DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 25. ledna 2025

Interview - ONIROPHAGUS - Freezing, dark and thrilling doom death metal that will take you to the depths!


Interview with doom death metal band from Spain - ONIROPHAGUS.

Answered Eduardo Jiménez Castro (Paingrinder - vocals), thank you!

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

Ave ONIROPHAGUS! Hello to the Catalan underground. I hope all is well with you. It should be, you have the third long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Hi Jakub. First of all, thank you very much for the interview. We have been following your webzine for years. We are glad you liked our latest work. A lot has happened since Defiler Of Hope, our first EP, and I think that with the passing of time you can notice a certain evolution in our compositions. We remain faithful to our style, but it is true that we have been incorporating new elements and the songs are much more complex than in our beginnings. This is partly due to the fact that the band is completely reformed. The three founders are still in it, but Obszen (Guitar), Sir Bellum (Guitar) and Chaos Reaver (Bass) have been incorporated and much of Revelations from the void is thanks to them.

RFTV is a return to our roots, much more Death Metal than Endarkenment, but at the same time something fresh and new. In the vocals I have experimented with several new registers that give more life to the album. We have also squeezed the three guitars to the maximum and then the mastering by Jaime Gómez Arellano.


"Revelations From the Void" contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How do you compose new material ONIROPHAGUS?

We compose on a rhythmic base and little by little we form the song. Sometimes we improvise on that base in the rehearsal room and interesting things come out.

What we always have clear is that the last song of the album has to be long, containing absolutely everything and above all an epic ending that keeps the listener in suspense. That's the best way for an album to be remembered!

Another idea that we had clear in the composition of the album, is that it should go from less to more. It is a concept album that tells a story, and as in the movies, the pace should be accelerated until it reaches its climax.

Who is signed for recording and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with you? What studio did you record in and how did everything go?

The recording was done at Moontower Studios by Javi Félez, an old friend who is responsible for all our recordings.

But this time the mastering was by Jaime Gómez Arellano, a real beast in charge of mastering bands like Behemoth, Grave Miasma, Primordial and many more.

Javi has known us for many years and knew how a Death Doom album should sound. At first he was going to master it himself, but Javi advised us to talk to Jaime for the mastering.

The result is explosive, we have never sounded so fucking good.


An integral part and kind of an extra bonus for fans today is the CD. You released it on the Personal Records label and it comes with a demonic cover. The author is Paolo Ricardi. How did you choose the motif and how does it relate to the music on the release?

Paolo is one of our favorite artists and we wanted to work with him for our latest work.

We wanted him to paint our vision of the Onirophagus, that cosmic beast that feeds on our dreams. Our idea of the Onirophagus was perfect for him, as he tends to use a lot of vortexes with eyes and teeth.

He asked us a couple of questions about the sketch and the paint color, and little by little he was sending us pictures of the process.

We are very happy to have worked with him. One of the best artists of our time and a really cool Heavy Metal fan.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Spain for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot (DECAPITATED CHRIST, GRAVEYARD are great!) and I follow your scene very closely. Maybe I'm even a bit envious of you, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

It's funny that you name Decapitated Christ, because I'm the former singer of the band, since I recorded four albums with them, haha.

The Spanish underground is in great health these days, for example bands like Balmog, Lóstregos, Estertor (my other Thrash Death band), Nuclear Revenge, Osserp, Jade, etc. Here in Spain there is a lot of fanaticism for extreme metal, but only at underground level, since the big festivals in our country are more focused on traditional Metal.

Luckily lately there are some underground extreme metal associations that organize extreme metal festivals like Black Templar, Blood Covenant, Necesse Mori or Fortalessa and also annual Extreme Metal Fairs.

But as I say, it is more at the underground level, where I think it should stay. Let's be few but good.


You play doom death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ONIROPHAGUS came about, who was and is your role model and where you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?

Onirophagus was born in 2011 with the idea of doing a tribute to bands like old My Dying Bride, Anathema, Paradise Lost, etc. Something new but without losing that old school essence.

The old influences are always there, but we are a band that loves to buy new music and discover new bands. From those bands we also learn and see possibilities to incorporate current stuff into our compositions. For example the darkness of Venenum in their evil riffs, Krypts, Chaotian, also inspire our music.

We would love to play some big festival, but we are more comfortable in an underground circuit or festivals like Party San. But we never rule out an offer to tour with some cool band.

When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We have been following Deadly Storm for years, and we love what you do and the support you give us for underground metal!

Personal Records is doing a great job of promotion and we are reaching media outlets all over the world, but unfortunately promotions don't reach everywhere and we always try on our own to send out cds to try to reach other places. That also helps the band and the label, the further you go the more exposure you get.

I am a big buyer of music, both vinyl and CD. Every month I buy a lot of records, both underground bands and more mainstream bands. The last vinyls I bought were Cancer's Death Shall Rise, Therion's Of Darkness and Blood Incantation's latest album.

Of course, we go to concerts a lot. Luckily in Barcelona every week you can find an Underground concert of any style, that's why we know a lot of people, because we are always partying.


On the one hand, bands today have a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of going to a gig they spit venomous spittle on Facebook. How does modern technology affect you as ONIROPHAGUS? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

Unfortunately not everybody is like us. People who support bands and buy material.

Social networks are a double-edged sword. If you don't have networks, you don't exist, you are nobody, but nevertheless anyone can download your music and do with it what they want.

I don't see bad that they download our album, but if you really like what you hear, buy it later, support the band and go to a fucking concert!

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me Death/Doom is a liberation. Something that unties you from reality and conveys many kinds of feelings.

It's a music where you can express pain, despair but also beauty.

That's why I consider it a liberation, because thanks to Onirophagus I can express all the darkness we have inside and turn it into music.

 

Finally, a classic but important question. What are ONIROPHAGUS planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic?

Next January 25th we will present the album in an underground festival, the Kanya. And we intend to do a mini tour in Spain.

I would love to play in Czech Republic as it is a country I love. I've been 5 times in Praha and of course in Kutna Hora.

If you know of any promoter, recommend them to take us there so we can have some beers and Goulash!

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Revelations From the Void" in my head again!

Thank you very much Jakub, for your unconditional support to the underground and for your words with our new work.

I hope that in the not too distant future we can meet and have those beers.

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ONIROPHAGUS - Mrazivý, temný a drásavý doom death metal, který vás strhne do hlubiny!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - ONIROPHAGUS.

Odpovídal Eduardo Jiménez Castro (Paingrinder - zpěv), děkujeme!

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

Ave ONIROPHAGUS! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube. Především ti moc děkuji za rozhovor. Váš webzine sledujeme již několik let. Jsme rádi, že se vám naše poslední práce líbila. Od Defiler Of Hope, našeho prvního EP, se toho hodně událo a myslím, že s odstupem času je v našich skladbách patrný určitý vývoj. Zůstáváme věrní našemu stylu, ale je pravda, že do něj začleňujeme nové prvky a písně jsou mnohem komplexnější než v našich začátcích. Částečně je to dáno tím, že se kapela kompletně zreformovala. Zůstali v ní tři zakladatelé, ale začlenili se do ní Obszen (kytara), Sir Bellum (kytara) a Chaos Reaver (basa) a velká část Revelations from the void vznikla právě díky nim.

RFTV je návrat ke kořenům, mnohem více deathmetalový než Endarkenment, ale zároveň něco nového a svěžího. Ve vokálech jsem experimentoval s několika novými rejstříky, které albu dodávají více života. Také jsme maximálně vyždímali tři kytary a pak mastering, který provedl Jaime Gómez Arellano.


„Revelations From the Void“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ONIROPHAGUS?

Skládáme na rytmickém základě a postupně tvoříme píseň. Někdy na tomto základu ve zkušebně improvizujeme a vznikají zajímavé věci.

Vždycky máme jasno v tom, že poslední píseň alba musí být dlouhá, musí obsahovat úplně všechno a hlavně epický závěr, který posluchače udrží v napětí. To je nejlepší způsob, jak si album zapamatovat!

Další myšlenka, kterou jsme měli při skládání alba jasnou, je, že by mělo jít od méně k více. Je to koncepční album, které vypráví příběh, a stejně jako ve filmech by se mělo tempo zrychlovat, dokud nedosáhne svého vyvrcholení.

Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávání probíhalo ve studiu Moontower Studios u Javiho Féleze, našeho starého přítele, který je zodpovědný za všechny naše nahrávky.

Tentokrát se však o mastering postaral Jaime Gómez Arellano, skutečná bestie, která má na starosti mastering kapel jako Behemoth, Grave Miasma, Primordial a mnoha dalších.

Javi nás zná už mnoho let a věděl, jak má znít album Death Doomu. Nejdřív ho chtěl masterovat sám, ale Javi nám poradil, abychom se na mastering obrátili na Jaimeho.

Výsledek je výbušný, nikdy jsme nezněli tak kurevsky dobře.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Personal Records a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Paolo Ricardi. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Paolo je jedním z našich oblíbených umělců a my jsme s ním chtěli spolupracovat na naší nejnovější práci.

Chtěli jsme, aby namaloval naši vizi Onirofága, té vesmírné bestie, která se živí našimi sny. Naše představa Onirofága pro něj byla ideální, protože má tendenci používat hodně vírů s očima a zuby.

Zeptal se nás na pár otázek ohledně náčrtu a barvy a postupně nám posílal obrázky z procesu.

Jsme velmi rádi, že jsme s ním mohli spolupracovat. Jeden z nejlepších umělců současnosti a opravdu skvělý fanoušek heavy metalu.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád (DECAPITATED CHRIST, GRAVEYARD jsou výborní!) a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je vtipné, že jmenuješ Decapitated Christ, protože já jsem bývalý zpěvák této kapely, protože jsem s nimi nahrál čtyři alba, haha.

Španělský underground je v současnosti ve skvělé kondici, například kapely jako Balmog, Lóstregos, Estertor (moje další thrash deathová kapela), Nuclear Revenge, Osserp, Jade atd. Tady ve Španělsku panuje velký fanatismus pro extrémní metal, ale jen na úrovni undergroundu, protože velké festivaly u nás jsou zaměřené spíš na tradiční metal.

Naštěstí v poslední době existuje několik undergroundových extrémně metalových sdružení, která pořádají extrémně metalové festivaly jako Black Templar, Blood Covenant, Necesse Mori nebo Fortalessa a také každoroční extrémně metalové akce.

Ale jak říkám, je to spíš na úrovni undergroundu, kde by to podle mě mělo zůstat. Ať je nás málo, ale ať je to dobré.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ONIROPHAGUS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Onirophagus vznikli v roce 2011 s myšlenkou vzdát hold kapelám jako My Dying Bride, Anathema, Paradise Lost atd. Něco nového, ale bez ztráty té oldschoolové podstaty.

Staré vlivy tam vždycky jsou, ale my jsme kapela, která ráda kupuje novou hudbu a objevuje nové kapely. Od těch kapel se také učíme a vidíme možnosti, jak do našich skladeb zakomponovat aktuální věci. Například temnota Venenum v jejich ďábelských riffech, Krypts, Chaotian, také inspirují naši hudbu.

Rádi bychom si zahráli na nějakém velkém festivalu, ale víc nám vyhovuje undergroundový okruh nebo festivaly jako Party San. Nikdy ale nevylučujeme nabídku na turné s nějakou skvělou kapelou.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Deadly Storm sledujeme už léta a jsme rádi za to, co děláte, a za podporu, kterou nám poskytujete pro undergroundový metal!

Personal Records odvádí skvělou práci v propagaci a dostáváme se do médií po celém světě, ale bohužel propagace nedosáhne všude a my se vždy snažíme na vlastní pěst rozesílat CD, abychom se pokusili dostat do dalších míst. To taky pomáhá kapele i vydavatelství, čím dál se dostanete, tím víc se zviditelníte.

Jsem velký kupec hudby, a to jak vinylů, tak CD. Každý měsíc si koupím spoustu desek, a to jak undergroundových kapel, tak i těch mainstreamovějších. Poslední vinyly, které jsem si koupil, byly Death Shall Rise od Cancer, Of Darkness od Therion a poslední album Blood Incantation.

Samozřejmě hodně chodíme na koncerty. V Barceloně naštěstí každý týden najdeš nějaký undergroundový koncert jakéhokoli stylu, proto se s hodně lidmi známe, protože pořád paříme.


Na jednou stranu má dnes kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo návštěvy koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ONIROPHAGUS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Bohužel ne všichni jsou jako my. Lidé, kteří podporují kapely a kupují si materiál.

Sociální sítě jsou dvousečná zbraň. Pokud sítě nemáte, neexistujete, jste nikdo, ale přesto si vaši hudbu může kdokoli stáhnout a dělat si s ní, co chce.

Nevidím špatně, že si stahují naše album, ale pokud se vám opravdu líbí, co slyšíte, kupte si ho později, podpořte kapelu a jděte na zasraný koncert!

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death/Doom je pro mě osvobozením. Něco, co vás odpoutává od reality a přináší mnoho druhů pocitů.

Je to hudba, ve které můžete vyjádřit bolest, zoufalství, ale i krásu.

Proto ji považuji za osvobození, protože díky Onirophagus mohu vyjádřit všechnu temnotu, kterou v sobě máme, a proměnit ji v hudbu.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ONIROPHAGUS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?

Příští rok 25. ledna představíme album na undergroundovém festivalu Kanya. A máme v úmyslu udělat mini turné po Španělsku.

Rád bych si zahrál v České republice, protože je to země, kterou mám rád. Byl jsem pětkrát v Praze a samozřejmě v Kutné Hoře.

Jestli víte o nějakém promotérovi, doporučte mu, aby nás tam vzal, abychom si mohli dát pivo a guláš!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Revelations From the Void“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme ti, Jakube, za tvou bezvýhradnou podporu undergroundu a za tvá slova k naší nové práci.

Doufám, že se v nepříliš vzdálené budoucnosti budeme moci setkat a dát si ta piva.

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

pátek 24. ledna 2025

Recenze/review - SACRIFICE - Volume Six (2025)


SACRIFICE - Volume Six
CD 2025, High Roller Records, Cursed Blessings Records

for english please scroll down

Probuzen nočními můrami, opět sestupuji dolů, do podzemí. Vchod jsem našel už kdysi dávno, v dobách svého mládí, když jsem se s thrash metalem setkal poprvé. Chodívali jsme tenkrát po městě, s kazeťákem na zádech, v džínových kalhotách, s holkama, co byly opravdu hezké. Dost ale bylo nostalgie, je tu nové album SACRIFICE, to si zaslouží malou oslavu. Zdravím všechny nemrtvé a jsem rád, že zase jednou vylézají ze svých rakví. První noc jen tak sedím, jako za starých dobrých časů a nechávám si zasekávat do hlavy ostré riffy, vokál rozzuřené šelmy a zničující bicí.

Druhý den jsem jak kdybych vypil spoustu piv. Přesto znovu zapínám play a užívám si propracované, divoké a šílené melodie. Kanaďané působí jako politi mrtvou vodou. Je obdivuhodně, že kapela, kterou lze považovat za legendu a mohla by nahrávat jen desky z povinnosti, tak je stále schopná vydat album, které vám nakope zadek. Pánové přišli po dlouhých šestnácti letech s materiálem, u kterého shoříte na popel. 


Jestli jsem měl nějaké přání, tak se mi právě splnilo. SACRIFICE jsou sice veteráni, kteří nemusí nikomu nic dokazovat, přesto nahráli desku, která tepe, žhne a pálí. Je ostrá jako břitva, zajímavá, se spoustou neotřelých pasáží. U podobných nahrávek vždycky říkám, že mám sto chutí vzít do rukou kladivo a jít zbourat nejbližší zeď. Ve skladbách je totiž přesně to, co mám na thrash metalu rád. Neurvalost, rebelie, tlak a síla, touha ničit a zabíjet hudbou. Navíc, tahle smečka měla vždycky svůj vlastní rukopis, poznali jste ji podle několika prvních tónů. Zkrátka a dobře, tančíme všichni. Já, nemrtví, i všichni démoni, kteří kývají souhlasně hlavou do rytmu. Možná se budu rouhat, ale většina současných thrashových velikánů mě moc nebaví, ale u SACRIFICE je to něco jiného. Jakoby mi někdo zatloukal do hlavy rezavé hřeby. Ano, přesně ty, které budou jednou i v mé rakvi. Chci odletět do Toronta, skočit si na koncertě z pódia, chci se točit v mosh-pitu. Na kanadských psech je totiž skvělé, že jsou opravdoví, uvěřitelní, reální. Tohle je muzika, která je ohlodaná na kost. Nezbývá mi nic jiného, než doporučit všem, kteří mají rádi starý thrash metal, zahraný stále s krvavou jiskrou v oku. Již třetí den jsem věděl, že k téhle nahrávce, která má mimochodem parádní zvuk i obal, se budu rád a často vracet. Pokaždé, když ji totiž slyším, tak mám touhu roztrhnout imaginární řetězy, kterými jsme všichni spoutáni. Probuzen nočními můrami, opět sestupuji dolů, do podzemí. Zdravím všechny nemrtvé a jsem rád, že zase jednou vylézají ze svých rakví. Rychlý, agresivní, melodický thrash metal od legendy, která působí jako politá mrtvou vodou! Album, které vás roztrhá na kusy!



Asphyx says:

Awakened by nightmares, I descend again, into the underground. I found the entrance a long time ago, in the days of my youth, when I first encountered thrash metal. We used to walk around town then, with a tape recorder on our backs, in denim pants, with girls who were really pretty. But enough nostalgia, there's a new SACRIFICE album, it deserves a little celebration. I salute all the undead and I'm glad they're coming out of their coffins once again. The first night I just sit back like the good old days and let the sharp riffs, the vocals of the angry beast and the devastating drums get stuck in my head.

The next day, it's like I've had a lot of beers. Still, I put it on play again and enjoy the elaborate, wild and crazy melodies. The Canadians seem to be dead in the water. It's admirable that a band that could be considered a legend and could only make records out of obligation is still able to put out an album that will kick your ass. After sixteen long years, the gentlemen have come up with material that will burn you to ashes. 

If I had a wish, it just came true. SACRIFICE are veterans who don't have to prove anything to anyone, yet they have recorded a record that throbs, glows and burns. It's razor-sharp, interesting, with lots of fresh passages. I always say with records like this that I feel like taking a hammer in my hands and going to break down the nearest wall. The songs are exactly what I like about thrash metal. The violence, the rebellion, the pressure and the power, the desire to destroy and kill with music. Moreover, this pack has always had its own signature, you could recognize it by the first few notes. In short, we all dance. Me, the undead, and all the demons nodding their heads in agreement to the rhythm. I may be blaspheming, but I'm not a fan of most of the current thrash greats, but with SACRIFICE it's a different story. It's like someone is hammering rusty nails into my head. Yes, exactly the ones that will be in my coffin one day. I want to fly to Toronto, I want to jump off the stage at a show, I want to spin in a mosh pit. Because the great thing about Canadian dogs is that they're real, believable, real. This is music that's gnawed to the bone. I have no choice but to recommend it to anyone who likes old thrash metal, played with a bloody sparkle in their eye all the time. By the third day I knew that I will be coming back to this record, which by the way has a great sound and cover, very often. Because every time I hear it, I have the desire to break the imaginary chains we are all bound by. Awakened by nightmares, I descend again, into the underground. I greet all the undead and I'm glad they're coming out of their coffins once more. Fast, aggressive, melodic thrash metal from a legend that feels like dead water poured on it! An album that will tear you apart!


TRACKLIST
01. Comatose
02. Antidote of Poison
03. Missile
04. Underneath Millenia
05. Your Hunger for War
06. Incoming Mass Extinction
07. Lunar Eclipse
08. Explode
09. Black Hashish
10. We Will Not Survive
11. Trapped in a World (Feat. Brian Taylor)

LINE-UP
Rob Urbinati - Guitars, Vocals
Joe Rico - Guitars
Scott Watts - Bass
Gus Pynn - Drums

KNIŽNÍ TIPY - Krvavé stíny - Jérôme Loubry (2022)


Krvavé stíny - Jérôme Loubry
2022, Metafora

Je zajímavé, kolik lidí si o mě myslí, že jsem konzervativní. Je to trošku jinak. Já si každou novou technologii rád vyzkouším a pak, když se mi líbí, tak ji používám nebo ne. Proto rád platím hodinkami, proto mám aplikaci od Knihy Dobrovský, která mi dává tipy na nové knihy. Dalo by se také napsat, že mi Krvavé stíny doporučil jeden chytrý algoritmus, který podle toho, co objednávám, tak vyhodnotí, co by se mi mohlo líbit. Jen doplním, že nečtu eknihy. Zkoušel jsem to a nebaví mě to, stejně jako instagram a facebook, které sice mám, sleduje mě tam poměrně dost lidí, ale stejně nevím, co s tím. Dočítal jsem zrovna jednu knihu, když jsem se na chvilku podíval do dálky, abych nechal odpočinou oči, které dostávají za celý den pěkně zabrat. O rána od pěti koukám do počítače, doma pak také, abych se věnoval muzice a právě knihám. Něco mi zabliká na telefonu. Na mém druhém telefonu, na kterém mám všechny takové ty otravné aplikace, které musíte mít, ale nechcete je. Tentokrát to ale bylo jiné. Krvavé stíny jsem ihned objednal.

Autora jsem neznal. I přesto, že co jsem pochopil, tak jeho Útočiště si získalo nejednoho čtenáře. Sedl jsem si do křesla, samozřejmě po řádně dlouhé procházce v lesích, na které jsme s manželkou zase jednou probrali běh všední dní a také se opět pořádně zasmáli. O knize jsem jí řekl, mívám to privilegium, že čtu jako první. Tak mi potom naznačíš, jaké to je, řekla mi ještě, ale to už jsem slyšel jen jako nějakou vzdálenou ozvěnu. Byl jsem u Smrtihory a chvilku jsem nejdřív postával, rozhlížel se, abych se nakonec nechal úplně pohltit. Knížka je mysteriózní, neskutečně napínavá a autor píše jazykem, který mám rád. Rozumím jeho slovům, dedukcím, líbí se mi do temné mlhy zahalený příběh. Možná bych tady mohl se svým popisem skončit, protože se vždycky moc rozvášním. Mám to takhle pokaždé, když mě něco baví. Jenže bych vám neměl prozrazovat děj, co říkáte? Dobře, tak nebudu.

Večer jsem si dal pár piv, koukli jsme i na nějaký film a nakonec jsem měl stejně ve snech horu a les a vesnici a přízraky a duše zemřelých. Poslední dobou se mi to stává docela často. Moje fantazie pracuje, stejně jako třeba u hudby, na plné obrátky. Jdu potom ráno opuštěnou šedivou továrnou a všechno na mě padá. Moje mysl je ale daleko ve Francii. Přemýšlím, jak bude všechno pokračovat. Od řeky táhne mrazivý vzduch a ten holub bez hlavy, co leží před jednou ubytovnou by s klidem mohl být dalším znamením. Hergot, blbnu. Nebo ne? Proti mě chodí lidé bez tváře. V kanceláři jsem první, načepuji si vodu a pak si musím chvilku sednout. Zdánlivě idylické prostředí, dokonale uklizené ulice, moderní nemocnice, také by se mi to líbilo. Jenže znáte to, pod povrchem je něco zkaženého, zlého a ošklivého. Smrdí to, něco tady fakt smrdí. A začaly se objevovat další mrtvá těla. Proč vždycky když čtu nějakou dobrou knížku, tak se do ní úplně vžiju? 

Kdysi dávno byli duševně nemocní považováni za prokleté. Naši předci věřili pověrám a legendám. Koneckonců, spousta lidí dodnes uctívá toho pána na kříži nebo fousatého proroka. My spoléháme na vědu. Tedy jen do té doby, než se setmí a ulicemi se začnou míhat stíny. Takhle ve městě to tolik nevyzní, ale zkuste vyrazit na hory, někam na samotu, zhasněte všechna světa a naslouchejte hlasům lesa. Možná najednou, naplno spojeni s přírodou, začnete také věřit na duchy. Ve Smrtihoře se vyšetřuje zmizení dcery starosty a zakladatele. Kdysi dávno tu byly upalovány čarodějnice, odsouzení byli házeni ze skály a vypadá to, že nikdy nenašli klid. A kolem stále umírají další a další lidé. Kdysi zabití se hlásí znovu o slovo a dávají to najevo hodně krutým způsobem. Nebo lze všechno vysvětlit logicky? 

Zajímavé je, že spoustu moderních technologií využívám o hodně víc, než moje děti, které už bez obrazovek nevyrůstaly. Je to možná tím, že jsem kdysi dávno zažil staré sci-fi knížky, takové to nadšení, když přišlo něco nového. Počátky mobilů, internetu, všechno jsem si musel vyzkoušet. S knihami jsem ale spíše klasik. Mám rád papír, mám i svoje rituály. Je to vlastně stejné jako s muzikou, už vám ji nedoporučují časopisy se vzdělanými redaktory, ale algoritmus, který vás sleduje. Vy mu dáváte svoje data dobrovolně a nebo o tom ani nevíte. Každopádně, tentokrát se strýček Google s ostatními nemýlil. Tenhle tip se jim fakt povedl. Schválně, zkuste Krvavé stíny také. Ta kniha je opravdu hodně dobře napsaná. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. Držte se!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Francouzský noir od autora bestselleru Útočiště Začínající novinářka Camilla nasedne do auta k tajemné Élise, která jí mailem nabídla materiál pro senzační článek: informace vysvětlující nedávnou tragédii ve vesnici Smrthora. Vyrážejí přímo na místo a na cestu Camilla dostane k přečtení dvě stě stran popisu událostí…

Listopad 2021. Julien Perrault byl právě jmenován policejním náčelníkem ve Smrthoře, odlehlé vesnici, do níž vede jen jediná cesta. Julien se domnívá, že se ocitne v pustině na konci světa. Namísto toho přijede do obce s bezvadně uklizenými ulicemi, policejní stanicí a moderně vybavenou nemocnicí. Na klid a pořádek dohlíží všudypřítomné kamery.

Ukáže se, že Smrthoru před více než dvaceti lety zakoupil pan de Thionville, byznysmen toužící vytvořit idylické a bezpečné prostředí, v němž by mohl vychovávat své dcery. I přesto došlo před deseti lety k tragédii – uprostřed noci někdo unesl de Thionvillovu nejmladší dceru a shodil ji z vrcholku Hory mrtvých, shlížející na vesnici. Pan de Thionville má podezření, kdo to byl, a proto pozval Juliena, aby vedle svých běžných povinností případ v tajnosti vyřešil.

Jenže krátce po Julienově nástupu záhadně a krvavě umírá jeden obyvatel vesnice za druhým. A na tomto tajemném místě, opředeném spoustou děsivých pověr a legend o čarodějnicích, které zde byly ve středověku vražděny svržením z Hory mrtvých, duše dávných i nových zemřelých dýchají Julienovi a ostatním doslova za krk, jejich hlasy jim zní v uších a zdají se být skutečnější než skutečnost...

Najde novinářka Camilla přímo ve Smrthoře syrovou pravdu?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 23. ledna 2025

Recenze/review - PISS ON CHRIST - Seventh Blasphemous Slab (2025)


PISS ON CHRIST - Seventh Blasphemous Slab
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Když projdete kolem prokletých, kteří jsou mučeni pekelným ohněm a vydáte se ještě hlouběji do podzemí, tak nejen že uvidíte svoje vlastní tělo ukřižované hlavou dolů, ale také uslyšíte muziku, která hoří jasným plamenem. Hnusnou a ošklivou, po okraj narvanou nenávistí k církvi, k ovečkám, které pochodují s hlavou sklopenou na smrt. Blasfemie se zde potkává s hudbou i špinavým prachem zetlelých těl. Tentokrát mi to chvilku trvalo, než jsem se do hudby PISS ON CHRIST dostal.

Líbí se vám DEICIDE? Pokud ano, potom jste zde správně. Tahle smečka se jimi opravdu velmi silně inspirovala. A samozřejmě dalšími klasickými death metalovými tmáři, kteří si vzali za své šířit antikřesťanství. Je to hodně ostré, nekompromisní a divoké album. Je to také smrtící kov od muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Opravdový, reálný death metal ze staré školy. 


Je to samozřejmě hluboký underground, který patří do malého zaplivaného klubu. Zvuk je špinavý, hnilobný, prašivý. Melodie ostré a nekompromisní. Vokál nasáklý chorobami. Podobnou hudbu jsme kdysi poslouchali na kazetách a šířili ji papírovými dopisy jako mor mezi ostatní fanoušky. Netuším, jestli "Seventh Blasphemous Slab" příznivci současné plastové produkce a lesklých fotek v časopisech vstřebají. Pravděpodobně ne a je to jen a jen dobře. Mezi démony také nepustí každého, nemám pravdu? Když si to vezmu kolem a kolem, tak PISS ON CHRIST lze kritizovat za mnohé. Jenže dělat to nebudu. Mě totiž tohle album baví. Protože je opravdové, reálné, cítím z něj nadšení i smrad rozkládajících se mrtvol. Vždycky mě štvali lidé, kteří jsou celý týden hnusní a v neděli dělají po zpovědi, jakoby se nic nedělo. Mám potom sto chutí jim pustit podobnou hudbu pořádně nahlas přímo do ksichtu. Zkrátka a dobře, pokud stále doma skladujete hromady starých demonahrávek a je vám milejší dobře zahrané retro, než prázdná hudba bez duše, i když třeba perfektně ošetřená, potom jste zde správně. Američané založili tuhle smečku v roce 2018 a od roku 2020 vydávají každý rok jedno album. Letošní počin je jejich první, který jsem slyšel, ale pokud máte podobný marast rádi, určitě si poslechněte i ostatní. Vaše nenávist k padlým kněžím se ještě víc znásobí. Zkrátka a dobře, berte a nebo nechte být, to je to, oč tu běží. Když projdete kolem prokletých, kteří jsou mučeni pekelným ohněm a vydáte se ještě hlouběji do podzemí, tak nejen že uvidíte svoje vlastní tělo ukřižované hlavou dolů, ale také uslyšíte muziku, která hoří jasným plamenem. Prašivý, hnilobný death metal, po okraj narvaný tmou, blasfemií a rouháním! 


Asphyx says:

When you pass by the damned being tortured by hellfire and go deeper underground, you not only see your own body crucified upside down, but you also hear music that burns brightly. Nasty and ugly, filled to the brim with hatred for the church, for the sheep who march with their heads down to their deaths. Blasphemy meets music and the dirty dust of decayed bodies. This time it took me a while to get into the music of PISS ON CHRIST.

Do you like DEICIDE? If you do, then you've come to the right place. This bunch is really heavily inspired by them. And of course other classic death metal obscurantists who took it upon themselves to spread anti-Christianity. It's a very edgy, uncompromising and wild album. It's also death metal from musicians who know very well what and how they want to play. Real, real old school death metal. 


It is, of course, a deep underground that belongs in a small seedy club. The sound is dirty, rotten, dusty. The melodies are sharp and uncompromising. Vocals soaked in disease. We used to listen to music like this on cassette tapes and spread it like a plague through paper letters to other fans. I have no idea if "Seventh Blasphemous Slab" will be absorbed by fans of contemporary plastic production and glossy magazine photos. Probably not, and that's just as well. They don't let everyone in among the demons either, am I right? All things considered, PISS ON CHRIST can be criticized for many things. I'm just not going to do it. I'm enjoying this album. Because it's real, it's real, I can feel the excitement and the stench of decomposing corpses. I've always been annoyed by people who are ugly all week and then on Sunday they act like nothing happened after confession. It makes me want to blast music like that right in their faces. In short, if you still keep piles of old demos at home and you prefer well-played retro to empty music with no soul, even if perfectly treated, then you've come to the right place. The Americans formed this pack in 2018 and have been releasing an album every year since 2020. This year's release is the first I've heard of theirs, but if you're into this kind of maraud, be sure to give the others a listen. Your hatred for fallen priests will only multiply. In short, take it or leave it, that's what it's all about. When you walk past the damned being tortured by hellfire and venture even deeper underground, you will not only see your own body crucified upside down, but you will also hear music that burns brightly. Dusty, rotten death metal, filled to the brim with darkness, blasphemy and profanity!



tracklist:
01. Piss On Christ 
02. Savior Delusions 
03. Barbaric Poland 
04. Undo The Bible Belt 
05. God Is A Fake Human Construct 
06. Contradictions Of Christ 
07. Chapel Demolition

Lineup: 
Dan Castro - vocals/guitars/bass 
Pat Reilly - lead guitar solo 1 
Kurtis Layne - lead guitar solo 2 
Kelly Conlon - bass solos/scales 
Ronnie Parmer - drums


Recenze/review - BEDSORE - Dreaming The Strife For Love (2024)


BEDSORE - Dreaming The Strife For Love
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Někdy se ptám sám sebe, co některé sny znamenají. Jakoby přicházely z podivné mlhy, do které jsou zahaleny nejen moje vzpomínky. Někdy mám pocit, že jsou v nich i otisky dávných časů. Přiznám se, že mě tahle kapela nejdříve dovedla k přečtení knihy Hypnerotomachia Poliphili. Tou se pánové inspirovali a musím uznat, že je tak činěno velmi umně, zkušeně a zajímavě. Mám rád hudbu, která mě donutí přemýšlet. Líbí se mi, když je moje fantazie rozdrásána a rozbita na tisíc kousků.

Hudebně oproti minulým albům sice ubylo trošku progresivního death metalu, ale to vůbec nevadí. Více je přítomný rock ze sedmdesátých let. Pokud vám vaši rodiče pouštěli staré vinylové desky slavných velikánů, určitě víte, o čem píšu. 


Přenesme se tedy spolu s kapelou do období renesance a nechme se unášet vznešenými, majestátními a neotřelými melodiemi. Jako první, co mě při poslechu napadlo, byla jakási těžko definovatelná naléhavost, která se celou nahrávkou prolíná. Je to temné album, ale takovým jiným, zvláštním způsobem. Dívali jste se někdy do kaleidoskopu? A fascinovala vás pestrá hra světel? Tak s deskou "Dreaming The Strife For Love" je to hodně podobné. Jen odstíny jsou černo šedé, pochmurné, svým způsobem smutné. Přesto je tu naděje. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech není třeba diskutovat. Vše je v absolutním pořádku. Hlavní je tu, jako koneckonců vždy, hudba, nápady, melodie, vokál. Vše zabalené v zajímavém balení a podáváno s tím, že se budete muset plně soustředit, mít v sobě alespoň určitou dávku fantazie. Rád se dívám na zmrzlou řeku, s chutí se procházím zimní krajinou. Přemýšlím o tom, jaký musel být život v období renesance a poslouchám u toho tuhle nahrávku. Je po okraj narvaná zajímavými pasážemi, neklidem i chvěním. Hudba prochází skrze mě, vibruje, stala se na nějaký čas mojí součástí. Zůstala po ní stopa, emoce, vzpomínky. Já vím, píšu tu většinou o extrémním metalu, o surovosti a BEDSORE se na mé stránky vlastně ani příliš nehodí. Jenže přátelé, dobrá muzika je jenom jedna. Novinka pluje jako loď na moři. Klid před bouří, šelma číhající na svoji kořist. Jsem chycený a znovu objevuji svoje kořeny, které sahají podvědomě právě do období sedmdesátých let minulého století. Epický, sugestivní prog rock zahraný s vášní a nadšením! Pochmurný výlet do dávných časů! Abstraktní sny plné chladu i naděje!


Asphyx says:

Sometimes I ask myself what some dreams mean. They seem to come out of a strange fog, in which not only my memories are shrouded. Sometimes I feel that there are imprints of old times in them. I confess that this band first led me to read the book Hypnerotomachia Poliphili. The gentlemen were inspired by it, and I must admit that it is done very artfully, expertly and interestingly. I like music that makes me think. I like it when my imagination is shattered and broken into a thousand pieces.

Musically, compared to the previous albums, there is a bit less progressive death metal, but that doesn't matter. There is more rock from the seventies present. If your parents played you old vinyl records of famous greats, you know what I'm writing about.



Let's transport ourselves with the band to the Renaissance period and let ourselves be carried away by noble, majestic and original melodies. The first thing that came to mind when I listened was a kind of hard-to-define urgency that permeates the entire recording. It's a dark album, but in a different, strange kind of way. Have you ever looked into a kaleidoscope? And were you fascinated by the colourful play of lights? Well, it's very similar with "Dreaming The Strife For Love". Only the shades are black and grey, gloomy, sad in a way. Still, there's hope. There's no need to discuss the sound, the cover and other formal things. Everything is absolutely fine. The main thing here, as always, after all, is the music, the ideas, the melody, the vocals. All wrapped up in an interesting package and served with the fact that you have to fully concentrate, to have at least a certain amount of imagination. I love looking at a frozen river, I love walking through a winter landscape. I think about what life must have been like during the Renaissance, and I listen to this recording while I do it. It's packed to the brim with interesting passages, restlessness and trembling. The music passes through me, vibrates, becomes part of me for a time. It's left a trace, an emotion, a memory. I know, I write mostly about extreme metal here, about rawness, and BEDSORE doesn't really fit my pages. But friends, there is only one good music. The new stuff floats like a ship on the sea. The calm before the storm, the beast waiting for its prey. I am caught and rediscover my roots, which subconsciously go back to the 1970s. Epic, evocative prog rock played with passion and enthusiasm! A sombre trip to the old days! Abstract dreams full of cold and hope!


TRACKLIST
1. Minerva’s Obilesque
2. Scars of Light
3. A Colossus, an Elephant, a Winged Horse, the Dragon Rendezvous
4. Realm of Eleuterillide
5. Fanfare for a Heartfelt Love
6. Fountain of Venus

LINE-UP
Jacopo Gianmaria Pepe - Vocals / Electric Guitar / 12-String Guitar
Stefano Allegretti - Classical Guitar / Synthesizers / Mellotron / Organ & Keyboards
Giulio Rimoli - Fretless Bass / Bass Pedals
Davide Itri - Drums / Percussion

Guest Musicians:
Kariti - Vocals (Track 1)
Giorgio Trombino - Saxophone / Flute (Tracks 1, 2, 3)
Giulio Guidotti - Trumpet / Trombone (Tracks 1, 4, 6)


středa 22. ledna 2025

Info - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025


Info - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025



Distaste – Death / Grind (A)

Brutally Deceased – Death Metal (CZ)

Ludra – Grindcore (CZ)
---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - HIERARCHIES - Hierarchies (2025)


HIERARCHIES - Hierarchies
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Lidská mysl má jednu zvláštní schopnost. Dokážeme zapomenout na všechno zlé a ošklivé. Vytěsnit vzpomínky, které se nám nelíbí a nejsou nám příjemné. Přesto zůstanou někde uvnitř naší hlavy, v podvědomí a občas vylezou na povrch jako zkažená krev z mokvající rány. S hudbou je to velmi podobné. Disonantní technický death metal je velmi těžkou disciplínou. 

Můžete jej zahrát nudně, neosobně a uměle a nebo může hořet zevnitř. HIERARCHIES je nová skupina, ve které se sešli samí zkušení muzikanti. Vzali všechny svoje dlouhodobé zkušenosti, hodili je na hromadu, zahalili je do temnoty a chladu a podávají je způsobem, který vás nenechá ani chvilku v klidu. Schválně si pusťte ukázky. Uklidněte svoji mysl a nechejte si ji touhle deskou rozdrásat do krve. 


Nicholas Turner (Dwelling Below, Acausal Intrusion), Anthony Wheeler (Dwelling Below, Hollowed Idols) a Jared Moran (Dwelling Below, Acausal Intrusion) nám předkládají materiál, který je zpočátku velmi těžký k pochopení a strávíte jej velmi pomalu. Alespoň tak jsem vnímal nové stejnojmenné album já. Lze zde vypozorovat vlivy kapel jako GORGUTS, IMMOLATION, CIGAN, AD NAUSEUM, PYRRHON, EVILYN, WORMED. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Osobně se mi potom hodně líbí takový zvláštní temný odér, který se vznáší kolem po celou dobu poslechu. Skladby jsou postaveny na pevných základech, každá má jasný motiv a myšlenku. Na těch jsou potom rozvíjeny pestré a košaté kompozice, které jsou v některých momentech až "nepříjemné". Mají v sobě tlak i energii, divokost i živočišnost. Způsobují u mě neklid, touhu objevovat další a další temná zákoutí. Občas je tu hudba nepřehledá a zmatená, ale to k tomuhle stylu patří jako k mrtvému hrobník. Poslouchat "Hierarchies" je jako sledovat na pódiu jazzové těleso. Skvělí muzikanti, kteří ale zbytečně nepreludují. Pokud se vám tenhle styl líbí a rádi jej posloucháte, budete určitě navýsost spokojeni. Chce to jen otevřenou mysl, občas i trpělivost a potom budete odměněni opravdu zajímavým a neotřelým zážitkem. Musím se přiznat, že nejvíce se mi nová deska, která má mimochodem parádní zvuk i obal, nejlépe poslouchala k večeru, když byl už všude klid a ulice byly prázdné. Otevřel jsem pokaždé okno a čerpal jsem energii z hudby a možná i z vesmíru. Avantgardní technický death metal s disonantní temnou aurou! Velmi neklidná a znepokojující záležitost! 


Asphyx says:

The human mind has one special ability. We can forget everything bad and ugly. To erase the memories that we don't like and are uncomfortable with. Yet they remain somewhere inside our head, in the subconscious, and sometimes they come to the surface like bad blood from a swollen wound. It is very similar with music. Dissonant technical death metal is a very difficult discipline. 

You can play it dull, impersonal and artificial, or it can burn from within. HIERARCHIES is a new band that brings together all experienced musicians. They've taken all their years of experience, thrown it in a pile, shrouded it in darkness and coolness, and delivered it in a way that won't leave you wanting for a moment. Listen to the previews on purpose. Calm your mind and let this record tear it to shreds. 


Nicholas Turner (Dwelling Below, Acausal Intrusion), Anthony Wheeler (Dwelling Below, Hollowed Idols) and Jared Moran (Dwelling Below, Acausal Intrusion) give us material that is initially very difficult to understand and digest very slowly. At least that's how I perceived the new album of the same name. You can see the influences of bands like GORGUTS, IMMOLATION, CIGAN, AD NAUSEUM, PYRRHON, EVILYN, WORMED. Nothing for the weak natured, I guess. Personally, then, I really like the strange dark odor that hovers around the whole time I'm listening. The songs are built on solid foundations, each with a clear motive and idea. On these, colourful and colourful compositions are then developed, which are almost "unpleasant" at some moments. They have both pressure and energy, ferocity and animality. They make me restless, wanting to explore more and more dark corners. At times the music is cluttered and confused, but that belongs to this style like a dead gravedigger. Listening to "Hierarchies" is like watching a jazz ensemble on stage. Great musicians, but they don't over-preach unnecessarily. If you like this style and enjoy listening to it, you will be extremely satisfied. All it takes is an open mind, and sometimes patience, and then you will be rewarded with a really interesting and novel experience. I have to admit that the best time to listen to the new album, which by the way has a great sound and cover, was in the evening, when everywhere was quiet and the streets were empty. I opened the window every time and drew energy from the music and maybe even from the universe. Avant-garde technical death metal with a dissonant dark aura! A very unsettling and disturbing affair!


Track Listing -
1. Entity
2. Consecrate Phenomenon
3. Dimension
4. Twilight Tradition
5. Abstract
6. Complexity Parallels
7. Subtraction
8. Vultures

Line up -
Nicholas Turner (Dwelling Below, Acausal Intrusion) - Guitar
Anthony Wheeler (Dwelling Below, Hollowed Idols) - Bass
Jared Moran (Dwelling Below, Acausal Intrusion) - Drums and vocals

Mixed by Nick Turner at Malevolent Sound Studios
Mastered by Will Killingsworth at Dead Air Studios

Artwork by Belial NecroArts


TWITTER