DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 28. ledna 2025

Info - Křest Můry s Pale Spektre v kostele se blíží, zbývá méně než 50 vstupenek



Křest Můry s Pale Spektre v kostele se blíží,

zbývá méně než 50 vstupenek

Unikátní black/death metalový zážitek v odsvěceném barokním kostele Atrium Žižkov přinese 22. února 2025 česká Můra a němečtí Pale Spektre. Kapacita je přísně limitovaná na 100 lidí a zbývá méně než 50 vstupenek! Pokud chcete zažít rituál zmaru, napište si o vstupenky na muradoomed@gmail.com.

Needle Cathedral release ceremony: PALE SPEKTRE + MŮRA

https://www.facebook.com/events/1136862247957493

sobota 22. února 2025

Odsvěcený barokní kostel Atrium Žižkov v Praze


PALE SPEKTRE - black/death metal - Germany

Nuclear War Now! & Amor Fati Productions

Poprvé v České Republice!

https://palespektre.bandcamp.com/

MŮRA - black/death/doom - Czech Republic

Doomentia & Caligari Records

https://muradoom.bandcamp.com/

Němečtí Pale Spektre jsou jednou z mála female fronted kapel, které pracují s tou nejryzejší esencí black metalu. Na rozdíl od Kanaďanů Sortilegia, které Pale Spektre vkusně připomenou, se však Němci nebojí ani podstatně tvrdších, až bestiálně deathmetalových prvků. Není tedy divu, že jejich debutové album Bereft of Xerotic Layers vyšlo u labelů Nuclear War Now! a Amor Fati Productions. Jak tomu u podobných, temnotě oddaných kapel bývá, naživo jsou Pale Spektre ještě mnohem silnější než z domácího poslechu. Duch trondheimských Mare mísí s nekromancií španělských 13th Moon, jak jinak než za svitu svíček. Jejich černý metal smrti ale obohacuje také nelidský jekot zpěvačky, s kterou Pale Spektre nemají problém suverénně a s přidanou hodnotou prezentovat cover Schatten aus der Alexander Welt od Bethlehem. Není tedy divu, že kapela v poslední době vystupuje na elitních blackmetalových akcích jako Unholy Congregation nebo House of the Holy. Jejich první vystoupení v ČR, navíc v bývalém sakrálním prostoru, bude událostí, na kterou jen tak nezapomenete.

Můra letos vydala svou druhou nahrávku, kterou navazuje na úspěšný debut Doom Invocations and Narcotic Rituals. Představuje na ní posun ve svém temném provedení death doom metalu, kde kombinací ponurých riffů, pomalého tempa, morbidních vokálů a masivního zvuku evokuje duch Grave Upheaval nebo Encoffination. Na koncertech kapely je nepostradatelná hřbitovní aura, pach krve, svíček a halucinogenní jízda tvořená těmi nejhoršími nočními můrami. EP Needle Cathedral vyšlo v kolaboraci Doomentia a Caligari Records, a kde jinde by měl proběhnout křest této desky, než právě v kostele?

Pro koupi lístků pošlete email s svým celým jménem na muradoomed@gmail.com
Platební údaje obdržíte v odpovědi.
Cena jednoho lístku je 450 Kč / 18 €.
Kapacita je striktně limitovaná pouze pro sto lidí!

Zbývá méně než 50 lístků.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SHRIEKING DEMONS - The Festering Dwellers (2025)


SHRIEKING DEMONS - The Festering Dwellers
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Některé kosti jsou krásně bílé, jiné již zasažené snětí. Některé se dokonce rozpadávají v prach. Abych pravdu řekl, tak s těmi nejstaršími se mi pracuje nejlépe. Stejné to mám i s kapelami, které se rozhodly exhumovat starý, plesnivý death metal. Většinou se jen tak procházím v záhrobí, ochutnávám a když mě něco zaujme, tak se začnu o smečku zajímat. Italští SHRIEKING DEMONS jsou poměrně novým jménem na scéně. I přesto je jejich nová deska plná prašivých, záhrobních melodií.

Není divu, členové kapely působili v takových skupinách jako Assumption, Haemophagus, Morbo, Undead Creep a Gravesite. O kvalitu po všech stránkách je tedy postaráno. Stačí si album pustit a ihned zaujme jak masivní, syrový zvuk, tak i stylový a velmi dobrý obal (Roberto Toderico Art). Doporučuji poslouchat hodně nahlas, v naprosté tmě a chladu. Potom jednotlivé hnilobné nuance ještě více vyniknou. 


Jsou to mrtvolné ozvěny z onoho světa, které nás provází celým albem. Mám to nastavené tak, že na sebe vždycky nechám hudbu jen tak působit a pokud se v mém pokoji objeví démoni, potom je vše v nejlepším pořádku. Italové na to jdou podobným způsobem, jako kapely typu AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, PUNGENT STENCH, DEATH, DRUID LORD, POSSESSED. Dostanete náklad shnilých kostí, chladných a surových melodií, chorobného vokálu a neustálého pocitu, že vás někdo sleduje. Není divu, i já jsem zahlédl dámu s kosou, jak se usmívá ve stínu. SHRIEKING DEMONS jasně a zřetelně svojí hudbou dokazují existenci krvavých stop na obětních oltářích. Na první dojem sice deska působí jenom jako takový obyčejný výlet po časové ose zpět, ale nenechte se mýlit, po chvíli vylezou na povrch další a další zajímavé momenty. Hodně často jsem poslouchal nové album v autě a nebo při dlouhých procházkách nočním městem. Potkával jsem přízraky. Nebo jsem byl já prokletým? Těžko říct. Jediné, co vím na sto procent je, že tahle nahrávka se povedla po všech stránkách. Pokud máte mrtvolný styl smrti rádi, neváhejte ani chvilku. Budete pohřbeni zaživa, navěky zavřeni ve staré dřevěné rakvi. Jednou se vaše kosti také rozpadnou v prach. Než se tak ale stane, můžete si rvát do hlavy "The Festering Dwellers", stejně jako to dělám já. Některé kosti jsou krásně bílé, jiné již zasažené snětí. Některé se dokonce rozpadávají v prach. Dost ale bylo slov, jdu exhumovat další starý, plesnivý hrob. A je vám asi jasné, co u toho budu mít ve sluchátkách. Mrtvolný, shnilý, prašivý death metal ze starých katakomb, u kterého se rozpadnete v prach! Čerstvě exhumovaná rakev plná temných, syrovým melodií!


Asphyx says:

Some of the bones are beautifully white, others are already affected by anthrax. Some are even crumbling into dust. To be honest, the oldest ones are the best to work with. I feel the same way about bands that have decided to exhume old, moldy death metal. Mostly I'm just walking around in the backwaters, sampling, and if something catches my eye, I get interested in the pack. Italy's SHRIEKING DEMONS are a relatively new name on the scene. Even so, their new album is full of dusty, sepulchral melodies.

Not surprisingly, the band members have been in bands such as Assumption, Haemophagus, Morbo, Undead Creep and Gravesite. So quality in all aspects is taken care of. Just listen to the album and you will immediately be impressed by the massive, raw sound as well as the stylish and very good artwork (Roberto Toderico Art). I recommend listening very loudly, in complete darkness and cold. Then the individual rotten nuances will stand out even more.


They are dead echoes from the other world that accompany us throughout the album. I have it set up so that I always just let the music affect me and if demons appear in my room, then everything is fine. The Italians go about it in a similar way to bands like AUTOPSY, ABSCESS, CIANIDE, PUNGENT STENCH, DEATH, DRUID LORD, POSSESSED. You get a load of rotten bones, cold and raw melodies, sick vocals and a constant feeling of being watched. Not surprisingly, I too spotted a lady with a scythe smiling in the shadows. SHRIEKING DEMONS prove clearly and distinctly with their music the existence of blood traces on sacrificial altars. At first impression, the album seems to be just an ordinary trip back in time, but make no mistake, after a while more and more interesting moments come to the surface. I've often listened to the new album in the car or during long walks through the city at night. I used to meet ghosts. Or was I the cursed one? It's hard to say. The only thing I know for sure is that this record was a success in every way. If you like the dead style of death, don't hesitate a moment. You'll be buried alive, locked in an old wooden coffin forever. One day your bones will crumble into dust too. But before that happens, you can bang "The Festering Dwellers" into your head, just like I do. Some bones are beautifully white, others are already affected by anthrax. Some are even crumbling into dust. But enough with the words, I'm off to exhume another old, moldy grave. And you can probably tell what I'm gonna have in my headphones. Dead, rotten, putrid, dusty death metal from the old catacombs that will make you crumble into dust! A freshly exhumed coffin full of dark, raw melodies!




Track Listing -
1.Devour My Wicked Soul
2.Abstract Hallucinating
3.Sorrowful Dismal Bliss
4.Nefarious, Scorned Deities I Am Devoted To
5.Perennial Dirge
6.Garden of the Headless Dead
7.Longing for Total Eclipse
8.Compromised Brain view
9.Awakening From Secular Slumber
10. Apostasy, Sodomy and Sacrilege

Lineup:
Gabri (Cancer Spreading, Gravesite) - Vocals
Giorgio (Assumption, Bottomless) - Lead and acoustic guitar
Valentina - Rhythm guitar
Nino - Bass
David (Assumption, Bottomless) - Drums

Cover art by Roberto Toderico Art (Asphyx, Paganizer)


Recenze/review - INVERTED CROSS - Eternal Flames of Hell (2024)


INVERTED CROSS - Eternal Flames of Hell
CD 2024, Helldprod Records

for english please scroll down

Často jsem si říkal, jaké by to bylo, kdyby tenhle kostel shořel. Je to sice krásná budova s velmi zajímavou historií, ale také místo, na kterém se odehrávalo a odehrává spousta zla. Padlí kněží lžou svým ovečkám, pořádají tajné, krvavé rituály a když se setmí, tak se ze sklepa ozývají děsivé zvuky. Nářek nevinných. Jakoby povstali všichni ti, kterým bylo ublíženo. Za zvuků nové debutové desky black speed thrash metalových maniaků INVERTED CROSS. 

Ti pocházejí z krásné Barcelony a když jsem slyšel jejich novinku poprvé, ihned jsem se vrátil do doby svého mládí. Pamatujete si, když jste chodili s kazeťákem po městě? V partě podobně prokletých? S nášivkami na na džínových vestách, s testosteronem, s krásnými dívkami, co měly vlasy pod zadek? Nechte se tedy pozvat na divoký výlet do doby, kdy rychlý metal vládl světu a pohřbů do země bylo víc, než kremace. 


Mám tuhle hudbu spojenou navěky s pivem, amen! Není asi žádným tajemstvím, že za poslední roky došlo k jakémusi retro metalovému boomu, kdy se mladí šakalové snaží hrát hudbu starých prašivých psů. Přiznám se, že většina mě moc nebaví, tedy v thrash metalu. Jsou ale výjimky, u kterých si s chutí podupávám nohou do rytmu, mlátím pěstí do stolu, kývu se spokojeně, jako bych měl záchvat epilepsie. INVERTED CROSS mají rádi staré thrashové maniaky jako SODOM, DESTRUCTION, KREATOR, DEATHROW, VIOLENT FORCE, PROTECTOR. Pánové a dáma umí napsat zajímavé, neotřelé melodie, dokázali se mi se svým nákladem plným prašivých kostí a obrácených křížů dostat do hlavy. Ve skladbách je velké množství energie, takového toho pradávného tlaku, který se dle mého nedá moc naučit. Musíte jej mít v sobě. Zkrátka a dobře, chodím kolem kostela každý den do práce a pokaždé, když jsem poslouchal "Eternal Flames of Hell", přemýšlel jsem o všem zlu, které nám církev přinesla. Měl jsem sto chutí postavit obrovské reproduktory proti vchodu a otočit volume pořádně doprava. Snad by se aspoň pár věřících probudilo. Jinak, abych splnil svoji roli recenzenta, tak zvuk je ostrý, dobře čitelný a prašivý. Povedl se i obal, můžete se tak plně soustředit na jízdu, na kterou vás tahle španělská smečka vezme. Směřuje, jak jinak, přímo do pekla. Až zase někdy potkám někoho, kdo po mě bude chtít nějakou dobrou muziku v tomto stylu, určitě mu tyhle maniaky doporučím. Věřím jim totiž každý tón, každou melodii. Hergot brácho, dej mi další pivo, je to fakt dobrý! Divoký, prašivý black thrash speed metal, který je ostrý jako břitva! Shoříte v plamenech! 


Asphyx says:

I've often wondered what it would be like if this church burned down. It's a beautiful building with a very interesting history, but it's also a place where a lot of evil has happened and is happening. Fallen priests lie to their sheep, hold secret, bloody rituals, and when it gets dark, eerie noises come from the basement. The cries of the innocent. It's as if all those who have been wronged have risen up. To the sounds of the new debut album from black speed thrash metal maniacs INVERTED CROSS.

They hail from the beautiful city of Barcelona and when I heard their new album for the first time, I was immediately transported back to the days of my youth. Remember when you used to walk around town with a tape recorder? With a bunch of similarly cursed people? With patches on your denim vests, with testosterone, with beautiful girls who had hair down below their asses? Then let us take you on a wild trip to a time when fast metal ruled the world and there were more burials in the ground than cremations.


I have this music forever linked to beer, amen! It's probably no secret that there's been a bit of a retro metal boom over the last few years, with young jackals trying to play the music of old mangy dogs. I'll admit, I'm not into most of it, in thrash metal anyway. But there are exceptions where I'm happy to tap my foot to the beat, pound my fist on the table, sway contentedly as if I'm having an epileptic seizure. INVERTED CROSS like old thrash maniacs like SODOM, DESTRUCTION, KREATOR, DEATHROW, VIOLENT FORCE, PROTECTOR. Gentlemen and lady can write interesting, novel tunes, they managed to get into my head with their load of scabby bones and inverted crosses. There's a lot of energy in the songs, the kind of ancient pressure that I don't think can be taught much. You have to have it in you. Long story short, I walk past the church every day to work and every time I listened to "Eternal Flames of Hell" I thought about all the evil the church has brought us. I had a hundred urges to put the huge speakers against the entrance and turn the volume all the way to the right. Maybe at least a few of the faithful would wake up. Otherwise, to fulfill my role as a reviewer, the sound is crisp, clear and dusty. The cover art is good too, so you can fully concentrate on the ride this Spanish pack will take you on. It's heading, as it were, straight to hell. Next time I meet someone who asks me for some good music in this style, I'll definitely recommend these maniacs. Because I trust them with every note, every melody. Shit, bro, give me another beer, it's really good! Wild, dusty black thrash speed metal that's razor sharp! You'll burn in flames!


Inverted Cross’s Eternal Flames of Hell Tracklist:
01. March Of The Fallen [01:02]
02. Attack With Hellfire [03:25]
03. Under An Evil Presence [04:48]
04. Invoke The Goat [02:30]
05. Into The Crypt Of The Necromancer [03:25]
06. Suffer To Live [03:28]
07. Black Leather Hordes [03:17]
08. Trapped Underground [04:17]
09. Eternal Flames Of Hell [03:20]

Line Up:
Guille Hungover Bass & Vocals
Philip Graves Guitars & Vocals
Alis Demonized Guitars
Chris Carrest Drums



pondělí 27. ledna 2025

Recenze/review - AN-XUL - An​-​Xul (2024)


AN-XUL - An​-​Xul
CD 2024, Chaos Records

for english please scroll down

Byl jsem zase jednou znechucený současným divným světem. Hledal jsem temný kout, kam bych se mohl ukrýt. Vstával jsem během noci, když mě probudily děsivé noční můry a toulal se zdánlivě prázdnými ulicemi. Sledoval jsem přízraky a poslouchal u toho debutové album italských black metalistů AN-XUL. Říká se, že samota je stav duše a já věděl, že jsem prokletý. Svoji kobku, do které jsem se schoval, jsem našel na jednom starém hřbitově. Zde, mezi rakvemi, pavučinami, prach, tady, v chladu a tmě, je mi nejlépe.

Není divu, tahle smečka, která je tvořena zkušenými muzikanty, moc dobře ví, co a jak chce hrát. Starý, klasický black metal s ostrými chladnými melodiemi a atmosférou plnou chladu a strachu. Probudili mě a řekli mi, že je čas. Sestoupili jsme dolů, ještě hlouběji do podzemí. Pradávný rituál může začít. Ani jsem nebyl překvapen, že jsem obětí. 


Tohle je hudba, která je určená pro fanoušky třeba takových MORTUARY DRAPE, KAWIR, DISHARMONY, VARATHORN. Moje přirovnání ale berte s nadhledem. Jedná se totiž o skladby, které žhnou a pálí uvnitř, jsou divoké i melancholické zároveň. Na povrchu jsou pokryté ledem a když se vám dostanou do žil, tak vám časem způsobí zástavu srdce. Nevím, jestli se rádi procházíte ve studeném větru, ale hudba ve mě tyto představy rozhodně evokuje. Pokud rádi a často trávíte svůj čas na starých pohřebištích a obdivujete nápisy na náhrobcích, potom jste zde správně. U tohoto stylu je více než kde jinde důležité, aby byl uvěřitelný, opravdový, reálný. Album "An​-​Xul" všechno tohle splňuje a přidává ještě něco navíc. Takovou tu starou, poctivou patinu. Vzduchem se vznáší pochmurné nálady, město je zakryté černými mraky a vypadá to, že brzy bude pršet krev. Ti, kteří mě neznají, o mě říkají, že jsem prokletý. Pokud to znamená, že rád a často poslouchám tuhle nahrávku, tak mají rozhodně pravdu. Nutno ale rovnou dodat, že si hodně vybírám. Na AN-XUL se mi líbí, že mě je baví poslouchat. Skladby v sobě mají totiž něco podmanivého, magického, divokého. Opravdu by mě zajímalo, jak vyzní hudba těchto tmářů na živých koncertech. Musí to být velmi podmanivý zážitek. Byl jsem zase jednou znechucený současným divným světem. Hledal jsem temný kout, kam bych se mohl ukrýt. Vstával jsem během noci, když mě probudily děsivé noční můry a toulal se zdánlivě prázdnými ulicemi. Konečně jsem našel klid. V jedná staré kobce s nápisem AN-XUL nad vchodem. Chladný a temný black metalový obřad plný starodávných okultních příběhů! Absolutní tma, ve které lze zahlédnout samotného Satana!


Asphyx says:

I was once again disgusted with the current weird world. I was looking for a dark corner to hide in. I would wake up during the night, awakened by terrifying nightmares, and wander the seemingly empty streets. I followed the ghosts and listened to the debut album of Italian black metallers AN-XUL. They say loneliness is a state of mind and I knew I was cursed. I found my dungeon to hide in in an old cemetery. Here, amongst the coffins, the cobwebs, the dust, here, in the cold and dark, I am at my best.

No wonder, this pack, which is made up of experienced musicians, knows very well what and how they want to play. Old, classic black metal with sharp, cold melodies and an atmosphere full of cold and fear. They woke me up and told me it was time. We went down, deeper underground. The ancient ritual can begin. I wasn't even surprised to be a victim. 


This is music for fans of MORTUARY DRAPE, KAWIR, DISHARMONY, VARATHORN. But take my comparison with a grain of salt. These are songs that burn and burn inside, they are wild and melancholic at the same time. On the surface they are covered in ice and when they get into your veins they will eventually cause your heart to stop. I don't know if you like to walk in the cold wind, but the music definitely evokes these images in me. If you like and often spend your time in old burial grounds and admire the inscriptions on the tombstones, then you've come to the right place. With this style, more than anywhere else, it's important to make it believable, real. The album "An-Xul" does all of this and adds a little something extra. That old, honest patina. Gloomy moods are in the air, the city is covered in black clouds and it looks like it's going to rain blood soon. Those who don't know me say I'm cursed. If that means I like to listen to this record a lot, they're definitely right. But I should also add that I'm very picky. What I like about AN-XUL is that I enjoy listening to them. The songs have something captivating, magical, wild about them. I'm really curious to see how the music of these obscure musicians sounds in live concerts. It must be a very captivating experience. I was once again disgusted by the strange world of today. I was looking for a dark corner to hide in. I'd wake up during the night to terrifying nightmares and wander the seemingly empty streets. I finally found peace. In an old dungeon with an AN-XUL sign over the entrance. A cold and dark black metal ceremony full of ancient occult stories! Absolute darkness in which Satan himself can be seen!


TRACKLIST:
Tem. ohp. AB. (Intro)
Descent Through a Ghostly Maelstrom
We Are the Creeping Plague
Abandon God
Follow the Left Hand Path
Where the Moonlight Dies
The 7 Stages of Dying
Behead the Millennium Creature
Raise my Throne Above the Stars
Eternal Flame
Outro



Recenze/review - CMPT - Na utrini (2024)


CMPT - Na utrini
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Říká se, že krev jen tak nevyměníte. Cítím to pokaždé, když se vracím na místa, na kterých jsem vyrůstal. Do lesů, které jsou temné jako samotná smrt. Čtu si ve starých spisech a přemýšlím, jaké jsou vlastně moje kořeny. Jako bych byl připoutám k samotné zemi, k půdě, k potokům i řekám. Těžko se to vysvětluje, ale myslím si, že když si poslechnete druhé dlouhohrající album srbských black metalistů CMPT, tak určitě pochopíte. Tahle hudba je totiž nasáklá balkánským folklórem. Cítím z ní velkou sílu, opravdovost, takovou tu jadrnost, ryzost, kterou dobré kapely mívají. 

Bavilo mě jen tak si sednout a nechat se unášet na krvavých, zpěněných vlnách melodií. Schválně si vezměte sluchátka a jděte na nějaký starý hřbitov. Začnou před vámi ožívat démoni a vaše duše bude černá jako svědomí. "Na utrini" je albem, které má zvláštní, podmanivou atmosféru. 


Staré legendy znovu ožívají. Byly předávány po generace a staly se mementem, bez kterého bychom tu nebyli. Ano, i Češi jako já, jsou Slované. Líbí se mi, jakým způsobem CMPT tohle téma uchopili, jak jej promítli do hudby, která je pochmurná, temná a chladná, v určitých momentech až melancholická. Využity jsou i různé další srbské nástroje, vše je vloženo velmi citlivě, samozřejmě. Psát o muzice je vlastně někdy hodně zvláštní. Tentokrát má slova vůbec nestačí. Lepší je rozhodně poslouchat, toulat se po studených stráních. Když vás obejme zima a mraky padnou k zemi a vy se vrátíte domů do tepla, tak se za oknem objeví přízraky. Jsou nahrávky, které mě dokáží zasáhnout uvnitř, do podvědomí. Přemýšlím nad nimi, nemůžu je "vyhnat z hlavy". Hudba je krásná v tom, že nezná hranice. Srbsky rozumím jenom něco, naše jazyky mají spoustu společných slov, ale chápu podstatu i souvislosti. Nové album je zahrané od srdce, muzikanti naplno věří tomu, co hrají. A dělají to výborně. Znáte to, člověk bývá někdy rád sám. Srovná si myšlenky v současném divném světě. Vrátí se zpět, do doby, kdy se mu zdálo ještě všechno v pořádku. Album má navíc velmi dobrý zvuk, tematický obal, ale hlavně velkou spoustu zajímavých a neotřelých nápadů. Nenašel jsem zde ani jednu malou chybu, vše sedí perfektně na svých místech. Pod nohama mi opěr křupe zmrzlá země. I bahno, které je tak typické pro okolí Dunaje, je najednou pevné. Jako moje víra v přírodu, historii a "Na utrini". Smrt si nás nakonec vždycky najde. Otiskne se do vzpomínek pozůstalých. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Je totiž vynikající! Chladný a temný black metal, u kterého objevíte svoje vlastní krvavé kořeny! Pochmurné příběhy ze starých časů znovu ožívají! 


Asphyx says:

They say you can't just change blood. I feel it every time I go back to the places I grew up. To forests as dark as death itself. I read the old writings and wonder what my roots really are. It's like I'm attached to the land itself, to the soil, to the streams and rivers. It's hard to explain, but I think that if you listen to the second full-length album of Serbian black metallers CMPT, you will understand. This music is soaked in Balkan folklore. I can feel a lot of power, realness, that kind of core, purity that good bands have. 

I enjoyed just sitting back and letting the bloody, frothy waves of melodies carry me away. You might want to take your headphones and go to an old cemetery. The demons will come alive before you and your soul will be as black as your conscience. "Na utrini" is an album that has a strange, captivating atmosphere. 

Old legends come alive again. They have been handed down for generations and have become a memento without which we would not be here. Yes, even Czechs like me are Slavs. I like the way CMPT have grasped this theme, how they have projected it into music that is sombre, dark and cold, even melancholic at certain moments. Various other Serbian instruments are also used, all inserted very sensitively, of course. Writing about music is actually very strange sometimes. This time my words are not enough at all. It is definitely better to listen, to wander on the cold hillsides. When the cold embraces you and the clouds fall to the ground and you return home to warmth, ghosts appear outside your window. There are records that can reach me inside, into my subconscious. I think about them, I can't get them out of my head. The beauty of music is that it knows no boundaries. I understand only a little Serbian, our languages have many words in common, but I understand the essence and the context. The new album is played from the heart, the musicians fully believe in what they play. And they do it very well. You know, sometimes you like to be alone. It's a strange world out there. He goes back to a time when everything seemed fine. The album has a very good sound, thematic cover, but most of all a lot of interesting and fresh ideas. I didn't find even one small mistake here, everything fits perfectly in place. The frozen ground crunches under my feet. Even the mud, which is so typical of the Danube area, is suddenly solid. Like my faith in nature, history and "Na utrini". Death always finds us in the end. It imprints itself on the memories of the bereaved. But until that happens, I'll keep listening to this record. It's excellent! Cold and dark black metal where you will discover your own bloody roots! Gloomy stories from the old days come alive again! 


TRACKLISTING
1. Na utrini (9:30)
2. Oppidum Panuka (4:57)
3. Mesečina (5:37)
4. Campus de Maxond (1:59)
5. Crna voda (3:47)
6. U raljama košave (5:35)
7. Kao srp u noći (9:26)
8. Δ ΙΣΤΡΟΥ (7:27)



neděle 26. ledna 2025

Recenze/review - THE GREAT OLD ONES - Kadath (2025)


THE GREAT OLD ONES - Kadath
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Některé sny jsou tak děsivé a neklidné, že je nelze ani popsat slovy. Pokaždé z nich zbyde jenom podivný pocit, pochmurné nálady a touha znovu ulehnout a nechat se unášet do jiných světů i dimenzí. Můžete v nich létat vesmírem, potkávat různé entity, topit se v močálech a být stahováni do hlubiny. Jsou šedé, mnohdy velmi krvavé, chladné a tepající zevnitř. Jako nové album black metalových maniaků  z THE GREAT OLD ONES Bordeaux. Ti hrají, jak je všeobecně známo, post black metal.

Tedy styl nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači ani myšlenkách. Jenže tentokrát je to jiné. Za prvé mám rád děsivý a záhadný svět páně H.P. Lovercrafta. Za druhé se jedná o hudbu, která má v sobě cosi zvláštně přitažlivého, magického, uhrančivého. I stalo se. Byl jsem proklet a zahalen do krvavé mlhy. Jako každý večer, po četbě starých spisů, usedám do svého křesla, abych se přenesl do světa šílených představ. Co je realita a co fikce? 


Stačilo několik setkání s albem "Kadath" a stal jsem se Randolphem Carterem. Cestuji skrz říši snů, navštěvuji bájná města, setkávám se s náladami bohů, hledám i ztrácím, vznáším se na lehkých a vznešených vlnách řeky beznaděje. Hudba je opravdu velmi podmanivá. Základem je melodický black metal, na kterém jsou vystavěny košaté a velmi pestré kompozice. Se skvělým zvukem (Francis Caste at Studio Sainte-Marthe, Paris), s obalem (Jakub Rebelka), na který se budete dlouho dívat a přemýšlet nad ním. Po formální stránce je vše v podstatě dokonalé a nelze mít žádných námitek. Hlavní ale je, ostatně jako vždycky, hudba a ta kolem mě nejdříve plynula jako záhadná řeka. Postupně se mi dostávala do krve, do podvědomí, aby si mě nakonec přetvořila k obrazu svému. Mám rád, když ve mě dokáží kapely rozjitřit emoce, když létám, když pracuje moje fantazie na sto procent. Francouzi nejen, že jsou velmi dobří muzikanti, ale také umí napsat skladby, které jsou opusem, ozvěnou, neuchopitelným stínem. Vlastně by se dalo také napsat, že více než kde jinde, je lepší poslouchat, než psát nějaká slova. Ty samozřejmě nestačí, nikdy nedovedou vyjádřit veškerou sílu, temnou a chladnou energii. Jsou to příběhy plné smutku i naděje, jsou to pochmurné básně z jiných světů. Navštívíte ty nejtemnější zákoutí mysli H.P. Lovercrafta. Budete spoutáni pavučinami silných melodií. Zažijete neklidné majestátní momenty, ale i zemité pasáže s drásavou intenzitou. THE GREAT OLD ONES mě chytili do svých sítí a už nepustili. Možná jsem zavřený ve své studené kobce, ale moje duše létá svobodně venku. Post black metalové příběhy plné tmy, bolesti, drásavých momentů a intenzivního chladu, který se vám dostane do vašich děsivých snů! Temnota vesmíru se stane krutou krvavou realitou! 


Asphyx says:

Some dreams are so frightening and disturbing that they cannot even be described in words. Each time, all that remains is a strange feeling, a gloomy mood and a desire to lie down again and let oneself drift into other worlds and dimensions. In them you can fly through space, meet different entities, drown in swamps and be pulled into the depths. They are grey, often very bloody, cold and pulsating from within. Like the new album from black metal maniacs THE GREAT OLD ONES Bordeaux. They play, as it is widely known, post black metal.

So the style is not a very frequent guest in my player or thoughts. But this time it's different. First of all, I love the eerie and mysterious world of Mr. H.P. Lovercraft. Secondly, this is music that has something strangely appealing, magical, enchanting about it. And it did. I was cursed and enveloped in a bloody mist. Like every night, after reading the old writings, I sit down in my armchair to be transported into a world of mad fantasies. What is reality and what is fiction? 


It took only a few meetings with the album "Kadath" and I became Randolph Carter. I travel through the realm of dreams, visiting mythical cities, meeting the moods of the gods, seeking and losing, floating on the light and sublime waves of the river of despair. The music is indeed very captivating. The basis is melodic black metal, on which are built colorful and very colorful compositions. With a great sound (Francis Caste at Studio Sainte-Marthe, Paris), with a cover (Jakub Rebelka) that will make you look and think about it for a long time. Formally, everything is basically perfect and there can be no objections. But the main thing, as always, is the music, and at first it flowed around me like a mysterious river. Gradually, it got into my blood, into my subconscious, and finally transformed me into its own image. I like it when bands can stir emotions in me, when I fly, when my imagination works at 100%. The French are not only very good musicians, but they can also write songs that are an opus, an echo, an elusive shadow. In fact, one could also write that more than anywhere else, it is better to listen than to write any words. They are of course not enough, they can never express all the power, the dark and cold energy. They are stories full of sadness and hope, they are gloomy poems from other worlds. You will visit the darkest corners of H.P. Lovercraft's mind. You will be bound by webs of powerful melodies. You'll experience unsettling moments of majesty, but also earthy passages of wrenching intensity. THE GREAT OLD ONES caught me in their net and never let go. I may be locked in my cold dungeon, but my soul is flying free outside. Post black metal stories full of darkness, pain, gut wrenching moments and intense cold that will get into your scary dreams! The darkness of the universe becomes a cruel bloody reality!




Tracklist:
1. Me, the Dreamer (10:55)
2. Those from Ulthar (9:10)
3. In the Mouth of Madness (7:11)
4. Under the Sign of Koth (8:46)
5. The Gathering (1:19)
6. Leng (15:00)
7. Astral Void (End of the Dream) (8:54)
8. Second Rendez-Vous (Bonus Track Box & Vinyl) (11:32)
Total runtime: 1:12:49

Line-up:
Benjamin Guerry - Guitars, Vocals
Aurélien Edouard - Guitars
Hugo Bernart - Guitars
Gregory Vouillat - Bass
Julian Deana - Drums

Recording Studio:
Recorded at Studio Sainte-Marthe, Paris, France

Production Credits:
Produced, Mixed & Mastered by Francis Caste at Studio Sainte-Marthe, Paris, France



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý třetí - Písecké podivnosti


Příběh čtyř stý devadesátý třetí - Písecké podivnosti

Byl jsem zase jednou celej zpruzelej. Cítil jsem, že mě nemají moc rádi. Ani učitelé, ani spolužáci. Bylo na mě vidět, že mě škola nebaví. Taky jsem se poměrně úspěšně stranil kolektivu. Byli to pro mě kluci a holky, o dva roky mladší. Připadali mi naivní. Já měl za sebou několik krásných i smutných vztahů, zažil jsem nekonečnou řadu akcí, chlastaček, koncertů. Chodil jsem do hospody s máničkama, hudbu mi nosil starý dobrý Sabath a zažil jsem i smrt své dívky. Připadal jsem si oproti svým kolegům hrozně starý a jejich problémy, jak zaručeně sbalit holku a jak zařídit, aby mi dala, mi přišly děsně naivní a divné. Špatný bylo, že všichni co za něco stáli odešli. Vrátili se do svých domovů a zůstali jim jenom zážitky na celý život. Já bojoval sám a řeknu vám, že nemít blondýnku, asi bych se na to taky vybodl. S ní to bylo vždycky hrozně na pohodu a byla spousta legrace a krásných věcí, které vám může dát jenom milující žena, ale chyběl kamarád. Venca byl daleko a vídali jsme se jen když jsem vyrazil na chalupu do Jizerek.

V Plzni jsem si i na koncertech připadal jako stín. Chodil jsem převážně přes týden, protože víkendy jsme trávili na cestách. Nekonečné kilometry vlakem, brigády, práce na pozemcích a kolem chalupy. Bylo toho hodně, dodnes se divím, že jsme neuměli říci ne. S batohy plnými jídla z domova jsem se kolem dvanácté v noci vraceli do Plzně. Ruka v ruce, sprcha na koleji a málo spánku. Hrozně moc málo. Většinou mi to trvalo tak do středy, než jsem se trošku srovnal. Snažil jsem se hodně sportovat, to je věc, o které moc nepíšu, ale já se hýbu celý život. Asi by byla nuda, psát o tom, jak každý den od základky vstanu, dám si rozcvičku. Jak chodím běhat a plavat. Jak mám vlastní činky a ještě pořád chodím do lesa bojovat v rámci karate a kickboxu. Každého spíše zajímá, jak a kde jsem se opil. Nápad zajet do Písku nebyl z mé hlavy. Blondýnka měla svoji táborskou partu, kterou jsem jí tak trošku záviděl. Ono jim to vydrželo dodnes, ale přátelé, tenkrát byli v nejlepší síle. Ostatně, já také. Jako asi všude se různě střídalo, kdo s kým chodí. 

Já byl vlastně vetřelec, který jim odloudil od kamaráda jeho dívku, se kterou chodil dlouhé roky. Byl o trošku starší, hokejista, už si vydělával. Takovej blondýn, fešák. U tchána a tchýně jsem to měl dobrý, stačilo několik návštěv, tohle by mi šlo, ale v partě pořád byli lidi, co mě moc nemuseli. On byl děsnej kliďas, flegmouš, se kterým tedy dle mého byla nuda, ale já jsem zaujatej. Zažili spolu spoustu věcí, výlet do Francie na lodích třeba. Já měl prachy tak akorát na školu, na CD a knihy. Jasně, na pivo zbývalo, díky brigádám jsem vydělával docela dost, ale na normálně pracujícího jsem samozřejmě neměl. Už při příjezdu bylo jasné, že bude celý večer podivný. Jedna kamarádka chodila s klukem z Písku. Jeho rodiče měli pekárnu na náměstí a byl to takovej divočák. U nich jsme měli spát. Tohle byla písecká větev party, která mě nemusela. Byl jsem vetřelec, debil, floutek a spoustu dalšího. Aspoň jim nevadily dlouhý vlasy a metalový triko, jako mým spolužákům a učitelům. 

Moc jsem se netěšil, ve vlaku se asi tvářil smutně, protože mě blondýnka pořád objímala. Sem tam někdo prohodil nějakou trapnou hlášku, kterou myslel dobře, ale já se moc nebavil. Vlastně toho na mě bylo zase nějak moc. Chtěl jsem se opít. Pomalu jsem na tom pracoval už v kupé, kdy jsem měl s sebou několik lahváčů a potom lahev rumu. Setkání na nádraží proběhlo ještě docela dobře. Už jsem se s ním viděl, jen jsme si kývli na pozdrav. Pokusil jsem se říct něco veselého, ale on jen koukal, jak když nadloubou volovi. Držel jsem se. Posadili nás v hospodě naproti sobě, což bylo zvláštní. Jak jsem měl upito, tak jsem řádil. Pomalu jsem si na svoji stranu získal většinu přítomných. Až na jednu holku a kluka, plus samozřejmě bývalého. Vlastně jsem se hodně snažil a byl asi hodně naivní. On byl v pohodě, ale jeho kamarád ne. Shodou okolností pan pekař. Pokaždé, když jsem něco řekl, tak zamumlal jedovaté kecy. Nejdřív jsem ho ignoroval, ale potom řekl něco hnusného o mojí mámě. Někde se doslechl, že otec chlastal, dodnes nevím, kdo to vynesl. Zvedl jsem se a řekl mu od plic, aby držel hubu.

Uklidnili nás, ale trvalo jim to. Šel jsem se vydýchat ven, blondýnka přišla za mnou. Objala mě a pohladila. Bylo vlastně super, že jsme vyrazili z hospody do takovýho sálu, ve kterém měly hrát večer nějaké kapely. Přiznám se, že si nepamatuji skoro nic. Vím jen, že jsem šel několikrát ven, vyzvracel se a potom se vrátil zpátky. Taky jsem potkal v chodbě u hajzlů pana pekaře, kterej do mě strčil. Padnul jsem na hlavu a bolelo to. Zvedl jsem se chtěl mu rozbít držku. Byl to takovej ten malej obtloustlej vzteklej psík. Ti bývají nejhorší. Paradoxně nás roztrhl bývalej. Vlastně mě přemluvil, abych ho nepřizabil. Udělal jsem dobrej skutek, ale také jsme měli utrum s přespáním. Mělo se totiž spát za pecí, jak se říkalo malému kumbálu v pekárně. Neměli jsem kam jít. A tak jsem si uraženě sedl na náměstí na lavičku a asi jsem usnul, protože najednou mě někdo budí a hladí a laská. Ono se právě vždycky ukáže, jaký je vztah, když je ouzko. Když nemáte kde spát, když je vám blbě, když jste na místě, na kterým jste asi neměli být. Nejhorší není, že nemáme kde hlavu složit, ale že budeme mít hlad. Je to široko daleko jediná pekárna. A otevírají brzy. Musel jsem se smát. Ona i v této chvíli myslí na to, abychom se měli co nejlépe. Jsi opravdová žena, praktická a zároveň chytrá. Mumlám do ticha a ona mi řekne, že něco vymyslíme.

A tak se o mě, v té podivné noci, v krásném Písku, postará. Najde nám tichý kout, kde není tolik špíny. Lehne si vedle mě a přitulí se, protože jak známo, tak i když je přes den teplo, v noci se nám dostává do kostí chlad. Pomalinku střízlivím, svítá. Máme hlad, velký hlad. Koukám se ulicí do dálky a napadne mě jedna věc. Hele, támhle v dálce jsou pole. Třeba tam bude něco k jídlu. Vypadá to blízko, ale zdání klame. Jdeme skoro hodinu. Kukuřice a zelí. Vtipkujeme, že dáme polní pich (a přitom provozujeme jenom pych, protože na nějaký muchlování nemáme vůbec náladu). Ale najíme se. A usmíváme se u toho. To byl ale zase blbej nápad, co? Jet na akci, na který je můj bejvalej, říká mi a já jen mávnu rukou. On je v pohodě, ale pekař je magor. No to jo, ona se s ním stejně chce kamarádka rozejít. Je agresivní i na ní. A tak tam sedíme, uprostřed polí a ničeho, špinaví a utahaní, oba se zbytkem alkoholu v krvi. Bez peněz, protože jsem včera někde ztratil peněženku, co mám na akce a nevíme, co bude dál. Znáte takový ty momenty v pohádkách, když potkáte kouzelnou babičku? My ji taky potkali. Jela kolem do práce na kole. Zemědělci neznají víkendy, to vám je doufám jasné. A prý, co nám tady kradete kukuřici a zelí. Nahlásím vás na výbor (výbory už nebyly, ale jí bylo snad osmdesát, tam měla nárok nejít s dobou).

Udělám jeden ze svých pověstných smutných kukučů, omluvím se a ona na mě chvilku kouká. Asi bych si nedal ani korunu, potkat se takhle v polích, ale paní je zaplať všichni svatí, jiného názoru. Je to pořád divné, ale vezme nás do malého domku na kraji Písku. Dá nám chleba a nějakej salám. Najíme se, poděkujeme a máme na chvilku vystaráno. Co kamarádi, nepomohli by? Byli jsme mladí a trošku jsme to nedopočítali. Když jsme se vrátili na náměstí, nebyl tam už nikdo, jenom vzteklý pekař za pultem, který nás samozřejmě poslal do prdele. Všichni jeli ranním vlakem domů. Měli jsme zase jednou smůlu v patách. Nevím, jestli jste někdy stopovali z Písku na Plzeň, ale není to žádnej med. V neděli ráno nikdo tenkrát nikam nejezdil. Ještě nedělali sedláci nájezdy na supermarkety, tou dobou stavěli první v Plzni. A tak jsme museli sedět na korbách traktorů, v áviích, ve kterých to drkotalo a dokonce nám zastavil i trambus, který jel někam k Plzni na stavbu. Vlastně jsme měli nakonec štěstí. Osprchujeme se na koleji, dáme si starý chleba a sádlo, co tam zbylo z minulého týdne. Zalezeme si do postele a blondýnka si lehne na můj hrudník. Poslouchá jak dýchám a pak mi řekne, že si nakonec vybrala mě, protože se mnou se rozhodně nudit nebude. Písecké podivnosti jsou toho jasným potvrzením. 

Už mě na tyhle akce, kde byl bejvalej, nezvali. Ale do hospody jsme, pokaždé, když jsme přijeli do Tábora, zašli. Bývala tam sranda. Od té doby, co malý zuřivý pekař dostal kopačky, ještě větší. Vlastně dodnes pořádně nevím, proč jsem nad bejvalým vyhrál. Ze zábavy se nedá žít. On si pak našel nějakou velkou sportovkyni, se kterou je dodnes. Pořád někde běhají, měří si tep a jí jenom zdravě. Vypadají spokojeně. Dokonce, když se takhle na ulici potkáme, tak na Písek i s chutí zavzpomínáme. Je zase pondělí a jdu do školy. Sám, přes pole, na kterém roste zrovna zelí. Vzpomenu si na sobotní ráno a musím se smát. Přijdu na univerzitu a všichni mi připadají zachmuření. Kráčejí chodbami a já se zase jednou cítím úplně mimo. Zalezu si do kouta a vytáhnu starého dobrého Asimova. Čtu si i pod lavicí, když sedím na přednášce. Jedna spolužačka mi potom řekne, že mě viděla. Nevím, co ji na to mám odpovědět, tak se jen usměju. Nějak nevím, co bych jí řekl. Moje myšlenky totiž létají úplně někde jinde. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. ledna 2025

Report, photos, video - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/distaste-brutally-deceased-ludra-divadlo-pod-lampou-plzen-patek-

Tento report se celý zrodil v choré mysli autora a podoba zmiňovaných postav s reálnými je zcela náhodná. Příběh je inspirován událostmi, které se opravdu staly. 

Chtěl bych být metalista z Wishe a mít triko Sabaton. Jednoho takového znám a tak trošku mu závidím. Chodí jich na koncerty stovky, mají tam moc hezký holky a pijou jenom ochucená piva. Slyšel jsem, že prý poslední dva měsíce letí hřebíčkový. Udělal bych si kérku s vikingským vzorem a nechal si narůst plnovous jako Krakonoš. Měl kamarády, co makají jako baristé nebo v barber shopu. Musí to být fajn. A nebo bych si nechal udělat retro džíny v elastickém stylu, narval je na sebe, zašel bych na trvalou a knírek by byl mým poznávacím znamením. Pařil bych na kapely, co hrají znovu vylouhované retro, způsobem, který mě nebaví. A taky bych měl spoustu kamarádek, co jsou hezký. Jenže to já ne, pořád si nedám říct. Prokletý kdysi death metalem, stále se snažím držet prapor hrdě vztyčený. Ještě doplním, myslím tím teď ten opravdový, surový smrtící kov, co jej hrají třeba právě BRUTALLY DECEASED, na které jsem v pátek vyrazil. 


Žlába a jeho věrní nám vytvořili takovou velmi milou a pro místní, co nejsou metalisté z Wishe, zásadní lednovou tradici. Již několik let po sobě nám sem vozí do Plzně kapely, co tu normálně nehrají. Rakouští brutal death grindoví DISTASTE sice nejsou zrovna smečkou, kterou bych protáčel každý den ve svém přehrávači, ale poslechl jsem si ukázky dopředu a těšil se několik týdnů, abych splnil milou společenskou povinnost. Mám to sice teď rozlítané jako asi každý, kdo má mládí v prdeli a do důchodu daleko, ale to nic neměnilo na tom, že jsem napsal Gorovi email s jednoduchým textem. Jdeš? Odpověď byla kladná a tak jsem, moji milí přátelé, opět po měsíci vylezl ze své nory a oblečen jako starý, dávno přežitý poddruh metalisty v křiváku a martenech, jsem se nejdříve vydal do hospody U Ševců. Jakmile jsem sešel po schodech, na mé tváři se rozhostil úsměv připomínající vrata. Pivo jako křen, společnost, která sršela vtipem. No řekněte, co si víc můžu vlastně přát? Bylo to opět milé, příjemné a řehotal jsem se, až mi břich nadskakoval. Čas, ta neúprosná svině, se ale neúprosně a nekompromisně sunul kupředu. Chytré hodinky, které o nás ví víc, než vlastní matky, nás nesměle upozornily, že musíme jít. Rozevlátí a rozzáření, odtrženi od současného podivného světa a tak trošku zakonzervováni v nostalgických myšlenkách, jsme se vydali vstříc novým dobrodružstvím.

Tedy, další pivo, setkání s kamarády, se známými. Vtipné průpovídky, ale i pár smutných sdělení. O nemocech a smrti, jak dlouho to ještě potáhneme? Ptám se někdy, když vidím šeď a stříbro ve vlasech fanoušků, jako jsem já a mí spolubojovníci. Dost ale bylo vzpomínáni, na pódium leze první kapela. V Divadle pod Lampou bylo vždycky fajn a nejinak tomu bylo i ten památný lednový den.


LUDRA - death grindcore z Lovosic, nasáklý smogem a kyselými dešti. Pánové hráli od srdce, takovým tím uvěřitelným způsobem. Jednalo se o stylovku, která musela udělat dobře na zkažené duši každému, kdo má tento styl rád. Byl to masakr? Prosím pěkně byl. Osobně jsem si kapelu užil a proti jejich vivisekci nemám žádných námitek. Dobré to bylo. Amen!




BRUTALLY DECEASED - dobrý den, my jsme vám přivezli náklaďák plný kosti, hnisu, smradu, rozkládajících se kostí a také surového death metalu. Na téhle smečce se mi vždycky líbilo, že nastoupí na pódium, narve to do nás pod tlakem a odejde středem. Stalo se to i v pátek. Musím opět potvrdit, že je kapela stále, i přes poměrně časté změny v sestavě, ve velmi dobré formě. Řezalo to, pálilo to, hnilo to zevnitř. Švédsko se zde opět potkalo s Floridou a nejedno srdce opravdového death metalového fanouška bylo sevřeno chladem. Mám to takhle rád a proto dávám deset z deseti. Tahle smečka je na velmi dobré cestě se stát postupně legendou. Alespoň, co se týká žánru zvaného smrtící kov. Divoký, šílený masakr, který nám přelámal všechny kosti v těle! Hello, we brought you a truck full of bones, pus, stench, decomposing bones and also raw death metal. The thing I always liked about this pack is that they get on stage, shove it up our asses under pressure and walk off center. It happened again on Friday. I have to confirm once again that the band is still, despite quite frequent line-up changes, in very good shape. It was cutting, it was burning, it was rotting from the inside. Sweden met Florida again and many a heart of a true death metal fan was gripped with coldness. I like it that way and that's why I give it ten out of ten. This pack is well on their way to becoming legends over time. At least as far as the genre called death metal is concerned. A wild, crazy massacre that broke every bone in our bodies! 






DISTASTE - každý, alespoň trošku osvícený fanoušek ví, že tahle kapela je složena ze samých zkušených muzikantů. Rakušané k nám přijeli, aby nás rozemleli na prach svým surovým grindcore brutal death metalem. Sypu si popel na hlavu, že neposlouchám jejich hudbu i doma. Naživo to totiž bylo zcela zabijácké. Připadal jsem si jako v nějakém hororovém filmu, ve kterém vás honí v katakombách démon s tváří vašeho "oblíbeného" politika. Spadl jsem do mlýnu na maso, byly mi vytrženy vnitřnosti a provedena lobotomie. A to všechno, prosím pěkně, pomocí ostrých riffů, divokých bicích a krutého vokálu. Odcházel jsem spokojen? Jasně že ano. Navíc jsem měl mozek propláchnutý kyselinou a myšlenky konečně srovnané. Na počátku byl chaos a potom DISTASTE. Velmi povedená trepanace lebky! Every, at least a little enlightened fan knows that this band is composed of experienced musicians. The Austrians came here to grind us to dust with their raw grindcore brutal death metal. I'm kicking myself for not listening to their music at home. Live it was absolutely killer. I felt like I was in some horror movie where you are chased in the catacombs by a demon with the face of your "favorite" politician. I fell into a meat grinder, had my guts ripped out and was lobotomized. And all this, please, with the help of sharp riffs, ferocious drums and harsh vocals. Did I leave satisfied? Of course I was. Plus, my brain had been flushed with acid and my thoughts were finally in order. There was chaos at the beginning and then DISTASTE. A very hilarious skull trepanation!

 






Návštěvnost byla tak akorát, organizace bez připomínek, stejně tak jako zvuk. Zkrátka a dobře, po formálních stránce to byl velmi vydařený večer. Navíc jsem potkal spoustu známých. A to prosím v reálu, naživo, z masa a kostí. Žádné imaginární zprávy. Za mě tedy velká spokojenost. 

Hrdý na to, že to ještě všechno zvládnu, asi jako každý čerstvý padesátník, si dám ještě jedno pivo. Srkám jej hezky bokem a sleduji cvrkot kolem mě. Někdo je na plech, jiný už nepije nebo nemůže. Mám rád komunitu lidí kolem death metalu a grindcore. Oni sice někteří vypadají děsivě, ale když je necháte mluvit, tak zjistíte, že jsou to hrozně milí lidé. Copak o to, já to vím celý svůj život, ale co vy? Soudíte lidi podle vzhledu? Mě třeba nevadí žádná odrůda metalisty. Ať si každý poslouchá a vypadá jak chce. Když nebude šířit blbou náladu, nebude na mě machrovat a nutit mě, abych poslouchal Sabaton, jsem s každým v pohodě. Jdu na MHD a umírám touhou po spánku. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně ani moc nechci, aby se něco měnilo. Takhle mi to vyhovuje. Na podobné akce chodí jen stejně prokletí jako já a je to tak správně. U takto vznešených, filozofických úvah usínám spánkem všech spravedlivých. Mějte se hezky, užívejte života i hudby, dokud to jde a děkuji vám za pozornost!


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

TWITTER