DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 12. prosince 2024

Recenze/review - CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy (2024)


CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy
CD 2024, Personal Records

for english please scroll down

Potkáváte se každý den. Pokaždé se pozdravíte a usmějete. Dnes je ale všechno jinak. Tichá ulice zahalená do chladné tmy. Nůž lesknoucí se v jeho ruce. Strach ve vašich očích a marný pokus o obranu. Padám pomalu k zemi a uvědomuji si, že je každý ve smrti osamocený. Už necítím nic, jenom prázdnotu. Jsou kapely, které mě dokáží převést na druhou stranu. Kupříkladu debutové album švédských CRYPTORIUM je pro mě jasnou definicí toho, co mám na death metalu tolik rád. Novinka je neurvalých, zběsilým a divokým materiálem. Ozvěnou z těch nejprašivějších katakomb.

Kapela vznikla v roce 2022 a po jedné demonahrávce a dvou singlech zahájili pánové svůj první, debutový útok. Nutno rovnou napsat, že se jedná o velmi povedenou záležitost, kterou ocení všichni fanoušci staré, poctivé školy. Doporučuji poslouchat ve tmě a pořádně nahlas. 


Švédští maniaci se volně inspirovali u kapel jako NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. A udělali to velmi zkušeně a elegantně. Věřím jim každý riff, každou notu. Jako bych měl za sebou několik nocí v márnici. Jako bych opravdu potkal v tiché ulici svoji vlastní smrt. Skladby smrdí jako zkažené maso a pokud budete poslouchat pozorně, tak zjistíte, že jsou ukovány z té nejkvalitnější oceli. Hodně k tomu přispívá masivní a surový zvuk (Jimmy Lundberg - mixing, mastering). Stylový je i obal od mistra Slimeweavera. Zkrátka a dobře, až zase jednou uslyšíte zvon z kostela, oznamující, že někdo zemřel, můžete si být jistí, že smrt je stejně blízko jako při poslechu "Descent Into Lunacy". Brána do záhrobí byla otevřena a já nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Je po okraj narvaná poctivým, reálným a smradlavým kovem smrti. Nic pro slabé povahy, tuhle desku ocení hlavně šelmy na lovu. Pokud se budete soustředit na jednotlivé motivy, budete si připadat jako byste spadli do obrovského mlýnu na maso. Vaše kosti budou rozdrceny velkou silou, mozek vám vypadne z hlavy. Nové album má v sobě opravdu velkou sílu a tlak. Vše je v absolutním pořádku. Víka od rakví nadskakují v divokých rytmech, vokál je nasáklý chorobami a riffy vám odsekají maso z těla. Potkáváte se každý den. Pokaždé se pozdravíte a usmějete. Dnes je ale všechno jinak. Tichá ulice zahalená do chladné tmy. Nůž lesknoucí se v jeho ruce. Strach ve vašich očích a marný pokus o obranu. Padám pomalu k zemi a uvědomuji si, že je každý ve smrti osamocený. Už necítím nic, jenom prázdnotu. Nekompromisní, staroškolský death metal s puncem temnoty, který vás vyvrhne zaživa! 

Asphyx says:

You meet every day. You say hello and smile every time. But today is different. A quiet street shrouded in cold darkness. A knife gleaming in his hand. The fear in your eyes and your futile attempt to defend yourself. I fall slowly to the ground and realize that everyone is alone in death. I feel nothing but emptiness. There are bands that can bring me to the other side. For example, the debut album of Sweden's CRYPTORIUM is for me a clear definition of what I love so much about death metal. The new material is unbridled, furious and wild. An echo from the dustiest catacombs.

The band formed in 2022 and after one demo and two singles, the gentlemen launched their first, debut assault. It has to be written straight away that this is a very accomplished affair that all fans of the old, honest school will appreciate. I recommend listening in the dark and really loud. 


The Swedish maniacs were inspired by bands like NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. And they did it very skilfully and elegantly. I trust them with every riff, every note. It's like I've had a few nights in the morgue. Like I really met my own death in a quiet street. The songs smell like rotten meat, and if you listen closely you'll find that they're forged from the finest steel. The massive and raw sound (Jimmy Lundberg - mixing, mastering) contributes a lot to this. The cover artwork by master Slimeweaver is stylish as well. In short, the next time you hear a church bell announcing that someone has died, you can be sure that death is as close as when you listen to "Descent Into Lunacy". The gateway to the afterlife has been opened and I can't help but recommend the new album to you. It's packed to the brim with the honest, real and stinking metal of death. Nothing for the faint of heart, this record will be appreciated especially by beasts on the hunt. If you concentrate on the individual themes, you'll feel like you've fallen into a giant meat grinder. Your bones will be crushed with great force, your brains will fall out of your head. The new album really has a lot of power and pressure in it. Everything is absolutely fine. The coffin lids bounce over wild rhythms, the vocals are soaked in disease and the riffs will chop the flesh off your body. You meet each other every day. Every time you say hello and smile. But today, everything is different. A quiet street shrouded in cold darkness. A knife gleaming in his hand. The fear in your eyes and your futile attempt to defend yourself. I fall slowly to the ground and realize that everyone is alone in death. I feel nothing but emptiness. Uncompromising, old school death metal with a touch of darkness that will eviscerate you alive!

středa 11. prosince 2024

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024)


GUTLESS - High Impact Violence
CD 2024, Dark Descent Records, Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Jakoby dav pokaždé vycítil, že se stalo něco zlého. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu byla nalezena víceméně náhodou. Kousek od lesní cesty, jen tak pohozená, jako kus zbytečného masa. Kolem se šířil nasládlý zápach a zvířata již vykonala svoji práci. Každý chtěl mít svoji fotku, každý se chtěl pochlubit, že se setkal se zlem. Dle předchozích zkušeností jsme věděli, že se někde v davu ukrývá i vrah. Jenom jsme zatím neznali jeho tvář.

Když jsem se poprvé setkal s hudbou australských maniaků GUTLESS, cítil jsem se úplně stejně, jako bych byl na místě, kde se stalo něco násilného. Do kostí se mi ihned vkradl chlad a užíval jsem si jejich surový a krvavý death metal natolik, že jsem se na jejich letošní debutové album opravdu těšil. Mé očekávání bylo po zásluze odměněno. Dostal jsem prvotřídní temný a zničující kov smrti, který smrdí velmi podobným způsobem jako tělo ve značném stádiu rozkladu. 


Pánové nechávají v některých momentech vzpomenout na tvorbu DEICIDE, v jiných zase na CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, DYING FETUS. Jedná se o staroškolský, poctivý a od srdce zahraný death metal, který vám zláme všechny kosti v těle. Má dobrý zvuk i obal, ale hlavně spoustu nápadů, které si pamatuji. Je to přesně takový ten druh masakru, který vás přikove na zeď, zavře hluboko pod zem, do dávno opuštěné márnice, ve které jsou uložena těla násilných maniaků. GUTLESS se povedlo vytvořit spoustu morbidních nálad, zajímavých momentů. Je to masakr, ale propracovaný, s jasným účelem i strukturou. Navíc mě baví novou desku "High Impact Violence" opravdu poslouchat. Pro mě je vždy velmi důležité, abych hudbě věřil, abych se k ní rád vracel a Australané tohle všechno umí na výbornou. A přidávají i něco navíc, co je odlišuje od dlouhé řady kapel, které se rozhodly uctívat staré pořádky. Už jste někdy viděli zkušeného řezníka porcovat maso? Dívali jste se někdy na reálnou, studenou a nechutnou pitvu? Už jste někdy navštívili místo, na kterém se stalo něco zlého? Pokud na mé otázky odpovíte alespoň jednou kladně a máte rádi starou reálnou smrtící školu, potom neváhejte ani chvilku. Bylo mi ctí tyhle šílené patology potkat na mých nekonečných toulkách podzemím. Australané se s vámi párat nebudou. Pomocí ostrých riffů, chorobného vokálu a divokých bicích vás roztrhají na kusy. Jakoby dav pokaždé vycítil, že se stalo něco zlého. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu byla nalezena víceméně náhodou. Kousek od lesní cesty, jen tak pohozená, jako kus zbytečného masa. Starý, zničující a mokvající death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy! Ohavné ozvěny z patologických sálů!


Asphyx says:

It's as if the crowd senses something bad has happened every time. A corpse in a considerable state of decomposition was found more or less by accident. A short distance from the forest path, just dumped like a piece of useless meat. There was a sweet smell around and the animals had done their work. Everyone wanted their picture taken, everyone wanted to boast that they had met evil. We knew from previous experience that there was a killer hiding somewhere in the crowd. We just didn't know his face yet.

When I first encountered the music of Australian maniacs GUTLESS, I felt exactly the same as if I was in a place where something violent had happened. A chill immediately crept into my bones and I enjoyed their raw and bloody death metal so much that I was really looking forward to their debut album this year. My anticipation was deservedly rewarded. What I got was top notch dark and devastating death metal that smells very much like a body in a significant stage of decomposition.


In some moments the gentlemen let us remember DEICIDE, in others CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, DYING FETUS. This is old school, honest and heartfelt death metal that will break every bone in your body. It has a good sound and cover, but most of all a lot of ideas that I remember. It's exactly the kind of carnage that pins you to the wall, locks you deep underground, in a long abandoned morgue where the bodies of violent maniacs are stored. GUTLESS manages to create a lot of morbid moods, interesting moments. It's a massacre, but an elaborate one, with a clear purpose and structure. Plus, I really enjoy listening to the new album "High Impact Violence". For me it's always very important to believe in music, to like to come back to it, and the Aussies do all of this very well. And they add a little something extra that sets them apart from the long line of bands that choose to worship the old ways. Have you ever seen a skilled butcher butchering meat? Have you ever watched a real, cold and disgusting dissection? Have you ever visited a place where something bad has happened? If you answer yes to my questions at least once, and you like the old real death school, then don't hesitate a moment. It's been an honor to meet these crazy pathologists on my endless underground wanderings. The Aussies are not gonna mate with you. They'll tear you apart with sharp riffs, sick vocals and ferocious drums. It's as if the crowd senses something bad has happened every time. A corpse in a considerable state of decomposition was found more or less by accident. Just off the forest path, just dumped like a piece of useless meat. Old, destructive and swamping death metal that will blow your brains out! Disgusting echoes from the pathology halls!



Tracklist:
01. Bashed And Hemorrhaging 
02. Beyond The Catacombs 
03. Scalpel Obsession 
04. Avalanche Of Viscera 
05. Galvanized 
06. Carved Into Existence 
07. GORE GOD 
08. Viral Infection

Recenze/review - VALDAUDR - Du Skal Frykte (2024)


VALDAUDR - Du Skal Frykte
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Zbyla tu jenom zaschlá krev. Bolest, otisknutá do starého kamení. Jsem hluboko v lesích, uprostřed nekonečné prázdnoty a hledám vlastní démony. Jsou ukryti v temných koutech, v podzemí, v hudbě, kterou právě poslouchám. Norské VALDAUDR jsem si oblíbil již v roce 2021, když vydali svoje debutové album "Drapsdalen" (recenze je odkazována dole pod článkem). Novinka navazuje tam, kde kapela minule přestala. Na starých obětních místech, na pohřebištích, ukrytých ve tmě. 

Jakoby do hudby byla otištěna bolest, takový ten pradávný chlad, které máme všichni u black metalových kapel z Norska rádi. Jedná se samozřejmě o starosvětskou, nihilistickou nahrávku, která splňuje všechny požadavky. Má poctivý zvuk, spoustu zajímavých momentů a hlavně krvavě mrazivou atmosféru. 


Když "Du Skal Frykte" poslouchám, tak se opravdu procházím v nekonečných lesích. Dívám se na řeku plnou děsivých mrtvol. Při nové desce se probouzejí přízraky, čekají ve stínu na svůj okamžik. Prokousnou vám hrdlo a převedou vás na druhou stranu, do země nekonečné bolesti a strachu. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, s elegancí starých mistrů. Stylově lze tuhle smečku přirovnat k tomu, co na svých deskách hrají kapely jako MARDUK, MAYHEM, DARKTHRONE. Zkrátka a dobře, dostanete velmi chutnou porci klasického, ortodoxního rouhání. Nenechte se ale mýlit, novinka není jenom obyčejnou kopií. Naopak, pánové vložili do songů velké množství svých nápadů a invence. Navíc se album opravdu velmi dobře poslouchá. Ostré, syrové riffy, chorobný vokál, pochmurná a divoká atmosféra. Vždycky jsem měl rád kapely, které hrají opravdově, uvěřitelně, od srdce. A VALDAUDR tohle všechno umí na výbornou. Jedná se přesně o takovou tu desku, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Moje slova jednoduše nestačí. Kolem se totiž vznáší velké množství do černých barev naladěných nálad. Nejlépe uděláte, pokud zhasnete všechna světla, otevřete okno a necháte mráz, aby k vám vstoupil. Najednou nebudete sedět ve svém pokoji u reproduktorů, ale ocitnete se daleko na severu, v lesích, ve kterých je tak lehké zabloudit, stát se šelmou nebo obětí. Norové přicházejí z muzikou, která je ohlodaná na kost. S poctivou porcí ryzí, démonické muziky. Zbyla tu jenom zaschlá krev. Bolest, otisknutá do starého kamení. Jsem hluboko v lesích, uprostřed nekonečné prázdnoty a hledám vlastní démony. Jsou ukryti v temných koutech, v podzemí, v hudbě, kterou právě poslouchám. Nahrubo nasekaná black thrash metalová tma! Pradávné rituály znovu ožívají a démoni vystupují ze stínu!

Asphyx says:

All that's left is dried blood. Pain imprinted on old stone. I'm deep in the woods, in the middle of an endless void, searching for my own demons. They're hidden in dark corners, underground, in the music I'm listening to. I took a liking to Norway's VALDAUDR back in 2021, when they released their debut album "Drapsdalen" (review linked at the bottom of the article). The new album picks up where the band left off last time. In old sacrificial places, in burial grounds, hidden in the dark. 

It's as if pain has been imprinted into the music, that ancient coldness we all love in black metal bands from Norway. This is of course an old world, nihilistic record that ticks all the boxes. It has an honest sound, lots of interesting moments and most importantly a blood-chilling atmosphere. 


When I listen to "Du Skal Frykte" I really do walk in the endless woods. I'm looking at a river full of creepy corpses. With the new record, the ghosts wake up, waiting in the shadows for their moment. They will rip through your throat and take you to the other side, to a land of endless pain and fear. The songs are written with great skill, with the elegance of the old masters. Stylistically, this pack can be compared to what bands like MARDUK, MAYHEM, DARKTHRONE play on their records. In short, you get a very tasty portion of classic, orthodox blasphemy. Don't be mistaken though, the new stuff is not just a simple copy. On the contrary, the gentlemen put a lot of their own ideas and inventiveness into the songs. Moreover, the album is really very easy to listen to. Sharp, raw riffs, sick vocals, gloomy and wild atmosphere. I've always liked bands that play real, believable, from the heart. And VALDAUDR do all that perfectly. This is exactly the kind of record I prefer to listen to rather than write about. My words are simply not enough. There is a lot of black moods floating around. The best thing to do is to turn off all the lights, open the window and let the frost in. Suddenly, you are not sitting in your room with the speakers, but far up north, in the woods where it is so easy to get lost, to become a beast or a victim. The Norwegians come with music that is gnawed to the bone. With a fair portion of pure, demonic music. All that's left is dried blood. Pain imprinted on old stones. I'm deep in the woods, in the middle of an endless void, searching for my own demons. They're hidden in dark corners, underground, in the music I'm listening to. Coarsely chopped black thrash metal darkness! Ancient rituals come to life again and demons emerge from the shadows!


Recenze/review - VALDAUDR - Drapsdalen (2021):


TRACKLIST
1. ...Og Jages Bort Fra Verden
2. Den Moerke Tronen
3. Herren Hoester Liv
4. Straffen For Dem Som Lokker Til Frafall
5. De Som Fortaeres Av Lengsel
6. Tilgi Dem Ikke
7. Hans Klamme Haand Glipper Taket

LINE-UP
Vald - Vocals and Lyrics
Død - Guitar and Bass
Rune Nesse - Drums


úterý 10. prosince 2024

Recenze/review - MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival (2024)


MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival
CD 2024, Metallurg Music

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Nevím, odkud smutek přichází. Možná z mlhy a smogu kolem, možná z mého nitra. Odstřižen od okolního podivného světa, pohroužen ve vlastních myšlenkách, poslouchám nové album ukrajinských MENTAL TORMENT. 

Někteří z nás dávno ztratili schopnost rozeznávat zlo. Jsem rád, že ještě existují kapely, které přistupují ke své hudbě poctivě, opravdově. Píšu to často, funerální doom metal, kombinovaný se smrtícím kovem, je hodně těžká disciplína. Pánové a dáma z Kyjeva se zhostili nových skladeb s talentem, vášní a smutkem. Padá na mě při poslechu splín a moje nálada má barvu v odstínech černé. 


Venku pomalu začíná zima a stromy jsou ozdobené mrazem. Toulám se městem se sluchátky na uších a poslouchám pečlivě. S novým, v pořadí již třetím dlouhohrajícím albem "Dead Shot Revival" jsem pokaždé skončil na hřbitově. Fascinuje mě nálada celé nahrávky. Jako bych měl spolu s kapelou podobný pohled na svět, na věčnost i nicotu. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Do mrazivé hry vás uvede temný obal (Maria Vynohradska) a myslím si, že si užijete i chladný, podmanivý a dobře čitelný zvuk (Mixed by Mykhailo Chuha). Co se týká textů, tak ty jsou v jejich rodné řeči, v ukrajinštině a doporučuji je k bližšímu prostudování. Určitě v sobě mají hloubku (i když jsem samozřejmě musel použít překladač). Jakoby byl do hudby otištěn nekonečný smutek. Album opravdu působí těžce, pochmurně, nihilisticky. Žádná naděje již dávno neexistuje. I když možná, někde na konci tmy lze spatřit záblesk světla. Přiznám se vám k jedné věci. Rád a často si po svých procházkách čtu. Nová deska byla nejdříve kulisou a postupně se i odrůdou mojí krve. Těžko se to vysvětluje a popisuje, ale stala se součástí, usadila se v mém podvědomí. Mám pro funeral doom metal slabost. Myslím si totiž, že v dnešním uspěchaném, mnohdy nenávistném světě, jsou chvilky, kdy se zastavíte a budete jen tak přemýšlet, velmi vzácné. Pokud máte tenhle syrový, pomalý a táhlý styl rádi, určitě si poslechněte alespoň ukázky. Pro mě jsou MENTAL TORMENT takovým soukromým objevem letošního roku. Jedná se přesně o ten druh hudby, kterou je lepší poslouchat, než o ní psát. Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Teď už vím, odkud smutek přichází. Ano, z téhle nahrávky. Pochmurný, smutný, nekonečně bolestivý funeral doom death metal, který vás strhne do hlubin nicoty! Samota těla, bolest duše!

Asphyx says:

Sometimes I feel like everything is falling apart around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. I don't know where the sadness comes from. Maybe from the fog and smog around me, maybe from inside me. Cut off from the strange world around me, immersed in my own thoughts, I listen to the new album by Ukrainian MENTAL TORMENT. 

Some of us have long since lost the ability to recognize evil. I'm glad there are still bands that approach their music with honesty, with realness. I write this often, funeral doom metal combined with death metal is a very difficult discipline. The gentlemen and lady from Kiev tackle the new songs with talent, passion and sadness. A full moon falls on me while listening and my mood is colored in shades of black. 


Outside, winter is slowly beginning and the trees are decorated with frost. I wander the city with my headphones on and listen carefully. With the new, third long-playing album "Dead Shot Revival", I end up in the cemetery every time. I'm fascinated by the mood of the whole record. It's as if I and the band share a similar view of the world, of eternity and nothingness. Everything here fits perfectly in its place. You are introduced to the chilling game by the dark cover art (Maria Vynohradska) and I think you will also enjoy the cool, captivating and well-read sound (Mixed by Mykhailo Chuha). As for the lyrics, they are in their native language, Ukrainian, and I recommend them for closer study. They certainly have depth to them (though of course I had to use a translator). It's as if an infinite sadness has been imprinted on the music. The album really feels heavy, gloomy, nihilistic. There is no hope anymore. Although maybe, somewhere at the end of the darkness, a glimmer of light can be seen. I'll confess one thing to you. I like and often read after my walks. A new record was first the backdrop and gradually the variety of my blood. It's hard to explain and describe, but it has become part of me, settled in my subconscious. I have a thing for funeral doom metal. Because I think that in today's hectic, often hateful world, moments when you stop and just think are very rare. If you like this raw, slow and draggy style, be sure to at least listen to the samples. For me, MENTAL TORMENT are such a private discovery of this year. This is exactly the kind of music that is better to listen to than to write about. Sometimes I feel like everything is collapsing around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. Now I know where the sadness comes from. Yes, from this recording. Gloomy, sad, endlessly painful funeral doom death metal that takes you to the depths of nothingness! Loneliness of the body, pain of the soul!



Tracklist:
1. DYM
2. INII
3. KAMIN
4. PISOK
5. HOLOD
6. SVINETS

band:
Roman Kostiuchenko— Vocals
Mykhailo Chuha — Guitars, Keys
Maria Vynohradska — Guitars, Vocals
Andrii Potemkin — Bass
Artur Myrvoda — Drums



Recenze/review - MAAT - From Origin to Decay (2024)


MAAT - From Origin to Decay
CD 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nedávno jsem četl krásnou knížku o viktoriánské Anglii, ve které existovala egyptologická společnost, která vozila do Londýna staré mumie. Pořádala s nimi děsivé obřady, dokonce je pojídala, dělala z nich vonné oleje. Vzpomněl jsem si na tenhle příběh, když jsem začal poslouchat nové album německých MAAT. Ti se podobnými tématy, zaměřenými na staroegyptskou mytologii také zaobírají. Nutno rovnou doplnit, že to dělají velmi zkušeně, elegantně a uvěřitelně. 

Když nové album "From Origin to Decay" poslouchám, procházím se najednou mezi pyramidami, slunce pálí a vchod do záhrobí je znovu otevřený. Kapela hraje velmi uvěřitelně, divoce, opravdově, majestátně. Mumie vznešených by se mnou určitě souhlasily. 


Styl kapely má spoustu styčných bodů se smečkami jako NILE, BEHEMOTH, VADER, MELECHESH, MARDUK a ROTTING CHRIST. Samozřejmě, přidáváno je velké množství vlastních nápadů a invence. Novinka je opatřena velmi dobrým zvukem, i obalem, který krásně doplňuje předkládanou muziku. S nahrávkou jsem strávil poměrně dlouhý čas a při každém návratu jsem objevoval nová temná zákoutí. Pasáže, u kterých jsem měl pocit, že u nich otevírám starodávné sarkofágy, že si čtu z Knihy mrtvých. MAAT jsou suroví, ale nezapomínají ani na chladné melodie. Objevuje se i mnoho technických prvků, ty jsou ale vkládány velmi elegantně, nijak neruší. Naopak, splývají tak nějak samozřejmě se zbytkem melodií. Prohlížím si malby, výjevy ze života bohů i faraónů. Vše vytesáno do kamene, uprostřed pouště. Přes den pálí slunce, v noci se ochladí a z temných chodeb se ozývá řev bestií. Tohle album probudilo staré démony, s tím si buďte jistí. "From Origin to Decay" je přesně tím druhem nahrávky, ke které se budete rádi a často vracet. Pokud máte tenhle styl smrtícího kovu v oblibě, tak rozhodně ochutnejte. Dostanete nahrubo nasekanou porci syrového masa, chladu a takové té zvláštní, těžko definovatelné atmosféry. Opravdu si připadám jako člen staroegyptské společnosti. Venku je tma a mumie leží na stole. Z temnoty se ozývá nářek nemrtvých. Myslím si, že jsem zde správně. Tohle album se opravdu povedlo po všech stránkách. Starodávné death metalové příběhy vyprávěné ve stínu pyramid! Kniha mrtvých byla znovu otevřena! 


Asphyx says:

I recently read a lovely book about Victorian England, where there was an Egyptological society that brought ancient mummies to London. They would perform gruesome rituals with them, even eat them, make scented oils out of them. I was reminded of this story when I started listening to the new German MAAT album. They also deal with similar themes, focusing on ancient Egyptian mythology. I should add that they do it very skilfully, elegantly and believably. 

When I listen to the new album "From Origin to Decay" I suddenly walk among the pyramids, the sun is burning and the entrance to the beyond is open again. The band plays very believable, wild, real, majestic. I'm sure the mummies of the sublime would agree with me. 


The band's style has many points of contact with the likes of NILE, BEHEMOTH, VADER, MELECHESH, MARDUK and ROTTING CHRIST. Of course, they add a lot of their own ideas and inventiveness. The new release comes with very good sound, and cover artwork that beautifully complements the music presented. I spent quite a long time with the recording, discovering new dark corners each time I returned. Passages where I felt I was opening ancient sarcophagi, reading from the Book of the Dead. MAAT are raw, but they don't forget the cool melodies. Many technical elements appear as well, but they are inserted very elegantly, they don't disturb in any way. On the contrary, they blend in somehow naturally with the rest of the melodies. I am looking at paintings, scenes from the life of gods and pharaohs. All carved in stone, in the middle of the desert. The sun burns during the day, cools at night and the roar of beasts echoes from the dark corridors. This album has awakened old demons, rest assured. "From Origin to Decay" is exactly the kind of record you'll want to come back to often. If you're into this style of death metal, definitely give it a taste. You'll get a roughly chopped portion of raw meat, coldness and that weird, hard to define atmosphere. I really feel like a member of ancient Egyptian society. It's dark outside and the mummy is on the table. From the darkness comes the cries of the undead. I think I'm right here. This album has really done well in every aspect. Ancient death metal stories told in the shadow of the pyramids! The Book of the Dead has been reopened!



Recenze/review - MAAT - Monuments Will Enslave (2017):


Tracklist:
01. Swath Of Destruction 
02. Ov Water And Gods 
03. The Verdict 
04. Bound To The Throne 
05. Perennial Bliss 
06. Tribute 
07. To Infinity 
08. Indiscernible 
09. The Lur-King 
10. Animosity 
11. Synèpeies

pondělí 9. prosince 2024

Recenze/review - NECROFERUM - Visions from the Necrorealm (2024)


NECROFERUM - Visions from the Necrorealm
EP 2024, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Každou noc po popravě přišly zástupy lidí, čekajících na kus oběšeného. Stačilo oblečení nebo ustřižené vlasy. Všichni toužili po prokletí. Dodnes je tohle místo, vysoko nad městem, prokleté. Jakoby z okolních stromů sálala nenávist. Všichni ti vrazi, kteří zde byli popraveni, po sobě nechali krvavou stopu. Málokdo ale ví, že je nedaleko i hřbitov, plný obrácených křížů. Na podobném místě muselo vznikat i debutové EP maniaků NECROFERUM z Kostariky.

Ti nám letos přinášejí mlhavé ozvěny ze záhrobí, ze starých pohřebišť. Jako prostředek si k tomu vzali hnilobou zapáchající death metal, ušpiněný black i doom metalovými náladami. Jedná se o smečku, složenou ze samých zkušených muzikantů (MORTUAL). Novinku jsem poslouchal nejčastěji pozdě v noci, když ve venku ochladilo na bod mrazu a ulicemi se začaly toulat přízraky. V těchto bezbožných chvílích vynikla její síla nejvíce.


Je to spíše děsivý obřad s hororovou atmosférou, než jenom obyčejná nahrávka. Líbí se mi přístup, jakým tihle maniaci ke své hudbě přistupují. Je velmi uvěřitelný, opravdový, reálný. Jsem při poslechu opravdu hluboko v podzemí, nasávám pach rozkládajících se mrtvol. Přemýšlím, proč byly pohřbeny právě zde, na místě, které nemá zrovna dobrou pověst. Povedl se zvuk (recorded, produced, mixed and mastered the EP at Hell’s Pit Studio), stylový je i obal (Martydoom Illustrations). Pánové si dali na formálních věcech hodně záležet a vy si tak můžete naplno vychutnat podmanivě šedou mlhu, která se vznáší kolem jako děsivé svědomí. Všichni dlouholetí fanoušci tohoto stylu víme, že záhrobí existuje, že nejlepší desky bývají ty, do kterých se otisknou stíny prokletých. NECROFERUM se povedlo do skladeb narvat velké množství černé energie, takové té zahnívající špíny, kterou máme my, staří death metaloví psi tolik rádi. Přál bych si snad jenom jediné, aby kapela co nejdříve přišla s dlouhohrajícím albem. Jejich tvorba by si totiž zasloužila větší prostor. Jestliže má být EP "Visions from the Necrorealm" takovou morbidní ochutnávkou věcí, které budou následovat, tak se těším už teď. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive a sílu, temnou energii. Jako dlouholetý strážce podsvětí budu sledovat dráhu téhle smečky pečlivě i v budoucnu. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Každou noc po popravě přišly zástupy lidí, čekajících na kus oběšeného. Stačilo oblečení nebo ustřižené vlasy. Všichni toužili po prokletí. Dodnes je tohle místo, vysoko nad městem, prokleté. Jakoby z okolních stromů sálala nenávist. Všichni ti vrazi, kteří zde byli popraveni, po sobě nechali krvavou stopu. Stejně jako tahle smečka. Temný, syrový death metal, zahalený do hnisavé mlhy! Morbidní rituál opravdové, kruté smrti!

Asphyx says:

Every night after the execution, there were crowds of people waiting for a piece of the hanged man. All it took was clothes or cut hair. They all wanted to be cursed. To this day, this place, high above the city, is cursed. It's as if hatred radiates from the surrounding trees. All the murderers who were executed here left a trail of blood. But few know that there's a cemetery nearby, full of inverted crosses. The debut EP of Costa Rican maniacs NECROFERUM must have been made in a similar place.

This year they bring us hazy echoes from beyond the grave, from old burial grounds. As a means to do so they took rotten smelling death metal, stained with black and doom metal moods. This is a pack, composed of all experienced musicians (MORTUAL). I listened to the new album mostly late at night, when it got cold to the point of freezing outside and ghosts started to roam the streets. It was in these unholy moments that its power stood out the most.


It's more of an eerie ceremony with a horror atmosphere than just a simple recording. I like the way these maniacs approach their music. It's very believable, real, real. I'm really deep underground listening to it, taking in the smell of decomposing corpses. I wonder why they were buried here, in a place that doesn't exactly have a good reputation. The sound is great (recorded, produced, mixed and mastered the EP at Hell's Pit Studio), the cover art is stylish (Martydoom Illustrations). The gents have put a lot of thought into the formal stuff, so you can fully enjoy the captivating grey fog that hovers around like an eerie conscience. All of us longtime fans of this style know that the afterlife exists, that the best records tend to be the ones that imprint the shadows of the damned. NECROFERUM have managed to cram a lot of black energy into their songs, the kind of rotting filth that we old death metal dogs love so much. I wish only one thing, that the band would come out with a full-length album as soon as possible. Their work deserves more space. If the "Visions from the Necrorealm" EP is to be such a morbid taste of things to come, I'm looking forward to it now. The songs are very well written, they have drive and power, dark energy. As a longtime guardian of the underworld, I'll be following the trajectory of this pack closely in the future. I'll sign it in my own blood. Every night after the execution, there were crowds of people waiting for a piece of the hanged man. All it took was clothes or cut hair. They all wanted to be cursed. To this day, this place, high above the city, is cursed. It's as if hatred radiates from the surrounding trees. All the murderers who were executed here left a trail of blood. Just like this pack. Dark, raw death metal, shrouded in a festering fog! A morbid ritual of true, cruel death!


tracklist:
01. Visions from the Necrorealm 
02. Trascending from Spectral Fumes 
03. Profound Illusions of a Pathological Subconscious 
04. Malignant Echoes of Non-existence



Recenze/review - STENCHED - Purulence Gushing From the Coffin (2024)


STENCHED - Purulence Gushing From the Coffin
CD 2024, Me Saco Un Ojo / Extremely Rotten

for english please scroll down

Rakev, vznášející se na špinavé hladině jako nějaké memento. Šramot, vzdálený nářek nemrtvých. Po stěnách stéká hnis a v kostech se mi usadil chlad. Prošel jsem nekonečně temnou chodbou a myslel si, že na jejím konci bude světlo. Mýlil jsem se. Existuje jenom absolutní tma a zlo. Lhali nám, nebe dávno shořelo v plamenech. Nezbývá nic jiného, než nekonečné utrpení a také syrový, prašivý death metal v podobě, v jaké nám jej přinášejí STENCHED.

Pozorný čtenář ví, že jsme o téhle kapele/projektu mexického hudebníka Adriana již jednou psali. Bylo to loni, když vydal svoji první demo nahrávku (recenze je odkazována dole pod článkem). Letos se jedná o volné pokračování morbidních melodií, chorobného vokálu a smradlavé atmosféry. Jako bych se díval na postupný rozklad mrtvého těla. 


Mezi náhrobky se převaluje krvavá mlha. Vzpomínám spolu s kapelou na pradávné death metalové postupy, na nálady, které se vznášely jako nějaké děsivé memento při poslechu smeček jako DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG, CEREBRAL ROT. Těmi se Adrian volně inspiroval. Pokračuje v jejich odkazu a přidává velké množství svých vlastních nápadů. Rozvíjí původní záhrobní myšlenky a dělá to velmi zkušeně a inteligentně. Připadám si při poslechu jako starý hrobník, který právě exhumoval jeden opuštěný hrob plný vzpomínek. Prosévám mezi prsty prach předků, užívám si prašivý zvuk, takový ten smradlavý odér, který se vznáší kolem pokaždé, když se setkám s dobrou nahrávkou. Nové, debutové dlouhohrající album STENCHED jsem si oblíbil. Stávám se při něm básníkem temnoty, přecházím pokaždé na druhou stranu, za řeku Styx. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, plynou kolem mě tak nějak samozřejmě a pokaždé se mi zadřou hluboko pod kůži. "Purulence Gushing From the Coffin" má v sobě vše potřebné pro to, abych se rád vracel a vše si náležitě užil. Pokud máte jako já rádi staré opuštěné pitevny, márnice s děsivými příběhy i katakomby, ve kterých byla kdysi pohřbena těla prokletých kněží, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. Rakev, vznášející se na špinavé hladině jako nějaké memento. Šramot, vzdálený nářek nemrtvých. Po stěnách stéká hnis a v kostech se mi usadil chlad. Prošel jsem nekonečně temnou chodbou a myslel si, že na jejím konci bude světlo. Mýlil jsem se. Existuje jenom absolutní tma a zlo. Velmi dobře uleželá, mokvající, prašivá death metalová mrtvola! Hnilobou nasáklé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

A coffin, floating on the dirty water like some kind of memento. A murmur, the distant wail of the undead. Pus dripping down the walls and a chill settling in my bones. I walked through the endlessly dark corridor, thinking there would be light at the end. I was wrong. There is only absolute darkness and evil. They lied to us, the sky burned in flames long ago. There is nothing left but endless suffering and also raw, dusty death metal as STENCHED brings it to us.

The attentive reader knows that we have already written about this band/project of Mexican musician Adrian once before. That was last year when he released his first demo (review linked at the bottom of the article). This year it is a loose continuation of morbid melodies, sick vocals and stinky atmosphere. It's like watching the gradual decomposition of a dead body. 


A bloody mist rolls between the tombstones. I remember with the band the ancient death metal methods, the moods that floated like some eerie memento when listening to packs like DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG, CEREBRAL ROT. Adrian was loosely inspired by these. He continues their legacy and adds a lot of his own ideas. He expands on the original ideas from beyond the grave and does so in a very skilled and intelligent way. I feel like an old gravedigger who has just exhumed an abandoned grave full of memories when listening to this. I sift through the ancestral dust between my fingers, enjoying the dusty sound, the kind of stinky odor that hovers around whenever I encounter a good recording. I loved the new, debut full-length album STENCHED. I become a poet of darkness with it, crossing over to the other side every time, beyond the river Styx. The songs are written in a very believable, real way, they flow around me somehow naturally and they sink deep under my skin every time. "Purulence Gushing From the Coffin" has everything I need to come back and enjoy everything properly. If, like me, you like old abandoned autopsy rooms, morgues with gruesome stories and catacombs where the bodies of cursed priests were once buried, then don't hesitate a moment. There's a game for you too. A coffin floating on the dirty water like a memento. The murmur, the distant wail of the undead. Puss dripping down the walls and a chill settling in my bones. I walked through the endlessly dark corridor, thinking there would be light at the end. I was wrong. There is only absolute darkness and evil. A very well laid, wet, mangy death metal corpse! Rotten echoes from the other world! 



Recenze/review - STENCHED - Gorging on Mephitic Rot (2023):


Tracklist
1. Morbid Mass of Repulsive Purulence
2. Mucus, Phlegm and Bile
3. Wormridden Torso
4. Suppurating Cranial Cavity
5. Death Maniacal Obsession
6. Eye Socket Pus Emanation
7. Ecstasy Through Pestilence
8. Effusion of Foul Smelling Fluids

neděle 8. prosince 2024

Report, photos, video - MASTER, SYMBTOMY - Parlament club, Plzeň - 7. 12. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

"Narvi do mě svýho velkýho utahováka, ať jsem celá vlhká. Svázej mě a zmlať mě, zavři mě do temný komory. Jsem jenom tvoje, jsem jenom tvoje, jsem jenom tvoje děvka.": zaslechnu za sebou, leknu se a musím se přesvědčit, komu ty slabé hlásky patří. Sedí za mnou takové dvě asi dvanáctileté dívky, obě zmalované jako dětské prostitutky. Oblečené taktéž a co jsem pochopil, tak jedou na super, great, mega cool vystoupení slam poetry. Připadám si děsně starej, taky mi bylo před týdnem padesát. Normálně nosím sluchátka, ale zapomněl jsem je. A teď lituji, protože obě umělé panenky pokračují ve své debatě. Tolik násilí, tolik sexu, přitom vypadají nepolíbené, nevinné. Málem nestihly koupit lístky, je narváno a vyprodáno. Vystoupí v Sadech pětatřicátníků a vydají se bohudík na druhou stranu. 

Vím jenom to, že slam poetry vznikla v roce 1986 v Chicagu. Tedy o tři roky déle, než datují svůj počátek tamtéž američtí, dnes již čeští MASTER. Kapela, která patří k mým nejsrdcovatějším. Přidali se k nim SYMBTOMY, tak jsem zase po delší době vyrazil na koncert. Už jsem nebyl nikde docela dlouho. Snažil jsem se vždy chodit alespoň jednou za měsíc na živou muziku, převážně do Prahy, ale měl jsem teď spoustu jiných starostí. Bral jsem tak sobotní akci jako takový můj malý soukromý návrat. Těšil jsem se, já zkrátka potřebuji živou muziku. Pomáhá mi to přežít a měl jsem absťák:)).

V Parlamentu jsem nebyl už hodně dlouho. A musím říct, že zde udělali velký kus práce. Z klubu je velmi příjemné místo, se skvělou obsluhou, slušným zvukem. Navíc je tu taková ta metalová pohoda a klid. Všichni se tu znají a i v mých žilách se po zaplacení vstupu začala rozlévat dobrá nálada. Všímavější čtenář si už asi všiml, že jsem si přišel užít MASTER a SYMBTOMY. Ony zde hrály ještě dvě další kapely, ale neznám je a abych pravdu řekl, známých bylo tolik, že jsem jejich sety zkrátka prokecal a zazdil. Také mi chutnalo pivo a to víte, to se nedá nic dělat. Vnímat jsem začal až své oblíbence. 


SYMBTOMY - chyběly snad už jenom zvony, které by nás svolaly na mši nesvatou. Umíráček, u kterého bychom se pokřižovali v obráceném gardu. Kapela jede dál svojí old school death metalovou cestou a dělá to velmi dobře. Základem jsou mrtvolné melodie, chorobami nasáklý vokál a drtivé bicí. Je to klasika, zahraná s vášní a nadšením. A to se u nás, v záhrobí, samozřejmě počítá. V Plzni se jednalo o povedenou prezentaci. Nevím proč, ale stále cítím z kapely takový ten odér z mokvajících finských močálů. Ale nejen z nich. Sem tam jsme se vydali na výlet na Floridu, občas zpátky do Evropy, abychom nakonec skončili na severu ve sněhu a temnotě. Chyběla snad jenom lopata, abychom ten vykopaný hrob, který byl během vystoupení exhumován, zase zasypali. Jak řekl jeden můj spolubojovník. Bylo to kurva dobrý. Podepisuji!





Perhaps the only thing missing were the bells that would call us to the unholy mass. A dying man at which we would have crossed ourselves in reverse. The band goes on its old school death metal way and does it very well. Dead melodies, disease-soaked vocals and crushing drums are the foundation. It's a classic, played with passion and enthusiasm. And that counts here in the afterlife, of course. In Pilsen it was a good presentation. I don't know why, but I can still smell the odour of the swamping Finnish marshes from the band. But not only from them. Now and then we took a trip to Florida, sometimes back to Europe, only to end up up north in the snow and darkness. The only thing missing was a shovel to re-fill the grave that had been exhumed during the show. As one of my comrades in arms said. It was fucking good. I'm signing!


MASTER - na téhle smečce se mi vždy líbila taková ta opravdovost, ryzost. Paul stál u vzniku samotného stylu, zvaného death metal a je to znát. Každé vystoupení je trošku jiné, ale poznají to jenom opravdoví fanoušci. Mezi ně se hrdě hlásím a mám to s nimi jako s každou srdcovou kapelou. Musím je jednou za čas vidět a přesvědčit se, že je vše v pořádku. Pánové působili jako politi mrtvou vodou. Tolik energie, tlaku a síly, které k nám spolu s temnotu a vztekem ztékaly z pódia, jsem už hodně dlouho neslyšel. Jakoby mě někdo zavřel do márnice a dal mi do rukou kladivo. MASTER nám přivezli náklaďák plný prašivých kostí, vysypali jej a potom rozdrtili na prach, stejně jako naše svědomí. Vidím je poprvé s novým bubeníkem (Peter Bajci), který si mě ihned svým umem i sympatickým vystupováním získal. Jako celek bylo potom vystoupení k dokonalosti vybroušeným stylovým drahokamem. Kapela je ve skvělé formě a nakopala nám všem zadky. Měl jsem zase jednou pocit, že hniju zaživa a že mi odpadává maso od kostí. Dodám snad jen věty, které jsem použil v recenzi na jejich poslední album. Vztek a zuřivost, které vzešly z temných lidských myšlenek. Prašivina, hniloba a spousta nahrubo nasekané energie. Old school death metal ve své krystalické podobě!








I always liked the realness, the purity of this pack. Paul was at the origin of the style called death metal and it shows. Every show is a little bit different, but only true fans will know that. I'm proud to be one of them, and I'm like any band with a heart. I just have to see them once in a while and make sure everything is okay. The gentlemen seemed to be dead in the water. I haven't heard so much energy, pressure and power flowing down to us from the stage along with darkness and anger in a very long time. It was like someone had locked me in a morgue and put a hammer in my hands. MASTER brought us a truckload of mangy bones, emptied them out, and then crushed them to dust, just like our consciences. I see them for the first time with a new drummer (Peter Bajci) who immediately won me over with his skill and likeable demeanor. As a whole then, the performance was a polished stylistic gem polished to perfection. The band is in great form and kicked all our asses. Once again I felt like I was rotting alive and the flesh was falling off my bones. I'll just add the lines I used in my review of their last album. The rage and fury that came from dark human thoughts. Dust, rot and a lot of coarsely chopped energy. Old school death metal in its crystalline form!

Návštěvnost byla tak akorát, nikde jsme nestáli fronty na pivo a i pod pódiem nebylo těsno. Je ale fakt, že bych čekal na tyto kapely více lidí. Co se týká organizace, tak nelze jinak, než chválit. Byla na výbornou, stejně jako zvuk

Hergot, přesně tohle jsem potřeboval. Poctivý, dobře zorganizovaný koncert v undergroundovém znění. Obě kapely to do mě narvaly pod tlakem, usmíval jsem se, protože mi jejich hudba koluje v žilách a tu jak známo, nelze jen tak vyměnit. MHD je plné mladých, perspektivních lidí, co si citují morbidní texty ze slam poetry. Někdy mi přijde, že už se do dnešního světa dávno nehodím. Všichni se neustále dokola fotí a jejich zorničky jsou rozšířené. Držím se tyče a přemýšlím o tom, že jsem asi jediný, kdo se večer proléval pivem. Doba se mění, ale MASTER zůstávají. Jsou pro mě jistotou, kterou zkrátka potřebuji. Byl to po všech stránkách povedený večer. Důkazem budiž můj skromný report, úsměv na tváři a další ze zážitků, které jsem si uložil do schránky vzadu v hlavě na horší časy. Děkuji všem zúčastněným, kapelám i organizátorům. Fakt jsem si to užil. Tohle byl underground přesně podle mého gusta!


about bands on DEADLY STORM ZINE:

SYMBTOMY:








MASTER: 












SYMBOLIC:











Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine