DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 5. prosince 2024

Recenze/review - SVARTTJERN - Draw Blood (2024)


SVARTTJERN - Draw Blood
CD 2024, Soulseller Records, Season Of Mist

for english please scroll down

Další mrtvola bez srdce, další hrob, zneuctěný a prokletý. Daleko na severu, v temných lesích nicoty, byla kdysi pohřbívána těla těch, kteří věřili v sílu absolutní tmy. Hluboko do zmrzlé země, aby se nevrátila. Aby se nepřišla pomstít. Jenže to nepomohlo. Bestie se znovu probudily a touží po čerstvé krvi. Stále uctívají Satana, svého pána i nekonečný nihilismus. Norští black metalisté SVARTTJERN jsou po dlouhých čtyřech letech zpět, aby mezi nás nadále šířili pradávné black metalové choroby.

Jejich hudba je opět mrazivá, nasáklá zkaženou krví a takovou tou poctivou uvěřitelností, kterou mám u téhle smečky tolik rád. Napíšu to rovnou, aby bylo jasno, nové album "Draw Blood" se opravdu povedlo. Ihned se mi dostalo do žil a způsobilo zástavu srdce. Jedná se o velmi povedenou záležitost, o black metal v jeho ryzí podobě. 


Vždycky jsem měl raději black metal, který je klasický, opravdový. Dodnes mě fascinuje syrovost, nekonečné rouhání, taková ta starodávná patina, která se těžko popisuje, ale každý fanoušek ví, o co se jedná. Nové skladby jsou napsány velmi uvěřitelně. Navenek působí chladně a nehumánně, uvnitř hoří jasným plamenem. Jsou ukovány z té nejkvalitnější oceli, to je bez debat. Norové volně navazují na své vlastní kořeny a dělají to velmi zkušeně, s grácií starých mistrů v oboru. Nepřinášejí žádné zbytečnosti, nic vás nebude rozptylovat. Budete zavřeni do staré prašivé kobky, mučeni hladem, budou na vás prováděny ty nejodpornější rituály inkvizice. Nikdy neodvoláte, nadále budete věřit v jediný pravý a ryzí black metal. Máte rádi smečky jako VREID, TAAKE, RAGNAROK, TSJUDER, ENTHRONED, CARPATHIAN FOREST, DARKTHRONE, BEHEMOTH? Potom se vám bude líbit i nová deska "Draw Blood". Na to vám přísahám, amen! Povedl se zvuk (Malphas - mixing, mastering), který je jasnou definicí stylu. Jakoby k nám SVARTTJERN přišli z nekonečné temnoty a chladu severských lesů. A přinesli nám hudbu, u které ožívají prokletí a tančí se spolu s démony na starých hrobech. Je to vlastně k dokonalosti vybroušeny černý drahokam. Kus prašiviny, ostatky kostí, hniloba i špína, zvrácená modlitba, misantropie, totální zlo. Další mrtvola bez srdce, další hrob, zneuctěný a prokletý. Daleko na severu, v temných lesích nicoty, byla kdysi pohřbívána těla těch, kteří věřili v sílu absolutní tmy. Hluboko do zmrzlé země, aby se nevrátila. Aby se nepřišla pomstít. Jenže to nepomohlo. Bestie se znovu probudily a touží po čerstvé krvi. Nihilistický, misantropický, mrazivý a temný black metal, který vám vyrve srdce z těla! Ostrý vichr ze severu!

Asphyx says:

Another heartless corpse, another grave, dishonored and cursed. Far to the north, in the dark forests of nothingness, were once buried the bodies of those who believed in the power of absolute darkness. Deep into the frozen earth, never to return. So it won't come for revenge. But it didn't help. The beasts have reawakened and are hungry for fresh blood. They still worship Satan, their master and endless nihilism. Norwegian black metallers SVARTTJERN are back after four long years to continue spreading the ancient black metal diseases among us.

Their music is once again chilling, soaked in wicked blood and that honest believability I love so much about this pack. I'll write it right out to make it clear, the new album "Draw Blood" is a real success. It immediately got into my veins and caused my heart to stop. This is a very accomplished affair, black metal in its purest form.


I've always preferred black metal, which is classic, real. To this day I'm still fascinated by the rawness, the endless blasphemy, that old patina that's hard to describe but every fan knows what it's all about. The new songs are written very believably. Outwardly they seem cold and inhuman, inside they burn with a bright flame. They're forged from the finest steel, there's no doubt about that. The Norwegians are loosely following their own roots and doing it with great skill, with the grace of old masters in the field. They don't bring any unnecessary things, nothing will distract you. You will be locked in a dingy old dungeon, tortured with hunger, and subjected to the most hideous rituals of the Inquisition. You will never recant, you will continue to believe in the one true and pure black metal. Do you like bands like VREID, TAAKE, RAGNAROK, TSJUDER, ENTHRONED, CARPATHIAN FOREST, DARKTHRONE, BEHEMOTH? Then you will also like the new album "Draw Blood". I swear to you, amen! The sound (Malphas - mixing, mastering) is a clear definition of the style. As if SVARTTJERN came to us from the endless darkness and cold of the Nordic forests. And they brought us music that makes curses come alive and dance with demons on old graves. It's actually a black gem cut to perfection. A piece of dirt, the remains of bones, rot and filth, perverted prayer, misanthropy, total evil. Another heartless corpse, another grave, dishonored and cursed. Far to the north, in the dark forests of nothingness, were once buried the bodies of those who believed in the power of absolute darkness. Deep into the frozen earth, never to return. So it won't come for revenge. But it didn't help. The beasts have reawakened and are hungry for fresh blood. Nihilistic, misanthropic, freezing and dark black metal that will rip your heart out! A sharp wind from the north!



about SVARTTJERN on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
01. Determination
02. Follow Through
03. Draw Blood
04. Don't Contain Your Lust
05. Erect Your Congregation
06. Lick My Flesh
07. Chop, Slit, Flay
08. Aluminium Bat Domina
09. Under My Thumb (Rolling Stones Cover)
10. Sin, Offer, Obey

LINE-UP
HansFyrste - Vocals
HaaN - Guitars
Fjellnord - Guitars
Malphas - Bass
Audun - Drums


středa 4. prosince 2024

Recenze/review - TROLLCAVE - Adoration of the Abyssal Trespasser (2024)


TROLLCAVE - Adoration of the Abyssal Trespasser
EP 2024, Me Saco Un Ojo / BlackSeed

for english please scroll down

Neexistuje už žádná naděje. Marně se díváš na měsíc zářící do tmy. Bylo rozhodnuto, že zemřeš v temné a chladné kobce. Pomalu se dostáváš do podivného stavu mezi naším a oním světem. Nahlížíš na druhou stranu. O hladu a vodě sleduješ krysy, čekající na kus čerstvého masa. Bez spánku se modlíš k nebi, ale odpovědi nikdy nepřijdou. Jsi navěky ztracený v nekonečných močálech věčnosti. Někdy přemýšlíš o tom, zda by nebylo lepší vzít do rukou rezavou žiletku, kterou ti nechali kousek od postele.

Poslouchat novou desku funeral doom death metalových maniaků TROLLCAVE je pro mě osobně velmi náročnou záležitostí. Jsem pro podobné, do krvavé mlhy zahalené motivy možná až příliš vnímavý. Stačilo několik prvních tónů a ihned jsem viděl ve stínech čekající démony. Kapela z Barcelony, složená ze samých zkušených muzikantů, přichází s děsivě chladnou mantrou, kterou si budete opakovat každý den ve své kobce.


Celá tvorba španělských tmářů je volně inspirována kapelami jako DISEMBOWELMENT, WINTER, EVOKEN. Samozřejmě s tím, že pánové přidávají do hudby své vlastní nápady a invenci. Novinka obsahuje dvě skladby, které jsou nejdříve jenom takovou vzdálenou ozvěnou. Postupně se ale začnou kolem vás plazit, jako klubko jedovatých hadů, kteří vás postupně uhranou a uštknou. Poslouchat "Adoration of the Abyssal Trespasser" je jako se dívat na špinavou řeku plnou shnilých mrtvol. Tohle je hudba do starých katakomb, s masivním a plesnivým zvukem, s obalem, který vše krásně doplňuje. Myslím si, vím to, že takovéto nahrávky se musí poslouchat srdcem. Ta pomalost, smutek, chlad i tma, tvoří spolu s riffy a melodiemi pohřební celek, který zajisté ocení nejen všichni fanoušci stylu. TROLLCAVE otevírají staré, dlouho neléčené rány, vymačkávají z nich zkaženou krev. Brával jsem si často desku na dlouhé procházky lesem a pokaždé jsem skončil na starém pohřebišti. Začali přede mnou ožívat bolestivé příběhy, plné utrpení, strachu a beznaděje. Novinka je hodně tíživým albem, způsobujícím slabším povahám stavy, podobné depresím. Jednotlivé motivy mě obejmuly, jako pavučiny, dosud omotané kolem prašivých mrtvol. Do kostí, i do podvědomí se mi dostal chlad. Díval jsem se do tmy a sledoval oči prokletých, čekajících na svoji příležitost. Neexistuje už žádná naděje. Marně se dívám na měsíc, zářící do tmy. Bylo rozhodnuto, že zemřu v temné a chladné kobce. Pomalu se dostávám do podivného stavu mezi naším a oním světem. Nahlížím na druhou stranu. Přiznávám a podepisuji vám vlastní krví, že tohle album se povedlo na výbornou. Nelze jinak, než vám jej doporučit. Ponurá, plazivá funeral doom death metalová hniloba, která se vám dostane do podvědomí! Chlad a absolutní tma!

Asphyx says:

There is no hope. You look in vain at the moon shining into the darkness. It has been decided that you will die in a dark and cold dungeon. Slowly, you're slipping into a strange state between our world and the next. You're looking at the other side. You watch the rats waiting for a piece of fresh meat. Without sleep, you pray to heaven, but the answers never come. You are forever lost in the endless swamps of eternity. Sometimes you wonder if it wouldn't be better to pick up the rusty razor blade they left by your bed.

Listening to the new album by funeral doom death metal maniacs TROLLCAVE is a very challenging thing for me personally. I'm perhaps a little too receptive to similar themes shrouded in a bloody mist. The first few notes were enough and I immediately saw demons waiting in the shadows. The band from Barcelona, made up of all experienced musicians, come up with an eerily cool mantra that you'll find yourself repeating every day in your dungeon.


The entire output of the Spanish darkies is loosely inspired by bands like DISEMBOWELMENT, WINTER, EVOKEN. Of course, the gentlemen add their own ideas and inventiveness to the music. The new album contains two tracks that are at first just such a distant echo. Gradually, however, they start to crawl around you, like a ball of poisonous snakes that gradually enchant and bite you. Listening to "Adoration of the Abyssal Trespasser" is like looking at a dirty river full of rotting corpses. This is music for the old catacombs, with a massive and moldy sound, with a cover that complements everything beautifully. I think, I know, that records like this have to be listened to with the heart. The slowness, the sadness, the coldness and the darkness, together with the riffs and melodies, form a funereal whole that will surely be appreciated not only by all fans of the style. TROLLCAVE open old, long untreated wounds, squeezing out the tainted blood. I used to take the album on long walks through the woods often, and each time I ended up in an old burial ground. Painful stories, full of suffering, fear and hopelessness, began to come alive before me. The new album is a very depressing album, causing depression-like states in weaker characters. Individual motifs embraced me, like cobwebs still wrapped around mangy corpses. A chill came into my bones, and into my subconscious. I stared into the darkness, watching the eyes of the damned, waiting for their opportunity. There is no hope now. I look in vain at the moon, shining into the darkness. It was decided that I would die in a dark and cold dungeon. Slowly, I'm slipping into a strange state between our world and the next. I look to the other side. I confess and sign with my own blood that this album has been a great success. I cannot but recommend it to you. Grim, creeping funeral doom death metal rot that will get into your subconscious! Cold and absolute darkness!


Tracklist:
1. Intro / Grotesque Abyssal Trespasser
2. Abominator’s Diseased Carrion



úterý 3. prosince 2024

Recenze/review - GOLGOTHAN REMAINS - Bearer of Light, Matriarch of Death (2024)


GOLGOTHAN REMAINS - Bearer of Light, Matriarch of Death
EP 2024, Dark Descent Records

for english please scroll down

Zlo a nenávist číhají ve stínu. Nejdříve se jenom dívají, sledují bolest a utrpení. Potom, když je nejhlubší noc a v močálech tančí nemrtví, tak vylezou na povrch a sežerou vás jako příšera z těch nejděsivějších snů. Australští GOLGOTHAN REMAINS hrají hudbu, která je morbidním soundtrackem k mlhavým stínům, přicházejícím z onoho světa. Jedná se o surový, maniakální black death metal, který smrdí sírou.

Kapele jsme se u nás na stránkách již několikrát samozřejmě věnovali. Nové EP je volným pokračováním věcí minulých. Je morbidním obřadem pro vyvolávání temných sil. Je pradávným rituálem, u kterého hoří černé ohně. Smrt, Satan i démoni se usmívají. 


Říká se, že krev nelze jen tak vyměnit. Pokud budete poslouchat "Bearer of Light, Matriarch of Death", budou ve vašich žilách kolovat černé kousky ledu, hnisu a špíny. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, divoce a i když působí navenek chladně a syrově, uvnitř hoří a pálí. Pokaždé jsem počkal, až se setmělo. Nechal jsem démony, aby vylezli ze stínu. Teprve potom, když se mi dostal chlad do kostí, vyniklo tohle EP nejvíce. Líbí se mi zvuk, oceňuji i motiv na obalu. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Pokud jste fanoušci podobné muziky (IMMOLATION, INCANTATION, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, DISMA, FATHER BEFOULED, CRUCIAMENTUM), tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zahnívajícího masa i morbidních melodií. Australané umí složit motivy, které jsou neotřelé, neklidné, nihilistické, mocné a divoké. Přijměte pozvání do opravdového, reálného a vroucího pekla. Stačí zapnout play a sestoupit dolů do katakomb. Dívám se do tmy a sleduji těla hříšníků, jak trpí vlastním svědomím. Na téhle nahrávce se mi líbí, že je uvěřitelná, opravdová, reálná, že má v sobě takový ten drive a pradávnou sílu. Neklid a nihilismus. Nová deska se pro mě stala na dlouhou dobu velmi dobrým průvodcem v říši stínů. Nemohu jinak, než vám ji doporučit. Pokud máte tento styl rádi, neváhejte ani chvilku. Zlo a nenávist číhají ve stínu. Nejdříve se jenom dívají, sledují bolest a utrpení. Potom, když je nejhlubší noc a v močálech tančí nemrtví, tak vylezou na povrch a sežerou vás jako příšera z těch nejděsivějších snů. Black death metalový chlad a tma, které se vám dostanou do kostí i do podvědomí! Krvavé stíny démonů!


Asphyx says:

Evil and hatred lurk in the shadows. At first they just watch, watching the pain and suffering. Then, when the night is deepest and the undead dance in the swamps, they come out and eat you like a monster from your wildest dreams. Australia's GOLGOTHAN REMAINS play music that is a morbid soundtrack to the hazy shadows that come from beyond. This is raw, maniacal black death metal that reeks of brimstone.

Of course, we have already covered the band several times on our site. The new EP is a loose continuation of things past. It is a morbid ritual for summoning dark forces. It is an ancient ritual where black fires burn. Death, Satan and demons smile.


They say you can't just change blood. If you listen to "Bearer of Light, Matriarch of Death", black chunks of ice, pus and dirt will flow through your veins. The songs are written in a very urgent, fierce way and even though they seem cold and raw on the outside, they burn and scorch on the inside. Each time I waited until it was dark. I let the demons come out of the shadows. It was only when the chill got into my bones that this EP stood out the most. I like the sound, I appreciate the motif on the cover. Formally, everything is in the best order. If you are a fan of similar music (IMMOLATION, INCANTATION, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, DISMA, FATHER BEFOULED, CRUCIAMENTUM), don't hesitate a moment. You will get a fair portion of rotting meat and morbid melodies. The Aussies know how to compose themes that are novel, restless, nihilistic, powerful and ferocious. Accept the invitation to a true, real and seething hell. Just turn on the play and descend down into the catacombs. I look into the darkness and watch the bodies of sinners suffer from their own consciences. What I like about this record is that it's believable, real, it has that drive and ancient power to it. Restlessness and nihilism. The new record has become a very good guide for me in the realm of shadows for a long time. I cannot but recommend it to you. If you like this style, don't hesitate a moment. Evil and hatred lurk in the shadows. At first they just watch, watching the pain and suffering. Then, when the night is deepest and the undead are dancing in the swamps, they come out and eat you like a monster from your most terrifying dreams. Black death metal coldness and darkness that will get into your bones and subconscious! Bloody shadows of demons!



about GOLGOTHAN REMAINS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Methuselah 
02. Tribulation 
03. Necropoles 
04. Andromeda

pondělí 2. prosince 2024

Recenze/review - GORGON - For Those Who Stay (2024)


GORGON - For Those Who Stay
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Dusím se ve špinavé a chladné vodě. V kostech se mi usadil mráz a kolem se vznáší těla utopenců. Hudba nás stahuje do hlubin, do podzemí. Potkáváme černé ohně, zapálené na břehu řeky smrti. Osamoceni ve svých děsivých myšlenkách posloucháme nové album francouzské black metalové legendy GORGON. Jejich cesta započala kdysi dávno, v roce 1991, potom byla na mnoho let přerušena. V roce 2017 následoval návrat ve velkém, majestátním stylu.

Letos pánové navazují na všechny ty roky rouhání a hanobení svatých ostatků. Při společných rituálech potkáte spoustu ledových melodií, drásavých pasáží i drtivých bicích. A samozřejmě chorobami nasáklý vokál. Francouzi nám letos umíchali velmi jedovatý koktejl. Když jej ochutnáte, stanete se na něm závislí jako já. Vaše umírání bude velmi bolestivé. Spadnete po zádech do temné hlubiny a přejdete na druhou stranu. Nové album ve mě probudilo spoustu nočních můr. Povedlo se po všech stránkách.


Na starém black metalu se mi vždy líbila autenticita, uvěřitelnost. Pokaždé jsem si představoval, že během poslechu potkávám stíny nemrtvých. GORGON tohle všechno umí na výbornou. Samozřejmostí je vynikající zvuk, u kterého budete mezi prsty prosévat prach svých předků. Stylový je i obal, který jenom potvrzuje moje domněnky o návratu prokletých zpátky na zem. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si do odstínů šedé zabarvené nálady. Beru do rukou znovu lopatu a exhumuji další hrob padlého kněze. Jsem rád, když si mohu poslechnout podobná alba, jako je "For Those Who Stay". Je pro mě potvrzením, že záhrobí je stále silné ve svých základech. Francouzští tmáři hrají klasicky, přesvědčivě, podobných způsobem, jako to staré smečky umí. Melodie se zde potkávají s agresivitou. Nová nahrávka je sice tradiční, ale zároveň živá a se spoustou zajímavých momentů. Pro mě je potom hlavní a zásadní, že mě baví ji poslouchat a vracet se k ní. Kapela působí jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili, aby nás spálili na popel. Mají za sebou armádu nemrtvých a démonů. A to, prosím pěkně, si v tomto stylu hodně vybírám. Jako bych byl odsouzený za kacířství a čekal na upálení v chladné kobce. Ostatní se klaní k dávno padlým modlám a věří kněžím, kteří lžou. Jsem rád, že ještě existují kapely, které umí svojí hudbou zapálit pradávné ohně. GORGON to navíc dělají s elegancí starých mistrů. Připomínají mi smečku vzteklých prašivých psů, kteří stráží vchod do podsvětí. Dusím se ve špinavé a chladné vodě. V kostech se mi usadil mráz a kolem se vznáší těla utopenců. Hudba nás stahuje do hlubin, do podzemí. Potkáváme černé ohně, zapálené na břehu řeky smrti. Mrazivý, temný a drásavý black metal, u kterého vám začnou hořet stigmata! Budete navěky prokleti! 

Asphyx says:

I'm suffocating in dirty, cold water. A chill has settled in my bones and the bodies of drowning men float around. The music pulls us down into the depths, underground. We meet black fires lit on the banks of the river of death. Alone in our terrifying thoughts, we listen to the new album by French black metal legend GORGON. Their journey began long ago, in 1991, then was interrupted for many years. A return in 2017 followed in grand, majestic style.

This year, the gentlemen are following up on all those years of blasphemy and defamation of holy relics. You'll encounter plenty of icy melodies, poignant passages, and crushing percussion during their communal rituals. And, of course, disease-soaked vocals. The French have mixed us a very poisonous cocktail this year. If you taste it, you'll become as addicted to it as I am. Your dying will be very painful. You'll fall on your back into the dark depths and cross over to the other side. The new album has awakened a lot of nightmares in me. It's a success in every way.


What I always liked about old black metal was the authenticity, the believability. I always imagined I was meeting the shadows of the undead while listening to it. GORGON can do all that perfectly. Of course there is an excellent sound that will make you sift the dust of your ancestors between your fingers. The packaging is stylish too, which only confirms my speculation about the return of the damned back to earth. I sway contentedly to the rhythm, reveling in the shades of grey tinged mood. I pick up the shovel again and exhume another grave of a fallen priest. I'm happy to listen to albums like "For Those Who Stay". It is a confirmation to me that the beyond is still strong in its foundations. The French obscurantists play in a classic, convincing way, similar to the way the old packs can. Melody meets aggression here. The new recording is traditional, but at the same time lively and with a lot of interesting moments. For me, the main thing is that I enjoy listening to it and coming back to it. The band seems like the horsemen of the apocalypse who have returned to burn us to ashes. They have an army of undead and demons behind them. And please, I'm picking on this style a lot. It's like I've been convicted of heresy and am waiting to be burned in a cold dungeon. Others bow to long-fallen idols and believe priests who lie. I'm glad there are still bands that can light ancient fires with their music. And GORGON do it with the elegance of the old masters. They remind me of a pack of rabid mangy dogs guarding the entrance to the underworld. I'm suffocating in dirty, cold water. A chill has settled in my bones and the bodies of drowned men float around. The music pulls us down into the depths, into the underground. We meet black fires lit on the banks of the river of death. A freezing, dark and thrilling black metal that will make your stigmata burn! You will be damned forever!





Tracklisting:
1. For Those Who Stay (5:05)
2. Tod. Mort. Death. (2:39)
3. Next To The Mill (3:11)
4. Hypnotic Fire (3:49)
5. Vatican's Fall (3:11)
6. The Art Of Dying (2:58)
7. Despicable Beggars (4:56)
8. Shelter (3:33)
9. When It Rains In Hell (3:47)
10. Troops Of The Fallen (4:13)
11. Deserters As Prey (3:17)



Recenze/review - APOCRYPHAL - Facing The End (2024)


APOCRYPHAL - Facing The End
CD 2024, The Circle Music

for english please scroll down

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem četl jednu sci-fi knihu. Příběh pojednával o tom, jak lidstvo vyhyne, jak se samo svojí hloupostí a pýchou skoro vyhubí. Vše začne znovu, po velkém restartu. Nový směr, nový začátek. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem poprvé poslouchal nové album francouzských melodiků APOCRYPHAL. Nejdříve jsem zapátral ve svých archívech a našel v nich desku "Black Dreams of Silence" z roku 1999. Ihned se mi v hlavě vrátily vzpomínky. Pánové tenkrát hráli atmosférický death metal s takovou tou zasněnou progresivní aurou.

Letos se kapela vrátila a začala znovu. Angažovala do svých řad zpěváka Björna "Speeda" Strida (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), který jako vždy odvedl skvělou práci. Nový směr je určen - severský melodický death metal. Dostanete vskutku zajímavé a neotřelé album. 


Tahle kapela měla vždy svůj vlastní výraz, rukopis, chcete-li. Skladby v sobě sice mají spoustu styčných bodů se švédskými melodickými kapelami, ale jsou v nich i velmi zajímavé momenty, plné krvavé mlhy, melancholie a chladu. Zvuk řeže jako ostré čepele čerstvě nabroušených nožů, je čistý, energický, divoký (Nino Helfrich - mastering). Novinka je opatřena i zdařilým obalem (Valnoir). Motiv opravdu chápu jako začátek konce našeho světa. Zkrátka a dobře, vždycky jsem měl rád skupiny, které vědí co a jak chtějí hrát. Mají jasný směr a baví mě jejich hudbu poslouchat. Nevím jak vy, ale já jsem si nejvíc užíval "Facing The End" v autě. Představte si silný motor pod kapotou, prázdnou dálnici před sebou a v dáli svítá v mlze slunce. Také cítíte tu svobodu, naléhavost, také se vám riffy a melodie doslova zadírají pod kůži? Já ano, a to i přesto, že na podobné návraty po tolika letech příliš nevěřím. Většinou se jedná jen o obyčejné ozvěny starých časů. Jenže Francouzi na to jdou jinak. Svěže, zajímavě, mezi muzikanty funguje chemie a z jednotlivých pasáží je cítit drive a síla. Takový ten pradávný heavy efekt, který vždy odlišoval obyčejné kapely od těch dobrých. APOCRYPHAL ale nepřicházejí jenom se slušně odvedeným řemeslem. Naopak, songy žhnou pod povrchem. Jednou jsou vznešené, jindy zemité a zaseknou do vás svůj dráp. Všem je asi jasné, že jako planeta postupně směřujeme ke svému zániku. Než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, opravdového, nebál bych se napsat magického a vznešeného. Nemohu jinak, než vám album doporučit. Chladný, severský melodický death metal, který hoří uvnitř! 

Asphyx says:

A long time ago, when I was a young boy, I read a science fiction book. The story was about how mankind would become extinct, how it would almost wipe itself out through its own stupidity and pride. It all starts again, after the great reboot. A new direction, a new beginning. I remembered it when I first listened to the new album by French melodic artists APOCRYPHAL. First I dug into my archives and found the 1999 album "Black Dreams of Silence". Immediately the memories came back to me. Back then the gentlemen played atmospheric death metal with that dreamy progressive aura.

This year the band came back and started again. They recruited vocalist Björn "Speed" Strid (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), who did a great job as always. The new direction is set - Nordic melodic death metal. You will get a really interesting and novel album. 


This band has always had its own expression, its own handwriting, if you will. The songs have a lot of points of contact with Swedish melodic bands, but there are also very interesting moments, full of bloody fog, melancholy and coldness. The sound cuts like sharp blades of freshly sharpened knives, it's clean, energetic, fierce (Nino Helfrich - mastering). The novelty is also provided with a successful cover (Valnoir). I really understand the motif as the beginning of the end of our world. In short, I've always liked bands that know what and how they want to play. They have a clear direction and I enjoy listening to their music. I don't know about you, but I enjoyed "Facing The End" in the car the most. Imagine a powerful engine under the hood, an empty highway in front of you, and the sun shining through the fog in the distance. Do you also feel the freedom, the urgency, do the riffs and melodies literally get under your skin? I do, even though I don't really believe in such comebacks after so many years. Most of the time they are just simple echoes of the old days. But the French have a different approach. It's fresh, interesting, the chemistry between the musicians works, and the individual passages have a sense of drive and power. That ancient heavy effect that has always distinguished ordinary bands from the good ones. But APOCRYPHAL don't just come with decent workmanship. On the contrary, the songs are glowing under the surface. At times they are sublime, at others earthy and sink their claws into you. It's probably clear to everyone that we are gradually heading towards our demise as a planet. But before that happens, I'm going to listen to this record. It has something appealing, real, I wouldn't be afraid to write magical and sublime. I cannot but recommend the album to you. Cold, Nordic melodic death metal that burns inside!



tracklist:
1. Smells Like The End Of The World
2. All Is Empty
3. He Forgot You
4. It Wasn’t So Complicated
5. Plague Doctor
6. My Hero Inside
7. Just Behind
8. Swallow My Lies
9. Taste My Hate
10. Stella
11. From Depths



neděle 1. prosince 2024

Recenze/review - RAZVALINA - Zatirani (2024)


RAZVALINA - Zatirani
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Ráno vstaneš a bojíš se otevřít zprávy. Všude jenom násilí, války a nenávist. Kousek od tvého domu se stala další vražda. Smrt zase jednou obchází kolem a usmívá se. Nakonec stejně všichni zemřeme. Nemám řešení, jak z toho ven. Co ale dobře vím je, že existují kapely, které mě dokáží přenést na druhou stranu, za oponu, do země nekonečných stínů. Je zde absolutní tma, chlad a hlavně klid, abych se mohl soustředit na hudbu. Potkávám své vlastní démony a vyhledávám desky, u kterých praskají víka od rakví.

RAZVALINA je death metalová kapela ze slovinské Lublaně. Když jsem si jejich v pořadí druhé EP "Zatirani" pustil poprvé, ihned jsem věděl, že jsme stejné krve, že máme stejný vkus a líbí se nám zpuchřelá těla prokletých uložená hluboko v podzemí. Říká se, že tenhle styl musíte hrát od srdce. Opravdově, reálně a upřímně. A tohle všechno Slovinci dělají na výbornou.


Z reproduktorů se na vás vyhrne hrubozrnný smrtící kov staré školy, s parádním zvukem, se zajímavým obalem, ale hlavně s nápady, které se mi ihned zadřely pod kůži. Pokaždé, když potřebuji restartovat svoje myšlenky, pokaždé, když mě štve svět okolo, když je toho na mě moc, tak se zavírám do svého pokoje nebo chodím se sluchátky na uších a sleduji dění kolem sebe. Někdy mám před očima krvavou mlhu, to když vidím nějaké bezpráví nebo bezmoc, když se ubližuje nevinným. To potom beru do rukou kladivo, pouštím si stále dokola tohle EP a bourám nejbližší zeď. Líbí se mi i slovinština, ve které jsou texty. Přeci jenom, slovanské jazyky mají k sobě blízko. Zkrátka a dobře, RAZVALINU jsem si oblíbil a rád se k jejich tvorbě vracím. Bylo pro mě tak nějak samozřejmé, že musím tuhle smečku podpořit. Riffy jsou ostré, divoké a zničující, vokál smrdí sírou a u bicích mě pálí ve vnitřnostech. Tohle je pro mě přesná definice undergroundového death metalu v morbidní podobě, v jaké jej mám tolik rád. Skladby se valí kupředu a zůstává po nich jenom spálená země. Možná mě jednou upálí na hranici za mé názory, možná mě pověsí na náměstí pro výstrahu všem, kteří se nedokážou zařadit do davu, ale k téhle desce se budu rád a vždycky vracet. Jsou to uvěřitelné a syrové ozvěny z podzemí, je to hlas bestie, která spala v katakombách, právě se probudila a touží po čerstvé krvi. Ráno vstaneš a bojíš se otevřít zprávy. Všude jenom násilí, války a nenávist. Kousek od tvého domu se stala další vražda. Smrt zase jednou obchází kolem a usmívá se. Nakonec všichni zemřeme. Teď už řešení mám. Pouštím si stále dokola "Zatirani". Je totiž skvělé po všech stránkách. Starodávný, zničující death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Velmi chorobná záležitost!


Asphyx says:

You get up in the morning and you're afraid to open the news. There's nothing but violence, wars and hatred. There's been another murder not far from your house. Death walks by once more and smiles. In the end, we all die anyway. I don't have a way out of this. But what I do know is that there are bands that can transport me to the other side, behind the curtain, to the land of endless shadows. There is absolute darkness, coldness and, most importantly, peace so that I can concentrate on the music. I meet my own demons and seek out records that crack coffin lids.

RAZVALINA is a death metal band from Ljubljana, Slovenia. When I listened to their second EP "Zatirani" for the first time, I knew immediately that we are of the same blood, that we have the same taste and we like the rotten bodies of the damned stored deep underground. They say you have to play this style from the heart. Real, real and honest. And the Slovenians do all of that very well.


Rough-grained, old-school death metal comes out of the speakers, with great sound, interesting packaging, but most importantly, ideas that immediately got under my skin. Every time I need to reboot my thoughts, every time I get annoyed with the world around me, every time it gets too much, I lock myself in my room or walk around with my headphones on and watch what's going on around me. Sometimes I have a bloody fog in front of my eyes, it's when I see some injustice or helplessness, when innocents are being hurt. That's when I pick up a hammer, play this EP over and over again, and smash down the nearest wall. I also like the Slovenian in which the lyrics are in. After all, Slavic languages are close to each other. In short, I liked RAZVALINA and I like to come back to their work. It was kind of obvious to me that I had to support this pack. The riffs are sharp, fierce and devastating, the vocals reek of sulfur and the drums make my insides burn. This is for me the exact definition of underground death metal in the morbid form I like it so much. The songs roll forward and all that's left is scorched earth. Maybe one day I'll be burned at the stake for my opinions, maybe I'll be hung in the town square as a warning to all those who can't fit in with the crowd, but this is a record I will gladly and always return to. It's believable and raw echoes from the underground, it's the voice of a beast that has been sleeping in the catacombs, just awakened and thirsty for fresh blood. You get up in the morning and you're afraid to open the news. There is only violence, war and hatred. There's been another murder not far from your house. Death walks by once more and smiles. In the end, we all die. Now I have a solution. I'm playing "Zatirani" over and over again. It's great in every way. Ancient, devastating death metal that will crack every bone in your body! Very morbid stuff!




tracklist:
01. Agonija 
02. Digitalni Fevdalizem 
03. Človek 
04. Zgodovina Je Ista 
05. Izčrpanost

band:
Gašper Flere - Vocals/Guitars
Klemen Ribič - Bass
Tani Babuder Briški - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý pátý - Navoněná bída


Příběh čtyř stý osmdesátý pátý - Navoněná bída

Na spoustu lidí jsem působil jako takový rozevlátý umělec. Přiznám se, že mi to dělalo dobře. I když na strojárně, rád jsem se obklopoval lidmi, kteří měli rádi umění, kteří třeba i něco sami tvořili. Dlouhé dýchánky v oblacích dýmu, filmové i knižní večery, tohle všechno se mi moc líbilo. Nikdy jsem nechodil na fotbal, jako půlka Plzně, nikdy mě nezajímaly sportovní výsledky. Sice celý život sportuji, ale nebaví mě se dívat na televizi na zápasy. Nudí mě to. Kolejním životem kolem mě prošla spousta různých postav, lidí, kteří se třeba jen na chvilku zastavili, pokecali, ovlivnili mě a pak šli dál. Měl jsem oproti jiným trošku víc peněz, ale jen díky brigádám. Tenhle kluk byl děsně hubenej, a pořád machroval s prachama. Nosil bankovky v ponožkách a každýmu druhýmu říkal socka. Nechal jsem se blbec jednou pozvat na pivo, když jsme zrovna u sebe neměl hotovost. On si potom znovu a znovu pročísl ulízané vlasy sčesané vlasy dozadu a hodně nahlas vtipkoval, že mi zaplatil pivo, rozumíš, tý metalový srágoře. Usmál jsem se a myslel si, že je to dobrej vtip. 

Jenže tímhle to jen začalo. Nejhorší, co se vám může stát je, když se dostanete do řečí. Už jsem nebyl naivní, tohle jsem už zažil. Nejde se tomu moc bránit a připadáte si zraněný. Když vám totiž někdo zlý naruší slupku, kterou jsme každý obklopený, když vám totiž někdo zasáhne do soukromí, bolí vás to. Můžete navenek říkat, že ne, ale někde uvnitř ve vás to začne hlodat a pálit. Nemůžete spát. Začalo to nevinným zakoupením jednoho piva a pokračovalo to pomlouváním. Najednou mě ve škole někteří spolužáci přestávali zdravit. Odcházeli s omluvou za něčím hrozně důležitým. Občas jsem vycítil, že mě někdo pozoruje, abych to neviděl. Nechápal jsem to, vždyť jsem se na každého upřímně a opravdové usmíval. Otec byl z baráku, nic už mi nebránilo v tom, být konečně kurva taky trošku šťastný. Měl jsem skvělou holku, byli jsme zdraví, opravdoví kamarádi mě měli rádi a byla s nimi sranda. On se ale jako přítel jenom tvářil. A já, který si vždy zakládal na tom, že vycítím lidské svině, jsem to nepoznal. 

Normálně jsme šli ze školy, kecali o životě, o učení, já ho pozval na pivko. Abych mu vrátil těch pár desítek korun, co za mě minulý týden zaplatil. Jsme si kvit, řeknu a on že jo, že je všechno v pohodě, že jsme přeci kámoši, vole jsme na stejný lodi. Pomlouval holky, že na strojárně nejsou moc hezký, co má která za křivej nos, malý kozy, velkej zadek, hnusný brejle, ale hlavně jsou všechny úplně blbý. Nejdřív si myslím, že je to jen takový to chlapský machrování, ale pak se mi někde vzadu v hlavě objeví velký červený vykřičník. Pijeme dál, pořád mi říká, že dnes má chuť se opít. Mě se moc nechce, ale jak jsem blbej a naivní, tak souhlasím. Vytáhne z ponožky několik mafiánsky zmuchlaných bankovek. Hodí je na stůl a začne křičet, že tenhle pajzl je pod jeho úroveň. Nevím, proč s ním jdu do města. Asi jsem zvědavej, jak to dopadne. Je pátek, blondýnka je v Táboře. Asi jste si všimli, že většina mých příběhů se odehrává o víkendu. Přes týden se totiž nic moc, o čem by se dalo psát, nedělo. Normálně jsem chodil do školy, na brigádu, žil se svoji milou, poslouchal hudbu a sportoval. To dělá každý. To by byla nuda.

Zalezeme na náměstí do takovýho divnýho podniku. Číšníci jsou jak ztopořený a servírky mají vlasy vyčesané do drdolů. Mluví jen o sobě. Jak to na střední všechno kolem sebe klátil, jak byl úspěšný ve fotbale, s kým vším se zná. Občas jsem něco prohodil, ale jeho ego mě pokaždé zašlapalo do země. Nebavilo mě to, ale pořád lepší, než sedět na koleji a koukat se do zdi. Tohle je vždycky zajímavý. Já už dávno uměl pít. Jen jsem si tak nějak udržoval hladinku, neopil jsem se do němoty. Mám rád spíš takové to popíjení, pohodičku. On ale do sebe házel jedno za druhým, a na povrch začal vytékat hnis. Najednou začal mluvit o tom, jak je skvělý nějakou holku svázat a dát jí jen tak na prdel, chápeš, děsná sranda, každá děvka to chce. Pokaždé řekl něco hnusného a nezapomněl dodat, z jak dobré a kvalitní rodiny je. Geny, chápeš, mám skvělý geny. A sehnat dneska čubku s takhle dobrým rodokmenem, to bude těžký. Zamyslel se a já si říkal, že je to nějaká hra, že je to celý blbost a neděje se to.

Když jste ho totiž potkali poprvé, tak působil velmi sebevědomě, rozhodně, upraveně. Nebyl to žádnej krasavec, ale myslel si to o sobě. On byl něco víc, vyvolený, který to tady jednou bude řídit. Tenkrát jsem ještě nic moc o psychopatech nevěděl. Dnes bych ho tak ale určitě vyhodnotil. Vykazoval všechny rysy. Typický vedoucí ve středním až vyšším managementu. Tedy čest výjimkám. Jednu ze servírek zdeptal tak, že odešla s brekem. Přišel dokonce šéf restaurace a velice opatrně nás poprosil, abychom se chovali slušně. Styděl jsem se, ale on ne, jen vytáhl další prachy a hodil je na stůl. Kde se to v lidech bere? On byl fakt zlej, s takovým tím nejistým pohledem, když něco nevěděl. Jdeme do bordelu, pronesl a já ho poprvé poslal do prdele. U kostela na mě řval, jeho ksicht se změnil, najednou vypadal fakt zlej. Šel jsem za klukama do jedný klasický hospody a musel si dát rum. Bylo toho na mě moc. Sedl jsem si a byl rád, že se ostatní baví o normálních věcech. Dokonce jsem se po chvíli začal i smát. 

Přešlo mě to asi za tři hodiny, kdy ke mě přišel nějakej mladej klučík, a že prej pro mě posílají z jednoho bordelu. Je tam můj známý z odpoledne, nemá na zaplacení a prý je to ještě horší. Řeknu mu, že s ním nemám nic společnýho, ale on mě pak skoro plačtivě prosí. Je na něm vidět, že má strach. Asi z čisté dobroty, nebo blbosti, to si vyložte sami, se tedy vydám do jedné temné ulice. Byl konec devadesátek a mafie ovládala naši zem rukou pevnou a nekompromisní. Nic z toho jsem neviděl, neznal a bylo mi to jedno, ale měl jsem z podobných typů strach. Chlápek měl kolem krku zlatej řetěz, masitou tvář a samolibý sadistický úsměv. Prej za něj mám zaplatit deset tisíc. Jinak mu zpřerážejí všechny kosti v těle. Objednal si jednu malou dívku, spal s ní a pak ji zmlátil. Nejde o ní, ale chce prý příplatek. Jinak...a pak jmenoval věci, který nechcete ani slyšet. Byl jsem vyděšenej. Podobným lidem jsem se vždycky vyhýbal, měl jsem z nich strach.

Nevím, co mám dělat, tak jdu s nějakou gorilou k bankomatu. Tenkrát šlo vybrat i přes limit, jen jste museli do jiný banky. Trvalo nám to snad hodinu, než jsme vše našli. Moc nemluvil, já raději ani nevtipkoval. Nechtěl  jsem skončit někde na skládce. Na rozloučenou dostane pěstí. Upadne a když se před podnikem zvedá na nohy, z projíždějícího policejního auta se na nás usmívá policajt. To si pamatuji přesně. Musím se vydýchat. Klepou se mi nohy. On je chvíli zticha a pak začne. O tom, jaká to byla super kurva, jak hezky řvala, jak vypadala. To už jsem nevydržel a seřval ho na tři doby. Všechno šlo ze mě ven. Fakt jsem se naštval, poslal ho do prdele. Moje peníze našetřený na výlet do Paříže. Slíbil jsem to svojí holce. Když jsme asi 500 metrů před kolejí, tak mě v tichosti napadne zezadu. Prolomí se mi záda a padnu na zem. Moc nevím, jak se dostanu na nohy. Vaří se ve mě krev. A tak se zase po velmi dlouhé době peru. Fyzičku mám dobrou, něco jsem už zažil a tak není těžké ho sundat k zemi. Když na něm klečím a z nosu na něj kape moje krev z nosu, rozbrečí se. Ta svině fakt pláče. Mě ho ale líto vůbec není. 

Nechám ho tam a ve sprše si říkám, že jsem si měl raději číst. Knih mám dost a možná bych otevřel i nějaká skripta. Usnu a druhý den jsem hodnej a přešlej. Večer jdu pro blondýnku a všechno ji ihned řeknu. Kývá hlavou, nic mi nevyčítá. V pondělí se o sobě ve škole dozvím spoustu hrozných věcí. Že jsem byl v bordelu, nezaplatil tam, že jsem zmlátil nějakou ženskou. Kroutím nad tím hlavou, ale teď už vím, za kým mám jít. Za tou navoněnou bídou, za tím navrch huj, vespod fuj. Vytáhnu ho z přednáškového sálu, on dělá, že jsem já ten špatnej. Co po mě jako chceš? O co ti jde? Ty peníze mi dáš do týdne, jsem fakt naštvanej. Dělal to všechno kvůli mý holce. Líbila se mu. A tak se snažil ze mě udělat debila, pomlouval mě naschvál tak, aby se to dostalo k ní. Jenže to se panáček spletl. Ona mě zná, věří mi, kámo. Měl jsem co dělat, abych ho na chodbě neuškrtil. Ale ovládl jsem se. Tentokrát ano. Pomluvám se nedá moc bránit. Nakonec pomůže stejně jen to, že ti opravdoví kamarádi vám pomůžou, jsou s vámi, bojují za vás. Mluvím teď o těch ryzích, skalních, kterých nikdy moc není. Já měl ale štěstí, kolejní tamtamy roznesly pravdu.

Náš debílek si to ale nepřipouštěl. Bylo mi divný, že i po týdnu pořád prohlašoval, že ty peníze nemá. Přitom pořád vytahával bankovky z ponožek. Špatný bylo, že když jsem se po nějaké době vydal vymáhat jeho dluh, pokoj byl prázdný. Odešel prý šířit svoji slávu do Prahy. Normálně přešel na jinou školu. Přišel jsem tenkrát o deset tisíc. To bylo tehdy opravdu hodně. Vrátil jsem se na pokoj ke své milé a bylo mi fakt blbě. Ona mě ale objala a řekla mi, že si z toho nemám nic dělat. V životě přijdeš o víc, hlavně, že jsi takový, jaký jsi. Žádná navoněná bída, viď? Odpovím jí a věděl jsem, že budu muset zase začít šetřit. My si svoje sny musíme splnit. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. listopadu 2024

Interview - PUTRIDARIUM - Dead rotting, swamping and dark doom death metal!


Interview with death doom metal band from Germany - PUTRIDARIUM.

Answered Giona (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind (2024): https://www.deadlystormzine.com/2024/11/recenzereview-putridarium-necrologia.html

Ave PUTRIDARIUM! Greetings to the German catacombs. First, let me pay my respects. I've been following your band since 2021 when you released your first demo "Putrefaction '21" and you've been one of my favourite bands ever since. But you are not very well known here in the Czech Republic, we are a small country with a small underground community. How did you actually get together and how did PUTRIDARIUM come into being? Please take us through the history of your band.

G: Uuuuaaargh Jakub!

first at all thanks for follow us since the start and thanks for this interview! we slowly make our name in Europe but since our main label is American we somehow are better know there eheh. We really like the Czech death metal scene in particular i’m a big fan of Mordloch!

I had the idea of Putridarium in 2020 probably, i don’t remember actually when but i remember that the same day i got this idea i wrote the Putrefaction demo. was a intense night but was fun and I got completely in to the music and beer helped a lot ahah. The day after i ask J and E to join and we start to work on the demo.


You have a new album out this year, "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind", which again is full of pure true death metal and doom. With what feelings did you go into the studio? For example, did you have a plan for where and how you wanted to move on from the previous recordings? Personally I find the new record more darker and colder at the same time. I have to admit that the atmosphere of the whole album literally won me over.

G: The plan was to write a album for Death metal maniac ahah. we did’t go in a studio but we build one. Our goal was to record the album live, without any trigger, overdub or any modern shit that influences the sound and the dynamic but the most important thing is that it sound like us and not like every death metal band nowadays.

I always had this dream and ideas to record live my music i always do but since last year we finally find the perfect place and we manage to get a killer clean sound. i’m quite proud about but it didn’t was a easy work it takes years to manage this quality of recording with a proper results.

We rehearsal a lot the months before the recording, the plan was to take the best of the 3. so we play 3times each song and we choose the best one, small error are still there we didn't’’t edit anything. the all process take 2 days and the results are amazing!

Who's behind the sound? I like that the sound is massive, dusty, dirty and cold, but at the same time legible. What studio did you record in and who mixed and mastered the album? Did you have a lot of say in the final sound or did you leave it up to the sound engineer?

G: The sound is the sound of our amps and drums.. we didn't’’t change much, we work a lot on our sound but from the roots.. equipments.. the band have the 90’ feeling so first thing we used only(most) 80/90 equipment.. drum is a fantastic Mapex end 90’ with amazing toms sound, guitars are both 90’ a Ibanez destroyer and a bich from B.C.Rich start 90’ both guitar are played on transistor amp (Marschall and Crate) and same for bass, Ibanez destroyer on peavey 90’ transistor amp. all this stuff make the sound already good so our sound engineer had to record and mix everything but the sound it din’t change that much.. live you will listen the same shitty sound of the album. Of course Chris work was on the end sound really relevant because he manage in the perfect way to mix everything. I had a clear idea of what i wanted have and Chris made the magic!


I'm also a big fan of CD artwork and I really like your covers. Who is the author on the new release "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind" and what is it supposed to express? I really like the motif a lot, it complements the music beautifully, just please tell us how they relate to the music, how are they thematically interconnected?

G: Oh yes! Maria (Altar of Worms) made a fantastic work. i’m quite happy to had work with her! the idea was to make the cover look like a 70/80 Horror film poster. The bassist is quite into horror films and i’m into Erotic Horror comics was quite a natural logical process. at the end all album is a represent of our passions.

I wrote the cover project before finish the album lyrics let’s say is quite thematically connected if not 1to 1 but nearly.. horror, gore.. killing and a lot of perversions and sex with body parts eheh. you can not ask for better themes.

I would be interested in the process by which a new song is created in PUTRIDARIUM. Are you classical musicians who lock yourselves in a rehearsal room and jam or do you use modern technology and send ideas to each other? Do you even go out for a beer together?

G: 99% of the times i write the song at home or alone and after we meet in our rehearsal room and we work on the song together. In the writing process i don’t use any computer anyway.. i normally play all on my cabinets and i write all on papers (that’’s why my room is full of papers everywhere). one time i finish the song i normally put my telephone nearby the box and i record one time the full song. Drums we do by rehearsal together, we try always different drumming to see which one fit better the riff.

We used hang together at the start, now 2 band members have move from Marburg so is not always that easy party together.


You are experienced dogs who play in your own way. You have your own handwriting, which is something that is sometimes forgotten nowadays. A lot of bands just sound like copies of other bands. Are you sure you had any role models? Who influenced you as a musician and who was your role model? When and how did you actually start playing? What was the first impetus for you picking up an instrument?

G: yeah now are quite some years that i’m releasing my shitty music (sorry for that). Of course by playing old school death doom is difficult to don’’t sound like other bands.. i try to give some more personal taste in my music but i just use feeling i never learn to play guitar, it just happened and probably this is my lucky part because i’m free to do what i like without let the theory interfere with my ideas. i think as role models Tom G. Warrior was quite important for me and his philosophy to do music will always influences me. there are some Guitarist/songwriter that i really like are Kyle (-ex Acephalix) that guys have always the right riff in hand! other are: E.Rutan, Annti Boman and Jeff Hanneman. My first approach to heavy metal was 24 years ago with Iron Maiden and immediately i wanted to be like Steve Harris fo for the first 10 years i just play bass eheh

I think the biggest reward for any band is the reaction of the fans. I like smaller clubs the most, where the musicians and fans are close to each other. How often does PUTRIDARIUM perform? Do you tour, for example? I've searched the internet and haven't found much live footage of your shows. So how are PUTRIDARIUM's live shows? How about a tour in Europe? I would love that.

G: play live is everything we play every time we can! we love Tour be overnight somewhere else and drinking partying knowing new people, that’s why we do music! eheh

we had a tour last September with Trollcave (amazing guys and bad) and we had one show in Czech R. at Tones of Decay fest, where was you? eheh but we have other tours in plan for next year! And we really love to play outside Germany so anybody want us vomiting on their stage please don’t edits to ask! we always ready to rot!


I've always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums that you like to revisit often? What about any new releases from the last few years? Anything that intrigued you enough to buy a CD?

G: I listen quite a lot of music and i always on search for something new! and i collect LP,Tapes,cds..

yes i have some album that i need to listen in a weekly dose ahah

Acephalix - Interminable Night

Cannibal Corpse . The wretched Spawn

Voivod - Dimension Hatross

Autopsy - Acts of the unspeakable

Cianide . the dying truth

Temple Nightside - the Hecatomb

this album minimum 1 time a week are spinning my head away as the first time i listen to it!

new release that i enjoyed in this last years… a lot but in particularly :

Atramentus - Stygian

Morbific . Ominous sleep of putridity

Mordloch Ep , Dipygus - Dypigus , Scolopendra - VM 18 , Morsch demo… so many ahah last 2 new autopsy!! Uuuuaaaargh!

You're from Marburg, Hesse. What's the state of the underground in your country? Our bands like to come to Germany because you have a strong fan base and the bands support each other here. What is your scene really like? I'd be interested in your perspective as someone who is right at the source. Do people go to a lot of death metal? Do the fans support you?

G: Marburg is quiet outside all germans scene… sad fact, i have to drive every-time a lot of hours for see some good shows, here there is no scene.. probably 10 people that understand about death metal.

I really like the NRW scene. they do always a lot of shows and Berlin too at the end there are always the same maniacs all around ahah i really like more Holland and Poland for playing. the most of our fans are from Usa so one day we rally wanna go play there! is just hard as fuck!

 

Death metal is my favorite style of music. I'm fascinated by the darkness of it, the dusty stench from old graves. Then also the power and the pressure. When I listen to a good record, I'm literally energized. What does it mean to you? How does it affect your life, your worldview, how do you perceive it as a creator?

G: Death metal is everything, is a way of life, if not for everybody but sure for me.. i can’t live without. i love the adrenaline that give. i like the family that create and friendship, partying. It connect disturbed people in all world ahahah i write music but first at all I'm a death metal maniac, is the only way for real understand this music is living it! That’s why we write on the album that this album is from maniacs for maniacs! Uh!

Thank you so much for the interview! I wish not only the new album "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind", but also the whole PUTRIDARIUM a lot of success. I'm going to listen to the album again! It's really great. Good luck in your personal lives too.

Thanks to you! Feel the madness and stay dead, stay ugly!

Giona/Putridarium

Recenze/review - PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind (2024): https://www.deadlystormzine.com/2024/11/recenzereview-putridarium-necrologia.html




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine