DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 5. listopadu 2024

Recenze/review - MARDOM - Dead Soul Age (2024)


MARDOM - Dead Soul Age
CD 2024, Personal Records

for english please scroll down

Už je to dlouho, co odešla. Pamatuji si její stín, který se postupně ztrácel v mlze. V ruce držela ostrý nůž a měla smutný pohled. Trápila se, sedávala na okraji vany, se žiletkou a zrcadlem, rozbitým na tisíc kousků. Neměla ráda světlo a dodnes, když přijdu na její hrob, tak se mnou rozmlouvá. Listí padá zase jednou dolů a pod nohama mi křupe první sníh. Marně hledám vzpomínky, ztracený v nekonečné bolesti. Jakoby mě někdo rozerval zevnitř. Probodl mi srdce a stáhnul mě z kůže.

Vrátila se, znovu přišla v mlhavých snech. Bylo to ve chvílích, kdy jsem začal poslouchat nové album polských black metalistů MARDOM. Přiznám se, že jsem o jejich existenci nevěděl vůbec nic. Nezbývalo mi, než si doplnit informace. Kapela má na svém kontě již dvě skvělá EP. Letos přichází s dlouhohrajícím debutovým albem, které je po okraj narvané tmou, chladem, smutkem a melancholií. Přízraky z děsivých snů se vrátily. 


Často přemýšlím o tom, jak se to vlastně stane, že mě nějaká hudba pohltí. Možná je to sychravým podzimem, ranním smogem v ulicích, možná je to svátkem mrtvých, který jsme před několika dny u nás v Čechách slavili. Vlastně netuším. Vím jenom to, že mě novinka od těchto tmářů oslovila, dostala se mi do žil a obejmula mě jako pevné pavučiny. Základem je klasický, syrový black metal odněkud ze severu, přidávány jsou potom již zmiňované melancholické nálady. "Dead Soul Age" vás, pokud jste vnímaví a citliví, rozerve na kusy. Někdy je tak krásné, být smutný. Sebrat se, nechat za sebou město a jen tak se procházet v lesích, po dávno zapomenutých hřbitovech. Na jednou z nich jsem také potkal šedou postavu bez tváře, která mi vyprávěla příběh z úvodu dnešního článku. Je to i chladný, mrazivý zvuk, jsou to těkavé nálady, zahalené do tisíců odstínů temnoty, jsou to melodie i vokál, pod kterými jsou tito muzikanti podepsáni - tohle vše dohromady tvoří celek, který mě přesvědčil, abych si novou desku pouštěl stále dokola. Dostala se mi postupně do žil, stala se mou ranní mantrou, když jsem se díval na umírající měsíc. Potkávají se zde lehké inspirace od DARK FUNERAL, SHINING, XAHSTUR, STERBEND, SILENCER, FORGOTTEN TOMB, BETHLEHEM. Celé album má potom doomovou atmosféru. V některých momentech naléhavější, jindy zase drásavou, neklidnou. MARDOM se vám dostanou pod kůži i do podvědomí. Alespoň v mém případě to tak platí. Už je to dlouho, co odešla. Pamatuji si její stín, který se postupně ztrácel v mlze. V ruce držela ostrý nůž a měla smutný pohled. Trápila se, sedávala na okraji vany, se žiletkou a zrcadlem, rozbitým na tisíc kousků. Zhasněte všechna světla a pusťte do své duše chlad! Melancholická, temná black metalová mlha! 

Asphyx says:

It's been a long time since she left. I remember her shadow fading into the mist. She held a sharp knife in her hand and had a sad look. Sitting on the edge of the bathtub with a razor blade and a mirror broken into a thousand pieces. She didn't like the light and to this day, when I go to her grave, she talks to me. The leaves fall down once more and the first snow crunches under my feet. I search in vain for memories, lost in endless pain. It's as if I've been torn apart from the inside. Pierced my heart and flayed me.

It came back, came again in hazy dreams. It was in the moments when I started listening to the new album of Polish black metallers MARDOM. I admit that I knew nothing about their existence. I had no choice but to fill in the information. The band already has two great EPs to their credit. This year they come with a full-length debut album that is packed to the brim with darkness, coldness, sadness and melancholy. The ghosts of terrifying dreams have returned.


I often think about how it happens that I get absorbed by a piece of music. Maybe it's the chilly autumn, the morning smog in the streets, maybe it's the Day of the Dead, which we celebrated a few days ago in Bohemia. Actually, I have no idea. All I know is that the news from these obscurantists appealed to me, got into my veins and embraced me like tight cobwebs. The basis is classic, raw black metal from somewhere in the north, then the aforementioned melancholic moods are added. "Dead Soul Age" will tear you to pieces if you are receptive and sensitive. Sometimes it's so beautiful to be sad. To pick yourself up, leave the city behind and just walk in the woods, in long forgotten cemeteries. I also met a grey, faceless figure at one of these cemeteries, who told me the story from the beginning of today's article. It's also the cold, chilling sound, it's the volatile moods, shrouded in a thousand shades of darkness, it's the melodies and vocals that these musicians are signed to - all of this combined to form a whole that convinced me to play the new album over and over again. It gradually got into my veins, becoming my morning mantra as I looked at the dying moon. Light inspirations from DARK FUNERAL, SHINING, XAHSTUR, STERBEND, SILENCER, FORGOTTEN TOMB, BETHLEHEM meet here. The whole album has a doom atmosphere. At some moments more urgent, at others more jarring, restless. MARDOM gets under your skin and into your subconscious. At least in my case it's true. It's been a long time since she left. I remember her shadow fading into the mist. She held a sharp knife in her hand and had a sad look. Sitting on the edge of the bathtub with a razor blade and a mirror broken into a thousand pieces. Turn off all the lights and let the cold into your soul! Melancholy, dark black metal fog!



tracklist:
1. If Hate Now Reigned
2. Spojrzenie
3. Inverted Sun Darkness
4. Buried In The Dust Of Stars
5. Unseen Dreams
6. Dead Soul Age

band:
Morgomir - All instruments
Kres - Vocals


https://www.facebook.com/Mardom-107753357509111/
https://mardom.bandcamp.com/releases
https://www.instagram.com/mardom_band/
https://open.spotify.com/artist/33o7SSFmkpy52MnJxbYZn7

https://www.personal-records.com/

pondělí 4. listopadu 2024

Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Necrotic Flesh Bacteria (2024)


CRYPTIC BROOD - Necrotic Flesh Bacteria
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Mám tě pořád moc rád, víš. Vůbec mi nevadí, že se ti ve tváři před lety objevily podivné skvrny, že si se začala vyhýbat světlu a mluvila si se mnou slovy, kterým jsem nerozuměl. Vždycky pro mě budeš nejkrásnější, s tím si můžeš být jistá. Tvoje vnitřnosti sežrala nějaká děsivá choroba. Lidé mluvili o apokalypse. Nevadí mi to, mám tvoje tělo stále v pokoji. Dnes se spolu podíváme na nějaký dobrý film, souhlasíš? Jsi stále svůdná, i když hniješ a pomalu se rozpadáš v prach. Jsi jen moje, nejkrásnější zombie.

CRYPTIC BROOD jsou jednou z novodobějších kapel, která přesně pochopila, o čem je pravý, nefalšovaný old school death metalu. Z jejich skladeb je vždy cítit opravdovost, ryzost, zapálení pro záhrobní věci člověka a samozřejmě talent pro exhumaci dávno opuštěných hrobů. Letošní "Necrotic Flesh Bacteria" je toho jasným důkazem a potvrzením, že temnota a chlad přichází z toho nejhlubšího podzemí. Podepisuji to já, i všechny zombie. 


Při poslechu nové nahrávky se opravdu cítím jako bych byl napadený nějakou starodávnou chorobou. Pandořina skříňka byla opět otevřena a ven se vyhrnul jako krev z dlouho neléčeného vředu plesnivý death metal, mrazivě podpořený doomem. Nálady jsou pochmurné, nasazení muzikantů bez kompromisů. Jako vždy se mi líbí změny tempa, takový ten smradlavý odér, připomínající dlouho tlející tělo. Fanoušci zásadních alb od kapel jako AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX mi určitě potvrdí, že směs, kterou nám letos němečtí tmáři umíchali, je jedovatá, prašivá a smrdí hnilobou. Všichni si pamatujete nedávnou pandemii. Tak si představte, že by pokračovala dál. Doplněna reálnou nukleární hrozbou. Svět je dávno podivné místo, směřující do temnoty. CRYPTIC BROOD tohle ví a povedlo se jim tento varující nihilismus promítnout i do jejich skladeb. Jedná se opravdu o povedenou záležitost,  navíc velmi dobře zvukově ošetřenou (Marco Brinkmann - mixing, mastering). Zmínit musím i povedený obal se stylovým motivem (autorem je Slimeweaver). Němci letošní deskou potvrzují svůj podzemní status a jsou nadále jednou z mých nejoblíbenějších metalových kapel z nové vlny, uctívající staré pořádky. Tvoje vnitřnosti sežrala nějaká děsivá choroba. Lidé mluvili o apokalypse. Je na čase ulehnout znovu do dřevěné rakve a pustit si tohle album znovu. Je totiž vynikající po všech stránkách! Starodávnými chorobami nasáklý, mokvající doom death metal, který se vám dostane do krve! Hniloba, špína, smrt!

Asphyx says:

I still love you very much, you know. I don't mind at all that you got strange spots on your face years ago, that you started avoiding the light and talking to me in words I didn't understand. You'll always be the most beautiful thing to me, you can be sure of that. Your insides have been eaten away by some horrible disease. People were talking about the apocalypse. I don't mind, I still have your body in peace. Let's watch a good movie together tonight, okay? You're still seductive even though you're rotting and slowly crumbling into dust. You're just my most beautiful zombie.

CRYPTIC BROOD are one of the newer bands to understand exactly what true, unadulterated old school death metal is all about. There is always a realness, a purity, a passion for the afterlife of man and of course a talent for exhuming long abandoned graves in their songs. This year's "Necrotic Flesh Bacteria" is clear proof of that and confirmation that darkness and coldness comes from the deepest underground. I sign it, and so do all zombies.


Listening to the new recording, I really feel like I'm being attacked by some ancient disease. Pandora's box has been opened again and out, like blood from a long untreated ulcer, comes moldy death metal, chillingly backed by doom. The moods are gloomy, the musicians' commitment without compromise. As always, I like the tempo changes, the kind of stinking odor reminiscent of a long-melting body. Fans of essential albums from bands like AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX will surely confirm me that the mixture that the German darkies have mixed for us this year is poisonous, dusty and smells of rot. You all remember the recent pandemic. Imagine if it had continued. Complete with a real nuclear threat. The world has long been a strange place, heading into darkness. CRYPTIC BROOD know this and have managed to translate this cautionary nihilism into their songs. This is a really good affair, moreover very well sound treated (Marco Brinkmann - mixing, mastering). I must also mention the hilarious cover with a stylish motif (by Slimeweaver). With this year's album the Germans confirm their underground status and continue to be one of my favourite new wave metal bands, worshipping the old ways. Your insides have been eaten by some horrible disease. People were talking about the apocalypse. It's time to lie back in your wooden coffin and listen to this album again. Because it's excellent in every way! Ancient disease-soaked, swamping doom death metal that gets into your blood! Rot, filth, death!


about CRYPTIC BROOD on DEADLY STORM ZINE:


TRACKLIST
1. Acid Fumes
2. Digging Through Skin
3. Oozing Pox
4. Viscid Fluid
5. Hallucinogen Poison
6. The Pile Of Flesh Is Served
7. Realm of Rot
8. Necrotic Flesh Bacteria
9. Reeking Pitted Innards

LINE-UP
Steffen Brandes - Drums / Vocals
Michael Lehner - Guitars / Vocals
Dennis Butzke - Bass / Vocals


Recenze/review - GAEREA - Coma (2024)


GAEREA - Coma
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Někdy, když je mi opravdu těžko na duši, tak potkávám v temnotě podivné obrazy. Mají různý tvar i náladu. Pokaždé mě rozdrásají ještě víc do krve. Poslouchám u toho pokaždé jenom hudbu, která se hodí k mé smutné náladě. Nemohl jsem spát a bolelo mě celé tělo. Vstal jsem a pustil si do studeného pokoje novou desku portugalských black metalistů GAEREA. Ihned jsem měl pocit, že ke mě stéká z reproduktorů zkažená krev.

Někdy je to zvláštní, jak na mě dokáže hudba působit. Stávám se stínem, tichým a pokorným našeptávačem, který surfuje na zpěněných vlnách melodií, pokouším se dotknout nebe a křičím na mraky. Portugalci nahráli desku, která je po okraj narvaná náladami zahalenými do husté mlhy. Cítím, vnímám z ní spoustu pochmurných emocí, ale i sílu a tlak. Melodie jsou doslova návykové a atmosféra nihilisticky melodramatická. Přemýšlím, jestli nemám jít navštívit les sebevrahů. 


GAEREA jsou jako staří impresionističtí malíři, kteří nanášeli jednotlivé vrstvy, skvrny na své obrazy. Pánové to dělají podobným způsobem. Jejich muzika je zvláštní, podmanivá, ostrá i hladká zároveň, má mnoho vrstev. Uvnitř, někde hluboko, pod ledem a chladem, je ukrytý oheň. Spálí vás na popel. Skladby jsou velmi naléhavé, obejmou vás, jako pavučiny v kobkách, ve kterých byli kdysi dávno pochováni sebevrazi. Nevím, jak to máte vy, ale já bývám být někdy rád sám. Jen si tak bez cíle chodím ulicemi, vylezu nad město, nechám mraky, aby mě obejmuly. V dešti i tmě, za jasného slunce, stále poslouchám nové album "Coma". Má v sobě totiž něco magického, přitažlivého. Kus ledu, kterým vám kapela probodne srdce. V některých momentech je tvorba Portugalců lehce ovlivněna smečkami jako MGLA, BLACKBRAID, WOLVES IN THE TRONE ROOM, UADA. Zmínit musím i zvuk, který je náležitě bolestivý a obal i celkové zpracování. Fanoušci dostanou opravdu krásný a zajímavý artefakt. Po formální stránce je vše v podstatě dokonalé. Hlavní je ale jako vždy hudba a tu lze přirovnat k převalující se řece. Včera se tu zrovna někdo utopil. Zatím jej nenašli. Dívám se na hladinu a v mých představách vidím tělo padající do hlubiny. Při poslechu téhle desky se totiž cítím úplně stejně. Nezbývá mi nic jiného, než vám album doporučit. Pokud máte tenhle styl rádi, tak je to pro vás povinnost a všichni ostatní by měli určitě alespoň ochutnat. Melancholický, naléhavý, chladný a zcela podmanivý black metal! Dokonalá definice misantropie! 

Asphyx says:

Sometimes, when my soul is really heavy, I meet strange images in the darkness. They have different shapes and moods. Each time, they tear me up even more. I always listen to music that fits my sad mood. I couldn't sleep and my whole body ached. I got up and put on the new album by Portuguese black metallers GAEREA in the cold room. Immediately, I felt like bad blood was dripping out of the speakers.

Sometimes it's strange how music can affect me. I become a shadow, a quiet and humble whisperer surfing the foamy waves of melodies, trying to touch the sky and shouting at the clouds. The Portuguese have recorded a record that is packed to the brim with moods shrouded in thick fog. I feel, I sense a lot of bleak emotions from it, but also strength and pressure. The melodies are literally addictive and the atmosphere nihilistically melodramatic. I'm wondering if I should go visit the suicide forest.


GAEREA are like the old impressionist painters who applied single layers, stains on their paintings. The gentlemen do it in a similar way. Their music is strange, captivating, sharp and smooth at the same time, it has many layers. Inside, somewhere deep, under the ice and cold, there's a fire hidden. It will burn you to ashes. The songs are very urgent, they embrace you, like cobwebs in dungeons where suicides were buried long ago. I don't know about you, but I like to be alone sometimes. I just wander the streets aimlessly, climb above the city, let the clouds embrace me. In the rain or in the dark, in the bright sun, I still listen to the new album "Coma". There's something magical about it, something appealing. A piece of ice that pierces your heart. In some moments, the work of the Portuguese is slightly influenced by packs like MGLA, BLACKBRAID, WOLVES IN THE TRONE ROOM, UADA. I must also mention the sound, which is appropriately painful, and the cover art and overall production. Fans get a really beautiful and interesting artifact. Formally, everything is basically perfect. But the main thing, as always, is the music, and that can be likened to a rolling river. Someone just drowned yesterday. They haven't found him yet. I look at the surface and in my imagination I see a body falling into the depths. I feel the same way listening to this record. I have no choice but to recommend this album to you. If you like this style, it's a must for you and everyone else should definitely at least give it a taste. Melancholic, urgent, cold and completely captivating black metal! The perfect definition of misanthropy!



tracklist:
A1. The Poet's Ballet
A2. Hope Shatters
A3. Suspended
A4. World Ablaze
A5. Coma
B1. Wilted Flower
B2. Reborn
B3. Shapeshifter
B4. Unknown
B5. Kingdom of Thorns



neděle 3. listopadu 2024

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024)


DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows
CD 2024, Rottweiler Records

for english please scroll down

Probudil jsem se z další ze svých děsivých nočních můr. Vylezl jsem ze své plesnivé rakve a vzal do rukou kladivo. Čekala mě dlouhá noc. Zavřený ve staré chladné kobce s nápisem DECAYED EXISTENCE nad vchodem, jsem drtil kosti. Přiváželi mi další a další zpuchřelá těla. Každé mělo svůj příběh. O bolesti a utrpení, o temnotě o násilí, o víře. Potřeboval jsem nějakou temnou a divokou hudbu, aby mi nevyskočil mozek z hlavy. Zapínám play a moje noční můra pokračuje.

Historie téhle smečky se datuje až do roku 1990. Několikrát přerušila svoji činnost, aby se pokaždé vrátila doslova politá mrtvou vodou. A vždy se jednalo o surový, plesnivý death metal v podobě, ve které láme kosti. Brutalita se zde potkává s chladem a absolutní temnotou. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Jenom reálná a krutá smrt. 


Za ty roky, co tuhle mrtvolnou hudbu poslouchám, už bych klidně mohl dělat převozníka do záhrobí. Jsem už starý pes, který se postupně připravuje na odchod do země stínů. Než se tak ale stane, budu dál vyhledávat podobné kapely, abych je podpořil. DECAYED EXISTENCE jsou totiž ve skvělé formě a hrají přesně ten druh muziky, která koluje i v mých žilách. Je špinavá, mokvající, chladná jako ruka dobře uleželé mrtvoly. Líbí se mi nadšení, opravdovost a uvěřitelnost, které jsou ze skladeb cítit jako síra z hrobů prokletých. Stylově se jedná o zásek, který lze volně popsat jako smrtící kov s odkazem na třeba takové MASTER, MASSACRE, DEATH, SEPULTURA, CANCER, BENEDICTION, MORGOTH, PESTILENCE, VADER. Zkrátka a dobře, pokud se váš hudební vkus formoval na počátku devadesátých let minulého století a nebo máte tenhle styl rádi, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete nejen skvěle odvedené řemeslo (Andrew Giordanengo - producer) s absolutně zabijáckým, masivním a destruktivním zvukem a stylovým obalem, ale hlavně desku, která působí jako totálně rozjetý náklaďák plný shnilého masa a prašivých kostí. Schválně si projděte celou diskografii kapely, stojí rozhodně za to. Pro mě osobně se potom jedná o jedno ze skvělých morbidních překvapení tohoto roku. U "The Beginning Of Sorrows" budete pohřbeni zaživa, roztrhání na kusy. Do hlavy vám budou zatlučeny rezavé hřeby. Probudil jsem se z další ze svých děsivých snů. Vylezl jsem ze své plesnivé rakve a vzal do rukou kladivo. Čeká mě dlouhá noc. Starý, plesnivý death metal, morbidní noční můra, která se stala krutou realitou! Poctivá exhumace mokvajícího hrobu! 

Asphyx says:

I woke up from another of my terrifying nightmares. I climbed out of my moldy coffin and picked up a hammer. It was going to be a long night. Locked in a cold old dungeon with a DECAYED EXISTENCE sign over the entrance, I crushed bones. More and more rotten bodies were brought to me. Each one had a story to tell. Of pain and suffering, of darkness, of violence, about faith. I needed some dark and wild music to keep my brain from popping out of my head. I put it on play and my nightmare continued.

The history of this pack goes back to 1990. They've gone on hiatus several times, only to return each time literally covered in dead water. And it's always been raw, moldy death metal in the form it breaks bones. Brutality meets coldness and absolute darkness. No compromises, no uselessness. Only real and cruel death.


In all the years I've been listening to this dead music, I might as well be a ferryman to the afterlife. I'm an old dog getting ready to go to the land of shadows. But until that happens, I'll keep looking for bands like this to support. DECAYED EXISTENCE are in great shape and play exactly the kind of music that runs through my veins. It's dirty, it's wet, it's cold like the hand of a well-laid corpse. I like the enthusiasm, sincerity and believability that can be smelled from the songs like sulfur from the graves of the damned. Stylistically, it's a hit that can loosely be described as death metal with reference to the likes of MASTER, MASSACRE, DEATH, SEPULTURA, CANCER, BENEDICTION, MORGOTH, PESTILENCE, VADER. In short, if your musical tastes were formed in the early nineties of the last century or you like this style, don't hesitate a moment. Not only will you get a superbly done craft (Andrew Giordanengo - producer) with an absolutely killer, massive and destructive sound and stylish cover art, but most importantly a record that feels like a total truckload of rotten flesh and mangy bones. Check out the band's entire discography, it's definitely worth a look. For me personally, this is one of the great morbid surprises of this year. With "The Beginning Of Sorrows" you will be buried alive, torn to pieces. Rusty spikes will be driven into your head. I woke up from another one of my horrible dreams. I crawled out of my moldy coffin and picked up a hammer. It's going to be a long night. Old, moldy death metal, a morbid nightmare that has become a cruel reality! An honest exhumation of a swelling grave!


tracklist:
1. Escape The Dead
2. Baptized
3. Beheading The Colossus
4. Mind Wars
5. Beginning Of Sorrows
6. Conqueror Of Flesh (Live)
7. Where Death Dies (Live)
8. Detonation (Live)

Line-up:
Harry Rocco – Drums/Vocals
Jeffery Ke - Lead Guitar
Ryan Brown - Bass
Kyle Balsiger - Rhythm Guitar
*Additional guitars on The Beginning Of Sorrows by Jason Davis and Richard Nash
*Additional vocals on The Beginning Of Sorrows by Keith Thompson




https://x.com/ImperativePR

Recenze/review - ENFORCED - A Leap into the Dark (2024)


ENFORCED - A Leap into the Dark
EP 2024, Century Media

for english please scroll down

Vždycky máš dvě možnosti. Pokaždé můžeš buď zmáčknout spoušť a nebo sklopit zbraň k zemi. Můžeš zvolit jedovatá slova plná nenávisti nebo se usmát a pustit si nějakou dobrou hudbu. Thrash metal u mě vždy býval o energii, o temnotě, o rychlosti, o schopnosti lámat kosti tlakem. Jsou kapely, na které nedám dopustit. ENFORCED patří již dlouhé roky mezi ně. Líbí se mi, jak zkušeně a tak nějak samozřejmě a s nadhledem kombinují thrash metal, hardcore a crossover. 

Jsem už starý pes, který stejně jako kapela nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Kousek od nás zuří válka, rakety jsou připravené k útoku a v lidech můžete hledat jenom zlo. Raději se zavírám do své soukromé kobky a přidávám hlasitost. Nové EP "A Leap into the Dark" má v sobě všechny potřebné ingredience pro to, abych byl spokojený, abych si podupával nohou do rytmu a mlátil hlavou do zdi. Hergot, ty tři nové skladby zase řežou pěkně hluboko do masa! Povedl se ale i zbytek. Pánové obstáli se ctí.


Kdysi dávno, jako mladý kluk v džínové bundě jsem poslouchal tenhle styl hlavně proto, protože jsem měl své frustrace a problémy, jako každý puberťák. Zajímavé je, že uběhla spousta dlouhých let a stále mi hudba pomáhá přežít. Svět se sice točí úplně jinak, ale já se pokaždé těším na každé setkání. U ENFORCED je vždy uváděno, že se inspirují kapelami jako SLAYER, DEMMOLITION HAMMER, SEPULTURA, POWER TRIP, BLACK BREATH. Nezbývá než souhlasit. Zároveň (a to se mi na téhle smečce opravdu líbí), mají svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Ze skladeb je slyšet taková  ta pradávná energie, tlak, který vás přikove na zeď. Líbí se mi zvuk (produkoval a mixoval Arthur Rizk (Blood Incantation, Power Trip, Kreator, Code Orange)), který řeže a pálí, i obal (na podobné černobílé motivy si potrpím). Rychlost, zběsilost, i nakumulovaný vztek jsou navíc zárukou toho, že bude novinka "A Leap into the Dark" fungovati naživo. Soukromě potom podotýkám, že oceňuji, že se nejedná jenom o dnes tolik časté retro bez jakékoliv přidané hodnoty. Naopak, tohle je smečka rozzuřených psů, která vás přišla pokousat do krve. Najednou je mi jedno, že svět za oknem hoří, že se lidé hádají o malichernosti, že se navzájem zabíjejí, že hloupost dostává přednost před rozumem. Někdy je těžké se z toho nezbláznit a chápu mladou generaci, která neví, co a jak dál. Něco je všeobecně špatně a měli bychom začít každý u sebe. A tak ti říkám kámo, vypni všechny sociální sítě, jdi ven, otevři si pivo a pusť si tuhle desku. Vyčistí ti mozek jako kyselina a pomůže ti zase jednou vidět světlo na konci tunelu. Vždycky máš dvě možnosti. Pokaždé můžeš buď zmáčknout spoušť a nebo sklopit zbraň k zemi. Můžeš zvolit jedovatá slova plná nenávisti nebo se usmát a pustit si nějakou dobrou hudbu. Nahrubo nasekaná thrash crossover metalová energie, tlak a tma! Zničující smršť, po které zůstává jenom spálená země! 

Asphyx says:

You always have two choices. You can either pull the trigger or put the gun down. You can choose poisonous words full of hate or you can smile and put on some good music. Thrash metal for me has always been about energy, about darkness, about speed, about the ability to break bones with pressure. There are bands I can't get enough of. ENFORCED has been one of them for many years. I like how they combine thrash metal, hardcore and crossover in a skilled and somehow natural way. 

I'm an old dog who, like the band, doesn't need to prove anything to anyone. There's a war raging not far from us, the missiles are ready to attack and you can only look for evil in people. I prefer to lock myself in my private dungeon and turn up the volume. The new EP "A Leap into the Dark" has all the ingredients I need to be content to stomp my foot to the beat and bang my head against the wall. Damn, those three new tracks cut deep into the meat again! But the rest of the songs were good too. Gentlemen stood up with honor.


Once upon a time, as a young kid in a denim jacket, I listened to this style mainly because I had my frustrations and problems, like any teenager. Interestingly, many long years have passed and the music still helps me survive. The world may be a very different place, but I look forward to every encounter. ENFORCED is always stated to be inspired by bands like SLAYER, DEMMOLITION HAMMER, SEPULTURA, POWER TRIP, BLACK BREATH. We have to agree. At the same time (and this is what I really like about this pack), they have their own expression, face if you will. You can hear that ancient energy from the songs, the pressure that pins you to the wall. I like the sound (produced and mixed by Arthur Rizk (Blood Incantation, Power Trip, Kreator, Code Orange)), which cuts and burns, and the cover art (I'm a sucker for similar black and white themes). The speed, frenzy, and accumulated rage are further guaranteed to make the new "A Leap into the Dark" work live. Privately, I would like to point out that I appreciate that this is not just the nowadays so common retro without any added value. On the contrary, this is a pack of rabid dogs out to bite you bloody. Suddenly I don't care that the world outside my window is on fire, that people are arguing over petty things, that they're killing each other, that stupidity is taking precedence over reason. Sometimes it's hard not to get mad, and I understand the young generation who don't know what to do and how to go on. Something is universally wrong and we should start with each other. So I'm telling you dude, turn off all social media, go out, open a beer and put this record on. It'll clear your brain like acid and help you see the light at the end of the tunnel once again. You always have two choices. You can either pull the trigger or you can put the gun down. You can choose poisonous words full of hate or you can smile and put on some good music. Coarsely chopped thrash crossover metal energy, pressure and darkness! A devastating whirlwind that leaves nothing but scorched earth!



Recenze/review - ENFORCED - Kill Grid (2021):


tracklist:
1. Betting on the End 00:03:42
2. A Leap Into the Dark 00:04:14
3. Deafening Heartbeats 00:03:11
4. Casket (2024 Remaster) 00:01:53
5. Deadly Intentions (Cover Version - 2024 Remaster) 00:02:09 Obituary
6. The Chase Is On (Cover Version) 00:03:49 English Dogs

ENFORCED is:
Knox Colby (Vocals)
Will Wagstaff (Guitars)
Zach Monahan (Guitars)
Ethan Gensurowsky (Bass)
Alex Bishop (Drums)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý první - Oči zářící do tmy



Příběh čtyř stý osmdesátý první - Oči zářící do tmy

Léto, budiž pochváleno, říkáme stále dokola. Zrovna jsme ušli spoustu kilometrů. Kluci se drží u kluků a holky klábosí spolu. Neviděly se dlouho. Tři slečny v nejlepších letech, co se znají od mateřské školky. Dvě budoucí učitelky a jedna ekonomka. Je radost na ně pohledět, ale nejen to, jsou milé, je s nimi legrace a tak se vzduchem vznáší takové to milé chvění, energie, která létá vždycky vzduchem, když se potkají milí lidé. Vlastně už ani nevím, koho to napadlo. Seděli jsme v jedné z táborských hospod, vzpomínali na dětství a pak někdo řekl nahlas. Co takhle zítra vyrazit kousek vlakem, pak spoustu kilometrů pěšky? Dojdeme na Orlík, dáme nějaký koupání, pivo a léto budiž pochváleno. Jo, už si vzpomínám. Byl jsem to asi já, kdo tuhle akci vymyslel. Protože jsem se u Lužnice rozněžnil, když jsme pozorovali vodáky a vodačky, co měly košile na uzle smotané pod prsy. Mávali jsme jim a křičeli taky ahoooj. Bylo to moc fajn. Teď taky, jen jedna z dívek propichuje už asi pátý puchýř. Není zase tolik zvyklá chodit. Drží se ale hrdinně a když potkáme potok, tak do něj ponoří nohy a dělá pusou, že to syčí. 

Chvíli se s blondýnkou zdržíme, obejmu ji a zatáhnu z legrace za křoví. Za námi ale praskne větývka a ona se bojí. Někdo tu je. Mávnu rukou, to bude nějaký srnec, ten bude vyděšený víc, než ty. Máme v nohou nějakých dvacet kilometrů, když potkáme tábořiště. Nikdo nikde, tak rozbijeme stany, sesedneme se kolem kotle, naházíme do něj vše, co máme k dispozici. Chutná to podivně, ale nám to nevadí. S rumem, pivem a krásnou holkou po boku ani nemusím jíst. Začnou nás štípat komáři a tak si zalezeme do spacáků a chrníme během několika okamžiků. Tedy já, já jsem vždycky jako dudek, jako kus pařezu. Blondýnka spí lehce, jako by hlídala. Probudí mě uprostřed noci. Musím na záchod, řekne a já rozespalý namítám, že to za ní neudělám. Prý pojď se mnou, bojím se. Vstanu, ani se neobouvám. Ona si zaleze bokem, sedne si na bobek a po chvilce děsně zařve. Z vedlejšího stanu ihned vyběhne Venca (táborský), klacek v ruce a s pohledem bojovníka stojí rozkročen. Co se děje? Vylézají ostatní. Někdo tam byl! Klepe se moje milá a my kluci, se vydáme mezi stíny. Nikoho nenajdeme. Jenom nedopalek cigarety. Ten tady ale může být spoustu let. Nějakej magor, co neví,  že v lese se nekouří. 

Ráno mi blondýnka říká, že skoro nespala. Naslouchala lesu a je pěkně unavená. A tak přizpůsobíme rytmus chůze jí. Vyleze slunce a všechno vypadá třpytivě, krásně, svěže. V nějaký vesnici, kterou potkáme, nakoupíme proviant. Venca pořád žvejká máslový sušenky. Mám je taky rád a tak jdeme vepředu. Ostražití, co kdyby náhodou, ehm. Poslední jde David od budoucí ekonomky. Taková velká láska, ale pořád se mezi sebou dohadují. Neklidné duše, řekl bych. Budoucnost mi potom moje slova potvrdí. Nikde ale nikdo není. Jen když procházíme kolem samot a štěkají na nás psi, cítíme pohledy lidí za záclonami. Mám v zásobě spoustu hororových příběhů, ale takhle za dne, za světla, nezní vůbec děsivě. Blondýnka je na mě trošku naštvaná, že jí nevěřím. Ale to víš, že jo. Jen ať zkusí někdo přijít, dáme mu do držky, křiknu směrem do lesa. Odpovědí je mi jenom výkřik nějakého ptáka. Ještě deset kilometrů a budeme na Orlíku, hlásí Venca, když vše dopočítá z mapy. Jdu se podívat a navrhnu, že bychom si trošku zašli. Bude to hezčí cesta. Ještě jednu noc v lese? To nedám, šeptá mi moje milá. Přitulí se ke mě a já se cítím jako děsný lovec, trapper a indián. 

Obědváme za chůze, zastavujeme spíš na místech, kde se to hodí. Bolí nás nohy, ale pivo máme, tak zase rozbijeme stany. Tentokrát je to mýtina, uprostřed lesa. Na všechny strany je vidět. Klábosíme, řešíme všechno a všemu samozřejmě s přibývajícími pivy i rozumíme. Někdo podřimuje, jsem z posledních, kdo odpadnou. Tentokrát nás probudí Vencova dívka. Celá vyděšená si ani neobleče džíny. Ihned jdeme zase do tmy. Na chvilku, ale opravdu jen na okamžik mám pocit, že někoho vidím. Postavu mezi stromy. Ale kdo by to byl? Co za magora by chodilo v noci lesem? Dáme s klukama hlavy dohromady a abychom holky uklidnili, tak vymyslíme, že budeme držet stráž. Jdu samozřejmě jako první, čekají mě tři hodiny ve tmě. Usnu během chvilky. Jsem hrozně unavenej. Takže mě nikdo nevystřídá. Probudí mě až blondýnka, která jde na záchod. Zeptá se mě, jaká byla noc. Zamachruju, že v pohodě. Pomalu vylezou ostatní. Chceme si uvařit čaj, ale nemůžeme najít vařič. Zmizelo ale i spousta dalších věcí. Někdo tady byl. Všem zatrne. Neznámý stín nám narušil soukromí. Rozeběhnu se do stanu. Peníze najdu, nůž a doklady taky. Ale mojí holce zmizí nějaké oblečení. 

Jsme naštvaní. Ještě včera jsme neustále vtipkovali. Teď jdeme tiše a opatrně. Neustále se ohlížíme za sebe. Je nám tak nějak divně. Aspoň, že nikdo nic nevyčítá mě. Tíží mě svědomí. Proč jsem musel usnout? Padne i názor, že bychom mohli zajít na policii. Jenže tenkrát to probíhalo tak, že většinou podobné věci nikdo neřešil. Zapsali si to, měli kolikrát i blbý kecy. Vzdali jsme to a pokračovali dál. Postupně,  jak  jsme polykali další kilometry, se naše nálada pomalu zlepšovala. Holky se sice držely spíš u nás, nikdo se pro jistotu necoural, ale jinak to byl přesně ten typ silné party a osobností, kteří něco vydrží. Orlík je nádherný. Obejdeme jej skoro celý, zavítáme i do hospody. Vyprávíme ostatním, co jsme zažili a oni kroutí hlavou. Sedí tu s námi i takový starý tramp. Moc nemluví, ale když už, tak to stojí za to. To je ten, jehož oči září do tmy. Řekne a musí to několikrát opakovat. V pajzlu je ticho. Servírka mávne rukou a poklepe si na čelo. On je tady Lojza trošku magor, viď? Vyplašíš mi hosty. Ale on mluví dál. Moc to nedává smysl, ale chápeme ho. Nejdřív se prý ozývají kolem různé zvuky. To si vybírá svoji oběť. Potom se vkrade do tábořiště a vezme si nějaké věci. A nakonec...nakonec přestaneš kecat nebo ti už nenaleju. Řekne mu paní a on raději zmlkne. Chvíli je ticho, ale pak se zase rozproudí zábava. Je světlo, co by se komu mohlo stát. Když jdu ale kolem něj na záchod, mumlá si stále dokola...zářící oči, zářící oči. 

Všichni na mě sborově zařvou, abych toho nechal. Dnes ne! Žádné hororové příběhy. Není na to nálada. Třeba nás fakt někdo sleduje. Raději tedy rozebírám muziku, básním o koncertech, na kterých jsem letos byl. Rozdělám oheň, zbylo na nás místo úplně na kraji kempu. Vyřežu si z větve klacek, který mám pořád u sebe. Hele, tady to bude na pohodu, sem se nikdo neodváží. Vystřídáme se v umývárně, ještě něco malého zakousneme a naplánujeme výlet na druhý den. Usnu zase jak zabitej a jak už se stává zvykem, probudí mě blondýnka. Někdo tu je. Vstanu a jsem připraven. Jestli to je ten zloděj z lesa, sejmu ho. Zmlátím ho klackem a přerazím mu všechny nohy. Jenže nikoho nemůžu najít. Obcházím kolem našich stanů, až dojdu k rezavému plotu. Chce se mi na záchod a tak začnu močit. Klacek opřený o nohu. Jasně, že je tam. Stojí u keře a jeho oči opravdu žhnou. Málem si počůrám nohavici, jak se leknu, ale pak se naštvu. Ty magore, pojď! Oběhnu plot a  vydám se k němu. Nikdo tam není. Ještě chvilku chodím kolem a v ruce potěžkávám klacek. Jsem připravený. Ale nic. 

Ráno mi všichni věří. Možná to je legenda, nějaký hromadný přelud, možná jen někdo tupý, nevíme. Ve dne se to nezdá, to je pohoda, ale v noci je nám to hrozně nepříjemný. Řekneme to správcovi a on jen kývne hlavou. No, dělám tu dvacet let a občas nám o něm lidé vyprávějí. Já ale nikdy nikoho neviděl. Hodíme si věci do úschovny a na Slapy jedeme lodí a pak pěšky. Je to super výlet, slunce svítí, je nám moc dobře. Kecáme, užíváme si léto, které je opět pochváleno. A když se jdeme koupat, tak se dokonce zasním. Skáčeme do vody, cákáme a děláme blbosti jako malý děti. Souboje, kdy máte holku na ramenou jsou samozřejmé. Jsme v nejlepším, když blondýnka vykřikne. Někdo tam je! Koukneme ke břehu a fakt, že jo. Chlap, ale bez zářících očí. Vypadá jak úchyl a taky jím je. Divně se usmívá a vypadá to, že si ho honí. Ty kreténe, zařveme s klukama a vydáme se z vody ven. Bereme do rukou klacky, běžíme za ním, ale uteče nám. Je děsně rychlej. A už se nikdy nevracej. Holkám zmizí spodní prádlo, tak jdou naostro, než jim uschnou plavky. Pak se převléknou. Co tohle může bejt za úchyla? 

Výlet je tak trošku pokažený. Ale jsme mladí, na dnešní diskotéku samozřejmě zajdeme. Hraje tu nějaký místní DJ, co má rád starý kapely. Dává to on i my dobře, tancujeme, rozděleni do dvojic si šeptáme hezká slova do uší. Usmíváme se těšíme se na stan. Jsme asi opilí, blondýnka se lekne, když ji položím na záda a na zemi je moje vyřezávaná hůl. Odkopnu ji stranou a vlezu si k ní pod rozepnutý spacák. Když jsme v nejlepším, zahlédnu stín. Nepřipomíná mi nikoho z nás. To bude zase on, leknu se, rychle si obléknu kalhoty a opatrně vylezu ven. Opravdu. Stojí zrovna u Vencova stanu. Pomalu jim rozepíná stan. Ty vole, on je chce zase okrást. Uvnitř oba chrní a nevědí o světě. Přemýšlím, kam ho praštit. Zvolím záda. Do hlavy bych ho taky mohl  zabít. Klečí a honí si ho. Do prdele, řeknu a napřáhnu se. On mě zmerčí a otočí se. Pokusí se ohnout, ale moje hůl už mu dopadne na hřbet. Všimnu si, že má vyplazený jazyk. Vypadá jako zrůda, jako debílek. Švihám ho hlava nehlava a nadávám mu. Mezitím vyleze Venca a pomůže mi ho svázat. Řvu na něj, co to dělá, zloději, úchyle, kreténe. Ale on se jen tak nějak divně směje. 

Probudíme půlku kempu. Správce zavolá policii. Těm to trvá snad dvě hodiny, než přijedou. Mezitím se pomalu rozední. Nejdřív to vypadá, že vyslýchají mě. Připadám si, jako bych něco provedl. Nakonec se zjistí, že je to nějaký místní blázen, co chodí šmírovat holky k vodě. Přijedou jeho rodiče, děsně se omlouvají a mě je ho skoro až líto. Odvedou si ho a když odchází, zrovna vylézá ze stanu Lojza. Procedí mezi zuby, že to není on, že mu nezáří oči. Za světla si uvědomím, že je nějakej menší, než ten u vody, než ten u křoví. Chci to všem říct, ale nestihnu to. Z jednoho stanu se ozve děsnej řev. Já ho zabiju, já ho zabiju. Nejdřív nevíme, co se děje. Potom se objeví chlápek, co tu je s dcerou, něco kolem třinácti. Drží ji v náruči a ona pláče. Je celá špinavá. Prý byl někdo u ní ve stanu, vlezl tam, dal jí ruku na tvář, aby nemohla křičet. Osahával ji a hladil ji. Chce se mi zvracet. Je toho na mě moc. Nakonec musím bokem a hodím tam obrovskou šavli. Policisté se vrátí a začnou doopravdy vyšetřovat. Nikoho ale nechytí. Je mi líto té malé holky, která pořád natahuje. Neznásilnil ji, jen se nemohla hýbat. Byl to prý velký chlap a zářily mu oči. Všem se nám rozklepou kolena. 

Do Tábora jedeme raději vlakem a ten večer pro jistotu nikam nejdeme. V noci se probudím. Vlastně ani nevím proč, asi nějaký divný sen. Jdu na záchod, napiju se mléka, protože mám po tom všem pití podrážděný žaludek. Rozhrnu záclony a mám pocit, že ho vidím,  jak stojí na ulici. Ne, to není možný. Když se otočí, tak je to samozřejmě jen soused, co nemůže spát a venčí psa. Ale stejně...co kdyby...


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. listopadu 2024

Interview - RECKLESS MANSLAUGHTER - The ancient death metal crushing of moldy bones! Death comes from absolute darkness!


Interview with death metal band from Germany - RECKLESS MANSLAUGHTER.

Answered Leimy (vocals), thank you!

Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Sinking into Filth (2024):

Ave RECKLESS MANSLAUGHTER! Greetings to Germany. I hope everything is all right with you. I was really looking forward to your new album "Sinking into Filth", I always enjoyed the previous albums and I like to come back to them. How did the new album come about and why did it take five long years?

Hey Jakub! Great that you also enjoyed our new album. The first Songs were written directly after our last release "Caverns Of Perdition" in 2019 but because of the pandemic, lockdowns and health issues of our Drummer it took four years to finish all Songs. But sometimes it is better to take all time you need, because we are convinced that “Sinking Into Filth“ is our strongest and most dynamic album so far.


I have to say that I was literally blown away by the sound. It's dense, massive, dark and at the same time as cold as a dead man's hand. That's how I like it! The mix is by Jörg Uken. Did you record directly with him or did you just mix the album? With what feelings did you go into the studio and how did you manage to achieve such killer material?

Many thanks for those kind words, these were exactly the feelings we wanted to create with our sound. We tuned down the guitars and also the bass is more brutal than ever before. It should have sounded raw, authentic and in your face but also transparent and not too muddy and Jörg Uken did a gerat Job with it. We recorded with him in his Soundlodge studio, which was again a great time (he also did the Mix and Mastering afterwards). He has a flat for the band directly neighboring to the studio were we could sleep, so we could start with the recording at 10 o‘clock in the morning until 6 o’clock in the evening, so we also had a lot of time for partying, haha. This time we were really well prepared, so we had the time to work out all details like we wanted and I have the feeling that’s the reason for the best lead-guitar-work we ever had. “Ruf der Leere“ was supposed to be a bonus-track for a splitrelease, but it turned out so great with alls those desolate melodies and fitted so well to the album, that we changed it and “Fürchte nicht die Tiefe“ became the song for the split with Depression, which came out at the beginning of the year.

I always take the recordings as a whole and you didn't underestimate just the sound, but also the cover. Lucas Korte is definitely one of my favourite painters. How did you guys get together and how did the cover art come about? Did you have any requirements or did you choose from already prepared paintings? And how did the collaboration work.

For us the artwork is just as important as the music. I don’t like it when the music is top-class but the artwork looks cheap, inappropriate or childish. The music and the artwork must form a complete work of art, thats why we always work with renown artist. But after a Seagrave Artwork it is really difficult to bring it to a even higher level, so we decided to go to a different direction and were in search for a great black-and-white-artist. In 2019 the demo of Malignant Altar totally blew me away, because the combination of the music, production and the awesome artwork of Lucas was just perfect! I’m friend with Kari from Solothus and as he told me, that Lucas created the artwork for the CD-reissue of the debut-album of Solothus. So I wanted to know how it is to work with Lucas. He told me that he is a total nice and down to earth guy who responds to your own ideas what sounded appealing to me. So I contacted him in early 2023 and told him about my idea of a vertical gatefold-artwork. He was on fire and flame for that idea and after I send him a bumbling sketch of my ideas he started to create sketches and after only a few weeks the stunning artwork together with the revised logo (I wanted a logo which perfectly fits to the artwork!) was finished. It was his first Gatefold-artwork and he told me that it was really a lot of work but he seemed to be pretty proud about what he created and so are we! It fits perfectly to the title, the production and the songwriting :)


The lyrics are an integral part of the album. You are quoted as dealing with death by war, the apocalypse. So classic death metal themes. What are the lyrics on "Sinking into Filth" about, who is their author? Where did you get the inspiration for them?

I am responsible for most of the lyrics. I'm not a poet, but the lyrics should have a meaningful content that fits the music and so I always put a lot of work into it. Here you have some lyric-liner-notes for each song :)

Caverns Of Perdition: In keeping with tradition, the fourth album also begins with a song that bears the title of the last album. The lyrics are inspired by the breathtaking artwork of legendary artist Dan Seagrave and describe volcanic activity, the abominable depths and stone-carved tombs of long-gone civilizations.

Befouled Commandments: Guitarist Dennis once wrote the lyrics under the title 'Mythdirected', which were actually intended for a Depravity song. I rewrote some passages under the working title 'Spoiled By Faith' and only christened the song the snappy 'Befouled Commandments' at the very end. In less than three minutes, the hypocrisy of Christianity is denounced and it is shown that supposedly good things stink to high heaven and are based on rotten lies.

Awaiting My Demise: Thematically, it is about the neglect of prosperity in the modern, western world of material abundance and the accompanying absence of euphoria and genuine happiness. An old, embittered, pessimistic man who has (supposedly) seen everything and possessed everything looks back and longs for the end, as he can no longer bear the emptiness and triviality of dreary everyday life.

Retreat Into Nothingness: The nihilistic, depressive text is about the longing for emptiness, loneliness and eternal peace. A return to nothingness, in which the carnal shell no longer has any meaning.

Aktion 1005: Each album features a song about a historically significant military operation. This time, the choice fell on a particularly dark chapter in German history, which was to deal with the exhumation and cremation of the victims of the Nazis' Aktion Reinhardt. This incomprehensible undertaking aimed to cover the traces of genocide and was also known as Sonderaktion 1005 or Enterdungmission and was carried out from 1942 to 1944, mainly in Ukraine and Poland. The vocabulary of the lyrics was deliberately kept sober, cold, almost cynical, but still shows a clear attitude towards this barbarism of our ancestors. Musically, a particularly bleak, threatening mood was therefore chosen, which reaches its eerily epochal climax in the doomy, melancholic middle section. A barbaric song about a barbaric event that will hopefully never happen again. Resist the beginnings. Never again is now!

Ruf der Leere: It is German and means call of the void. In a time where the world stands at the edge of the abyss of extinction the tempting calls to jump are getting louder and louder. Nietzsche once said: "He who fights with monsters should look to it that he himself does not become a monster...when you gaze long into the abyss the abyss also gazes into you". Resisting this call of the void is more difficult than ever these days and this feeling, which is difficult to describe, has been set to music in a fitting way. An almost six-minute fall to the bottomless - eerie and beautiful at the same time...

Risen From The Mass Grave: Here we found lyrical inspiration in the short-story "Bleistiftumriss eines Auferstandenen" from the book "Den Löwenzahn zermalmt nicht die Kesselpauke" by Bernhard Schulz. In this story, he tells of his experiences during the Russian campaign in the Second World War in a visually powerful language and makes it clear how much this terrible experiences shaped him throughout his life and how he actually only returned half-alive. A story that was practically made for desolate death/doom!


My favourite question and I think the readers' too. How does RECKLESS MANSLAUGHTER create new songs? Please let us take a peek into your kitchen. Who is the author of the basic themes? Is everything created in the rehearsal room? I would be interested in the actual process of composing new songs.

Oh yes, we actually are creating everything together in the rehearsal room and that’s the reason why it always takes so long to release new albums, haha. We try to rehearse every week (which is sometimes quite difficult because of work and family-issues) and than we search together for cool riffs and try to arrange new songs. Sometimes one of our guitar-players brings some recordings of hooks, melodies or riffs and the we combine them together. This takes always a lot of time, since eveyone has to be satisfied, but usually we don’t waste too much riffs. When we have a raw idea of a song, Dennis our guitar-player writes down the tabulatures and programs the ideas into tab editor software, so we can optimize speed and iterations and also can add the click, so our drummer Micha can better bring into his ideas. When we have a rough idea finished, we record every track, so we can rehearse those songs even when one member can’t attend a rehearsal which was really helpful, when Micha wasn’t able to play for a few months because of an injury.

You come from the city of Herne, in the industrial Ruhr, just outside of Dortmund. What's it like with your gigs? Do you play a lot? If you were to invite us to play underground metal somewhere, where would it be? Do you have a "base"? Do you like to play often? What are live shows for you?

No one of us actually lives in Herne, it’s only the place of our rehearsal room, which literraly is in the middle of the ruhr-area since we all live spread across the entire ruhr-area. Usually we only play a few weekend-gigs per year, since we all have family and demanding jobs. Our favourite place to be is the AJZ Bahndamm in Wermelskirchen where we played a few times and which is the best place for underground Death Metal with a strong Death Metal-base which is like a little family. We love it to play live and we would wish it would happen more often. Our songs are made to play live and we enjoy every second of those gigs. The gig at the Dortmund Deathfest this year was one of our biggest and most successful gigs so far and we hope to experience such great gigs in the future too.


And what about the underground scene in general? Do the fans come to the shows? Do they support bands? And now I don't mean just sharing on social media, but buying physical media, t-shirts.

Since the ruhr-area is a really big metropolitan region there is a real big Death Metal-scene here. underground concerts are also usually well attended and we are happy to say, that we always have loyal fans who are buying physical media and T-Shirts. We always try to keep the prices as low as possible, so that also the younger people have the chance to buy a CD, Vinyl or shirt. It’s really ridicoulus how expensive the stuff became when you look at all those well-known bands...

Do you have any dreams for the band? Do you have a good name in the underground, but do you want to move up? I mean, are you tempted to maybe tour with a big name, play a big festival, release another record on a well-known label? What dreams and vision do RECKLESS MANSLAUGHTER have?

Speaking for myself we reached more than I ever could imagine. We recorded with our hero Dan Swanö, played with well-known bands, met so many new friends and worked with great artists (Seagrave was always on my bucket list!). For me a dream would come true to play some day at the Party.San Open Air or the Kill-Town Deathfest. Two great festivals I attended and enjoyed often. Also a dream would come true to work with Wes Benscoter or Andreas Marshall for an artwork, I hope this will happen some day :) A little tour in support of a big band we all love would be amazing too, but it has to be planned for many months before that, because of our busy schedules. But never say never :) Oh and I could die immediately if one of the guys of Cannibal Corpse or Immolation would wear one of our shirts at a show, haha.

 

What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get into it and what musicians were your role models when you started? Do you see death metal "just" as music or is it also a lifestyle for you? Feel free to look at this page philosophically.

Oh man, that’s the question where I could write so much, but I try to keep it short. For me personally Death Metal means everything. I discovered it in 1996 when I was 13 and the virus infected me until today and I spend all my money for new records or shirts of the best Death Metal-bands, because for me it is the most emotional and powerful music on earth. I was always fascinated by the morbid side of life and how Death Metal is fixated on death, but that it is ironically turned so much towards life. I met so many great people through the music and I have seen so many nice places that I would not have traveled to otherwise. I also often think about death and consider it very important to deal with it. After all, it is precisely the awareness of mortality that defines us and gives life so much more value. In Death Metal are no boundaries at all and creativity is truly unlimited. I couldn’t imagine a life without Death Metal and there is no day where I am not wearing a Death Metal-shirt or where I don’t listen to that music. So it was always a dream for me to play in a Death Metal-band and since I can’t play any instrument I choose the microphone, haha. But on my bucket-list is written to learn to play guitar, so I hope to attend the music-school together with my son some day, haha. But I would never consider myself a musician or journalist (I also work for the German Metal-magazine DEAF FOREVER) and will always be just a fanatical fan of the best subgenre in the world: Death Fuckin’ Metal!

 

Please tell us more about what RECKLESS MANSLAUGHTER is going to do in the next few months? Give the fans a little hint.

At the moment we prepare a cool setlist for future live-shows and also entered the songwriting-mode right now. It will for sure take some time to write a full album, but we are still hungry and not tired! Stay tuned!

Thank you very much for the interview. I'm going to listen to "Sinking into Filth" again. It's great! Good luck and I hope to see you again soon at a gig somewhere and have a beer together!

Many thanks, too! A beer together would be great, since the czech republic has the best beer in the world! :)


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine