DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 6. dubna 2025

Report, photos, video - MORBIFIC, ASTRIFEROUS, FLESHLESS, KRAAKE - Woko klub, Jablonec nad Nisou - 4. 4. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

club: https://www.facebook.com/wokoklub

Už jsem tady dlouho nebyl, co? Omlouvám se, ale znáš to, práce, rodina, sport, do toho spousta dalších problémů. Normální život, jsem spokojený. Mám vlastně všechno, o čem jsme si kdysi povídali a o čem jsme snili. Opilí na jablonecké přehradě, když si zvracel do vody a krmil ryby. Když jsme zachraňovali tu mladou holku, co se chtěla utopit z nešťastný lásky. Pamatuješ? To už je tak dávno, že se mi vzpomínky ztrácejí v mlze. Brzy to budou tři roky, co si odešel. Poslední z mých starých kamarádů. Teď tu ležíš a já tě přišel navštívit a vypadám s tou krosnou jako blázen. Jako stará bábuška s konvičkou, co sem chodí každý den za svým manželem. Jsem na hřbitově a chvilku mi trvá, než se vrátím do reality. 







Někdy si připadám jako šedej vlk samotář, kterého zachytila fotopast při přechodu z Polska. V Jizerkách jsem už na koncertě nebyl několik let. Zbyla mi ale dovolená z minulého roku, pomalu začínalo jaro a bylo potřeba udělat na chalupě spoustu práce. Vyjel jsem už ve čtvrtek. Navštívil hrob svého nejlepšího kamaráda a potom si koupil nějaké pivo. Vše jsem vynesl nahoru, do kopců a po chvilce jsem seděl u stolu, s knihou a popíjel. Malý reprák s dobrou muzikou (noví IMPREACATION se střídali s EMBRIONAL). Dovolená může začít. Zítra tu je dole ve městě, v jednom klubu, co se mu říká Woko, koncert starého death metalu. Vyspím se dobře, nasekám hromadu dřeva a potom se vydám po hřebenech do Jablonce. Jdu kolem Nisanky, přes Kynast a hlavou mi jako šílené létají myšlenky na dobu, kdy jsem byl ztepilý, divoký a holky mi ležely u nohou. Kurva, proč to všechno tak rychle uteklo? 

Nějak automaticky, podvědomě, navštívím pár míst, kde jsme kdysi řádili. Připadá mi, že se kruh uzavřel. Kdysi dávno jsem měl na kolejích v Plzni období, kdy jsem neměl s kým jezdit na koncerty. Tak jsem vyrážel sám. Byla to pro mě vždycky taková terapie, při které jsem si ujasnil a srovnal všechno v hlavě. Uteklo více než třicet let a jsem na tom stejně. Jen toho piva vypiju o trošku méně a bývám víc unavený. Táhnu tuhle káru zvanou metal na bedrech už opravdu dlouho a abych pravdu řekl, tak mnohdy už nedržím prst na tepu doby. Mě třeba nebaví nekonečné diskuze na sociálních sítích. To si raději přečtu dobrou knihu. Nebo vyrazím ven, třeba jako teď, když popíjím u Jablonecké přehrady a čekám, až nastane čas a otevřou klub. Kolem trénují běžci, cyklisti a někdo vlezl už i do vody. Mě se klepou ruce po sekání dříví a zpočátku piju obouruč. Po třetím mám ale stisk pevný jako ocelový muž.






Klub Woko mě schramstne a i když jsem v Jablonci chodil vždycky jen Na Rampu, tak mi přijde, že sem tak nějak patřím odjakživa. Obsluha je k mojí maličkosti milá, pivo si dám s chutí a když zaplatím vstup, tak se konečně naladím na samotnou akci. Kdysi, jako malý, jsem sledoval Lovy beze zbraní o přírodě a vždycky jsem chtěl hrozně fotit zvířata. Třeba na to jednou dojde, zatím beru do rukou svůj drahý kompakt Canon a nastavím jej na špatné světelné podmínky. Jen se tak klátím klubem, nasávám atmosféru a těším se na první kapelu. Nevím čím to je, ale tady na severu mi všechno vždycky přijde upřímnější, ohlodanější na kost. Třeba tu nejsou, alespoň mi to tak přijde, žádní pozéři jako tomu bývá často v hlavním městě. Ale dost bylo mudrování, náladu mám tak akorát, hladinku v krvi také a jsem připraven na metal. Hlavou mi ještě jednou probleskne, jak jsme takhle kdysi s mým kamarádem čekávali pod pódiem a potom už je zde jenom smršť riffů, dunivých bicích, mocných vokálů a neskutečné pohody, která se rozlije mým tělem jako nějaká blahodárná tekutina. Pryč je najednou únava, veškerý stres všedních dní. Jsem tu jen já a muzika. Pojďme na to, narvěte to do mě pod tlakem. 




KRAAKE - pánové hrají black metal přesně takovým tím způsobem, co mám rád. Vše je syrové, mrazivé a evokuje to ve mě odkazy na kapely jako SATYRICON, MASTER´S´HAMMER, ROOT. Zkrátka a dobře, stará škola, přesně jak to mám nejraději. Rouhat se dá mnoha způsoby a ten který zvolili tihle maniaci, byl pro mě uvěřitelný a s takovou tou krvavou jiskrou v oku. Nic nového, ani převratného, ale ruku na prohnilé srdce, to dnes nedělá skoro nikdo. Skladby mě řezaly tou správnou stranou nože. Black metal až za hrob! 




FLESHLESS - není žádným tajemstvím, že mám pro tyhle staré patology naživo slabost. Je pro mě vždy milou povinností potkat je někde na pódiu. Viděl jsem FLESHLESS už tolikrát, že bych mohl jen znuděně postávat bokem, ale neudělal jsem to. Baví mě stará tvorba, líbí se mi ale i nové skladby, které v sobě mají víc temnoty. Je až fascinující, kolik je v těchto veteránech energie. Kdejaká mladá smečka by jim mohla závidět nadšení, feeling, i schopnost bourat muzikou zdi. Nahrubo nasekaný death metal a grindcore, to vše zabalené v mokvajících melodiích. Byl jsme stržen do víru a opět jsem si potvrdil, že na tuhle kapelu je spolehnutí. Z reproduktorů se k nám valilo pěkně divoké tsunami! Masakr, ostatně jako vždy. 





ASTRIFEROUS - když začala hrát tahle skupina z Kostariky, připadalo mi, že kolem začíná smrdět shnilé maso. Netuším, jestli jste někdy byli přítomni u exhumace hrobu, ale ani nemusíte. Stačí si poslechnout jejich death metal volně inspirovaný kapelami jako INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS a garantuji vám, že re rozpadnete v prach. Mě se to alespoň při pátečním vystoupení stalo. Byl to podmanivý obřad, starodávný rituál pro vyvolávání temných sil. Ze skladeb odkapávala zkažená krev a smrt byla zase jednou hodně blízko. Stála ve stínu a kývala souhlasně hlavou. Jak by také ne, hrálo se tu hlavně pro ní i pro všechny prokleté. Tohle byla hodně smradlavá, rozkládající se a mokvající death metalová mršina! Hroby byly otevřeny, rakve rozsekány na kusy! 





When this band from Costa Rica started playing, I thought I smelled rotten meat all around. I don't know if you've ever been present at a grave exhumation, but you don't have to. Just listen to their death metal loosely inspired by bands like INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS and I guarantee you will re crumble into dust. At least it happened to me during Friday's show. It was a captivating ceremony, an ancient ritual for summoning dark forces. The songs dripped with corrupted blood and death was once again very close. She stood in the shadows, nodding her head in agreement. How could she not, the music was played for her and all the damned. This was a very smelly, decomposing, pissing death metal carcass! The graves were opened, the coffins cut to pieces!

MORBIFIC - pánové vydávají 21. dubna nové album. Mám jej už nějaký čas doma na recenzi (která vyjde brzy) a tak pro mě bylo vystoupení těchto tmářů takovým potvrzením, jestli na mě jejich hudba funguje i naživo. Mohu vám podepsat vlastní krví, že to byla smradlavá pitva podle mého gusta. Kdysi dávno jsem dělal na civilní službě na patologii. Občas se tam děly podivné věci. Při vystoupení těchto maniaků jsem si na své morbidní zážitky ihned vzpomněl. Atmosféra opravdu připomínala veřejnou pitvu. Pacient ještě trošku žil, ale to nám nikomu nevadilo. Hlavní bylo, že jsme si tenhle totální shnilý nářez ve stylu AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG, užili. Reálně jsem cítil, že mám ruce ponořené hluboko do vnitřností. Pálil mě mozek a byl jsem mimo. Tohle byl starý, zahnívající death metal, jak vystřižený ze starých učebnic. Navíc zahraný s elegancí a morbidním nadšením. Pánové zkrátka přišli, provedli nám vivisekci a odešli středem! Úžasný temný zážitek!

 




The masters are releasing a new album on April 21. I've had it at home for a while for review (which will be out soon) and so for me the performance of these darkies was a confirmation if their music works for me live. I can sign with my own blood that it was a smelly dissection to my liking. Once upon a time, I worked in the civil service in pathology. Strange things happened there sometimes. When these maniacs performed, I immediately remembered my morbid experiences. The atmosphere was really like a public autopsy. The patient was still a little alive, but we didn't mind. The main thing was that we enjoyed this total rotten blast in the style of AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Realistically, I felt my hands were buried deep in my guts. My brain was burning and I was out of it. This was old, rotting death metal, like something out of the old textbooks. And played with elegance and morbid enthusiasm. Gentlemen simply came in, gave us a vivisection and left in the middle! What an amazing, dark experience!

Návštěvnost byla velmi slušná a zvuk musím rozhodně pochválit. Už dlouho jsem neslyšel takhle dobře odvedenou práci. Klobouček! Co se týká organizace, tak je znát, že pánové mají muziku rádi. Vše běželo jako po drátkách.

Jak už bývá mým dobrým zvykem, rád bych poděkoval všem, co se o tuhle akci zasloužili. Pevně věřím, že jsme se neviděli naposledy. Klub Woko vám můžu jenom doporučit. Moc se mi tam líbilo. Pro menší, undergroundové akce se jedná o místo jako stvořené. Bylo to opravdu fajn, děkuji pěkně. Nečekal jsem, kolik potkám v Jablonci známých a kamarádů. I kvůli vám byl večer ještě víc vydařený. Rád jsem vás viděl! Některá setkání zahřála u srdce.







Když jsem tuhle dovolenou a akci plánoval, měl jsem v hlavě několik neznámých. Jak se dostanu zpátky na chalupu? Za den jsem nakonec nachodil něco ke dvaceti kilometrům v kopcích. Lehce pod vlivem (cestou vystřízlivím), jsem se vydal směr Kynast. Nikde ani živáčka, přesto jsem měl pocit, že jsem právě zhlédl několik hororových filmů a nechce se mi věřit, že ve stínu nikdo nestojí. Bolí mě nohy, pálí na plicích, je to pro mě docela náročné. Podcenil jsem síly? Ne, já se nedám, jsem stará škola. Nesmím si nikde sednout, jinak usnu a umrznu. Pohltí mě les, vylezu nahoru na hřebeny. Svítím si telefonem, potkám samozřejmě několik srnek, lišku a potom se objeví on. Není to šedý vlk, ale toulavý pes. Chvíli na sebe ceníme zuby, ale nakonec to vzdá. Zdá se, že mám štěstí, říkám si pod kaštanem, u kterého jsme kdysi s mým kamarádem vždycky kouřili (a následně cucali mentolový bonbóny, aby byla moje máma v klidu), než jsme se vydali do chalupy. Kamna dávno vyhasla a tak si jen zalezu pod spacák. Chvilku vytuhnu a pak klepu kosu až do rána. 


Když vstanu, tak si sednu na lavičku a dlouho se dívám na Ještěd. Jsem moc rád, že jsem vyrazil. Takhle nějak má, podle mě, vypadat underground! Držte se v současném divném světě a třeba se jednou potkám i s vámi. Věřte mi, že to stojí pořád za to! Je to moje krev, neumím bez koncertů žít. Prostě to nejde a jsem tomu moc rád. Děkuji vám za pozornost, moc si vaší přízně i toho, že v dnešní době vůbec čtete, vážím! Death metal forever! Na zdraví, přátelé! Jdu sekat dříví a potom asi zmizím na nějaký čas v lesích....jsem prostě šedý vlk samotář...


about bands on DEADLY STORM ZINE:

ASTRIFEROUS:


MORBIFIC:



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - TRENCH FOOT - Cavernous Necrophagy (2025)


TRENCH FOOT - Cavernous Necrophagy
EP 2025, Iron Fortress Records, Cavernous Records

for english please scroll down

Všichni si mysleli, že je to jenom starý hodný pán, který nemůže spát. Chodíval každý večer ulicemi, usmíval se a čekal, až se setmí. Objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Sledoval z davu bouračky, byl u toho, když někoho pobodali. Stával ve stínu, ukrytý v temnotě. S krvavou jiskrou v oku, když někomu hořel dům. Včera ho konečně chytili. Na starém opuštěném hřbitově. Právě vytáhl z hrobu rakev a otevřel ji. A pořád se u toho usmíval.

Mám rád, když kapela spojí starý, prašivý death metal a hororovou tématiku. Hudba potom dostane úplně jiný rozměr. Maniaci TRENCH FOOT pocházejí z Liverpoolu a hrají postaru. S takovým tím pradávným nadšením, plesnivým zvukem a touhou zabíjet hudbou. Riffy jsou zde ušpiněné od krve a vokál je nasáklý chorobami. Myslím si, že tahle hrobka stojí rozhodně za bližší prozkoumání. 


Jako by při poslechu byli všichni kolem mě zasaženi nějakou hnusnou, hnisavou infekcí. Odpadává jim maso od kostí, mozek se vaří ve vlastní šťávě a v některých případech dochází k pokousání. Mám pro podobný, starosvětský death metal slabost, koneckonců, již spoustu let o něm píšu a TRENCH FOOT jsem si ihned zařadil do své sbírky mokvajících a morbidních artefaktů. Jsem opravdu nadšený ze zvuku, který je masivní, syrový, ale zároveň dobře čitelný a chladný. Kombinace černé a červené na obalu dává zase na vědomí, že tu máme co do činění z hudbou, která je zahraná od srdce, opravdově, s krutými a nekompromisními důsledky. Pánové občas nechávají vzpomenout na kapely jako MORBID ANGEL, OBITUARY, JUNGLE ROT, BOLT THROWER. Atmosféra je velmi podobná, což považuji za jasnou známku kvality. Jednotlivé motivy se zde valí kupředu jako stoka pod vaším městem. Plavou v ní ostatky dávno mrtvých těl. Vše smrdí nenávistí, vztekem a když si nedáte pozor, tak budete staženi do hlubiny. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně nemám proti novému EP "Cavernous Necrophagy" žádných námitek. Skladby jsou napsány uvěřitelně, rád se k nim vracím, novinka mě baví i po delší době. Pro mě je vždy důležité, abych kapele jejich řemeslo věřil a Britové odvedli poctivou práci. Hudba zde má ale ještě něco navíc, drive, sílu, jiskru, říkejte si tomu jak chcete. Faktem ale je, že tahle smečka vás roztrhá na kusy, pohřbí zaživa a rozdrtí na prach. Nahrávku si vezmu určitě s sebou, až půjdu, jako každý večer, ven. Moje kroky budou směřovat, a to je vám doufám jasné, na dávno opuštěný  hřbitov. Exhumace starého, poctivého, morbidního a prašivého death metalového hrobu! Temný a děsivý hororový zážitek! 

Asphyx says:

Everyone thought he was just a good old gentleman who couldn't sleep. He used to walk the streets every night, smiling and waiting for darkness to fall. He appeared every time something bad happened. He watched the crashes from the crowd, was there when someone got stabbed. He stood in the shadows, hidden in the darkness. With a bloody sparkle in his eye when someone's house was on fire. Yesterday, they finally caught him. In an old abandoned cemetery. He'd just pulled a coffin out of a grave and opened it. And he was still smiling.

I love it when a band combines old, grimy death metal with horror themes. It gives the music a whole new dimension. The maniacs TRENCH FOOT are from Liverpool and play the old school way. With that ancient enthusiasm, moldy sound and desire to kill with music. The riffs here are bloodstained and the vocals are soaked in disease. I think this tomb is definitely worth a closer look.


It's like everyone around me is being stricken with some kind of nasty, festering infection as I listen. Their flesh is falling off their bones, their brains are boiling in their own juices, and in some cases they're getting bitten. I have a soft spot for similar, old world death metal, after all, I've been writing about it for many years now, and I immediately added TRENCH FOOT to my collection of swamping and morbid artifacts. I'm really excited about the sound, which is massive, raw, but at the same time clear and cool. The combination of black and red on the cover again lets you know that we are dealing with music that is played from the heart, for real, with harsh and uncompromising consequences. The gentlemen sometimes let us remember bands like MORBID ANGEL, OBITUARY, JUNGLE ROT, BOLT THROWER. The atmosphere is very similar, which I consider a clear sign of quality. The individual themes here roll forward like a sewer under your city. The remains of long-dead bodies float in it. Everything reeks of hatred, rage and if you're not careful, you'll be dragged down into the depths. All things considered, I actually have no objections to the new EP "Cavernous Necrophagy". The songs are written in a believable way, I like to come back to them, and I enjoy the new stuff even after a long time. It's always important for me to trust a band in their craft and the Brits have done an honest job. But the music here has something extra, drive, power, sparkle, call it what you will. But the fact is that this pack will tear you apart, bury you alive and crush you to dust. I'll definitely take the record with me when I go out, like I do every night. My steps will be, as I hope you can see, in a long-abandoned cemetery. An exhumation of an old, honest, morbid and dusty death metal grave! A dark and terrifying horror experience!


tracklist:
01. Introduction 
02. Subterranean Anthropophagi 
03. Gradually Torn In Two 
04. Cutaneous Myiasis
05. Canine Mutilation

band:
Joe Bradley - Vocals, Guitars (lead)
Kayne Watson - Bass
Max Baker - Guitars (rhythm)
Harry Walker - Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý třetí - Grindcore ohlodaný až na kost


Příběh čtyř stý devadesátý třináctý - Grindcore ohlodaný až na kost

Nějak jsem nevěděl, co si zapsat za předměty. Veškeré, alespoň trošku humanitní, kterých bylo na strojárně samozřejmě málo, jsme vyčerpal. Byl jsem z toho docela nešťastnej. Seděl jsem s papírovou brožurou na klíně a četl si. Musíš si něco vybrat, jinak nebudeš mít dost kreditů. Říká mi blondýnka a přivine se ke mě jako popínavá rostlina na strom. Cítím její blízkost. Jsi paní hedvábná, říkám jí stále dokola. Směje se na mě, stejně, když je holka usměvavá, tak je to něco tak krásnýho. Odhodím brožurku a vezmu ji do náruče. Ne, teď ne, říká a myslí ano. Nakonec, když jsme potom přišli večer z hospody, ještě před spaním jsem zakroužkoval výpočetní techniku. Programování. Je to budoucnost, říkali všichni. ještě jsem nevěděl, na co jsem se upsal. Druhý den odnesu papíry na sekretariát. Ihned mě samozřejmě seřvou, že jsem vše nevyplnil hůlkovým písmem. Jen mávnu rukou a myslím si něco o prdeli. To je vám taková zvláštní věc, kamkoliv jste tenkrát někam přišli, všichni byli nervózni a nasraní. Hlavně na vrátnicích, na úřadech, u doktora, v tramvaji. Zvláštní. My to měli u prdele. Byli jsme mladí a smáli jsme se tomu. 

Pamatuji si, že mi mrzly nohy. Zapomněl jsem si v Boleslavi džíny a tak jsem musel ještě 14 dní vydržet v kraťasech. Na poli byla námraza a od huby mi šla pára. Sotva jsem do školy došel. Jak tu už nebyl nikdo, s kým bych si mohl po chlapsku pokecat, uzavřel jsem se do sebe. Díval jsem se úplně stejně jako na střední z okna, dělal spoustu automatických pohybů. Zvedal jsem se jen kvůli tomu, abych nemusel na vojnu. Byl jsem frustrovanej skoro celej den. Záviděl jsem budoucím učitelkám, právníkům, ekonomům, kteří se smáli a těšili se do školy. Alespoň ty, které jsem potkal. Byl jsem jak rozdvojený. Ve škole divný morous, co si s discmanem na uších zalézá do rohu a nechce s nikým nic mít a potom na koleji, kde jsem na pokoji plném holek zářil. Byla to svým způsobem taková podivná rovnováha. Před školou, hned vedle schodů, pod cedulí zákaz kouření, stojí hubenej mladej kluk. Hele vole, nemáš zapalovač? Připálil jsem mu. Koukám, metal, co? A poctivej. Dali jsme se do řeči. Pražák, co si tu dodělává doktorát. Zajdem pak do hospody, nevíš o nějaký normální. Dokouřil, omluvil se a zalezl dovnitř. Potkám holky z kruhu a prohodíme pár prázdných slov. Na diskotéce pro ní přišel on a ne ten druhej, hihihihi, hahaha. Nuda. Nasadím si sluchátka a jen tak přikyvuji. A tak se dostaneme do auly, kde má být přednáška.

Sedím zase až nahoře, v rohu, abych nebyl úplně vidět. Pod stolem mám knihu o zmutovaných krysách od Jamese Herberta. Oklepu se hnusem, je to napsaný fakt hodně uvěřitelně. Ten příběh si pak pamatuji celý život. Na rozdíl od přednášeného. Cože? Konečně si všimnu, že ten potetovanej maník, co jsem s ním kouřil před školou, je přednášející. Zrovna promítá nějaké algoritmy na plátno. Mluví úplně jinak. Chvilku ho poslouchám, ale asi po půl hodině se úplně ztratím. Poklepu na rameno jedné obrýlené spolužačce. Má na sobě šedivý svetr a manžestrové kalhoty. Asi mě miluje, čehož již několik let využívám k tomu, že mi kopíruje svoje pečlivé zápisky. Občas se na ní usměju, už jsem jí i něco koupil v bufetu. Zahráváš si s ohně, říkala mi moje milá, naštvaná ženská je nebezpečná. A tak zase jednou balancuji na ostří nože. Kývne souhlasně hlavou a obdaří mě jakože smyslným úsměvem. Je to hodná holka, přál bych jí někoho normálního, ale teď už mě nechte, vše je zařízeno a mohu se naplno věnovat krysám. 

O přestávce si zalezu úplně dozadu, ale když skončíme, tak vyrazím ostrým krokem pryč. Ale on mě doběhne, co ta hospoda? A tak ho, jmenuje se Karel, odvedu k Darebákovi. Na programátora a matematika mluví normálně. Sedí proti mě a když se podrbe na rukou, tak ukáže potetované ruce. Tenkrát to nebylo tak časté, stejně jako náušnice (ještě jsem nevěděl, že se tomu říká piercing), které měl různě po těle. To mi tedy neukazoval, ale jen řekl. Neměl jsem důvod mu nevěřit. Chvilku mluvíme o škole, ale pak naše slova pomalu zabrousí na hudbu. Najednou se přede mnou otevře nový svět. Znám sice CARCASS  pár dalších grindcore kapel, ale já ani tenkrát nevěděl, že se tomu říká grind. Pro mě to byl death metal, extrémní a stejně jako třeba různý brutaly, nic moc pro mě. Jejich kouzlo jsem objevil postupně, až časem. A byl to právě můj učitel, který mě k téhle extrémní odnoži přivedl. Jak byl chytrej, tak byl i sociálně velmi hodnej. Nijak se nepovyšoval, nemachroval. Musel jsem z brašny vytáhnout svůj notes a najednou jsem v něm měl spoustu nových jmen. Po letech jsme spolu jeli na Obscene Extreme, která pro něj byla taková Mekka. Asi jako pro všechny fanoušky žánru.

Tohle je na naší muzice super. Můžete si poslechnout klidný doom, kombinaci s vážnou muzikou, heavík, rychlý thrash, temný death metal a nebo chladný black. Tohle všechno jsem znal, ale třeba takové NAPALM DEATH jsem už považoval docela za extrém. Ale právě teď, v Plzni, ve třetí hospodě, ve které jsme ten den byli, jsem si pro sebe objevil i grindcore. Vyprávěl mi o filozofii, o divokých koncertech. Připadal mi jak nějaký extrémní punkáč. Do Music Records jsme šli už dost opilí. Několikrát jsme se v těch několika místnostech ztratili. Nosil mi CD a říkal mi, u čeho neudělám chybu. Dal jsem na něj a během několika hodin jsem zase trošku změnil směr své milované hudby. NASUM, AGATHOCLES, UNHOLY GRAVE, TERRORIZER, REPULSION, to je jen pár jmen, které mě napadají. Stáli jsme tam, ještě ráno úplně cizí lidé a neustále vykřikovali u repráků v obchodě, když jsme si pouštělo ukázky. Dokonce nás upozornili, že rušíme ostatní (a zároveň nám doporučili několik dalších desek). Každý dobrý nákup se musí oslavit a tak jsem seděl na náměstí v knajpě a držel v rukou igelitku plnou skvostů. 

Mladá Boleslav je malé město a v Plzni mi všichni, se kterými se dalo kecat o muzice, odešli. Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Občas jsem také přispěl s něčím, co neznal, ale jinak mě doslova smetl. Setmělo se a já zašel k výčepu, telefonem jsem zavolal na kolej a blekotal do sluchátka spoustu omluvných slov. Moje holka věděla, že jsem v rauši, že mě nemá cenu peskovat, ani mě lákat na nové spodní prádlo. Byl jsem zase jednou prokletý a usmíval jsem se jak měsíček. Ty vole, ale ty si mě vůbec neposlouchal, když jsem přednášel. Omluvil jsem se a vytáhl knihu Krysy ze žebradla. Ty vole, tak to chápu, tomu se nedá konkurovat. No, nasmáli jsme se jak puberťáci. Pokecali jsme o všem. Jen o ženských se nechtěl bavit. Netušil jsem proč a došlo mi to až po letech. Byl na kluky, jasně. Vůbec to na něm ale nebylo vidět. Byl moc chytrej a jsem mu dodnes vděčný za spoustu věcí. Tak pánové, dopijeme a jděte do prdele. Řekne nám výčepák, když nastane zavíračka. Jenže nám se nechce spát. 

Projdeme asi pět klubů a všude nás vyhodí. Chceme totiž, aby nám hráli naši muziku a to nikdo nechce. Karel je tak opilej, že ukazuje holkám u stolu, kde má náušnice. Na jednu takovou slušňačku vystrčí zadek a ona zaječí. Přijde chlap jak hovado a chytne nás za flígr. Letíme na dlažbu a děsně se tomu tlemíme. Azyl najdeme až v jednom studentském pajzlu, kde jsou všichni tak opilí, že je jim jedno, co pouštíme. Ještě předtím se ale musím vrátit pro igelitku s CD, kterou jsem v té legraci zapomněl. Gorila proti mě vyběhne a tak mám zase jednou štěstí. Nejen, že jsem nedostal do držky, ale ještě jsem uchránil hudbu. Tady vidíte, na čem kolikrát záleželo, co budu poslouchat. Následuje krásná scéna. U stolů sedí krásní mladí lidé. Budoucí právníci, lékaři a učitelé. A na malém parketu do rytmu divokých melodií spolu paří jako o život dva šílenci. Jeden metalista a druhý grinder. Padáme několikrát na budku, válíme se po zemi, křepčíme jak indiáni po kouzelné dýmce míru. Ale najednou svítá, ještě jedno pivo, pak musím na kolej. Budeš spát u nás, nenechám tě na ulici. Měl se totiž původně vrátit do Prahy. 

U škodovky je šedý dav. Hlavy skloněné, tašky se svačinami a kafem se kývají do rytmu. Co je to za zvířata a chuligány, ozve se nad námi, když blijeme kousek u mladých břízek. Ukážeme fuck of, o kterém tady stejně nikdo neví, co to znamená. Nahnal bych je do dolů, kretény, takhle se chovají mladí lidé? Jsou zralí pro kriminál. Ujdeme jen pár dalších kroků a padáme na zem. Na trávník, mezi chcanky a papíry. Trvá nám dost dlouho, než se dostaneme na nohy. Podpíráme jeden druhého, zase po letech řveme texty do panelových domů, umíráme a znovu se rodíme, jsme metaláci a grindeři, jsme svědomím sebe samých. Projdeme vrátnicí a můj nový kolega hodí šavli ve výtahu. Druhý den ji zapřeme a podpoříme uklízečku v jejich nadávkách. Kdo to mohl udělat? Ahoj blondýnko, tohle je Karel, můj nový kamarád. Karle, ukaž náušnici. Jen se na mě podívá, směje se mi a pak už za ní vlaje sukně. Padáme vedle sebe na postel a usneme spánkem spravedlivých. 

Hele, ty vole Karle, můžeš mi říct, proč poslední roky všichni mí známí a kamarádi odcházejí?  Já vím, už je to dlouho, co jsme se neviděli. Neměl si facebook, ani messengery. Prostě sis programoval a poslouchal grindcore. Občas jsme se potkali někde v Praze na koncertě a najednou tě vzala ta hrozná děvka nemoc. Asi mě neslyšíš, ale tahle povídka je věnovaná tobě, to se rozumí samo sebou. Na naše tance nikdy nezapomenu a děkuji ti, že si mi ukázal grindcore ohlodaný až na kost. Jednou si sedneme spolu, dáme si pivko a budeme poslouchat a tlemit se, jo? Díky za vše kámo.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. dubna 2025

Recenze/review - NECROVISION - The Gouging Process (2025)


NECROVISION - The Gouging Process
EP 2025, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Rezavý nůž, který mi právě zajíždí do břicha, má dlouhou historii. Pokaždé, když bylo nutné vykonat oběť a uklidnit bestii, která odjakživa spala v hluboké jeskyni, jste se mohli podívat do jejich očí. Bývaly to kruté obřady, plné krve a utrpení. Někteří na ně dávno zapomněli. Jenže démoni nikdy nespí. Bylo nutné znovu svolat padlé kněze, připravit oltář a sehnat tělo. Padám pomalu k zemi, poslouchám u toho nové EP texaských NECROVISION a moc dobře vím, že brzy přejdu na druhou stranu.

Těším se, protože pokud se tam hraje death metal takové kvality, jako umí tahle smečka, je potom směr, kterým jsem se vydal, správný. Ostré riffy, surové bicí, řev raněné šelmy. Tohle všechno ve mě vyvolává vzpomínky na pradávné obřady z devadesátých let minulého století. 


Celou dobu poslechu se pohybujeme ve stejných oblastech jako kapely typu CANNIBAL CORPSE, PESTILENCE, DEICIDE, MORBID ANGEL. Hrubý, neotesaný smrtící kov je zde obestřen temnou a chladnou atmosférou. Pánové hrají hudbu, u které se probouzejí nemrtví. A dělají ji uvěřitelně, opravdově, s takovou tou krvavou jiskrou v oku, kterou mám tolik rád. Žiji už dlouhé roky ve starých katakombách a vyhledávám právě podobné kousky shnilého masa, jako předkládají tihle maniaci. Skladby jsou velmi dobře, klasicky prašivě, zvukově ošetřeny a za povedený považuji i obal. Všem je asi jasné, že cesta, kterou se tihle tmáři vydali, je již hodně probádaná. V současné době existuje velké množství mladších kapel, které se tímto směrem vydávají. Na NECROVISION mě zaujal způsob, jakým tihle tmáři ke své morbidní práci přistupují. Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Hlavní je zabíjet hudbou, pohřbít vás zaživa, vyvolat temné stíny z toho nejhlubšího podsvětí. Myslím si, a klidně vám to podepíšu vlastní krví, že se jedná o velmi povedené EP, pro všechny pravověrné, ortodoxní fanoušky reálné a kruté smrti. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje. Útočí se zde přesně, přímo na vaše podvědomí. Nemůžu, jako starý metalový pes jinak, než vám novinku doporučit. Je v ní totiž obsaženo vše potřebné pro starodávné rituály. "The Gouging Process" doporučuji poslouchat v chladu a nejlépe v absolutní tmě. Teprve potom naplno vynikne její síla. Rezavý nůž, který mi právě zajíždí do břicha, má dlouhou historii. Pokaždé, když bylo nutné vykonat oběť a uklidnit bestii, která odjakživa spala v hluboké jeskyni, jste se mohli podívat do jejích očí. Bývaly to kruté obřady, plné krve a utrpení. Zahnívající, krutý a surový death metalový rituál plný temnoty, chladu a zla! Rezavý nůž, který se vám dostane do vnitřností i do podvědomí!

Asphyx says:

The rusty knife that's going into my stomach right now has a long history. Every time a sacrifice had to be made to appease a beast that had always slept in a deep cave, you could look into their eyes. It was a cruel ceremony, full of blood and suffering. Some have long forgotten them. But demons never sleep. It was necessary to reconvene the fallen priests, prepare the altar and find the body. I'm slowly falling to the ground, listening to the new EP from Texas' NECROVISION, knowing full well that I'm about to cross over to the other side.

I'm looking forward to it, because if there is death metal of the quality that this pack can play, then the direction I'm headed is the right one. Sharp riffs, raw drums, the roar of a wounded beast. All of this brings back memories of ancient rituals from the 1990s. 


All the time we are listening to it we are in the same areas as bands like CANNIBAL CORPSE, PESTILENCE, DEICIDE, MORBID ANGEL. Rough, uncut death metal is surrounded by dark and cold atmosphere. The gentlemen play music that wakes the undead. And they make it believable, real, with that bloody sparkle in the eye that I love so much. I've been living in the old catacombs for many years now, and I seek out pieces of rotten flesh just like these maniacs present. The tracks are very well, classically scabrous, sonically treated and I find the cover artwork hilarious. It's probably clear to all that the path these obscurantists have taken is already much explored. There are a large number of younger bands going in this direction nowadays. What struck me about NECROVISION is the way these darkies approach their morbid work. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but that's not even the point here. The point is to kill with music, to bury you alive, to summon dark shadows from the deepest underworld. I think, and I'll happily sign it with my own blood, that this is a very hilarious EP, for all orthodox fans of real and cruel death. I like that the band doesn't play around. The attack here is precise, straight to your subconscious. As an old metal dog, I can't help but recommend this new release. Because it contains everything you need for ancient rituals. I recommend listening to "The Gouging Process" in the cold and preferably in absolute darkness. Only then will its power fully emerge. The rusty knife that's going into my stomach has a long history. Every time it was necessary to make a sacrifice to appease a beast that had always slept in a deep cave, you could look into its eyes. It was a cruel ceremony, full of blood and suffering. A rotting, cruel and brutal death metal ritual full of darkness, cold and evil! A rusty knife that goes into your guts and your subconscious!


tracklist:
01. Feasting In A Cave Full Of Vermin 
02. Castration Of Divinity 
03. Gouging Process 
04. After The Flaying



pátek 4. dubna 2025

Recenze/review - SEPSIS - Fetishize the Gutted (2025)


SEPSIS - Fetishize the Gutted
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Divný byl už jako dítě. Nikdo ho neměl rád, spolužáci se mu smáli. Otec pil a matka měla dost problémů sama se sebou. První kočku oběsil už na základní škole. Trápil zvířata a rád se díval do jejich očí, když umírala. Klasický případ sadisty. Byla jen otázka času, kdy odchytí nějakou dívku. Systém zase jednou selhal a najednou byli všichni překvapeni. Rád cestoval a nechával za sebou celou řadu mrtvol. Trvalo to dlouho, než ho chytili. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem poslouchal nové album kapely SEPSIS z Kalifornie. 

Jedná se o klasický, tradiční death metal s příměsí zkažené krve. Guturální témata jsou zde podávána velmi uvěřitelně, zkušeně, divoce a nekompromisně. Není to nic nového, ani převratného, ale o to zde ani nejde. Hlavní je, že kapele věřím každou notu, každý riff. Album má také velmi morbidně podmanivou atmosféru. Koneckonců posuďte sami. 


Když "Fetishize the Gutted" poslouchám, tak si často vzpomenu na kapely jako CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, SEVERE TORTURE. Zkrátka a dobře, brutalita se zde potkává se surovostí. Nevím, jestli jste někdy navštívili stará jatka, ale ten pocit je velmi podobný. Do zdí je otištěn nářek obětí a představa, že jsou zde popravováni lidé, není zase tak daleko od pravdy. Koneckonců, každý z nás má v sobě určité množství temnoty. SEPSIS všechna tyto zvrácená témata vzala a vytáhla je na povrch. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově. Když tuhle desku poslouchám, tak se opravdu cítím jako zavřený v chladné cele. Svázaný a mučený, přikovaný na zeď. Američané vás rozsekají na malé kousky, rozdrtí vás na prach. Jedná se přesně o takový ten druh nahrávky, která vám propláchne mozek kyselinou. Rozdrásá vám obličej do krve a stáhne vás z kůže. Povedl se zvuk i obal, navíc v sobě mají songy takový ten těžko definovatelný drive a sílu. Pokaždé, když tohle album slyším, tak mám sto chutí vzít do rukou nůž a jít naporcovat další syrové maso. Někteří lidé v sobě mají vztek a pořádnou porci nenávisti. Připomínají predátory na lovu, divoké šelmy, které touží jen po jediném. Po čerstvé krvi. V hudbě Američanů jsou úplně stejné nálady a atmosféra. Nezbývá mi nic jiného, než vám album doporučit. Má v sobě totiž vše potřebné pro poctivou pitvu. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám tihle maniaci předkládají, je krutá, smradlavá a ošklivá. Poslouchejte hodně nahlas! Devastující, krutý a surový death metal, který vás rozemele na prach! Hniloba s příměsí zkažené krve! 

Asphyx says:

He was weird even as a kid. Nobody liked him, his classmates laughed at him. His father drank and his mother had enough problems with herself. He hung his first cat in elementary school. He tormented animals and liked to look into their eyes when they died. A classic case of sadism. It was only a matter of time before he caught a girl. The system failed once again, and suddenly everyone was surprised. He liked to travel and leave a trail of corpses in his wake. It took a long time to catch him. I remembered him when I was listening to the new album by the California band SEPSIS. 

It's classic, traditional death metal with a touch of bad blood. The gutural themes here are delivered in a very believable, experienced, ferocious and uncompromising way. It's nothing new or groundbreaking, but that's not the point here. The main thing is that I trust the band with every note, every riff. The album also has a very morbidly captivating atmosphere. After all, judge for yourself. 


When I listen to "Fetishize the Gutted" I often think of bands like CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, SEVERE TORTURE. In short, brutality meets brutality here. I don't know if you've ever visited an old slaughterhouse, but the feeling is very similar. The wailing of the victims is imprinted on the walls and the idea that people are being executed here is not that far from the truth. After all, we all have a certain amount of darkness inside us. SEPSIS has taken all of these twisted themes and brought them to the surface. The songs are written in a very believable, real way. When I listen to this record, I really feel like I'm locked in a cold cell. Tied up and tortured, chained to the wall. The Americans chop you up into little pieces, crush you into dust. It's exactly the kind of record that washes your brain with acid. It'll rip your face to shreds and skin you. The sound and the cover art are great, plus the songs have that hard to define drive and power to them. Every time I hear this album I feel like picking up a knife and going to cut up some more raw meat. Some people have a lot of anger and a lot of hate in them. They're like predators on the hunt, wild beasts that want only one thing. Fresh blood. In the music of the Americans, the mood and the atmosphere are exactly the same. I have no choice but to recommend the album to you. It has everything you need for an honest dissection. Death takes many forms and the one these maniacs present to us is cruel, smelly and ugly. Listen very loud! Devastating, cruel and brutal death metal that will grind you to dust! Rotten with an admixture of rotten blood!


tracklist:
01. Defiled by the Blade 
02. Barbaric Human Butchery 
03. Ingesting the Unborn 
04. Chainsawdomized 
05. Fetishize the Gutted 
06. Skewered Skulls 
07. Beaten Into Obedience 
08. Conceived in the Casket 
09. Orgasmic Impalement 
10. Raped and Ruined

band:
Sam Hughes - Drums, Vocals
Ballard Greedy - Guitars
Liam Harris - Bass
Mason Aalgaard - Guitars
Jacob Oiesen  - Songwriting


KNIŽNÍ TIPY - Poslední neuvěřitelné dobrodružství pana Monroea - Dan Mooney (2020)


Poslední neuvěřitelné dobrodružství pana Monroea - Dan Mooney
2020, XYZ (CZ)

Občas zapomínám na to, jaké mám vlastně skvělou tchýni a tchána. Jak si rozumím s vlastní mámou. Jezdím za stařenkami a stařečkem, co to jenom jde a i když je na nich věk znát, tak si stále zachovávají takový ten zdravý nadhled, humor. Bývám mnohdy překvapený, jak jim to pálí, jaké mají zkušenosti. Mnohdy jsou rozumnější a nenechají se tolik ovlivnit médii, což třeba o některých svých kamarádech, kolezích, říci nemohu. A to jsou třeba i o 40 let mladší. Vypadá to, že každý asi stárne jinak. Možná záleží na tom, jaký měl život, jaké má zkušenosti. I když osobně si myslím, že to je asi náturou. Někdo zkrátka pořád nadává a je jedno, jestli je mladý nebo starý. Někdo zakysne hrozně brzy. Tolik moje pozorování. Netuším, jaký jednou ve stáří budu já, ale představa domova důchodců jako ve skvělé knize Dana Mooneyho, mě vcelku děsí. Dokud chodíš, tak je svět hezkej, říkával můj strejda, co si prošel koncentrákem i Jáchymovem. Dožil se 95 a i když neslyšel, tak to byl až do své smrti neskutečnej borec.

Já to na jednu stranu chápu. Člověka pořád něco bolí, nerozumí už spoustě věcí, zapomíná. Musí to být těžké a jak říká moje máma, stáří není pro sraby. Osobně jsou mi oba staříci, kteří jsou sice nesnesitelní, svým způsobem sympatičtí. Kniha plná přesně takového toho sarkasmu, který mám rád. Joel a Frank, každý úplně jiný, s odlišným životem, náturou, se nejdřív navzájem štvou. Jenže postupně si k sobě naleznou cestu. Bylo to pro mě vlastně hrozně zvláštní tuhle knížku číst. Nedalo mi to a najednou jsem byl v důchoďáku v Jablonci nad Nisou, seděl jsem proti strejdovi, on mě držel za ruku a měl už jen chvilkové jasné myšlenky. Jinak se ztrácel ve vzpomínkách. Nebo moje babička, na smrtelné posteli, která mi doporučila několik knížek a pak odešla. Bylo mi dvanáct a protože jsem ji měl moc rád, tak jsem skoro měsíc nemluvil. A všechny knihy jsem si přečetl, to je doufám všem jasné. 

Určitě znáte, potkáváte je, takové ty přednasrané důchodce. Snažím se jim vyhýbat, ale občas dojde samozřejmě ke střetům. Když do mě narážejí ve frontě u kasy vozíkem, když mi nadávají v tramvaji a já nevím proč, když je všude volno. Oni na mě, že je to jejich místo, jako kdyby jej měli předplacené. Štve mě, když peskují bez důvodu malé děti, které nic nedělají. Já měl babičky a dědy hrozně hodný a nebál bych se napsat moudré. Nějak netuším, kde se v některých starých lidech bere ten vztek, ta nenávist. My asi nebudeme tak dlouho v důchodu jako oni, místo toho, aby si užívali, že mají volno, čas na koníčky, tak prudí. Nechápu to. Většina taková samozřejmě není, znám i spoustu hodných a milých stařešinů, ale ty zlí jsou tak nějak vždycky víc vidět. Čím to je? Dobou, výchovou? Hodně jsem nad tím přemýšlel, když jsem Poslední neuvěřitelné dobrodružství pana Monroea četl. Byla to zábava, ale také důvod k tomu se zamyslet. 

Přemýšleli jste o tom také někdy? Hele, mě bylo před nedávnem padesát a zatím jako dobrý, ale už jsem někdy víc unavený, to je jasná věc. Už mi není dvacet, ten rozdíl znát je. Snažím se nezakrnět, rád se učím nové věci, třeba zrovna knihy a čtení mi pomáhá tříbit mysl. Zajímám se hodně o technické novinky, vybírám si mezi nimi ty, které by mě mohly bavit. S muzikou je to podobné. Také stále rád objevuji nové kapely, nechci dopadnout tak, že budu celý život poslouchat dokola jen pár jmen. Pravdou ale je, že když jdu do hospody s někým mladým, tak těch společných témat nemáme zase tolik. Už se zkrátka dívám na svět trošku jinak. Spoustu věcí nechápu. Jaké to bude za dvacet let? Pokud tu ještě budu? Napadlo vás to někdy? Hele, znám spoustu třicátníků, co nadávají na mladé. Chtělo by to víc tolerance a humoru mezi lidmi, co myslíte? 

Asi se to mělo stát, měl jsem si tuhle knížku přečíst. Byl jsem v jednom knihkupectví, v supermarketu, který mě nebaví. Byl jsem pouhým řidičem, co čeká na pokyn a trošku jsem se nudil. Elektroniku jsem si prošel a nedaleký obchod s knihami byl jasnou volbou. Zalezl jsem mezi regály a ponořil se mezi výtisky. Byl jsem mimo a najednou jsem držel Poslední neuvěřitelné dobrodružství pana Monroea v ruce. Zaplatil jsem a tak nějak podvědomě jsem věděl, že jsme si souzeni. Pokud máte rádi sarkasmus, černý humor a je vám vlastní i nadsázka, potom jste zde správně. Rád bych vám na závěr tradičně poděkoval za přízeň a popřál vše dobré. Mějte se co nejlépe a zase za týden. Budu se těšit. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dojemný příběh o stáří a o přátelství plný nadsázky a černého humoru. Joel není zrovna prototyp milujícího dědečka. Je to starý mrzutý chlap, jehož životní náplní je stěžování si na vše, co se okolo něj děje. Život v domově důchodců se pro něj stal po smrti jeho ženy naprosto nesnesitelným. Vše se ovšem změní ve chvíli, kdy mu do pokoje nastěhují nového spolubydlícího: vyhaslou telenovelovou hvězdu Franka, který Joela sice nevytáčí o nic méně než vše ostatní, postupně si však k sobě oba staříci nalézají cestu. A nic nespřátelí dva lidi tolik, jako zlolajné plánování útěku...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 3. dubna 2025

Recenze/review - SANGHRIAL - Human Depletion (2025)


SANGHRIAL - Human Depletion
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Jsou noci, kdy se probouzím a nevím, co je pravda a co ještě sen. Dívám se do tmy a čekám až přijde. Většinou má podobu krásné mladé ženy. Vždy se usmívá. Vůbec mi nevadí, že když mě vezme za ruku, tak cítím nekonečný chlad, je mi jedno, že se její tvář postupně mění v bestii, že mě pokouše zkaženými zuby. Hlavní je, že mě vezme do podzemí, mezi nakloněné náhrobky, do katakomb, ve kterých se hraje ten nejryzejší death metal. Tentokrát mi dala skvělý tip, který určitě ocení všichni nemrtví, prokletí i démoni. SANGHRIAL je nové jméno v záhrobí.

Jedná se o ryzí, syrový a chladný švédský death metal v jeho klasické podobě. Když jsem novinku slyšel poprvé, tak mě ihned napadla věta. Ano, přesně takhle se to má dělat, tohle je muzika, která koluje i v mých žilách. Ostrá, melodická, ale zároveň zničující a neklidná. Jako setkání s vlastní smrtí. 


Pod kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zmiňme jejich působení třeba v takových ENTRAILS, MORPHETIK, CARNEUS, SEID, VOX LVCIFERI a spoustě dalších. Je vám tak jasné a z ukázek je to samozřejmě patrné, že si kapela dala velký pozor na zvuk. Ten je masivní, ostrý, nekompromisní, ale zároveň chladný a návykový. Naplno vyniknou jednotlivé nástroje i vokál. Zkrátka a dobře, takhle nějak to má vypadat a nemám žádných námitek. Líbí se mi i obal a tak se můžu plně soustředit na hudbu. Ta má v sobě všechny potřebné ingredience k tomu, abych se na několik dní zavřel do staré kobky, neustále dokola album poslouchal a tančil s nemrtvými. Jsem už starý pes a k tělu si pouštím jenom kapely, které jsou mému srdci vlastní. A zde jsem si podupával spokojeně nohou, mlátil pěstí do stolu a kýval hlavou do rytmu. Když se potom setmělo, brával jsem do rukou lopatu a v očích jsem měl jediné - touhu jít vykopat hrob. Líbí se mi kombinace surovosti a chladných melodií. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, navíc se celým albem prolíná taková zvláštní, podmanivá nálada, kterou v sobě mívali klasičtí představitelé žánru od počátku devadesátých let minulého století. SANGHRIAL přistupují ke své morbidní práci uvěřitelně, opravdově a velmi odhodlaně (a samozřejmě s velkou porcí talentu pro záhrobní věci). Nemůžu jinak, než vám album doporučit. Má v sobě totiž úplně všechno, co mám na téhle hudbě rád. "Human Depletion" je album, které se vám zadře pod kůži a dostane se i do hlavy. A je jedno, jestli jste živí a nebo už dávno mrtví. Tančit budete také. Jsou noci, kdy se probouzím a nevím, co je pravda a co ještě sen. Dívám se do tmy a čekám až přijde. Dokonalá definice staroškolského švédského death metalu! Temné a chladné album zahrané od srdce a s krvavou jiskrou v oku! 

Asphyx says:

There are nights when I wake up and I don't know what's true and what's still a dream. I look into the darkness and wait for it to come. Usually it takes the form of a beautiful young woman. She's always smiling. I don't mind at all that when she takes my hand I feel an infinite coldness, I don't care that her face gradually turns into a beast, that she bites me with her rotten teeth. The main thing is that she takes me to the underground, among the tilted tombstones, to the catacombs where the most pure death metal is played. This time she gave me a great tip that all undead, cursed and demons will appreciate. SANGHRIAL is a new name in the beyond.

It is pure, raw and cold Swedish death metal in its classic form. When I first heard the news, I immediately thought of the phrase. Yes, this is exactly how it should be done, this is music that runs through my veins too. Sharp, melodic, but at the same time devastating and restless. Like meeting your own death.


The band is signed by experienced musicians who know very well what and how they want to play. Let's mention their work in such bands as ENTRAILS, MORPHETIK, CARNEUS, SEID, VOX LVCIFERI and many others. It's so clear to you, and of course it's obvious from the samples, that the band paid a lot of attention to their sound. It is massive, sharp, uncompromising, but at the same time cold and addictive. The individual instruments and vocals stand out to the full. In short, this is how it should be and I have no objections. I like the cover too, so I can concentrate fully on the music. It has all the ingredients I need to lock myself in an old dungeon for a few days, listen to the album over and over and dance with the undead. I'm an old dog now, and I only play bands that are my own to my body. And here I was stomping my foot contentedly, pounding my fist on the table and bobbing my head to the beat. Then, when it got dark, I'd pick up the shovel and there was only one thing in my eyes - the desire to go dig a grave. I like the combination of rawness and cool melodies. The songs are written in a very believable way, plus there is this strange, captivating mood that permeates the whole album, which was the classic representatives of the genre since the early 90s. SANGHRIAL approach their morbid work believably, genuinely, and with great determination (and, of course, a large portion of talent for the afterlife). I can't help but recommend the album to you. Because it has everything I love about this music. "Human Depletion" is an album that gets under your skin and into your head. And it doesn't matter if you're alive or long dead. You'll be dancing too. There are nights when I wake up and I don't know what's real and what's still a dream. I look into the darkness and wait for it to come. The perfect definition of old school Swedish death metal! A dark and cold album played from the heart and with a bloody sparkle in the eye!


tracklist:
01. Pestilence 
02. Nihilist Doctrine 
03. Human Depletion 
04. Chaosbane 
05. Defiant Obsession 
06. Merciless Infection 
07. Great Black Death 
08. A Sentenced Breed 
09. Stagnant Impotent God

band:
Julian Bellenox - Vocals
Nikita "Osgilliath" Smirnov - Guitars, Bass, Backing Vocals
Arvid Borg - Drums


středa 2. dubna 2025

Recenze/review - WRETCHED PATH - Sea of Death (2025)


WRETCHED PATH - Sea of Death
CD 2025, Inverse Records

for english please scroll down

Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Svojí vlastní hloupostí, svými egy, svým strachem. Existují kapely, na jejichž nahrávky se vždy velmi těším. O finských WRETCHED PATH jsem psal již v roce 2022 u příležitosti vydání jejich debutového alba "Heavy Lies the Crown". Máme i krátký rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem).

Líbil se mi tehdy celkový přístup kapely k muzice jako takové, jejich nadšení pro chladné melodie, jejich schopnost vyjádřit temnotu. Letos pánové pokračují tam, kde minule přestali, navazují na předchozí myšlenky a motivy. Mám pocit, že se možná i trošku vracejí více ke kořenům samotného death metalu. Stále u toho mají svůj vlastní, originální výraz a obličej. Při poslechu mám opravdu pocit, že se topím v hlubinách jedovatého oceánu. 


Základem je zde stále melodický death metal ze severu (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Přidávány jsou potom vlastní, neotřelé a zajímavé myšlenky. Celým albem se navíc vznáší taková zvláštní, melancholická, záhadná atmosféra. Jedná se přesně o takový ten druh muziky, kterou když posloucháte delší čas, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Začne vás hlodat zevnitř, jako nějaký červ. Album se mi pomalu usadilo v hlavě, stalo se mojí součástí a vždycky jsem se těšil celý den, až se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a zapnu play. WRETCHED PATH si dokáží hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou syroví a drsní, potom na chvilku zvolní, aby nechali vyniknout tmu a chlad, aby vás nakonec totálně zničili. Líbí se mi silné melodie, oceňuji dobře čitelný vokál se zajímavou barvou a odstínem. Určitě to znáte. Pokud posloucháte hudbu srdcem jako já, tak jste určitě zažili momenty, ve kterých jasně a zřetelně víte, o čem kapela hraje, jste na stejné vlně. Chybí mi snad jenom jediné. Rád bych tuhle smečku viděl někde naživo. Zajímalo by mě, jak dokáže svoji hudbu přenést na pódium. Povedený je i zvuk (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). Jestliže bylo pro mě jejich první album zajímavým zjevením, tak letos pánové potvrdili svoji silnou pozici a já nemohu jinak, než se stát jejich fanouškem. Z novinky je totiž cítit opravdovost, ryzost, upřímnost. Věřím jim každou notu, melodií, úder do bicích. Tahle deska v sobě má feeling, sílu, nakumulovanou energii. Je jako sopka, která se právě probudila. Jenom s tím rozdílem, že z ní nevytéká láva, ale led. Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Chladná a temná death metalová nahrávka se silnými melodiemi, které se vám zadřou až do morku kostí! Uhrančivé, majestátní, podmanivé!

Asphyx says:

I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. Our own stupidity, our egos, our fear. There are bands whose records I always look forward to. I wrote about Finland's WRETCHED PATH back in 2022 on the occasion of the release of their debut album "Heavy Lies the Crown". We also have a short interview (links can be found at the bottom of today's article).

I liked the band's overall approach to music at that time, their passion for cold melodies, their ability to express darkness. This year the gentlemen pick up where they left off last time, picking up on previous ideas and themes. I feel that they may even be returning a bit more to the roots of death metal itself. They still have their own, original expression and face to it. I really feel like I'm drowning in the depths of a poisonous ocean when I listen to them.


The basis here is still melodic death metal from the north (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Then their own, new and interesting ideas are added. Moreover, a strange, melancholic, mysterious atmosphere floats through the whole album. This is exactly the kind of music that, when you listen to it for a long time, gets into your blood and subconscious. It starts gnawing at you from the inside, like a worm. The album slowly settled in my head, became a part of me, and I always looked forward to locking myself in my room all day, turning off all the lights and putting it on. WRETCHED PATH can play with moods like a beast with its prey. One minute they're raw and harsh, then they slow down for a moment to let the darkness and coldness stand out, and finally they totally destroy you. I like the strong melodies, I appreciate the easy to read vocals with interesting color and tone. I'm sure you know it. If you listen to music with your heart like I do, you've definitely experienced moments where you know clearly and distinctly what the band is playing about, you're on the same wavelength. There's only one thing missing. I'd love to see this bunch live somewhere. I'd be interested to see how they can bring their music to the stage. The sound is great too (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). If their first album was an interesting revelation for me, this year the gentlemen have confirmed their strong position and I can't help but become a fan. The new album reeks of genuineness, sincerity, honesty. I trust them with every note, melody, drum beat. This record has feeling, power, accumulated energy. It's like a volcano that just woke up. Only the only difference is that it's not lava coming out of it, it's ice. I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. A cold and dark death metal record with powerful melodies that will chill you to the core! Enchanting, majestic, captivating!



about WRETCHED PATH on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Release Of Violence
2. Death Machine
3. Apophis
4. False God
5. Rot Alone
6. Violence Within
7. Wretched Path
8. Sea Of Death

band:
Nico Hartonen - Bass
Seppo Tarvainen - Drums
Tapio Sintonen - Guitars
Teemu Grönberg - Guitars
Esa Salminen - Vocals



Info - MORBIFIC, ASTRIFEROUS, FLESHLESS, KRAAKE - Woko klub, Jablonec nad Nisou - 4. 4. 2025


Již příští týden tato Death/Black Metal akce měsíce na drsném severu!!

Running order:
19.30 - 20.15 Kraake
20.35 - 21.15 Fleshless Official
21.30 - 22.10 Astriferous
22.20 - 23.20 Morbific

Vstupné pouze na místě: 500 Kč


 

 

Recenze/review - DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play) (2025)


DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play)
CD 2025, Season of Mist Underground Activists

for english please scroll down

Čím jsem starší, tím víc se vracím ke svým kořenům. Navštěvuji místa, na kterých jsem zažil mnoho dobrého i zlého. Jakoby do mě byla otištěna půda, země, budovy, stromy, cesty, strach i bolest. Někdy se usmívám, jindy je mi do pláče. Kamarádi, co už nejsou mezi námi, krásné dívky, co už nebudou nikdy kráčet ulicí. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Přiznám se, že ukrajinskou kapelu DRUDKH jsem vždy sledoval spíše zpovzdálí. Věděl jsem o nich, znám jejich nahrávky, ale nikdy jsem nebyl takovým tím naplno oddaným fanouškem.

Letos je to ale jiné. Seděl jsem zrovna na hřbitově, kde je pochovaný jeden můj kamarád a vzpomínal jsem. Stromy se skláněly nad náhrobky a v korunách šuměl vítr. Přehrával jsem si stále dokola novinku "Гра тіней (Shadow Play)" a najednou jsem přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Přitom zrovna v atmosférickém black metalu si opravdu hodně vybírám. Jen tak něco se mi nelíbí. Jenže tahle deska se mi dostala hluboko do hlavy a stala se mojí součástí. 


Těch emocí, nálad, těch pocitů, které létají kolem, je opravdu velké množství. Odkazy na historii, na poetiku vlastní země, ty melodie, skvěle zpracované vokály, ta melancholie, naléhavost, tohle všechno dohromady tvoří koktejl s velmi zvláštní a podmanivou atmosférou. Ona se hudba téhle kapely vůbec špatně popisuje, je totiž osobní. Jakoby jste se dívali do kaleidoskopu proti jarnímu slunci. Vše je o kontrastech. Tma a světlo, bolest a radost, meditace nad ztrátou, smutek a spočinutí. Určitě si prostudujte texty, nechte se unášet melodiemi, nechte nálady, aby si vás podmanily. Vždycky jsem měl rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit emoce, které mě umí rozervat zevnitř. "Гра тіней (Shadow Play)" je přesně tím druhem alba, které se musí poslouchat srdcem. Většinou tu píšu o úplně jiných hudebních stylech, vyhovují mi drsnější a surovější podoby extrémního metalu, ale novinka těchto tmářů mě zasáhla přímo na solar plexus. Je vlastně jedno, k jakému bohu se modlíte nebo jestli věříte jenom sami sobě, hlavní je tu hudba, s jasným a zřetelným rukopisem, se spoustou zajímavých momentů, se zvukem, který připomíná mráz na poli, s nápady, které si vás získají svoji jadrností, syrovostí a hlavně uvěřitelností. Bylo pro mě velmi příjemné, přesto neklidné a zvláštní, nechat se unášet na vlnách těchto melodií. Nové album se pro mě stalo průvodcem, našeptávačem, tichým stínem v pozadí, který se objevil pokaždé, když jsem zastavil svoje kroky. Dost ale bylo slov, nechme raději mluvit hudbu. Je totiž křišťálově mrazivá, záhadná a uhrančivá. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Atmosférický black metal, který vás vrátí k vašim vlastním kořenům! Syrová intenzita, úchvatný otisk melancholických vzpomínek, bolest i síla všedních dní! 

Asphyx says:

The older I get, the more I go back to my roots. I visit places where I have experienced many good and bad things. It is as if the soil, the land, the buildings, the trees, the roads, the fear and the pain have been imprinted on me. Sometimes I smile, sometimes I feel like crying. Friends who are no longer with us, beautiful girls who will never walk down the street again. There are moments when I like to be alone, reading old writings and listening to the music that runs through my veins. I must admit that I have always followed the Ukrainian band DRUDKH from afar. I knew about them, I know their recordings, but I was never a fully devoted fan.

But this year it's different. I was just sitting in the cemetery where a friend of mine is buried and I was reminiscing. The trees leaned over the headstones and the wind rustled in the canopy. I played the new song "Гра тіней (Shadow Play)" over and over again and suddenly I knew exactly what the band was playing and singing about. I really choose a lot in atmospheric black metal. Just something I don't like. But this record got deep into my head and became a part of me.


There are a lot of emotions, moods, feelings flying around. The references to the history, to the poetry of one's own country, the melodies, the well crafted vocals, the melancholy, the urgency, all this together creates a cocktail with a very special and captivating atmosphere. It is hard to describe the music of this band at all, because it is personal. It's like looking into a kaleidoscope against the spring sun. It's all about contrasts. Darkness and light, pain and joy, meditation on loss, sadness and rest. Be sure to study the lyrics, let the melodies take you away, let the moods capture you. I've always liked records that can stir emotions, that can tear me up inside. "Гра тіней (Shadow Play)" is exactly the kind of album that must be listened to with the heart. I usually write about completely different styles of music here, I'm comfortable with harsher and more raw forms of extreme metal, but the new release from these darkies hit me right on the solar plexus. It doesn't really matter what god you pray to, or if you only believe in yourself, the main thing here is the music, with a clear and distinct signature, with lots of interesting moments, with a sound that reminds of frost in the field, with ideas that win you over with their edginess, rawness and most importantly believability. I found it very pleasant, yet unsettling and strange, to be carried along on the waves of these melodies. The new album became a guide for me, a whisperer, a silent shadow in the background that appeared every time I stopped my steps. But enough with the words, let the music do the talking instead. For it is crystal chilling, mysterious and enchanting. There are simply moments when I like to be alone, reading in old writings and listening to the music that runs through my veins. Atmospheric black metal that brings you back to your own roots! The raw intensity, the haunting imprint of melancholic memories, the pain and power of everyday life!




Tracklist:
1. Scattering the Ashes
2. April
3. The Exile
4. Fallen Blossom
5. The Eve
6. The Thirst



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine