DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 30. března 2025

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý druhý - Bloudění v temnotě se světlem na konci


Příběh čtyř stý devadesátý dvanáctý - Bloudění v temnotě se světlem na konci

Sedím na pařezu a mám dole kalhoty. Blondýnka je na mě. V tom se neskutečně leknu. Něco mě kousne do zadku. Ihned vyskočím, shodím ji ze sebe a začnu si ohledávat stehno. Had, kousl mě had, nadávám a otáčím se stále dokola. Nakonec se musí podívat a když ohledá moji bolístku, začne se smát. Dlouhé roky potom všem vypráví o tom, že jsem se málem podělal z ováda. Von vám byl v nejlepším, když se lekl a pak už nic nebylo. Začal se chytat za srdce, protože si myslel, že po něm jde zmije. A vono hovado. No, co vám budu povídat, pak už nic opravdu nebylo. Jsem na ní trošku naštvanej. Hadi tu opravdu jsou. Jdeme tedy dál. Měl to být takový obyčejný výlet do lesů. Dojeli jsme vlakem do Klatov, pak přesedli na autobus a potom se toulali někde okolo Nýrska. 

Problém nebylo to obyčejné "hovado", ale mapa, kterou měla vzít a nevzala ji. Mávla nad tím rukou, ale teď, když už se začalo smrákat, tak mi dala konečně za pravdu. Dobře, asi tu budeme muset někde přenocovat. A vzhledem k tomu, že je už docela zima, uděláme jednu věc. Chopil jsem se jakože vedení, protože jsem o tom hodně jako malý četl. Už jsme v lese několikrát spali, normálně pod širákem. Tentokrát byl ale problém, že jsme s sebou nic moc neměli. Vyndali jsem všechno na pařez. Samozřejmě na jiný, než na ten, na kterém mě málem uštkl had. Moc jsme toho neměli. Problém byl s vodou. Hele, půjdeme dál a uvidíme. A tak jsem nahodil batoh, ve kterém byly jedny bebe sušenky a půl lahve vody. Možná zahyneme a najdou nás tady houbaři. Ti najdou nejvíc mrtvol, protože prolezou kde jaké mlází. Nech toho, okřikla mě. Bylo na ní vidět, že se trošku bojí. Nedivím se jí. Bylo chladno a pak taky ty stíny, když se začnou prodlužovat. Některé vypadají jako postavy, jiné zase jako démoni. Vyberte si, jak je vaší fantazii libo.

Nejhorší jsou ale různé skřeky, houkání, šustění. Obyčejný les, někde na Šumavě se během chvilky stal hororovou kulisou. Nesvítí ani měsíc, všimla sis toho? Začínáme klopýtat, potácíme se a nakonec sedáme zmoženi na kámen. Musíme si najít něco, kde přespíme. Za tmy se nikam nedostaneme, budeme akorát vyčerpaný. Kručí mi v břiše, ale nechám jí všechny sušenky i vodu. Risknu to a napiju se z potoka. Maximálně se poseru, řeknu a ihned ve mě začne škrukat. Psychika je v tomhle hrozná. Jdeme ještě kousek a konečně potkáme krmelec. Zalezeme do něj, je tu seno, dělám si legraci, že k snídani budou bukvice. Obejmu ji co nejvíc a celou noc drkotám zuby. Usne a když konečně vyleze měsíc a hvězdy, chtěl bych být najednou básníkem. Chudý a hladový už jsem. Jenom ty verše, ty přicházejí jenom zemité, obyčejné, erotické. Lituji, že s sebou nemám svůj notes. To by se to psalo. Asi na chvilku zaberu, ale není to nadlouho. Zima mi to nedovolí. Musím na záchod, pomalu svítá. Tak první noc jsme přežili. Trošku se stydím, že jsem zabloudil. Byl jsem vždycky hrdý na svůj orientační smysl. 

Ráno vypadá všechno o sto procent lépe. Pryč jsou stíny, děsivé zvuky, zůstalo jenom kručení v žaludku a žízeň. Máme už těla značně rozlámaná, když slézáme ze stráně. Konečně nějací lidé. Chlapi stahují klády dolů do údolí a halekají u toho. Mají tu i koně, všechno stejné jako v Jizerkách. Zajdu za předákem, řeknu mu, co se stalo a on mi jen pokyne rukou. V nedaleké maringotce je nejen teplo, ale i čaj a nějaký ten chleba. Kdybyste věděli, jak nám chutná. Když mají chlapi svačinu, nabídnou nám i rum na zahřátí. Uleví se nám. Musíme vyprávět, jak jsme se ztratili. Ona to není zase taková sranda, řeknou nám. Každý rok tu tak pět lidí zabloudí. Někteří se ještě nenašli. Je poledne a my už jsme v Nýrsku. Mám nějaké peníze, tak zajdeme na guláš a pivo. A protože jsme unavený, tak jsme brzy opilí a nestihneme vlak z Klatov do Plzně. Stojíme tak ve městě, ve kterém jsme sice už kdysi byli na výletě, ale moc jej neznáme. Marně se snažíme najít nějakou hospodu, když objevíme plakát. Hele, zábava, co takhle zajít? Tvářím se hodně zarytě. Ne, já na tyhle kapely fakt nemám náladu.

Ale stejně jdu. Fotbalové hřiště už je docela zaplněné. Padám únavou, ale pivo si dám. Nechápu, kde se bere v mojí milé tolik energie. Pobíhá tu, pořád mě zve k tanci. Mě se ta muzika ale nelíbí. Jasně, spát v krmelci to jo, nechat se uštknout hovadem to jo, ale provést svoje děvče, to ne. Mám si říct někomu jinému? Nedám se, i když bych si radši zalezl někam do kouta a počkal na vlak. Hraje tu kdo jiný než Brutus. Já je moc neznám, je to vyloženě lokální skupina, ale lidem se to hodně líbí. Navíc, holky jsou tu fakt opravdu pěkný. Takový zdravý, vesnický, jak by řekl můj kamarád. A tak sedím, dívám se na ně přes půllitr a chtěl bych mít zase notes, abych si mohl dělat poznámky. Vzadu za mnou se to popere, ale nějak mi to nevadí. Netýká se mě to. Netýká se mě nic. Jsem rád, že je tu světlo, záchod, že je mi tak dobře. Usnu. S hlavou na stole se odeberu do říše snů. Když se proberu, tak se tančí ploužáky. Blondýnka je moc hezká holka a vždycky byla a tak pro ní pořád někdo chodí. Zahlédnu nějakého kluka, jak jí mačká zadek, ona se odtahuje. Vystartuju jak čert z krabičky. Zamotá se mi tedy hlava, málem upadnu, ale jdu za nimi a naštvaně ho odstrčím. Víš kdo já sem? Zařve na mě. No debil, co mi dělá do holky. Jsem starostův syn, dodá ještě a bez varování mi jednu vypálí do obličeje.

Bloudím zase lesem a nemůžu se dostat ven. Kolem mě se plazí hadi, po těle mi lezou červi. Rozkládám se na mýtině, nikdo mě nikdy nenajde. Chtěl bych se zvednout, ale nemůžu. Ono toho na mě bylo už tak dost. Všechny ty brigády, stres ze školy, skoro žádný spánek. Už se mi to párkrát stalo, vždycky před sebou vidím tvář starého doktora, jak mi říká, mladíku, nesmíte se pořád přepínat. Teď jste mladej, ale všechno se vám to jednou vrátí. Není to ale starý doktor, ale mladá holka, hodně mladá, co mě propleskne obličej a opláchne jej ledovou vodou. Tys nám dal, ležel si tam na hřišti jak mrtvej. Já jsem asi mrtvej i byl. Hledám blondýnku, stojí opodál a pláče. Co blbneš? Měla jsem o tebe strach. Zkontrolují mi tlak, ošetří ránu na obličeji a já si nevyčítám jenom mapu, co jsme zapomněli, ale i to, že jsem nějak ztratil reflexy. Proč jsem nedal ruce před sebe? Nechat si jen tak dát pěstí, bože. Měl jsem to čekat. Jsem ze všeho smutný. Zábava skončila, všichni šli domů. Je tu jen pár dvojic. Ale pivo mi dají. Napiju se a hned je mi lépe. Nebo si to aspoň myslím.

Tulí se ke mě na zastávce Českých drah. Pak se začne omlouvat, ale prý jsem ji naštval, že jsem pro ní nešel tancovat. Udělala to natruc. Ženským do hlavy nevidíte. Hele, děvče, snažil jsem se tě chránit v divokém lese, dal jsem ti zbytek jídla, pití a skoro jsem nespal a ty mě pak vezmeš na zábavu. Jasně, to víte, že jsme se také hádali. Jako všichni. Nikdy o důležitých věcech, pokaždé o drobnostech. Žárlil jsem na tebe. Neměl jsem sílu vylézt na parket. Prostě už ne. Pohladí mě po tváří, začne mi říkat, jak bych se měl šetřit, jak to někdy přeháním se sportem, s brigádami, s prací na pozemcích i na chalupě. A kdo to má udělat? Ptám se jí a ukazuji ji svoje rozedřené ruce. Minulý týden jsem tahal těžký kýble v podzemí pod boleslavskou škodovkou. Abych měl peníze na kolej, na pivo a na knihy. Sedíme tam a muchlujeme se do té doby, dokud nám neřekne výpravčí, že už to pojede a ať vypadneme. 

Ve vlaku oba ihned usneme a na kolej se sotva dobelháme. Ve sprše si ohledáme šrámy, které nám způsobil les a temnota a mě ten starostův synek. Bude to všechno dobrý, řekneme si u chleba se sádlem, co nám tu jediný zbyl. Zítra bude k obědu paštika, oznámí mi a já se na ní usměju. Lehne si, přikryje se a ihned spí. Je tak krásná, jak jezulátko, jako sexy Madona. Tentokrát najdu nejen mapu, ale i svůj notes. Jdu do pelechu hodně dlouho po ní. Cestou, na které jsme bloudili v temnotě, abychom nakonec nalezli světlo, mě napadla spousta krásných slov. Pečlivě si je všechny zapíšu. Pamatuji si přesně, co a jak jsem psal, na rytmus slov, na sloky, ke kterým mě inspirovala ona, žena, která teď lehce pochrupuje. Studenti na patře něco zase slaví. Asi život. Pod peřinu zalezu značně rozervaný. Dívám se do stropu a přemýšlím o tom, co jsme všechno zažili a co nás ještě čeká. Zdá se mi, jak jinak, o hadech.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. března 2025

Info - Mean Messiah vydávají EP Re:incarnations!


Mean Messiah vydávají EP Re:incarnations

Industriální metalisté Mean Messiah přicházejí s novým EP Re:incarnation, které fanouškům nabízejí skoro přesně po roce od vydání svého třetího alba In Infinite Illusion. EP vychází pouze na streamovacích platformách a je myšleno jako dárek fanouškům, kterým kapela předkládá dvě coververze a remaky dvou skladeb z minulého alba. Mean Messiah vzdali svojí verzí The Number of the Beast poctu metalovým titánům Iron Maiden a druhým coverem je hit zpěvačky Billie Myers Kiss the Rain. Na EP také najdete alternativní verze skladeb Ashes a Clouds z alba In Infinite Illusion. Zároveň s EP vychází na YouTube i videoklip ke skladbě The Number of the Beast.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - ACT OF IMPALEMENT - An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!


Interview with death metal band from United States - ACT OF IMPALEMENT.

Answered Ethan (guitars, vocals), Jerry (bass), Aaron (drums), thank you!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT OF IMPALEMENT! Hello to the underground in Nashville, Tennessee. Let's get right to the important stuff. You have a new third full-length album out, "Profane Altar", which is literally packed with honest, dirty death metal. How did the album come together and how do you feel about it? What direction did ACT OF IMPALEMENT move in?

Ethan: Hello! So during the recording of the second album, I had a falling out with a former member. Between that and the pandemic at the time, I thought the band was done. Eventually, I was jamming some death metal with former bandmates (Aaron Hortman and Jerry Garner) from an old black metal project. After a couple tracks came together, I recall saying something like “oh man, this is how I wished Act had always sounded”. If I remember correctly Aaron replied along the lines of “well, why don't we just do it now?” and we kept writing. The first of those tracks actually ended up being the title track.


I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. I find it slightly different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

E: As far as recording goes, it's actually the same guy, Shibby Poole, that recorded and mixed basically everything the band has recorded. It's honestly kind of wild that I've worked with him for 12 years at this point. Recording-wise the process was pretty similar to the previous album with the obvious difference in members.

I think you'll agree with me that the cover sells. You have it mysterious and dark this year. The author is Aaron Hortman. The theme is some ancient ritual. How did you and Aaron get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

E: I'm glad you like it! All three of us kind of agreed that there shouldn't be any people in it, dead or otherwise. Aaron and I both did sketches of our ideas, the serpent cross being his idea and the chalices with sigils being mine. With less historical themes and more to do with blasphemy/sin, the cover is sort of a tribute to those concepts. The sigils for example are based on the signs for the 7 princes of Hell who are attributed with one of the 7 deadly sins. The demonological hierarchy used is based of the Binsfeld classifications of these ideas with several different sources on the sigils themselves most notably from the Lesser Key of Solomon and Grimorium Verum. The chalice on the altar itself bears the sign of Azazel who is a “watcher” from the book of Enoch that is accredited with the most heinous sinful knowledge given to mankind.


I put "Profane Altar" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo photos and one of you is wearing my favorite ASPHYX shirt. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

E: Early inspirations for me to start playing guitar were definitely Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman, and generally speaking Lemmy. When I first started doing vocals I was influenced by Mille from Kreator and Chuck from Death too due to playing and doing vocals like I am.

Jerry: For me like so many others it started with Gene Simmons honestly. As I got more into extreme metal, I really was drawn to the super overdriven sound of guys like Dan Lilker and Lemmy of course.

The content of your lyrics is also interesting. They're full of references to history, ancient rituals. In short, the things that make me love death metal so much. What are they about on "Profane Altar", who is the author? Where did you draw inspiration from? What kind of books do you enjoy.

E: I wrote most of the lyrics except for “Piercing the Heavens” and “Zenith of Barbarism” which were penned by Aaron. Most of the lyrical inspirations come from lectures or documentaries I've seen throughout the years even if only for a couple lines or a title. For this album notably Professor Justin Sledge though somewhat loosely. A direct influence on the title track's lyrics was “The Devils of Loudun” by Adlous Huxley. As far as books I've been into lately, I really like “The Evil Creator” by M. David Litwa. Other than various history books, I like Michael Crichton, Bernard Cornwell, stuff like that.

Aaron: I just hate God, I don't know.


I remember years ago when I wrote a review for your first album "Perdition Cult" I listened to the album over and over again. I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm what the songs sound like in concert? How do you enjoy going to concerts? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

E: I definitely enjoy going to shows although I'm much more picky about them than I used to be. That said, there aren't a ton of shows I'm interested in seeing in Nashville and I am almost as likely to travel for bands as I am seeing them in town. Just a couple of weeks ago, I drove 4 hours to Atlanta to see Nunslaughter for example. The new songs have gone over really well so far and I've been told the “new” line up has brought more intensity to band new and old songs alike. So pretty killer so far

How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

E: A good trend in death metal I've noticed is anyone worth listening to doesn't have fucking saxophone haha. Jokes aside, I don't think we're seeing that as much here and really we just ignore that shit. We all three generally hate jazzy or technical death metal so fuck all of the perfect chops and hard-line tone chasers on amp simulators or whatever while I'mal at it. Here in the states there were a lot of hardcore kids who made accessible, piss poor death metal too but thankfully it seems like the hype behind that garbage is dying down. Globally though it seems like there's a lot of evil death metal coming out like the albums last year from Adorior and Abhorration to point out a couple so I just pay more attention to that.


The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Nashville, Tennessee, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

E: It's somewhat similar here man. As far as what the youngsters are listening to I'm not sure, we're all in our 30s. The clubs here are ok. There are about 3 clubs that have metal shows really. Two are more or less dive bars and the other is a DIY type spot. There are definitely fans in town and the core crew of a dozen or so reliably show up to every show with others that have supported bands here over the years but we don't always know a ton of the other folks. Before the pandemic we knew every metal freak in town but Nashville is a growing city so it's difficult to keep up with everyone. I remember the first show here I went to when venues opened back up was Incantation in a packed room and I couldn't help wonder “when did all you fuckers move here?”. That said, most of the time I don't expect more than 40-50 people maybe in Nashville

A lot of bands are already planning tours for the fall and winter. How are you guys doing with promoting "Profane Altar"? I'd like to see it live, finally. Are you coming to Europe, preferably to the Czech Republic?

E: Promotion seems to be going well. There have been a good amount of pre-sales between us and Caligari plus everyone that's heard it so far has had good things to say. We would love to come over to Europe at some point but nothing is on the books right now. If we came to the Czech Republic I'd most likely drown in Pilsner Urquell though haha.

 

We're coming to the end and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

E: Really for me it's just a much more over the top extension of Rock n Roll in spirit. To an extreme of course with it being the further frayed edges. A place to be free in darker subjects. Preferably death, sin, and the devil/evil. I don't care too much for boring goreporn lyrics. Feels shallow at times. We've all been listening to death metal since we were teens for sure. The first taste of death metal I had was when I was probably 14 and I'm sure the same age is about right for the other guys too so all of us have been around a while.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Immoral Arts" really loud! I wish you all the best with the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

E: Thank you for hitting us up and the well wishes! Hope you're also doing well! Gonna spin some records and crack a beer open myself. Cheers!


Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

Rozhovor - ACT OF IMPALEMENT - Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických - ACT OF IMPALEMENT.

Odpovídali Ethan (kytara, zpěv), Jerry (basa), Aaron (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT IMPALEMENT! Zdravíme do underground v Nashvillu ve státě Tennessee. Přejděme rovnou k důležitým věcem. Máte venku nové, v pořadí třetí řadové album „Profane Altar“, které je doslova nabité poctivým, špinavým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se ACT OF IMPALEMENT vydali?

Ethan: Ahoj! Tak během nahrávání druhého alba jsem se pohádal s jedním bývalým členem. Mezi tím a tehdejší pandemií jsem si myslel, že kapela skončila. Nakonec jsem ale jamoval death metal s bývalými spoluhráči (Aaronem Hortmanem a Jerrym Garnerem) ze starého blackmetalového projektu. Vzpomínám si, že po pár skladbách jsem si řekl něco ve smyslu „ty vole, takhle jsem si přál, aby Act vždycky zněli“. Pokud si dobře vzpomínám, Aaron odpověděl ve smyslu „no, proč to prostě neuděláme hned?“ a psali jsme dál. První z těch skladeb se nakonec skutečně stala titulní.


Právě teď album poslouchám a musím napsat, že tentokrát chvíli trvalo, než mi přešlo do krve. Dal jsem si album do přehrávače a poslouchám ho v autě. Ten zvuk se mi moc líbí. Je živý, organický, oldschoolový, a přitom se dobře poslouchá. Přijde mi, že se trochu liší od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je zodpovědný za zvuk?

E: Co se týče nahrávání, je to vlastně ten samý člověk, Shibby Poole, který nahrál a smíchal v podstatě všechno, co kapela nahrála. Upřímně řečeno, je docela divoké, že s ním v tuhle chvíli pracuji už dvanáct let. Z hlediska nahrávání byl proces dost podobný předchozímu albu, jen s tím zjevným rozdílem ve členech.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, že obal prodává. Letos ho máte tajemný a temný. Autorem je Aaron Hortman. Tématem je nějaký prastarý rituál. Jak jste se s Aaronem dali dohromady a co přesně má motiv v souvislosti s hudbou vyjadřovat?

E: Jsem rád, že se vám to líbí! Všichni tři jsme se tak nějak shodli na tom, že by v něm neměli být žádní lidé, ať už mrtví nebo ne. Oba jsme s Aaronem udělali náčrty našich nápadů, hadí kříž byl jeho nápad a kalichy se sigilami byly moje. Obálka má méně historických motivů a více souvisí s rouháním/hříchem, je to tak trochu pocta těmto pojmům. Sigily například vycházejí ze znaků pro 7 knížat pekel, kterým je připisován jeden ze 7 smrtelných hříchů. Použitá démonologická hierarchie vychází z Binsfeldovy klasifikace těchto myšlenek, přičemž samotné sigily pocházejí z několika různých zdrojů, především z Malého Šalamounova klíče a Grimorium Verum. Samotný kalich na oltáři nese znamení Azazela, což je „strážce“ z knihy Henochovy, kterému je připisováno nejohavnější hříšné poznání dané lidstvu.


„Profane Altar“ si v hlavě přehrávám pořád dokola a myslím, že to, co se mi na albu líbí nejvíc, je asi ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak se podívám na vaše promo fotky a na jedné z nich máte na sobě mé oblíbené tričko ASPHYX. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je tvým vzorem? Každý hudebník nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty tvoje?

E: Ranou inspirací pro to, abych začal hrát na kytaru, byli určitě Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman a obecně řečeno Lemmy. Když jsem začal dělat vokály, ovlivnil mě Mille z Kreator a Chuck z Death taky díky tomu, že hraje a dělá vokály jako já.

Jerry: Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších, to začalo upřímně s Genem Simmonsem. Když jsem se dostal víc k extrémnímu metalu, opravdu mě přitahoval super přebuzený zvuk kluků jako Dan Lilker a samozřejmě Lemmy.

Zajímavý je i obsah vašich textů. Jsou plné odkazů na historii, starověké rituály. Zkrátka věci, kvůli kterým mám death metal tak rád. O čem jsou na „Profane Altar“, kdo je jejich autorem? Odkud jste čerpali inspiraci? Jaké knihy máš rád.

E: Většinu textů jsem napsal já, kromě „Piercing the Heavens“ a „Zenith of Barbarism“, které napsal Aaron. Většina textových inspirací pochází z přednášek nebo dokumentů, které jsem v průběhu let viděl, i když se jedná jen o pár řádků nebo název. Pro toto album zejména profesor Justin Sledge, i když poněkud volně. Přímý vliv na text titulní skladby měli „Ďáblové z Loudunu“ od Adlouse Huxleyho. Co se týče knih, které mě v poslední době zaujaly, mám velmi rád „Stvořitele zla“ od M. Davida Litwy. Kromě různých historických knih mám rád Michaela Crichtona, Bernarda Cornwella a podobně.

Aaron: Já prostě nesnáším Boha, nevím.


Vzpomínám si, že když jsem před lety psal recenzi na vaše první album „Perdition Cult“, poslouchal jsem ho pořád dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, abych si potvrdil, jak písně zní na koncertě? Jak si užíváte návštěvy koncertů? A jak fungují nové písně naživo? Jakou máte zpětnou vazbu?

E: Na koncerty chodím rozhodně rád, i když jsem v nich mnohem vybíravější než dřív. Přesto v Nashvillu není spousta koncertů, které bych chtěl vidět, a za kapelami skoro stejně často cestuji, jako je vidím ve městě. Zrovna před pár týdny jsem jel čtyři hodiny do Atlanty, abych viděl například Nunslaughter. Nové písně se zatím povedly a bylo mi řečeno, že „nová“ sestava přinesla do nových i starých písní kapely větší intenzitu. Takže zatím docela zabiják.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený hlavně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejtechničtěji, často do death metalu vkládají například saxofon, různé klávesy a vůbec se hledají velmi komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Občas jsem zmatený, když jdu na koncert a někdo takový tam vystupuje. Vypadá to jako cvičení z jazzové školy, ale nakonec si vůbec nic nepamatuju. Co ty a současné trendy v death metalu?

E: Dobrý trend v death metalu, kterého jsem si všiml, je, že kdokoliv, kdo stojí za poslech, nemá zasraný saxofon, haha. Vtipy stranou, myslím, že to tady není tolik vidět a opravdu tyhle sračky ignorujeme. Všichni tři obecně nesnášíme jazzový nebo technický death metal, takže kašlu na všechny ty dokonalé sekáče a honiče tvrdých tónů na simulátorech zesilovačů nebo co to je, když už jsem u toho. Tady ve Státech bylo taky hodně hardcore kids, kteří dělali přístupnej, nasranej death metal, ale naštěstí to vypadá, že hype kolem tohohle odpadu pomalu utichá. Globálně to ale vypadá, že vychází spousta zlého death metalu, jako třeba loňská alba od Adorior a Abhorration, abych upozornil na pár z nich, takže tomu prostě věnuju větší pozornost.


Scéna v Česku je taková uzavřená. Kapely i fanoušci se víceméně všichni znají a upřímně řečeno mi přijde, že na death metal už moc lidí nechodí. Ti mladší poslouchají něco úplně jiného. Pocházíš z Nashvillu v Tennessee, jaká je u vás scéna, jaké jsou kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

E: Tady je to trochu podobné, chlape. Co se týče toho, co poslouchají mladí, nejsem si jistý, všem je nám přes třicet. Kluby jsou tady v pohodě. Jsou tu asi tři kluby, které mají opravdu metalové koncerty. Dva jsou víceméně dive bary a druhý je místo typu DIY. Ve městě jsou určitě fanoušci a základní parta asi tuctu lidí se spolehlivě objeví na každém koncertě spolu s dalšími, kteří tu v průběhu let podporovali kapely, ale ne vždycky známe spoustu dalších lidí. Před pandemií jsme znali každého metalového blázna ve městě, ale Nashville je rostoucí město, takže je těžké držet se všemi krok. Vzpomínám si, že první koncert, na kterém jsem tu byl, když se místa znovu otevřela, byli Incantation v narvaném sále a já se nestačil divit: „Kdy jste se sem všichni ti zmrdi přestěhovali?“. Přitom většinou nečekám v Nashvillu víc než 40-50 lidí.

Spousta kapel už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom s propagací „Profane Altar“ vy? Rád bych ji konečně viděl naživo. Chystáte se do Evropy, nejlépe do České republiky?

E: Zdá se, že propagace probíhá dobře. Mezi námi a Caligari proběhlo slušné množství předprodejů, navíc všichni, kdo ji zatím slyšeli, o ní říkali jen dobré věci. Rádi bychom se někdy podívali do Evropy, ale momentálně není nic v plánu. Kdybychom přijeli do České republiky, nejspíš bych se utopil v Pilsner Urquell, i když... haha.

 

Blížíme se ke konci a to mě vždycky nutí položit si trochu filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš to, co ti to přináší, bere, jak to vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

E: Opravdu je to pro mě jenom mnohem víc over the top rozšíření v duchu rock n rollu. Samozřejmě až do extrému s tím, že to má ještě víc otřepané hrany. Prostor pro svobodu v temnějších tématech. Nejlépe smrt, hřích a ďábel/zlo. Nudné goreporno texty mě příliš nezajímají. Občas mi připadá povrchní. Všichni posloucháme death metal určitě už od puberty. Poprvé jsem death metal okusil, když mi bylo nejspíš čtrnáct, a jsem si jistý, že stejný věk mají i ostatní kluci, takže všichni už máme něco za sebou.

Moc děkuji za rozhovor. Vážím si toho. Teď už nechte mluvit hudbu. Jdu si pustit „Immoral Arts“ opravdu nahlas! Přeji vám, ať se vám s novou deskou daří a ať je vše v pořádku i v osobním životě. Děkuji!

E: Děkujeme za přízeň a přání všeho dobrého! Doufám, že se vám také daří dobře! Jdu si roztočit pár desek a otevřít pivo. Na zdraví!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

pátek 28. března 2025

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025)


MALTUKA - Black Rite
EP 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Někdy se ocitnu ve stavu, kdy začnu hledat svoje krvavé kořeny. Většinou se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a otevřu okna do tmy. Nové EP norských MALTUKA jsem dostal na recenzi jednoho chladného večera. Nečetl jsem promo materiály, ani jsem si o kapele nic nezjišťoval. Nechal jsem na sebe hudbu jen tak působit. Po několika společných setkáních a vypitých pivech jsem zjistil, že jsme jedné krve. Já i tahle smečka.

Líbí se mi přístup, s jakým pánové k tomuto stylu přistupují. Melodie jsou velmi ostré, hlas jedovatý, riffy naléhavé a u bicích vám vylétne mozek z hlavy. Ten den jsem nespal, ale jen si rval nové EP pod tlakem opakovaně do hlavy. Hergot, tahle hudba hoří jasným černým plamenem a smrdí sírou. 


Novinka je neučesaná, syrová, po okraj narvaná takovou tou starodávnou patinou, kterou mám u kapel tolik rád. Netuším, jestli jste někdy potkali na ulici smečku prašivých psů, kteří touží po jediném - roztrhat vás na kusy. Tak ani nemusíte, Norové totiž působí úplně stejně. Uvěřitelně, opravdově. Hudba na mě útočila takovým tím poctivým, neurvalým způsobem. Dovedu si představit koncert v malém klubu, někde na periférii. I když už jsem starý pes, rád bych si skočil z pódia, to je jasná věc. Co se týká stylu, jaký nám tihle gentlemani předkládají, tak je ovlivněn kapelami jako SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, ale i třeba IMMORTAL. Osobně se mi potom líbí, že tahle smečka přistupuje k hudbě přeci jen trošku jinak, než ostatní. V současné době můžete všude potkat velkou spoustu různých retro skupin bez duše. MALTUKA na to jdou po svém, nebojí se říznout do živého. Chladné a temné melodie se zde potkávají se surovostí. Přesně takhle to mám rád. Norové se snaží o svůj vlastní rukopis a nutnou rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Novinka mě opravdu baví poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Jestliže mě většina o hodně slavnějších jmen v současnosti už moc neoslovuje, k "Black Rite" se budu rád vracet. A to nejen ve chvílích, když budu mít nostalgickou náladu. Mimochodem, zvuk mě opravdu baví a s chutí se dívám i na motiv na obalu (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). Zkrátka a dobře, pokud jste na stejné vlně jako já, neváhejte ani chvilku. Už aby tu bylo dlouhohrající album. Těším se už teď! Ostrý, temný thrash metal, u kterého objevíte své vlastní krvavé kořeny! Černý plamen byl zažehnut! 


Asphyx says:

Sometimes I find myself in a state where I start looking for my bloody roots. I usually lock myself in my room, turn off all the lights and open the windows to the darkness. I was given the new EP from Norway's MALTUKA to review one chilly evening. I hadn't read the promo materials or done any research on the band. I just let the music affect me. After a few meetings and a few beers together, I found out that we are of the same blood. Me and this pack.

I like the approach the gentlemen take to this style. The melodies are very sharp, the voice is venomous, the riffs are urgent and the drums will blow your brains out. I didn't sleep that day, I just ripped the new EP repeatedly in my head under pressure. Damn, this music burns with a bright black flame and smells like brimstone. 


The new stuff is unpolished, raw, packed to the brim with that old patina I like so much in bands. I don't know if you've ever met a pack of mangy dogs on the street who want only one thing - to tear you apart. You don't have to, because the Norwegians look exactly the same. Believable, real. The music attacked me in that honest, uncouth way. I can imagine a gig in a small club, somewhere on the outskirts. Even though I'm an old dog, I'd like to jump off the stage, that's for sure. As for the style these gentlemen present us, it is influenced by bands like SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, but also IMMORTAL. Personally, I like the fact that this pack approaches music a bit differently than the others. Nowadays you can find a lot of different retro bands without soul everywhere. MALTUKA are doing it their own way, they are not afraid to cut into the live. Cold and dark melodies meet rawness here. That's how I like it. The Norwegians are trying to make their own signature and I have to say that they succeed in doing it perfectly. I really enjoy listening to this new album. It has something appealing that keeps me coming back. If most of the much more famous names these days don't appeal to me much anymore, I'll keep coming back to "Black Rite". And not just when I'm in a nostalgic mood. By the way, I really enjoy the sound and I also look with relish at the motif on the cover (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). In short, if you're on the same wavelength as me, don't hesitate a moment. I wish there was a full-length album already. I'm already looking forward to it! Sharp, dark thrash metal where you will discover your own bloody roots! The black flame has been ignited!


TRACKLIST
1. Judgement (Intro)
2. Blood Sacrifice
3. Condemnation
4. Xolotl
5. Black Rite

LINE-UP
Viljar Brunvoll - Guitar, Vocals
Sondre Hovden - Guitar
Mats Hovden - Drums
Johannes Gade Glesner - Bass



KNIŽNÍ TIPY - O čem se nemluví - J. D. Barker (2025)


O čem se nemluví - J. D. Barker
2025, Kniha Zlín

Sedí kousek ode mě v práci. Je mu asi 25 a nemá holku. Hledá jí na seznamkách a sociálních sítích. Listuje mezi obrázky, kritizuje jejich obličeje, těla, názory. Je hodně vybíravý. Což je divné, protože sám vypadá nic moc. Ale ego mu nechybí. Tedy, takhle u obrazovky. Když potká reálnou ženu, tak neví kam s očima, dívá se do země a vyloženě se stydí. Někdy to vypadá, že už tenhle svět fakt nechápu. Kolem je spousta normálních dívek, co bych s klidem, kdybych byl v jeho věku, ihned oslovil. Vždyť na internetu v životě nepoznáš, jak se tváří, jak se chová, jak voní. Asi tomu už nerozumím, ale děsí mě představa, že budeme mít jednou aplikaci úplně na všechno. Stejně jako v nové knize J. D. Barkera.

Jel jsem na chalupu o den dříve. Vybíral jsem si loňskou dovolenou a musel jsem topit v kamnech. Přes den jsem seděl venku na lavičce, s reprákem, ze kterého hrály nové desky. V lednici několik piv a čerstvý chleba. Jsem tu sám. Není zde záměrně ani wifina a data jsem si také vypnul. Potřebuji se soustředit na čtení, na muziku, jsem tu, abych si odpočinul, odstřihl se od internetu. Přiznejme si to na rovinu, je to děsný žrout času. Tvrdím to už hodně dlouho, minimálně od nástupu sociálních sítí mě přítomnost všemocné sítě spíše děsí, než aby mi dělala radost jako dříve. Paradox, co? Vždyť celé moje stránky jsou také na internetu. Beru je ale jako pokračování papírových magazínů. To jsem ale odbočil. Jsem už asi na sté stránce a jsem rád, že jsem si stihl tuhle novinku ještě vyzvednout, než jsem vyrazil.

Je to víkend plný změn počasí. Přes den je teplo, ale v noci se ochladí pod nulu. Zapomínám kvůli čtení topit a první den mám za sebou asi polovinu. Klíží se mi oči a větev, která se kývá za oknem, mě uklidňuje. Je to dobrý příběh, ale to už bývá u tohoto autora pravidlo. Je na něj spolehnutí a mám od něj doma všechny knížky, které vyšly v češtině. Líbí se mi takový zvláštní, temný způsob vyprávění. Navíc je knížka opravdu hodně napínavá. Kolem mě se vznášel, stejně jako i u minulých knih, takový zvláštní neklid. Padal jsem s hlavními hrdiny do propasti. Všimli jste si nástupu depresí a podivných stavů u generace, která už nezná svět bez obrazovek? Každodenní dávka dopaminu, rychlé scrollování, dnes musíte zaujmout ihned, šokovat, jít za hranu. Jinak nikoho nezajímáte. Dřív se lidé seznamovali po barech a hospodách, na zábavách. Postupně se očuchali, viděli, jak se chovají ve společnosti. Každý nemusel být dokonalý a podle stejného mustru. Krásná byla právě ta rozmanitost. 

Ale já už do toho nemám co kecat. Moje názory jsou zastaralé a fosilní. Samozřejmě, existuje spousta mladých, co se seznamují normálně, obyčejně. Navíc, kolem nás se všichni rozvádějí, jeden příklad máme i u nás doma a můžu říct, že je to šílené. Lidé už neumí řešit problémy, přitom je to zvláštní. Vezměte si naše babičky a dědy, co prošli jako děti válkami, strádáním, nedostatkem jídla, někteří trpěli pod náckama, pak pod komoušema. A když jste je potkali, tak se usmívali a užívali si každý den. Chovali se k sobě navzájem mile a i když si prožili mnohé, tak i po mnoha letech z nich měl člověk pocit, že se mají rádi. Jak to mohli vydržet? Bez aplikací, různých koučů, bez neustálých návodů, jak by měli žít. Kolegyně z práce neustále dokola sleduje, co dělá její manžel špatně. Divně kouká, on si nevšiml, že mám špatnou náladu. Řeší kraviny. Jejich děti se sebepoškozují a ona pořád čumí do facebooku na falešné fotky štěstí. Místo toho, aby svým potomkům udělala obyčejnou radost. 

A tak jsem si říkal, že se J. D. Barker opět trefil do černého. Jak tématem knihy, tak i způsobem, jakým je napsána. Vždycky jsem měl rád příběhy, které mě chytli u srdce, které si pamatuji a vyvolají ve mě nějaké myšlenky. Už se těším, až si O čem se nemluví přečte i moje manželka. Hodně mě bude zajímat její názor a moc dobře vím, že se půjdeme projít po lese a budeme se o knize bavit. Míváme mnohdy hodně podobné názory. A když ne, tak se tomu zasmějeme. Jsem moc rád, že nepotřebuji na svůj život aplikace, které mi budou říkat, co mám dělat. Mám vlastní hlavu i názory. Za touhle knihou si stojím. Je fakt hodně dobrá. Snad jsem udělal svým tipem radost i vám. Držte se, mluvte se svými blízkými a děkuji opět za pozornost. Moc si vaší přízně vážím.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zabili byste cizího člověka, abyste zachránili někoho, koho milujete? Aplikace Sugar & Spice vévodí světovým žebříčkům – stáhly si ji už miliony lidí. Své manželské problémy se jejím prostřednictvím rozhodnou vyřešit i Abby a Brendan Hollanderovi. Co nejdřív vypadá jako vzrušující hra, se ale postupně změní v boj o život. Aplikace je čím dál šílenějšími úkoly nenápadně stahuje do propasti, z níž vede cesta jen přes intriky a násilí. Dokážou se z ní ještě někdy vyškrábat, nebo už není cesty zpět?

Mistr napětí J. D. Barker, autor bestsellerové série s detektivem Samem Porterem, přichází s dalším vzrušujícím temným thrillerem.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 27. března 2025

Recenze/review - DEATH PULSATION - Demo (2025)


DEATH PULSATION - Demo
demo 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Pokaždé, když prosévám mezi prsty prach, tak přemýšlím o tom, jaký byl asi její život. Jak vypadala, jak se smála, co ji trápilo. Vše je pomíjivé a smrt je jediná jistota, to ví každý alespoň trošku zkušený hrobník. DEATH PULSATION jsou kapela ze Švédska, která hraje prašivě a uvěřitelně. Ihned se stala mojí kulisou ke každodenním exhumacím starých hrobů. Hrát poctivý death metal je svým způsobem poslání. Pokud plně věříte v záhrobí a uznáváte temnotu jako základ světa, potom jste zde správně.

Máte rádi takový ten mokvající, prašivý a smradlavý death metal? Tak DEATH PULSATION jej hrají. A činí tak opravdově, uvěřitelně, syrové, s takovou tou krvavou jiskrou v oku a nadšením pro záhrobní věci člověka. Zhasněte všechny světla a sestupte po schodech dolů. Do podsvětí. Zde vynikne tahle demonahrávka nejvíce. 


Kapele se povedlo namíchat smrtící koktejl ve velmi shnilém poměru. Pánové se volně inspirovali smečkami typu ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, VORUM, NECROVORE, KATAHARSIS. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je spíše to, že mě baví demo poslouchat, rád se k němu vracím a užívám si takovou tu morbidní, podmanivou a záhadnou atmosféru. Smrt je za každým rohem, číhá ve stínu. Záhrobním rituálům bylo podřízeno všechno. Prašivý, masivní a zničující zvuk i tematický, stylový obal (Artwork by Cracked Skull Revelation). Vy si tak můžete naplno vychutnat hudbu, která není z našeho světa. Přišla sem z těch nejtemnějších katakomb, z míst, kde jsou pochována těla prokletých. Při poslechu lze potkat duše, navěky bloudící mezi naším a oním světem. Nejvíc jsem si užil nahrávku ve své cele, zavřený a odstřihnutý od celého světa. Pověšený na háky, ukřižovaný hlavou dolů. Pevně věřím, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Těším se už teď. Švédi se vydali cestou, která je lemována kostrami, mršinami a smrdí sírou. Směřuje přímo do pekla. Troufám si tvrdit, že se jim jejich prvotina povedla na výbornou. Tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. A teď už mě prosím nechte, čeká mě další exhumace. Znovu zapínám play, prosévám mezi prsty prach a přemýšlím o tom, jaký byl asi její život. Jak vypadala, jak se smála, co ji trápilo. Vše je pomíjivé a smrt je jediná jistota, to ví každý alespoň trošku zkušený hrobník. Zhasněte všechny světla, démoni přicházejí. A touží i po vaší krvi. Nahrubo nasekaná death metalová tma, bolest a utrpení! Smrt číhá ve stínu! 


Asphyx says:

Every time I sift the dust between my fingers, I think about what her life must have been like. What she looked like, how she laughed, what troubled her. Everything is fleeting, and death is the only certainty, as any experienced gravedigger knows. DEATH PULSATION is a band from Sweden that plays dirty and believable. It immediately became my backdrop for the daily exhumations of old graves. Playing honest death metal is a mission in a way. If you fully believe in the afterlife and acknowledge darkness as the foundation of the world, then you've come to the right place.

Do you like that kind of swampy, dusty and smelly death metal? Then DEATH PULSATION play it. And they do it in a real, believable, raw way, with that bloody sparkle in their eye and passion for the things of the grave. Turn off all the lights and come down the stairs. To the underworld. That's where this demo stands out the most.


The band managed to mix a lethal cocktail in a very rotten proportion. The gentlemen were loosely inspired by packs like ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, VORUM, NECROVORE, KATAHARSIS. But that's not so important. The main thing is that I enjoy listening to the demo, I like to come back to it and enjoy such a morbid, captivating and mysterious atmosphere. Death is around every corner, lurking in the shadows. Everything has been subjected to the rituals of the grave. The dusty, massive and devastating sound and the thematic, stylish cover art (Artwork by Cracked Skull Revelation). You can fully enjoy music that is not of our world. It came here from the darkest catacombs, from the places where the bodies of the damned are buried. Listening to it, one can meet souls forever wandering between our world and the next. I enjoyed the recording most in my cell, locked away and cut off from the world. Hung from hooks, crucified upside down. I firmly believe we'll soon see a full-length album. I'm looking forward to it now. The Swedes have gone down a road that's lined with skeletons, carcasses and smells of sulphur. It's heading straight to hell. I dare say their first album was a great success. This is exactly the kind of death metal that runs through my veins. Now, please leave me alone, I'm about to be exhumed again. I turn the play back on, sift the dust between my fingers and wonder what her life was like. What she looked like, how she laughed, what troubled her. Everything is ephemeral and death is the only certainty, as any experienced gravedigger knows. Turn out all the lights, the demons are coming. And they're out for your blood. Coarsely chopped death metal darkness, pain and suffering! Death lurks in the shadows!


tracklist:
1. Thunderous Pulse
2. Eater of Stars
3. Death Salvation

LINEUP
Vocals - The Throat of Open Graves
Guitars - Cracked Skull Revelation
Bass & Vocals - Emissary of Endless Perdition
Drums - The Thunderous Pulse of Death

Session drums by Primordial Jaws of Extinction

Artwork by Cracked Skull Revelation



Recenze/review - URN - Demon Steel (2025)


URN - Demon Steel
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Měl jsem pocit, že jsem ho zahlédl ve stínu. Pokaždé jenom prošel kolem. Moc lidí mi ale nevěřilo. Jenže já jsem věděl své. Pokaždé, když je mi těžko na duši, tak se vydám na cestu do podsvětí. Moc dobře vím, o čem píšu. Jsem starý pes, který na podobné hudbě kdysi vyrůstal. Můžu vám tedy garantovat, že démona jsem opravdu viděl. Držel v ruce novou desku finských black thrash metalistů URN. Kapely, která má za sebou velmi dlouhou a hudebně zajímavou historii. Co se týká data založení, tak byste museli hledat až v roce 1994. První demo potom spatřilo světlo světa tři roky potom. 

Máte tedy jistotu, že zde máte co do činění se starými bardy, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Umí být divocí, nespoutaní, prašiví a stále dokáží kousnout tak, že se vám zastaví a zmrzne krev v těle. Nové album "Demon Steel" je toho jasným důkazem. Doporučuji poslouchat v chladu, naprosté tmě a hlavně pořádně nahlas. Tahle muzika smrdí sírou!


Jakoby mě někdo zavřel do staré kobky s kapelami jako DESTROYER 666, NIFELHEIM, DESASTER, POWER FROM HELL, HELLHAMMER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO. Tak si alespoň při společných seancích s novou deskou připadám. Jedná se přesně o takový ten surový black thrash metal, který je pokrytý pavučinami a starodávnou, poctivou patinou. Kříže jsou obráceny směrem dolů, svěcená voda je plná zkažené krve a kněz konečně přiznal, že v žádného boha nevěří. Satan sedí na svém trůnu, usmívá se a démoni tančí do rytmu se všemi prokletými. Patřím samozřejmě mezi ně. Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Dostanete hudbu, která je ukována v pekelném ohni z těch nejkvalitnějších surovin. Berte a nechte být, nic jiného mezi tím neexistuje. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk a obal, tak je vše v absolutním pořádku. Skladby v sobě obsahují poctivý drive, nahrubo nasekanou tmu i zlo, které se ukrývá hluboko i ve vašem podvědomí. Finové jej vytáhli na povrch, smíchali s prachem z hrobů a narvali jej do nás pod tlakem. Na URN je zkrátka a dobře spolehnutí. Novým albem jenom potvrzují svoji pozici v záhrobí a právem nosí titul legenda. Nemám vlastně žádných námitek a album "Demon Steel" si neskutečně užívám. A to hlavně v noci, když se ulicemi toulají přízraky a zvou mě na nedaleký hřbitov. Tohle je pozvánka, která se nedá odmítnout. Tohle je poctivá, klasická a tradiční muzika, zahraná od srdce. Black thrash metalový útok z pekla, který vás spálí na popel! Nové album smrdí sírou, vztekem a nenávistí! Démoni číhají v temnotě!


Asphyx says:

I thought I saw him in the shadows. He just walked by each time. But not many people believed me. But I knew my own. Every time my soul is heavy, I take a trip to the underworld. I know exactly what I'm writing about. I'm an old dog who grew up on music like this. So I can guarantee you that I have seen a demon. He was holding the new album by Finnish black thrash metallers URN. A band with a very long and musically interesting history. As for the date of foundation, you would have to look back to 1994. The first demo saw the light of day three years later. 

So you can be sure that you are dealing with old bards who know very well what and how they want to play. They can be wild, unbridled, mangy and still manage to bite so hard that your blood stops and freezes in your body. The new album "Demon Steel" is a clear proof of that. I recommend listening to it in the cold, complete darkness and especially really loud. This music stinks of brimstone!

It's like someone locked me in an old dungeon with bands like DESTROYER 666, NIFELHEIM, DESASTER, POWER FROM HELL, HELLHAMMER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO. At least that's how I feel during our sessions with the new album. This is exactly the kind of raw black thrash metal that is covered in cobwebs and an old, honest patina. The crosses are upside down, the holy water is full of tainted blood, and the priest has finally admitted that he doesn't believe in any god. Satan sits on his throne, smiling, and the demons dance in rhythm with all the damned. I'm one of them, of course. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but that's not even the point here. You get music that is forged in hellfire from the finest ingredients. Take it and leave it, there is nothing else in between. As far as formal things like sound and packaging go, everything is absolutely fine. The tracks contain honest drive, rough-hewn darkness and evil that hides deep even in your subconscious. The Finns have brought it to the surface, mixed it with grave dust and shoved it down our throats under pressure. URN can be relied upon, in short. With their new album they only confirm their position in the beyond and rightfully carry the title of legend. I actually have no complaints and I enjoy the album "Demon Steel" immensely. Especially at night, when ghosts wander the streets and invite me to a nearby cemetery. This is an invitation that can't be refused. This is honest, classical and traditional music, played from the heart. A black thrash metal assault from hell that will burn you to the ground! The new album reeks of brimstone, rage and hate! Demons lurk in the darkness!


Tracklisting for Urn (Finland)’s Demon Steel:

1. Retribution Of The Dead [1:45]
2. Heir Of Tyrants [4:42]
3. Are You Friends With Your Demons [4:05]
4. Burning Blood’s Curse [4:28]
5. Turbulence Of Misanthropy [4:44]
6. Iron Star [4:22]
7. Wings Of Inferno [5:09]
8. Cold Void Skin [4:16]
9. Ruthless Paranoia [4:46]
10. Predator Of Spiritforms [5:22]



středa 26. března 2025

Recenze/review - BLASPHAMAGOATACHRIST - Bestial Abominator (2025)


BLASPHAMAGOATACHRIST - Bestial Abominator
CD 2025, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Mrtvola zakopaná hluboko pod kostelem. Kněží vždycky uměli skrývat zlé a ošklivé věci. Důkazy o mučení, o pohřbu zaživa, byly exhumovány až letos, když kanadská brazilská četa prokletých válečníků temnoty přišla s novou desku "Bestial Abominator". V rakvi tu před nám leží prokletý hříšník, který odmítl věřit v dávno padlého boha. S přeraženými kostmi, s lebkou, která se směje do ticha. Stačí jen naslouchat, stačí jen obrátit všechny kříže směrem dolů a přesně pochopíte, o čem je tohle nové blasfemické album.

Tato smečka vznikla tajným spolčením několika muzikantů z kapel jako BLASPEMY a ANTICHTRIST. Pánové mají na svém kontě již jednu nahrávku z roku 2020, která je neméně šílená, jako letošní počin. Pokud máte chuť na opravdovou temnotu, na skladby, které smrdí sírou, nezbývá vám nic jiného, než se připravit na pradávný, surový, špinavý a krvavý rituál. 


Vše je zahalené do krvavé mlhy. Kapela se vrátila, přesto že basák odešel na druhou stranu. A působí stejně silná, šílená a děsivá, jako dřív. Pokud máte tenhle dřevní, prašivý black death metal, pokud vyznáváte absolutní tmu, mrazivé nálady opuštěných katakomb, potom jste zde správně. BLASPHAMAGOATACHRIST jsou naplno oddáni stínům. Zlu a rouhání je podřízeno úplně vše. Motiv na obalu, připomínající středověké znázornění pekla i masivní, ostrý a špinavý zvuk. Hlavní jsou ale, ostatně jako vždycky, nápady a těch dodala kapela velké množství. Přiznám se, že jsem se nenudil ani chvilku. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, obracel jsem všechny kříže směrem dolů a snažil se usvědčit kněze z nekonečných lží a pokrytectví. Tahle smečka vzešla z toho nejhlubšího podsvětí a je nutné s tím počítat. Hraje se tu hudba, která rozhodně není pro slabé povahy. Naopak, pánové připomínají smečku vlků, kteří se právě vydali na lov. Číhají ve tmě, vždy připraveni v útoku. Na "Bestial Abominator" naleznete na kost ohlodaný materiál, dokonalou esenci obrácených modliteb. Jedná se o obřad, u kterého dochází ke samovznícení. Někdy, když se dívám na současný podivný svět, říkám si, že už by měli nemrtví povstat a přijít se pomstít za všechno zlo, které na nich bylo spácháno. Je vám doufám jasné, kdo jim bude k apokalypse hrát. Mrtvola zakopaná hluboko pod kostelem. Kněží vždycky uměli skrývat zlé a ošklivé věci. Důkazy o mučení, o pohřbu zaživa byly opět předloženy s velkou silou. Opravdově, upřímně, uvěřitelně. Blasfemický black death metal, který smrdí sírou! Temná a chladná exhumace prokletého! 


Asphyx says:

A corpse buried deep under the church. Priests have always been good at hiding bad and ugly things. Evidence of torture, of being buried alive, was only exhumed this year when a Canadian Brazilian squad of cursed warriors of darkness came out with a new record, "Bestial Abominator". Here in a coffin before us lies a cursed sinner who refused to believe in a long fallen god. With broken bones, a skull that laughs into silence. All you have to do is listen, all you have to do is turn all the crosses upside down and you'll understand exactly what this new blasphemous album is all about.

This pack was formed by a secret collaboration of several musicians from bands like BLASPEMY and ANTICHTRIST. The gentlemen have already released one record in 2020, which is no less insane than this year's effort. If you're in the mood for some real darkness, tracks that reek of sulfur, you have no choice but to prepare yourself for an ancient, raw, dirty and bloody ritual.


Everything is shrouded in a bloody mist. The band's back, even though the bass player's gone to the other side. And they're as strong, crazy and scary as ever. If you've got this gnarly, dusty black death metal, if you profess the absolute dark, chilling moods of abandoned catacombs, then you've come to the right place. BLASPHAMAGOATACHRIST are fully committed to the shadows. Evil and blasphemy are subordinated to everything. The motif on the cover, reminiscent of a medieval representation of hell, and the massive, sharp and dirty sound. But the main thing is, as always, the ideas and the band has delivered a lot of them. I admit that I was not bored for a moment. I was swaying contentedly to the beat, turning all the crosses downwards and trying to convict the priests of endless lies and hypocrisy. This pack has risen from the deepest underworld and must be reckoned with. The music being played here is definitely not for the faint of heart. On the contrary, the gentlemen resemble a pack of wolves that have just gone on the prowl. Lurking in the dark, always ready to attack. On "Bestial Abominator" you'll find bone gnawing material, the perfect essence of converted prayers. It's a ritual that involves spontaneous combustion. Sometimes when I look at the strange world we live in today, I think that the undead should have risen by now and come to avenge all the evil that has been done to them. I hope it's clear to you who will play them to the apocalypse. A corpse buried deep beneath the church. Priests have always been good at hiding evil and ugly things. Evidence of torture, of being buried alive, has again been presented with great force. Real, honest, believable. Blasphemous black death metal that stinks of brimstone! A dark and cold exhumation of the damned!


tracklist:
1. Intro (50 Cal. Demonic Chant)
2. Bastardizing The Purity
3. Black Nuclear Shadows
4. Abysmal Commands
5. Intro (Weapons Of Fire And Steel)
6. The Final Blood Orgy
7. Death Alchemy
8. Genocide Evocation
9. Intro (Apocalyptic Battlefields)
10. Fire Demons Of Blokula
11. Evil Revelation
12. Death March To Irradiated Hell 
13. Tank Treads Of Mutilated Corpses 
14. Beastial Abominator 
15. Lechmistress Of The Depths



TWITTER