávnou sílu. Touhu ničit hudbou a pohřbívat zaživa. Je to vlastně prosté a jednoduché. Zase jsem si jednou sedl do sklepa, zhasnul všechna světla a nechal na sebe debutové album téhle smečky působit. Po několika hodinách se mi novinka dostala do krve i do podvědomí. Po nějakém čase jsem si řekl, že by bylo škoda o těchto démonech nenapsat. Doporučuji volume pořádně doprava!
Jedná se o hrubozrnnou, temnou a krvavou odrůdu smrti, která se kolem vás nejdříve bude plazit jako jedovatý had. Postupně vás uhrane, aby vás nakonec uštknula a vy padli k zemi v šílených křečích. Ve skladbách najdete velké množství zajímavých momentů, nahrubo nasekané tmy a atmosféry známé právě z opuštěných pohřebišť. Pánové exhumují staré hroby a dělají to s elegancí starých mistrů. Není to ale jenom death metal, který zde naleznete. Album je ušpiněné i mrazivým, špinavým black metalem. Oba styly jsou potom podávány ve velmi chutném koktejlu, který když vypijete, tak se budete stále vracet. Alespoň mě se to stalo. Když jsem kdysi dávno svoje stránky zakládal, chtěl jsem právě takovéto kapely podporovat. OPHIDIOUS jsou totiž uvěřitelní, opravdoví, jejich nová nahrávka hoří jasným černým plamenem. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, nechat se unášet na krvavých vlnách řeky beznaděje, než psát jakékoliv věty. Abych nezapomněl, pochválit musím jak zvuk (Mixed and mastered at Coiling Darkness Studio), tak majestátní motiv na obalu, který krásně morbidně dotváří celkový obraz. Navíc mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešního článku. "Forgotten Shrines of Heresy" je přesně tím druhem hudby, která bude dělat dobře nejen všem pamětníkům, ale i všem, kteří se rádi procházejí v krvavé mlze. Mraky jsou zase jednou hodně nízko a smrt čeká za každým rohem. Jakoby přede mnou ožívaly klasické hororové filmy s antináboženskou tématikou. Vylézám ven už jenom v noci. Děsí mě tupý dav kolem. Raději rozmlouvám s nemrtvými, raději trávím svůj čas na opuštěných hřbitovech. Čtu si jména na náhrobcích a přemýšlím, co se jednou stane, až přejdu na druhou stranu. Syrový, chladný black death metal, který ve vás probudí ty nejtemnější myšlenky! Budete rozerváni zevnitř!
Asphyx says:
You only come out at night. You're scared of the dumb crowd around you. You'd rather talk to the undead, you'd rather spend your time in abandoned graveyards. You read the names on the tombstones and wonder what will happen when you cross over to the other side. There are bands that can bring out those thoughts in me. OPHIDIOUS are from England and play pure, real and believable old school death metal. They can be brutal, edgy, uncompromising, but they don't forget about cold and dark melodies. I came across them in an old dungeon where the cursed one was buried.
You guys who have been listening to death metal since the 90s will surely confirm me that the songs are really well written, they have drive and that ancient power. The desire to destroy with music and bury alive. It's actually simple and easy. I sat down in the basement one day, turned off all the lights and let this pack's debut album have its effect on me. After a few hours, the novelty got into my blood and subconscious. After some time, I thought it would be a shame not to write about these demons. I recommend the volume properly right!
It is a coarse-grained, dark and bloody variety of death that will crawl around you like a poisonous snake at first. Gradually, it will bite you to death, and you will fall to the ground in mad convulsions. In the tracks you will find a large number of interesting moments, roughly chopped darkness and atmosphere known just from abandoned burial grounds. The gentlemen exhume old graves and do it with the elegance of the old masters. But it's not just death metal that you'll find here. The album is also stained with chilling, dirty black metal. Both styles are then served up in a very tasty cocktail that, when you drink it, will keep you coming back. At least it did for me. When I started my site a long time ago, I wanted to support bands just like this. Because OPHIDIOUS are believable, real, their new record burns with a bright black flame. It's true here more than anywhere else that it's better to listen, to let yourself drift on the bloody waves of the river of despair, than to write any sentences. Lest I forget, I must praise both the sound (Mixed and mastered at Coiling Darkness Studio) and the majestic motif on the cover, which beautifully morbidly completes the overall picture. Plus, of course, it inspired me for the introduction of today's article. "Forgotten Shrines of Heresy" is exactly the kind of music that will do well not only for all memoirists, but also for anyone who likes to walk around in a bloody fog. The clouds are once again very low and death awaits around every corner. It's as if classic horror movies with an anti-religious theme are coming to life in front of me. I only go out at night. I'm terrified of the dull crowd around me. I'd rather talk to the undead, spend my time in abandoned graveyards. I read the names on the tombstones and wonder what will happen when I cross over to the other side. Raw, cold black death metal that will awaken your darkest thoughts! You'll be torn apart from the inside!
