DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 14. prosince 2024

Rozhovor - GUTLESS - Starý, zničující a mokvající death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy!


Rozhovor s death  metalovou skupinou z Austrálie - GUTLESS.

Odpovídal Ollie Ballantyne (bicí), děkujeme!

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024):

Ave GUTLESS! Zdravím do australského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „High Impact Violence“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se GUTLESS posunuli od demonahrávky?

Desku jsme začali psát prakticky hned poté, co jsme vydali split s Mortal Wound. Nedlouho poté udeřil Covid a město, ve kterém žijeme, bylo docela tvrdě uzavřeno, takže to na chvíli zabilo naši dynamiku. Nakonec nás přestalo bavit, že nemůžeme nic dělat, a tak jsme s Tomem začali psát písničky přes Zoom společně. Bylo to netradiční uspořádání, ale museli jsme si udržet nějakou dynamiku. Myslím, že se nám všem o to víc ulevilo, že to po takové době konečně vyšlo. Co se týče našeho směřování, myslím, že jsme se v podstatě jen snažili rozšířit plán, který jsme položili u našich předchozích desek. Chtěli jsme dobrý mix čistého old school death metalu a více groovy, brutálním deathem inspirovaných věcí.

Právě desku poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Nahrávali jsme ji ve studiu Goatsound, které vede Jason Fuller. S ním jsme nahrávali bicí a pak přišli naši přátelé Jamie Colic a Noah Papworth a nahrávali s námi kytary a vokály. Joe nahrával basu doma a my jsme ji pak v Goatsound nahrávali znovu. Fuller to pro nás smíchal a zmasteroval - dali jsme mu zabrat, aby dělal věci, které z inženýrského a produkčního hlediska dělat nechtěl (promiň, Fullere!), ale on to zvládl.


Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně brutální. Kdo je jeho autorem? Osobně se mi obal líbí, jen si říkám, jestli není „příliš“ brutální. Znáš to, na sociálních sítích vyhodnocuje co je a co není správné umělá inteligence. Spousta kapel kvůli podobným obalům měla problémy. Jak jste se dali s autorem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Náš dobrý kamarád Jesse Webb (@jw.hardware) je zodpovědný za obal alba a všechny naše další obaly. Mám pocit, že násilných/brutálních/odpudivých obalů v death metalu je dneska jako šafránu a nic mě v tomhle ohledu už nešokuje, ale chtěli jsme něco, co by se hodilo k naší hudbě, a chlápek, kterému někdo rozbije hlavu cihlou, nám přišel docela dobrý. Je to tupé, brutální a tak trochu hloupé. Myslím, že i v moři hyperkrvavých brutálních deathových a goregrindových coverů je to pořád dost drsný, ale možná jsem jen zaujatý. Co se týče spolupráce s Jessem, jsme s ním kamarádi už dlouho a on plně chápe, jaká by měla být výtvarná stránka téhle kapely, takže je to opravdu snadné.

Dávám si „High Impact Violence“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Co se týče raných vlivů a vzorů, osobně bych řekl, že pro mě byly rané thrashové kapely dost velké. Myslím, že to byl právě fakt, že to byly první kapely, které se zbavily velkoleposti a teatrálnosti metalu, který přišel před nimi, a nesly se spíš v duchu DIY nebo punku - prostě zasraný děcka, který hrály tu nejtěžší muziku, jakou mohly, komukoliv, kdo je poslouchal.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Je skvělé, že existuje tolik kapel, které hrají různé styly. Jediné, co nás asi trápí, je, že v současné době kapely buď tvrdě progují, hrají spíš jeskynní death-doomy, dělají skřípavě čistý tech-death nebo brutální death ve stylu NSE, nebo jdou prostě naplno cestou inspirovanou kloubovým hardcorem. Tím nechceme říct, že bychom nic z toho neměli rádi, protože je zvrácené, že existuje taková rozmanitost zvuků a je spousta kapel, které to dělají rády, ale asi máme pocit, že naše oblíbené styly death metalu jsou v současné době možná nedostatečně zastoupeny. Co se týče sledování kapel naživo, budu kdykoliv brát uvolněnější kapelu, která hraje brutálně a energicky, než bandu tech-deathových muzikantů, kteří stojí na místě, ale hrají bezchybně.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Když jsme byli mladší, hráli jsme s Tomem v kapele Sewercide. Po jejím skončení mě Tom oslovil, abychom zkusili společně napsat nějaké písničky, a byly určité kapely a styly, které nás vždycky spojovaly, takže jsme se je snažili kopírovat, haha. A děláme to prostě proto, že milujeme hudbu a rádi ji společně děláme.


Pocházíte z Austrálie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Austrálii death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Ano, máme štěstí, že je scéna v našem městě tak skvělá. Je tu hromada neuvěřitelných kapel, se kterými můžeme pravidelně vystupovat a setkávat se, jako Faceless Burial, Contaminated, Miserable Creature, Vile Apparition, Hormagaunt, Carcinoid, Algor Mortis, Aglo, Bludger a hromada dalších. Je pro nás opravdu inspirující být mezi tolika talentovanými a podobně smýšlejícími lidmi. Koncertům se tu daří opravdu dobře a my jsme dost zhýčkaní, pokud jde o to, že se tu pravidelně konají skvělé koncerty.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na GUTLESS největší vliv.

Posloucháme spoustu různých druhů hudby (staré i nové), ale řekl bych, že co se týče Gutless, největší vliv na nás mají rané americké deathmetalové kapely, kde se thrash poprvé stal death metalem. Kapely jako Demolition Hammer, Deicide, Cannibal Corpse, Solstice a Malevolent Creation pro nás byly dost důležité, když jsme začínali, stejně jako rané brutální deathové kapely jako Suffocation a Cryptopsy.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Pro mě je to metal dovedený do logického extrému - metal je žánr definovaný svou těžkostí a death metal je snaha lidí udělat metal tak těžký, jak jen to jde, a posunout ho v tomto ohledu tak daleko, jak jen to jde. Myslím, že je skvělé, že se dá posunout tolika směry - jsou jiné styly, které jsou možná omezenější, pokud jde o to, kam se dá posunout, ale zdá se, že je to žánr, který se stále vyvíjí a se kterým kapely stále experimentují. My mezi takové kapely rozhodně nepatříme, haha.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „High Impact Violence“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Děkujeme!

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024):

pátek 13. prosince 2024

Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024)


IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities
CD 2024, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Sklání se nade mnou usměvavé tváře. Postavy v kápích, které drží v rukou skalpely a nože. Jsem připoutaný na ocelovém lůžku a sleduji, jak odtéká krev z mých ran. Přihlížející dav se těší, až konečně vypustím duši. Navrtali mi do lebky několik děr, uřízli kus mozku, odsekali mi maso od kostí, vytáhli mi vnitřnosti ven a hodili je na podlahu. Éterem zní nové album kanadských maniaků IMMORTAL FORCE a já pomalu přecházím na druhou stranu. Poslední, co vidím na tomhle světě, tak je krvavá mlha.

Jedná se o surové a divoké album od zkušených muzikantů. Pokud se vám líbí starý prašivý death metal, destruktivní thrash metal, grindcore a sound z přelomu osmdesátých a devadesátých let, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde ostře, nekompromisně a řeže se tu ostrou stranou nože. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji volume úplně doprava. 


Podobnou hudbu na sobě aplikuji hlavně v případech, když už mám všeho kolem sebe dost. Raději budu zavřený ve studené kobce, daleko od lidí, válek, špinavé politiky, falešných kněží a tupého davu. Čím jsem starší, tím častěji potřebuji hlavu vyčistit od zbytečných informací, kterými jsme dnes tolik zahlceni. Podobné nahrávky, jako je "Mystic Seance Unrealities", mi pomáhají přežít. Užívám si jednotlivé prašivé a mokvající melodie, kývám se spokojeně do rytmu, beru do rukou kladivo a jdu zbourat nejbližší zeď. Máte rádi CARCASS, NAPALM DEATH? Těm Kanaďané věnovali dva covery a udělali to velmi elegantně. Jejich vlastní tvorba je také těmito smečkami ovlivněna (a také třeba takovým MASTER, NUNSLAUGHTER, PESTILENCE, DEMILICH, IMPETIGO, MORTICIAN, DEICIDE, TIMEGHOUL). Na novince naleznete spoustu temně krvavých melodií, zabijáckých pasáží. Nálady jsou velmi podobné situacím, ve kterých naleznete mršiny ve značném stádiu rozkladu. Riffy jsou ohlodané na kost, zpěvák musí snídat hřebíky a bubeník nezná slitování. Pro mě, starého psa, který se podobnou hudbou zabývá více než třicet pět let, je nová deska doslova povinností. A také překvapením, protože se jedná o debut. Není to ale vůbec znát. Zvuk, obal, celkové provedení je na vynikající úrovni. Navíc mají IMMORTAL FORCE svůj vlastní ksicht a výraz. A to se samozřejmě v podzemí počítá. Už vás někdo bodl ze zálohy nožem do břicha? Už vás někdo operoval při plném vědomí? Nemusíte to podstupovat, stačí si poslechnout tohle album a také to zažijete. Jedná se o ryzí, uvěřitelnou a zničující muziku. O nahrubo nasekané, již notně zasmrádlé kusy masa. Nechte si chutnat. Syrová, mokvající, prašivá death grind thrash metalová pitva! Nahrávka, u které shnijete zaživa!


Asphyx says:

Smiling faces lean over me. Hooded figures holding scalpels and knives. I'm strapped to a steel bed, watching the blood drain from my wounds. The watching crowd looks forward to me finally letting my soul out. They drilled several holes in my skull, cut off a piece of my brain, cut the flesh from my bones, pulled my insides out and threw them on the floor. The new album of Canadian maniacs IMMORTAL FORCE is playing on the ether and I am slowly crossing over to the other side. The last thing I see in this world is a bloody fog.

This is a raw and savage album from seasoned musicians. If you like old dusty death metal, destructive thrash metal, grindcore and the sound of the late eighties/early nineties, then don't hesitate a moment. The playing here is sharp, uncompromising and cuts with the sharp side of the knife. After all, judge for yourself. I recommend volume all the way to the right. 


I apply similar music to myself mainly when I have had enough of everything around me. I'd rather be locked in a cold dungeon, far away from people, wars, dirty politics, fake priests and dumb crowds. The older I get, the more often I need to clear my head of the useless information we are so overwhelmed with today. Recordings like "Mystic Seance Unrealities" help me survive. I enjoy each dusty and swampy melody, sway contentedly to the beat, pick up a hammer and go tear down the nearest wall. Do you like CARCASS, NAPALM DEATH? The Canadians dedicated two covers to them and did it very elegantly. Their own work is also influenced by these packs (and also by the likes of MASTER, NUNSLAUGHTER, PESTILENCE, DEMILICH, IMPETIGO, MORTICIAN, DEICIDE, TIMEGHOUL). On the new release you will find a lot of dark bloody melodies, killer passages. The moods are very similar to situations in which you find carcasses in a considerable stage of decomposition. Riffs are gnawed to the bone, the singer has to eat nails and the drummer knows no mercy. For me, an old dog who has been making this kind of music for over thirty-five years, the new record is literally a must. And also a surprise, because it is a debut. But it's not noticeable at all. The sound, the cover, the overall performance is on an excellent level. Moreover, IMMORTAL FORCE have their own face and expression. And of course that counts in the underground. Have you ever been stabbed in the stomach with a knife? Have you ever been operated on while fully conscious? You don't have to go through that, just listen to this album and you'll experience it too. This is pure, believable and devastating music. Coarsely chopped, already notoriously stale pieces of meat. Enjoy. A raw, oozing, mangy death grind thrash metal dissection! A record that will rot you alive!



Tracklist:
01. Hospice Carnage 
02. Midnight Bloodsplatter 
03. Mass Murder Meat Market 
04. Suffer The Children (Napalm Death Cover) 
05. Termination Imminent 
06. The Visitor 
07. Lycanthropic Miscreant 
08. Open-Casket Gangbang 
09. Ruptured In Purulence (Carcass Cover) 
10. Uncreate The Neverspawn

Lineup:
Lawless – vocals
Blackouto Culto – guitar, vocals
Piskū Iqhor Goreman – bass
Depressor – drums



KNIŽNÍ TIPY - Pozorovatel smrti - Chris Carter (2024)


Pozorovatel smrti - Chris Carter
2024, BB art

Kolem opět graduje vánoční šílenství, ale u nás doma je klid. Nějak téhle zbytečné mánii příliš nepodléháme a neprožíváme ji. Bývá brzy tma a tak se těšíme na každou volnou chvilku, abychom mohli vyrazit ven. Musím koukat do zeleného, respektive do odstínů pestrých podzimních barev, protože v Plzni je sníh vzácností. To už spíš mlha a smog a občas námraza a ledovka. Neznám nic lepšího, než přijít z procházky a sednout si do křesla. Potom si vyčistím brýle, nastavím se do polohy vášnivého čtenáře a opatrně vezmu do rukou novou knihu od mého oblíbeného Chrise Cartera. Někde jsem kdysi četl rozhovor s tímto spisovatelem a tak pokaždé, když od něj vyjde něco nového, tak si si vzpomenu na jeho životopis. Studium psychologie na univerzitě, kariéra glam rockového muzikanta, tohle všechno se promítlo i do jeho tvorby.

Mám to takhle pokaždé. Musím se s autorem ztotožnit. On mě pustí do svého světa, tentokrát opět vyšetřujeme sérii brutálních vražd spolu s Hunterem a Garciou. Na novinku jsme čekali trošku déle. Ale stálo to zato. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Napínavý detektivní příběh, u kterého jsem vždycky přemýšlel, co a jak bude dál, aplikoval jsem logiku, abych byl nakonec zase překvapený. Nová kniha mě hodně bavila, to je vám asi jasné. Už nemám čas číst něco, co není mojí krevní skupinou. Stačilo vlastně několik prvních stránek a byl jsem přímo v ději. Je to hodně syrové, ohlodané na kost. Chodil jsem ulicemi a nevnímal, že je v jesličkách na náměstí imitace Ježíška, že lidé popíjejí předražený svařák a kupují věci, co nikdo nepotřebuje. Byl jsem ve svém světě, daleko od vystresovaných kaprů, nevrlých prodavaček i nákupní mánie. Já jsem zase jednou vyšetřoval a docela mi to šlo. Tedy ne jako hlavním hrdinům, ale snažil jsem se.

Je to vlastně zajímavé. Mám svůj normální život. Plný starostí, práce, rodiny. Asi jako každý. A potom, když je čas a chuť, tak poslouchám muziku a čtu si. V dnešní době sociálních sítí, prchavých okamžiků a totálního konzumu asi působím zastarale, kostnatě a pro mladou generaci i jako fosilie, ale mě to nevadí. Jsem s tím srozuměn a nesnažím se o nějakou umělou popularitu. Sázím na klasickou mravenčí práci. Možná právě proto mám rád poctivý death metal a knihy, ve kterých jsou zpracovány mnohdy děsivé případy. Já vím, toho zla a špíny je kolem nás tolik, že dovedu pochopit lidi, kteří se raději zavírají u komedií, love story a nekonečných seriálů. Jenže já potřebuji napětí, musím u knih i hudby přemýšlet. Pracuji celý život v technických profesích a knihy i muzika jsou pro mě takovou nutnou protiváhou. Asi nebudu psát věčně, to dá rozum, ale když ona je ta zpětná vazba od vás pořád tak silná a skvělá, že mě to pokaždé nabije do další "práce".

Líbí se mi myšlenkové pochody Huntera, oceňuji i dialogy s Garciou. Jsou pro mě jednou z nejlepších vyšetřovacích dvojic. Postupně jsou odkrývány další a další zvrácené a temné myšlenky. Člověk si někdy říká, že někteří z nás v sobě nemají žádný soucit, jsou prosti jakýchkoliv emocí. Koneckonců, v dnešním globalizovaném světě se k nám bohužel dostávají informace o podobných zvěrstvech z celého světa. Už dávno nás nešokuje to, nad čím se nám před pár lety zvedal žaludek. Raději nečtu zprávy, vždycky jenom takový krátký přehled, abych nebyl úplně odstřihnutý od světa. Potom ale raději odcházím do lesa a když se vrátím, tak se zavírám do své ulity a čtu si, čtu si a čtu si, dokud mě nezačnou bolet oči a nebo se mi nechce spát. 

Chtěl jsem sepsat tuhle knížku ještě před vánoci, abyste měli případně čas stihnout ji koupit někomu blízkému. Pod stromečkem musí být knihy, to je u nás v rodině skoro zákon. Dáváme si tajné tipy a přiznám se, že když si potom dárky rozbaluji, mám opravdovou radost. Bylo pro mě příjemné být v Los Angeles a ne v nákupním středisku, kde mají tolik věcí, že tam nakonec nikdy nic nekoupím. A teď mě prosím omluvte, ještě je vidět, musím na chvilku ven, než se zase setmí. Mám připravenou na stolku další knihu. Před vánoci je to vždycky dobrá úroda. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při rutinní pitvě oběti zdánlivě běžné autonehody objeví doktorka Carolyn Hoveová, vrchní soudní patoložka města Los Angeles, několik matoucích nesrovnalostí, a tak povolá detektiva Roberta Huntera z Útvaru ultranásilných trestných činů Losangeleského policejního sboru. Doktorka Hoveová nejenže zjistila, že smrt nebyla způsobena nárazem auta, ale nalezla také známky toho, že oběť byla před smrtí surově mučena. Nikdo však v dané chvíli netuší, že doktorka Hoveová narazila na pouhou špičku ledovce, která zavede Huntera a jeho parťáka Carlose Garciu na stopu zvráceného a mazaného vraha, jenž se skrývá všem na očích – sériového vraha, o jehož existenci dosud nikdo nevěděl; zabijáka, který vždy operoval skrytě a obratně maskoval každou ohavnou vraždu jako náhodné úmrtí.

Protože ale vyšetřovatelé nemají žádná vodítka ohledně toho, proč se oběť stala terčem útoku, vyšetřování se zadrhne až do chvíle, kdy je nalezena jiná mrtvola s alternativní příčinou smrti.

Jasné je jen to, že tenhle sériový vrah nepřestane – dokud ho Hunter a Garcia nedostihnou.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 12. prosince 2024

Recenze/review - CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy (2024)


CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy
CD 2024, Personal Records

for english please scroll down

Potkáváte se každý den. Pokaždé se pozdravíte a usmějete. Dnes je ale všechno jinak. Tichá ulice zahalená do chladné tmy. Nůž lesknoucí se v jeho ruce. Strach ve vašich očích a marný pokus o obranu. Padám pomalu k zemi a uvědomuji si, že je každý ve smrti osamocený. Už necítím nic, jenom prázdnotu. Jsou kapely, které mě dokáží převést na druhou stranu. Kupříkladu debutové album švédských CRYPTORIUM je pro mě jasnou definicí toho, co mám na death metalu tolik rád. Novinka je neurvalých, zběsilým a divokým materiálem. Ozvěnou z těch nejprašivějších katakomb.

Kapela vznikla v roce 2022 a po jedné demonahrávce a dvou singlech zahájili pánové svůj první, debutový útok. Nutno rovnou napsat, že se jedná o velmi povedenou záležitost, kterou ocení všichni fanoušci staré, poctivé školy. Doporučuji poslouchat ve tmě a pořádně nahlas. 


Švédští maniaci se volně inspirovali u kapel jako NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. A udělali to velmi zkušeně a elegantně. Věřím jim každý riff, každou notu. Jako bych měl za sebou několik nocí v márnici. Jako bych opravdu potkal v tiché ulici svoji vlastní smrt. Skladby smrdí jako zkažené maso a pokud budete poslouchat pozorně, tak zjistíte, že jsou ukovány z té nejkvalitnější oceli. Hodně k tomu přispívá masivní a surový zvuk (Jimmy Lundberg - mixing, mastering). Stylový je i obal od mistra Slimeweavera. Zkrátka a dobře, až zase jednou uslyšíte zvon z kostela, oznamující, že někdo zemřel, můžete si být jistí, že smrt je stejně blízko jako při poslechu "Descent Into Lunacy". Brána do záhrobí byla otevřena a já nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Je po okraj narvaná poctivým, reálným a smradlavým kovem smrti. Nic pro slabé povahy, tuhle desku ocení hlavně šelmy na lovu. Pokud se budete soustředit na jednotlivé motivy, budete si připadat jako byste spadli do obrovského mlýnu na maso. Vaše kosti budou rozdrceny velkou silou, mozek vám vypadne z hlavy. Nové album má v sobě opravdu velkou sílu a tlak. Vše je v absolutním pořádku. Víka od rakví nadskakují v divokých rytmech, vokál je nasáklý chorobami a riffy vám odsekají maso z těla. Potkáváte se každý den. Pokaždé se pozdravíte a usmějete. Dnes je ale všechno jinak. Tichá ulice zahalená do chladné tmy. Nůž lesknoucí se v jeho ruce. Strach ve vašich očích a marný pokus o obranu. Padám pomalu k zemi a uvědomuji si, že je každý ve smrti osamocený. Už necítím nic, jenom prázdnotu. Nekompromisní, staroškolský death metal s puncem temnoty, který vás vyvrhne zaživa! 


Asphyx says:

You meet every day. You say hello and smile every time. But today is different. A quiet street shrouded in cold darkness. A knife gleaming in his hand. The fear in your eyes and your futile attempt to defend yourself. I fall slowly to the ground and realize that everyone is alone in death. I feel nothing but emptiness. There are bands that can bring me to the other side. For example, the debut album of Sweden's CRYPTORIUM is for me a clear definition of what I love so much about death metal. The new material is unbridled, furious and wild. An echo from the dustiest catacombs.

The band formed in 2022 and after one demo and two singles, the gentlemen launched their first, debut assault. It has to be written straight away that this is a very accomplished affair that all fans of the old, honest school will appreciate. I recommend listening in the dark and really loud. 


The Swedish maniacs were inspired by bands like NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. And they did it very skilfully and elegantly. I trust them with every riff, every note. It's like I've had a few nights in the morgue. Like I really met my own death in a quiet street. The songs smell like rotten meat, and if you listen closely you'll find that they're forged from the finest steel. The massive and raw sound (Jimmy Lundberg - mixing, mastering) contributes a lot to this. The cover artwork by master Slimeweaver is stylish as well. In short, the next time you hear a church bell announcing that someone has died, you can be sure that death is as close as when you listen to "Descent Into Lunacy". The gateway to the afterlife has been opened and I can't help but recommend the new album to you. It's packed to the brim with the honest, real and stinking metal of death. Nothing for the faint of heart, this record will be appreciated especially by beasts on the hunt. If you concentrate on the individual themes, you'll feel like you've fallen into a giant meat grinder. Your bones will be crushed with great force, your brains will fall out of your head. The new album really has a lot of power and pressure in it. Everything is absolutely fine. The coffin lids bounce over wild rhythms, the vocals are soaked in disease and the riffs will chop the flesh off your body. You meet each other every day. Every time you say hello and smile. But today, everything is different. A quiet street shrouded in cold darkness. A knife gleaming in his hand. The fear in your eyes and your futile attempt to defend yourself. I fall slowly to the ground and realize that everyone is alone in death. I feel nothing but emptiness. Uncompromising, old school death metal with a touch of darkness that will eviscerate you alive!

středa 11. prosince 2024

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024)


GUTLESS - High Impact Violence
CD 2024, Dark Descent Records, Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Jakoby dav pokaždé vycítil, že se stalo něco zlého. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu byla nalezena víceméně náhodou. Kousek od lesní cesty, jen tak pohozená, jako kus zbytečného masa. Kolem se šířil nasládlý zápach a zvířata již vykonala svoji práci. Každý chtěl mít svoji fotku, každý se chtěl pochlubit, že se setkal se zlem. Dle předchozích zkušeností jsme věděli, že se někde v davu ukrývá i vrah. Jenom jsme zatím neznali jeho tvář.

Když jsem se poprvé setkal s hudbou australských maniaků GUTLESS, cítil jsem se úplně stejně, jako bych byl na místě, kde se stalo něco násilného. Do kostí se mi ihned vkradl chlad a užíval jsem si jejich surový a krvavý death metal natolik, že jsem se na jejich letošní debutové album opravdu těšil. Mé očekávání bylo po zásluze odměněno. Dostal jsem prvotřídní temný a zničující kov smrti, který smrdí velmi podobným způsobem jako tělo ve značném stádiu rozkladu. 


Pánové nechávají v některých momentech vzpomenout na tvorbu DEICIDE, v jiných zase na CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, DYING FETUS. Jedná se o staroškolský, poctivý a od srdce zahraný death metal, který vám zláme všechny kosti v těle. Má dobrý zvuk i obal, ale hlavně spoustu nápadů, které si pamatuji. Je to přesně takový ten druh masakru, který vás přikove na zeď, zavře hluboko pod zem, do dávno opuštěné márnice, ve které jsou uložena těla násilných maniaků. GUTLESS se povedlo vytvořit spoustu morbidních nálad, zajímavých momentů. Je to masakr, ale propracovaný, s jasným účelem i strukturou. Navíc mě baví novou desku "High Impact Violence" opravdu poslouchat. Pro mě je vždy velmi důležité, abych hudbě věřil, abych se k ní rád vracel a Australané tohle všechno umí na výbornou. A přidávají i něco navíc, co je odlišuje od dlouhé řady kapel, které se rozhodly uctívat staré pořádky. Už jste někdy viděli zkušeného řezníka porcovat maso? Dívali jste se někdy na reálnou, studenou a nechutnou pitvu? Už jste někdy navštívili místo, na kterém se stalo něco zlého? Pokud na mé otázky odpovíte alespoň jednou kladně a máte rádi starou reálnou smrtící školu, potom neváhejte ani chvilku. Bylo mi ctí tyhle šílené patology potkat na mých nekonečných toulkách podzemím. Australané se s vámi párat nebudou. Pomocí ostrých riffů, chorobného vokálu a divokých bicích vás roztrhají na kusy. Jakoby dav pokaždé vycítil, že se stalo něco zlého. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu byla nalezena víceméně náhodou. Kousek od lesní cesty, jen tak pohozená, jako kus zbytečného masa. Starý, zničující a mokvající death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy! Ohavné ozvěny z patologických sálů!


Asphyx says:

It's as if the crowd senses something bad has happened every time. A corpse in a considerable state of decomposition was found more or less by accident. A short distance from the forest path, just dumped like a piece of useless meat. There was a sweet smell around and the animals had done their work. Everyone wanted their picture taken, everyone wanted to boast that they had met evil. We knew from previous experience that there was a killer hiding somewhere in the crowd. We just didn't know his face yet.

When I first encountered the music of Australian maniacs GUTLESS, I felt exactly the same as if I was in a place where something violent had happened. A chill immediately crept into my bones and I enjoyed their raw and bloody death metal so much that I was really looking forward to their debut album this year. My anticipation was deservedly rewarded. What I got was top notch dark and devastating death metal that smells very much like a body in a significant stage of decomposition.


In some moments the gentlemen let us remember DEICIDE, in others CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, DYING FETUS. This is old school, honest and heartfelt death metal that will break every bone in your body. It has a good sound and cover, but most of all a lot of ideas that I remember. It's exactly the kind of carnage that pins you to the wall, locks you deep underground, in a long abandoned morgue where the bodies of violent maniacs are stored. GUTLESS manages to create a lot of morbid moods, interesting moments. It's a massacre, but an elaborate one, with a clear purpose and structure. Plus, I really enjoy listening to the new album "High Impact Violence". For me it's always very important to believe in music, to like to come back to it, and the Aussies do all of this very well. And they add a little something extra that sets them apart from the long line of bands that choose to worship the old ways. Have you ever seen a skilled butcher butchering meat? Have you ever watched a real, cold and disgusting dissection? Have you ever visited a place where something bad has happened? If you answer yes to my questions at least once, and you like the old real death school, then don't hesitate a moment. It's been an honor to meet these crazy pathologists on my endless underground wanderings. The Aussies are not gonna mate with you. They'll tear you apart with sharp riffs, sick vocals and ferocious drums. It's as if the crowd senses something bad has happened every time. A corpse in a considerable state of decomposition was found more or less by accident. Just off the forest path, just dumped like a piece of useless meat. Old, destructive and swamping death metal that will blow your brains out! Disgusting echoes from the pathology halls!



Tracklist:
01. Bashed And Hemorrhaging 
02. Beyond The Catacombs 
03. Scalpel Obsession 
04. Avalanche Of Viscera 
05. Galvanized 
06. Carved Into Existence 
07. GORE GOD 
08. Viral Infection



Recenze/review - VALDAUDR - Du Skal Frykte (2024)


VALDAUDR - Du Skal Frykte
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Zbyla tu jenom zaschlá krev. Bolest, otisknutá do starého kamení. Jsem hluboko v lesích, uprostřed nekonečné prázdnoty a hledám vlastní démony. Jsou ukryti v temných koutech, v podzemí, v hudbě, kterou právě poslouchám. Norské VALDAUDR jsem si oblíbil již v roce 2021, když vydali svoje debutové album "Drapsdalen" (recenze je odkazována dole pod článkem). Novinka navazuje tam, kde kapela minule přestala. Na starých obětních místech, na pohřebištích, ukrytých ve tmě. 

Jakoby do hudby byla otištěna bolest, takový ten pradávný chlad, které máme všichni u black metalových kapel z Norska rádi. Jedná se samozřejmě o starosvětskou, nihilistickou nahrávku, která splňuje všechny požadavky. Má poctivý zvuk, spoustu zajímavých momentů a hlavně krvavě mrazivou atmosféru. 


Když "Du Skal Frykte" poslouchám, tak se opravdu procházím v nekonečných lesích. Dívám se na řeku plnou děsivých mrtvol. Při nové desce se probouzejí přízraky, čekají ve stínu na svůj okamžik. Prokousnou vám hrdlo a převedou vás na druhou stranu, do země nekonečné bolesti a strachu. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, s elegancí starých mistrů. Stylově lze tuhle smečku přirovnat k tomu, co na svých deskách hrají kapely jako MARDUK, MAYHEM, DARKTHRONE. Zkrátka a dobře, dostanete velmi chutnou porci klasického, ortodoxního rouhání. Nenechte se ale mýlit, novinka není jenom obyčejnou kopií. Naopak, pánové vložili do songů velké množství svých nápadů a invence. Navíc se album opravdu velmi dobře poslouchá. Ostré, syrové riffy, chorobný vokál, pochmurná a divoká atmosféra. Vždycky jsem měl rád kapely, které hrají opravdově, uvěřitelně, od srdce. A VALDAUDR tohle všechno umí na výbornou. Jedná se přesně o takovou tu desku, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Moje slova jednoduše nestačí. Kolem se totiž vznáší velké množství do černých barev naladěných nálad. Nejlépe uděláte, pokud zhasnete všechna světla, otevřete okno a necháte mráz, aby k vám vstoupil. Najednou nebudete sedět ve svém pokoji u reproduktorů, ale ocitnete se daleko na severu, v lesích, ve kterých je tak lehké zabloudit, stát se šelmou nebo obětí. Norové přicházejí z muzikou, která je ohlodaná na kost. S poctivou porcí ryzí, démonické muziky. Zbyla tu jenom zaschlá krev. Bolest, otisknutá do starého kamení. Jsem hluboko v lesích, uprostřed nekonečné prázdnoty a hledám vlastní démony. Jsou ukryti v temných koutech, v podzemí, v hudbě, kterou právě poslouchám. Nahrubo nasekaná black thrash metalová tma! Pradávné rituály znovu ožívají a démoni vystupují ze stínu!


Asphyx says:

All that's left is dried blood. Pain imprinted on old stone. I'm deep in the woods, in the middle of an endless void, searching for my own demons. They're hidden in dark corners, underground, in the music I'm listening to. I took a liking to Norway's VALDAUDR back in 2021, when they released their debut album "Drapsdalen" (review linked at the bottom of the article). The new album picks up where the band left off last time. In old sacrificial places, in burial grounds, hidden in the dark. 

It's as if pain has been imprinted into the music, that ancient coldness we all love in black metal bands from Norway. This is of course an old world, nihilistic record that ticks all the boxes. It has an honest sound, lots of interesting moments and most importantly a blood-chilling atmosphere. 


When I listen to "Du Skal Frykte" I really do walk in the endless woods. I'm looking at a river full of creepy corpses. With the new record, the ghosts wake up, waiting in the shadows for their moment. They will rip through your throat and take you to the other side, to a land of endless pain and fear. The songs are written with great skill, with the elegance of the old masters. Stylistically, this pack can be compared to what bands like MARDUK, MAYHEM, DARKTHRONE play on their records. In short, you get a very tasty portion of classic, orthodox blasphemy. Don't be mistaken though, the new stuff is not just a simple copy. On the contrary, the gentlemen put a lot of their own ideas and inventiveness into the songs. Moreover, the album is really very easy to listen to. Sharp, raw riffs, sick vocals, gloomy and wild atmosphere. I've always liked bands that play real, believable, from the heart. And VALDAUDR do all that perfectly. This is exactly the kind of record I prefer to listen to rather than write about. My words are simply not enough. There is a lot of black moods floating around. The best thing to do is to turn off all the lights, open the window and let the frost in. Suddenly, you are not sitting in your room with the speakers, but far up north, in the woods where it is so easy to get lost, to become a beast or a victim. The Norwegians come with music that is gnawed to the bone. With a fair portion of pure, demonic music. All that's left is dried blood. Pain imprinted on old stones. I'm deep in the woods, in the middle of an endless void, searching for my own demons. They're hidden in dark corners, underground, in the music I'm listening to. Coarsely chopped black thrash metal darkness! Ancient rituals come to life again and demons emerge from the shadows!


Recenze/review - VALDAUDR - Drapsdalen (2021):


TRACKLIST
1. ...Og Jages Bort Fra Verden
2. Den Moerke Tronen
3. Herren Hoester Liv
4. Straffen For Dem Som Lokker Til Frafall
5. De Som Fortaeres Av Lengsel
6. Tilgi Dem Ikke
7. Hans Klamme Haand Glipper Taket

LINE-UP
Vald - Vocals and Lyrics
Død - Guitar and Bass
Rune Nesse - Drums


úterý 10. prosince 2024

Recenze/review - MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival (2024)


MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival
CD 2024, Metallurg Music

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Nevím, odkud smutek přichází. Možná z mlhy a smogu kolem, možná z mého nitra. Odstřižen od okolního podivného světa, pohroužen ve vlastních myšlenkách, poslouchám nové album ukrajinských MENTAL TORMENT

Někteří z nás dávno ztratili schopnost rozeznávat zlo. Jsem rád, že ještě existují kapely, které přistupují ke své hudbě poctivě, opravdově. Píšu to často, funerální doom metal, kombinovaný se smrtícím kovem, je hodně těžká disciplína. Pánové a dáma z Kyjeva se zhostili nových skladeb s talentem, vášní a smutkem. Padá na mě při poslechu splín a moje nálada má barvu v odstínech černé. 


Venku pomalu začíná zima a stromy jsou ozdobené mrazem. Toulám se městem se sluchátky na uších a poslouchám pečlivě. S novým, v pořadí již třetím dlouhohrajícím albem "Dead Shot Revival" jsem pokaždé skončil na hřbitově. Fascinuje mě nálada celé nahrávky. Jako bych měl spolu s kapelou podobný pohled na svět, na věčnost i nicotu. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Do mrazivé hry vás uvede temný obal (Maria Vynohradska) a myslím si, že si užijete i chladný, podmanivý a dobře čitelný zvuk (Mixed by Mykhailo Chuha). Co se týká textů, tak ty jsou v jejich rodné řeči, v ukrajinštině a doporučuji je k bližšímu prostudování. Určitě v sobě mají hloubku (i když jsem samozřejmě musel použít překladač). Jakoby byl do hudby otištěn nekonečný smutek. Album opravdu působí těžce, pochmurně, nihilisticky. Žádná naděje již dávno neexistuje. I když možná, někde na konci tmy lze spatřit záblesk světla. Přiznám se vám k jedné věci. Rád a často si po svých procházkách čtu. Nová deska byla nejdříve kulisou a postupně se i odrůdou mojí krve. Těžko se to vysvětluje a popisuje, ale stala se součástí, usadila se v mém podvědomí. Mám pro funeral doom metal slabost. Myslím si totiž, že v dnešním uspěchaném, mnohdy nenávistném světě, jsou chvilky, kdy se zastavíte a budete jen tak přemýšlet, velmi vzácné. Pokud máte tenhle syrový, pomalý a táhlý styl rádi, určitě si poslechněte alespoň ukázky. Pro mě jsou MENTAL TORMENT takovým soukromým objevem letošního roku. Jedná se přesně o ten druh hudby, kterou je lepší poslouchat, než o ní psát. Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Teď už vím, odkud smutek přichází. Ano, z téhle nahrávky. Pochmurný, smutný, nekonečně bolestivý funeral doom death metal, který vás strhne do hlubin nicoty! Samota těla, bolest duše!


Asphyx says:

Sometimes I feel like everything is falling apart around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. I don't know where the sadness comes from. Maybe from the fog and smog around me, maybe from inside me. Cut off from the strange world around me, immersed in my own thoughts, I listen to the new album by Ukrainian MENTAL TORMENT

Some of us have long since lost the ability to recognize evil. I'm glad there are still bands that approach their music with honesty, with realness. I write this often, funeral doom metal combined with death metal is a very difficult discipline. The gentlemen and lady from Kiev tackle the new songs with talent, passion and sadness. A full moon falls on me while listening and my mood is colored in shades of black. 


Outside, winter is slowly beginning and the trees are decorated with frost. I wander the city with my headphones on and listen carefully. With the new, third long-playing album "Dead Shot Revival", I end up in the cemetery every time. I'm fascinated by the mood of the whole record. It's as if I and the band share a similar view of the world, of eternity and nothingness. Everything here fits perfectly in its place. You are introduced to the chilling game by the dark cover art (Maria Vynohradska) and I think you will also enjoy the cool, captivating and well-read sound (Mixed by Mykhailo Chuha). As for the lyrics, they are in their native language, Ukrainian, and I recommend them for closer study. They certainly have depth to them (though of course I had to use a translator). It's as if an infinite sadness has been imprinted on the music. The album really feels heavy, gloomy, nihilistic. There is no hope anymore. Although maybe, somewhere at the end of the darkness, a glimmer of light can be seen. I'll confess one thing to you. I like and often read after my walks. A new record was first the backdrop and gradually the variety of my blood. It's hard to explain and describe, but it has become part of me, settled in my subconscious. I have a thing for funeral doom metal. Because I think that in today's hectic, often hateful world, moments when you stop and just think are very rare. If you like this raw, slow and draggy style, be sure to at least listen to the samples. For me, MENTAL TORMENT are such a private discovery of this year. This is exactly the kind of music that is better to listen to than to write about. Sometimes I feel like everything is collapsing around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. Now I know where the sadness comes from. Yes, from this recording. Gloomy, sad, endlessly painful funeral doom death metal that takes you to the depths of nothingness! Loneliness of the body, pain of the soul!



Tracklist:
1. DYM
2. INII
3. KAMIN
4. PISOK
5. HOLOD
6. SVINETS

band:
Roman Kostiuchenko— Vocals
Mykhailo Chuha — Guitars, Keys
Maria Vynohradska — Guitars, Vocals
Andrii Potemkin — Bass
Artur Myrvoda — Drums



Recenze/review - MAAT - From Origin to Decay (2024)


MAAT - From Origin to Decay
CD 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nedávno jsem četl krásnou knížku o viktoriánské Anglii, ve které existovala egyptologická společnost, která vozila do Londýna staré mumie. Pořádala s nimi děsivé obřady, dokonce je pojídala, dělala z nich vonné oleje. Vzpomněl jsem si na tenhle příběh, když jsem začal poslouchat nové album německých MAAT. Ti se podobnými tématy, zaměřenými na staroegyptskou mytologii také zaobírají. Nutno rovnou doplnit, že to dělají velmi zkušeně, elegantně a uvěřitelně. 

Když nové album "From Origin to Decay" poslouchám, procházím se najednou mezi pyramidami, slunce pálí a vchod do záhrobí je znovu otevřený. Kapela hraje velmi uvěřitelně, divoce, opravdově, majestátně. Mumie vznešených by se mnou určitě souhlasily. 


Styl kapely má spoustu styčných bodů se smečkami jako NILE, BEHEMOTH, VADER, MELECHESH, MARDUK a ROTTING CHRIST. Samozřejmě, přidáváno je velké množství vlastních nápadů a invence. Novinka je opatřena velmi dobrým zvukem, i obalem, který krásně doplňuje předkládanou muziku. S nahrávkou jsem strávil poměrně dlouhý čas a při každém návratu jsem objevoval nová temná zákoutí. Pasáže, u kterých jsem měl pocit, že u nich otevírám starodávné sarkofágy, že si čtu z Knihy mrtvých. MAAT jsou suroví, ale nezapomínají ani na chladné melodie. Objevuje se i mnoho technických prvků, ty jsou ale vkládány velmi elegantně, nijak neruší. Naopak, splývají tak nějak samozřejmě se zbytkem melodií. Prohlížím si malby, výjevy ze života bohů i faraónů. Vše vytesáno do kamene, uprostřed pouště. Přes den pálí slunce, v noci se ochladí a z temných chodeb se ozývá řev bestií. Tohle album probudilo staré démony, s tím si buďte jistí. "From Origin to Decay" je přesně tím druhem nahrávky, ke které se budete rádi a často vracet. Pokud máte tenhle styl smrtícího kovu v oblibě, tak rozhodně ochutnejte. Dostanete nahrubo nasekanou porci syrového masa, chladu a takové té zvláštní, těžko definovatelné atmosféry. Opravdu si připadám jako člen staroegyptské společnosti. Venku je tma a mumie leží na stole. Z temnoty se ozývá nářek nemrtvých. Myslím si, že jsem zde správně. Tohle album se opravdu povedlo po všech stránkách. Starodávné death metalové příběhy vyprávěné ve stínu pyramid! Kniha mrtvých byla znovu otevřena! 


Asphyx says:

I recently read a lovely book about Victorian England, where there was an Egyptological society that brought ancient mummies to London. They would perform gruesome rituals with them, even eat them, make scented oils out of them. I was reminded of this story when I started listening to the new German MAAT album. They also deal with similar themes, focusing on ancient Egyptian mythology. I should add that they do it very skilfully, elegantly and believably. 

When I listen to the new album "From Origin to Decay" I suddenly walk among the pyramids, the sun is burning and the entrance to the beyond is open again. The band plays very believable, wild, real, majestic. I'm sure the mummies of the sublime would agree with me. 


The band's style has many points of contact with the likes of NILE, BEHEMOTH, VADER, MELECHESH, MARDUK and ROTTING CHRIST. Of course, they add a lot of their own ideas and inventiveness. The new release comes with very good sound, and cover artwork that beautifully complements the music presented. I spent quite a long time with the recording, discovering new dark corners each time I returned. Passages where I felt I was opening ancient sarcophagi, reading from the Book of the Dead. MAAT are raw, but they don't forget the cool melodies. Many technical elements appear as well, but they are inserted very elegantly, they don't disturb in any way. On the contrary, they blend in somehow naturally with the rest of the melodies. I am looking at paintings, scenes from the life of gods and pharaohs. All carved in stone, in the middle of the desert. The sun burns during the day, cools at night and the roar of beasts echoes from the dark corridors. This album has awakened old demons, rest assured. "From Origin to Decay" is exactly the kind of record you'll want to come back to often. If you're into this style of death metal, definitely give it a taste. You'll get a roughly chopped portion of raw meat, coldness and that weird, hard to define atmosphere. I really feel like a member of ancient Egyptian society. It's dark outside and the mummy is on the table. From the darkness comes the cries of the undead. I think I'm right here. This album has really done well in every aspect. Ancient death metal stories told in the shadow of the pyramids! The Book of the Dead has been reopened!



Recenze/review - MAAT - Monuments Will Enslave (2017):


Tracklist:
01. Swath Of Destruction 
02. Ov Water And Gods 
03. The Verdict 
04. Bound To The Throne 
05. Perennial Bliss 
06. Tribute 
07. To Infinity 
08. Indiscernible 
09. The Lur-King 
10. Animosity 
11. Synèpeies



pondělí 9. prosince 2024

Recenze/review - NECROFERUM - Visions from the Necrorealm (2024)


NECROFERUM - Visions from the Necrorealm
EP 2024, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Každou noc po popravě přišly zástupy lidí, čekajících na kus oběšeného. Stačilo oblečení nebo ustřižené vlasy. Všichni toužili po prokletí. Dodnes je tohle místo, vysoko nad městem, prokleté. Jakoby z okolních stromů sálala nenávist. Všichni ti vrazi, kteří zde byli popraveni, po sobě nechali krvavou stopu. Málokdo ale ví, že je nedaleko i hřbitov, plný obrácených křížů. Na podobném místě muselo vznikat i debutové EP maniaků NECROFERUM z Kostariky.

Ti nám letos přinášejí mlhavé ozvěny ze záhrobí, ze starých pohřebišť. Jako prostředek si k tomu vzali hnilobou zapáchající death metal, ušpiněný black i doom metalovými náladami. Jedná se o smečku, složenou ze samých zkušených muzikantů (MORTUAL). Novinku jsem poslouchal nejčastěji pozdě v noci, když ve venku ochladilo na bod mrazu a ulicemi se začaly toulat přízraky. V těchto bezbožných chvílích vynikla její síla nejvíce.


Je to spíše děsivý obřad s hororovou atmosférou, než jenom obyčejná nahrávka. Líbí se mi přístup, jakým tihle maniaci ke své hudbě přistupují. Je velmi uvěřitelný, opravdový, reálný. Jsem při poslechu opravdu hluboko v podzemí, nasávám pach rozkládajících se mrtvol. Přemýšlím, proč byly pohřbeny právě zde, na místě, které nemá zrovna dobrou pověst. Povedl se zvuk (recorded, produced, mixed and mastered the EP at Hell’s Pit Studio), stylový je i obal (Martydoom Illustrations). Pánové si dali na formálních věcech hodně záležet a vy si tak můžete naplno vychutnat podmanivě šedou mlhu, která se vznáší kolem jako děsivé svědomí. Všichni dlouholetí fanoušci tohoto stylu víme, že záhrobí existuje, že nejlepší desky bývají ty, do kterých se otisknou stíny prokletých. NECROFERUM se povedlo do skladeb narvat velké množství černé energie, takové té zahnívající špíny, kterou máme my, staří death metaloví psi tolik rádi. Přál bych si snad jenom jediné, aby kapela co nejdříve přišla s dlouhohrajícím albem. Jejich tvorba by si totiž zasloužila větší prostor. Jestliže má být EP "Visions from the Necrorealm" takovou morbidní ochutnávkou věcí, které budou následovat, tak se těším už teď. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive a sílu, temnou energii. Jako dlouholetý strážce podsvětí budu sledovat dráhu téhle smečky pečlivě i v budoucnu. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Každou noc po popravě přišly zástupy lidí, čekajících na kus oběšeného. Stačilo oblečení nebo ustřižené vlasy. Všichni toužili po prokletí. Dodnes je tohle místo, vysoko nad městem, prokleté. Jakoby z okolních stromů sálala nenávist. Všichni ti vrazi, kteří zde byli popraveni, po sobě nechali krvavou stopu. Stejně jako tahle smečka. Temný, syrový death metal, zahalený do hnisavé mlhy! Morbidní rituál opravdové, kruté smrti!


Asphyx says:

Every night after the execution, there were crowds of people waiting for a piece of the hanged man. All it took was clothes or cut hair. They all wanted to be cursed. To this day, this place, high above the city, is cursed. It's as if hatred radiates from the surrounding trees. All the murderers who were executed here left a trail of blood. But few know that there's a cemetery nearby, full of inverted crosses. The debut EP of Costa Rican maniacs NECROFERUM must have been made in a similar place.

This year they bring us hazy echoes from beyond the grave, from old burial grounds. As a means to do so they took rotten smelling death metal, stained with black and doom metal moods. This is a pack, composed of all experienced musicians (MORTUAL). I listened to the new album mostly late at night, when it got cold to the point of freezing outside and ghosts started to roam the streets. It was in these unholy moments that its power stood out the most.


It's more of an eerie ceremony with a horror atmosphere than just a simple recording. I like the way these maniacs approach their music. It's very believable, real, real. I'm really deep underground listening to it, taking in the smell of decomposing corpses. I wonder why they were buried here, in a place that doesn't exactly have a good reputation. The sound is great (recorded, produced, mixed and mastered the EP at Hell's Pit Studio), the cover art is stylish (Martydoom Illustrations). The gents have put a lot of thought into the formal stuff, so you can fully enjoy the captivating grey fog that hovers around like an eerie conscience. All of us longtime fans of this style know that the afterlife exists, that the best records tend to be the ones that imprint the shadows of the damned. NECROFERUM have managed to cram a lot of black energy into their songs, the kind of rotting filth that we old death metal dogs love so much. I wish only one thing, that the band would come out with a full-length album as soon as possible. Their work deserves more space. If the "Visions from the Necrorealm" EP is to be such a morbid taste of things to come, I'm looking forward to it now. The songs are very well written, they have drive and power, dark energy. As a longtime guardian of the underworld, I'll be following the trajectory of this pack closely in the future. I'll sign it in my own blood. Every night after the execution, there were crowds of people waiting for a piece of the hanged man. All it took was clothes or cut hair. They all wanted to be cursed. To this day, this place, high above the city, is cursed. It's as if hatred radiates from the surrounding trees. All the murderers who were executed here left a trail of blood. Just like this pack. Dark, raw death metal, shrouded in a festering fog! A morbid ritual of true, cruel death!


tracklist:
01. Visions from the Necrorealm 
02. Trascending from Spectral Fumes 
03. Profound Illusions of a Pathological Subconscious 
04. Malignant Echoes of Non-existence



TWITTER