DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 22. ledna 2025

Recenze/review - APOSTASIE - Non est Deus (2024)


APOSTASIE - Non est Deus
CD 2024, Trollzorn Records

for english please scroll down

Pokaždé se těším, až za sebou zavřu dveře a odstřihnu současný podivný svět. Zde, několik metrů v podzemí, ve starém archívu plném zažloutlých spisů, se cítím nejlépe. Studuji knihy, čtu si o víře, o pravdě, o válkách i utrpení. A poslouchám u toho novou debutovou desku black metalových melodiků z Německa. Jedná se o moje první setkání s kapelou APOSTASIE a i když se nejedná zrovna o styl, který bych poslouchal zase tak často, tak se mi jejich novinka líbí.

Je v ní totiž něco zvláštního, přitažlivého. Jako bych se opravdu vydal po časové ose zpět a nasával atmosféru doby, kdy se rodilo samotné křesťanství. Pokud vás podobná témata zajímají, prostudujte si texty, jsou opravdu dobré, propracované a mají v sobě velký kus pravdy. Líbí se mi jejich styl i pohled kapely. 

Co se týká hudby samotné, tak se jedná o klasický, v určitých momentech syrový a ostrý black metal, který si ale zachovává melodičnost. Zazní i odkazy na tradiční heavy metal, na jeho epičnost i folkové prvky. Skladby jsou napsány velmi zajímavě, mají dobrý, čitelný a chladný zvuk. Navíc se opravdu dobře poslouchají. Každý song má v sobě nějaký zajímavý nápad a jako celek je deska obestřena takovou zvláštní tajemnou a démonickou atmosférou. Opravdu si připadám jako starý mnich, který přemýšlí o své víře. Ať si každý říká co chce, ale křesťanství nás ovlivnilo, ani o tom mnohdy nevíme. Osobně mě podobné výlety hodně baví. S chutí se procházím po starých chrámech, po hřbitovech se sochami svatých, čtu si náhrobky na hrobech, pradávné příběhy a silných činech. A když je k tomu ještě takhle dobrá a nebál bych se napsat návyková hudba, potom není co řešit. Zkrátka a dobře, APOSTASIE nahráli album, které je odlišné od ostatních, zajímavé, neotřelé. Myslím si, že tuhle smečku poznáte od ostatních během několika prvních tónů. Také by se dalo napsat, že do mě album "Non est Deus" zaseklo svůj dráp a už mě nepustilo. Znáte to, jsem starý metalový pes a hudbu poslouchám už dávno hlavně srdcem. A s těmito démony se vždy rád znovu potkám. Pokaždé se těším, až za sebou zavřu dveře a odstřihnu současný podivný svět. Zde, několik metrů v podzemí, ve starém archívu plném zažloutlých spisů, se cítím nejlépe. Studuji knihy, čtu si o víře, o pravdě, o válkách i utrpení. Melodický black metal plný starodávných silných příběhů! Víra tvá tě zachrání! A nebo zabije.


Asphyx says:

I always look forward to closing the door behind me and cutting out the current strange world. Here, a few metres underground, in an old archive full of yellowed files, I feel at my best. I study books, read about faith, about truth, about wars and suffering. And I listen to the new debut album of black metal melodic from Germany. This is my first encounter with the band APOSTASIE and even though it is not a style I listen to that often, I like their new release.

There is something special and attractive in it. It's as if I really went back in time and soaked up the atmosphere of the time when Christianity itself was born. If you are interested in such topics, study the texts, they are really good, sophisticated and have a great deal of truth in them. I like their style and the band's point of view.


As far as the music itself is concerned, it is classic, in certain moments raw and sharp black metal, but it retains its melodicism. There are also references to traditional heavy metal, its epicness and folk elements. The songs are written in a very interesting way, they have a good, clear and cool sound. Moreover, they are really good to listen to. Each song has some interesting idea in it and as a whole the album is enveloped by such a strange mysterious and demonic atmosphere. I really feel like an old monk reflecting on his faith. Let everyone say what they want, but Christianity has influenced us without us even knowing it. Personally, I enjoy trips like this a lot. I enjoy walking around old churches, cemeteries with statues of saints, reading tombstones on graves, ancient stories and powerful deeds. And when the music is this good, and I wouldn't be afraid to write addictive, then there is nothing to worry about. In short, APOSTASIE have recorded an album that is different from the others, interesting, novel. I think you will recognize this pack from the others within the first few notes. I could also write that the album "Non est Deus" stuck its claw into me and never let go. You know, I'm an old metal dog and I've been listening to music mostly with my heart for a long time. And I'm always happy to meet these demons again. I'm always looking forward to closing the door behind me and cutting out the weird world of today. Here, a few meters underground, in an old archive full of yellowed files, I feel most comfortable. I study books, read about faith, about truth, about wars and suffering. Melodic black metal full of ancient and powerful stories! Your faith will save you! Or kill you.


TRACKLIST
1. Intro
2. Non est Deus
3. Theotókos
4. Isapóstolos
5. Eikon
6. Blut schreit Palästina
7. Pein, Pest
8. Ich, Novus Alexander
9. Es ist kein Gott

LINE-UP
Hrabanus - Vocals, Acoustic Guitar
Batseba - Hurdy-Gurdy, Vocals
Melior Pars - Electric Guitar
Sanior Pars - Electric Guitar, Background Vocals
Despotis - Bass Guitar
Holofernes - Drums


News! - Dámy a pánové, KAVIAR KAVALIER - album +Klinik+ vychází v reedici!


Devadesátá léta. Někteří z nás si je už ani nepamatují. Záchytnými body, v někdy kalných vzpomínkách, zůstávají jen ty nejvýraznější okamžiky, mezi které samozřejmě patří i vydání kultovních alb. Jedno z nich, které vyšlo v roce 1996, vychází nyní v reedici. V tomto tisíciletí je to na CD a MC poprvé, a vůbec poprvé i na LP. Album plné úžasných povznášejících melodií, které v každém živém tvoru probouzí dobrosrdečnost a lásku bez ohledu na to, že obal zdobí klystýr a pomůcky na cévkování. Dámy a pánové, KAVIAR KAVALIER - +Klinik+
--
Vznik KAVIAR KAVALIER se datuje k roku 1993, kdy se poprvé umělecky setkávají Tomáš Kohout alias Necrocock s nadaným kytaristou Marcelem. Necrocock má v té době již za sebou dvě první desky Master's Hammer a akutně hledá ventil pro nové hromadící se nápady.
Má jasnou vizi a obklopuje se lidmi, kteří ji s ním sdílí. V následujícím roce už jako plnohodnotná kapela nahrávají KAVIAR KAVALIER demo Dreams of Caviar, které se stane předzvěstí očekávaného debutového alba. To vychází roce 1996, očaruje tehdejší metalovou i goticko-rockovou scénu a to uhranutí trvá dodnes.

Pre- order:

2LP KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (Deluxe Gatefold, 2LP - black version)
total time: 80 min (+ bonusové skladby z dema)

2LP KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (Deluxe Gatefold, 2LP - white version)
total time: 80 min (+ bonusové skladby z dema)

MC KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (All Over Print Shell)
total time: 60 min

CD KAVIAR KAVALIER - +Klinik+
total time: 60 min

OUT ON 31st JANUARY 2025







---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 21. ledna 2025

Recenze/review - INIQUITOUS SAVAGERY - Edifice of Vicissitudes (2024)


INIQUITOUS SAVAGERY - Edifice of Vicissitudes
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Nedávno jsem měl děsivý sen, ve kterém jsem se dostal do mysli šíleného vraha. Cítil jsem jeho bolest v hlavě, nutkání i hlasy, které mu přikazovaly, aby šel zabíjet. Sledoval jsem jeho očima budoucí oběti, vybíral jsem si ji jako šelma svoji kořist. Vzali jsme si s sebou nůž, čerstvě nabroušený a čekali jsme ve stínu. Trvalo to dlouho, nekonečně dlouho, byli jsme napnutí až k zbláznění. Konečně se objevila a šla pomalu k nám. Potom jsem se probudil a nevěděl jsem, co je pravda a co jenom přelud.

S novou deskou skotských INIQUITOUS SAVAGERY to mám hodně podobné. Od začátku do konce se jedná o surový, neurvalý a maniakální brutální death metal. Riffy jsou ušpiněné od krve a lebky pukají tlakem. Můj děsivý sen pokračuje na starých opuštěných jatkách. Tohle je hudba pro poctivé, opravdové řezníky. Doporučuji podávat spolu se syrovým, již trošku zahnívajícím masem. 


Kapela se drží spíše tradičních, klasických postupů. Dělají to ale elegantně a nechává naplno vyniknout podmanivou atmosféru reálné smrti. Zazní i techničtější pasáže, které jsou vkládány velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů v oboru. Pokud se vám líbí kapely jako DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, SUFFOCATION, DEVOURMENT a jejich další klony, budete spokojeni jako patolog po dobře odvedené práci. Zmínit musím i masivní, povedený a bolestivý zvuk (Recorded by D.P Johnson and Euan Harrison at Audio Lounge and Full Pelt studios, Reamping, mixing and mastering by Colin Marston at The Thousand Cave). Za skvělý považuji i obal, o který se postaral Giannis Nakos of Remedy Art Design. Nové album "Edifice of Vicissitudes" není ale jenom perfektně odvedeným řemeslem. Naopak, skladby v sobě obsahují něco navíc, jakousi krvavou přitažlivost, která mě nutí k opakovaným poslechům. Je to masakr, intenzivní záležitost a také nic pro slabé povahy. Líbí se mi nadšení, opravdovost, taková ta poctivá patina, které z téhle nahrávky cítím na každém kroku. Vše je reálné, ohlodané na kost. Tohle album se vám zadře hluboko pod kůži, usadí se do vašeho podvědomí. Začnete hnít zaživa. Odpadá vám maso a až usnete, tak budete mít děsivý sen ve kterém se dostanete do mysli šíleného vraha. Budete cítit jeho bolest v hlavě, nutkání i hlasy, které vám budou přikazovat, aby jste šli zabíjet. Budete sledovat jeho očima budoucí oběti, vybírat si je jako šelma svoji kořist. Vezmete si s sebou nůž, čerstvě nabroušený a budete čekat ve stínu. Surový, devastující brutální death metal, který smrdí hnilobou a zkaženou krví! Masakr na starých jatkách!

Asphyx says:

I recently had a horrifying dream in which I went into the mind of a mad killer. I could feel the pain in his head, the urges and the voices commanding him to go kill. I watched his eyes for future victims, picking them out like a beast picks its prey. We took our knife, freshly sharpened, and waited in the shadows. It took a long time, an interminable time, we were tense to the point of madness. Finally it appeared and walked slowly towards us. Then I woke up and didn't know what was true and what was a mirage.

It's very similar with the new album from Scotland's INIQUITOUS SAVAGERY. From start to finish it is raw, unrelenting and maniacal brutal death metal. The riffs are bloodstained and skulls are bursting with pressure. My horrific dream continues in an old abandoned slaughterhouse. This is music for honest, real butchers. I recommend serving it with raw, already slightly rotting meat. 


The band sticks to more traditional, classical methods. But they do it elegantly and let the captivating atmosphere of real death stand out. There are also more technical passages, which are inserted very elegantly and with the experience of old masters in the field. If you like bands like DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, SUFFOCATION, DEVOURMENT and their other clones, you will be as satisfied as a pathologist after a job well done. I must also mention the massive, hilarious and painful sound (Recorded by D.P Johnson and Euan Harrison at Audio Lounge and Full Pelt studios, Reamping, mixing and mastering by Colin Marston at The Thousand Cave). The cover artwork by Giannis Nakos of Remedy Art Design is also great. But the new album "Edifice of Vicissitudes" is not only a perfectly done craft. On the contrary, the songs have something extra, a kind of bloody appeal that makes me want to listen to it again and again. It's a carnage, an intense affair and also nothing for the faint of heart. I like the enthusiasm, the sincerity, the kind of honest patina that I feel from this record at every turn. Everything is real, gnawed to the bone. This album digs deep under your skin, settles into your subconscious. You start to rot alive. Your flesh falls off and when you fall asleep you have a terrifying dream in which you enter the mind of a mad killer. You'll feel the pain in your head, the urges and the voices commanding you to go kill. You will watch his eyes for future victims, choosing them like a beast chooses its prey. You will take your knife, freshly sharpened, and wait in the shadows. Raw, devastating, brutal death metal that reeks of rot and corrupted blood! Massacre in the old slaughterhouse!




Track Listing:
1. Casualty of Diabolical Trial
2. Synaptic Cull
3. Choked Before First Breath
4. Omnipotence Negates Self-Affliction
5. Narcotic Exsanguination
6. Lifeblood
7. Drenched in Righteous Offal
8. Bio-Digital Convergence in the Fourth Industrial Age

Line-up:
Liam McCall - Vocals
Joe Fleetwood - Guitar
Chris Ryan - Bass
Euan Harrison - Drums



Recenze/review - DEKONSTRUCTOR - Ominous Game (2024)


DEKONSTRUCTOR - Ominous Game
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Spadl jsem do hlubiny, byl jsem stržen do víru. Během několika okamžiků se změnil celý můj život. Bylo to jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj zkaženým masem a kostmi. Existuje mnoho způsobů, jak můžete zemřít, ale tenhle byl zcela nečekaný. Přiznám se, že jsem toho o thrash death metalové kapele DEKONSTRUCTOR příliš nevěděl. Bylo na čase to napravit. Už první setkání bylo totiž natolik divoké a podmanivé, že jsem se musel podívat téhle smečce pořádně na jejich zkažený zub.

Začal jsem od demonahrávky z roku 2017, pokračoval jsem přes různé singly, živé album, až jsem se dostal k prvotině "Horrid Vistas" z roku 2020. U letošnímu počinu jsem stále v takovém podivném stavu. Připadal jsem si jako uhranutý. Určitě to znáte, přinesete si domů nějakou muziku a sednete si k reproduktorům. Najednou nevíte o světě kolem sebe a jen posloucháte, přidáváte hlasitost. Nemáte hlad, ani žízeň, toužíte jenom po dalším riffu, melodii. Tak přesně takhle vnímám DEKONSTRUCTOR já. Jako tsunami, které vás smete z povrchu zemského. 


Na Kostarice jsem nikdy nebyl, viděl jsem jen několik krásných dokumentů o tamní přírodě. Dovedu si ale představit, že bych večer zavítal na koncert téhle thrash death metalové smečky. Na starém německém thrash metalu, ale i na americkém, na tom techničtějším, jsem kdysi vyrůstal a mám tuhle muziku v krvi, stejně jako tahle kapela. Líbí se mi zvuk, který je ostrý, živočišný, surový a masivní. Parádní je obal. Zkrátka a dobře, všechno sedí perfektně na svých místech. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí a vy si tak můžete naplno vychutnat lavinu z ostrých riffů, neurvalého vokálu a vynikající bicí. Já chci do mosh-pitu! Dejte mi někdo pivo a nechte mě skočit z pódia. Ano, přesně tak, tohle je kapela, jejíž hudba nejvíce vynikne naživo. Musejí to být divoké akce, to vám povím. Není to tak dávno, co jsem potkal u nás ve městě smečku prašivých psů. Sedli si do kruhu kolem mě, vrčeli a viděl jsem v jejich očích, že touží po čerstvé krvi. Vzpomněl jsem si na DEKONSTRUCTOR, kteří mě také roztrhali na kusy svojí hudbou. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive, špínu a takovou tu starodávnou energii a tlak. Zároveň je vše postaveno na silných melodiích a nápadech. "Ominous Game" je přesně tím druhem alba, které vám shoří v rukou. Neotesaným, hrubým, surovým kusem metalu, které nelze nemít rád. Alespoň takhle vnímám tuhle desku já. Spadl jsem do hlubiny, byl jsem stržen do víru. Během několika okamžiků se změnil celý můj život. Bylo to jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj zkaženým masem a kostmi. Existuje mnoho způsobů, jak můžete zemřít, ale tenhle byl zcela nečekaný. Ostrý útok neurvalé, divoké thrash death metalové legie! Budete roztrháni na kusy a smeteni z povrchu zemského! 

  

Asphyx says:

I fell into the depths, I was thrown into the vortex. In a few moments, my whole life changed. It was like hitting a truck loaded to the brim with rotten meat and bones. There are many ways you can die, but this one was completely unexpected. I'll admit I didn't know much about the thrash death metal band DEKONSTRUCTOR. It was time to remedy that. After all, the very first encounter was so wild and captivating that I had to give this pack a good look at their rotten tooth.

I started from the 2017 demo, continued through various singles, live album, and finally got to the 2020 debut "Horrid Vistas". I'm still in such a weird state with this year's release. I felt like I was mesmerized. I'm sure you know, you bring some music home and you sit down in front of the speakers. Suddenly you're unaware of the world around you and you just listen, turning up the volume. You're not hungry, you're not thirsty, you just want the next riff, the next tune. That's exactly how I perceive DEKONSTRUCTOR. It's like a tsunami that wipes you off the face of the earth. 


I've never been to Costa Rica, I've only seen a few beautiful documentaries about the nature there. But I can imagine that in the evening I would go to a concert of this thrash death metal pack. I grew up on the old German thrash metal, but also on the American, more technical kind, and I have that music in my blood, just like this band. I like the sound, which is sharp, animalistic, raw and massive. The cover art is great. In short, everything fits perfectly in place. Nothing is missing or missing anywhere, so you can fully enjoy the avalanche of sharp riffs, ferocious vocals and excellent drums. I want to mosh-pit! Somebody get me a beer and let me jump off the stage. Yes, that's right, this is the band whose music shines the most live. It must be a wild event, I can tell you that. Not long ago, I met a pack of mangy dogs in my town. They sat in a circle around me, growling, and I could see in their eyes that they were hungry for fresh blood. I remembered DEKONSTRUCTOR, who also tore me apart with their music. The songs are very well written, they have drive, dirt and that old time energy and pressure. At the same time everything is built on strong melodies and ideas. "Ominous Game" is exactly the kind of album that will burn in your hands. An unpolished, raw piece of metal that is impossible not to like. At least that's how I see this record. I've fallen into the depths, I've been sucked into the vortex. In a matter of moments, my whole life changed. It was like hitting a truck loaded to the brim with rotten meat and bones. There are many ways you can die, but this one was completely unexpected. A fierce assault from the untamed, savage thrash death metal legion! You will be torn to pieces and swept off the face of the earth!


tracklist:
1. Fate Of The Damned
2. All Things Shall Fall
3. March To The Pit
4. Deceive The Deceiver
5. Triple Or Nothing
6. Descent Into The Mud
7. The Ominous Game

band:
Daniel Kohkemper - Bass
William Alden - Guitars, Vocals
Dennis Castro Abrahams - Drums

pondělí 20. ledna 2025

Recenze/review - PUTRED - Megalit al Putrefacției (2025)


PUTRED - Megalit al Putrefacției
CD 2025, Memento Mori, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Zvedl svoji tvář k nebi, na kterém se právě procházel vlčí úplněk. Obličej měl celý od krve a oči mu zářily do tmy. Byl zrovna na lovu. Hledal další oběť, kterou by roztrhal na kusy. Cítil se jako šelma, jako predátor, silný a nesmrtelný. Přes den byl obyčejným tátou od rodiny, ale jakmile se setmělo, dostal chuť na čerstvé maso. Nechal bestii, která spí v každém z nás, vyplavat na povrch. V ulicích se vznášel podivný, těžký klid. A já zase jednou poslouchal death metal, který krásně morbidně doplňoval celkovou atmosféru strachu a krutosti.

S rumunskými maniaky PUTRED jste se na našich stránkách ještě neměli možnost setkat. Nicméně, kapela má na svém kontě (od roku 2020, kdy byla založena) několik demonahrávek, splitek, EP i jedno dlouhohrající album. Letos se jedná o další prašivou a mokvající exhumaci v řadě. O hudbu, která vás strhne do temnoty. 


Není žádným tajemstvím, že jsem si dal kdysi před lety za úkol, že budu podporovat hlavně death metalové kapely. PUTRED hrají hezky postaru, opravdově a u jejich hudby nadskakují víka od rakví. Již od prvního okamžiku, co se na nebi objevil vlčí měsíc, jsem věděl, že tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, která koluje i v mých žilách. V určitých momentech ve mě probouzí tahle deska vzpomínky na alba kapel jako MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, NECROPHAGIA. Těmi se Rumuni volně inspirovali. Skladby se valí kupředu jako zkažená krev z dlouho neléčené rány. Smrdí hnilobou a špínou a obsahuje v sobě velké množství tlaku, energie i nenávisti. Pánové hrají od srdce, opravdově, věřím jim každý tón i notu. Zmínit musím i masivní, surový a dobře čitelný zvuk, který se opravdu povedl. Je pod ním podepsán Uriel (jinak také VORUS, NECRORITE, REVELER). Zaujal mě i motiv na obalu (Jan Pysander Whitney), na kterém je brána na hřbitov, na kterém jsou pochováni prokletí. Alespoň tak jej vnímám já. "Megalit al Putrefacției" je přesně tím druhem alba, které ve mě probouzí ty nejtemnější myšlenky. Najednou mám chuť na syrové maso, nesnáším světlo a musím zase dolů do sklepa, kde je vchod do podzemí. Sem, hluboko do undergroundu, tahle smečka patří a zde musela své letošní album nahrávat. Musím rovnou doplnit, že se opravdu povedlo. Hoří zevnitř, shnijete u něj a budete pochováni zaživa. Zvedl svoji tvář k nebi, na kterém se právě procházel vlčí úplněk. Obličej měl celý od krve a oči mu zářily do tmy. Byl zrovna na lovu. Hledal další oběť, kterou by roztrhal na kusy. Cítil se jako šelma, jako predátor, silný a nesmrtelný. Surový, mokvající, temný a hnilobný death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete navěky prokleti a zničeni!

Asphyx says:

He lifted his face to the sky, where a full moon of wolves was just passing. His face was covered with blood and his eyes shone into the darkness. He was on the hunt. He was looking for his next victim to tear apart. He felt like a beast, a predator, strong and immortal. During the day, he was just an ordinary family man, but as soon as it got dark, he got a craving for fresh meat. He let the beast that sleeps inside all of us come to the surface. There was a strange, heavy calm in the streets. And once again I listened to death metal, which beautifully morbidly complemented the overall atmosphere of fear and cruelty.

You haven't had a chance to meet Romanian maniacs PUTRED on our pages yet. However, the band has several demos, splits, EPs and one full-length album to its credit (since it was founded in 2020). This year, it's another mangy and swampy exhumation in a row. Music that will plunge you into darkness. 


It's no secret that years ago I made it my mission to support mainly death metal bands. PUTRED play nice old fashioned, real and their music makes coffin lids jump. From the first moment the wolf moon appeared in the sky, I knew that this is exactly the variety of death metal that runs through my veins. At certain moments, this record brings back memories of albums by bands like MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, NECROPHAGIA. Romanians were freely inspired by them. The songs roll forward like rotten blood from a long untreated wound. It reeks of rot and filth and contains a lot of pressure, energy and hatred. The gentlemen play from the heart, genuinely, and I trust them with every note and note. I must also mention the massive, raw and easy to hear sound, which is really good. It is signed by Uriel (otherwise also VORUS, NECRORITE, REVELER). I was also intrigued by the motif on the cover (Jan Pysander Whitney), which shows a gate to a cemetery where the cursed are buried. At least that's how I perceive it. "Megalit al Putrefacției" is exactly the kind of album that awakens the darkest thoughts in me. Suddenly I have a craving for raw meat, I hate the light and I have to go back down to the basement where the entrance to the underground is. This is where this pack belongs, deep in the underground, and this is where they had to record this year's album. I should add that it was a real success. It's burning from the inside, you'll rot by it and be buried alive. He lifted his face to the sky, where a full wolf moon had just passed. His face was covered in blood and his eyes glowed in the dark. He was on the hunt. He was looking for another victim to tear apart. He felt like a beast, a predator, strong and immortal. Raw, swamping, dark and rotten death metal that will make you crumble into dust! You will be cursed and destroyed forever!



Album track listing:
01. Obidă (intro)
02. Dominare Malefică
03. Aură Macabră
04. Spectre Torturate
05. Necromanție
06. Megalit Al Putrefacției
07. Părăsit în Purgatoriu
08. Inscripții Antice
09. Era Morbiditații
10. Critical Madness (Autopsy cover)



News! - After twelve years, CHAOS INCEPTION returns with Vengeance Evangel, their third album


Release date: February 14, 2025

After twelve years, Chaos Inception returns with Vengeance Evangel, their third album—a declaration of death metal’s raw power. The band presents a timeless release that pushes the genre to its limits, unafraid of defying trends or expectations. This is Chaos Inception’s uncompromising and fearless vision.

Vengeance Evangel creates a soundscape defined by one word: arrogant—not as a flaw, but as self-assurance earned through exceptional talent, years of discipline, and an unwavering drive. Drawing from the rich traditions of Brazilian and Floridian death metal, it pushes the genre’s boundaries with a sharp, focused vision. The album blends these influences with innovative touches—major-key riffs, intricate solos, and an unrelenting approach—that extend the genre’s potential far beyond the ordinary, forming a powerful, unapologetic manifesto. Originality is achieved without relying on keyboards or interludes; its power and atmosphere come from unrestrained force and exquisite composition. Vengeance Evangel is savage death metal in its purest, most unyielding form.

The music channels an intensity that transcends mere aggression, evoking a spirit of triumph from within its seemingly chaotic energy. Its relentless drive is not simply destructive but transformative—a force that cuts through darkness, confronts despair, and emerges victorious. This is music built to endure and conquer—a statement of strength and defiance that burns with unshakable conviction. With Vengeance Evangel, Chaos Inception offers a rare glimpse into death metal’s boundless potential and its power to uplift, overcome, and inspire.

The production of Vengeance Evangel embodies the band’s rebellion against modern conventions, capturing an explosion of untamed energy that death metal demands. Rejecting the sterile, over-compressed sound typical of today’s sound engineering, the album roars with dynamic force that feels alive. In a world of formulaic, soulless production, this record stands out with its own voice—authentic, unrelenting, and impossible to ignore. Every riff and every track serves as a solid testament to the band’s dedication to preserving the depth and identity that should define death metal. The sound commands attention, drawing the listener into its expansive, visceral nature. This is an overlooked aspect, akin to the classic albums of the past, now overshadowed by an era where music has been reduced to a polished, “loud-by-default” product, with its value in deeper listening fading away.


There are no weak moments on Vengeance Evangel. Each track carries Chaos Inception’s unmistakable identity. From powerful riffs and relentless drumming to electrifying solos, this album is one that couldn’t have been created by anyone else. While some tracks may not strike immediately due to the sheer extremity of the material, repeated listens will reveal its depth and complexity, securing Vengeance Evangel as one of the standout death metal albums ever.

A key feature that sets the album apart is its approach to guitar solos (some influenced by the jazz guitarists of the ‘60s and ‘70s), which are far more than technical exercises. They are dynamic, integral extensions of the songs themselves. At times explosive, at others triumphant, they punctuate the tracks with electrifying moments. This serves as a reminder that solos in death metal are not mere adornments but essential elements of its power. It’s a challenge to modern guitarists: death metal leads should be about more than technicality—they need to return to the untamed, raw spirit where they belong.

Vengeance Evangel exists without compromise, capturing the essence of death metal with precision, force, and purpose. It’s here to remind listeners of the genre’s true potential. This is music that challenges, elevates, and empowers. Chaos Inception has delivered a record that’s a weapon—an unrelenting blast of energy aimed straight at the heart of darkness, designed to make the listener feel victorious.

Twelve years in the making, Vengeance Evangel is here—and it’s not waiting for anyone’s approval. This is Chaos Inception as they were always meant to be. This is death metal at its rawest, most unapologetic form.

Turn it up LOUD, feel it hit, and remember—this is how death metal is meant to triumph.

All music by Matt Barnes.
Mixed and mastered by Andrea Petucco at MSTR Sound Studio.
Cover art by David Glomba. Illustrations by Nethertemple Designs.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 19. ledna 2025

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025)


CONCRETE ICON - Voracious Streams
CD 2025, Memento Mori, Fetzner Death Records, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Dnes jsem nešel na hřbitov, ale na okraj našeho města. Zde končí jedna špinavá, hnusná stoka. Stojím u ní a dívám se, jak kusy mokvajících těl mizí v nedaleké řece. Zde, hluboko v podzemí, mezi stěnami, na kterých jsou nakresleny podivné krvavé symboly, muselo vznikat i třetí dlouhohrající album finských tmářů CONCRETE ICON. Zasvěcení určitě vědí, že se jedná o kapelu, která je naplno věrná a oddaná základním myšlenkám reálné smrti.

Stačilo mi několik prvních setkání a věděl jsem, že jsme s touhle smečkou na stejné vlně. Z ostrých riffů odkapává zkažená krev, melodie se valí kupředu jako lavina z kostí, prachu a popraskaných kamenů. 


Pánové se volně inspirovali jak v americké, tak staré evropské škole. Určitě i z jejich nových skladeb uslyšíte vlivy třeba takových CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MONSTROSITY, BRUTALITY, MORBID ANGEL, SINISTER. Nutno ale rovnou dodat, že jinak si jde tahle parta zkušených patologů vlastní cestou. Nové album "Voracious Streams" má nejen povedený, masivní a zcela zničující zvuk, ale i obal, který rozhodně zaujme. Zkrátka a dobře, pokud byl váš morbidní hudební vkus formován někdy v devadesátých letech minulého století a stále máte raději ryzí a studené pohřby do země, než neosobní spalování mrtvol, tak jste zde správně. CONCRETE ICON jsou jako hrobníci, kteří moc dobře vědí, jak nakládat s mrtvými těly. Své zkušenosti sbírali v těch nejtemnějších a nejošklivějších katakombách. Vezmou vás na dlouhý výlet bez konce, do země za oponou. Doporučuji vám, abyste se zavřeli do svého pokoje, zhasli všechna světla a nechali se v klidu unášet na zpěněných krvavých vlnách téhle špinavé stoky. Líbí se mi, že Finové na to jdou opravdově, uvěřitelně, s krvavou jiskrou v oku a pradávnou touhou zabíjet v žilách. Jedná se o pravověrný, surový a divoký masakr bez kompromisů. Připomínají mi smečku vlků, kteří se vydali za soumraku na lov. Vše sedí perfektně na svých místech a já nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Hoří a tepe totiž uvnitř, žhne a pálí, jako právě vyvěrající láva. Dnes jsem nešel na hřbitov, ale na okraj našeho města. Zde končí jedna špinavá, hnusná stoka. Stojím u ní a dívám se, jak kusy mokvajících těl mizí v nedaleké řece. Teď už to vím, jsem zde správně. Surový, morbidní, masivní, zcela zničující death metal, ze kterého odkapává zkažená krev! Budete roztrháni na kusy! 


Asphyx says:

I didn't go to the cemetery today, but to the outskirts of our town. There's a filthy, filthy sewer that ends here. I stood by it and watched as the pieces of swollen bodies disappeared into the nearby river. Here, deep underground, between the walls on which strange bloody symbols are drawn, the third long-playing album by Finnish darkies CONCRETE ICON must have been made. Insiders surely know that this is a band that is fully loyal and committed to the basic ideas of real death.

All it took was my first few encounters to know that we were on the same wavelength with this bunch. The sharp riffs dripping wicked blood, the melodies rolling forward like an avalanche of bones, dust and cracked rocks.


The gentlemen were loosely inspired by both the American and the old European school. You will definitely hear influences of such bands as CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MONSTROSITY, BRUTALITY, MORBID ANGEL, SINISTER in their new songs. But it must be added that otherwise this group of experienced pathologists is going their own way. The new album "Voracious Streams" not only has a hilarious, massive and utterly devastating sound, but also a cover that definitely catches the eye. In short, if your morbid musical tastes were shaped sometime in the 1990s and you still prefer pure and cold burials in the ground to impersonal corpse burning, you've come to the right place. CONCRETE ICON are like undertakers who know very well how to dispose of dead bodies. They've gathered their experience in the darkest and ugliest of catacombs. They take you on a long journey without end, to the land beyond the veil. I suggest you lock yourself in your room, turn off all the lights and let yourself drift peacefully on the foamy, bloody waves of this filthy sewer. I like the way the Finns go about it with a real, believable, bloody sparkle in their eye and an ancient desire to kill in their veins. This is an orthodox, raw and savage massacre without compromise. They remind me of a pack of wolves out hunting at dusk. Everything fits perfectly in place and I can't help but recommend the new album. It burns and smolders inside, it glows and burns like lava that has just come to the surface. I didn't go to the cemetery today, but to the outskirts of our town. This is the end of a filthy, filthy sewer. I stand by it and watch as the pieces of swollen bodies disappear into the nearby river. Now I know, I'm right here. Raw, morbid, massive, utterly devastating death metal dripping with corrupted blood! You will be torn to pieces!



Tracklist:
1. Slaves Of Hostile Dominion
2. Aberrant Tyranny
3. Storm Of Denouncement
4. Rats in The Matrix
5. Inferior Almighty
6. From Wisdom To Carnage
7. Chaos Cult
8. Voracious Streams

Concrete Icon is:
Jake – Vocals / Guitars
Makk – Guitars
Andy – Drums
Henri – Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý druhý - Vidláci


Příběh čtyř stý devadesátý druhý - Vidláci

Vlak měl zpoždění a tak byl Tomáš trošku naštvanej. Jako omluvu mu koupím pivo v potravinách, ale ihned mi dojde, že hlavní příčinou jeho rozmrzení není můj pozdní příjezd. Žralo ho něco jiného. Přijel jsem zase jednou do Boleslavi. Měl jsem v plánu zkusit sezvat pár kámošů ze staré doby, z part, které kdysi dávno byly pro mě vším, ale nikdo se neozval, nikdo nepotvrdil. Jenom Tomáš. Ty vole, tak si na mě nakonec zbyl jenom ty, stará buzna, směju se a cinkáme u toho půllitrama. Rád tě vidím, říkáme si navzájem a plánujeme, co večer. Přišel mi naproti až dolů na hlavní nádraží. Jedeme busem na sídliště. Ještě si musím hodit bágl domů k mámě. Otevřu dveře, řeknu, že jsem doma a nikdo nic. Brácha sedí v pokoji a něco si čte. Sotva zvedne hlavu. Máma se dívá na televizi. Jen něco zamumlá. Je tu smutno, napadne mě a nerozumím tomu. Měly by tu létat vtípky vzduchem, ale neděje se tak. Přitom už je to nějakou dobu, co otec zmizel. Ještě, že ke mě přiběhne pes. Lísá se a směje se, jak to jenom zvířata umějí. Tomáš nepohrdne namazaným chlebem. Musíme si udělat na večer základ.

Kam půjdeme? Napadlo mě, že bychom mohli vyrazit do Sokolovny v Mnichově Hradišti. Hraje tam Debustrol. Řeknu ano, ale raději bych do Černé vdovy na nějakej drsnější metal. Jenže tam nic nehraje. Ty vole, se Vdovou je to nějaký špatný. Je mi fajn, s Tomášem se vždycky dobře kecalo. Prý se rozešel s Buddhou, nějak to neklapalo. Jeho rodiče byli zásadně proti. Nadávali mu do buzen a dohazovali mu v podstatě jinak neprovdatelné dívky z okolních vesnic. Musel s nimi chodit na schůzky a potom to prostě vzdal. I když byl teplej jak zákon káže, podřídil se tepu doby a divné společnosti a oženil se. Nejdřív sice za Tomášem potají chodil, byli jak dva spiklenci, ale nakonec ho někdo naprášil. Šli po nich v podstatě všichni. Připijeme si na autobusáku v Dřeváku jako za starých časů a mě je to tak nějak líto. Je mi až blbý mu říkat, že mě je fajn, že mám skvělou holku, že konečně otec vypadl. Co muzika, hraješ ještě? Vypráví, že si už jen tak brnká pro sebe. Občas ho něco napadlo, ale napsal si to do šuplíku. Hromada demonahrávek, které nikdo nikdy neuslyší.  

Představoval jsem si, že se nás sejde víc, že pokecáme, popijeme, dáme si do nosu a hrozně jsem se těšil. Jenže všichni se vymluvili. Na práci, na rodiny. Metal už neposlouchal aktivně skoro nikdo. Začínal jsem si připadat, že mi ujel vlak, že jsem děsně starej. Vždycky jsem byl mimo trendy, nesledoval jsem módu, ale tentokrát jsem byl totálně mimo i jinak. Třeba teď jsem měl v discmanu Venom, které jsem znovu studoval. Hrozně mě bavila ta neurvalost a špína. Četl jsem časopisy, sledoval scénu, ale spíše zahraniční. U českých kapel mi hodně často vadily texty v češtině. Většinou mi připadaly hloupý a někdy i úsměvný. Málokdo dokáže být muzikantem i básníkem zároveň. A tak jsem si žil ve své ulitě a byl jsem na tom vlastně úplně stejně jako Tomáš. Osamělý bojovník. Lidé si nás pletli s fanoušky zábavovek, ale to nemělo cenu nikomu vysvětlovat. Koneckonců, říkají mi to dodnes. Přehodím list, aby nebylo smutno. Vyprávím vtípky z kolejí a co jsem zažil s blondýnkou, ale po chvilce zjistím, že mě můj kamarád nevnímá. Děje se něco?

Doba nebyla pro lidi jeho vyznání příliš přívětivá. Nadávali mu i v práci. Rodiče od Buddhy totiž, v dobré víře v záchranu svého syna, pomlouvali Tomáše, kde mohli. Vidíte, kam to dotáhl, ty  jeho dlouhý vlasy, vždyť je vlastně fakt zkaženej, je jak holka. Ty pohyby, chudák náš syn, nechal se ovlivnit. Přitom to kdysi, když spolu začínali, byla pro mě nerozlučná dvojice. Jasně, i já jsem byl zpočátku homofobní, protože jsme vůbec nevěděl, o co jde. Ale oni byli oba hrozně hodní, spolehliví a byla s nimi sranda. Teď po pár letech, mám pocit, že je Tomáš vyměněnej, zklamanej z lidí, ze všech těch útoků a nenávisti. Někteří frustráti si musí najít vždycky někoho, kdo je snadným terčem. Vidláci. Je jedno, jestli si černej, teplej, nebo třeba Žid. Platí to pořád. Společnost je a vždycky byla povrchní. Kolik blbců bude fandit sebevrahovi, aby skočil z mostu? Kdo pomůže holce, co si řeže ruce? Může si za to sama, že šla v deset domů po městě. Tak ji znásilnili, no a co? Je blbá. Slyším to kolem sebe pořád a děsně mě to sere. Vidláci a lopaty, tupci a jed. Prostě ho nakonec obejmu. Ty vole, ale jako opatrně, jsem na ženský, bráním si to svoje, jako kdyby po mě mohl někdy vyjet. Vidím v jeho očích slzy. Smrťáku, jsi jedinej po dlouhé době, s kým se dá normálně bavit. 

Přijedeme do Hradiště, zalezeme do hospody a hned se k nám hrnou nějaký děvčata. Jdete na zábavu? Ptají se a mají na sobě nápisy kapel, které nemám rád. Přišly za Tomem, protože je to fešák a vždycky byl. Kecáme, ale když z něj nakonec vyleze, že je teplej a že jim pšenka nepokvete, odsednou a najednou vím, jak se musí cítit. Zasraný buzny, křičí na nás jedna, jako kdybychom byli prašiví. Cejch na čelo nebo žlutou hvězdu, to jediné nám ještě chybí. Je my z nich tak nějak blbě a protože jsem pořád ten starej Vinetou, jdu k jejich stolu a z plných plic jim řeknu všechno, co si o nich myslím. Krávy blbý. Dáme si radši pivo a uklidním se rumem. Moc se mi najednou do sálu nechce, ale to by znamenalo, že vyhrál jejich tým debilů. Jsou s nima nějaký vesnický vidle, který si samozřejmě neodpustí sérii děsně vtipných hlášek. I přesto vlezeme do sálu a vystojíme frontu na pivo. Debustrol hraje ve společnosti několika zábavových kapel. Už si nepamatuji jakých, ale vím, že jsem neustále odcházel ze sálu. U jedné jsem si dokonce nasadil discmana a poslouchal Venom. 

Chodím ven na cigáro, spíš se tak potuluji sálem. Tomáš má naváto a tak stojí pod pódiem, směje se zpěvákovým elasťákům a pózám. Proti gustu, ale to byste taky mohli říkat pořád a o všem. Je prostým faktem, že existuje i blbá muzika, s texty o ničem. Lidem to stačí a je to úplně stejný, jako u komerčního diska. Notoricky známé riffy, okopírované od slavných skupin a k tomu texty, co tahají za uši. Láska páska, ona ho opustila a na závěr se všichni opijem. Sálem se toulají mátožné postavy a řvou refrény. Je to jako ve starém Římě. Chléb a hry. Nic proti, říkáme navenek a uvnitř si myslíme něco o tupcích, hlouposti a lopatách. Naše názory jsou potvrzeny prvním útokem na Tomáše. Slečny z hospody neztrácely čas a rozhodly se pořádně zaškodit. Dostane facku, nějakej holohlavej tupoun mu nadává a chce po něm, aby si klekl a vykouřil mu čůráka. To by se ti mohlo líbit buzno, ne? Dám mu pěstí do břicha. Druhou do tlamy. Ale sesypou se na nás. Tomáš se nebrání, nechává do sebe mlátit a já v té mele vůbec nestíhám. Mám v sobě ale děsnej vztek. 

Kapela přestane hrát a vyhodí nás. Ano, musíme pryč my dva. Ostatní nás vyvedou spolu s gorilama, co stály u vchodu. Jděte se šukat do prdele někam jinam. Tady jsou slušný lidi, řvou na nás a já se najednou nedivím, že svoji orientaci kluci schovávali, že se báli o tom mluvit. Muselo to pro ně být hrozný. Sedneme si na schody já si dám cigáro. Crčí z nás krev. Ale je nám to jedno. Pral si se jako lev, díky. Chvíli mlčím a hlavou mi létá snad tisíc myšlenek. Jsem frustrovanej z lidí. Nechápu to. Vždyť jsme nikomu nic nedělali. Vždycky mě štvala nespravedlnost. Už jako malej jsem dostával do držky, když jsem chránil slabší spolužáky. Taky mi nadávali celou základku brejlovče. Jsem víc rozhozenej z toho, jaký měly krvelačný ksichty ty plešatci, než z toho, že jsem dostal pár ran. Kdyby mohli, tak by nás pověsili. Uvědomím si, že tohle jsou přesně estébáci nebo bonzáci, kvůli kterejm mí předci shořeli v plynu.

Omluvím se Tomášovi. Za co, vole? No, i já jsem byl někdy plnej předsudků. Ser na to, byli jsme mladí. Já sám nevěděl, co se sebou. Vyleze taková malá, obrýlená slečna. Přinese nám pivo. Jsme v úžasu. Je jako světlo ve tmě. Sedne si vedle nás a začne se normálně bavit. Odkud jsme, co a jak posloucháme. Je tu s kámoškama ze základky, co měly kdysi partu. Ona už studuje v Praze a přijdou jí ty kapely taky děsný. Nezajdeme někam, nevíš o něčem? Usměje se a ani se nerozloučí se svými kamarádkami. Jde se. Do baru na náměstí. Nikdo tam skoro není. Nakonec je to skvělý večer. Vždycky, když potkáte příliš blbců po sobě, objeví se někdo normální. Je to zvláštní, jakoby nad těmi hodnými stejně nakonec držel strejda Bůh svoji ochrannou ruku. Mě se líbí kluci. Ale žádnej mě nechce, říká nám. Nosím brýle, čtu knížky a asi na ně moc přemýšlím. Každej chce pipinku, co bude submisivní. Panenku na hraní. Ale to já nejsem. Zůstanu až do rána s dvěma vyděděnci a uvědomím si, že jsem ještě nedávno patřil mezi ně. Vlastně, pořád jsem jako oni. Jen mám svoji holku. 

Nakonec zjistíme, že bydlí kousek od mojí mámy. Dokonce známe pár stejných lidí. Co bys řekla zítra večer na pivko? Přijdu pro tebe, ano? Venku už jezdí popeláři a mě obejmou hned dva lidi. Tomáš odchází ulicí a slečnu jdu ještě doprovodit. Tak platí, zítra nebo vlastně už dnes, v pět? Řeknu ano a svůj slib splním. Její rodiče čumějí, protože pro ní prý nikdo nechodí. Ihned si myslí, že je to vážnej vztah a už by mě zvali domů a já nevím co. Máme z toho prdel a celá hospoda se neskutečně vydaří. Víš, všichni nejsou vidláci. Někteří se ale nechají strhnout davem. Chtějí být třeba jen vtipní a tak hodnotí můj zadek. Co máš se zadkem. Prý je moc plochý? Cože? To fakt někdo řeší? Smějeme se, ba co říkám, tlemíme se a je nám moc fajn. Dodnes se potkáváme. Má rodinu, spoustu dětí a manžela, co vypadá jako normální chlap. Odjíždím po dvou dnech do Plzně a pořád mi hlavou zní. Všichni nejsou vidláci, všichni ne. Snad jich potkám v životě co nejméně. Samozřejmě, blondýnka mi visí na rtech, když jí všechno vyprávím. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. ledna 2025

Interview - ASS TO MOUTH - Massacring, raw and rage-soaked death grindcore that crushes every bone in my body!


Interview with grindcore death metal band from Poland - ASS TO MOUTH.

Answered Vanilla Jarek (bass, vocals), thank you!

Recenze/review - ASS TO MOUTH - Enemy of the Human Race (2024):

Ave ASS TO MOUTH! Greetings to the Polish underground and beautiful Wroclaw. Let's get straight to the important stuff. You have a new album out "Enemy of the Human Race", which is literally packed with honest, dirty grindcore death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction did ASS TO MOUTH move in?

Hi Jakub. This is Jarek – bassist//vocalist in Ass To Mouth. First of all – thanks for your interest in the band and kind words about our new album. As for how the album was made....

I think it's pretty standard – a few guys meet in a rehearsal room and make some music. Then they record it in the studio, mix it etc. etc. Unfortunately, for some reasons that I don't want to talk about now, this album took a very long time to come together. However, I'm glad it's finally here, people like it and I'm happy with it myself.

I'm listening to it right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time very clear. Where did you record it and who is responsible for the sound?

Thanx a lot for a good word about the sound. We recorded the whole album in Soundscope Recording Studio – Wrocław // Poland. I’m the owner of this studio and a sound engineering is my full time job..... so I was responsible for all the recordings, mixing and mastering of this album. In fact, it was the same on all previous ATM releases.


You'll probably agree with me that the cover sells. You guys have it pretty brutal this year. The author is Mirek "Mirekis" Iskra. Personally I like the cover, it's dark, apocalyptic. How did you and Mirek get together and what exactly is the theme supposed to express in relation to music?

While we were looking for someone who can make a cover for our album, one of my frineds shared some of Mireks’s art on his social media. I checed whole gallery of Mirek’s art, and I said – I want him to do a cover for that album. Everybody in the band agreed. I wrote to Mirek, and he agreed. I’ve send him music, lyrics and this is what he did. All of us in the band really like it. End of the story ;)

As for the question what is suppose to express... I got my own interpretation, but I think that if You read the lyrics on the album, and You’ll look at the cover – everybody can find his own interpretation ;)

On the new album, I was attracted by the lyrics, which also express my views on the current strange world. Who is their author and where did you get inspiration for them?

I’m an author of all the lyrics. Where I get inspirations ? Mostly from life.... and from all the shitty reality that surrond us...... unfortunetlly.


I put "Enemy of the Human Race" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school grind death metal feeling. We seem to be of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that have shaped their signature. What were yours?

I started listening to grind-core somewhere araoud 2000 or 2001. I think the biggest influence on me was the music that was created earlier, and the music that was created between 2000 and 2008. In these years I listened to a lot of new grind, death metal and hard-core releases. Right now I do not listen a lot of new music. Sometimes I find a new record that I really like, but mostly I listen to old stuff. I don’t think I have some role models… maybe I have, but I’m not even aware of it ;)) Anyway – for sure, music I’m listening to is somehow inspiration for music of ATM.

In 2008 you released a compilation from Obscene Extreme festival. It's been a while since then. Do you return to the festival as a fan? Have you ever played here in the Czech Republic before? And how do you feel about live shows as a band? Do you like to play? And what about club events, for example, in Wroclaw?

Yeah – we played at OEF in 2008. Awsome memories. As a fan, I've been to every OEF festival since 2002. Also Pablo - our drummer used to come as a fan, but he hasn't been doing it for few years. Kobi – our new guitarist, probably never went to this festival, but I know, that every year he’s attending at Brutal Assault Fest in Czech Republic. I prefer OEF, as it’s smaller and more into grindcore ;)))

In years 2005-2016 we played many shows in Czech Republic, and it was always a blast… I have always enjoyed playing concerts, but unfortunately in 2016 we stopped being active as a live band. I hope we'll get back to that someday, but nothing is certain at this point.


In 2016 - 2024 you have suspended your activity. Why exactly? You couldn't find a guitarist? By the way, how did you get together with Kobi? Why him?

We’ll basically it our activity was suspended, but not in 100%. For example – we recorded new album ;))) And when it comes to the question of why we suspended our activity… sometimes not all things in your life, work out the way we want, and you have to do something else in your life than playing music… and that’s the reason.

Kobi and I had probably known each other for quite a long time. Anyway, at some point Kobi was recording an album in my studio with his second grind band – Ratflesh. He suited me as a person and I liked his style of playing guitar, so I asked him if he would like to play in Ass To Mouth. We talked... and he agreed ;)

If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why grindcore death metal? It's not exactly a style that would have gained you much "fame". Please take us through the history of ASS TO MOUTH.

I got into grindcore when I was something around 15-16 years old. When I was 17, I started to play live shows with my first death//grind band. I also started to organize live shows by myself for other bands. Then my band broke up, and one of my friends asked me If I wanted to join new hard/core-punk band. I was always also into hc/punk, so I said – Yes, let’s try. And this is how I met Maciek – first guitarist of ATM – he also played in this band. Our hc/punk band didn’t last long – we haven’t played any shows, we haven’t recorded anything….. One day we talked with Maciek, and we said – ok, let’s try to do a grindcore band. We both knew Pablo, so we asked him if he want to join the band. After few talks, he agreed – and he’s still the drummer for ATM. Then Pablo asked Sandro to play, and Sandro become our first vocalist. Yes, I know that playing in a grind band won't make me famous ;) But I don’t care. I did what I wanted to do, because I loved grindcore music.


You come from Poland, which I've had a soft spot for since I was young, and you play extreme grind death metal. Our readers would definitely be interested to know how your scene works? To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does that mean that your scene is very strong at the moment? What about gigs, how many people come?

Well… we have really strong death metal scene, but that’s mostly not the type of death metal that I’m not really interested in. As for the grind scene…. it was pretty strong maybe 15 years ago, but now – there are just a few grindcore bands that remain, few new grind bands – not really much. There are some labels that are still releasing grind bands, and that cool. But as for the gigs and fans…. there are almost no grindcore gigs in Poland. Why ? Because really few people come to such concerts. Unfortunately. I really love Czech grind scene – in my opinion, it’s much stronger then in Poland.

You can feel from your music that you're influenced by both Swedish, Finnish and British school, kind of those old honest European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death and grindcore metal of the nineties or do you draw inspiration from the new records as well? If so, I'd be interested to know which bands had/have the biggest influence on ASS TO MOUTH.

As I told few questions before – I do not listen to a lot of new music. Sometimes I find new records that I really like, but I think, that the biggest influence for ATM is the old bands. I think that music of ATM is a mix of oldscholl grind-core, hard-core, gore-grind and a little bit of death metal, and….rock’n’roll ;) But if you want me to give specific names of bands that inspired me, then unfortunately I simply unable. I think we never wanted to play like this or other band, we rather tried to develop something of our own.


We are coming to the end and I always ask a slightly philosophical question. How would you define death/grindcore metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

I think that the music is one of the most important things in my life. For most of my life I have been involved in various activities in the death/grind scene. I was playing in a bands, organizing shows, tours and also I work as a sound engineer – both in studio and at the shows. Yes - I grow up with music, and I think that without it, I wouldn't be who I am today.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Enemy of the Human Race" really loud! I wish you all the best with the news and that all is well in your personal lives. Thank you!

Thanks Jakub for the interview. Thanks to all the readers of Deadly storm zine who found time to read this. Thanks to everyone who listened to Enemy Of The Human Race. See you somewhere on the grindy route of life!!! Cheers!

Recenze/review - ASS TO MOUTH - Enemy of the Human Race (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine