DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 13. listopadu 2024

Interview - DECAYED EXISTENCE - Old, moldy death metal, a morbid nightmare that has become a cruel reality!


Interview with death metal band from California - DECAYED EXISTENCE.

Answered Harry Rocco (drums, vocals), Jeffrey Ke (guitars), thank you!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):

Ave DECAYED EXISTENCE! Greetings to California. Hope you're doing well. I'm just listening to your new release "The Beginning Of Sorrows" again this year and I'm thinking how great it is that after so many years on the scene you can put together such fresh and interesting material. How did the new record come about and what were your feelings going into the studio?

Harry Rocco - Well the new album came about with writing from two of my favorite writers Jeffrey Ke and Jason Davis. We threw some ideas together and it was a great collaboration and we felt really confident going into the studio with Andrew Giordanengo.

Jeffrey Ke - I felt like we were pretty confident going into the recording of this album. The tracks were solid and I think we had some unique songs going in.


I guess like any fan, I have it set up so that I listen to the album a few times first and then either come back to it or not. This year it was a bit more complicated with you. I feel like there are more layers to the record and that some of them come out after a longer period of time. The sound contributes a lot to that. The Beginning Of Sorrows strikes me as a dark record. Where did you record the album and who is responsible for the mastering? How do you perceive the shift in sound?

Harry Rocco - Yeah it's somewhat of a dark record but we are definitely in dark times with a lot to write about. We recorded the live stuff just in my garage in the jam room throwing around ideas. For the five songs we went to Andrew up in Yreka and threw those five songs down, the ones I like the most and he did a very good job! The sound shift you know it all sounds like Decayed. Decayed has different eras, we've been through many players and had to say the first five sound more modern. The last three songs which were live in the jam room are more of the old school Decayed back in the '90s hence Jason Davis being thrown into the fold as he was one of the original members. I thought it would be fun to have him write a couple songs.

With my favorite bands I buy the CD and the t-shirt straight away. "The Beginning Of Sorrows" has a classic cover. It's got undead floating around an old church. Is that a reference to a horror movie? How did the cover come about and how does it relate to the music itself? Who is the author and how did you guys get together? Speaking for myself, I have to say that it makes me uneasy, it's interesting.

Harry Rocco - Well if you notice on the cover of “Eulogy” there is a corpse outside the church and as in the cover of the new one The Beginning of Sorrows the same concept. You see, a lot of little lyrics I write comes from being a Protestant Christian. In fact I don't really go to church, I believe that we're two or more gathered in his name that is the church. I think the world trivializes church and religion whereas I would rather preach from a relationship standpoint through music. There's no references to any horror movies and Blast Art did the cover but yeah relates to the music as we try to write outside division or denomination we just write from the Bible and from our life experiences.


Please take us through the lyrics on the new record? Who is their author and how were they created? I'd also be interested to know where you got the inspiration for them.

Harry Rocco - Most of the songs like “Mind Wars” are about you know the struggle that we're going through as a country. What to believe, what's the truth… where there's a bunch of fact checking where the truth is lost in the sea of content. You can find whatever it is you think the truth is which to me is very scary. I Harry Rocco the author of the lyrics and since I'm the drummer it's a lot easier for me to place the lyrics as far as timing. Majority of my lyrics I get from life experiences and the Bible because the Bible has got me through so many things in life. I should have been dead a hundred times over but here I am in my 50s playing music doing what I do so there's some merit to that and above else. I thank Jesus and I hope that you can see the message by faith through grace there goes I not any denomination or anything that divides but by faith.

What I like about you is that even after all these years I still feel an enthusiasm for your music, a kind of hard to describe tingle. Your death metal has an old patina to it, but also energy and power. How do you compose new material? What process does a song have to go through before it is considered final?

Harry Rocco - Well we record everything we write on a Tascam, and if it hits on the Tascam then I'll write lyrics and you know it kind of has a mind of its own. I couldn't tell you really there's no process if I feel it and it inspires me then lyrics come quick, that's how we do it.

Jeffrey Ke - I would have to say on my end I do not do any lyrics and to be honest don't consider myself that good at it. Haha!. But I do a lot more of the riffs and ideas for beats. The songs “Beheading the Colossus” and “Escape the Dead” I wrote by myself with the big help of Harry Rocco doing the lyrics. So for me my process is I just come up with a beat in my head, could be random and then record that beat on my computer using a drum machine as filler and more of an idea of what I have in mind. Then I build off of it until eventually I get the basis for a full song and then present it to the band. We decide “yes we want to learn it” or no “we just don't feel it” but if we do all agree that we like it then we will build off it together switch up the drum beats if Harry has something better in mind and same thing with our rhythm guitarist Kyle Blasiger and bass player Ryan Brown. Early on when I first joined the band when I was 17 I had a lot more free time so me and Harry were able to hang out a lot and just write and write, now I'm like 31 working a full-time job and have a lot more responsibilities in my life and so I don't have as much time as I would like to do what we used to do, but I try to compensate with that by making music on the side and presenting it to the band.


The only original member of the band is drummer and vocalist Harry Rocco. The others have been added gradually. Is it hard to find like-minded musicians in California? DECAYED EXISTENCE has gone on hiatus several times. Why? How did you get together with the current lineup?

Harry Rocco - Yeah it is hard to find like minded musicians in this area for sure, some of them might not even be like-minded they just want to play music so they'll step in for a project here and there but they don't want to be long-term as they don't agree with the the Christian thing. I guess let's hope some of it rubbed off on them while they were with us is my hope. The current lineup is that I just looking into the past and try to pull up guys that I enjoyed writing with, Jeffrey Ke is one of the best, Jason Davis is a close second so I just wanted to get those guys and with my writing and throw it together and see what happened and I was very happy with how things turned out. I have an autistic son and I have to take time out to develop him as he is severely autistic and takes a lot of time but when everything gets settled I usually go back into the studio and throw down.

Jeffrey Ke - I would have to agree with Harry and say yes it's kind of hard to find like-minded musicians, I actually joined the band back in 2010 when I was 17 years old and still in high school. Around that time Me and two people I grew up with were like the only people that listen to Death Metal in my town. There were musicians but not a lot that liked metal and especially the extreme type of metal that I was into. So when I joined up with Harry in Decayed Existence it was awesome find someone that played a music style that I also played.


The formation of DECAYED EXISTENCE dates back to 1990. You remember the beginning of death metal in California. What were they like? How do you remember the old days? Who was actually your role model in the early days and how did the idea of playing death metal come about? Please reminisce for us.

Harry Rocco -Yeah do you remember Death Metal in the old days, I think some of it's called Thrash now but back in the old days Sepultura was Death Metal, now they're considered Thrash. A good example, everything for me I base off of the late '80s early '90s Death Metal as I lived in Santa Rosa and would frequent the Oakland's club The Omni as well as San Francisco's The Stone and I caught a gig at The Stone and it changed me I realized that's what I want to do. I was there to go see a band called DEATH and they had canceled but there was a band called Pestilence that filled in and the singer was a guy named Martin Van Drunen who I hung out with before the show and got to converse with. Then I saw them play and it blew my mind! Then I went home and bought the new DEATH which was an album called “Leprosy” and it fueled me and anything that came from Chuck Schuldiner after that was what I wanted to do. There was another guy with equal influence on me. It was a guy called Steve Rowe who's the front man for a band from Australia called Mortification, he had the best lyrics in all of metal! I really liked Mortification as they didn't just use one form of vocals they used the death growl as well as the thrash style and I liked that with each new mortification album I did not know what to expect. Is it going to be Thrash? Is it going to be Death? You didn't know and it inspired me to use both

Jeffrey Ke - I myself can't really comment on what it was like in the early '90s during the rise of death metal since I was born in 1992 haha. But I would have to say that early '90s death metal is what really got me into extreme metal and to this day Chuck Schuldiner from DEATH is still my hero / role model. The way he changed Death Metal and showed people that it can be more than just Cookie monster growls and singing about murdered. Kind of jealous of Harry in some aspects because I wish I could have seen some of the shows he saw back in the day! I was lucky enough to see Bolt Thrower on their last US tour in 2013.

 

A lot of my older friends (I'm also part of the older generation of metal fans) complain about today's times. Downloading music, impersonal attacks on the internet, lots of ballast, chaos, everything is faster but also ephemeral. How have these things affected you as a band? Have you had to adapt in any way?

Harry Rocco - Well it has affected me, I'm an analog old school analog guy. If I had the money I would prefer to record on 2 or 1/4 inch reel to reel analog the old school way. But now everything's digital and I've seen the light and I've turned that corner but I still have a learning curve with all this internet stuff, I'd rather spend the time writing music than learning what a PDF file is and I really miss spending hours at record stores that now no longer exist. As far as how it affected us we just make music whether we got to uploaded or you know recorded on a tape doesn't matter as long as we're still playing.

It's not all about the internet, which has changed the whole world, but also about new technologies. Analog versus digital. The new processes, the equipment, the studios look very different today than they used to. How do you perceive these things? Is it hard for you to keep up with the times? Or do you like to use different innovations?

Harry Rocco - I do like the innovations and I do like all the things that technology has brought however there is a fallback and I think when you get into guitar tone they're all kind of getting similar whereas in the old days if you had this mic with that amp or you know any combination of things you can get a drastically different sound and if you get a good formula you kept it to yourself in the old days. Where now there's tutorials and everything you know I don't know if that's innovative or not but the technology definitely is, it's hard to keep up with the times when you were so in love with the old ways but like with everything you know you got to change with the times. Now I'm not saying write a disco song because disco goes big, we will always be Decayed Existence but we are now in the digital world and we have switched and it's surprisingly good so far “knock on wood”.

Jeffrey Ke - Since I grew up as a teenager in the digital age I can't really comment on analog music equipment but I can say I believe that with it all being digital nowadays and music equipment and recording software being a so accessible, it's made it a lot easier for people to write music and get their ideas out there.

 

I don't want to flatter you unnecessarily, but from the promo photos you seem like a nice bunch of guys. There's an air of detachment in your music, a chemistry between the musicians. Is it really like that in real life? Do you sometimes go out for a beer, party together, meet families, etc.?

Harry Rocco - I think we get along fairly well but you know I'm a lot older than the other fellas I prefer to hang out with my grandkids. I'm sure they like to get rowdy at times. I can only speak for myself but you know. We're all friends, we all hang out and go to concerts together and we all like the same music.

Jeffrey Ke - Yeah we hang out! I actually grew up with our player Ryan Brown since I was in middle school. As I've been getting older and having more responsibilities like working along with becoming a first-time father I don't have as much time as I would like to spend with everyone. But we are all friends and we all do hang out with each other and have a beer or two. Haha

Every time I interview an older band, I always have to ask. What does death metal mean to you, how do you perceive it and how would you define it? I mean now more in terms of its philosophy, mood, atmosphere. For example, I think that death metal must always be played from the heart, otherwise it's not the same.

Harry Rocco - I do I too, I think that death metal should be played from the heart. You know growing up in the '80s and '90s I hated a lot of things. MTV everything that was commercial just made me want to puke, I kind of still feel the same way even though metal has come to the forefront since then. You know I can't really be critical of the people, I definitely know what I like and what I don't but I have to say all these different genres are divisive in my opinion and it keeps the music from spreading. For instance I'm not a big Deathcore fan but I do like some Deathcore bands. Just because I didn't know there was a different genre I started listening to a band called Impending Doom. I like them they're great, like their message and everything but since they've been genre-ized into Deathcore I think it did them a disservice. I would have just called us Death Metal but that just me as far as my philosophy of Death Metal just keep it true keep it real.

Thank you very much for the interview. I really hope to see you live somewhere soon. I wish your new album as many true fans as possible and may you do well in your private life. And you know what? I'm gonna go play "The Beginning Of Sorrows" again!

Harry Rocco - Right on man we appreciate all you do and thank you for spinning our new record. Hails from California! much love and respect!

Jeffrey Ke - Thank you for your time! Hails and Cheers!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DECAYED EXISTENCE - Starý, plesnivý death metal, morbidní noční můra, která se stala krutou realitou!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Kalifornie - DECAYED EXISTENCE.

Odpovídali Harry Rocco (bicí, zpěv) a Jeffrey Ke (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):

Ave DECAYED EXISTENCE! Zdravím do Kalifornie. Doufám, že se vám daří dobře. Zrovna si opět pouštím vaši letošní novinku „The Beginning Of Sorrows“ a říkám si, jak je skvělé, že i po tolika letech na scéně dokážete složit takhle svěží a zajímavý materiál. Jak nová deska vznikala a s jakými pocity jste šli do studia?

Harry Rocco - Na novém albu se podíleli dva moji oblíbení autoři Jeffrey Ke a Jason Davis. Dali jsme dohromady pár nápadů, byla to skvělá spolupráce a do studia s Andrewem Giordanengem jsme šli s pocitem jistoty.

Jeffrey Ke - Měl jsem pocit, že jsme do nahrávání tohoto alba šli s velkou jistotou. Skladby byly solidní a myslím, že jsme do toho šli s několika jedinečnými písněmi.


Mám to asi jako každý fanoušek nastavené tak, že si album nejdříve několikrát poslechnu a pak se k němu buď vracím nebo ne. Letos to s vámi bylo trošku komplikovanější. Připadá mi, že má deska více vrstev a že některé vyniknou až po delší době. Hodně tomu přispívá zvuk. Na mě působí „The Beginning Of Sorrows“ jako temná deska. Kde jste album nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem? Jak vnímáš posun ve zvuku ty?

Harry Rocco - Ano, je to poněkud temná deska, ale rozhodně se nacházíme v temné době a máme o čem psát. Nahrávali jsme živé věci jen u mě v garáži v jam roomu a házeli si nápady. Kvůli pěti písničkám jsme jeli za Andrewem nahoru do Yreky a dali tam těch pět písniček, které se mi líbí nejvíc, a on odvedl velmi dobrou práci! Posun zvuku, víte, že to všechno zní jako Decayed. Decayed má různá období, prošli jsme mnoha přehrávači a musím říct, že prvních pět zní moderněji. Poslední tři písně, které vznikly naživo v jam roomu, jsou spíš ze staré školy Decayed z devadesátých let, a proto se do nich hodil Jason Davis, který byl jedním z původních členů. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby napsal pár písniček.

U svých oblíbených kapel si kupuji rovnou CD i tričko. „The Beginning Of Sorrows“ zdobí klasický obal. Jsou na něm nemrtví, kteří se vznášejí kolem starého kostela. To je odkaz na nějaký hororový film? Jak cover vznikal a jak souvisí s hudbou jako takovou? Kdo je jeho autorem a jak jste se dali dohromady? Za sebe musím říct, že ve mně vzbuzuje neklid, je zajímavý.

Harry Rocco - No, jestli sis všiml, tak na obálce „Eulogy“ je mrtvola před kostelem a stejně jako na obálce nové desky The Beginning of Sorrows je to stejné. Víte, spousta drobných textů, které píšu, vychází z toho, že jsem protestantský křesťan. Ve skutečnosti do kostela moc nechodím, věřím, že jsme dva nebo více shromážděni v jeho jménu, které je církví. Myslím, že se svět církev a náboženství banalizuje, zatímco já bych raději kázal z hlediska vztahů prostřednictvím hudby. Nejsou tam žádné odkazy na nějaké horory a obal dělal Blast Art, ale jo, týká se to hudby, protože se snažíme psát mimo rozdělení nebo denominaci, prostě píšeme z Bible a z našich životních zkušeností.


Proveď nás prosím texty na nové desce? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Zajímala by mě také, kde jsi pro ně bral inspiraci.

Harry Rocco - Většina písní jako „Mind Wars“ je o boji, kterým jako země procházíme. Čemu věřit, co je pravda... kde je spousta ověřování faktů, kde se pravda ztrácí v moři obsahu. Můžete si najít, cokoli si myslíte, že je pravda, což je pro mě velmi děsivé. Já jsem Harry Rocco autor textů, a protože jsem bubeník, je pro mě mnohem snazší umístit texty, co se týče načasování. Většinu textů čerpám ze životních zkušeností a z Bible, protože Bible mě v životě dostala přes spoustu věcí. Měl jsem být stokrát mrtvý, ale jsem tady a ve svých padesáti letech hraju hudbu a dělám to, co dělám, takže je to určitá zásluha a především. Děkuji Ježíši a doufám, že vidíte poselství skrze víru skrze milost tam jdu já ne nějaké vyznání nebo něco, co rozděluje, ale skrze víru.

Mně se na vás líbí, že i po těch všech letech pořád cítím z vaší hudby nadšení, takovéto těžko popsatelné chvění. Váš death metal má v sobě starou patinu, ale i energii a sílu. Jakým způsobem skládáte nový materiál? Jakým procesem musí projít skladba, než je považována za finální?

Harry Rocco - No, všechno, co napíšeme, nahráváme na Tascam, a když se to na Tascamu trefí, napíšu text a víš, že to má tak trochu vlastní hlavu. To ti nemůžu říct, opravdu neexistuje žádný proces, když to cítím a inspiruje mě to, tak text přijde rychle, tak to děláme.

Jeffrey Ke - Musím říct, že z mé strany texty nedělám a upřímně řečeno se v tom nepovažuji za tak dobrého. Haha!. Ale mnohem víc dělám riffy a nápady na beaty. Písně „Beheading the Colossus“ a „Escape the Dead“ jsem napsal sám s velkou pomocí Harryho Rocca, který dělal texty. Takže můj postup je takový, že si prostě v hlavě vymyslím beat, může být náhodný, a pak si ho nahraju na počítači pomocí bicího automatu jako výplň a spíš nápad, co mám na mysli. Pak z toho vycházím, až nakonec dostanu základ pro celou písničku, a tu pak předložím kapele. Rozhodneme se „ano, chceme se to naučit“ nebo „ne, prostě se nám to nelíbí“, ale pokud se všichni shodneme, že se nám to líbí, pak na tom společně postavíme a vyměníme údery do bicích, pokud má Harry na mysli něco lepšího, a to samé náš rytmický kytarista Kyle Blasiger a baskytarista Ryan Brown. Na začátku, když jsem se ke kapele přidal, když mi bylo sedmnáct, jsem měl mnohem víc volného času, takže jsme se s Harrym mohli hodně scházet a jen psát a psát, teď je mi tak jednatřicet, pracuju na plný úvazek a mám v životě mnohem víc povinností, a tak nemám tolik času, kolik bych chtěl, na to, co jsme dělali dřív, ale snažím se to kompenzovat tím, že dělám hudbu bokem a prezentuju ji kapele.


Jediným původním členem kapely je bubeník a zpěvák Harry Rocco. Ostatní se přidávali postupně. Je těžké najít v Kalifornii podobně smýšlející muzikanty? DECAYED EXISTENCE tako několikrát přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Jak jste se dali se současnou sestavou dohromady?

Harry Rocco - Ano, v této oblasti je určitě těžké najít podobně smýšlející hudebníky, někteří z nich možná ani nejsou podobně smýšlející, jen chtějí hrát hudbu, takže se tu a tam zapojí do nějakého projektu, ale nechtějí být věrní, protože nesouhlasí s křesťanstvím. Doufejme, že se o ně něco z toho otřelo, když byli s námi, to je moje naděje. Současná sestava je taková, že jsem se prostě podíval do minulosti a snažil se vytáhnout kluky, se kterými mě bavilo psát, Jeffrey Ke je jeden z nejlepších, Jason Davis je těsně druhý, takže jsem chtěl prostě vzít tyhle kluky a s mým psaním a hodit to dohromady a uvidíme, co se stane, a byl jsem velmi spokojený s tím, jak to dopadlo. Mám autistického syna a musím si vzít čas na jeho rozvoj, protože je těžký autista a zabere to spoustu času, ale když se všechno urovná, většinou se vrátím do studia a vrhnu se na to.

Jeffrey Ke - Musím souhlasit s Harrym a říct, že ano, je docela těžké najít podobně smýšlející muzikanty, vlastně jsem se ke kapele přidal v roce 2010, když mi bylo 17 let a ještě jsem chodil na střední školu. V té době jsme já a dva lidi, se kterými jsem vyrůstal, byli asi jediní lidé, kteří v mém městě poslouchali death metal. Byli tu sice muzikanti, ale nebylo moc těch, kteří by měli rádi metal, a obzvlášť extrémní typ metalu, který mě bavil. Takže když jsem se spojil s Harrym v Decayed Existence, bylo úžasné najít někoho, kdo hraje hudební styl, který hraju i já.


Vznik DECAYED EXISTENCE je datován do roku 1990. Pamatujete začátky death metalu v Kalifornii. Jaké byly? Jak na staré časy vzpomínáš? Kdo byl vlastně vaším vzorem v počátcích a jak vznikl nápad hrát death metal? Zavzpomínej pro nás prosím.

Harry Rocco - Jo, vzpomínáš si na starý death metal, myslím, že dnes se tomu říká thrash, ale kdysi byla Sepultura death metal, dnes se považuje za thrash. Dobrý příklad, všechno pro mě vychází z death metalu konce 80. a začátku 90. let, protože jsem žil v Santa Rose a často jsem navštěvoval oaklandský klub The Omni a také sanfranciský The Stone, kde jsem zažil koncert a to mě změnilo, uvědomil jsem si, že to je to, co chci dělat. Měl jsem tam jít na kapelu DEATH, která to zrušila, ale zaskočila za ni kapela Pestilence, jejíž zpěvák se jmenoval Martin Van Drunen, se kterým jsem se před koncertem bavil. Pak jsem je viděl hrát a úplně mě to odrovnalo! Pak jsem šel domů a koupil si nové DEATH, což bylo album „Leprosy“, a to mě nakoplo a všechno, co potom vyšlo od Chucka Schuldinera, jsem chtěl dělat. Stejný vliv na mě měl i další chlapík. Byl to chlápek jménem Steve Rowe, který je frontmanem kapely z Austrálie jménem Mortification, měl nejlepší texty v celém metalu! Mortification se mi moc líbili, protože nepoužívali jen jednu formu vokálu, používali deathový growl i thrashový styl, a líbilo se mi, že s každým novým albem Mortification jsem nevěděl, co mám čekat. Bude to thrash? Bude to death? Nevěděl jsi a to mě inspirovalo k použití obojího.

Jeffrey Ke - Já sám se nemůžu vyjádřit k tomu, jaké to bylo na začátku 90. let v době vzestupu death metalu, protože jsem se narodil v roce 1992, haha. Ale musím říct, že právě death metal raných 90. let mě k extrémnímu metalu přivedl a dodnes je mým hrdinou / vzorem Chuck Schuldiner z DEATH. To, jak změnil death metal a ukázal lidem, že to může být víc než jen Cookie monster growl a zpívání o vraždění. V některých ohledech Harrymu tak trochu závidím, protože bych si přál vidět některé z těch koncertů, které kdysi viděl on! Měl jsem to štěstí vidět Bolt Thrower na jejich posledním americkém turné v roce 2013.

 

Spousta mých starších kamarádů (také patřím ke starší generaci metalových fanoušků) si stěžuje na dnešní dobu. Stahování muziky, neosobní útoky na internetu, spousta balastu, chaos, všechno je rychlejší, ale také pomíjivé. Jak tyhle věci ovlivnily vás, jako kapelu? Museli jste se nějak přizpůsobit?

Harry Rocco - No, ovlivnilo mě to, jsem analogový člověk ze staré školy. Kdybych měl peníze, raději bych nahrával na 2 nebo 1/4palcový kotouč na kotouč analogovým způsobem ze staré školy. Ale teď je všechno digitální a já jsem prozřel a otočil jsem, ale pořád se musím učit se všemi těmi internetovými věcmi, raději strávím čas psaním hudby, než abych se učil, co je to PDF soubor, a opravdu mi chybí hodiny strávené v obchodech s deskami, které teď už neexistují. Co se týče toho, jak nás to ovlivnilo, prostě děláme hudbu, ať už ji máme nahranou digitálně nebo nahranou na kazetě, na tom nezáleží, hlavně že pořád hrajeme.

Ono to není celé jen o internetu, který změnil celý svět, ale i o nových technologiích. Analog versus digital. Nové postupy, zařízení, studia dnes vypadají úplně jinak než dříve. Jak vnímáte tyhle věci? Je pro vás třeba těžké držet krok s dobou? Nebo rádi využíváte různé novinky?

Harry Rocco - Mám rád inovace a líbí se mi všechny ty věci, které technologie přinesly, nicméně je tu určitý ústupek a myslím, že když se dostanete ke kytarovému tónu, všechny se tak nějak podobají, zatímco za starých časů, pokud jste měli tento mikrofon s tímto zesilovačem nebo víte, jakou kombinací věcí jste mohli získat drasticky odlišný zvuk, a pokud jste získali dobrý vzorec, nechali jste si ho pro sebe, za starých časů. Kdežto teď existují tutoriály a všechno, co víš, nevím, jestli je to inovativní nebo ne, ale technologie určitě ano, je těžké držet krok s dobou, když jsi byl tak zamilovaný do starých způsobů, ale jako se vším, co znáš, musíš se měnit s dobou. Teď neříkám, že máme napsat disco song, protože disco jde na dračku, vždycky budeme Decayed Existence, ale teď jsme v digitálním světě a přešli jsme na jiný systém a zatím je to překvapivě dobré „ťuk ťuk na dřevo“.

Jeffrey Ke - Jelikož jsem jako teenager vyrůstal v digitálním věku, nemůžu se vyjadřovat k analogovému hudebnímu vybavení, ale můžu říct, že věřím, že když je dnes všechno digitální a hudební vybavení a nahrávací software jsou tak dostupné, je pro lidi mnohem snazší psát hudbu a dostat své nápady ven.

 

Nechci vám zbytečně lichotit, ale podle promo fotek vypadáte jako parta sympatických chlápků. Z vaší hudby je cítit nadhled, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je tomu tak i doopravdy v reálu? Chodíte spolu občas na pivo, zapaříte, setkáváte se třeba s rodinami a podobně?

Harry Rocco - Myslím, že spolu vycházíme docela dobře, ale víš, že jsem o dost starší než ostatní kluci, raději se bavím s vnoučaty. Jsem si jistý, že se občas rádi vyřádí. Můžu mluvit jen za sebe, ale víš co. Všichni jsme kamarádi, všichni se scházíme a chodíme spolu na koncerty a všichni máme rádi stejnou hudbu.

Jeffrey Ke - Jo, scházíme se! Vlastně jsem s naším hráčem Ryanem Brownem vyrůstal už od střední školy. Jak stárnu a mám víc povinností, jako je práce spolu s tím, že jsem se stal poprvé otcem, nemám tolik času, kolik bych chtěl se všemi trávit. Ale všichni jsme přátelé a všichni se spolu scházíme a zajdeme na jedno nebo dvě piva. Haha

Vždycky, když dělám rozhovor s nějakou starší kapelou, tak se musím zeptat. Co pro vás znamená death metal, jak jej vnímáš a jak bys jej definoval? Myslím tím teď spíše z hlediska jeho filozofie, nálady, atmosféry. Já si třeba myslím, že death metal musí být vždy zahraný od srdce, jinak to není ono.

Harry Rocco - Já taky, myslím, že death metal by se měl hrát od srdce. Víte, když jsem vyrůstal v 80. a 90. letech, nenáviděl jsem spoustu věcí. Z MTV se mi ze všeho komerčního chtělo zvracet, a tak nějak to cítím pořád stejně, i když se metal od té doby dostal do popředí. Víš, nemůžu být kritický k lidem, rozhodně vím, co se mi líbí a co ne, ale musím říct, že všechny tyhle různé žánry podle mě rozdělují a brání hudbě v šíření. Já například nejsem velký fanoušek deathcoru, ale některé deathcorové kapely se mi líbí. Jen proto, že jsem nevěděl, že existuje jiný žánr, jsem začal poslouchat kapelu Impending Doom. Mám je rád, jsou skvělí, líbí se mi jejich poselství a všechno, ale protože byli žánrově zařazeni do Deathcore, myslím, že jim to udělalo medvědí službu. Já bych nás prostě nazval death metalem, ale to jen já, co se týče mé filozofie death metalu, prostě keep it true keep it real.

Děkuji moc za rozhovor. Pevně věřím, že vás uvidím brzy někde naživo. Přeji vaší nové desce, co nejvíc opravdových fanoušků a ať se vám daří i ve vašem soukromí. A víš co? Jdu si zase pustit „The Beginning Of Sorrows“!

Harry Rocco – Vážíme si všeho, co děláte, a děkujeme, že jste si pustili naši novou desku. Posíláme z Kalifornie hodně lásky a úcty!

Jeffrey Ke - Děkuji za váš čas! Zdravíme a na zdraví!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):

úterý 12. listopadu 2024

Info - Pražská groove metalová kapela NOSTRRROMÖ se připravuje na vydání druhého videoklipu ke svému aktuálnímu EP Nebula.


Pražská groove metalová kapela NOSTRRROMÖ se připravuje na vydání druhého videoklipu ke svému aktuálnímu EP Nebula. Po úspěchu prvního klipu Diabolicus, který kapela představila s novou sestavou, se fanoušci dočkají další vizuální lahůdky. Klip s názvem Phobos vychází 13. listopadu.

Phobos vznikl pod taktovkou kapelní kytaristky Lydie, která při jeho tvorbě využila jen svou fantazii a nástroje umělé inteligence. Výsledkem je jedinečné propojení surové energie kapely s moderními technologiemi, což posouvá vizuální identitu NOSTRRROMÖ na zcela novou úroveň.

Kapela se tak po krátké covidové pauze vrací na scénu s ještě silnějším zvukem a výrazným vizuálním stylem. Sestava, kterou tvoří Thomas (bicí, ex-THE.SWITCH), Lydie (kytara, ex-BUNDY TAD), Dejf (kytara, ex-FOURTH FACE), frontman Majk (ex-UNDERSIDE) a baskytarista Čip (ex-HECTOR BERLIOZ), pokračuje ve své hudební a vizuální evoluci, tentokrát s inovativním přístupem ke klipové produkci.

Sledujte kanály NOSTRRROMÖ, aby vám tento nový zážitek neunikl.



https://www.facebook.com/nostrrromoofficial/

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - THE SPIRIT - Songs Against Humanity (2024)


THE SPIRIT - Songs Against Humanity
CD 2024, AOP Records

for english please scroll down

Nikdo mi nevěřil. Mým vizím, ani děsivým snům. Jenže jsem věděl své. Zavřený ve studené kobce, mučený a s mozkem, vařícím se ve vlastní šťávě, jsem se vydával na dlouhé výlety na druhou stranu. Toulal jsem se nekonečným vesmírem, topil se v bažinách, trpěl žízní i hladem a ohlodaný na kost jsem nakonec stále dokola umíral a znovu se rodil v šílených křečích. Poslouchal jsem u toho nové album německých THE SPIRIT. Kapely, která ve mě dokázala probudit spoustu podivných nálad i emocí. Jejich nové album se mi dostalo do hlavy a rozdrásalo mě do krve. 

Němečtí tmáři kombinují surový death metal s chladnými melodiemi black metalu. Skladby jsou napsány hodně expresivně, uvěřitelně a staly se na dlouhou dobu mými průvodci dnešním podivným světem. Jakoby při poslechu padalo nebe k zemi. Viděl jsem ve snech hořící domy, utrpení i samotnou Smrt. 


Deska je to mlhavě temná, se spoustou přízraků, které potkáte ve stínu. Ostrá i divoká, chladná i bolestivá, taková je nová nahrávka. Pokud máte rádi kapely jako DISSECTION, SATYRICON, UADA, NECROPHOBIC, starý kov smrti, ale klidně i doom metalové nálady, potom jste zde správně. Budete vystavěni svým fobiím i těm nejhorším nočním můrám, ocitnete se ve světě George Orwella, z nebe začne padat krvavý déšť a rozpadnete se v prach. Album je komplexním uměleckým dílem, nejen co se týká hudby, ale i zmiňovaných textů a motivu na obalu (autorem je Eliran Kantor a motiv krásně doplňuje a zvýrazňuje pocity z desky). Povedl se i zvuk, který je krásně čistý, i chladný zároveň (V. Santura - mixing). THE SPIRIT nenahráli ale jenom album, které je naléhavé a velmi dobře složené a napsané. Ono se navíc velmi dobře poslouchá, i po delší době je na něm co objevovat. Osobně mě potom doslova přitahuje jakýsi neklid, magie, tajemno, chcete-li. Nahrávka se pro mě tak stala spíše hudbou, kterou jsem vnímal jako mantru, zaříkávání, dávno zapomenutý rituál. Rád se k ní vracím, obzvláště v hluboké noci, když pršelo a potácel jsem se mezi bděním a snem. Za zvuků "Songs Against Humanity" až za mnou přijdou démoni, až mě roztrhají na kusy, rozemelou na prach a rozházejí v řece Styx. THE SPIRIT letos přicházejí s velmi zajímavým a podmanivým materiálem. Nikdo mi nevěřil. Mým vizím, ani děsivým snům. Jenže jsem věděl své. Zavřený ve studené kobce, mučený a s mozkem, vařícím se ve vlastní šťávě, jsem se vydával na dlouhé výlety na druhou stranu. Toulal jsem se nekonečným vesmírem, topil se v bažinách. Horečnaté, chladné a magické black death metalové sny z těch nejděsivějších nočních můr! Album, které se vám dostane do podvědomí! 


Asphyx says:

Nobody believed me. Not my visions, not my scary dreams. But I knew my own. Locked in a cold dungeon, tortured and with my brain boiling in its own juices, I took long trips to the other side. I wandered the endless universe, drowned in swamps, suffered from thirst and hunger, and finally, gnawed to the bone, I died over and over again and was reborn in mad convulsions. I was listening to the new album of German THE SPIRIT. A band that managed to awaken a lot of strange moods and emotions in me. Their new album got into my head and tore my blood.

German darkies combine raw death metal with cold melodies of black metal. The songs are written in a very expressive, believable way and have become my guides to today's strange world for a long time. It's like the sky is falling to the ground while listening to it. I've seen burning houses in my dreams, suffering and Death itself.


The record is vaguely dark, with lots of ghosts you meet in the shadows. Sharp and fierce, cold and painful, that's what the new record is. If you like bands like DISSECTION, SATYRICON, UADA, NECROPHOBIC, old death metal, but feel free to get into the doom metal mood, then you've come to the right place. You will be exposed to your phobias and your worst nightmares, you will find yourself in George Orwell's world, bloody rain will start falling from the sky and you will disintegrate into dust. The album is a complex work of art, not only in terms of the music, but also the aforementioned lyrics and the motif on the cover (the artist is Eliran Kantor and the motif beautifully complements and enhances the feelings of the album). The sound is also very good, which is beautifully clear and cool at the same time (V. Santura - mixing). But THE SPIRIT didn't just record an album that is urgent and very well composed and written. It is also very easy to listen to, even after a long time there is something to discover. Personally, I am literally attracted to a kind of restlessness, magic, mystery, if you will. The recording became for me more like music that I perceived as a mantra, an incantation, a long forgotten ritual. I like to return to it, especially in the dead of night, when it was raining and I was staggering between waking and dreaming. To the sounds of "Songs Against Humanity" until the demons come to me, until they tear me to pieces, grind me to dust, and scatter me in the River Styx. This year THE SPIRIT come with very interesting and captivating material. Nobody believed me. My visions, my terrifying dreams. But I knew my stuff. Locked in a cold dungeon, tortured and with my brain boiling in its own juices, I took long trips to the other side. I wandered the endless universe, drowning in swamps. Feverish, cold and magical black death metal dreams from the most terrifying nightmares! An album that will get into your subconscious!




Recenze/review - THE SPIRIT - Sounds From The Vortex (2017):


Tracklist:
1. Against Humanity (08:06)
2. Room 101 (04:15)
3. Cosmic Rain and Human Dust (04:55)
4. Spectres of Terror (05:39)
5. Death Is My Salvation (08:33)
6. Nothingness Forever (05:46)
7. Orbiting Sol IV (03:34)



Recenze/review - PERFIDIOUS - Savouring His Flesh (2024)


PERFIDIOUS - Savouring His Flesh
CD 2024, Time to Kill Records

for english please scroll down

Několikátá generace kněží v malém městě, vysoko v horách. Lidé jim věřili, klaněli se v jejich kostele, modlili se k dávno padlým andělům. Netušili, že sedávají ve studených dřevěných lavicích, jen několik metrů nad starodávnými kobkami, ve kterých jsou zavřené oběti jejich zvrácených myšlenek. Nemůžu věřit v Boha, který dopustí tolik zla. Čerstvě odkryté hroby s polámanými kostmi a dalšími známkami mučení jsou jasným důkazem. Církev jako vždy mlčí a pozůstalí berou do rukou spravedlnost. Když kostel shoří, všem se uleví. Víra je slepá.

O antikřesťanství, o nihilismu, o ďáblovi a démonech, o samotném Satanovi je i hudba italských death metalistů PERFIDIOUS. Kapela datuje svůj vznik do roku 2014 a vydala ještě jedno dlouhohrající album a EP. Doporučuji vám si je sehnat, jedná se hrubozrnný a surový materiál, který smrdí sírou. Tahle hudba je ukována z té nejkvalitnější oceli. 


Italové hrají surově a s takovou tou pradávnou touhou zabíjet. Jsou jako krvelačné šelmy, které se právě vydaly na lov. Nevím, jestli jste někdy viděli nějaký rituál pro vyvolávání temných sil, ale teď již nemusíte. Stačí si pustit desku "Savouring His Flesh". Jedná se o útok bestie ze záhrobí, která se přišla pomstít za všechno zlo, které ji kdysi bylo způsobeno. Budete rozsekáni na kusy, rozemleti na prach. Ve skladbách je obsaženo velké množství nakumulované černé energie a tlaku. Pokud máte rádi kapely jako DEICIDE, KRISIUN, CANNIBAL CORPSE, VOMITORY, BLOOD RED THRONE, jste v téhle kobce správně. Osobně se mi líbí nejvíc asi nekompromisní přístup kapely. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Skladby se mi po několika společných seancích zadřely pod kůži a rád se stále k nahrávce vracím. Má parádní masivní zvuk, démonický obal. Pokud jste, stejně jako já, ortodoxní a true death metalisti a tenhle styl vám koluje v žilách, jsou pro vás PERFIDIOUS doslova povinností. Nezbývá než přidat hlasitost, obrátit všechny kříže směrem dolů a pokřižovat se v obráceném směru. Novinka má zcela podmanivou a syrovou atmosféru. Riffy jsou intenzivní a zabijácké, bicí zdrcující a vokál opravdu připomíná bestii. Nemůžu věřit v Boha, který dopustí tolik zla. Čerstvě odkryté hroby s polámanými kostmi a dalšími známkami mučení jsou jasným důkazem. Když kostel shoří, všem se uleví. Víra je slepá. Doporučuji poslouchat v chladu a absolutní tmě! Syrový, ryzí a reálný death metal, plný rouhání a temnoty! Démonické rouhání, ortodoxní rituál smrti!


Asphyx says:

Several generations of priests in a small town, high in the mountains. People trusted them, worshipped in their church, prayed to long-fallen angels. They had no idea they were sitting in cold wooden pews, just a few feet above the ancient dungeons where the victims of their twisted thoughts were locked up. I can't believe in a God who allows so much evil. The freshly uncovered graves with broken bones and other signs of torture are clear evidence. The Church, as always, remains silent and the survivors take justice into their own hands. When the church burns down, everyone is relieved. Faith is blind.

The music of the Italian death metallers PERFIDIOUS is also about anti-Christianity, about nihilism, about the devil and demons, about Satan himself. The band dates its formation back to 2014 and has released one more full-length album and an EP. I recommend you get them, it's coarse and raw material that reeks of sulfur. This music is forged from the finest steel.


The Italians play raw and with that ancient desire to kill. They're like bloodthirsty beasts that have just gone hunting. I don't know if you've ever seen a ritual to summon dark forces, but now you don't have to. Just listen to "Savouring His Flesh". It's about the attack of a beast from beyond the grave, come to avenge all the evil that was once done to it. You will be cut to pieces, ground to dust. There is a lot of accumulated black energy and pressure in the songs. If you like bands like DEICIDE, KRISIUN, CANNIBAL CORPSE, VOMITORY, BLOOD RED THRONE, you are in the right dungeon. Personally, I like the uncompromising attitude of the band probably the most. Nothing is missing or missing anywhere. The songs got under my skin after a few sessions together and I like to keep coming back to the record. It has a great massive sound, demonic cover. If, like me, you are an orthodox and true death metalist and this style runs through your veins, PERFIDIOUS is literally a must for you. There is nothing to do but turn up the volume, turn all the crosses downwards and crucify yourself in the reverse direction. The novelty has a completely captivating and raw atmosphere. The riffs are intense and killer, the drums are crushing and the vocals are truly beast-like. I can't believe in a God who allows so much evil. The freshly uncovered graves with broken bones and other signs of torture are clear evidence. When the church burns down, everyone is relieved. Faith is blind. I recommend listening in the cold and absolute dark! Raw, pure and real death metal, full of blasphemy and darkness! Demonic blasphemy, orthodox death ritual!




Tracklist:
01. Intro 
02. A Throne I Will Build 
03. Savouring His Flesh From The Cross 
04. In The Reign Of Perpetual Agony 
05. Blood Of Sinner 
06. Master Of Illusions 
07. Infernal Vengeance (Jesus Dead) 
08. Your World Crumbles 
09. Enclosed In My Vision

band:
Maurizio Zani - Vocals 
Vanny Mantini - Drums
Emanuele Biondi - Guitars
Gigi Corinto - Bass



pondělí 11. listopadu 2024

Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges (2024)


AD VITAM INFERNAL - Le Ballet des Anges
CD 2024, Dolorem Records

for english please scroll down

Mnoho spisovatelů, malířů, sochařů i dalších umělců se vždy pokoušelo definovat a popsat peklo. Nahlíželi do svých zkažených duší, pokoušeli se ničit a spalovat, aby potom pomocí svého umění psali, malovali, sochali a nebo také hráli hudbu. Francouzští death metalisté AD VITAM INFERNAL se se svým druhým dlouhohrajícím albem stali jedněmi z vyvolených. Jedněmi z těch, kteří dokáží hudbou vyvolat samotného ďábla. 

Každodenní souboj mezi dobrem a zlem se promítl i do této desky. Je morbidním způsobem naléhavá, uvěřitelná, ale hlavně velmi dobře napsaná a složená. Opravdu při poslechu cítím a vnímám spalující plameny v podobě ostrých, žhnoucích riffů, dunivých bicích i mocného řevu bestie. Již během několika prvních setkáních mě začala fascinovat brutalita, technika i zcela morbidní a podmanivá atmosféra, která mě ihned zcela pohltila. 


Každý si podsvětí a utrpení nevěřících představujeme jinak. Dle mého úsudku je ale album "Le Ballet des Anges" takovou zvrácenou galerií smrti. Jako bych opravdu stál před nějakým morbidním obrazem, kýval se spokojeně do rytmu, naslouchal šepotu démonů a užíval si jak masivní a zcela zničující zvuk (Mixed and mastered by Samuel Girard at Atheistic Dungeon studio) tak i povedený obal od mistra Jérôme Mahé. Hudba je zde potom jako nějaká starodávná choroba, kterou si schovával Satan až do svého příchodu na zem. Spolu s novým albem ji vypustil mezi prokleté. Novinka se mi dostala do vnitřností, do mých nočních můr, stala se na nějaký čas i mojí součástí. Kapela se  inspirovala kapelami typu DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL. Nadále rozvíjí původní myšlenky nihilistického kovu smrti a dělá to s velkým nadšením, uvěřitelně a s velkou porcí talentu. Skladby jsou natolik drásavé, že vám vyrvou srdce z těla. Cítím z nich opravdovost, uvěřitelnost, krutost, takový ten děsivý neklid, který všichni známe, když čekáme na bouři. Ano, nové album je smrští, která se dostala z podsvětí na zem, aby zde stejně, jako tihle francouzští tmáři šířila zmar a zkázu. Navíc se deska opravdu dobře poslouchá. Hranice opět hoří, stále se zabíjí kvůli slepé víře. Historie se opakuje ve smrtelných cyklech a lidé jsou nepoučitelní. Ještě, že jsou zde smečky jako AD VITAM INFERNAL, které nám ukáží jedinou správnou cestu -  přímo do podzemí, mezi kotle plné vroucího oleje a vody. Hoď kamenem, kdož si bez viny! Ďábelský, zničující a surový death metalový oheň, který vás spálí na popel! Blasfemie a bestialita, ukryté v absolutní tmě! 


Asphyx says:

Many writers, painters, sculptors and other artists have always tried to define and describe hell. They have looked into their corrupted souls, tried to destroy and burn, and then used their art to write, paint, sculpt, or play music. French death metallers AD VITAM INFERNAL have become one of the chosen ones with their second full-length album. One of those who can use music to summon the devil himself.

The daily battle between good and evil is reflected in this album. It's morbidly urgent, believable, but above all very well written and composed. I can really feel and perceive the burning flames when listening to it in the form of sharp, searing riffs, thunderous drums and the powerful roar of the beast. Within the first few encounters I became fascinated by the brutality, the technique and the utterly morbid and captivating atmosphere that immediately engulfed me completely.


We all imagine the underworld and the suffering of unbelievers differently. In my opinion, however, the album "Le Ballet des Anges" is such a twisted gallery of death. It's like really standing in front of a morbid painting, swaying contentedly to the rhythm, listening to the whispers of demons and enjoying both the massive and utterly devastating sound (Mixed and mastered by Samuel Girard at Atheistic Dungeon studio) and the hilarious cover artwork by master Jérôme Mahé. The music here, then, is like some ancient disease that Satan kept hidden until his arrival on earth. Along with the new album, he released it among the damned. The novelty got into my guts, into my nightmares, became part of me for a while. Inspired by bands like DIABOLIC, CENTURIAN, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, the band continues to expand on the original ideas of nihilistic death metal and does it with great enthusiasm, believability and a great deal of talent. The songs are so harrowing that they will rip your heart out. They feel real, believable, cruel, the kind of terrifying unease we all know when we're waiting out a storm. Yes, the new album is a whirlwind that has come down from the underworld to earth to spread destruction and doom just like these French darkies. Plus, the album is really good to listen to. The frontier is burning again, still killing for blind faith. History repeats itself in deadly cycles and people are unteachable. It's a good thing there are packs like AD VITAM INFERNAL, who show us the only right way - straight to the underground, between the cauldrons full of boiling oil and water. Throw a stone, you who are blameless! Evil, devastating and raw death metal fire that will burn you to ashes! Blasphemy and bestiality, hidden in absolute darkness!



Recenze/review - AD VITAM INFERNAL - Infernal Comedy (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2021/02/recenzereview-ad-vitam-infernal.html


Hereafter the tracklist of "Le Ballet des Anges":
1. The Overture
2. And the Watchers Will be Frightened
3. Shemihazah the Great
4. Asael (God has made...)
5. Enchain Them All!
6. A Peaceful Place to Wait...
7. Wandering Spirits
8. I Saw Everything
9. Free Will has set Us Free
10. Everyone, Everywhere

Mixed and mastered by Samuel Girard at Atheistic Dungeon studio.
Artwork by Jérôme Mahé.



Recenze/review - KAIVS - After the Flesh (2024)


KAIVS - After the Flesh
CD 2024, Brutal Records

for english please scroll down

Vlastně jsem ani nebyl překvapený. Na tomhle italském hřbitově se vždy děly velmi podivné věci. Z márnice se často ozýval nářek nemrtvých a kolem půlnoci jste mohli potkat mezi náhrobky duše zemřelých. Tohle je ale přeci jen trošku jiné. Z dávno zapomenutého hrobu leze ven děsivé stvoření. Nejdříve kostnatá ruka, potom tělo s odpadávajícím masem. Nechává za sebou hnisavou stopu. Stejně jako první dlouhohrající album italských maniaků KAIVS.

Pozorný čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Recenze je spolu s rozhovorem odkazována dole pod dnešním článkem. Nové album je plné hnisu a špíny, je po okraj narvané svíjejícími červy, kteří jednou sežerou i vaše těla. A také ryzího, opravdového death metalu, zahraného odhodlaně a s touhou zabíjet. 


Nové album působí jako vichr, který se někdy objevuje v katakombách. Je příznakem toho, že se v záhrobí něco děje. Skladby jsou napsány velmi návykově, s takovou tou temnou jiskrou a heavy efektem. Pánové se volně inspirovali u kapel jako NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER, AUTOPSY, NECROPHOBIC, MORBID ANGEL, UNLEASHED, SLAYER, GRAVE. Zvuk je velmi dobře ošetřen, celá nahrávka působí velmi morbidně, nebál bych se napsat až děsivě. Skvělý je, ostatně jako vždycky, i obal od mistra Juanjo Castellana. Zkrátka a dobře, pokud posloucháte ryzí a opravdový death metal ze staré školy, s příchutí zkaženého masa, hraje se zde i pro vás. Pokud ne, tak utíkejte pryč. Osobně se mi nejvíc asi líbí taková ta nakumulovaná energie, tlak a síla, které jsou z nahrávky cítit. Chtěl bych vidět kapelu někdy naživo, musí to být poctivý masakr. KAIVS sice vydávají první dlouhohrající album, ale působí jako zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Deska na mě působí velmi naléhavě, ihned, během několika prvních poslechů, se mi zadřela hluboko do mozku. Rád se k ní vracím. Nejlépe v noci, když je kolem zdánlivé tich a klid. Nenechte se ale mýlit, nemrtví nikdy nespí a pokud budete pozorní, určitě je během společných setkání s "After the Flesh" spatříte. Vlastně jsem ani nebyl překvapený. Na tomhle italském hřbitově se vždy děly velmi podivné věci. Z márnice se často ozýval nářek nemrtvých a kolem půlnoci jste mohli potkat mezi náhrobky duše zemřelých. Hnilobou nasáklý, mrazivý a temný death metal ze staré školy, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! 


Asphyx says:

Actually, I wasn't even surprised. Very strange things always happened in this Italian cemetery. There was often the wailing of the undead from the morgue, and around midnight you could see the souls of the dead among the tombstones. But this is a little different. A terrifying creature crawls out of a long-forgotten grave. First a bony hand, then a body with flesh falling off. Leaving a festering trail behind. Just like the first full-length album from Italian maniacs KAIVS.

The attentive reader of our website knows very well that we have already covered this pack once. The review, along with the interview, is linked below today's article. The new album is full of pus and filth, it is packed to the brim with writhing worms that will one day eat your bodies. And it's also pure, true death metal, played with determination and a desire to kill.


The new album is like a whirlwind that sometimes appears in the catacombs. It's a sign that something is happening in the beyond. The songs are written in a very addictive way, with that dark sparkle and heavy effect. The gentlemen were loosely inspired by bands like NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER, AUTOPSY, NECROPHOBIC, MORBID ANGEL, UNLEASHED, SLAYER, GRAVE. The sound is very well treated, the whole record has a very morbid, I wouldn't be afraid to write scary. The cover artwork by the master Juanjo Castellano is great, as always. In short, if you listen to pure and true death metal from the old school, with a flavour of rotten meat, this is played here for you too. If not, run away. Personally, I think what I like the most is the kind of accumulated energy, pressure and power that you can feel from the record. I'd love to see the band live sometime, it must be an honest to goodness massacre. KAIVS may be releasing their first full-length album, but they come across as experienced musicians who know exactly what they want to play and how they want to play it. The album has a very urgent effect on me, immediately, within the first few listens, it dug deep into my brain. I love coming back to it. Preferably at night, when it's seemingly quiet and peaceful around me. Make no mistake though, the undead never sleep and if you are attentive, you will definitely see them during your time together with "After the Flesh". Actually, I wasn't even surprised. Very strange things have always happened in this Italian cemetery. Often the cries of the undead would come from the morgue, and around midnight you would see the souls of the dead among the tombstones. Rotten, frosty and dark death metal from the old school that will rip your guts out!


about KAIVS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Koshercannibal 
02. Beyond The Autopsy 
03. For Satan Your Flesh For God Your Soul 
04. Blooduniverses 
05. Krushing All Altars 
06. Sepulchrist 
07. Blasphemer After The Flesh 
08. Horrend

band:
Max Foam: vocals
Tiziano Mortician: guitar
Jacopo Simonelli: bass
Leonardo Sastro: drums



neděle 10. listopadu 2024

Recenze/review - MASSACRE - Necrolution (2024)


MASSACRE - Necrolution
CD 2024, Agonia Records

for english please scroll down

Volání ze tmy. Děsivé a šílené. Jakoby někoho bodali nožem do břicha. Nevidíte ho, ale slyšíte nářek a rány, které narážejí do kostí. Jdete tím směrem a najdete mrtvolu, která ještě trošku dýchá. Někde tu je. Jsi další na řadě, vkrade se vám do hlavy myšlenka. Jeho tichý, zlovolný dech se ozývá odněkud ze stínu. Spatříte oči, žhnoucí a plné nenávisti. Stanete se další obětí, číslem v řadě. Padáte k zemi s proříznutým hrdlem a konečně mu pohlédnete do tváře. Vypadá jako milý chlápek ze sousedství. 

Sleduji dráhu téhle kapely již od jejich počátků. Skvělé i slabší nahrávky, různí členové, kteří se podepsali na jejím rukopisu. Vždy se mi líbila jejich tématika hororů, opravdové smrti i H.P. Lovercrafta. Z původní sestavy zbyl nakonec jenom zpěvák Kam Lee, který i na nové desce zcela dominuje, ale také se v roce 2019 navrátivší Mark Borders, se kterým máme i rozhovor (je odkazován spolu s recenzemi dole pod článkem). Z nového alba "Necrolution" je hodně slyšet vliv Roggy Johanssona. Osobně se mi to líbí, i když dovedu pochopit, že to někomu vonět moc nebude. Je to na vkusu každého z vás. 


MASSACRE i nadále surfují na staroškolské vlně chladných a surových melodií. Nesnaží se zbytečně experimentovat, fanoušek dostane opravdu poctivou porci toho, co na táhle smečce máme tolik rádi. Hromadu plesnivých kostí, maniakálních riffů, drtivých bicích a samozřejmě jeden z mých nejoblíbenějších vokálů. Je to vlastně velmi dobře zahraná klasika od kapely, která sama stála kdysi dávno u vzniku tohoto stylu jako takového. Možná na mě funguje trošku i nostalgie, ale mě se celková atmosféra alba líbí a s chutí si jej dávám neustále dokola do hlavy. Připadá mi, že si všechno tak nějak krásně morbidně sedlo dohromady. Zvuk je prašivý, přesto dobře čitelný (Jonny Pettersson odvedl opravdu velmi dobrou práci) a obal od Bvllmetalart (Timbul Cahyono původem z Indonésie, jinak také kytarista a zpěvák EPITAPH) sedne k hudbě jako ulitý. Zkrátka a dobře, pokud jste někdy na začátku devadesátých let minulého století přičuchli ke kovu smrti a dívali jste se na staré horory na VHS kazetách, tak není moc co řešit. Dostanete přesně to, co po téhle smečce a chcete - hrubozrnný, surový nářez s podmanivě temnou a chladnou atmosférou. Není to nic nového, ani převratného, ale to ani není účelem. Pro mě je tahle legenda takovou jistotou, záchytným bodem, ke kterému se rád a často vracím. Berte a nebo nechte být. Osobně jsem velmi spokojený a i když vyšlo určitě letos spousta lepších nahrávek, novinku "Necrolution" poslouchám a budu poslouchat stále dokola a častěji. Volání ze tmy. Děsivé a šílené. Jakoby někoho bodali nožem do břicha. Nevidíte ho, ale slyšíte nářek a rány, které narážejí do kostí. Jdete tím směrem a najdete mrtvolu, která ještě trošku dýchá. Někde tu je. Jsi další na řadě, vkrade se vám do hlavy myšlenka. True, orthodox Tampa old school death metal! Zlo se ukrývá ve tmě! Krvavé ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

A call from the dark. Scary and crazy. Like someone's been stabbed in the stomach with a knife. You can't see him, but you can hear the screams and the blows hitting the bones. You walk in that direction and find the corpse still breathing a little. He's around here somewhere. You're next, a thought creeps into your head. His quiet, malevolent breathing echoes from somewhere in the shadows. You see eyes, glowing and full of hatred. You become the next victim, the number in line. You fall to the ground, your throat slit, and finally look into his face. He looks like a nice guy from the neighborhood.

I've been following this band's trajectory since their early days. Great records and lesser records, different members who've made their mark. I've always liked their themes of horror, real death and H.P. Lovercraft. In the end, all that's left of the original lineup is singer Kam Lee, who also completely dominates the new record, as well as 2019 returnee Mark Borders, who we also have an interview with (linked along with the reviews at the bottom of the article). You can hear a lot of Roggy Johansson's influence on the new album "Necrolution". Personally, I like it, although I can understand that some people won't like it. It's up to everyone's taste.


MASSACRE continue to surf the old school wave of cool and raw melodies. They don't try to experiment unnecessarily, the fan gets a really honest portion of what we love so much about this pack. Lots of moldy bones, manic riffs, crushing drums and of course one of my favorite vocals. It's actually a very well played classic from a band who themselves were at the origin of this style as such a long time ago. Maybe a bit of nostalgia is working on me as well, but I like the overall feel of the album and I'm happy to put it on repeat in my head over and over again. It all seems to fit together in a morbidly beautiful way. The sound is dusty, yet clear (Jonny Pettersson did a very good job indeed) and the artwork by Bvllmetalart (Timbul Cahyono originally from Indonesia, otherwise also guitarist and vocalist of EPITAPH) fits the music like a glove. In short, if you ever sniffed death metal in the early 90s and watched old horror movies on VHS tapes, there's not much to go on. You'll get exactly what you want from this bunch and you want it - a gritty, raw blast with a captivatingly dark and cold atmosphere. It's nothing new or groundbreaking, but that's not the point either. For me, this legend is such a sure thing, a clue that I like to return to often. Take it or leave it. Personally, I'm very satisfied and while there have certainly been a lot of better records released this year, I have and will listen to the new "Necrolution" over and over again and more often. Calling out of the darkness. Scary and crazy. It's like someone's been stabbed in the stomach with a knife. You can't see him, but you can hear the screams and the blows that hit the bones. You walk in that direction and find the corpse still breathing a little. He's around here somewhere. You're next, a thought creeps into your head. True, orthodox Tampa old school death metal! Evil hides in the dark! Bloody echoes from beyond the grave!




Tracklist:
01. Fear Of The Unknown 
02. Xenophobia (Prologue) 
03. Ritual Of The Abyss 
04. Ensnarers Within 
05. Death May Die 
06. Chasm (Prologue) 
07. The Colour Out Of Space 
08. In The Lair Of Legacy Leeches 
09. The Things That Were And Shall Be Again 
10. Xothic (Prologue) 
11. Dead-Life: ReAnimator 
12. Shriek Of The Castle Freak 
13. Curse Of The Resonator 
14. Horrors Of Hidden Truth 
15. Shroud Of Shadows 
16. Ad Infinitum: The Final Hour

TWITTER