DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 7. dubna 2025

Recenze/review - LUCIFER´S CHILD - The Illuminant (2025)


LUCIFER´S CHILD - The Illuminant
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Budím se uprostřed noci a šeptám slova, kterým nikdo nerozumí. Napnuté svaly, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání. Opět se mi objevila stigmata. Ze zanícených ran teče černá krev. Je prokletý! Říkají o mě a vyhýbají se mi, jako bych byl prašivý. Přes den se straním světla a v noci tančím s nemrtvými. Poslouchám u toho novou desku řeckých tmářů LUCIFER´S CHILD a užívám si nahrubo nasekanou tmu a chlad, které z nové nahrávky stékají jako hnis ze zaníceného vředu.

Novinka, stejně jako předchozí dlouhohrající album (recenze je odkazována dole pod článkem), v sobě obsahuje pravý, ryzí black metal, který připomíná pradávné rituály pro vyvolávání temných sil. Velmi dobře napsané skladby jsou naléhavé a obsahují v sobě spoustu zajímavých momentů. 


Řekové mají svůj vlastní výraz, rukopis chcete-li. Jsou volně inspirováni kapelami jako VARATHRON, WATAIN, ROTTING CHRIST, NECROPHOBIC, YOTH IRIA. Samozřejmostí je mrazivý zvuk i takový ten ďábelsky záhadný odér, který se vznáší všude kolem. U black metalu je, více než kde jinde, velmi důležité, abych kapele věřil jejich mrtvolnou práci, abych měl pocit, že je ke mě upřímná, že hraje naplno a hlavně od srdce. A u téhle smečky jsem byl ztracený a zcela pohlcený jejich hudbou od prvního tónu. Líbí se mi zvuk, produkce, motiv na obalu. Vše tu sedí perfektně na svých místech a já si tak můžu užít veškerý jed a zlo, které jsou v jednotlivých motivech obsaženy. Více než kde jinde zde platí, že je lepší poslouchat album vcelku, nejlépe na jeden zátah. Skladby totiž postupně gradují. Jsou zde vyprávěny starodávné příběhy plné satanismu i okultismu. Ne, dnešní svět už dávno není pro mě. Raději se uzavírám do starých kobek a užívám si podmanivou atmosféru téhle nahrávky. Vstupuji znovu a znovu do katakomb, abych zapomněl na současný divný svět. Kývám se do rytmu, padám do hlubiny, rodím se a znovu umírám. Procházím se stínem, jsem rád sám. Jenom já a hudba, jenom já a "The Illuminant". Už dávno nevěřím falešným kněžím a jejich jedovatým úsměvům. Raději si rvu pod tlakem do hlavy tuhle desku a usmívám se. Jsem tu totiž správně. Budím se uprostřed noci a šeptám slova, kterým nikdo nerozumí. Napnuté svaly, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání. Opět se mi objevila stigmata. Mrazivý, jedovatý black metal s příchutí zkažené krve! Syrový okultní rituál opravdové smrti! 


Asphyx says:

I wake up in the middle of the night whispering words no one understands. Muscles tense, brain boiling in its own juices. Prayers don't help, neither do incantations. The stigmata have reappeared. Black blood oozes from inflamed wounds. He's cursed! They talk about me and avoid me like I'm scabby. I shun the light by day and dance with the undead by night. I listen to the new record by Greek darkies LUCIFER'S CHILD and enjoy the coarsely chopped darkness and cold that oozes from the new record like pus from an inflamed ulcer.

The new album, like the previous full-length (review linked at the bottom of the article), contains true, pure black metal that recalls ancient rituals for summoning dark forces. The very well written songs are urgent and contain many interesting moments.


The Greeks have their own expression, handwriting if you like. They are loosely inspired by bands like VARATHRON, WATAIN, ROTTING CHRIST, NECROPHOBIC, YOTH IRIA. Of course, there's the chilling sound and that devilishly mysterious odor that hovers all around. With black metal, more than anywhere else, it is very important that I trust the band in their deadpan work, that I feel that they are honest with me, that they are playing fully and above all from the heart. And with this bunch, I was lost and completely absorbed in their music from the first note. I love the sound, the production, the motif on the cover. Everything fits perfectly in place here and I can enjoy all the venom and evil that is contained in each motif. More than anywhere else, it is true here that it is better to listen to the album in its entirety, preferably in one take. The tracks do in fact gradually graduate. Ancient stories full of satanism and occultism are told here. No, today's world is not for me anymore. I prefer to shut myself in old dungeons and enjoy the captivating atmosphere of this record. I enter the catacombs again and again to forget the strange world of today. I sway to the rhythm, I fall into the depths, I am born and die again. I walk through the shadows, I like to be alone. Just me and the music, just me and "The Illuminant". I don't trust false priests and their poisonous smiles anymore. I'd rather rip this record into my head under pressure and smile. Because I'm right here. I wake up in the middle of the night whispering words no one understands. Muscles tense, brain boiling in its own juices. Prayers don't help, neither do incantations. The stigmata have reappeared. Chilling, poisonous black metal with a taste of tainted blood! A raw occult ritual of true death!



Recenze/review - LUCIFER´S CHILD - The Order (2018):



Tracklist:
01. Antichrist 
02. As Bestas 
03. The Serpent And The Rod 
04. Ichor 
05. Righteous Flama 
06. Curse 
07. The Heavens Die 
08. And All Is Prelude

band:
George Emmanuel - Guitars
Marios Dupont - Vocals
Nick Vell - Drums
Kostas Gerochristos - Bass



Recenze/review - OPHIDIOUS - Forgotten Shrines of Heresy (2025)


OPHIDIOUS - Forgotten Shrines of Heresy
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Vylézáš ven už jenom v noci. Děsí tě tupý dav kolem. Raději rozmlouváš s nemrtvými, raději trávíš svůj čas na opuštěných hřbitovech. Čteš jména na náhrobcích a přemýšlíš, co se jednou stane, až přejdeš na druhou stranu. Jsou kapely, které ve mě umí podobné myšlenky probudit. OPHIDIOUS jsou z Anglie a hrají ryzí, opravdový a uvěřitelný death metal ze staré školy. Umí být brutální, ostří, nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladné a temné melodie. Narazil jsem na ně v jedné staré kobce, ve které byl pohřbený prokletý.

Vy, kteří posloucháte smrtící kov od devadesátých let minulého století, mi určitě potvrdíte, že skladby jsou opravdu velmi dobře napsané, že v sobě mají drive a takovou tu pradávnou sílu. Touhu ničit hudbou a pohřbívat zaživa. Je to vlastně prosté a jednoduché. Zase jsem si jednou sedl do sklepa, zhasnul všechna světla a nechal na sebe debutové album téhle smečky působit. Po několika hodinách se mi novinka dostala do krve i do podvědomí. Po nějakém čase jsem si řekl, že by bylo škoda o těchto démonech nenapsat. Doporučuji volume pořádně doprava!


Jedná se o hrubozrnnou, temnou a krvavou odrůdu smrti, která se kolem vás nejdříve bude plazit jako jedovatý had. Postupně vás uhrane, aby vás nakonec uštknula a vy padli k zemi v šílených křečích. Ve skladbách najdete velké množství zajímavých momentů, nahrubo nasekané tmy a atmosféry známé právě z opuštěných pohřebišť. Pánové exhumují staré hroby a dělají to s elegancí starých mistrů. Není to ale jenom death metal, který zde naleznete. Album je ušpiněné i mrazivým, špinavým black metalem. Oba styly jsou potom podávány ve velmi chutném koktejlu, který když vypijete, tak se budete stále vracet. Alespoň mě se to stalo. Když jsem kdysi dávno svoje stránky zakládal, chtěl jsem právě takovéto kapely podporovat. OPHIDIOUS jsou totiž uvěřitelní, opravdoví, jejich nová nahrávka hoří jasným černým plamenem. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, nechat se unášet na krvavých vlnách řeky beznaděje, než psát jakékoliv věty. Abych nezapomněl, pochválit musím jak zvuk (Mixed and mastered at Coiling Darkness Studio), tak majestátní motiv na obalu, který krásně morbidně dotváří celkový obraz. Navíc mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešního článku. "Forgotten Shrines of Heresy" je přesně tím druhem hudby, která bude dělat dobře nejen všem pamětníkům, ale i všem, kteří se rádi procházejí v krvavé mlze. Mraky jsou zase jednou hodně nízko a smrt čeká za každým rohem. Jakoby přede mnou ožívaly klasické hororové filmy s antináboženskou tématikou. Vylézám ven už jenom v noci. Děsí mě tupý dav kolem. Raději rozmlouvám s nemrtvými, raději trávím svůj čas na opuštěných hřbitovech. Čtu si jména na náhrobcích a přemýšlím, co se jednou stane, až přejdu na druhou stranu. Syrový, chladný black death metal, který ve vás probudí ty nejtemnější myšlenky! Budete rozerváni zevnitř! 

Asphyx says:

You only come out at night. You're scared of the dumb crowd around you. You'd rather talk to the undead, you'd rather spend your time in abandoned graveyards. You read the names on the tombstones and wonder what will happen when you cross over to the other side. There are bands that can bring out those thoughts in me. OPHIDIOUS are from England and play pure, real and believable old school death metal. They can be brutal, edgy, uncompromising, but they don't forget about cold and dark melodies. I came across them in an old dungeon where the cursed one was buried.

You guys who have been listening to death metal since the 90s will surely confirm me that the songs are really well written, they have drive and that ancient power. The desire to destroy with music and bury alive. It's actually simple and easy. I sat down in the basement one day, turned off all the lights and let this pack's debut album have its effect on me. After a few hours, the novelty got into my blood and subconscious. After some time, I thought it would be a shame not to write about these demons. I recommend the volume properly right!


It is a coarse-grained, dark and bloody variety of death that will crawl around you like a poisonous snake at first. Gradually, it will bite you to death, and you will fall to the ground in mad convulsions. In the tracks you will find a large number of interesting moments, roughly chopped darkness and atmosphere known just from abandoned burial grounds. The gentlemen exhume old graves and do it with the elegance of the old masters. But it's not just death metal that you'll find here. The album is also stained with chilling, dirty black metal. Both styles are then served up in a very tasty cocktail that, when you drink it, will keep you coming back. At least it did for me. When I started my site a long time ago, I wanted to support bands just like this. Because OPHIDIOUS are believable, real, their new record burns with a bright black flame. It's true here more than anywhere else that it's better to listen, to let yourself drift on the bloody waves of the river of despair, than to write any sentences. Lest I forget, I must praise both the sound (Mixed and mastered at Coiling Darkness Studio) and the majestic motif on the cover, which beautifully morbidly completes the overall picture. Plus, of course, it inspired me for the introduction of today's article. "Forgotten Shrines of Heresy" is exactly the kind of music that will do well not only for all memoirists, but also for anyone who likes to walk around in a bloody fog. The clouds are once again very low and death awaits around every corner. It's as if classic horror movies with an anti-religious theme are coming to life in front of me. I only go out at night. I'm terrified of the dull crowd around me. I'd rather talk to the undead, spend my time in abandoned graveyards. I read the names on the tombstones and wonder what will happen when I cross over to the other side. Raw, cold black death metal that will awaken your darkest thoughts! You'll be torn apart from the inside!


tracklist:
01. Prelude Of The Tyrant 
02. Pazuzu Manifestat 
03. Ophidious 
04. Chosen Of Crom 
05. Hexxengeist 
06. Wolfshead 
07. R'lyeh Torpidity 
08. Massacre In The Cryptoporticus 
09. Khemet Schism 
10. The Risen God?

neděle 6. dubna 2025

Report, photos, video - MORBIFIC, ASTRIFEROUS, FLESHLESS, KRAAKE - Woko klub, Jablonec nad Nisou - 4. 4. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

club: https://www.facebook.com/wokoklub

Už jsem tady dlouho nebyl, co? Omlouvám se, ale znáš to, práce, rodina, sport, do toho spousta dalších problémů. Normální život, jsem spokojený. Mám vlastně všechno, o čem jsme si kdysi povídali a o čem jsme snili. Opilí na jablonecké přehradě, když si zvracel do vody a krmil ryby. Když jsme zachraňovali tu mladou holku, co se chtěla utopit z nešťastný lásky. Pamatuješ? To už je tak dávno, že se mi vzpomínky ztrácejí v mlze. Brzy to budou tři roky, co si odešel. Poslední z mých starých kamarádů. Teď tu ležíš a já tě přišel navštívit a vypadám s tou krosnou jako blázen. Jako stará bábuška s konvičkou, co sem chodí každý den za svým manželem. Jsem na hřbitově a chvilku mi trvá, než se vrátím do reality. 







Někdy si připadám jako šedej vlk samotář, kterého zachytila fotopast při přechodu z Polska. V Jizerkách jsem už na koncertě nebyl několik let. Zbyla mi ale dovolená z minulého roku, pomalu začínalo jaro a bylo potřeba udělat na chalupě spoustu práce. Vyjel jsem už ve čtvrtek. Navštívil hrob svého nejlepšího kamaráda a potom si koupil nějaké pivo. Vše jsem vynesl nahoru, do kopců a po chvilce jsem seděl u stolu, s knihou a popíjel. Malý reprák s dobrou muzikou (noví IMPREACATION se střídali s EMBRIONAL). Dovolená může začít. Zítra tu je dole ve městě, v jednom klubu, co se mu říká Woko, koncert starého death metalu. Vyspím se dobře, nasekám hromadu dřeva a potom se vydám po hřebenech do Jablonce. Jdu kolem Nisanky, přes Kynast a hlavou mi jako šílené létají myšlenky na dobu, kdy jsem byl ztepilý, divoký a holky mi ležely u nohou. Kurva, proč to všechno tak rychle uteklo? 

Nějak automaticky, podvědomě, navštívím pár míst, kde jsme kdysi řádili. Připadá mi, že se kruh uzavřel. Kdysi dávno jsem měl na kolejích v Plzni období, kdy jsem neměl s kým jezdit na koncerty. Tak jsem vyrážel sám. Byla to pro mě vždycky taková terapie, při které jsem si ujasnil a srovnal všechno v hlavě. Uteklo více než třicet let a jsem na tom stejně. Jen toho piva vypiju o trošku méně a bývám víc unavený. Táhnu tuhle káru zvanou metal na bedrech už opravdu dlouho a abych pravdu řekl, tak mnohdy už nedržím prst na tepu doby. Mě třeba nebaví nekonečné diskuze na sociálních sítích. To si raději přečtu dobrou knihu. Nebo vyrazím ven, třeba jako teď, když popíjím u Jablonecké přehrady a čekám, až nastane čas a otevřou klub. Kolem trénují běžci, cyklisti a někdo vlezl už i do vody. Mě se klepou ruce po sekání dříví a zpočátku piju obouruč. Po třetím mám ale stisk pevný jako ocelový muž.






Klub Woko mě schramstne a i když jsem v Jablonci chodil vždycky jen Na Rampu, tak mi přijde, že sem tak nějak patřím odjakživa. Obsluha je k mojí maličkosti milá, pivo si dám s chutí a když zaplatím vstup, tak se konečně naladím na samotnou akci. Kdysi, jako malý, jsem sledoval Lovy beze zbraní o přírodě a vždycky jsem chtěl hrozně fotit zvířata. Třeba na to jednou dojde, zatím beru do rukou svůj drahý kompakt Canon a nastavím jej na špatné světelné podmínky. Jen se tak klátím klubem, nasávám atmosféru a těším se na první kapelu. Nevím čím to je, ale tady na severu mi všechno vždycky přijde upřímnější, ohlodanější na kost. Třeba tu nejsou, alespoň mi to tak přijde, žádní pozéři jako tomu bývá často v hlavním městě. Ale dost bylo mudrování, náladu mám tak akorát, hladinku v krvi také a jsem připraven na metal. Hlavou mi ještě jednou probleskne, jak jsme takhle kdysi s mým kamarádem čekávali pod pódiem a potom už je zde jenom smršť riffů, dunivých bicích, mocných vokálů a neskutečné pohody, která se rozlije mým tělem jako nějaká blahodárná tekutina. Pryč je najednou únava, veškerý stres všedních dní. Jsem tu jen já a muzika. Pojďme na to, narvěte to do mě pod tlakem. 




KRAAKE - pánové hrají black metal přesně takovým tím způsobem, co mám rád. Vše je syrové, mrazivé a evokuje to ve mě odkazy na kapely jako SATYRICON, MASTER´S´HAMMER, ROOT. Zkrátka a dobře, stará škola, přesně jak to mám nejraději. Rouhat se dá mnoha způsoby a ten který zvolili tihle maniaci, byl pro mě uvěřitelný a s takovou tou krvavou jiskrou v oku. Nic nového, ani převratného, ale ruku na prohnilé srdce, to dnes nedělá skoro nikdo. Skladby mě řezaly tou správnou stranou nože. Black metal až za hrob! 




FLESHLESS - není žádným tajemstvím, že mám pro tyhle staré patology naživo slabost. Je pro mě vždy milou povinností potkat je někde na pódiu. Viděl jsem FLESHLESS už tolikrát, že bych mohl jen znuděně postávat bokem, ale neudělal jsem to. Baví mě stará tvorba, líbí se mi ale i nové skladby, které v sobě mají víc temnoty. Je až fascinující, kolik je v těchto veteránech energie. Kdejaká mladá smečka by jim mohla závidět nadšení, feeling, i schopnost bourat muzikou zdi. Nahrubo nasekaný death metal a grindcore, to vše zabalené v mokvajících melodiích. Byl jsme stržen do víru a opět jsem si potvrdil, že na tuhle kapelu je spolehnutí. Z reproduktorů se k nám valilo pěkně divoké tsunami! Masakr, ostatně jako vždy. 





ASTRIFEROUS - když začala hrát tahle skupina z Kostariky, připadalo mi, že kolem začíná smrdět shnilé maso. Netuším, jestli jste někdy byli přítomni u exhumace hrobu, ale ani nemusíte. Stačí si poslechnout jejich death metal volně inspirovaný kapelami jako INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS a garantuji vám, že re rozpadnete v prach. Mě se to alespoň při pátečním vystoupení stalo. Byl to podmanivý obřad, starodávný rituál pro vyvolávání temných sil. Ze skladeb odkapávala zkažená krev a smrt byla zase jednou hodně blízko. Stála ve stínu a kývala souhlasně hlavou. Jak by také ne, hrálo se tu hlavně pro ní i pro všechny prokleté. Tohle byla hodně smradlavá, rozkládající se a mokvající death metalová mršina! Hroby byly otevřeny, rakve rozsekány na kusy! 





When this band from Costa Rica started playing, I thought I smelled rotten meat all around. I don't know if you've ever been present at a grave exhumation, but you don't have to. Just listen to their death metal loosely inspired by bands like INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS and I guarantee you will re crumble into dust. At least it happened to me during Friday's show. It was a captivating ceremony, an ancient ritual for summoning dark forces. The songs dripped with corrupted blood and death was once again very close. She stood in the shadows, nodding her head in agreement. How could she not, the music was played for her and all the damned. This was a very smelly, decomposing, pissing death metal carcass! The graves were opened, the coffins cut to pieces!

MORBIFIC - pánové vydávají 21. dubna nové album. Mám jej už nějaký čas doma na recenzi (která vyjde brzy) a tak pro mě bylo vystoupení těchto tmářů takovým potvrzením, jestli na mě jejich hudba funguje i naživo. Mohu vám podepsat vlastní krví, že to byla smradlavá pitva podle mého gusta. Kdysi dávno jsem dělal na civilní službě na patologii. Občas se tam děly podivné věci. Při vystoupení těchto maniaků jsem si na své morbidní zážitky ihned vzpomněl. Atmosféra opravdu připomínala veřejnou pitvu. Pacient ještě trošku žil, ale to nám nikomu nevadilo. Hlavní bylo, že jsme si tenhle totální shnilý nářez ve stylu AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG, užili. Reálně jsem cítil, že mám ruce ponořené hluboko do vnitřností. Pálil mě mozek a byl jsem mimo. Tohle byl starý, zahnívající death metal, jak vystřižený ze starých učebnic. Navíc zahraný s elegancí a morbidním nadšením. Pánové zkrátka přišli, provedli nám vivisekci a odešli středem! Úžasný temný zážitek!

 




The masters are releasing a new album on April 21. I've had it at home for a while for review (which will be out soon) and so for me the performance of these darkies was a confirmation if their music works for me live. I can sign with my own blood that it was a smelly dissection to my liking. Once upon a time, I worked in the civil service in pathology. Strange things happened there sometimes. When these maniacs performed, I immediately remembered my morbid experiences. The atmosphere was really like a public autopsy. The patient was still a little alive, but we didn't mind. The main thing was that we enjoyed this total rotten blast in the style of AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Realistically, I felt my hands were buried deep in my guts. My brain was burning and I was out of it. This was old, rotting death metal, like something out of the old textbooks. And played with elegance and morbid enthusiasm. Gentlemen simply came in, gave us a vivisection and left in the middle! What an amazing, dark experience!

Návštěvnost byla velmi slušná a zvuk musím rozhodně pochválit. Už dlouho jsem neslyšel takhle dobře odvedenou práci. Klobouček! Co se týká organizace, tak je znát, že pánové mají muziku rádi. Vše běželo jako po drátkách.

Jak už bývá mým dobrým zvykem, rád bych poděkoval všem, co se o tuhle akci zasloužili. Pevně věřím, že jsme se neviděli naposledy. Klub Woko vám můžu jenom doporučit. Moc se mi tam líbilo. Pro menší, undergroundové akce se jedná o místo jako stvořené. Bylo to opravdu fajn, děkuji pěkně. Nečekal jsem, kolik potkám v Jablonci známých a kamarádů. I kvůli vám byl večer ještě víc vydařený. Rád jsem vás viděl! Některá setkání zahřála u srdce.







Když jsem tuhle dovolenou a akci plánoval, měl jsem v hlavě několik neznámých. Jak se dostanu zpátky na chalupu? Za den jsem nakonec nachodil něco ke dvaceti kilometrům v kopcích. Lehce pod vlivem (cestou vystřízlivím), jsem se vydal směr Kynast. Nikde ani živáčka, přesto jsem měl pocit, že jsem právě zhlédl několik hororových filmů a nechce se mi věřit, že ve stínu nikdo nestojí. Bolí mě nohy, pálí na plicích, je to pro mě docela náročné. Podcenil jsem síly? Ne, já se nedám, jsem stará škola. Nesmím si nikde sednout, jinak usnu a umrznu. Pohltí mě les, vylezu nahoru na hřebeny. Svítím si telefonem, potkám samozřejmě několik srnek, lišku a potom se objeví on. Není to šedý vlk, ale toulavý pes. Chvíli na sebe ceníme zuby, ale nakonec to vzdá. Zdá se, že mám štěstí, říkám si pod kaštanem, u kterého jsme kdysi s mým kamarádem vždycky kouřili (a následně cucali mentolový bonbóny, aby byla moje máma v klidu), než jsme se vydali do chalupy. Kamna dávno vyhasla a tak si jen zalezu pod spacák. Chvilku vytuhnu a pak klepu kosu až do rána. 


Když vstanu, tak si sednu na lavičku a dlouho se dívám na Ještěd. Jsem moc rád, že jsem vyrazil. Takhle nějak má, podle mě, vypadat underground! Držte se v současném divném světě a třeba se jednou potkám i s vámi. Věřte mi, že to stojí pořád za to! Je to moje krev, neumím bez koncertů žít. Prostě to nejde a jsem tomu moc rád. Děkuji vám za pozornost, moc si vaší přízně i toho, že v dnešní době vůbec čtete, vážím! Death metal forever! Na zdraví, přátelé! Jdu sekat dříví a potom asi zmizím na nějaký čas v lesích....jsem prostě šedý vlk samotář...


about bands on DEADLY STORM ZINE:

ASTRIFEROUS:


MORBIFIC:



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - TRENCH FOOT - Cavernous Necrophagy (2025)


TRENCH FOOT - Cavernous Necrophagy
EP 2025, Iron Fortress Records, Cavernous Records

for english please scroll down

Všichni si mysleli, že je to jenom starý hodný pán, který nemůže spát. Chodíval každý večer ulicemi, usmíval se a čekal, až se setmí. Objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Sledoval z davu bouračky, byl u toho, když někoho pobodali. Stával ve stínu, ukrytý v temnotě. S krvavou jiskrou v oku, když někomu hořel dům. Včera ho konečně chytili. Na starém opuštěném hřbitově. Právě vytáhl z hrobu rakev a otevřel ji. A pořád se u toho usmíval.

Mám rád, když kapela spojí starý, prašivý death metal a hororovou tématiku. Hudba potom dostane úplně jiný rozměr. Maniaci TRENCH FOOT pocházejí z Liverpoolu a hrají postaru. S takovým tím pradávným nadšením, plesnivým zvukem a touhou zabíjet hudbou. Riffy jsou zde ušpiněné od krve a vokál je nasáklý chorobami. Myslím si, že tahle hrobka stojí rozhodně za bližší prozkoumání. 


Jako by při poslechu byli všichni kolem mě zasaženi nějakou hnusnou, hnisavou infekcí. Odpadává jim maso od kostí, mozek se vaří ve vlastní šťávě a v některých případech dochází k pokousání. Mám pro podobný, starosvětský death metal slabost, koneckonců, již spoustu let o něm píšu a TRENCH FOOT jsem si ihned zařadil do své sbírky mokvajících a morbidních artefaktů. Jsem opravdu nadšený ze zvuku, který je masivní, syrový, ale zároveň dobře čitelný a chladný. Kombinace černé a červené na obalu dává zase na vědomí, že tu máme co do činění z hudbou, která je zahraná od srdce, opravdově, s krutými a nekompromisními důsledky. Pánové občas nechávají vzpomenout na kapely jako MORBID ANGEL, OBITUARY, JUNGLE ROT, BOLT THROWER. Atmosféra je velmi podobná, což považuji za jasnou známku kvality. Jednotlivé motivy se zde valí kupředu jako stoka pod vaším městem. Plavou v ní ostatky dávno mrtvých těl. Vše smrdí nenávistí, vztekem a když si nedáte pozor, tak budete staženi do hlubiny. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně nemám proti novému EP "Cavernous Necrophagy" žádných námitek. Skladby jsou napsány uvěřitelně, rád se k nim vracím, novinka mě baví i po delší době. Pro mě je vždy důležité, abych kapele jejich řemeslo věřil a Britové odvedli poctivou práci. Hudba zde má ale ještě něco navíc, drive, sílu, jiskru, říkejte si tomu jak chcete. Faktem ale je, že tahle smečka vás roztrhá na kusy, pohřbí zaživa a rozdrtí na prach. Nahrávku si vezmu určitě s sebou, až půjdu, jako každý večer, ven. Moje kroky budou směřovat, a to je vám doufám jasné, na dávno opuštěný  hřbitov. Exhumace starého, poctivého, morbidního a prašivého death metalového hrobu! Temný a děsivý hororový zážitek! 

Asphyx says:

Everyone thought he was just a good old gentleman who couldn't sleep. He used to walk the streets every night, smiling and waiting for darkness to fall. He appeared every time something bad happened. He watched the crashes from the crowd, was there when someone got stabbed. He stood in the shadows, hidden in the darkness. With a bloody sparkle in his eye when someone's house was on fire. Yesterday, they finally caught him. In an old abandoned cemetery. He'd just pulled a coffin out of a grave and opened it. And he was still smiling.

I love it when a band combines old, grimy death metal with horror themes. It gives the music a whole new dimension. The maniacs TRENCH FOOT are from Liverpool and play the old school way. With that ancient enthusiasm, moldy sound and desire to kill with music. The riffs here are bloodstained and the vocals are soaked in disease. I think this tomb is definitely worth a closer look.


It's like everyone around me is being stricken with some kind of nasty, festering infection as I listen. Their flesh is falling off their bones, their brains are boiling in their own juices, and in some cases they're getting bitten. I have a soft spot for similar, old world death metal, after all, I've been writing about it for many years now, and I immediately added TRENCH FOOT to my collection of swamping and morbid artifacts. I'm really excited about the sound, which is massive, raw, but at the same time clear and cool. The combination of black and red on the cover again lets you know that we are dealing with music that is played from the heart, for real, with harsh and uncompromising consequences. The gentlemen sometimes let us remember bands like MORBID ANGEL, OBITUARY, JUNGLE ROT, BOLT THROWER. The atmosphere is very similar, which I consider a clear sign of quality. The individual themes here roll forward like a sewer under your city. The remains of long-dead bodies float in it. Everything reeks of hatred, rage and if you're not careful, you'll be dragged down into the depths. All things considered, I actually have no objections to the new EP "Cavernous Necrophagy". The songs are written in a believable way, I like to come back to them, and I enjoy the new stuff even after a long time. It's always important for me to trust a band in their craft and the Brits have done an honest job. But the music here has something extra, drive, power, sparkle, call it what you will. But the fact is that this pack will tear you apart, bury you alive and crush you to dust. I'll definitely take the record with me when I go out, like I do every night. My steps will be, as I hope you can see, in a long-abandoned cemetery. An exhumation of an old, honest, morbid and dusty death metal grave! A dark and terrifying horror experience!


tracklist:
01. Introduction 
02. Subterranean Anthropophagi 
03. Gradually Torn In Two 
04. Cutaneous Myiasis
05. Canine Mutilation

band:
Joe Bradley - Vocals, Guitars (lead)
Kayne Watson - Bass
Max Baker - Guitars (rhythm)
Harry Walker - Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý třetí - Grindcore ohlodaný až na kost


Příběh čtyř stý devadesátý třináctý - Grindcore ohlodaný až na kost

Nějak jsem nevěděl, co si zapsat za předměty. Veškeré, alespoň trošku humanitní, kterých bylo na strojárně samozřejmě málo, jsme vyčerpal. Byl jsem z toho docela nešťastnej. Seděl jsem s papírovou brožurou na klíně a četl si. Musíš si něco vybrat, jinak nebudeš mít dost kreditů. Říká mi blondýnka a přivine se ke mě jako popínavá rostlina na strom. Cítím její blízkost. Jsi paní hedvábná, říkám jí stále dokola. Směje se na mě, stejně, když je holka usměvavá, tak je to něco tak krásnýho. Odhodím brožurku a vezmu ji do náruče. Ne, teď ne, říká a myslí ano. Nakonec, když jsme potom přišli večer z hospody, ještě před spaním jsem zakroužkoval výpočetní techniku. Programování. Je to budoucnost, říkali všichni. ještě jsem nevěděl, na co jsem se upsal. Druhý den odnesu papíry na sekretariát. Ihned mě samozřejmě seřvou, že jsem vše nevyplnil hůlkovým písmem. Jen mávnu rukou a myslím si něco o prdeli. To je vám taková zvláštní věc, kamkoliv jste tenkrát někam přišli, všichni byli nervózni a nasraní. Hlavně na vrátnicích, na úřadech, u doktora, v tramvaji. Zvláštní. My to měli u prdele. Byli jsme mladí a smáli jsme se tomu. 

Pamatuji si, že mi mrzly nohy. Zapomněl jsem si v Boleslavi džíny a tak jsem musel ještě 14 dní vydržet v kraťasech. Na poli byla námraza a od huby mi šla pára. Sotva jsem do školy došel. Jak tu už nebyl nikdo, s kým bych si mohl po chlapsku pokecat, uzavřel jsem se do sebe. Díval jsem se úplně stejně jako na střední z okna, dělal spoustu automatických pohybů. Zvedal jsem se jen kvůli tomu, abych nemusel na vojnu. Byl jsem frustrovanej skoro celej den. Záviděl jsem budoucím učitelkám, právníkům, ekonomům, kteří se smáli a těšili se do školy. Alespoň ty, které jsem potkal. Byl jsem jak rozdvojený. Ve škole divný morous, co si s discmanem na uších zalézá do rohu a nechce s nikým nic mít a potom na koleji, kde jsem na pokoji plném holek zářil. Byla to svým způsobem taková podivná rovnováha. Před školou, hned vedle schodů, pod cedulí zákaz kouření, stojí hubenej mladej kluk. Hele vole, nemáš zapalovač? Připálil jsem mu. Koukám, metal, co? A poctivej. Dali jsme se do řeči. Pražák, co si tu dodělává doktorát. Zajdem pak do hospody, nevíš o nějaký normální. Dokouřil, omluvil se a zalezl dovnitř. Potkám holky z kruhu a prohodíme pár prázdných slov. Na diskotéce pro ní přišel on a ne ten druhej, hihihihi, hahaha. Nuda. Nasadím si sluchátka a jen tak přikyvuji. A tak se dostaneme do auly, kde má být přednáška.

Sedím zase až nahoře, v rohu, abych nebyl úplně vidět. Pod stolem mám knihu o zmutovaných krysách od Jamese Herberta. Oklepu se hnusem, je to napsaný fakt hodně uvěřitelně. Ten příběh si pak pamatuji celý život. Na rozdíl od přednášeného. Cože? Konečně si všimnu, že ten potetovanej maník, co jsem s ním kouřil před školou, je přednášející. Zrovna promítá nějaké algoritmy na plátno. Mluví úplně jinak. Chvilku ho poslouchám, ale asi po půl hodině se úplně ztratím. Poklepu na rameno jedné obrýlené spolužačce. Má na sobě šedivý svetr a manžestrové kalhoty. Asi mě miluje, čehož již několik let využívám k tomu, že mi kopíruje svoje pečlivé zápisky. Občas se na ní usměju, už jsem jí i něco koupil v bufetu. Zahráváš si s ohně, říkala mi moje milá, naštvaná ženská je nebezpečná. A tak zase jednou balancuji na ostří nože. Kývne souhlasně hlavou a obdaří mě jakože smyslným úsměvem. Je to hodná holka, přál bych jí někoho normálního, ale teď už mě nechte, vše je zařízeno a mohu se naplno věnovat krysám. 

O přestávce si zalezu úplně dozadu, ale když skončíme, tak vyrazím ostrým krokem pryč. Ale on mě doběhne, co ta hospoda? A tak ho, jmenuje se Karel, odvedu k Darebákovi. Na programátora a matematika mluví normálně. Sedí proti mě a když se podrbe na rukou, tak ukáže potetované ruce. Tenkrát to nebylo tak časté, stejně jako náušnice (ještě jsem nevěděl, že se tomu říká piercing), které měl různě po těle. To mi tedy neukazoval, ale jen řekl. Neměl jsem důvod mu nevěřit. Chvilku mluvíme o škole, ale pak naše slova pomalu zabrousí na hudbu. Najednou se přede mnou otevře nový svět. Znám sice CARCASS  pár dalších grindcore kapel, ale já ani tenkrát nevěděl, že se tomu říká grind. Pro mě to byl death metal, extrémní a stejně jako třeba různý brutaly, nic moc pro mě. Jejich kouzlo jsem objevil postupně, až časem. A byl to právě můj učitel, který mě k téhle extrémní odnoži přivedl. Jak byl chytrej, tak byl i sociálně velmi hodnej. Nijak se nepovyšoval, nemachroval. Musel jsem z brašny vytáhnout svůj notes a najednou jsem v něm měl spoustu nových jmen. Po letech jsme spolu jeli na Obscene Extreme, která pro něj byla taková Mekka. Asi jako pro všechny fanoušky žánru.

Tohle je na naší muzice super. Můžete si poslechnout klidný doom, kombinaci s vážnou muzikou, heavík, rychlý thrash, temný death metal a nebo chladný black. Tohle všechno jsem znal, ale třeba takové NAPALM DEATH jsem už považoval docela za extrém. Ale právě teď, v Plzni, ve třetí hospodě, ve které jsme ten den byli, jsem si pro sebe objevil i grindcore. Vyprávěl mi o filozofii, o divokých koncertech. Připadal mi jak nějaký extrémní punkáč. Do Music Records jsme šli už dost opilí. Několikrát jsme se v těch několika místnostech ztratili. Nosil mi CD a říkal mi, u čeho neudělám chybu. Dal jsem na něj a během několika hodin jsem zase trošku změnil směr své milované hudby. NASUM, AGATHOCLES, UNHOLY GRAVE, TERRORIZER, REPULSION, to je jen pár jmen, které mě napadají. Stáli jsme tam, ještě ráno úplně cizí lidé a neustále vykřikovali u repráků v obchodě, když jsme si pouštělo ukázky. Dokonce nás upozornili, že rušíme ostatní (a zároveň nám doporučili několik dalších desek). Každý dobrý nákup se musí oslavit a tak jsem seděl na náměstí v knajpě a držel v rukou igelitku plnou skvostů. 

Mladá Boleslav je malé město a v Plzni mi všichni, se kterými se dalo kecat o muzice, odešli. Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Občas jsem také přispěl s něčím, co neznal, ale jinak mě doslova smetl. Setmělo se a já zašel k výčepu, telefonem jsem zavolal na kolej a blekotal do sluchátka spoustu omluvných slov. Moje holka věděla, že jsem v rauši, že mě nemá cenu peskovat, ani mě lákat na nové spodní prádlo. Byl jsem zase jednou prokletý a usmíval jsem se jak měsíček. Ty vole, ale ty si mě vůbec neposlouchal, když jsem přednášel. Omluvil jsem se a vytáhl knihu Krysy ze žebradla. Ty vole, tak to chápu, tomu se nedá konkurovat. No, nasmáli jsme se jak puberťáci. Pokecali jsme o všem. Jen o ženských se nechtěl bavit. Netušil jsem proč a došlo mi to až po letech. Byl na kluky, jasně. Vůbec to na něm ale nebylo vidět. Byl moc chytrej a jsem mu dodnes vděčný za spoustu věcí. Tak pánové, dopijeme a jděte do prdele. Řekne nám výčepák, když nastane zavíračka. Jenže nám se nechce spát. 

Projdeme asi pět klubů a všude nás vyhodí. Chceme totiž, aby nám hráli naši muziku a to nikdo nechce. Karel je tak opilej, že ukazuje holkám u stolu, kde má náušnice. Na jednu takovou slušňačku vystrčí zadek a ona zaječí. Přijde chlap jak hovado a chytne nás za flígr. Letíme na dlažbu a děsně se tomu tlemíme. Azyl najdeme až v jednom studentském pajzlu, kde jsou všichni tak opilí, že je jim jedno, co pouštíme. Ještě předtím se ale musím vrátit pro igelitku s CD, kterou jsem v té legraci zapomněl. Gorila proti mě vyběhne a tak mám zase jednou štěstí. Nejen, že jsem nedostal do držky, ale ještě jsem uchránil hudbu. Tady vidíte, na čem kolikrát záleželo, co budu poslouchat. Následuje krásná scéna. U stolů sedí krásní mladí lidé. Budoucí právníci, lékaři a učitelé. A na malém parketu do rytmu divokých melodií spolu paří jako o život dva šílenci. Jeden metalista a druhý grinder. Padáme několikrát na budku, válíme se po zemi, křepčíme jak indiáni po kouzelné dýmce míru. Ale najednou svítá, ještě jedno pivo, pak musím na kolej. Budeš spát u nás, nenechám tě na ulici. Měl se totiž původně vrátit do Prahy. 

U škodovky je šedý dav. Hlavy skloněné, tašky se svačinami a kafem se kývají do rytmu. Co je to za zvířata a chuligány, ozve se nad námi, když blijeme kousek u mladých břízek. Ukážeme fuck of, o kterém tady stejně nikdo neví, co to znamená. Nahnal bych je do dolů, kretény, takhle se chovají mladí lidé? Jsou zralí pro kriminál. Ujdeme jen pár dalších kroků a padáme na zem. Na trávník, mezi chcanky a papíry. Trvá nám dost dlouho, než se dostaneme na nohy. Podpíráme jeden druhého, zase po letech řveme texty do panelových domů, umíráme a znovu se rodíme, jsme metaláci a grindeři, jsme svědomím sebe samých. Projdeme vrátnicí a můj nový kolega hodí šavli ve výtahu. Druhý den ji zapřeme a podpoříme uklízečku v jejich nadávkách. Kdo to mohl udělat? Ahoj blondýnko, tohle je Karel, můj nový kamarád. Karle, ukaž náušnici. Jen se na mě podívá, směje se mi a pak už za ní vlaje sukně. Padáme vedle sebe na postel a usneme spánkem spravedlivých. 

Hele, ty vole Karle, můžeš mi říct, proč poslední roky všichni mí známí a kamarádi odcházejí?  Já vím, už je to dlouho, co jsme se neviděli. Neměl si facebook, ani messengery. Prostě sis programoval a poslouchal grindcore. Občas jsme se potkali někde v Praze na koncertě a najednou tě vzala ta hrozná děvka nemoc. Asi mě neslyšíš, ale tahle povídka je věnovaná tobě, to se rozumí samo sebou. Na naše tance nikdy nezapomenu a děkuji ti, že si mi ukázal grindcore ohlodaný až na kost. Jednou si sedneme spolu, dáme si pivko a budeme poslouchat a tlemit se, jo? Díky za vše kámo.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. dubna 2025

Recenze/review - NECROVISION - The Gouging Process (2025)


NECROVISION - The Gouging Process
EP 2025, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Rezavý nůž, který mi právě zajíždí do břicha, má dlouhou historii. Pokaždé, když bylo nutné vykonat oběť a uklidnit bestii, která odjakživa spala v hluboké jeskyni, jste se mohli podívat do jejich očí. Bývaly to kruté obřady, plné krve a utrpení. Někteří na ně dávno zapomněli. Jenže démoni nikdy nespí. Bylo nutné znovu svolat padlé kněze, připravit oltář a sehnat tělo. Padám pomalu k zemi, poslouchám u toho nové EP texaských NECROVISION a moc dobře vím, že brzy přejdu na druhou stranu.

Těším se, protože pokud se tam hraje death metal takové kvality, jako umí tahle smečka, je potom směr, kterým jsem se vydal, správný. Ostré riffy, surové bicí, řev raněné šelmy. Tohle všechno ve mě vyvolává vzpomínky na pradávné obřady z devadesátých let minulého století. 


Celou dobu poslechu se pohybujeme ve stejných oblastech jako kapely typu CANNIBAL CORPSE, PESTILENCE, DEICIDE, MORBID ANGEL. Hrubý, neotesaný smrtící kov je zde obestřen temnou a chladnou atmosférou. Pánové hrají hudbu, u které se probouzejí nemrtví. A dělají ji uvěřitelně, opravdově, s takovou tou krvavou jiskrou v oku, kterou mám tolik rád. Žiji už dlouhé roky ve starých katakombách a vyhledávám právě podobné kousky shnilého masa, jako předkládají tihle maniaci. Skladby jsou velmi dobře, klasicky prašivě, zvukově ošetřeny a za povedený považuji i obal. Všem je asi jasné, že cesta, kterou se tihle tmáři vydali, je již hodně probádaná. V současné době existuje velké množství mladších kapel, které se tímto směrem vydávají. Na NECROVISION mě zaujal způsob, jakým tihle tmáři ke své morbidní práci přistupují. Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Hlavní je zabíjet hudbou, pohřbít vás zaživa, vyvolat temné stíny z toho nejhlubšího podsvětí. Myslím si, a klidně vám to podepíšu vlastní krví, že se jedná o velmi povedené EP, pro všechny pravověrné, ortodoxní fanoušky reálné a kruté smrti. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje. Útočí se zde přesně, přímo na vaše podvědomí. Nemůžu, jako starý metalový pes jinak, než vám novinku doporučit. Je v ní totiž obsaženo vše potřebné pro starodávné rituály. "The Gouging Process" doporučuji poslouchat v chladu a nejlépe v absolutní tmě. Teprve potom naplno vynikne její síla. Rezavý nůž, který mi právě zajíždí do břicha, má dlouhou historii. Pokaždé, když bylo nutné vykonat oběť a uklidnit bestii, která odjakživa spala v hluboké jeskyni, jste se mohli podívat do jejích očí. Bývaly to kruté obřady, plné krve a utrpení. Zahnívající, krutý a surový death metalový rituál plný temnoty, chladu a zla! Rezavý nůž, který se vám dostane do vnitřností i do podvědomí!

Asphyx says:

The rusty knife that's going into my stomach right now has a long history. Every time a sacrifice had to be made to appease a beast that had always slept in a deep cave, you could look into their eyes. It was a cruel ceremony, full of blood and suffering. Some have long forgotten them. But demons never sleep. It was necessary to reconvene the fallen priests, prepare the altar and find the body. I'm slowly falling to the ground, listening to the new EP from Texas' NECROVISION, knowing full well that I'm about to cross over to the other side.

I'm looking forward to it, because if there is death metal of the quality that this pack can play, then the direction I'm headed is the right one. Sharp riffs, raw drums, the roar of a wounded beast. All of this brings back memories of ancient rituals from the 1990s. 


All the time we are listening to it we are in the same areas as bands like CANNIBAL CORPSE, PESTILENCE, DEICIDE, MORBID ANGEL. Rough, uncut death metal is surrounded by dark and cold atmosphere. The gentlemen play music that wakes the undead. And they make it believable, real, with that bloody sparkle in the eye that I love so much. I've been living in the old catacombs for many years now, and I seek out pieces of rotten flesh just like these maniacs present. The tracks are very well, classically scabrous, sonically treated and I find the cover artwork hilarious. It's probably clear to all that the path these obscurantists have taken is already much explored. There are a large number of younger bands going in this direction nowadays. What struck me about NECROVISION is the way these darkies approach their morbid work. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but that's not even the point here. The point is to kill with music, to bury you alive, to summon dark shadows from the deepest underworld. I think, and I'll happily sign it with my own blood, that this is a very hilarious EP, for all orthodox fans of real and cruel death. I like that the band doesn't play around. The attack here is precise, straight to your subconscious. As an old metal dog, I can't help but recommend this new release. Because it contains everything you need for ancient rituals. I recommend listening to "The Gouging Process" in the cold and preferably in absolute darkness. Only then will its power fully emerge. The rusty knife that's going into my stomach has a long history. Every time it was necessary to make a sacrifice to appease a beast that had always slept in a deep cave, you could look into its eyes. It was a cruel ceremony, full of blood and suffering. A rotting, cruel and brutal death metal ritual full of darkness, cold and evil! A rusty knife that goes into your guts and your subconscious!


tracklist:
01. Feasting In A Cave Full Of Vermin 
02. Castration Of Divinity 
03. Gouging Process 
04. After The Flaying



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine