DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 29. listopadu 2024

Recenze/review - MOLDER - Catastrophic Reconfiguration (2024)


MOLDER - Catastrophic Reconfiguration
CD 2024, Prosthetic Records

for english please scroll down

Venku se už dávno setmělo a za dveřmi márnice se ozývají podivné zvuky. Beru do rukou lopatu a kopu další hrob. Nerad odcházím od rozdělané práce. Zítra brzy ráno má být pohřeb jedné bestie. Za svého života neudělala nic dobrého, všem ubližovala a obžalovaná byla i z vraždy. Všichni se přijdou přesvědčit, jestli je doopravdy mrtvá. Aby už nikomu nemohla ubližovat. Bohužel, zlo je stále živé, pořád číhá v temnotě. Konečně mám hotovo. Čeká mě dlouhá noc. Pouštím si nové album amerických MOLDER a tančím s nemrtvými nekonečný tanec smrti.

Těmto tmářům jsme se na našich stránkách již několikrát věnovali. Troufám si tvrdit, že se jedná o kapelu, která přesně pochopila ducha starých death thrash metalových časů. I letos se jim povedlo vrátit po časové ose zpět a přinést nám skladby, které smrdí zkaženou krví. Jsou napsány s jediným účelem - pohřbít vás zaživa. 


Necelých 34 a půl minuty syrových melodií, chorobného vokálu a devastujících bicích. To všechno v podobných rytmech, jako to umí kapely typu CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. Jsem při poslechu opravdu zavřený ve staré márnici a rozmlouvám s mrtvolami, čekajícími na pohřeb do země. Každá mi vypráví svůj příběh o bolesti a utrpení, které nám život přináší. A to vše za zvuků ostrých riffů, které se mi postupně zadírají hluboko do hlavy. Mlátím kladivem do prašivých kostí, rovnám lebky na hromadu. Dívám se do tmy a čekám, až se objeví přízraky. Přicházejí pokaždé, když se nějaké album povede. Novinku "Catastrophic Reconfiguration" lze označit vysokou známkou morbidní kvality. Hodně k tomu přispívá plesnivý zvuk (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording), který vás opravdu přenese mezi staré hroby. Mrtvolný obal od Juliana Felipe Mora Ibañeze potom krásně doplňuje celkovou mrtvolnou náladu celé nahrávky. Jsem starý pes, který stále rád ochutnává z podobných, dobře zahraných a složených desek. Pravý, reálný death metal ani thrash nesmí nikdy zemřít. Dokud budou hrát kapely jako MOLDER, tak o to strach  nemám. Jedná se o opravdu velmi uvěřitelnou hudbu ze starých katakomb, z pohřebišť, na kterých se obětovalo padlým bohům. Jakoby se probudila nějaká stará choroba, která byla dlouhé roky uložena v jednom prokletém hrobě. Když se jí nakazíte, tak nejen, že tuhle desku naplno pochopíte, ale také zemřete v dlouhých křečích. Dnešní svět už sice hoří zcela jiným plamenem, ale já budu nadále podporovat podobně opravdové a ortodoxní kapely. Satan je mi svědkem! Hnilobou nasáklý, krví znesvěcený death thrash metal, u kterého shnijete zaživa! Masakr v márnici!

Asphyx says:

It's long since dark outside and there are strange noises outside the morgue door. I pick up the shovel and dig another grave. I'm reluctant to leave the work I've done. There's a beast to be buried early tomorrow morning. She did nothing good in her life, hurt everyone and was accused of murder. Everyone's coming to see if she's really dead. So she can't hurt anyone else. Unfortunately, evil is still alive, still lurking in the darkness. I'm finally done. It's going to be a long night. I put on the new American MOLDER album and dance the endless dance of death with the undead.

We've covered these darkies several times in our pages. I dare to say that this is a band that understood exactly the spirit of the old death thrash metal days. This year they managed to go back in time and bring us songs that smell of bad blood. They are written with one purpose - to bury you alive.


Less than 34 and a half minutes of raw melodies, sick vocals and devastating drums. All this in similar rhythms as bands like CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. I'm really locked up in an old morgue while listening, talking to dead bodies waiting to be buried in the ground. Each telling me their story of the pain and suffering that life brings us. And all this to the sound of sharp riffs that gradually dig deep into my head. I'm hammering on the scabby bones, straightening the skulls into a pile. I stare into the darkness, waiting for the ghosts to appear. They come every time an album does well. The new album "Catastrophic Reconfiguration" is a high mark of morbid quality. A lot of it is contributed by the moldy sound (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording) that really transports you among the old graves. The deadpan cover by Julian Felipe Mora Ibañez then beautifully complements the overall deadpan mood of the whole record. I'm an old dog who still likes to sample from similar, well-played and composed records. True, real death metal or thrash must never die. As long as bands like MOLDER keep playing, I'm not worried about it. This is really very believable music from the old catacombs, from the burial grounds where sacrifices were made to the fallen gods. It's like some old disease that has been stored in a cursed grave for years has been awakened. If you contract it, not only will you understand this tablet fully, but you will also die in long spasms. Today's world may be burning with an entirely different flame, but I will continue to support bands of similarly genuine and orthodoxy. Satan is my witness! Rotten, blood-soaked death thrash metal that will rot you alive! Massacre in the morgue!


about MOLDER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MOLDER - Engrossed in Decay (2022)

KNIŽNÍ TIPY - Nic než pravda - Stefan Ahnhem (2024)


Nic než pravda - Stefan Ahnhem
2024, Kalibr

Ano, i já jsem měl dovolenou. Tedy, část jsem strávil na horách přípravou chalupy na zimu a druhou polovinu se staral o nemocnou manželkou. Přiznávám, že to bylo náročné. Každý večer jsem padal únavou. Přesto jsem si zaběhl do Zásilkovny pro novou knihu Stefana Ahnhema. Mám pro jeho tvorbu slabost. Taky mám rád postavu Fabiana Riska. Ten zde tentokrát ale není a také autor trošinku změnil styl a způsob vyprávění. Přesto a nebo právě proto se mi kniha líbí. Potom předkládané téma. Dvě manželské dvojice, které se setkají na neznámém místě. Příprava dlouho dopředu a na konci vražda? Nebudu vám prozrazovat víc. Doplním jenom, že se jedná o příběh, inspirovaný krutou realitou. Je až neuvěřitelné, čeho všeho je člověk schopný. Každopádně, takhle když se venku vznášel sníh a já seděl ve svém oblíbeném křesle, v poloze vášnivého čtenáře, jsem si knížku moc užil.

Potřeboval jsem vypnout. Mám doma hromadu knih, které čekají na přečtení. Průběžně doplňuji svoji sbírku. Navíc mám každou spojenou s nějakou muzikou. Mám rád staré Massacre a Kama Leeho jako zpěváka. Takový ten plesnivý death metal ze staré školy, který se snaží spousta mladých dnes oživit. Daří se to jen některým. Každopádně, jejich nové letošní album mi bylo velmi dobrou kulisou. Nic převratného, ale to po nich ani nechci. Podupával jsem si do rytmu nohou, občas se uhodil pěstí do stehna. To když skončila kapitola a nebo se děj obrátil trošku jiným směrem, než jsem očekával. Když potom přišly domů děti, nasadil jsem si sluchátka a ocitl se ve svém světě, v ulitě, do které pokaždé odcházím, když potřebuji po náročném dni vypnout. Kdysi jsem se rozčiloval u zpráv, řešil diskuze na internetu. Jenže jsem už před mnoha lety zjistil, že je to zbytečné. Jdu si zkrátka svojí cestou a je pro mě pokaždé čest se s vámi o své tipy podělit. Mám to takhle s hudbou i se čtením.

On je to vlastně tak trošku jiný příběh, než bývá obvyklé. Většinou se najde mrtvola a potom se řeší, kdo to udělal. Jenže tentokrát je všechno naruby, obráceně. Autor nepostupuje podle zaběhnutých šablon a jde si také svojí cestou. Tohle se mi na Ahnhemovi vždycky líbilo. Dokáže překvapit. Jeho psycho thrillery jsou opravdu hodně temné, mnohdy těžké k pochopení. Ale pravdou je, že někdy bývá realita ještě horší, než knihy. O tom se můžeme přesvědčit každý den. Stačí mít oči otevřené. Občas, když poslouchám své kolegy v práci, jak se baví o svých manželkách, tak nechápu. Proč jsou vlastně vůbec spolu? Jak můžou takhle o někom, s kým žijí, vlastně mluvit? Nebo o svých dětech? Někdy nad tím přemýšlím, vrtá mi to hlavou. Dva lidi, co se měli kdysi rádi a stanou se z nich lidé, co se nenávidí. Nemusím koneckonců chodit daleko, v rodině podobný případ právě řešíme. Ta špína, která vylézá na povrch, je šílená a děsivá. Dva chytří, velmi vzdělaní lidé, se mění postupně ve zvířata, která neznají slitování. 

Vždycky si říkám, že nejhorší, co člověka může potkat, tak je zrada. O někom si myslíte, že je váš kamarád, partner a nakonec zjistíte, že vás pomlouvá za zády. V knize Nic než pravda jdou hlavní postavy ještě dále. Někomu to možná přijde neuvěřitelné, ale ten vztek, ta dlouho kumulovaná nenávist, která nejdřív jen tak bublá pod povrchem, občas vyleze na povrch se šílenou a zničující silou, je uvěřitelná. Některé kapitoly (většinu) jsem četl jedním dechem. Byl jsem zvědavý, s čím dalším Adam přijde. Navíc, úplně nesnáším pocit, že mě někdo sleduje. Ty kamery, panebože, když si uvědomím, že něco podobného měla kolegyně, která sledovala skrytě svého manžela, jak kouká na porno a nevěnuje se jí. Uff. Svět je někdy šílený. Četl jsem pozorně a líbila se mi taková ta vášeň, se kterou autor knihu psal. Ne vážně, zase jsem se jednou přistihl, že jsem chycený a donucený neodtrhovat od stránek oči.

Trvalo mi to sice déle, času bylo fakt málo, ale jsem rád, že jsem si knížku přečetl. Stefan Ahnhem patří dlouhodobě k ověřeným autorům, ke kterým se rád vracím. Na novinku jsem se těšil opravdu hodně a zklamaný rozhodně nejsem. Někde jsem četl pár jedovatých slov, ale nesouhlasím s nimi. Mě se Nic než pravda moc líbila. Má v sobě vše potřebné pro to, abych byl stržen a čtení si opravdu užil. A jako pokaždé, když čtu něco dobrého, tak jsem si z knihy vzal i něco pro sebe. Děkuji vám všem za pozornost i ohlasy, opravdu si jich vážím. Snad jsem vám dnešním tipem udělal radost. Držte se a zase za týden.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zbrusu nový psychothriller od autora bestsellerové krimi série s Fabianem Riskem. Drásavý příběh o tom, jak vás mohou lži a vášně připravit o vaše sny. A pak i o život… Carl a Helene odjíždějí na dovolenou, aby se pokusili oživit vztah. Najdou si dům v Kalifornii a vymění si bydlení se Scarlett a Adamem, párem, který má strávit léto v jejich stockholmské vile. Ale jakmile dorazí do Santa Cruz, zjistí Carl, že tu spousta věcí nehraje. Opravdu dům vypadal takhle na fotkách? A co dělají ti druzí dva u nich doma? Naštěstí tam má Carl nainstalované bezpečnostní kamery. Na záznamu jedné z nich ale zahlédne, jak je Adam vypíná…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. listopadu 2024

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones (2024)


CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones
CD 2024, Moribund Records

for english please scroll down

Patřím k již několikáté generaci hrobníků a stejně jako moji předci mám svoji hudbu, u které nejraději pohřbívám. Potřebuji drive a sílu, chlad i temnotu, když drtím staré kosti, když se dívám do prázdných očních důlků bělostných lebek. Každé tělo má svůj vlastní příběh. Jakoby se duše jenom na chvíli vzdálila. CARNAL SAVAGERY a jejich morbidní death metalovou cestu sleduji od jejich počátků.

Pokaždé dostanu hrubozrnný, ostrý a nekompromisní death metal v severském stylu. Beru do rukou kladivo a práce mi jde velmi dobře od ruky. Není divu, poslouchám totiž nové album "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones". Užívám si masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně hudbu, která se mi opět dostala do krve. 

 

Pánové, stejně jako já, uctívají klasické nahrávky DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. A dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi a nadhledem starých mistrů. Neznám nic lepšího, než mlhavá rána na svém hřbitově. Noci jsou zde dlouhé, plné stínů a nářku nemrtvých. Ale teď, když je konečně klid, vynikne nové album nejvíce. Je pro mě v podstatě dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu tolik rád. Ostré riffy se zde potkávají se zničujícími bicími a chorobným vokálem. Výsledkem je deska, která nezná slitování. Smrt je za každým rohem, číhá ve stínu. Je jenom na vás, jaký způsob zvolíte. Švédští maniaci jsou zde od toho, aby vám přinesli další zprávy o nechutnostech, hnilobě a špíně, kterých je člověk schopen. Jedná se o vybroušený, pečlivě opracovaný kus švédské oceli, ukované z těch nejkvalitnějších slitin. Píšu to často, tuhle muziku musíte mít v krvi, musíte jí věřit a hrát jí od srdce. Pánové to umí a ještě přidávají navíc nahrubo nasekanou tmu a chlad. Schválně to někdy zkuste. Nechte se zavřít na noc do márnice, poslouchejte stále dokola "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones" a uvidíte sami. Za mě nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž chladná na povrchu a žhavá uvnitř. CARNAL SAVAGERY jsou stále ve skvělé formě a neznají slitování. Nečekejte sice nic nového, ani objevného, ale to zde ani není účelem. Patřím k již několikáté generaci hrobníků a stejně jako moji předci mám svoji hudbu, u které nejraději pohřbívám. Potřebuji drive a sílu, chlad i temnotu, když drtím staré kosti, když se dívám do prázdných očních důlků bělostných lebek. Každé tělo má svůj vlastní příběh. Jakoby se duše jenom na chvíli vzdálila. Morbidní, chladné a temné ozvěny ze švédských katakomb! Death metalový masakr par excellence! 


Asphyx says:

I belong to several generations of gravediggers and, like my ancestors, I have my own music that I like to bury to. I need the drive and the power, the cold and the dark, when I crush old bones, when I look into the empty eye sockets of white skulls. Every body has its own story. It's as if the soul is only a moment away. I've been following CARNAL SAVAGERY and their morbid death metal journey since the beginning.

Every time I get coarse-grained, sharp and uncompromising death metal in the Nordic style. I take the hammer in my hands and the work goes very well. No wonder, because I'm listening to the new album "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones". I'm enjoying the massive sound, the stylish cover artwork, but most of all the music, which has once again gotten into my blood. 


Gentlemen, like me, worship the classic records of DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. And they do it very elegantly and with the experience and insight of the old masters. I don't know anything better than a foggy morning in my graveyard. The nights here are long, full of shadows and the cries of the undead. But now that it's finally quiet, the new album stands out the most. For me, it's pretty much the perfect essence of what I love so much about this style. Sharp riffs meet devastating drums and sick vocals. The result is a record that knows no mercy. Death is around every corner, lurking in the shadows. It's up to you which way you choose. Swedish Maniacs are here to bring you more news of the disgusting, rotten and filth of which man is capable. This is a polished, carefully machined piece of Swedish steel, forged from the finest alloys. I write this often, this music has to be in your blood, you have to believe in it and play it from the heart. The gentlemen can do that, and they add extra rough-hewn darkness and coolness. Give it a try sometime. Lock yourself in the morgue for the night, listen to "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones" over and over and see for yourself. For my part, I can't help but recommend the novelty. For it is cool on the outside and hot on the inside. CARNAL SAVAGERY are still in great form and know no mercy. Don't expect anything new or revelatory, but that's not the point here. I'm part of a generation of gravediggers and like my ancestors, I have my own music that I like to bury myself to. I need the drive and the power, the cold and the dark, when I crush old bones, when I look into the empty eye sockets of white skulls. Every body has its own story. It's as if the soul is only a moment away. Morbid, cold and dark echoes from the Swedish catacombs! Death metal carnage par excellence!



about CARNAL SAVAGERY on DEADLY STORM ZINE:














Tracklist:
01. Nailed To The Cross 
02. Carnal Blasphemy 
03. Gallery Of Flesh 
04. Bind Torture Kill 
05. Graveworms, Cadavers, Coffins And Bones 
06. Death Triumphant 
07. Charred Mass Of Flesh 
08. Autopsied Alive 09. Burnt To Death 
10. Mutilation 
11. Decapitated

Recenze/review - KONKHRA - Sad Plight Of Lucifer (2024)


KONKHRA - Sad Plight Of Lucifer
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Vždycky se mi líbila nejvíc taková ta valivá, zničující odrůda death metalu. Mám rád pocity srovnatelné s obětmi přejetých nekompromisním buldozerem. Dánské KONKHRA sleduji od jejich počátků. Mám ve své sbírce skoro všechny jejich alba a pokaždé se jednalo o intenzivní a syrový zážitek. Sledovali jste někdy odkrytí hromadného hrobu? Také jste spatřili Satana, který stál kousek bokem ve stínu? Usmíval se, vždycky má radost, když spatří nějaké utrpení a bolest.

Správný death metal má být temný a chladný a zároveň musí řezat. Dánové na to jdou hezky postaru, poctivě a uvěřitelně. Už dávno nemusí nikomu nic dokazovat a i přesto mi připadá novinka svěží, plná dobrých nápadů. Navíc se, a to je pro mě velmi důležité, poslouchá se tak nějak samozřejmě, jakoby mi proudila žilami odnepaměti. Jedná se o přímý zásek přímo do vašeho podvědomí. 


KONKHRA jsou starosvětští ve svých základech. Na těch jsou potom vystavěny zajímavé a neotřelé kompozice. Z nahrávky doslova vytéká, jako nějaký hnis, velké množství nápadů. Dráp byl zaseknut a čím déle a častěji album "Sad Plight Of Lucifer" poslouchám, tím raději se k němu vracím. Povedl se zvuk, který je masivní, ostrý a zároveň velmi čitelný a zřetelný (Tue Madsen). Motiv na obalu se mi také líbí (autorem je Álvaro Valverde), i když je patrné, že je motiv dodělaný dnes tolik častou umělou inteligencí. Hlavní je pro mě ale, ostatně jako vždycky, hudba a ta plyne kupředu jako divoká řeka. Když do ní spadnete, tak se začnete dusit vlastním svědomím a pod hladinou potkáte duše zemřelých. Vznášejí se se svými bělostnými tvářemi, s kusy masa odpadanými od kostí, s nafouklým břichem a tohle všechno se děje za zvuků téhle desky. Mám v oblibě nahrávky, které se mi dostanou do hlavy, které ve mě probudí nějaké emoce. Na tyhle dánské bardy je spolehnutí. I  letos, nejen že odvedli skvělé řemeslo, ale i přes svůj legendární status dodali něco navíc. Nahrubo nasekanou tmu a chlad, spoustu momentů, které si pamatuji. Možná se moderní svět točí v téhle době zcela jiným směrem, ale mě se líbí taková ta opravdovost, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji mít v sobě. Je to vlastně jednoduché. Sedl jsem si k reproduktorům, chvilku pečlivě poslouchal a potom už byl jenom přikovaný na zeď vším tím tlakem a energií. Jedná se o hodně návykovou záležitost s poctivým heavy efektem. Nedá se nic dělat, nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž skvělá po všech stránkách. Sledovali jste někdy odkrytí hromadného hrobu? Také jste spatřili Satana, který stál kousek bokem ve stínu? Usmíval se, vždycky má radost, když spatří nějaké utrpení a bolest. Syrový, temný a zničující death metal, který vás roztrhá na kusy! Absolutní masakr!

Asphyx says:

I've always liked the rolling, destructive variety of death metal the best. I like the feeling of being run over by an uncompromising bulldozer. I've been following Danish KONKHRA since their early days. I have almost all of their albums in my collection and each time it has been an intense and raw experience. Have you ever watched the uncovering of a mass grave? Also, did you see Satan standing off to the side in the shadows? He was smiling, always happy to see some suffering and pain.

Proper death metal is supposed to be dark and cold, and it's supposed to cut at the same time. The Danes do it the old-fashioned way, honest and believable. They don't have to prove anything to anyone anymore and still I find the new stuff fresh, full of good ideas. Moreover, and this is very important for me, it is somehow natural to listen to, as if it has been flowing through my veins since time immemorial. It's a direct hit straight to your subconscious. 


KONKHRA are old-world in their foundations. Interesting and novel compositions are then built on these. A great number of ideas literally ooze out of the recording, like some kind of pus. The claw was stuck and the longer and more often I listen to the album "Sad Plight Of Lucifer", the more I like to come back to it. The sound is massive, crisp and very clear and distinct at the same time (Tue Madsen). I also like the motif on the cover (by Álvaro Valverde), although it is noticeable that the motif is finished by the artificial intelligence so common nowadays. But the main thing for me, as always, is the music and it flows forward like a wild river. When you fall into it, you begin to choke on your own conscience and you meet the souls of the dead beneath the surface. They float with their white faces, with pieces of flesh falling off their bones, with their bloated bellies, and all this is happening to the sound of this record. I'm a sucker for records that get into my head, that stir up some emotion in me. You can count on these Danish bards. Again, not only have they done great craft, but they've added something extra despite their legendary status. Coarsely chopped darkness and cold, lots of moments I remember. Maybe the modern world is spinning in a completely different direction these days, but I like that kind of realness, which I don't think can be taught. You have to have it in you. It's simple, actually. I sat down at the speakers, listened carefully for a while, and then was just pinned to the wall by all the pressure and energy. This is a very addictive affair with an honest heavy effect. I can't help but recommend this new release to you. It's great in every way. Have you ever watched the uncovering of a mass grave? Did you also see Satan standing a little to the side in the shadows? He was smiling, always happy to see suffering and pain. Raw, dark and devastating death metal that will tear you apart! Absolute carnage!



Recenze/review - KONKHRA - Alpha and the Omega (2019):


TRACKLIST
01. Sad Plight of Lucifer
02. Revolution
03. Seven Plagues
04. Nothing Can Save You
05. The Lesser Key of Solomon
06. August.6 1945
07. Artificial Sun
08. Magick
09. Resurrection Machine
10. Gates of Paradise
11. Tentacles of Madness

LINE-UP
Anders Lundemark - Guitars, Vocals
Kim Mathiesen - Guitars
Martin R. Patterson - Bass
Johnny Nielsen - Drums


středa 27. listopadu 2024

Recenze/review - ROTPIT - Long Live The Rot (2024)


ROTPIT - Long Live The Rot
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Pitva dlouho uleželých mrtvol bývá vždy náročná. Když jim totiž otevřete vnitřnosti, vylezou ven červi a vzduchem se začne vznášet pach rozkládajícího se masa. Lebky bez očí, ruce, v podivné křeči. Nepomáhá modlení, ani zaříkávání, nakonec se prokletý vždy probudí a začne toužit po čerstvé krvi. Poslouchám starý death metal již opravdu hodně dlouho a jsou kapely, ke kterým si chodím pro novou hudbu na jistotu. Švédsko-němečtí ROTPIT patří mezi vyvolené. Vždyť si to vezměte - Ralf Hauber z REVEL IN FLESH za mikrofonem, mistr riffů Johnny Pettersson (WOMBBATH, URSINNE, GORE BRIGADE) se  ujal kytary i basy a nový bubeník Erik Barthold  také patří ke zkušeným maniakům.

Zkrátka a dobře, o ROTPIT píšu od jejich začátků a pokaždé se na nové skladby z jejich katakomb moc těším. Ani letos nejsem zklamaný. Naopak, moje staré srdce bije v šíleném tempu, když poslouchám "Long Live The Rot". Album se totiž opravdu povedlo. Je shnilé, divoké, chladné a temné, je syrové a zahnívající. Jako dlouho uleželá mrtvola.


A tak se zase dívám do tmy a poslouchám pozorně. Jako vždy musím pochválit zvuk, který řeže a drásá (Jonny Pettersson - mixing, mastering). Povedl se i obal (Toni Hietomaa),  který ve mě nevím proč evokuje příběhy H.P. Lovercrafta. Hlavní je ale jako vždy hudba a ta se mi opět dostala do hlavy s takovou tou těžko vysvětlitelnou samozřejmostí. Všichni muzikanti jsou naplno oddáni staroškolskému kovu smrti a hrají jej od srdce. Je to slyšet i cítit z každého riffu, z každého zařvání i úderu bicích. Navíc se, a to je dle mého základní poznávací rys kapely, vznáší během poslechu kolem vždy takový zvláštní mlhavý, nebál bych se napsat hororový nádech. Album mi doslova mokvá v rukou, je jako prach spálených, který když proséváte mezi prsty, tak v něm stále můžete nalézt kousky rozdrcených kostí. Pokud máte rádi kapely jako AUTOPSY, UNDERGANG, staré PARADISE LOST, NIHILIST, GRAVE, ENTOMBED, ENTRAILS, potom jste zde správně. Pánové ale nejsou jenom dnes tolik častou kopií věcí minulých. Naopak, přidávají do své hudby spoustu vlastní invence, zajímavých nápadů a pochmurně krvavých emocí. Letošní materiál je syrově znějícími mrtvolnými ozvěnami, které ocení hlavně všichni fanoušci žánru. Myslím si ale, že je novinka natolik chytlavá, že by mohla oslovit i ostatní maniaky. Dostanete totiž k dokonalosti vybroušený amulet z kostí, silných melodií a chorobného vokálu. Pitva dlouho uleželých mrtvol bývá vždy náročná. Když jim totiž otevřete vnitřnosti, vylezou ven červi a vzduchem se začne vznášet pach rozkládajícího se masa. Lebky bez očí, ruce, v podivné křeči. Nepomáhá modlení, ani zaříkávání, nakonec se prokletý vždy probudí a začne toužit po čerstvé krvi. Syrová a chladná exhumace starého plesnivého death metalového hrobu! Rakev prokletého, popraskaná tlakem a silou!

Asphyx says:

Autopsies of long-lying corpses are always difficult. When you open their entrails, worms come out and the smell of decomposing flesh begins to waft through the air. Skulls without eyes, hands in a strange spasm. Praying doesn't help, nor does chanting. Eventually the damned always wake up and start craving fresh blood. I've been listening to old death metal for a really long time and there are bands I go to for new music for sure. Swedish-German ROTPIT are one of the chosen ones. You name it - Ralf Hauber from REVEL IN FLESH on the microphone, riff master Johnny Pettersson (WOMBBATH, URSINNE, GORE BRIGADE) took over guitar and bass and new drummer Erik Barthold is also one of the experienced maniacs.

In short, I've been writing about ROTPIT since their early days and I look forward to new songs from their catacombs every time. I'm not disappointed this year either. On the contrary, my old heart beats at a crazy pace when I listen to "Long Live The Rot". The album is really good. It's rotten, it's wild, it's cold and dark, it's raw and rotting. It's like a corpse that's been lying around for a long time.


And so I look again into the darkness and listen carefully. As always, I must praise the sound that cuts and tears (Jonny Pettersson - mixing, mastering). The cover art (Toni Hietomaa) is also very good, which evokes in me the stories of H.P. Lovercraft for some reason. But the main thing, as always, is the music, and once again it got into my head with that hard-to-explain obviousness. All the musicians are fully committed to the old school metal of death and play it from the heart. You can hear and feel it in every riff, every yell and drum beat. In addition, and this is in my opinion the band's basic identifying feature, there is always a strange hazy, I wouldn't be afraid to write horror vibe floating around while listening. The album is literally wetting in my hands, it is like a dust of burnt ones, which when you sift between your fingers you can still find pieces of crushed bones in it. If you like bands like AUTOPSY, UNDERGANG, old PARADISE LOST, NIHILIST, GRAVE, ENTOMBED, ENTRAILS, then you've come to the right place. But the gentlemen are not just a copy of things past, so common nowadays. On the contrary, they add a lot of their own inventiveness, interesting ideas and grimly bloody emotions to their music. This year's material is raw-sounding deadpan echoes that all fans of the genre will especially appreciate. But I think the novelty is catchy enough to appeal to other geeks as well. What you get is an amulet of bones, strong melodies and sick vocals polished to perfection. Dissecting long dead bodies is always a challenge. When you open their guts, worms come out and the smell of decomposing flesh wafts through the air. Skulls without eyes, hands in a strange spasm. Praying doesn't help, nor does chanting. Eventually the damned always wake up and start craving fresh blood. A raw and cold exhumation of an old moldy death metal grave! The coffin of the damned, cracked by pressure and force!



about ROTPIT on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
01. Sewer Rot
02. Massive Maggot Swarm
03. Long Live The Rot
04. Eat Or Be Eaten
05. The Triumph Of Rot
06. Tunnel Rat
07. Dirt Dwellers
08. Funeral Mock
09. Rotfreak
10. OutRot

LINE-UP
Ralf Hauber - Vocals / Lyrics & Concept
Johnny Pettersson - Guitars / Bass / FX
Erik Barthold - Drums



úterý 26. listopadu 2024

Recenze/review - TOTAL HATE - Forthcoming Age Of The Reaper (2024)


TOTAL HATE - Forthcoming Age Of The Reaper
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Když budete žít s démony, naslouchat jejich radám a názorům, tak se nakonec stanete jedním z nich. Přerod v bestii přichází plíživě, pomalu. Nejdříve se objeví náznaky, noční můry. Začnete vyhledávat místa, kde se stalo něco hrozného a násilného, abyste nakonec každé ráno ulehli do dřevěné rakve. Možná nevěříte na posmrtný život, ani na záhrobí, ale prokletých je kolem nás velká spousta. Stačí mít jenom oči otevřené a připravenou mysl. Němečtí black metalisté TOTAL HATE pro mě byli vždy definicí, ztělesněním nenávisti, smrti, temnoty, misantropie, antihumanity i satanismu.

Jedná se o kapelu, která již od roku 2000 dokáže svojí hudbou znázornit veškeré zlé lidské myšlenky. Novinka "Forthcoming Age Of The Reaper" jasně a zřetelně potvrzuje pozici téhle smečky na scéně. Pokud se vám líbí chlad čerstvě otevřených hrobů, ve kterých byli kdysi pochováni padlí kněží, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci toho nejsyrovějšího materiálu.


Říká se, že zlo se ukrývá ve stínu a také v každém z nás. Stačí mít příležitost a nebo se ocitnout v situaci, kdy vylezou všechny vaše černé stránky na povrch. TOTAL HATE je přesně tím druhem kapely, která umí s těmito náladami pracovat. Nové skladby řežou ostře, divoce, přesto je v nich takový ten mrazivý nádech skandinávské školy. Pokud jste fanoušci kapel jako DARKTHRONE, MAYHEM, URGEHAL, GORGOROTH, ELITE a dalších tmářů, tak je nové album určeno i pro vás. Líbí se mi staroškolský zvuk, povedl se i stylově vyvedený obal. Zkrátka a dobře, pokud jste rádi trávili svůj volný čas na hřbitově někdy na počátku devadesátých let minulého století, budete spokojeni jako moje maličkost. Kapela přináší hnisavě prašivé kusy nahrubo nasekaného masa, znesvěcené vody, i totální tmy. Vše se valí kupředu jako špinavá řeka, jako mlha nad močály, ve kterých byli kdysi utopeni nevěřící. Když "Forthcoming Age Of The Reaper" poslouchám, tak si připadám jako oběť inkvizice. Skladby v sobě mají vztek, chlad i spoustu zkažené krve. Umíráme a rodíme se a někdy se kruh neuzavře. Do hry vstoupí démoni nebo zlé svědomí. Troufám si tvrdit, že se nová nahrávka povedla po všech stránkách. Jedná se o stylové, k dokonalosti vybroušené album, které vás strhne do hlubiny. Nezbývá než zhasnout všechna světla a zapálit hranici. Když budete žít s démony, naslouchat jejich radám a názorům, tak se nakonec stanete jedním z nich. Přerod v bestii přichází plíživě, pomalu. Jako tahle deska. Temný a chladný, misantropický black metal, který hoří uvnitř! Mocná pocta všem démonům! 

Asphys says:

If you live with demons, listen to their advice and opinions, you will eventually become one of them. The transformation into a beast comes slowly, slowly. First there are the signs, the nightmares. You begin to seek out places where something terrible and violent has happened, so that eventually you can lie down in a wooden coffin every morning. You may not believe in an afterlife or an afterlife, but there are plenty of curses around. You just have to keep your eyes open and your mind ready. German black metallers TOTAL HATE have always been for me the definition, the embodiment of hate, death, darkness, misanthropy, anti-humanity and Satanism.

This is a band that since 2000 can represent all evil human thoughts with their music. The new release "Forthcoming Age Of The Reaper" clearly and distinctly confirms the position of this pack on the scene. If you like the chill of the freshly opened graves where the fallen priests were once buried, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of the cheesiest material.


It is said that evil hides in the shadows and also in each of us. You just have to have the opportunity or find yourself in a situation where all your black sides come out. TOTAL HATE is exactly the kind of band that can work with these moods. The new songs cut sharp, fierce, yet have that chilling Scandinavian school feel to them. If you're a fan of bands like DARKTHRONE, MAYHEM, URGEHAL, GORGOROTH, ELITE and other obscure acts, the new album is for you too. I like the old-school sound and the stylish cover artwork. In short, if you liked to spend your free time in a graveyard sometime in the early 1990s, you'll be as happy as my little one. The band delivers festeringly mangy chunks of roughly chopped meat, desecrated water, and total darkness. It all rolls forward like a dirty river, a mist over the swamps in which the infidels were once drowned. When I listen to "Forthcoming Age Of The Reaper" I feel like a victim of the Inquisition. The songs have anger, coldness and a lot of bad blood in them. We die and are born and sometimes the circle doesn't close. Demons or an evil conscience come into play. I dare to say that the new record has succeeded in every aspect. This is a stylish album, polished to perfection, that will take you into the depths. There is nothing to do but turn off all the lights and light the pyre. If you live with the demons, listen to their advice and opinions, you will eventually become one of them. The transformation into a beast comes slowly, slowly. Like this record. Dark and cold, misanthropic black metal that burns inside! A mighty tribute to all demons!



TRACKLIST
01. Intro
02. Eternal Lust For Blood
03. Hailing The Falling Angels
04. Looming Age Of The Vermin King
05. Burn With Your Prophet
06. Coldest Wrath
07. Djevelens Legioner
08. Death, Hate, Eradicate
09. Downfall Of Tolerance
10. Field Of Victory (The Final Return)
11. Dodsmarsj Til Helvete (Urgehal Cover)

LINE-UP
Adrastos - Vocals
Abortio - Bass
Czernobog - Lead Guitar, Backing Vocals
Goathammer - Rhythm Guitar
Serrator - Drums

pondělí 25. listopadu 2024

Recenze/review - NEKUS - Death Apophenia (2024)


NEKUS - Death Apophenia
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Sedíš uprostřed lesního hřbitova a kolem naříkají nemrtví. Volají tě k sobě, lákají tě na věčné utrpení. Smrt obchází kolem a usmívá se. Už to nebude dlouho trvat a setkáte se spolu. Tvá stigmata krvácejí a svědomí je černé jako těla spálených mrtvol. Druhé dlouhohrající album německých tmářů NEKUS zní kolem jako nějaké děsivé memento. Skladby se proplétají mezi náhrobky jako jedovatí hadi. Umíráš a znovu se rodíš ve světě za oponou. Mám rád hudbu, která mě dokáže přenést na druhou stranu. Do záhrobí. 

NEKUS vystupují z nepropustné, krvavé mlhy a připomínají přízraky, které lze spatřit v těch nejděsivějších nočních můrách. Skladby jsou ukovány z toho nejkvalitnějšího železa. Hoří uvnitř a na povrchu jsou chladné a mrtvolně nihilistické. Melodie se valí kupředu, jako špinavá řeka plná mrtvol. 


"Death Apophenia" je jako death doom metalové zaříkávání, jako pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Album má velmi povedený, hutný a zároveň chladný zvuk a stylový obal, který krásně morbidně doplňuje hudbu. Máte rádi kapely jako TEMPLE NIGHTSIDE, MOSS, ANATOMIA, GRAVE UPHEAVAL, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION? Potom určitě na tohle album nezapomeňte. Má v sobě podobnou sílu, jako zmiňované kapely. Navíc mají Němci svůj vlastní rukopis a novinka se, i když je v mnohém nepřístupná, velmi dobře poslouchá. Tedy alespoň mě. Mám rád, když je v hudbě určité tajemno, když zní naléhavě, magicky. Tohle všechno NEKUS umí. A přidávají navíc těkavé a neuchopitelné nálady, tolik známé ze starých katakomb, z opuštěných prokletých kostelů i pohřebišť. Smrt i Satan jsou při poslechu opravdu velmi blízko. Stojí ve stínu a čekají na okamžik, kdy vám budou moci prokousnout hrdlo. Prosévám mezi prsty prach prokletých a těším se na další skladbu. Zavřený v katakombách, hned vedle hromady kostí. Lebky se smějí do tmy a já doslova cítím, vnímám celým tělem, jak se mi nové album dostává do krve. Nevadí mi, že hniju zevnitř, že se pomalu rozpadám. Myslím si, že už nastal čas. Znovu zapínám play a najednou nejsem ve svém pokoji, ale na lesním hřbitově a kolem naříkají nemrtví. Volají mě k sobě, lákají mě na věčné utrpení. Smrt obchází kolem a usmívá se. Záhadný, temný a chladný death doom metalový rituál! Démoni čekají v mlhavé tmě a touží po další oběti! 

Asphyx says:

You're sitting in the middle of a woodland graveyard with the undead wailing around you. They call you to them, beckoning you to eternal torment. Death walks by and smiles. It won't be long now before you're reunited. Your stigmata bleed and your conscience is as black as the bodies of the burnt corpses. The second full-length album from German darkies NEKUS sounds around like some kind of eerie memento. The songs weave through tombstones like poisonous snakes. You die and are born again in the world behind the curtain. I like music that can transport me to the other side. To the beyond.

NEKUS emerge from the impermeable, bloody fog and resemble the ghosts that can be seen in the most terrifying nightmares. The tracks are forged from the finest iron. They burn within and are cold and deadly nihilistic on the surface. The melodies roll forward like a dirty river full of corpses.


"Death Apophenia" is like a death doom metal incantation, like an ancient ritual for summoning dark forces. The album has a very hilarious, dense yet cool sound and a stylish cover that complements the music in a beautifully morbid way. Do you like bands like TEMPLE NIGHTSIDE, MOSS, ANATOMIA, GRAVE UPHEAVAL, GRAVE MIASMA, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, INCANTATION? Then definitely don't forget this album. It has a similar power to the bands mentioned above. In addition, the Germans have their own signature and the novelty, although in many ways inaccessible, is very easy to listen to. At least for me. I like when there is a certain mystery in the music, when it sounds urgent, magical. NEKUS can do all this. And they add the extra volatile and elusive moods so familiar from old catacombs, abandoned cursed churches and burial grounds. Death and Satan are really very close when listening to them. They stand in the shadows, waiting for the moment when they can bite your throat. I sift the dust of the damned between my fingers and look forward to the next track. Locked in the catacombs, next to a pile of bones. The skulls laugh into the darkness and I can literally feel, feel with my whole body, the new album getting into my blood. I don't mind that I'm rotting from the inside, that I'm slowly falling apart. I think it's time. I put it on play again and suddenly I'm not in my room, but in a forest graveyard, and the undead are wailing around me. They're calling me to them, beckoning me to eternal torment. Death walks around and smiles. A mysterious, dark and cold death doom metal ritual! The demons wait in the misty darkness, yearning for their next victim!



tracklist:
01. Cadaverous Periphery
02. Noxious Furor
03. Accursed Murmur
04. Unetterable Prophecies
05. Erichthea



neděle 24. listopadu 2024

Recenze/review - NECROSYS - Nekrowersum (2024)


NECROSYS - Nekrowersum
CD 2024, Mara Productions

for english please scroll down

Mrtvolný zápach rozkládajících se těl všechny nejdřív vyděsil. Jenže nakonec, ostatně jako vždycky, zvítězila zvědavost. Pradávná touha po krvi a násilí, která se opět dostala na povrch, byla vytažena a dav se usmíval. Tolik bolesti a utrpení se musí ihned vyfotit a poslat všem. Podívejte se, utrhané ruce, rozdrcené lebky, střeva, válející se venku, jako nějací hadi. Atmosféra připomíná veřejnou popravu. Budete také chtít kousek provazu od oběšence? Smrt vždycky prodávala. Vím to já, ví to i polští maniaci NECROSYS, kteří letos přicházejí se svým debutovým albem.

První, co mě při poslechu napadlo bylo, že se jedná o klasickou a velmi dobře zahranou definici prašivého death metalu. Temnota se zde potkává s chladem a náladami, které jsem se vám pokoušel popsat v úvodu dnešního článku. Pokud máte rádi smrtící kov z toho nejhlubšího podzemí, tak neváhejte ani chvilku. 


První, co mě doslova udeřilo do obličeje, tak byl masivní a zničující zvuk (recorded, mixed & mastered by Jarosław Wysocki at Hellsound Studio (741TonMan, Guantanamo Party Program, Lost Soul, Thvn). Zaujal mě ale i obal, který považuji za opravdu povedený (concept by Daniel Rusiłowicz (Hate [PL), UnSun), design by Mieszko Jankowski (Morrath. Night Lord). Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Můžeme se tak s klidem soustředit na jednotlivé zabijácké motivy, kterými je nové album "Nekrowersum" doslova narvané. Skladby v sobě mají takový ten klasický, tradiční old school death metalový feeling. Novinka se velmi dobře poslouchá a pokud jste základy muziky začali vnímat někdy na začátku devadesátých let minulého století jako já, tak budete určitě spokojeni. Nahrávka má drive, sílu, kapela útočí bez jakýchkoliv zbytečností. Stylově se potom jedná o takový ten valící se, ostrý a divoký smrtící kov, s lehkým nádechem mrtvolně zapáchajícího mrazu. Do rukou se mi dostane každý rok velké množství materiálu a u začínajících kapel mívám někdy problém, aby mě zaujaly. To ale u NECROSYS neplatí. Naopak, tahle deska mě ihned zaujala, dostala se mi do krve a rád jsem se k ní vracel. Možná se jednou rozpadnu v prach nebo mě popraví na náměstí ve vašem městě, ale než se tak stane, tak budu podobné smečky podporovat. Tohle je totiž album, které hoří uvnitř, je surové a přikove vás na zeď. Mrtvolný zápach rozkládajících se těl všechny nejdřív vyděsil. Jenže nakonec, ostatně jako vždycky, zvítězila zvědavost. Pradávná touha po krvi a násilí, která se opět dostala na povrch, byla vytažena a dav se usmíval. Temnota se ukrývá v každém z nás! Syrový, zničující old school death metalový buldozer, po kterém zůstává jenom spálená země! 


Asphyx says:

The dead smell of decomposing bodies frightened everyone at first. But in the end, as always, curiosity won out. The ancient craving for blood and violence that had surfaced again was brought out and the crowd smiled. So much pain and suffering must be photographed and sent to everyone immediately. Look, hands torn off, skulls crushed, intestines rolling around outside like snakes. The atmosphere is like a public execution. Would you also like a piece of rope from the hanged man? Death has always sold. I know it, so do Polish maniacs NECROSYS, who come out with their debut album this year.

The first thing that came to my mind when listening to it was that it is a classic and very well played definition of dusty death metal. The darkness meets the coldness and moods I tried to describe in the beginning of today's article. If you like death metal from the deepest underground, don't hesitate a moment.


The first thing that literally hit me in the face was the massive and devastating sound (recorded, mixed & mastered by Jarosław Wysocki at Hellsound Studio (741TonMan, Guantanamo Party Program, Lost Soul, Thvn). But I was also intrigued by the cover art, which I think is really hilarious (concept by Daniel Rusiłowicz (Hate [PL], UnSun), design by Mieszko Jankowski (Morrath. Night Lord). Formally, everything is absolutely fine. We can concentrate on individual killer motifs, which the new album "Nekrowersum" is literally packed with. The songs have that classic, traditional old school death metal feeling. The new album is very easy to listen to and if you started to perceive the basics of the music sometime in the early nineties like I did, you will definitely be satisfied. The record has drive, power, the band attacks without any unnecessary stuff. Stylistically, then, it's a kind of rolling, sharp and fierce death metal, with a slight hint of dead-smelling frost. I get my hands on a lot of material every year, and I sometimes have trouble getting interested in new bands. This is not the case with NECROSYS . On the contrary, this record immediately caught my attention, got into my blood and I loved coming back to it. Maybe one day I'll crumble into dust or get executed in the town square in your town, but until that happens I'll support packs like this. Because this is an album that burns inside, is raw and will nail you to the wall. The dead smell of decomposing bodies scared everyone at first. But in the end, as always, curiosity won out. The ancient craving for blood and violence that had surfaced again was brought out and the crowd smiled. The darkness is in all of us! A raw, devastating old school death metal bulldozer that leaves nothing but scorched earth!


Tracklist:
1. Delektuj się diabłem 05:09
2. Zamknięty w Pustce 04:04
3. Wybrany, a nie widać 04:37
4. Fałsz i płomień 04:52
5. Imię me Zaraza 04:49
6. Namaszczony Rdzą 05:03
7. Żyłem zdechłem zgnije 05:04



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyřstý osmdesátý čtvrtý - Vesnický metalista


Příběh čtyřstý osmdesátý čtvrtý - Vesnický metalista

Ještě včera jsme se dívali z lavičky před chalupou,  jak zapadá slunce za Ještědem a teď už jsme v Táboře. Vstávali jsme brzy a přijeli jsme kolem oběda. Ten následoval vzápětí. Byl to spíš obřad o několika chodech, než jen obyčejné jídlo. Vařil budoucí tchán, který si dal opravdu záležet. S rodiči blondýnky si rozumím velice dobře. Sedli jsme si ihned od začátku. Mají, stejně jako já, každý svoje mouchy, ale každý jsme nějaký. Důležité je, že z nich je cítit dobrota a klid. Pro mě jsou tohle hrozně důležité věci, které posledních osm let ze svého domova neznám. Jezdím sem relaxovat. Dopijeme kávu, dojíme zákusek. Jsem jak žok. Padnu na postel, blondýnka vedle mě a hekáme po té hostině. Za hodinu vyrážíme. Cože? Otočím se na bok a na chvilku vytuhnu. Cloumá mnou, abych vstal. Připadalo mi to zase, že jsem spal pět minut. Už pískají pod oknem. Dvě dvojice, se kterými půjdeme na malý výlet a potom večer na nějakou akci. Vůbec netuším na co, ale prý budu hodně překvapený. 

Co jsem pochopil, tak jejich parta poslouchá rock, někdy i metal, ale spíše ten heavy. Já jsem v tomhle trošku ortodoxní, vadí mě jedovaté uječené vokály a když navíc zpívá kapela česky, jsem háklivý na tupé texty. Všimněte si, že napsat dobrý český text umí málokdo. Když si to vezmu kolem a kolem, tak v tomhle jsou na tom ve středním proudu o hodně lépe. Mají své básníky. Diskutujeme o tom, když jdeme na Harrachovku. Už jsem zde několikrát byl. Cesta vede kolem Lužnice, po které si to šinou kupředu skupinky vodáků. Cítím se skvěle. Mám spoustu síly a jak jsem si zdříml, je mi moc fajn. Objímám svoji milou, trhám kopřivy, předvádím se, že mě nepálí, pískám na listy, jsem zase ten malej kluk, který se těšívával na chalupu, aby tam mohl dělat lotroviny. Holky se smějí, jsme plni života, jako kdyby nás někdo nabil z obrovské baterie života. Mají tu, v té krásné hospůdce, dobré pivo. Jsem blahosklonný, vtipkuji, řehtáme se a asi bychom tu zůstali, kdyby s námi nebyla jedna z dívek, co také studuje na učitelku. 

Je taková solidní, slušná, hrozně hodná, ale umí také říct dost a jdeme. Jsem rád, že je s námi, protože jinak bychom nikam nedošli. Vydrápeme se zpátky do města, jdeme na autobusák. Je to jako všude, na lavičkách posedávají cikáni, bezdomovci a není si kam sednout. Staré babičky postávají vyplašeně bokem a nad hlavami nám létají krkavci a racci z nedalekého Jordána. Jako všichni mladí ihned zabereme pět sedadel úplně vzadu v autobusu. Cestou přistoupí pár mladých v džískách, ještě se tu drží a dlouho bude držet zábavová kultura. Jsme v Jižních Čechách, tady to jede. Koneckonců, v kulturáku v Dražicích, kam prý jezdívali už od třinácti, dnes hraje Keks. Já je tedy moc neznám, ale když mi zanotují několik skladeb, jsem doma. Jasně, že jsem je už někde slyšel. Když dorazíme, tak to není kulturák, ale spíš hospoda se sálem. Je ale vcelku jedno, jak tomu budeme říkat, hlavní je, že je otevřeno, uvnitř ještě pár míst a tak zasedneme ke sklenicím. Vyprávíme si, co kdo a jak, jak se máme, co plánujeme, přeháníme, my kluci se naparujeme, ale holky nám to jakože věří, protože je to celé vždycky hra. A hlavně, je to neskutečná sranda. Občas se válíme doslova smíchy. 

Nemáme ještě žádné opravdové starosti, věk nám nedovoluje přemýšlet nad vážnými věcmi. Jsem rád, že od nás otec odešel. Mělo by být všechno v pořádku, ale není. Doma v Boleslavi je nějak divně smutno. Ne, není to tím, že už se nikdo nehádá, že už na mě nikdo neútočí. Ale stejně, něco je jinak, divně. Otřepu se, neměl bych se zamýšlet, dnes je náš večer. Mám rád Jižní Čechy, protože zdejší děvčata jsou krásná. Přesně moje typy, slovanský holky, krev a mlíko, občas správně prdelatý, jindy třeba hubenější, ale takový usměvavý, laskavý, každý se dá hned do řeči, zeptá se, jak se máme, odkud jsme. Musím uznat, že se vše vyvíjí velice dobře. Potom nás pustí do sálu a začne hrát první kapela. Vůbec netuším, o koho jde, ale nakonec mi to přijde tak blbý, že jdu ven na cigáro. Ty vole, Vader, Obituary, Incantation, ty seš tu taky omylem, co? Ozve se za mnou a asi dvou metrový hovado mě požádá, abych mu zapálil. Máme ihned společnou řeč. Nikdy bych nevěřil, že se budu mezi ostatníma vlasáčema cítit tak divně. Ti starší ustrnuli ve své době, která ale přeci bývala i mou dobou. Mladí už jedou trošku něco jiného. Prostě, na triku Nirvánu, zajde na Keks. 

Normálně mi sám od sebe dojde koupit pivo. Je mi ho tak trošku líto, protože u nich na vsi prý poslouchá extrémní muziku sám. Dělá někde v družstvu, v administrativě a nemá moc informací. Viděl sice už Torr a Arakain, ale jinak se k němu moc informací nedostává. Jednou za čas si udělá výlet do Budějovic, nakoupí v prodejně CD spoustu nových kapel, které pak nestále dokola poslouchá. Chodí na pivo s klukama, ale pro ně je jeho hudba blití a řvaní. Přitom oni právě křepčí na parketě a zítra budou vyprávět o tom, jaký to bylo super, jak se vyndali, jak po nich holka z Tábora vyjela. Poslouchám jej a moc nemluvím. Je mi tak trošku smutno. Je slyšet, že se potřebuje vypovídat. Je to opravdový metalista, kterých zase tolik není. On si našel svoji cestu. Nic si nikdy neulehčoval. Některé kapely, které já už dávno poslouchal a měl třeba pět jejich alb, on ještě neznal. Neměl nikoho, s kým by svoje prokletí probral. Chápal jsem ho. Na koleji v Plzni to byl spíš samej punkáč a nebo Nirvánista. Pokecali jsme řádně. Fakt to neměl lehký. Navíc byl dobrák od kosti, jak už tak velcí chlapi bývají. 

Vlastně jsem vždycky zašel na pár ploužáků, abych provedl blondýnku. Jinak jsem strávil s tímhle velkým pořezem, na jehož jméno si nemůžu za boha vzpomenout, celý večer, celou noc. Občas se mi to stávalo a stává dodnes. Jdu na koncert, jedu vlakem a mám na sobě nějaké tričko. Nejdříve se opatrně oťukáváme. Jo, to já byl tenkrát na téhle kapele. Potom, když zjistíme, že nejsme debilové, tak se rozpovídáme. On byl svým způsobem smutný, přesto hrozně nadšený. Hltal nové nahrávky, byl takový ten opravdový typ. Když něco řekl, tak to platilo. Neměl čas na zbytečnosti, ani dlouhé intelektuální řeči, o kterých metal stejně nikdy nebyl. Vyprávěl mi o učňáku, o tom jak pak přestoupil na zemědělku do Budějovic. Vlastně jsme měli hodně společného. Ten vývoj od starých mániček v nálevnách, až k první metalové desce, ke kreslení log do sešitů, k muchlajícím se kazetám, byl vlastně hodně podobný tomu mému. Hudba nás tenkrát opravdu spojila dohromady. Dokonce jsme se, a to je taky ukázkou toho, že to byl dobrák, pohádali o jedné desce. Usmíval se u toho. On ji miloval a mě se nelíbila. Už nevím, co to bylo za nahrávku, ale o to vůbec nejde. Nemám si s kým pokecat. Zajít na pivo a probrat novinky. Kurva, odplivl si a ubalil obrovské cigáro. Omluvil jsem se a šel dovnitř.

Tam bylo všechno v nejlepším. Holky se natřásaly, kolem nich kroužili kluci, co si mysleli, že je sbalí a občas se jim to povedlo. Když jsem šel na záchod, zaslechl jsem za jedním závěsem notoricky známé zvuky. To je Mařena, ta dá každýmu, pronesl nad žlábkem asi patnáctiletý floutek. Kdybys chtěl, domluvím ti to, má ráda Pražáky. Chci mu říct, že nejsem z hlavního města, ale někam zmizí. Mezitím vyleze z poza závěsu jeden kluk a vystřídá ho jiný. Musí to být šichta, řeknu si pod vousy a jdu raději za blondýnkou. Povídá si s holkama, takový ty jejich řeči, kterým my nerozumím. Přisednu si, ale vidím, že mají něco rozpovídáno. Políbím ji a zmizím pryč. Keks se vrátí po občerstvení na parket a musím si koupit další cigára. Vrátím se před hospodu. Obr, vesnický metalista, je tam stále. Já vlastně jezdím spíš kvůli kámošům, řekne mi a dovypráví mi celý svůj životní příběh. Nejsem z těch, kteří by se posmívali, kteří by si dělali srandu z někoho jen kvůli tomu, že je z vesnice. Vidláků z města jsem potkal za svůj život víc, než ze vsí a dědin. Možná tomuhle maníkovi chybí trošku větší rozhled, možná je v některých momentech nejistý a těká očima, ale je to opravdový srdcař. Nedovedete si představit, jaké to muselo být, shánět novou hudbu v zapadlé vesničce. Nevědět skoro o světě okolo.

Chránil si svojí sbírku, mluvil o ní jako máma o svých dětech. Chodil s nějakou dívkou, která ale neměla pro jeho koníčka moc pochopení. Měl doma starou mámu, o kterou se staral. A všichni okolo chodili do kostela. Zvláštní věc, tahle víra. Říkal mi, že se někdy cítil jako vyvrhel. Když si přivezl nové triko s lebkou a obráceným křížem. Ihned mu nadávali. Ale on bojoval. Vlastně jsem si nikdy neuvědomil, jaké jsem měl kdysi štěstí, na své dvě party, na kámoše, na Debustrol, na Sabatha. Tihle všichni mi přinášeli novou muziku jak na podnose. K tomu Chorvat a jeho obchod na Starém městě, ve kterém vám sehnal všechno. Neuvědomoval jsem si to, já v tom žil, byl toho součástí. Vůbec mě nikdy nenapadlo, že by to mohl mít někdo jinak. Tenhle kluk byl pro mě o hodně větší metalista a srdcař, než my. Hodně jsem o tom pak dlouhé měsíce uvažoval. Měl jsem upito, internet byl v plenkách a žádný kontakt jsme si nevyměnili. Je to škoda, fakt by mě zajímalo, jestli vytrval, jestli poslouchá hudbu aktivně dodnes. Představuji si, že ano, že je na tom podobně jako já. Měl by, někde musí být svět ještě v pořádku. 

Tady seš, ahoj. Přišla si pro mě, krasotinka moje. Představím je a on se ihned rozplývá, že má moje milá tričko Paradise Lost. Na hajzlech mi potom řekne, ty vole, já ti tak závidím. Jdu tančit, protože jsem tu taky od toho, abych se věnoval naší milé společnosti. Prokalíme zbytek noci, co to jde. Když potom vypnou světla a vyženou nás ven, nic nám do Tábora nejede. Taxíky neuznáváme a tak jdeme pěšky. Ani nevím, kdy se obr objevil po mém boku. Ještě prohodíme pár vět, probereme několik kapel a potom se najednou rozloučí. Musím zmizet do temnoty, řekne a já mu poděkuju. Tak to vidíte, nejdřív jsem si říkal, že to bude jen takový spíš chlastací večer a nakonec jsem potkal člověka, fanouška, se kterým jsme si měli co říct. Nebyl nabušený informacemi, nebyl přechytralý a neznal všechny texty nazpaměť. Ale o hudbě mluvil tak krásně, že byl spíš básníkem, než jen dalším metalistou v řadě, co jsem tenkrát běžně potkával. Potom se už jenom jde a já nevím vůbec kam. Nemám rád, když mě někdo vede, ale nic jiného mi nezbývá. Občas se s blondýnkou zpozdíme. Konečně Tábor a když jdeme kolem Jordána, tak svítá. Spíme jen pár hodin. Probudí nás vůně čerstvého pečiva a taky musíme kolem poledne vyrazit. Jedeme zase na sever. Cestou vyprávím blondýnce o vesnickém metalistovi.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine