DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 1. listopadu 2024

Recenze/review - ONSLAUGHT KOMMAND - Malignancy (2024)


ONSLAUGHT KOMMAND - Malignancy
CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem cítil blízkost smrti, tak mě začala bolet jedna stará rána. Sestupujeme dolů do sklepa, ve kterém by měla být další mrtvola. Zohavené tělo, rozsekané na kusy. Nevěřím v žádného Boha, přesto se pokřižuji. Tohle nemohl udělat člověk. Nejdříve jsem si myslel, že šlo o nějakou šelmu, která se vydala na lov. Jenže to byl obyčejný chlap, do kterého byste to nikdy neřekli. Přes den hodný táta a soused, v noci šílenec, toužící po krvi. Vyzvracím se do rohu a mám pocit, že mi vyskočí mozek z hlavy.

Úplně stejně se cítím i při poslechu nového, prvního dlouhohrajícího alba chilských maniaků ONSLAUGHT KOMMAND. Ty u nás na stránkách sledujeme dlouhodobě (odkazy na předchozí recenze a rozhovor jsou dole pod dnešním článkem). Na novince jsou pánové ještě víc brutální, nekompromisní. Jsou jako hnis, který vytéká z dlouho neléčeného vředu. Koneckonců, ochutnejte sami. 


Opět dostanete ostrou a nechutnou směs death metalu, blacku, grindcore a různých zvrácených perverzností, kterých je schopen pouze narušený člověk. Jedná se o ten nejhlubší underground, o špinavou stoku, ve které se jako tiché svědomí vznášejí nafouklá těla utopenců. Vše je ohlodáno na kost, jde se do extrému, na samou hranu snesitelnosti. Novinka, když ji budete poslouchat pozorně, tak vás bude bolet, drásat, sekat drápem. Rozhodně se nejedná o nic pro slabé povahy, ale spíše o záležitost pro prokleté. Představte si stará jatka, která se stala kafilérií pro jednoho zvráceného patologa, pro řezníka, který nemá rád lidi. Je obětí vlastních šílených a děsivých myšlenek. ONSLAUGHT KOMMAND na to jdou ostře, divoce, neurvale. Neznají slitování a jejich nové album "Malignancy" vás rozseká na kusy. Budete nakaženi neznámou chorobou, která vás začne ničit zevnitř. Postupně vám odpadá veškeré maso od kostí a stanete se jenom kusem hadru na podlaze. Smrt je zase jenom vstupní branou pro ještě větší zvěrstva. Jedná se opravdu o velmi obskurní záležitost, která mnohé znechutí. Připomíná mi chvíle u hororových filmů, kdy odvracíte zrak od obrazovky. Přesto jste zvědaví, co se bude odehrávat dál. Stanete se součástí zvrácených příběhů, které napsal nějaký narušený jedinec. Vychází digitálně, na CD i kazetě. Myslím, že všichni fanoušci krvavých stínů budou spokojeni. Pokaždé, když jsem cítil blízkost smrti, tak mě začala bolet jedna stará rána. Sestupujeme dolů do sklepa, ve kterém by měla být další mrtvola. Zohavené tělo, rozsekané na kusy. Nevěřím v žádného Boha, přesto se pokřižuji. Krvavý otisk těch nejděsivějších temných black death grind metalových myšlenek! Krutost, špína, nenávist!

Asphyx says:

Every time I felt the nearness of death, an old wound began to ache. We're going down to the basement, where there should be another corpse. A charred body, hacked to pieces. I don't believe in any God, yet I cross myself. A man couldn't have done this. At first I thought it was some kind of beast on the prowl. But it was a regular guy you'd never tell. A good dad and neighbor by day, a madman out for blood by night. I throw up in the corner and feel like my brains are going to pop out of my head.

I feel the same way listening to the new, first full-length album by Chilean maniacs ONSLAUGHT KOMMAND. We've been following them on our site for a long time (links to previous reviews and interview are below today's article). On the new album the gentlemen are even more brutal, uncompromising. They are like pus oozing out of a long untreated ulcer. After all, taste it for yourself.


Again you get a sharp and disgusting mixture of death metal, black metal, grindcore and various perversions that only a disturbed person is capable of. This is the deepest underground, a filthy sewer in which the bloated bodies of drowned men float like a silent conscience. Everything is gnawed to the bone, taken to the extreme, to the very edge of tolerability. The novelty, if you listen to it carefully, will hurt, claw, claw. It is definitely not for the weak of character, but rather a matter for the damned. Imagine an old slaughterhouse that has become a rendering plant for a perverted pathologist, a butcher who doesn't like people. He's a victim of his own mad and terrifying thoughts. ONSLAUGHT KOMMAND are going at it sharply, fiercely, savagely. They know no mercy and their new album "Malignancy" will tear you to pieces. You will be infected with an unknown disease that will start to destroy you from the inside. Gradually, all the flesh will fall off your bones and you'll become just a piece of rag on the floor. Death, in turn, is only a gateway to even greater atrocities. This is a very obscure affair indeed, and one that will disgust many. It reminds me of the moments in horror films when you look away from the screen. Yet you wonder what will happen next. You become part of the twisted stories written by a disturbed individual. It is released digitally, on CD and cassette. I think all fans of Blood Shadows will be pleased. Every time I felt the nearness of death, an old wound began to ache. We're going down to the basement, which should be another dead body. A charred body, hacked to pieces. I don't believe in any God, yet I cross myself. A bloody imprint of the most horrifying dark black death grind metal thoughts! Cruelty, filth, hatred!


about ONSLAUGHT KOMMAND on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Elite Hunting Gore
02. Pissrot Humillation
03. Third World Stoning
04. Becoming a Gut Pile
05. Born to be Deformed
06. Satanic Storming
07. Backyard of Corpses
08. Pervert Goat Kommand
09. Morbid Warfare
10. ⁠Inside the Mutilator's Bunker



KNIŽNÍ TIPY - Horečka - Deon Meyer (2018)


Horečka - Deon Meyer
2018, MOBA (Moravská bastei)

Když už se nám poštěstí a je v Plzni nějaký zajímavý koncert, tak chodíme na rozplavby. Popíjíme pivo a probíráme věci, o kterých se normálně lidi baví. Život, hudbu, ale hlavně knihy, protože jsme oba s Gorem poctiví čtenáři. Jako za starých dobrých časů si dáváme tipy, snažíme se překvapit jeden druhého nějakým novým autorem, příběhem. Od Deona Meyera jsem ještě nikdy nic nečetl. A tak mi přistála ve whatsappu oskenovaná obálka. Trošku jsme se opili, vyčistili hlavu od všedních starostí a restartovali své mozky. Já vím, děláme to postaru a boomersky, ale zase na druhou stranu, fyzický kontakt, pokec, reálnou hospodu ničím nenahradíte. Alespoň si to pořád myslíme a žijeme tak. V sobotu ráno mě bolela hlava a chvilku mi trvalo, než jsem si všechno uspořádal v hlavě.

Šel jsem ven a tentokrát mě doprovázel můj syn. Znáte to, pokračovatel rodu, který tak nějak podvědomě kopíruje styl všech puberťáků. Máme za sebou období rebelie, které zvládl na výbornou. Docela jsme se nasmáli. Bude z něj jednou dobrej chlap a jsem na něj hrozně hrdej. Sice moc nečte, ale jinak je chytrej jak vopice. Pokecáme a když se vrátíme domů, konečně se podívám na Horečku. Seženu ji levně a v pondělí ihned vyzvednu v Zásilkovně. Mám tyhle post-apokalyptické příběhy rád. Sednu si do křesla a čekám, až udeří desátá večer. To jezdívám pro manželku do nemocnice. Syn mi řekne, že jde s klukama ještě ven. Pořád se někde toulají, kecají a mají partu, jako kdysi já. Jenže najednou nejsem v Plzni a nedívám se mraky, ale na Zemi, která má za sebou epidemii smrtelného viru. Se vším, co k tomu patří. Pamatujete před pár lety, když bylo všechno zavřené? S rouškami na puse jsme se báli ostatních i sami sebe. Ti, co nevěřili, umírali a nebo se stali zlými. Společnost byla rozdělena.

Je to pořádná nálož, nějakých 640 stránek, což je opravdu porce. Ihned jsem se začetl. Je to silný příběh, o otci a synovi. Je to vize o lepším světě, který chtějí vybudovat. A je to také kniha se zvláštně smutnou atmosférou. Není dokonalá, některé věci mi trošku technicky neseděly, ale mám fantazii a tak jsem je autorovi odpustil. Moc dobře vím, že o to tu zase tolik nejde. Někdy si říkám, když se ke mě dostane, co se děje kolem nás, ve světě, jak mají lidé čím dál tím větší psychické problémy, jak nedokáží žít bez sociálních sítí, jak jsou závislí na alkoholu, na drogách, na dopaminu, že se všechno zhroutí a bude nutné začít znovu. Možná už je pozdě. Potom potkám party mladých kluků a holek, kteří jsou skvělí, žijí úplně normálně, věřím jim, že jednou budou pokračovat v budování lepšího světa. Hodně jsem o těchto věcech přemýšlel a pokud chtěl autor vyvolat svojí knihou podobné emoce, tak se mu to povedlo na výbornou. U mě rozhodně. Někdy si říkám, že nám spíš chybí moudrost starců. Takový ten nadhled, jistota, jakou jsem kdysi míval já u svých prarodičů. 

Dovedli byste založit kolonii ve světě po apokalypse? Uměli byste vést lidi, znovu stavět, pracovat? Jsou to zásadní otázky. Když občas vidím spálené země po bombardování, tak si říkám, jaké to musí být hrozné, začít znovu. Navždy a po mnoho generací existuje jen život po a před. Když byla pandemie coronaviru, tak několik mých známých nepřežilo. Jezdil jsem z práce pozdě večer přes celé město, které bylo prázdné a temné. Beru to jako varování, jako vykřičník, který nám dala příroda. Nakonec je to ale jako vždycky. Na mrtvé se zapomnělo, oklepali jsme se a někteří dokonce ani nevěří, že nějaký vir byl. Nějak si nedokážu představit, že bych se svým synem budoval kolonii na zelené louce. Asi bychom nebyli tak silní. Nebo ano? Hergot, tahle knížka mi vlezla opravdu hodně hluboko do hlavy. Navíc netuším, jestli bych byl poklidným osadníkem a nebo členem motorkářského gangu. Jak vy? Je to silný příběh, který jde až na kost. Dovedu si představit, že by se lidé takto chovali. Možná ještě o hodně hůře.

Až půjdeme s Gorem zase na pivo před koncertem a on se mě zeptá, jestli jsem četl Horečku od Deona Meyera, tak hrdě prohlásím, že ano. A dodám, že moc děkuji za tip a vyseknu mu poklonu. Víte, jak člověk stárne, tak si čím dál tím víc váží obyčejných věcí. Když se utrhne z kolotoče práce, když se může nadechnout v lese, když má chvilku klid, když si může zalézt a šustit stránkami. A abych nezapomněl, u čtení jsem si dával do uší hodně často nové doom metalové desky od MOTHER OF GRAVES, ATARAXIE, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE a SWALLOW THE SUN. Nějak se mi tahle hudba ke čtení hodila. Pokud máte syna, dejte s ním řeč a pak si tuhle knížku přečtěte. Podle mě je opravdu skvělá. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe. Slunce v duši.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Syn a otec, Nico a Willem Stormovi, přežili epidemii smrtelného viru, který zasáhl celý svět. Ač je Nico ještě kluk, díky svému vynikajícímu střeleckému umu a rozvážné povaze se stává ochráncem svého otce. Willem totiž není bojovník, ale má vizi: z trosek starého světa chce vybudovat novou společnost. A tak postupně vzniká Amanzi, putovní komunita, do které Willem přibírá lidi, jež přišli o domov a rodinu. Jak se společenství rozrůstá, začíná čelit čím dál tím větším hrozbám. A nejen těm zvenčí, ale i zevnitř. Nico prožívá těžké životní strasti, má dokonce zlomené srdce, ovšem tou největší zkouškou v okamžiku, kdy je jeho otec zavražděn. Zvítězí lidskost nad zvířecími instinkty?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 31. října 2024

Recenze/review - PAGANIZER - Flesh Requiem (2024)


PAGANIZER - Flesh Requiem
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Těla zde ležela dlouhé roky, zakonzervována. Našel jsem je ve stejném stavu, v jakém kdysi zemřela. Vyděšené tváře, hromada mrtvol, naskládaných na hromadu. Slyšel jsem jejich tichý šepot, jejich nářek. Mrazivá slova se vznášela místností jako děsivé svědectví. Zazděni zaživa, necháni svému osudu. Teď, během toho, co poslouchám novou desku švédské legendy PAGANIZER, se začínají pomalu rozpadat v prach. Zpuchřelé maso odpadává od kostí, lebky se smějí do ticha a já moc dobře vím, že konečně přecházejí na druhou stranu, do záhrobí.

Po skvělém letošním EP "Forest of Shub Niggurath" přicházejí tihle tmáři i s dlouhohrajícím albem. A na co se můžete těšit? Vlastně by se dalo napsat, že na všechno, co máte na téhle smečce rádi. Na ostré, drtící riffy, chorobný vokál, na chladné melodie plné temnoty a melancholie, ale i na zničující pasáže, které vás rozemelou na prach. 


PAGANIZER nadále pokračují ve své misi a přinášejí nám další poctivou porci záhrobních motivů, krvavých otisků i lidské temnoty. Opět nám vyprávějí příběhy plné surových emocí, lehké progresivity v rámci vlastních zákonů a také zcela podmanivou atmosféru. Je to hudba ze starých katakomb, tuhle smečku můžeme s klidem zařadit po bok kapel jako ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, GOD MACABRE. To ale již všichni určitě víte a není to nutné opakovat. V rámci diskografie se jedná bezesporu o velmi silný zásek. Představte si zdánlivě opuštěné katakomby, kdesi na severu. Malý hřbitov, se spoustou démonů a legend, které nejsou z našeho světa. Švédi měli vždy velký cit pro to, napsat dobré skladby a letošní album "Flesh Requiem" není výjimkou. Dostanete přesně to, co od nich žádáte. Nahrubo nasekanou tmu, spoustu zajímavých pasáží. Navíc se novinka velmi dobře poslouchá. Obzvlášť v noci, když jsou mraky nízko a ulicemi se potácejí zombie z čerstvě exhumovaných hrobů. Když si to vezmu kolem a kolem, tak sice tihle maniaci nepřinášejí nic nového, ale je moc dobře, že je na ně spolehnutí. V dnešní nejisté době je dobré mít alespoň nějaký záchytný bod ve vesmíru. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro dlouholeté fanoušky pohřbů do země. Vše je ohlodáno na kost, uvěřitelné a mrazivé, jako dotek ruky staré mrtvoly. Těla zde ležela dlouhé roky, zakonzervována. Našel jsem je ve stejném stavu, v jakém kdysi zemřela. Vyděšené tváře, hromada mrtvol, naskládaných na hromadu. Slyšel jsem jejich tichý šepot, jejich nářek. Mrazivá slova se vznášela místností jako děsivé svědectví. Mrtvolný, severský zápach z čerstvě exhumovaných hrobů! Death metal, u kterého praskají kosti chladem! 

Asphyx says:

The bodies lay there for years, preserved. I found them in the same condition as when she died. Scared faces, a pile of corpses, piled up. I heard their quiet whispers, their cries. The chilling words floated through the room like a terrible testimony. Buried alive, abandoned to their fate. Now, as I listen to the new album from Swedish legend PAGANIZER, they slowly begin to crumble into dust. The rotten flesh is falling off the bones, the skulls are laughing into silence and I know very well that they are finally crossing over to the other side, to the beyond.

After this year's great EP "Forest of Shub Niggurath", these darkies come with a full-length album. And what can you look forward to? Actually, you could write that everything you love about this pack. Sharp, crushing riffs, sick vocals, cold melodies full of darkness and melancholy, but also devastating passages that will grind you to dust.


PAGANIZER continue on their mission and bring us another fair portion of afterlife themes, bloody imprints and human darkness. Once again they tell us stories full of raw emotion, a slight progression within their own laws and also a completely captivating atmosphere. This is music from the old catacombs, we can safely place this pack alongside bands like ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, GOD MACABRE. But you all already know that and there is no need to repeat it. Within the discography it is undoubtedly a very strong hit. Imagine a seemingly abandoned catacomb somewhere in the north. A small cemetery, with many demons and legends that are not of our world. The Swedes have always had a great sense for writing good songs, and this year's album "Flesh Requiem" is no exception. You get exactly what you ask for from them. Coarsely chopped darkness, lots of interesting passages. Plus, the new stuff is very easy to listen to. Especially at night, when the clouds are low and zombies from freshly exhumed graves roam the streets. All in all, these maniacs don't bring anything new, but it's a good thing that they can be relied upon. In these uncertain times, it's good to have at least some clue in the universe. Here's a game for all the damned, for longtime fans of burying themselves in the ground. Everything is gnawed to the bone, believable and chilling, like the touch of an old corpse's hand. The bodies have lain there for years, preserved. I found them in the same condition they once died in. Frightened faces, a pile of corpses, piled up. I heard their quiet whispers, their cries. The chilling words floated through the room like a terrible testimony. The dead, Nordic smell of freshly exhumed graves! Death metal that makes your bones crack with cold!




about PAGANIZER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - PAGANIZER - Forest of Shub Niggurath (2024)







Track Listing:
1. Life of Decay
2. Meat Factory
3. Flesh Requiem
4. Hunger For Meat
5. Viking Supremacy
6. World Scythe
7. Fare Thee Well (Burn In Hell)
8. Necromonolithic
9. The Pyroclastic Excursions
10. Just Another Doomsday
11. Suffer Again
12. Skeletons

Line up -
Rogga Johansson - Guitars, Vocals
Dennis Blomberg - Lead Guitars
Martin Klasén - Bass
Matthias Fiebig - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Devenial Verdict)


Recenze/review - ABHORRATION - Demonolatry (2024)


ABHORRATION - Demonolatry
CD 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Až jednou vstanu z hrobu, tak se budu chtít pomstít všem, kteří mi ublížili. Budou mi odpadávat tkáně od kostí a moje oči budou mít barvu krve. Roztrhnu starou plesnivou rakev a vylezu ven ze studené země. Zajdu do márnice a probudím všechna mrtvá těla. Najíme se zkaženého masa a vydáme se na cestu bez konce. Budeme u toho poslouchat novou desku norských hrobníků ABHORRATION. Kapely, která moc dobře ví, jak se hraje v záhrobí.

Jedná se o druhý, neméně dobrý zásek a nutno rovnou napsat, že je to opět hudba, která koluje i v mých žilách. Starý, prašivý death metal s takovou tou hnilobnou patinou, kterou máme my, staří psi tolik rádi. Nezbývá, než znovu otevřít bránu do podsvětí a vypustit ven všechny démony. Nové album hoří jasným černým plamenem, na to vezměte jed.


Norové ctí bezezbytku starodávné postupy, mají náležitě zastřený i špinavý zvuk (Marco Vermiglio), černobílý, stylový obal (RK Valbo). Zkrátka a dobře, splněno bylo vše potřebné pro temné záhrobní rituály, tak jak je známe z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Pro mě je potom důležité, že pánové hrají uvěřitelně, reálně, surově. Jedná se o klasický, tradiční útok zombie ve stylu třeba takových MORBID ANGEL, POSSESSED, SADISTIC INTENT, VADER, REPUGNANT, NECROVORE, MORTEM, INCANTATION, PENTACLE. ABHORRATION potom samozřejmě přidávají spoustu svých neotřelých nápadů a melodií, u kterých je doslova radost exhumovat nové hroby. Skladby mají v sobě potřebný drive a sílu, takový ten hnisavý neklid, který se vám dostane postupně pod kůži. Hnijeme zaživa a od té doby, co se narodíme, tak čekáme na smrt. Než se tak ale stane, budu podobné kapely poslouchat a podporovat. Možná se tím podvědomě připravuji na to, až jednou navždy odejdu do země nekonečných stínů. Nevím, jistý jsem si pouze s tím, že k téhle desce se budu rád a často vracet. Rád a s chutí si nechám znovu a znovu vyprávět příběhy plné temnoty, zla, bolesti a surové smrti. Pokud jste tedy stejně naladěné a prokleté duše jako já, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci nahrubo nasekané tmy. Až jednou vstanu z hrobu, tak se budu chtít pomstít všem, kteří mi ublížili. Bude mi odpadávat maso od kostí a moje oči budou mít barvu krve. Roztrhnu starou plesnivou rakev a vylezu ven ze studené země. Zajdu do márnice a probudím všechna mrtvá těla. Mrtvolný, hnisavý death metal, který exhumuje i váš hrob! Temnota a chlad, které se ukrývají hluboko v podzemí! 


Asphyx says:

When I rise from the grave one day, I will want revenge on all those who have wronged me. The tissue will fall from my bones and my eyes will be the color of blood. I'll rip open the old moldy coffin and crawl out of the cold earth. I'll go to the morgue and wake up all the dead bodies. We'll eat rotten meat and go on a journey without end. We'll listen to the new album by Norwegian gravediggers ABHORRATION. A band that knows how to play in the grave.

This is the second, no less good record and I have to write that it is again music that flows in my veins. Old, dusty death metal with that rotten patina that we old dogs love so much. Nothing to do but to open the gates to the underworld again and let all the demons out. The new album burns with a bright black flame, take poison for that.


The Norwegians honour ancient practices to no end, they have a properly disguised and dirty sound (Marco Vermiglio), black and white, stylish packaging (RK Valbo). In short, everything needed for the dark backwoods rituals as we know them from the late 1980s and early 1990s has been fulfilled. For me, then, the important thing is that the gentlemen play believable, real, raw. This is a classic, traditional zombie attack in the style of such as MORBID ANGEL, POSSESSED, SADISTIC INTENT, VADER, REPUGNANT, NECROVORE, MORTEM, INCANTATION, PENTACLE. ABHORRATION then of course add a lot of their own novel ideas and melodies, which are literally a joy to exhume new graves to. The songs have the necessary drive and power, that kind of festering restlessness that gets under your skin gradually. We've been rotting alive and waiting to die ever since we were born. But until that happens, I will listen to and support bands like this. Maybe I'm subconsciously preparing myself for the day when I'll go to the land of endless shadows. I don't know, the only thing I'm sure of is that I'll come back to this record happily and often. I will gladly and willingly let myself be told stories filled with darkness, evil, pain and raw death over and over again. So, if you are as tuned in and cursed a soul as I am, don't hesitate a moment. You'll get a fair serving of rough-hewn darkness. When I rise from the grave one day, I will want revenge on all those who have wronged me. My flesh will fall from my bones and my eyes will be the color of blood. I'll rip open the old moldy coffin and crawl out of the cold earth. I'll go to the morgue and wake up all the dead bodies. Dead, festering death metal that will exhume your grave! The darkness and coldness that hides deep underground!


Tracklist:
01. Chamber Of Agilarept 
02. Ai Apaec 
03. Spawn Of An Abhorrent Entity 
04. Invoke Them 
05. The Grace Of Immolation 
06. Demonolatry

band:
Andreas - bass
Arild - lead guitars
Magnus - rhythm guitars & vox
Øyvind - drums

středa 30. října 2024

Recenze/review - ASHEN TOMB - Ecstatic Death Reign (2024)


ASHEN TOMB - Ecstatic Death Reign
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Měl tvář od krve a zbytků roztrhaného masa. Nikdy jsem na příšery a démony moc nevěřil, ale tentokrát mě opět přesvědčili. V tiché ulici, uprostřed noci, v chladu a temnotě, jsem najednou věřil tomu, že přízraky existují. Stalo se mi to již podruhé. Pokaždé jsem u toho poslouchal finské death metalisty ASHEN TOMB. Ti mě přesvědčili již v roce 2022, když vydali své první stejnojmenné EP (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Letos jsme se znovu ocitl v hnisavém hororovém filmu. Tahle smečka by k němu klidně mohla hrát jako soundtrack.

Najednou jsem se stal obětí s prokousnutým hrdlem. Přešel jsem, samozřejmě za zvuků nové desky, na druhou stranu. Pozdravil jsem všechny prokleté, promluvil jsem si s nimi o jejich nekonečném utrpení a neustále u toho přidával hlasitost. Tohle je totiž ryzí, prašivý a reálný death metal, který koluje i v mých žilách. Cítím nepříjemnou blízkost pravé smrti!


Ve skladbách lze vystopovat lehké odkazy na smečky jako AUTOPSY, DISMEMBER, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, IMMOLATION, GOD DISEASE, DEAD CONGREGATION a dalších, kteří umí svojí hudbou znázornit temnotu. Finové sází na silné morbidní melodie, na chorobný vokál a divoké bicí. Líbí se mi určitá neurvalost, neklid, touha ničit, taková ta pradávná síla, která vždy odlišovala dobrou hudbu od té špatné. ASHEN TOMB jsou ve velmi silné formě. Dali si pozor na to, aby měli masivní a ostrý zvuk (Greg Chandler - mastering) a i obal s klasickým motivem (Slimeweaver) mě ihned zaujal. Bylo splněno vše, aby byli spokojení všichni - já, nemrtví, prokletí, ale hlavně ti, kteří mají rádi prašivý smrtící kov, který smrdí jako kusy nahrubo nasekaného, zkaženého masa. Asi jako každý, kdo byl kdysi dávno touto hudbou prokletý, si rád vybírám kapely a hudbu, která mě dokáže zničit, dostat se mi do žil i do podvědomí. Tohle umí Finové na výbornou. Mají dar i talent na to, pohřbít mě zaživa, spálit na popel. Dovedu si představit dávno opuštěné katakomby a v nich divoký koncert, u kterého praskají kosti. Krev i pivo tečou proudem a zombie tančí ve stejných rytmech, jako ubíhá tahle deska. Zavřete mě do staré kobky, nechte mě o hladu a počkejte, až zemřu samotou. Jen mi nechte můj přehrávač a tuhle nahrávku. Můj přechod na druhou stranu bude o to snazší. Tohle album se povedlo po všech stránkách, amen! Měl tvář od krve a zbytků roztrhaného masa. Nikdy jsem na příšery a démony moc nevěřil, ale tentokrát mě opět přesvědčili. V tiché ulici, uprostřed noci, v chladu a temnotě, jsem najednou věřil tomu, že přízraky existují. Morbidní, surový, temný death metalový zásek! Dokonalá exhumace prašivého hrobu! Cítím blízkost pravé smrti!


Asphyx says:

His face was covered in blood and the remains of torn flesh. I've never been a big believer in monsters and demons, but this time I was convinced again. On a quiet street, in the middle of the night, in the cold and dark, I suddenly believed that ghosts existed. It was the second time it had happened to me. Each time I listened to Finnish death metallers ASHEN TOMB. They convinced me back in 2022 when they released their first EP of the same name (review and interview linked below the article). This year, I found myself in a festering horror movie again. This bunch could very well be the soundtrack to it.

Suddenly I was a victim with my throat bitten out. I crossed over, to the sound of the new record, of course. I greeted all the damned, talked to them about their endless suffering, and kept turning up the volume. Because this is pure, dusty and real death metal, which runs through my veins. I feel the unpleasant proximity of true death!

In the songs you can trace light references to packs like AUTOPSY, DISMEMBER, GRAVE, BOLT THROWER, INCANTATION, IMMOLATION, GOD DISEASE, DEAD CONGREGATION and others who know how to represent darkness with their music. The Finns rely on strong morbid melodies, morbid vocals and wild drums. I like a certain rambunctiousness, restlessness, desire to destroy, that ancient power that has always distinguished good music from bad. ASHEN TOMB are in very strong form. They have made sure to have a massive and crisp sound (Greg Chandler - mastering) and even the cover with the classic motif (Slimeweaver) immediately caught my attention. Everything has been accomplished to keep everyone happy - me, the undead, the damned, but especially those who like mangy death metal that smells like chunks of roughly chopped, rotten meat. Probably like everyone who was cursed by this music once upon a time, I like to choose bands and music that can destroy me, get into my veins and subconscious. This is what the Finns are good at. They have the gift and the talent to bury me alive, to burn me to ashes. I can imagine a long-abandoned catacombs and a wild, bone-cracking concert. Blood and beer flowing and zombies dancing to the same rhythms as this record. Lock me in an old dungeon, leave me to starve and wait for me to die alone. Just leave me my record player and this record. My transition to the other side will be so much easier. This album was a success in every way, amen! His face was covered in blood and the remains of torn flesh. I've never been a big believer in monsters and demons, but this time I was convinced again. In a quiet street, in the middle of the night, in the cold and dark, I suddenly believed that ghosts existed. Morbid, raw, dark death metal smash! The perfect exhumation of a dusty grave! I feel the proximity of true death!




about ASHEN TOMB on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Body Bog 
02. Catharsis Through Torture 
03. Ecstatic Death Reign 
04. Anamorphosis 
05. Ancient Tombs Sealed With Dead Tongues To Preserve The Hidden One Slumbering In The Bowels Of The Earth (Mummified In Cavernous Darkness) 
06. Cave Of Staring Eyes 
07. Heartworming 
08. In Death, A Whisper

band:
Ilkka Laaksonen - Vocals
Valtteri Viro - Drums
Joonatan Mäkinen - Guitar
Roni Oksanen - Guitar
Karhu Kuru - Bass

Recenze/review - BÜTCHER - On Fowl of Tyrant Wing (2024)


BÜTCHER - On Fowl of Tyrant Wing
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Nevím jak to máte nastavené vy, ale já si dělám své soukromé retro víkendy. Zajdu do sklepa, vypnu celej svět, otevřu si pivo a vytahám na světlo boží staré nahrávky. Otřu z nich prach a potom si čtu. Je to pro mě relax, pohoda, klídek. Já vím, je v tom i velký kus nostalgie a vzpomínek. O belgických BÜTCHER jsem již psal v roce 2020. A jejich minulou desku jsem s klidem zařadil do své soukromé sbírky. Když mi přišlo před pár týdny na recenzi jejich nové album, čekal jsem na víkend. Až bude klid, až se budu moct plně soustředit na další jízdu přímo do pekla.

Jasně, že je to retro jako řemen. Jasně, že už tu všechno bylo a tak dále. Takhle ale k muzice nepřistupuji. Mám to trošku jinak. Většinou si jen tak sednu a nechám na sebe hudbu působit. A při poslechu "On Fowl of Tyrant Wing" jsem si užíval jeden z dalších výletů po časové ose zpět. Do doby, kdy světu vládly kapely jako DESASTER, MERCYFUL FATE, CELTIC FROST, DARKTHRONE, AGENT STEEL. Do časů, kdy se nosily džínové vesty a svět se točil ještě úplně jiným směrem. 

Na BÜTCHER se mi asi nejvíc líbí, že jim věřím každý riff, každou notu. Oni jsou sice ortodoxně klasičtí a tradiční, ale pod povrchem pobublává velký tlak a energie. Skladby v sobě obsahují takový ten heavy efekt, který se podle mého snad ani nedá naučit. Musíte jej mít v sobě, musíte hrát od srdce. A tohle všechno Belgičané umí. Pro mě osobně je potom poslech takovou velmi zajímavou návštěvou ve starých archívech. Někdy zkrátka bývám rád sám a vybírám si k tomu jenom desky, které do mě zaseknou svůj dráp. "On Fowl of Tyrant Wing" je přesně tím druhem alba, které budu poslouchat ve chvílích pohody, když si budu potřebovat odpočinout. Povedl se i zvuk, který je krásně čitelný, zároveň živočišný a syrový. Napadá mě spousta přirovnání, ale nejvíc mi nové album připomíná dlouho neléčenou ránu, zlomeninu ze starých časů, která o sobě zase dává vědět. Vlastně si znovu říkám, že v tomhle případě je opravdu lepší poslouchat, než psát nějaká slova, která stejně přesně nedokáží novinku popsat. BÜTCHER buď budete milovat a nebo vám budou jedno. Hodně záleží, jak přistupujete k hudbě jako celku a potom také, jakou máte fantazii. Určitě znáte momenty, kdy na vás padne splín a svět je zahalený do nekonečné tmy. Potom prořízne vzduch první ostrý riff. Pak už jsem jenom ztracený a surfuji na zpěněných vlnách divoké řeky plynoucí přímo do záhrobí. Je na čase zase zajít do sklepa, vypnout celej svět, otevřít si pivo a vytáhnout na světlo boží staré nahrávky. "On Fowl of Tyrant Wing" bude mít mezi nimi čestné místo. Opravdová, temná a chladná, reálná speed black metalová jízda přímo do pekla! Mraky se dotýkají země!


Asphyx says:

I don't know how you guys set it up, but I do my own private retro weekends. I go down to the basement, turn off the whole world, crack open a beer and pull out the old records. I dust them off and then I read. It's a relaxing, relaxing, relaxing time for me. I know, there's a lot of nostalgia and memories in there, too. I already wrote about Belgian BÜTCHER in 2020. And their last album I'm happy to include in my private collection. When I received their new album for review a few weeks ago, I was waiting for the weekend. When it would be quiet, when I could fully concentrate on the next ride straight to hell.

Sure, it's retro as hell. Sure, it's all been here before and everything. But that's not how I approach music. It's a little bit different for me. I usually just sit back and let the music affect me. And listening to "On Fowl of Tyrant Wing " I enjoyed one of the other trips back in time. Back to a time when bands like DESASTER, MERCYFUL FATE, CELTIC FROST, DARKTHRONE, AGENT STEEL ruled the world. Back to a time when denim vests were worn and the world was going in a completely different direction. 

What I like most about BÜTCHER is that I trust every riff, every note. They may be orthodoxly classical and traditional, but there's a lot of pressure and energy bubbling under the surface. The songs have this heavy effect to them that I don't think can be taught. You have to have it in you, you have to play from the heart. And that's what the Belgians can do. For me personally, listening afterwards is such a very interesting visit to the old archives. Sometimes I just like to be alone, and I only choose records that sink their claw into me. "On Fowl of Tyrant Wing " is exactly the kind of album I'll listen to in moments of ease when I need to unwind. The sound is also a success, being beautifully clear, animalistic and raw at the same time. Many comparisons come to mind, but most of all the new album reminds me of a long untreated wound, a fracture from the old days that is making itself known again. Actually, I think again that in this case it's really better to listen than to write some words that can't accurately describe the news anyway. You'll either love BÜTCHER or you won't care. A lot depends on how you approach the music as a whole and then also how imaginative you are. I'm sure you know the moments when the full moon falls upon you and the world is shrouded in endless darkness. Then the first sharp riff cuts through the air. Then I'm just lost and surfing the foamy waves of a wild river flowing straight into the beyond. It's time to go back to the basement, turn off the whole world, open a beer and pull out the old records. "On Fowl of Tyrant Wing" will take pride of place among them. A real, dark and cold, real speed black metal ride straight to hell! The clouds are touching the ground!


Recenze/review - BÜTCHER - 666 Goats Carry My Chariot (2020):


Tracklisting:
1. A Divine Wind (1:18)
2. Speed Metal Samurai (4:57)
3. Blessed By The Blade (4:42)
4. Koraktor's Iron Rule (4:37)
5. Keep The Steele (Flamin' Hot) (4:18)
6. A Sacrifice To Satan's Spawn (7:42)
7. A Gypsy's Tale (Of Sex and Seance) (6:16)
8. An Ending In Fyre (9:32)



úterý 29. října 2024

Recenze/review - SWALLOW THE SUN - Shining (2024)


SWALLOW THE SUN - Shining
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Já vím, já vím, tohle album bude u fanoušků probouzet spoustu emocí. Kapela, která byla vždy takovou doom death metalovou jistotou a definicí smutku jako takového, přichází najednou s jiným zvukem i nápady. Taková ta naléhavá bolest je pryč a přichází spíše pozitivnější melodie. Osobně kapelu chápu. Hrát celý život v podstatě to samé, i když skvěle, se nedá navěky. Hodně záleží, jak k hudbě přistupujete celkově. Ti, kteří jsou otevřeni novátorství, objevování a mají pestrou fantazii, budou nadšeni. Ostatní nové album zavrhnou a budou plivat jed.

Ubylo drsných pasáží i hrubého hlasu. Finové se vydali spíše směrem třeba k takové KATATONII, AMORPHIS, TYPE O NEGATIVE, možná i H.I.M.. Skladby působí pozitivně, svěže a úplně jinak, než jsme zvyklí. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vás. Osobně si dovedu představit, že novinka zaujme o hodně širší publikum, než dřív. Jen už to není takový smutek a temnota. Pravdou ale je, že jsem se při poslechu usmíval. 


Zažíval jsem zpočátku velmi podobné emoce, jako většina fanoušků. Byl jsem tak trošku zklamaný, rozpolcený a možná i lehce naštvaný. Jenže potom jsem si sedl, otevřel jednu starou knihu a četl si. "Shining" jsem si pustil jen jako kulisu k sychravému podzimnímu dnu a najednou si říkám: "Ono to ale není vůbec špatný". Přidal jsem hlasitost, otevřel okno do chladu a tmy a najednou došlo k "vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou". Nevím vlastně ani, jak popsat své pocity slovy, ale začal jsem skladby vnímat úplně jinak. Jsou vzdušné, pozitivní, přesto melancholické. SWALLOW THE SUN mají stále svůj jasný a zřetelný rukopis. Jen své nápady uplatňují jiným způsobem. Někde jsem četl, že do novinky promítli muzikanti všechny hudební směry, které je kdy ovlivnily. Dostanete tak odkazy nejen na doom metal, ale i na gothic, prog rock, pop. Navíc je tu ještě jedna věc. Hudba by neměla být stále stejná, očekávaná. Naopak, měla by jitřit mysl, překvapovat a bolet. Dovedl bych si sice představit syrovější zvuk, více temnoty a chladu, ale to může být jenom můj názor. Nové album na mě působí možná až moc přívětivě, klidně bych si jej dovedl představit jako večerní pořad v komerčnějším rádiu. Vlastně ani po delší době nevím, co si o novince myslet. Na jednu stranu mě tak trošku nudí, na druhou mám někde v podvědomí zakódováno, že se k ní budu občas vracet. Asi jen čas ukáže, jestli se kapela vydala správnou cestou. Vlastně ani nevím, jestli vám mám desku doporučit nebo nikoliv. Hodně záleží, jak máte otevřenou mysl. Za mě by to chtělo lepší produkci, aby stále dobré nápady lépe vynikly. Doom metalová legenda se vydala novým směrem, který bude budit spoustu emocí! 


Asphyx says:

I know, I know, this album is going to stir up a lot of emotions in the fans. A band that has always been such a doom death metal sure thing and the definition of sadness as such is suddenly coming up with a different sound and ideas. Gone is that urgent pain and in comes more upbeat melodies. Personally, I understand the band. You can't play basically the same thing all your life, however great, forever. A lot depends on how you approach music in general. Those who are open to innovation, exploration and have a varied imagination will be thrilled. Others will dismiss the new album and spit venom.

There are fewer harsh passages and less rough vocals. The Finns have gone more in the direction of, for example, KATATONIA, AMORPHIS, TYPE O NEGATIVE, maybe even H.I.M. The songs feel positive, fresh and completely different than we are used to. Whether it's good or bad, I leave it to you. Personally, I imagine the new stuff will appeal to a much wider audience than before. It's just not as sad and dark anymore. But the truth is, I was smiling while listening to it.


I experienced very similar emotions at first, as most fans do. I was a little disappointed, conflicted and maybe even a little angry. But then I sat down, opened an old book and read. I put "Shining" on just as a backdrop to a drizzly autumn day and suddenly thought, "Oh, it's not bad at all." I turned up the volume, opened the window to the cold and dark and suddenly there was a "mutual transmission between me and the band". I don't really know how to describe my feelings in words, but I started to perceive the songs in a completely different way. They are airy, positive, yet melancholic. SWALLOW THE SUN still have their clear and distinct signature. They just apply their ideas in a different way. I read somewhere that the musicians projected all the musical directions that have ever influenced them into the new album. So you get references not only to doom metal, but also to gothic, prog rock, pop. Plus, there's one more thing. Music shouldn't be the same, expected. On the contrary, it should be mind-blowing, surprising and painful. I could imagine a more raw sound, more darkness and coldness, but that can only be my opinion. The new album is perhaps too friendly for me, I could easily imagine it as an evening show on a more commercial radio. Actually, I don't know what to think of the new album after a long time. On the one hand, I'm a bit bored, on the other hand, I have it coded somewhere in my subconscious that I will return to it from time to time. I guess only time will tell if the band is on the right track. Actually, I don't even know if I should recommend the album or not. A lot depends on how open-minded you are. For me it would need better production to make the still good ideas stand out better. The doom metal legend has taken a new direction that will stir up a lot of emotions!



about SWALLOW THE SUN on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Innocence Was Long Forgotten
2. What I Have Become
3. Melancholy
4. Under the Moon & Sun
5. Kold
6. November Dust
7. Velvet Chains
8. Tonight Pain Believes
9. Charcoal Sky
10. Shining

band:
Juha Raivio - Guitars, Keyboards, Songwriting, Lyrics
Matti Honkonen - Bass
Mikko Kotamäki - Vocals
Juuso Raatikainen - Drums
Juho Räihä - Guitars



Recenze/review - AMPUTATE - Abysmal Ascent (2024)


AMPUTATE - Abysmal Ascent
CD 2024, Massacre Records

for english please scroll down

Pokaždé, když sbíral utržené končetiny do černého pytle, tak se usmíval. Jeho práce ho opravdu bavila. Těšil se na každou nehodu, na to, až bude moci vyrazit se svojí dodávkou. Díval se na neštěstí a čerpal z něj negativní energii. Měl pohled plný temnoty a nenávisti. Navenek milý chlápek ze sousedství, hodný otec a vzorný občan. Měl jen jiného koníčka, než ostatní. Nastala další noc a město pokryla mlha jako z hororu. Byl čas znovu vyrazit.

Třetí album původně portugalských (dnes švýcarských) maniaků AMPUTATE na mě ihned zaútočilo velkou silou. Zrovna jsem slyšel, jak po naší ulici projela sanitka. Možná v ní seděl i on. Novinka je velmi temným, syrovým a drsným albem. Pokud máte rádi smrtící kov v jeho klasické podobě, tak jste zde správně. 

Nové album "Abysmal Ascent" se valí kupředu jako lavina z kostí, špíny a beznaděje. Ihned se vám dostane do hlavy, zadře pod kůži a zničí vás. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Kosti jsou lámány napřímo, s velkou silou a pradávnou energií. Brutalita se zde potkává s technikou, ale děje se to velmi opatrně, zbytečně se nepreluduje. Jsem za to velmi rád. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, hoří jasně a zřetelně. Jakoby se zde potkali vlivy od MORBID ANGEL, DEATH, HATE ETERNAL, DEICIDE, PESTILENCE, NILE, NOCTURNUS, SEVERE TORTURE, MONTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY. Původní myšlenky jsou nadále rozvíjeny a deska je velmi pestrá. Pořád se něco děje a i po dlouhé době a častém poslechu lze stále objevovat něco nového a neotřelého. Povedl se i obal, který mi připomíná staré práce z devadesátých let. Zkrátka a dobře, AMPUTATE odvedli velmi dobré řemeslo, ale přidali i něco navíc. Skladby se opravdu dobře poslouchají a nutí mě neustále přidávat hlasitost. Nevím, jak to máte vy, ale já hudbu poslouchám od svého probuzení až do noci. A novinku "Abysmal Ascent" jsem si vždy vychutnal nejvíc ve chvílích, kdy se začalo stmívat. Ulicemi začaly jezdit sanitky a hasiči. Další bouračka, další zběsilá jízda. Smrt nevinných. Tahle deska má v sobě něco neklidného, co mě přitahuje. Parádní a masivní je i zvuk, to je bez debat, ale hlavně hudba samotná. Viděl jsem jednou krev na silnici a chlápka, co stál s černým pytlem plným utržených končetin. Navždy si jeho pohled budu spojovat s touhle nahrávkou. Nastala další noc a město pokryla mlha jako z hororu. Byl čas znovu vyrazit. Surový, masivní a temný death metal, který vás rozdrtí na prach! Absolutní masakr!


Asphyx says:

Every time he collected the severed limbs in a black bag, he smiled. He really enjoyed his work. He looked forward to every accident, to being able to take his van out. He looked at the misfortune and drew negative energy from it. He had a look of darkness and hatred. Outwardly a nice guy from the neighborhood, a good father and a model citizen. He just had a different hobby than the others. Another night came and the city was covered in a fog like something out of a horror movie. It was time to go again.

The third album by the originally Portuguese (now Swiss) maniacs AMPUTATE immediately hit me with great force. I had just heard an ambulance drive down our street. Maybe he was sitting in it too. The new album is very dark, raw and harsh. If you like death metal in its classic form, you've come to the right place. 


The new album "Abysmal Ascent" rolls forward like an avalanche of bones, dirt and despair. It will immediately get into your head, dig under your skin and destroy you. No compromises, no uselessness. Bones are broken straight, with great force and ancient energy. Brutality meets technique here, but it's done very carefully, without unnecessary overkill. I am very glad for that. The compositions are very well written, they burn bright and clear. It's as if the influences of MORBID ANGEL, DEATH, HATE ETERNAL, DEICIDE, PESTILENCE, NILE, NOCTURNUS, SEVERE TORTURE, MONTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY meet here. The original ideas continue to be developed and the album is very varied. There is always something going on and even after a long time and frequent listening, one can still discover something new and novel. The cover art is also very good and reminds me of old works from the nineties. In short, AMPUTATE did a very good job, but they added something extra. The songs are really good to listen to and make me constantly turn up the volume. I don't know about you, but I listen to music from the time I wake up until the night. And I always enjoy the new song "Abysmal Ascent" the most when it starts to get dark. Ambulances and fire trucks started running through the streets. Another crash, another frantic ride. The death of innocents. There's something unsettling about this record that appeals to me. The sound is awesome and massive, no question, but especially the music itself. I once saw blood on the road and a guy standing with a black bag full of severed limbs. I'll always associate the sight of him with this record. Another night came and the city was covered in a fog like something out of a horror movie. It was time to go again. Raw, massive and dark death metal that will crush you to dust! Absolute carnage!


tracklist:
01. I Am Genocide 
02. Abysmal Ascent 
03. Malevolent Manifestation 
04. Cavernous Temple Of The Absurd 
05. Hybrid Organism 
06. Extractive Monolith 
07. Sepulcro 
08. Venomous Prophecies 
09. Visceral Dominion 
10. Perpetuum

band:
Nuno Santos + Guitars, Vocals (backing)
Tom Kuzmic - Guitars, Vocals
Rafahell - Bass


pondělí 28. října 2024

Recenze/review - SENTIENT HORROR - In Service of the Dead (2024)


SENTIENT HORROR - In Service of the Dead
CD 2024, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Nejdříve se podíval na nůž, který držel ve své ruce. Potom přímo do jejích očí. Měla vyděšený výraz. Už dlouhé nekonečné dny ležela svázaná na studené zemi. Hluboko v podzemí. Bez jídla, bez světla. Neustále dokola se ptala - proč? Jenže on nemluvil. Byl jako stín, jako tiché svědomí. Řekl jediná slova. Ty víš proč a potom začala její krev pomalu stékat do roztodivných obrazů. Oko za oko, zub za zub, dodal ještě, ale to už neslyšela. Na tenhle horor si pamatuji moc dobře. Byl jsem na něm v kině a když jsem šel hodně pozdě v noci domů, lekal jsem se každého stínu.

Poslouchal jsem již nějaký čas nové album surových death metalových maniaků SENTIENT HORROR a tak se mi přenesly děsivé hororové představy i do mých snů. Tuhle smečku sleduji od jejich počátků (důkazem budiž recenze, rozhovor i report, které jsou odkazovány dole pod článkem) a pokaždé mě dokáží přikovat na zeď. Novinka je logickým pokračováním předchozí morbidní práce. Opět se exhumují hroby ve velkém a kolem obcházejí démoni s noži v rukách. 


Zastavme se nejdříve u celkového provedení. Jako první zaujme parádní obal od mistra Juanjo Castellana. Potom, když zapnete play, tak se na vás vyvalí ostrý, surový a masivní zvuk (Noah C. Buchanan - mixing, mastering). My staří hrobníci považujeme formální věci za samozřejmost a pánové opět odvedli skvělou práci po všech stránkách. Co se týká hudby, tak se stále jedná o HM2 tone, o typické švédské chřestění pytlem plným kostí (tak jak jej známe u kapel typu EDGE OF SANITY, GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS). Zazní ale i odkazy na klasickou americkou školu nebo třeba CARCASS. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi prašivý, poctivý kov smrti, reálné pohřby do země a hororové filmy z osmdesátých let minulého století, tak neváhejte ani chvilku. "In Service of the Dead" není ale jenom dobrým řemeslem. Osobně se mi nejvíc líbí, že se snaží kapela přinést i něco nového. Zajímavé postupy, riffy, které řežou, vokál bestie, to vše zabalené do tradičního, přesto svěžího a mokvajícího stylu. Kdysi dávno, když jsem s touhle muzikou v devadesátých letech začínal, říkali jsme - pokud máš chuť jít po poslechu zbourat nejbližší zeď, potom je nahrávka dobrá. SENTIENT HORROR tohle všechno umí a navíc přidávají nahrubo nasekanou tmu a chlad. Jak asi všichni víte, tak zlo má mnoho podob a to, které pánové promítli na svoji novou desku, je hodně návykové. Album je neskutečná jízda od začátku do konce. A směřuje přímo do pekla. Z hrobů vylézají další a další nemrtví. Myslím si, že jsem zde správně. Masivní, surový útok z toho nejhlubšího podzemí! Plesnivý death metal, u kterého praskají kosti a pukají lebky!


Asphyx says:

First he looked at the knife in his hand. Then straight into her eyes. She had a terrified expression. She had been lying tied up on the cold ground for days on end. Deep underground. No food, no light. Over and over again she asked - why? But he didn't speak. He was like a shadow, a silent conscience. He said only one word. You know why, and then her blood slowly began to flow into strange images. An eye for an eye, a tooth for a tooth, he added, but she could no longer hear. I remember this horror very well. I went to see it in the cinema and when I went home very late at night, I was scared of every shadow.

I had been listening to the new album by raw death metal maniacs SENTIENT HORROR for some time now, and so the horrifying horror imagery was carried over into my dreams. I've been following this pack since their early days (for proof, check out the review, interview and report linked at the bottom of the article) and they manage to nail me to the wall every time. This new release is a logical continuation of their previous morbid work. Once again, graves are exhumed in large numbers and demons walk around with knives in their hands.


Let's stop first with the overall design. The first thing that catches the eye is the awesome cover by the master Juanjo Castellano. Then, when you turn on the play, you're hit with a crisp, raw and massive sound (Noah C. Buchanan - mixing, mastering). We old grave diggers take the formal stuff for granted, and once again the gentlemen have done a great job all around. As far as the music is concerned, it's still HM2 tone, typical Swedish rattling with a bag full of bones (as we know it from bands like EDGE OF SANITY, GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS). But there are also references to classic American school or CARCASS. In short, if you like dusty, honest death metal, real burials in the ground and horror movies from the 1980s, don't hesitate a moment. But "In Service of the Dead" isn't just good craftsmanship. Personally, what I like most is that the band tries to bring something new to the table as well. Interesting techniques, riffs that cut, beast vocals, all wrapped up in a traditional yet fresh and swamping style. Back in the day, when I started with this music in the 90s, we used to say - if you feel like going to knock down the nearest wall after listening to this, then the record is good. SENTIENT HORROR can do all of that, plus they add rough-hewn darkness and coldness. As you all probably know, evil takes many forms and the one the gentlemen have projected onto their new record is very addictive. The album is an incredible ride from start to finish. And it goes straight to hell. More and more undead are coming out of their graves. I think I'm right here. A massive, brutal assault from the deepest underground! Moldy death metal that cracks bones and skulls!





Tracklist:
01. The Way Of Decay 
02. Undead Mutation 
03. Mutilation Day 
04. Cadaverous Hordes 
05. The Tombcrusher 
06. Out Of Sanity 
07. Glory To The Rotten 
08. Born In A Morgue 
09. Feeding On Fear 
10. In Service Of The Dead

Sentient Horror is:
Matt Moliti - lead and rhythm guitar, vocals
Jon Lopez - rhythm guitar
TJ Coon - bass
Evan Daniele - drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine