DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 9. prosince 2024

Recenze/review - STENCHED - Purulence Gushing From the Coffin (2024)


STENCHED - Purulence Gushing From the Coffin
CD 2024, Me Saco Un Ojo / Extremely Rotten

for english please scroll down

Rakev, vznášející se na špinavé hladině jako nějaké memento. Šramot, vzdálený nářek nemrtvých. Po stěnách stéká hnis a v kostech se mi usadil chlad. Prošel jsem nekonečně temnou chodbou a myslel si, že na jejím konci bude světlo. Mýlil jsem se. Existuje jenom absolutní tma a zlo. Lhali nám, nebe dávno shořelo v plamenech. Nezbývá nic jiného, než nekonečné utrpení a také syrový, prašivý death metal v podobě, v jaké nám jej přinášejí STENCHED.

Pozorný čtenář ví, že jsme o téhle kapele/projektu mexického hudebníka Adriana již jednou psali. Bylo to loni, když vydal svoji první demo nahrávku (recenze je odkazována dole pod článkem). Letos se jedná o volné pokračování morbidních melodií, chorobného vokálu a smradlavé atmosféry. Jako bych se díval na postupný rozklad mrtvého těla. 


Mezi náhrobky se převaluje krvavá mlha. Vzpomínám spolu s kapelou na pradávné death metalové postupy, na nálady, které se vznášely jako nějaké děsivé memento při poslechu smeček jako DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG, CEREBRAL ROT. Těmi se Adrian volně inspiroval. Pokračuje v jejich odkazu a přidává velké množství svých vlastních nápadů. Rozvíjí původní záhrobní myšlenky a dělá to velmi zkušeně a inteligentně. Připadám si při poslechu jako starý hrobník, který právě exhumoval jeden opuštěný hrob plný vzpomínek. Prosévám mezi prsty prach předků, užívám si prašivý zvuk, takový ten smradlavý odér, který se vznáší kolem pokaždé, když se setkám s dobrou nahrávkou. Nové, debutové dlouhohrající album STENCHED jsem si oblíbil. Stávám se při něm básníkem temnoty, přecházím pokaždé na druhou stranu, za řeku Styx. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, plynou kolem mě tak nějak samozřejmě a pokaždé se mi zadřou hluboko pod kůži. "Purulence Gushing From the Coffin" má v sobě vše potřebné pro to, abych se rád vracel a vše si náležitě užil. Pokud máte jako já rádi staré opuštěné pitevny, márnice s děsivými příběhy i katakomby, ve kterých byla kdysi pohřbena těla prokletých kněží, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. Rakev, vznášející se na špinavé hladině jako nějaké memento. Šramot, vzdálený nářek nemrtvých. Po stěnách stéká hnis a v kostech se mi usadil chlad. Prošel jsem nekonečně temnou chodbou a myslel si, že na jejím konci bude světlo. Mýlil jsem se. Existuje jenom absolutní tma a zlo. Velmi dobře uleželá, mokvající, prašivá death metalová mrtvola! Hnilobou nasáklé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

A coffin, floating on the dirty water like some kind of memento. A murmur, the distant wail of the undead. Pus dripping down the walls and a chill settling in my bones. I walked through the endlessly dark corridor, thinking there would be light at the end. I was wrong. There is only absolute darkness and evil. They lied to us, the sky burned in flames long ago. There is nothing left but endless suffering and also raw, dusty death metal as STENCHED brings it to us.

The attentive reader knows that we have already written about this band/project of Mexican musician Adrian once before. That was last year when he released his first demo (review linked at the bottom of the article). This year it is a loose continuation of morbid melodies, sick vocals and stinky atmosphere. It's like watching the gradual decomposition of a dead body. 


A bloody mist rolls between the tombstones. I remember with the band the ancient death metal methods, the moods that floated like some eerie memento when listening to packs like DEMILICH, ROTTREVORE, UNDERGANG, CEREBRAL ROT. Adrian was loosely inspired by these. He continues their legacy and adds a lot of his own ideas. He expands on the original ideas from beyond the grave and does so in a very skilled and intelligent way. I feel like an old gravedigger who has just exhumed an abandoned grave full of memories when listening to this. I sift through the ancestral dust between my fingers, enjoying the dusty sound, the kind of stinky odor that hovers around whenever I encounter a good recording. I loved the new, debut full-length album STENCHED. I become a poet of darkness with it, crossing over to the other side every time, beyond the river Styx. The songs are written in a very believable, real way, they flow around me somehow naturally and they sink deep under my skin every time. "Purulence Gushing From the Coffin" has everything I need to come back and enjoy everything properly. If, like me, you like old abandoned autopsy rooms, morgues with gruesome stories and catacombs where the bodies of cursed priests were once buried, then don't hesitate a moment. There's a game for you too. A coffin floating on the dirty water like a memento. The murmur, the distant wail of the undead. Puss dripping down the walls and a chill settling in my bones. I walked through the endlessly dark corridor, thinking there would be light at the end. I was wrong. There is only absolute darkness and evil. A very well laid, wet, mangy death metal corpse! Rotten echoes from the other world! 



Recenze/review - STENCHED - Gorging on Mephitic Rot (2023):


Tracklist
1. Morbid Mass of Repulsive Purulence
2. Mucus, Phlegm and Bile
3. Wormridden Torso
4. Suppurating Cranial Cavity
5. Death Maniacal Obsession
6. Eye Socket Pus Emanation
7. Ecstasy Through Pestilence
8. Effusion of Foul Smelling Fluids

neděle 8. prosince 2024

Report, photos, video - MASTER, SYMBTOMY - Parlament club, Plzeň - 7. 12. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

"Narvi do mě svýho velkýho utahováka, ať jsem celá vlhká. Svázej mě a zmlať mě, zavři mě do temný komory. Jsem jenom tvoje, jsem jenom tvoje, jsem jenom tvoje děvka.": zaslechnu za sebou, leknu se a musím se přesvědčit, komu ty slabé hlásky patří. Sedí za mnou takové dvě asi dvanáctileté dívky, obě zmalované jako dětské prostitutky. Oblečené taktéž a co jsem pochopil, tak jedou na super, great, mega cool vystoupení slam poetry. Připadám si děsně starej, taky mi bylo před týdnem padesát. Normálně nosím sluchátka, ale zapomněl jsem je. A teď lituji, protože obě umělé panenky pokračují ve své debatě. Tolik násilí, tolik sexu, přitom vypadají nepolíbené, nevinné. Málem nestihly koupit lístky, je narváno a vyprodáno. Vystoupí v Sadech pětatřicátníků a vydají se bohudík na druhou stranu. 

Vím jenom to, že slam poetry vznikla v roce 1986 v Chicagu. Tedy o tři roky déle, než datují svůj počátek tamtéž američtí, dnes již čeští MASTER. Kapela, která patří k mým nejsrdcovatějším. Přidali se k nim SYMBTOMY, tak jsem zase po delší době vyrazil na koncert. Už jsem nebyl nikde docela dlouho. Snažil jsem se vždy chodit alespoň jednou za měsíc na živou muziku, převážně do Prahy, ale měl jsem teď spoustu jiných starostí. Bral jsem tak sobotní akci jako takový můj malý soukromý návrat. Těšil jsem se, já zkrátka potřebuji živou muziku. Pomáhá mi to přežít a měl jsem absťák:)).

V Parlamentu jsem nebyl už hodně dlouho. A musím říct, že zde udělali velký kus práce. Z klubu je velmi příjemné místo, se skvělou obsluhou, slušným zvukem. Navíc je tu taková ta metalová pohoda a klid. Všichni se tu znají a i v mých žilách se po zaplacení vstupu začala rozlévat dobrá nálada. Všímavější čtenář si už asi všiml, že jsem si přišel užít MASTER a SYMBTOMY. Ony zde hrály ještě dvě další kapely, ale neznám je a abych pravdu řekl, známých bylo tolik, že jsem jejich sety zkrátka prokecal a zazdil. Také mi chutnalo pivo a to víte, to se nedá nic dělat. Vnímat jsem začal až své oblíbence. 


SYMBTOMY - chyběly snad už jenom zvony, které by nás svolaly na mši nesvatou. Umíráček, u kterého bychom se pokřižovali v obráceném gardu. Kapela jede dál svojí old school death metalovou cestou a dělá to velmi dobře. Základem jsou mrtvolné melodie, chorobami nasáklý vokál a drtivé bicí. Je to klasika, zahraná s vášní a nadšením. A to se u nás, v záhrobí, samozřejmě počítá. V Plzni se jednalo o povedenou prezentaci. Nevím proč, ale stále cítím z kapely takový ten odér z mokvajících finských močálů. Ale nejen z nich. Sem tam jsme se vydali na výlet na Floridu, občas zpátky do Evropy, abychom nakonec skončili na severu ve sněhu a temnotě. Chyběla snad jenom lopata, abychom ten vykopaný hrob, který byl během vystoupení exhumován, zase zasypali. Jak řekl jeden můj spolubojovník. Bylo to kurva dobrý. Podepisuji!





Perhaps the only thing missing were the bells that would call us to the unholy mass. A dying man at which we would have crossed ourselves in reverse. The band goes on its old school death metal way and does it very well. Dead melodies, disease-soaked vocals and crushing drums are the foundation. It's a classic, played with passion and enthusiasm. And that counts here in the afterlife, of course. In Pilsen it was a good presentation. I don't know why, but I can still smell the odour of the swamping Finnish marshes from the band. But not only from them. Now and then we took a trip to Florida, sometimes back to Europe, only to end up up north in the snow and darkness. The only thing missing was a shovel to re-fill the grave that had been exhumed during the show. As one of my comrades in arms said. It was fucking good. I'm signing!


MASTER - na téhle smečce se mi vždy líbila taková ta opravdovost, ryzost. Paul stál u vzniku samotného stylu, zvaného death metal a je to znát. Každé vystoupení je trošku jiné, ale poznají to jenom opravdoví fanoušci. Mezi ně se hrdě hlásím a mám to s nimi jako s každou srdcovou kapelou. Musím je jednou za čas vidět a přesvědčit se, že je vše v pořádku. Pánové působili jako politi mrtvou vodou. Tolik energie, tlaku a síly, které k nám spolu s temnotu a vztekem ztékaly z pódia, jsem už hodně dlouho neslyšel. Jakoby mě někdo zavřel do márnice a dal mi do rukou kladivo. MASTER nám přivezli náklaďák plný prašivých kostí, vysypali jej a potom rozdrtili na prach, stejně jako naše svědomí. Vidím je poprvé s novým bubeníkem (Peter Bajci), který si mě ihned svým umem i sympatickým vystupováním získal. Jako celek bylo potom vystoupení k dokonalosti vybroušeným stylovým drahokamem. Kapela je ve skvělé formě a nakopala nám všem zadky. Měl jsem zase jednou pocit, že hniju zaživa a že mi odpadává maso od kostí. Dodám snad jen věty, které jsem použil v recenzi na jejich poslední album. Vztek a zuřivost, které vzešly z temných lidských myšlenek. Prašivina, hniloba a spousta nahrubo nasekané energie. Old school death metal ve své krystalické podobě!








I always liked the realness, the purity of this pack. Paul was at the origin of the style called death metal and it shows. Every show is a little bit different, but only true fans will know that. I'm proud to be one of them, and I'm like any band with a heart. I just have to see them once in a while and make sure everything is okay. The gentlemen seemed to be dead in the water. I haven't heard so much energy, pressure and power flowing down to us from the stage along with darkness and anger in a very long time. It was like someone had locked me in a morgue and put a hammer in my hands. MASTER brought us a truckload of mangy bones, emptied them out, and then crushed them to dust, just like our consciences. I see them for the first time with a new drummer (Peter Bajci) who immediately won me over with his skill and likeable demeanor. As a whole then, the performance was a polished stylistic gem polished to perfection. The band is in great form and kicked all our asses. Once again I felt like I was rotting alive and the flesh was falling off my bones. I'll just add the lines I used in my review of their last album. The rage and fury that came from dark human thoughts. Dust, rot and a lot of coarsely chopped energy. Old school death metal in its crystalline form!

Návštěvnost byla tak akorát, nikde jsme nestáli fronty na pivo a i pod pódiem nebylo těsno. Je ale fakt, že bych čekal na tyto kapely více lidí. Co se týká organizace, tak nelze jinak, než chválit. Byla na výbornou, stejně jako zvuk

Hergot, přesně tohle jsem potřeboval. Poctivý, dobře zorganizovaný koncert v undergroundovém znění. Obě kapely to do mě narvaly pod tlakem, usmíval jsem se, protože mi jejich hudba koluje v žilách a tu jak známo, nelze jen tak vyměnit. MHD je plné mladých, perspektivních lidí, co si citují morbidní texty ze slam poetry. Někdy mi přijde, že už se do dnešního světa dávno nehodím. Všichni se neustále dokola fotí a jejich zorničky jsou rozšířené. Držím se tyče a přemýšlím o tom, že jsem asi jediný, kdo se večer proléval pivem. Doba se mění, ale MASTER zůstávají. Jsou pro mě jistotou, kterou zkrátka potřebuji. Byl to po všech stránkách povedený večer. Důkazem budiž můj skromný report, úsměv na tváři a další ze zážitků, které jsem si uložil do schránky vzadu v hlavě na horší časy. Děkuji všem zúčastněným, kapelám i organizátorům. Fakt jsem si to užil. Tohle byl underground přesně podle mého gusta!


about bands on DEADLY STORM ZINE:

SYMBTOMY:








MASTER: 












SYMBOLIC:











Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - ENTOMOPHTHORA - Instinctual Disease (2024)


ENTOMOPHTHORA - Instinctual Disease
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Mezi náhrobky se vznáší studená mlha. Procházím se po úzkých cestách a přemýšlím, co si dnes pustím za hudbu. Pomalu se stmívá a já znovu otevírám další kobku. Tentokrát s nápisem ENTOMOPHTHORA nad vchodem. Byl jsem zvědavý, co se ukrývá za rezavou bránou. Opatrně vstupuji dovnitř a zjišťuji, že se jedná o novou norskou kapelu, pod kterou jsou podepsáni dva zkušení muzikanti, působící ve smečkách jako Vecordious, Nexorum, Maelström, Exeloume, Bethzaida, Killing for Company a Keep of Kalessin.

Roger Isaksen - Vocals, Guitars, Bass a Tom Wahl - Guitars se rozhodli zhudebnit své temné vize a nápady. Výsledkem je nové, debutové album "Instinctual Disease", které když si poslechnete, tak vás obejme jako pavučiny obepínají staré mrtvoly. Kombinace starého syrového death metalu a vznešenějších moderních postupů tvoří dohromady celek, který mě nenechal na pochybách - ano, tahle deska se opravdu povedla. 


Mraky se dotýkají země a vzduch je těžký a černý. Jednotlivé motivy se kolem mě začaly ihned plazit jako jedovatí hadi. Byl jsem uštknut a jed se mi ihned dostal do žil. Norští bardi umíchali koktejl, který nejen, že je velmi dobře napsaný a má v sobě spoustu zajímavých momentů, ale také žhne a pálí uvnitř. Navenek působí album "Instinctual Disease" chladně, nebál bych se napsat záhadně a mysticky, ale nenechte se mýlit. Je jako láva, která po sobě nechává pouze spálenou zemi. Při poslechu jsem si několikrát vzpomněl na kapely jako BLOODBATH, NOTHINGNESS, NECROPHOBIC, ale jedná se spíše o lehké připodobnění. Jinak jsou Norové jasně čitelní, mají spoustu dobrých a neotřelých nápadů. Jednotlivé riffy smrdí sírou, jsou ostré a nekompromisní, přesto si v sobě zachovávají takovou tu zvláštní melodiku, tajemný odér, chcete-li. Kývám se spokojeně do rytmu, podupávám si nohou a těším se, až se setkám z nemrtvými. Mám rád kapely, které mě dokáží přenést na druhou stranu, co země nekonečných stínů. A ENTOMOPHTHORA se to daří na výbornou. Je to i díky zvuku (namíchal Roger Isaksen v Xhaos Xhult Studio a masteroval Lawrence Mackrory v Rorysound Studios)  a povedenému černobílému obalu (All4Band Design). Zkrátka a dobře, pánové nejen, že odvedli skvělé řemeslo, ale přidali ještě spoustu věcí navíc. Uvěřitelnost, opravdovost, majestátnost a černou magii. A abych nezapomněl. Určitě se jedná o nahrávku, kterou jsem rád a často poslouchal. Dávám vysokou známku opravdové kvality. Temný, chladný death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Hodně podmanivá, magická a zničující záležitost! 

Asphyx says:

A cold mist hovers between the tombstones. I walk along the narrow paths, wondering what music I'll listen to today. Slowly it gets dark and I reopen another dungeon. This time with the inscription ENTOMOPHTHORA above the entrance. I was curious what was hiding behind the rusty gate. I cautiously step inside and find out that it is a new Norwegian band signed by two experienced musicians who have worked in packs like Vecordious, Nexorum, Maelström, Exeloume, Bethzaida, Killing for Company and Keep of Kalessin.

Roger Isaksen - Vocals, Guitars, Bass and Tom Wahl - Guitars decided to put their dark visions and ideas to music. The result is a new debut album, "Instinctual Disease", that when you listen to it, will embrace you like cobwebs encircle an old corpse. The combination of old raw death metal and more sublime modern techniques combine to form a whole that left me in no doubt - yes, this record really did it. 


The clouds touch the ground and the air is heavy and black. Individual motifs immediately began to slither around me like venomous snakes. I was bitten and the venom immediately entered my veins. The Norwegian bards have concocted a cocktail that is not only very well written and has many interesting moments, but also glows and burns inside. On the outside, "Instinctual Disease" comes across as cold, I wouldn't be afraid to write mysterious and mystical, but make no mistake. It's like lava that leaves only scorched earth in its wake. Listening to it, I thought of bands like BLOODBATH, NOTHINGNESS, NECROPHOBIC a few times, but it's more of a light comparison. Otherwise the Norwegians are clearly legible, they have a lot of good and fresh ideas. The individual riffs smell of sulphur, they are sharp and uncompromising, yet they retain that strange melodicism, a mysterious odour, if you will. I sway contentedly to the rhythm, stamping my foot and looking forward to meeting the undead. I like bands that can transport me to the other side, that land of endless shadows. And ENTOMOPHTHORA manages to do that to perfection. It's also thanks to the sound (mixed by Roger Isaksen at Xhaos Xhult Studio and mastered by Lawrence Mackrory at Rorysound Studios) and the hilarious black and white cover art (All4Band Design). In short, the gentlemen not only did a great job, but added a lot of extra stuff. Believability, realness, majesty and black magic. And lest I forget. This is definitely a recording I've enjoyed and listened to often. I give it high marks for true quality. Dark, cold death metal where you will meet your own demons! Very captivating, magical and devastating stuff!



TRACKLIST
1. Artwork of Madness
2. Tormented and Torn
3. Instinctual Disease
4. Mass Hypnosis (Sepultura Cover)
5. A Primordial Might
6. Vortex of Violence
7. The Flames of Chaos
8. Aftermath

LINE-UP
Roger Isaksen - Vocals, Guitars, Bass
Tom Wahl - Guitars

Guest artists:
Terje Olsen (Nexorum) - Guest Vocals on "Vortex of Violence"
André Ulriksen (Exeloume) - Guitar Solo on "Instinctual Disease"


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý šestý - Pod vlivem s DARKTHRONE


Příběh čtyř stý osmdesátý šestý - Pod vlivem s DARKTHRONE

Většina lidí, co jsem měl rád, tak odešla do svých měst. Pokusili se studovat na strojárně i na favce a nedopadlo to. Já se zatím držel. I když je fakt, že čím dál tím víc jsem pronikal do tajů konstrukce strojů, mechaniky a dalších předmětů, dost často mě napadalo, že také skončím. Zatím jsem bojoval, ale bylo to více méně kvůli dvou věcem. Kvůli vojně a hlavně mojí holce. Naše milá knižní společnost se postupně rozpadla, Michal se dávno učil v Praze. Dělal si pedagogické minimum. Zbylo tu sice pár známých, ale už to nebylo ono. Už to nebyli lidé, kterým byste se s chutí svěřili, pokecali s nimi, zašli na pivo a otevřeli jim svoji duši i mysl. Byl jsem čím dál tím častěji sám. Já a discman, já a nějaké sci-fi, někde v rohu v jednom z plzeňských pajzlů. To byl dost častý obrázek. Občas jsem si s sebou bral i sešity nebo skripta, ale je vám asi jasné, že pokaždé zvítězila kniha nad učením. Proč mě hergot někdo nemůže známkovat za literaturu? Dopíjím další pivo. Nechlastám, ale popíjím. Je brzké odpoledne. Právě jsem odešel z přednášky o fyzice. Chvilku jsem tam seděl a pak se ztratil ve své fantazii.

Nepatřím mezi studenty. Asi tím, co mám za sebou, asi že musím makat na brigádách, asi že mám vážný vztah. Taky mi ty jejich vtipy připadají trapný. Jsou na lovu, chtějí se párovat, ale hrozně se přetvařují. Samý pózy. Upřímnost umřela někde v koutě. Vedle ke stolu si sednou nějaké studentky z ekonomky. Dají si jenom džusík a kávu. Mají na sobě kostýmky a celou dobu se baví o penězích. O prachách, které vydělávají rodiče jejich partnerů. To je dobrá partie, říkají a smějí se tomu. Potom jedna z nich vytáhne zrcátko a normálně si šňupne. Za bílého dne, na veřejnosti. Kolem chodí číšnice a nikdo jí nic neřekne. Všem je všechno u prdele. Najednou je nabitá energií a mě docvakne, jak je možný, že někteří mí spolužáci dokáží sedět u učení třeba tři dny v kuse. Jsem já to ale pako naivní. Uplyne několik hodin, já přelouskám půlku Asimova a ony mají stále jenom džus. Ale už toho do sebe nasypaly docela dost.

Přijde k nim kluk, kouká na ně. Vypadá jako metla. Dlouhé vlasy, havraní pohled. Odrbaná džíska, triko s nějakým nápisem. Je hubený až hrůza. Na něco se jich zeptá a ony se mu smějí. Křičí na sebe. Posmívají se mu, jak vypadá, jakej je smažka a chudák. Je mi divný, že je nepošle do prdele, že nemá žádnou hrdost. Krávy blbý. Otočí se směrem ke mě. S vážnou tváří přistoupí a hele kámo, ty si taky metal, nemáš dvě stovky. A já blbec, z nějaké hloupé sounáležitosti, že je se mnou hudebně spřízněný, mu je dám. Vrátí se k dívkám a pak si přisedne ke mě. A chce si povídat. Odložím knihu i brýle a nechám ho, aby chvilku mluvil. Je odněkud ze severu. Je tu sám, šíleně sám a je to na něm vidět. Průmyslovka kdesi v Děčíně, myslel si, že v Plzni najde štěstí. Bydlí naproti na koleji a je v prváku. Spojuje nás jedna věc. Tedy mimo metalu. Chtěl taky zmizet z rodiny. Jeho otec ho mlátil a nejen to. Když to říká, tak se klepe. Má v sobě hrozně moc bolesti. Raději převedu řeč na muziku. Nejdřív to tedy zkouším s knihami, ale to on ne, ty mu přijdou blbý.

Má docela přehled, pořád dokola opakuje, jak má rád DARKTRHONE. Chápeš, sever, led, sníh, samota, metal, to bych chtěl někdy zažít. Výlet do Norska, to je můj sen. Zajít tam na nějaký koncert. Pořádně se opít a udělat bordel. Kývám souhlasně hlavou. Taky bych se tam rád podíval. Jsou to sny, které se mi nesplní, život se zamíchá v budoucnu úplně jinak, ale nepředbíhejme. Zatím tu sedím v rohu s úplně cizím klukem, na kterém je něco zvláštního. Neodejdu hlavně kvůli tomu, že mě zajímá, co z něj vyleze. A potom taky, dnes už bych do školy stejně nešel. Studuju momentálně lidi, říkám si pro sebe. Blondýnka jde někam s holkama, tak mám čas. Na holčičí akci bych se asi zbláznil, i když její kamarádky jsou super. Koupíš mi pivo? Zeptá se mě najednou, uprostřed věty a mých myšlenek. Pořád lepší, než tu sedět sám. A tak celý večer platím. Chápeš to, jaký to bylo hrozný, když za mnou fotr večer chodil. Bylo mi deset. Máma spala vedle v místnosti. Mlátil mě a znásilňoval. Zvedá se mi kufr. Přestal s tím až když jsem vyrostl. Tedy se šukáním, do držky jsem dostával pořád. Víš co mě ale zničilo nejvíc? Když jsem mu rozsekl hlavu lahví. Začal chodit za mojí sestřičkou.

Musím se jít vydýchat na záchod. Nemá jen bujnou fantazii, není to jenom takový ten kluk, co chce šokovat a má rád temnotu a horory? Když se vrátím, tak mi ukáže záda. Má tam jizvy po tom, jak o něj típal cigára. Pojďme mluvit o něčem jiném. Vrátíme se k muzice a když už je kolem deváté, řekne, že by zašel na nějakej koncert. Přesuneme se pod Lampu, kde ale hraje nějaký hardcore. Mě to nijak nevadí, ale na něj je to moc veselý. Pořád chce chodit na cigáro. Když jdeme asi po páté, vytáhne takovou malou destičku, vysype na ní bílej prášek a šňupne si. Koukám na něj jako z jara. Ty vole, dáš si taky, říká mi a já mám sto chutí ho kopnout do držky. Nechci, otočím se a zalezu pod pódium. Není to sice můj šálek kávy, ale dá se to poslouchat. Viděl jsem tenkrát tolik kapel, že se mi všechno plete. Nebyl to jen metal, ale i různý alternativy, punk. Klub byl blízko a trávil jsem tam čas, který mi zbýval po škole, brigádách a samozřejmě mojí holce. Teď jsem byl ale naštvaný. 

Tady, v zaplivaným klubu, si připadám mezi svými. Všichni jsou namol, ale usmívají se a je mi fajn. Potkám nějaký holky. Mají dlouhý vlasy, po stranách podholený. Metalový trika a upnutý džíny. Pijou pivo a na tvářích mají rohlíky. Jak se máš, odkud jsi, co studuješ. Proběhne klasická představovačka. Milý a hezký holky. Na mě možná až moc vyzývavý a přítulný. Nevadí, stává se. Fantazie pracuje samozřejmě na plný obrátky, ale na záchodě si opláchnu obličej vodou a když se vrátím, uklidním se. Něco je divně. Chtějí doprovodit. Když jsme někde v polovině cesty, stanou se dvě věci. Jednak mi nabídnou papírky napuštěné nějakým svinstvem a že prý je po tom lepší sex. Pak se jde jedna vyčůrat a hrozně zaječí. Najde tam v kaluži krve mého spolubojovníka z odpoledne. Hrozně nás vyděsí. Rozsekl si hubu a je celý uválený. Ale dýchá. Profackuji jej, ale nepomáhá to. Běžím do budky, co je vedle v ulici a volám záchranku. Když se vrátím, tak tam není nikdo. Ony ty holky normálně zdrhly. Copak se svět zbláznil? Ale asi nechtějí mít průsery. To víte, jsou určitě z dobrých rodin a zde na kolejích při studiu trošku divočí. Jednou budou mít na co vzpomínat. Až budou vařit večeři svým pupkatým starým. Záchranář mě nejdřív seřve. Je prý jen ožralej. 

Už toho mám dost a tak mu řeknu od plic, proč jsem je zavolal. Nevím, jestli se nepraštil nějak do hlavy, netuším, co s jeho dýcháním udělaly drogy. Mám svý zkušenosti s kamarádem, který málem několikrát umřel. Zarazí ho to. Pak už nic neříká. Naloží ho a odjedou. Jdu do pokoje a když se osprchuji, dorazí moje milá. Jaký byl večer, zeptám se a ona vypráví. O svých kamarádkách. A co ty? Necháme to na zítra, jsem hrozně utahanej. Když vstanu, tak se mi všechno vrací postupně, pomalu. Uvědomím si, kolik je mezi lidmi drog. Mnohdy to ani netušíte, neřekli byste to do nich. Tenkrát to nikdo moc neřešil. Trh se začal otevírat. Měl jsem vlastně štěstí, že jsem si prožil s Vencou svoje. Pro mnohé to bylo nové, zakázané ovoce. Mě drogy vždycky hrozně děsily. Čekal nás společný víkend. Během něj mi několikrát moje milá řekne, že bych mohl začít poslouchat už taky něco jiného, než DARKTHRONE. O tom klukovi jsem se potom už dozvěděl jen z doslechu. Prý odjel zpátky domů. Ve škole byl jen chvíli. Kdo ví, kde je mu konec. Zato obě dívky jsem potkával dost často. A to jak ty dvě slušně oblečené dealerky, tak i ty z klubu. Ze všech se staly prdelatý mámy od rodin. Jestlipak si někdy vzpomenou? 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 7. prosince 2024

Interview - NEKUS - A mysterious, dark and cold death doom metal ritual!


Interview with doom death metal band from Germany - NEKUS.

Answered Entity I, thank you!

Recenze/review - NEKUS - Death Apophenia (2024):

Ave NEKUS! It's been a while since your label Sentient Ruin Laboratories sent me an album to review. And immediately with "Death Apophenia" you got to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new album was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Sepulchral Divination”?

Entity I: Hi Jakub, This album is different because we add a second guitarist in the band and the songwriting is more aggressive and atmospheric from the debut album.

Let's go back in history a bit. NEKUS was formed in 2018. The band is composed of all experienced musicians. It's not easy to start again nowadays. How did you guys get together in the first place and why did you choose doom death metal? Your initial work was more black metal…

Entity I: Yes the band formed in 2018 and we work as a duo, Entity III join us short before the recording of the first EP. Since day 1 we wanted play a doom death with some black element.. probably the first ep sound more black because we recorded by ourself and in general have more raw sound.


The new stuff has that cool, clear sound that I really like. Where did you record and who produced the album? I would be interested to know how you worked together, how you got together and why him? What kind of feelings did you leave the studio with?

Entity I: we use the same place that we used for putridarium album, a private house that we build up as studio for live recording. we recorded first live and after we overdub the guitars. The recording, mixing and mastering was again done by Chris (Cyphx-Audio). With Chris i collaborate since Into Coffin last 2 release.. we know each other very well and is become quite easy work together.

When I look at the cover, it reminds me terribly of a scene from an old cemetery in my town, the catacombs. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif?

Entity I: The Cover is a Small details coming from a photo made from one of us.

What are your lyrics about? Where do you get inspiration for them? And what are the lyrics on the new album about?

Entity I : Conceptional inspiration comes mostly from ancient Greek or in general mediterranean concepts of Death. Nekus don’t have lyrics just texts that we use for explain the logic behind the album and the reason of the title. Entity III is the one behind the intellectual side of this project for this album.


NEKUS are a band that when I listen to them I immediately know who they are. You have your own unmistakable signature, expression. A strange dark mood that has a very urgent effect on me. How do you explain that? Do you have a secret formula, a recipe? How do you create new material? I'm talking about the process now.

Entity I: the music is concentrate to bring a dark and evil feeling.. when i play this songs i fall in a trance where the whispering and chanting are getting out without any control.. i just feel it. That’s why i record this music live, where every musician can play using the feeling and not thinking.

The songwriting process of this album is coming from my work at home and in a later point arrange by the other band members. It take me just some hours write some of the songs.. right moment and right mental feeling and riffs coming out with no difficulty, again my lack of music theory help me to be free and write everything my mind want.

Do nature, the outside world, cemeteries influence you in any way? Every time I hear your band I think that you can put such a special mood, melancholy into your songs. A lot of times I took the album to the woods near us, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the beyond.

Entity I: probably more woods that cemetery but you need to be in the right mood for listen this kind of music, for me is the best therapy for survive in this sick world.


Compared to Germany, the Czech Republic is a small country. We have a lot of metal bands here too, but definitely not as many as you guys. I wonder why you have so many dark bands? And I'm not talking about the mainstream, but the underground. How do you explain that? By the way, I recently interviewed the guitarist and vocalist Giona from PUTRIDARIUM and he said that there are maybe only ten people in Marbug who play/listen to death metal. It seems to me that I meet more and more bands from Germany.

Entity I: I’m not the biggest fan of German underground or metal scene, yes there are a lot of band.. evil band or dark… much less… the most pf the black metal band are just “poser” and in death metal there are for sure some good and cool bands (check Morsch if you like darkness death doom) but not more than from other country (The Italian dark sound). About Marburg (again) yes we are like 4/5 people paying in 4/5 bands ahahah

How do you perceive your scene? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are well attended. Plus I feel like the young fans are already listening to something a bit different.

Entity I: Nekus are a solitary entity that is quite difficult to put in a scene… death or Black shows are well attended but most of the time is difficult to understand if the people are there for the music and to support the artist or just for the party. metal culture will never die but for sure is not living is best moment and the young generation are missing every year more and more.


I personally find "Death Apophenia" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

Entity I: thanks for the compliment. we like play live so we will always say yes at the most of possibility to play festival or small shows are all well welcome. the goal is probably bring uncomfortable feeling to the public is listening to us. i don’’t have big dreams, i just wanna be free to transfer the obscurity inside me in music.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

Entity I: i got into music thanks at Iron Maiden when i was 9 years old.. there start my travel with music, role model Steve Harris for the first years as metalhead eheh… first gig was back in italy when i was probably 17 years old with a shitty cover band ( i was playing bass). wild experience… good question probably one of them is getting arrested the same day of my first concert ahah


I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Entity I: Music is everything, i can’t image a day of my life without, i listen everyday a lot of music and i buy records any times i can. buy physical and fuck off Spotify and all digital platforms!

What are NEKUS planning in the near future?

Entity I: there are some shows on plan and a split… so beware!

Thank you very much for the interview, I appreciate it. You probably have an idea of what I'm going to do. Sure, I'll head out into the woods, and I'll take your new album "Death Apophenia" with me. It's excellent! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Entity I: Thanks to you for this interview and welcome into darkness!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - NEKUS - Záhadný, temný a chladný death doom metalový rituál!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Německa - NEKUS.

Odpovídal Entity I, děkujeme!

Recenze/review - NEKUS - Death Apophenia (2024):

Ave NEKUS! Je to už nějaký čas, co mi poslal váš label Sentient Ruin Laboratories album na recenzi. A ihned jste se se s „Death Apophenia“ dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Sepulchral Divination“?

Entity I: Ahoj Jakube, tohle album je jiné, protože jsme do kapely přidali druhého kytaristu a skladby jsou oproti debutovému albu agresivnější a atmosféričtější.

Pojďme trošku do historie. NEKUS vznikli v roce 2018. Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů. V dnešní době není lehké začínat znovu. Jak jste se dali vůbec dohromady a proč jste si zvolili doom death metal? Vaše počáteční tvorba byla spíše black metalová…

Entity I: Ano, kapela vznikla v roce 2018 a fungujeme jako duo, Entity III se k nám připojili krátce před nahráváním prvního EP. Od prvního dne jsme chtěli hrát doom death s nějakým blackovým prvkem... První EP zní asi víc blackově, protože jsme si ho nahrávali sami a celkově má syrovější zvuk.


Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Kde jste nahrávali a kdo vám album produkoval? Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Entity I: Používáme stejné místo, které jsme použili pro album Putridarium, soukromý dům, který jsme si postavili jako studio pro živé nahrávání. Nejprve jsme nahrávali živě a poté jsme přibírali kytary. Nahrávání, mix a mastering opět provedl Chris (Cyphx-Audio). S Chrisem spolupracuji od vydání posledních dvou desek Into Coffin... známe se velmi dobře a spolupráce je docela snadná.

Když se dívám na obal, hrozně mi připomíná jednu scenérii ze starého hřbitova u nás ve městě, z katakomb. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv?

Entita I: Obálka je malý detail pocházející z fotografie jednoho z nás.

O čem jsou vaše texty? Kde pro ně berete inspiraci? A o čem jsou texty na novém albu?

Entita I: Koncepční inspirace vychází především ze starořeckých nebo obecně středomořských představ o Smrti. Nekus nemá texty, jen texty, kterými vysvětlujeme logiku alba a důvod názvu. Entity III stojí za intelektuální stránkou tohoto projektu pro toto album.


NEKUS jsou kapelou, kterou když poslouchám, tak ihned vím, o koho se jedná. Máte svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis, výraz. Zvláštní temné nálady, které na mě působí velmi naléhavě. Čím si to vysvětluješ? Máte nějakou tajnou formuli, recept? Jak tvoříte nový materiál? Myslím tím teď samotný proces.

Entita I: hudba se soustředí na temný a zlý pocit. Když si pustím tuto skladbu, upadnu do transu, kde se šeptání a zpěv dostávají ven bez jakékoliv kontroly... prostě to cítím. Proto tuhle hudbu nahrávám naživo, kde každý hudebník může hrát s využitím pocitu a bez přemýšlení.

Proces psaní písní na tomto albu vychází z mé práce doma a v pozdějším bodě je aranžují ostatní členové kapely. Psaní některých písní mi zabralo jen několik hodin... správný moment a správný duševní pocit a riffy vycházejí bez potíží, opět mi můj nedostatek hudební teorie pomáhá být svobodný a napsat vše, co moje mysl chce.

Ovlivňuje vás nějak příroda, okolní svět, hřbitovy? Já pokaždé, když slyším vaší kapelu, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde v záhrobí.

Entity I: asi víc lesů než hřbitov, ale na poslech takové hudby musíte mít správnou náladu, pro mě je to nejlepší terapie, jak přežít v tomto nemocném světě.


Oproti Německu je Česká republika malá země. Máme tu taky spoustu metalových kapel, ale tolik jako vy rozhodně ne. Zajímalo by mě, proč se u vás daří tolika temným kapelám? A to teď nemluvím o mainstreamu, ale o undergroundu. Čím si to vysvětluješ? Mimochodem, nedávno jsem dělal rozhovor s kytaristou a vokalistou Gionou z PUTRIDARIUM a ten tvrdil, že v Marbugu je snad jenom deset lidí, co hrají/poslouchají death metal. Mě přitom přijde, že se s kapelami z Německa setkávám čím dál častěji.

Entity I: Nejsem největší fanoušek německého undergroundu nebo metalové scény, ano, je tam spousta kapel... zlých nebo temných... mnohem méně... většina black metalových kapel je jen „pozérská“ a v death metalu je určitě pár dobrých a skvělých kapel (podívejte se na Morsch, pokud máte rádi temný death doom), ale ne více než z jiných zemí (italský temný zvuk). Ohledně Marburgu (opět) ano, jsme jako 4/5 lidí hrajících ve 4/5 kapelách ahahah

Jak vnímáš vaši scénu? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného.

Entita I: Nekus jsou solitérní entita, kterou je docela těžké zařadit do nějaké scény... deathové nebo blackové koncerty jsou sice hojně navštěvované, ale většinou je těžké pochopit, jestli jsou tam lidi kvůli hudbě a podpoře umělce, nebo jen kvůli party. Metalová kultura nikdy nezemře, ale určitě neprožívá nejlepší období a mladá generace chybí rok od roku víc a víc.


Mě osobně připadá „Death Apophenia“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Entity I: díky za kompliment. Rádi hrajeme naživo, takže vždycky řekneme ano, když bude možnost zahrát si na festivalu nebo na malém koncertě, vše je vítáno. cílem je pravděpodobně přinést nepříjemný pocit publiku, které nás poslouchá. nemám velké sny, jen chci být svobodný a přenést tu nejasnost, kterou v sobě mám, do hudby.

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

Entita I: k hudbě jsem se dostal díky Iron Maiden, když mi bylo 9 let... tam začala moje cesta s hudbou, vzor Steve Harris pro první roky jako metalista eheh... první koncert byl v Itálii, když mi bylo asi 17 let s posranou cover kapelou (hrál jsem na basu). Divoká zkušenost... dobrá otázka, pravděpodobně jedna z nich je zatčení v den mého prvního koncertu ahah.


Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Entita I: Hudba je všechno, nedokážu si bez ní představit ani den svého života, každý den poslouchám spoustu hudby a kupuju si desky, kdykoli můžu. Kupuju fyzickou hudbu a kašlu na Spotify a všechny digitální platformy!

Co chystají NEKUS v nejbližší době?

Entita I: v plánu je několik koncertů a splitek... takže pozor!

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Death Apophenia“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Entita I: Děkujeme vám za rozhovor a vítáme vás v temnotě!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 6. prosince 2024

Recenze/review - PANZERCHRIST - Maleficium Part I (2024)


PANZERCHRIST - Maleficium Part I
CD 2024, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Vždycky jsem rád sledoval šelmy na lovu. Jejich soudržnost, touhu zabíjet, jejich nadšení a hladové oči podlité krví. V přírodě to takhle funguje odnepaměti a i když někdy najdu roztrhaná těla kousek od cesty, tak mě tenhle koloběh života a smrti stále fascinuje. My lidé, na svoje pradávné pudy a reflexy někdy zapomínáme. Jsem potom vždycky rád, když se setkám s kapelami, které uctívají staré pořádky, hrají opravdově a upřímně. Dánským PANZERCHTIST jsme se na našich stránkách již několikrát věnovali. Jsem starý fanoušek, který sleduje vývoj téhle smečky od jejich počátků.

Pokaždé, když dojde ke změnám v sestavě, jsem samozřejmě na pozoru. Vokál je vždy výraznou změnou, ale musím podepsat vlastní krví, že zpěvačka Sonja odvedla perfektní práci (ostatně, stejně jako minule). Její jedovatý zpěv krásně doplňuje celkovou chladnou a temnou atmosféru. A zároveň je výrazným prvkem. To samé se dá napsat i o novém bubeníkovi Ove Lungskovi. Jakoby se kapela znovu vydala na lov. 


Novinka je takovým volným pokračováním věcí minulých. Kapela nadále sází na pochmurné nálady, na ostré riffy, divoké bicí a jasný, zřetelný rukopis. Nové skladby jsou napsány velmi podmanivě a je z nich cítit taková ta sirnatá aura, kterou musí ocenit každý poctivý fanoušek black a death metalu. Pokaždé, když se s novou nahrávkou setkám, připadám si jako na starodávném obřadu pro vyvolávání temných sil. Jsem spolu s PANZERCHRIST zpátky v době inkvizice, upalování čarodějnic. Vnímám spalující oheň, který olizuje nejdříve moje nohy, aby mě potom spálil na popel. Nová deska "Maleficium Part I" má na mě velmi podobný účinek. Nejdříve kolem mě chodila jako nějaký mlhavý přízrak, děsila mě ve snech, stala se mojí noční můrou. Měl jsem neodbytný pocit, že mě někdo sleduje, že jsem se stal lovenou kořistí. Pokud máte rádi kapely jako GOD DETHRONED, VADER, NECROPHOBIC, DARK FUNERAL, BELPHEGOR, neváhejte ani chvilku. Dánové potvrzují svůj kultovní status. Navíc se nejedná o žádné album "z povinnosti". Naopak, novinka je živoucím, pestrým organismem, který vás sežere zaživa. Navíc, a píšu to u každé poctivé desky, mě baví novinku poslouchat a rád se k ní vracím. Poslední dobou se čím dál častěji toulám jen tak v lesích. A samozřejmě rád poslouchám stále dokola "Maleficium Part I". Vždycky jsem rád sledoval šelmy na lovu. Jejich soudržnost, touhu zabíjet, jejich nadšení a hladové oči podlité krví. V přírodě to takhle funguje odnepaměti a i když někdy najdu roztrhaná těla kousek od cesty, tak mě tenhle koloběh života a smrti stále fascinuje. Temný, mrazivý black death metal z toho nejhlubšího podzemí! Budete upáleni za své nekonečné rouhání! 

Asphyx says:

I've always loved watching beasts on the hunt. Their cohesion, their desire to kill, their enthusiasm, their hungry, bloodshot eyes. It's the way it's always worked in nature, and even though I sometimes find dismembered bodies just off the road, I'm still fascinated by this cycle of life and death. We humans sometimes forget our ancient instincts and reflexes. I'm always glad, then, when I come across bands that revere the old ways and play with realness and honesty. We have covered the Danish PANZERCHTIST several times on our website. I'm an old fan who has followed the evolution of this pack since their early days.

Every time there are line-up changes, I am of course on the lookout. The vocals are always a significant change, but I have to sign with my own blood that singer Sonja did a perfect job (like last time, anyway). Her venomous vocals beautifully complement the overall cold and dark atmosphere. And at the same time she is a distinctive element. The same can be written about the new drummer Ove Lungsk. It's as if the band has gone hunting again. 


The novelty is such a loose continuation of things past. The band continues to rely on gloomy moods, sharp riffs, fierce drums and a clear, distinct signature. The new songs are written in a very captivating way and there is that siren aura that every honest fan of black and death metal must appreciate. Every time I encounter a new record, I feel like I'm at an ancient ceremony for summoning dark forces. I'm back in the time of the Inquisition, burning witches together with PANZERCHRIST. I feel the burning fire licking my feet first, then burning me to ashes. The new album "Maleficium Part I" has a very similar effect on me. At first it walked around me like some kind of misty specter, haunting my dreams, becoming my nightmare. I had the insistent feeling that I was being watched, that I had become prey. If you like bands like GOD DETHRONED, VADER, NECROPHOBIC, DARK FUNERAL, BELPHEGOR, don't hesitate a moment. The Danes confirm their cult status. What's more, this is no "out of obligation" album. On the contrary, the novelty is a living, colorful organism that will eat you alive. Moreover, and I write this with every honest album, I enjoy listening to the novelty and I love coming back to it. I've been wandering around in the woods more and more lately. And of course I like to listen to "Maleficium Part I" over and over again. I've always loved watching the beasts on the hunt. Their cohesion, their desire to kill, their enthusiasm, their bloodshot, hungry eyes. It's the way it's always worked in nature, and even though I sometimes find dismembered bodies just off the road, I'm still fascinated by this cycle of life and death. Dark, frosty black death metal from the deepest underground! You will be burned for your endless blasphemies!


about PANZERCHRIST on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Blood Leeches
2. Weak Is The Flesh
3. Mist On The Moat
4. Confessions
5. Sister Death
6. Curse Of Desire
7. Savage Daughter
8. Ritual

Lineup:
Michael Enevoldsen - bass, keyboards
Frederik O’Carroll - guitars
Sonja Rosenlund Ahl - vocals
Danny Bo - guitars
Ove Lungskov - drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine