DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 21. října 2024

A few questions - interview with melodic death metal band from France - BREEDING CHAOS.


A few questions - interview with melodic death metal band from France - BREEDING CHAOS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ave ! We are Breeding Chaos, a band founded in late 2019 by Bruno and I, here in Marseille, in the south of France. We happen to be long time friends and already played in a band together about 25 years back !

We play death metal, mainly influenced by the old school scene (USA, UK, SWE) from the early '90s, with a touch of tech/prog here and there.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We rented a large rehearsal room in Marseille, and recorded the whole album in a short week. We called on Didier, a friend of ours for the recording, mixing and mastering, same as we did for our first release, the 2023 EP "Diffraction Matters". We are very glad of his work and the overall quality of the sound on this new release.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Only 500 copies of this album are available, only on digipack format. Of course, it is also available on any streaming platform, and you can also buy a digital copy on our Bandcamp. So far, we haven't thought of using vinyl or cassette medium, but why not, maybe for future releases, if the audience is intereted !

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Bruno, who is our singer, is the main songwriter, but I also wrote a few songs. We deal with a number of topics : Greek Cosmogony, religion, the decay of mankind, but we have several songs talking about astrophysics, describing some fascinating phenomenons in the observable universe. We also have a song inspired by a poem by T.S.Eliot called "the Hollowmen".


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I made the logo, with hints from Bruno ; we wanted a kind of logo who spoke by itself, readable and with a design identifiable with the death metal style. The cover artwork for Distant Planets was made by Adrien Bousson, who is a professional graphic artist who worked for numerous bands such as Khonsu, And Oceans, the Algorythm, Obsidious...

Bruno runs the Bandcamp website and Youtube profile, and both of us deal with the social networks (Facebook, Instagram mainly). These are necessary media nowadays, to hope and reach out to the whole metal community worldwide.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

We managed to have a deal with Great Dane Records, which is doing an awesome job on promoting our album. Also, the quality of the digipack is great!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration from?

We are all fond of death metal, but really like other metal sub-genres such as black metal, thrash, or prog. Each of us has a particular journey as a music-lover and musician, and I believe that's what enriches and diversifies our composing.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Bruno sent our EP to 3 or 4 labels, but luckily Raphael from Great Dane Records listened to it, he was immediately convinced and offered us to release our first album.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Throughout the past year, we played a dozen of gigs so far, mainly in the south of France, but we are eager to hit the road and explore a much wider area, from small venues to the wildest festivals !

Bruno pretty much handles all of the booking, which is a hard task. Many of the concert halls are uneasy to get to, and some of them didn't survive the Covid time.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are already working on new material for the next album, but we most likely will test the new songs on stage before getting to record them.

Also, we have an unreleased song wich will appear on a compilation in a couple of months, so stay tuned !

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Of course, we are always happy to exchange with our listeners, by instagram or facebook, or breedingchaos@gmail.com, we will be happy to share with you about music and anything you want. See you soon !





Thanx for the interview.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 20. října 2024

Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Sinking into Filth (2024)


RECKLESS MANSLAUGHTER - Sinking into Filth
CD 2024, Memento Mori / Fucking Kill

for english please scroll down

Nevím, kolik ještě najdu dalších těl. Nekonečný zástup nemrtvých, naříkajících, řvoucích, toužících po krvi, čeká na osvobození. Kdysi mučeni, znásilňováni, páleni žhavým železem, drceni na prach, touží po pomstě, po krvi. Strážcem temnoty jsem se stal na konci osmdesátých let minulého století a stále vyhledávám kapely, o kterých si myslím, že dokáží svojí hudbou znázornit mrtvolnou a chladnou atmosféru starých pohřebišť. 

S německými RECKLESS MANSLAUGHTER jsme se na našich stránkách již setkali v roce 2019, u příležitosti vydání jejich alba "Caverns of Perdition". Již tenkrát se mi líbil způsob, jakým kapela přistupuje ke své morbidní práci. Nové album jenom potvrzuje nastavený směr. Do ještě větší temnoty, do záhrobí, do samotného pekla. 


I letos naleznete ve skladbách surový rytmus, riffy ohlodané na kost, temnotu i chlad, ale hlavně doom a death metal v jejich děsivé podobě. Pokud máte rádi kapely jako BOLT THROWER, MORBID ANGEL, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, ASPHYX, SINISTER, DEMIGOD, BENEDICTION, potom jste zde správně. Zkrátka a dobře, Němci přesně pochopili, o čem starý prašivý death metal je, nechali se inspirovat u těch nejpovolanějších a ještě navíc přidali spoustu svých nápadů a invence. Povedl se i zvuk, který je náležitě masivní, prašivý a zároveň čitelný (Jörg Uken - recording, mastering, mixing). Miluji černobílé obaly a tak se mi líbí i motiv od Lucase Korteho. Krásně morbidně doplňuje celkovou atmosféru tohoto povedeného alba. Jestli mi u minulé nahrávky chyběl trošku větší drive a energie, tak tentokrát jsem vše dostal naservírované na víku od rakve. Je pro mě velmi příjemné se nechat zavřít do starých katakomb, ohledávat další mrtvoly, rozmlouvat s démony, sledovat, jak živí přecházejí na druhou stranu. Hraje mi u toho "Sinking into Filth", kývám se spokojeně do rytmu, kopu další mělký hrob. Možná mě jednou sežerou červi a shniju ve studené zemi, ale než se tak stane, tak budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, přesvědčivě. Kapele se povedlo mě rozsekat na malé kousky. Je na čase se znovu vydat na cestu bez konce. Do ještě větší temnoty, do záhrobí, do samotného pekla. Starodávné death metalové drcení plesnivých kostí! Smrt přichází z absolutní temnoty! 


Asphyx says:

I don't know how many more bodies I'm gonna find. An endless host of undead, wailing, screaming, bloodthirsty, waiting to be freed. Once tortured, raped, burned with hot iron, crushed to dust, they yearn for revenge, for blood. I became a keeper of the darkness in the late 1980s and I still seek out bands that I think can portray the dead and cold atmosphere of old burial grounds with their music. 

We have already met Germany's RECKLESS MANSLAUGHTER in our pages in 2019, on the occasion of the release of their album "Caverns of Perdition". Even then, I liked the way the band approached their morbid work. The new album only confirms the set direction. Into even greater darkness, into the beyond, into hell itself. 


Again this year you will find raw rhythm, riffs gnawed to the bone, darkness and coldness, but mainly doom and death metal in their terrifying form. If you like bands like BOLT THROWER, MORBID ANGEL, DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, ASPHYX, SINISTER, DEMIGOD, BENEDICTION, then you are here. In short, the Germans have understood exactly what the old dusty death metal is all about, they have been inspired by the most authoritative ones and they have added a lot of their own ideas and inventiveness. The sound is also properly massive, dusty and at the same time legible (Jörg Uken - recording, mastering, mixing). I love the black and white covers and so I like the Lucas Korte motif as well. It beautifully morbidly adds to the overall atmosphere of this hilarious album. If I missed a bit more drive and energy with the last record, this time I got everything served on a coffin lid. It's very pleasant for me to be locked in the old catacombs, looking for more corpses, talking to demons, watching the living cross over to the other side. "Sinking into Filth" plays, I sway contentedly to the beat, digging another shallow grave. Maybe one day I'll be eaten by worms and rot in the cold earth, but until that happens, I'll listen to this record over and over again. The songs are written in a very believable, real, convincing way. The band managed to cut me into small pieces. It's time to embark on a journey without end again. Into even greater darkness, into the beyond, into hell itself. The ancient death metal crushing of moldy bones! Death comes from absolute darkness!


Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Caverns of Perdition (2019):

tracklist:
1. Caverns Of Perdition
2. Befouled Commandments
3. Awaiting My Demise
4. Retreat Into Nothingness
5. Aktion 1005
6. Ruf Der Leere
7. The Sacred Lie (Diabolical Imperium Cover)
8. Risen From The Mass Grave

RECKLESS MANSLAUGHTER are:
Dennis - Guitars
Chris - Bass
Leimy - Vocals
Pneumator - Drums
Sebi - Guitars

Recenze/review - WRATHPRAYER - Enkoimeterion (2024)


WRATHPRAYER - Enkoimeterion
CD 2024, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Dívám se na své zubožené tělo. Měl bych být dávno mrtvý, ale vznáším se někde mezi naším a oním světem. Kněz v černé kápi otírá nůž od krve. Před několika okamžiky mi prořízl hrdlo. Krev odkapává na zem a všichni se modlí podivným jazykem. Cítím chlad, pomalu přecházím do nekonečné tmy. Mými průvodci jsou tentokrát black death metaloví maniaci WRATHPRAYER, kteří se vrátili po dlouhých dvanácti letech. Opět se jedná o démonickou hudbu, která smrdí sírou.

Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že je opravdová, uvěřitelná, že mě dokáže pokaždé ukřižovat hlavou dolů. Představte si starodávné pohřebiště, na kterém jsou pochovány oběti krvavých rituálů. Jakmile vzduch prořízne první riff, nemrtví vstanou z hrobů a začnou tančit na vlastních hrobech. Chilané se vrátili ve vynikající formě. 


Pokud jste někdy přemýšleli o tom, co se stane s vaším tělem, až zemřete, určitě se vám bude nové album těchto tmářů líbit. Je po okraj narvané nihilismem, špínou a nakumulovaným vztekem. Přenese vás do země nekonečných stínů, do močálů, ve kterých se vznáší nafouklé mrtvoly utopenců. Do kostí se vám dostane chlad a bude vás mrazit v zádech. WRATHPRAYER mají svůj vlastní, jasně rozpoznatelný rukopis. Hrají přesvědčivě, naléhavě, divoce. Opravdové fanoušky pohřbů do země určitě ihned zaujme velmi povedený obal. Autorem je Denis Forkas Kostromitin a nutno rovnou dodat, že krásně morbidně znázorňuje to, co se na albu odehrává. Skvělý je i prašivý, chladný a masivní zvuk (God of Torment - recording, mixing, Christophe Chavanon - mastering), který má slova také potvrzuje. Vzal jsem si nové album "Enkoimeterion" s sebou na jedno staré, zdánlivě dávno opuštěné pohřebiště. Zapnul jsem play a přede mnou se začaly odehrávat děsivé příběhy o smrti a utrpení, o ďáblech v lidské podobě. Máte rádi kapely jako PSEUDOGOD, GRAVE MIASMA, PROCLAMATION, BLASPHEMY, ARCHGOAT, DEMONCY, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN? Potom si dejte pozor, aby vám tato novinka neunikla. "Enkoimeterion" vás pohřbí zaživa, rozemele na prach, totálně zničí. Budete se dívat na své zubožené tělo a modlit se k absolutní nicotě. Nové album vám nelze jinak, než doporučit. Má v sobě vše, co mám na tomto stylu rád. Neurvalost, sílu i tlak. Absolutní tma! Krvavé záblesky pradávných black death metalových rituálů! Negace, síla a bestialita! 


Asphyx says:

I look at my ravaged body. I should be long dead, but I'm floating somewhere between this world and the next. A black-hooded priest wipes the blood from his knife. He cut my throat a few moments ago. The blood drips to the ground and everyone prays in a strange language. I feel a chill, and slowly I pass into an endless darkness. My guides this time are the black death metal maniacs WRATHPRAYER, back after twelve long years. Once again it is demonic music that smells of sulfur.

What I've always liked about this pack is that they are real, believable, and can crucify me upside down every time. Imagine an ancient burial ground where the victims of blood rituals are buried. As the first riff cuts through the air, the undead rise from their graves and begin to dance on their own graves. The Chileans are back in fine form. 


If you've ever wondered what happens to your body when you die, you'll love the new album from these darkies. It's packed to the brim with nihilism, filth and accumulated rage. It will transport you to a land of endless shadows, to swamps where the bloated corpses of drowned men float. A chill will get into your bones and send shivers down your spine. WRATHPRAYER have their own, clearly recognisable signature. They play convincingly, urgently, fiercely. True fans of burial in the ground will be immediately attracted by the very hilarious cover art. The author is Denis Forkas Kostromitin and it must be added that it beautifully morbidly depicts what is happening on the album. The dusty, cold and massive sound is also great (God of Torment - recording, mixing, Christophe Chavanon - mastering), which also confirms my words. I took the new album "Enkoimeterion" with me to an old, seemingly long-abandoned burial ground. I put it on play and horrifying stories of death and suffering, of devils in human form, began to unfold before me. Do you like bands like PSEUDOGOD, GRAVE MIASMA, PROCLAMATION, BLASPHEMY, ARCHGOAT, DEMONCY, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN? Then make sure you don't miss this news. "Enkoimeterion" will bury you alive, grind you to dust, totally destroy you. You will look at your ravaged body and pray to absolute nothingness. We can't recommend the new album any other way. It has everything I love about this style. The ferocity, the power and the pressure. Absolute darkness! Bloody flashes of ancient black death metal rituals! Negation, power and bestiality!


Tracklist:
01. Lord Of Agony 
02. Seed Of Corruption 
03. Mercy Begets Savagery 
04. Seelenabgründ 
05. Harpagisometha 
06. Man's Obsolescence 
07. Caliginous Ecstasy

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý devátý - Lesní duch


Příběh čtyř stý sedmdesátý devátý - Lesní duch

Bylo to hrozně příjemné ráno vstávat vedle blondýnky. Cupitala po chalupě jen v mém vytahaném tričku. I v létě bývá na chodbě zima a tak se vždycky rychle vrátila a ještě se na chvilku přitulila. Nechtělo se nám z postele. A tak jsme si ještě chvilku povídali a dělali věci, co mladí dělávají. K snídani obrovská porce míchaných vajíček a dlouhá káva před chalupou. Mezi kaštany už dávno prosvítalo slunce. Podívej, srnka se přišla napást s mladými. Ani nedýcháme, nechceme ty překrásné okamžiky narušit. Potom jdu nasekat dříví a přinesu jej velkou hromadu. Ranní pohoda se změní ve velký oběd. Je nějaké maso a brambory. Moje milá se vařit teprve učí, vždyť je jí jenom dvacet. Má ohmataný sešit, do kterého si píše recepty. Nikam se nám nechce, ale nakonec to vezmeme přes hřebeny. Svlažíme se cestou v potoce, abychom potom sestoupili k jablonecké přehradě. Máme tu sraz s Vencou a Petrou. Ta se vyvalí jako sud. Je už v několikátém měsíci těhotenství.

Jako každá prvorodička se tak trošku stydí. Tenkrát ještě nebyl kolem mateřství takový kult, vše se bralo tak nějak samozřejmě. Bylo ale vidět, že dámy, co to již měly za sebou, se na ní usmívaly. Petra ale hekala, pořád chodila zvracet a ustaraný Venca kolem ní pořád pobíhal a dokola se ptal, jak jí je. Měl hlavu v pejru, jako otec čekatel. Přiznám se, že jsem jim trošku záviděl. Měl jsem školy plné zuby, už mě nebavilo dělat na brigádách, kde si na mě jako na mladého každý vyskakoval a často mi dávali tu nejhorší práci. Raději bych makal, tenkrát byl Jablonec dokonce v hledáčku. Líbilo se nám, že je tam blízko do přírody. Původně s námi měl jít Venca večer do klubu, zapařit na nějaké mě absolutně neznáme kapely a V.A.R. Ale nakonec nešel, protože Petra hekala čím dál tím víc. Ona mu sice říkala, jdi, vždyť jsem zdravá, ale on ne, že ji v tom nenechá. Chvílemi jsem měl pocit, že je snad také těhotný. Každopádně, moc rádi jsme se navzájem viděli, pokecali, dali chlapskou i holčičí řeč. Je to potřeba. Člověk si vyčistí hlavu, probere věci, co s druhým pohlavím zkrátka nejde. 

A tak jsme osaměli a skoro hodinu se bavili o tom, jestli chceme první kluka nebo holku. Osobně je mi to tak nějak jedno, ale je fakt, že v podvědomí stejně mám zafixováno, že by to chtělo pokračovatele rodu. Nositele jména. V budoucnu se nám pak povedou dvojčata, kluk a dívka, ale to ještě vůbec nevíme. Zatím jen sníme a protože je hezky, jdeme se projít. Obejdeme skoro celou přehradu, já se dokonce svléknu a zaplavu si. Blondýnce se ale nechce. Stydí se a nedivím se jí. Kolem koupališť a různých vodních ploch se vždycky prochází určité množství samotných pánů. Šmíráctví je hodně nepříjemné. Osvěžen vyžaduji ještě jedno pivo a tak si jej dáme u stánku. K tomu párek, protože noc bude asi dlouhá. Pak se přesuneme blíž k autobusáku, kde je takovej zaplivanej klub Zebra. Uvnitř už sedí nějací lidé, tak si zalezeme do kouta a povídáme si. Nakonec jsme do sebe tak zakousnutí, že předkapely vůbec nevidíme. Na V.A.R. ale zajdeme. Jen tak kouknout, ujistit se, že pořád hrají Prdel Evropy. Chceme se vrátit ke svému stolu, ale jsou tam nějaký dvě holky, co chtějí být očividně samy. 

Na dolním náměstí je nonstop, kam zajdeme. Na dveřích totiž lákají na absint. Dám si jeden, jsme jako francouzští básníci. Mám hladinku, blondýnka mě přemlouvá, ať už jdeme, ale je tu nějaká parta, co slaví narozeniny a těm se líbí moje vtipy. Tak se zdržíme. Uplyne asi jenom hodina, ale mě alkohol tak rozstřelí, jako nikdy. Motám se, nedržím rovnováhu. Jdeme chvilku ven, ale jsou tam samí cikáni, tak máme strach. Pár jich na mě taky zahlásí a potom i na moji holku. Jak jsem navátej, tak se chci otočit a něco jim říct pořádně od plic. Neudělám to ale, protože je jich převaha, už jen mumlám. Chytne mě tedy pod ramenem a vydáme se na cestu. Nutno rovnou říci, že moje budoucí žena nikdy neměla dobrou orientaci. Možná i proto, když vylezeme na Jablonecké paseky, tak na jedné lesní křižovatce odbočíme špatně. Pořád močím a chce se mi zpívat. Je mi divné, že pořád lezeme do kopce. Moc do kopce, ten kopec by měl být mírnější, říkám stále dokola, ale ona že ne, že už si cestu pamatuje. Na les padne mlha. Hodně hustá a studená mlha. Pomalu střízlivím a jsem hrozně unavený. 

Zabloudili jsme. To už nám je jasné. Nemáme s sebou vůbec nic. Dostaneme žízeň. Najednou jsme v hustém lese, na nějaké mýtině. Kolem nás se vznáší zvláštní smutek. Nechápu proč, ale najednou se cítím hodně divně. Je tam něco bílého, řekne mi a přitulí se. Klepe se strachem. To bude nějaké zvíře. Ozve se šramot v nedalekém křoví. Otočím se, vezmu do rukou klacek a postavím se před svoji holku. Něco proběhne kolem. Les je najednou tichý. Jako když dravec uloví svoji kořist. Dám jí svoji džínovou vestu. Aspoň něco. Ozve se řev. Takhle žádné zvíře nekřičí. Bože můj, co to je? Nedá mi to, musím být za chlapa, ale najednou mě napadají děsivé fantazie. Dýchej, do prdele, dýchej, jinak tě zachvátí panika. Musíme spolu mluvit. Dívám se do jejích očí a pak jej uvidím za jejími zády. Opatrně. Raz, dva tři, běžíme. Stála tam postava, celá v bílém. Obličej bez tváře. Hrozný škleb. Rozeběhla se k nám. Otočíme se a vběhneme do mlází. Větve nás šlehají do obličeje, trhají nám oblečení, vlasy. Držím ji za ruku a cítím v zádech jeho pohled. 

Staří domorodci tu často vyprávěli staré zkazky o tom, že tu je. Lesní duch. Zabíjel za války Němce i Čechy. Prý existují hroby, do kterých zakopává ty, co naruší klid lesa. Občas vyleze ven a doprovázejí jej vlci nebo jeleni. Báchorky, říkal jsem si už jako malý, ale teď tomu věřím. Zabije nás. Oběhneme rašeliniště, konečně se zastavíme. Pořád je v mlze vidět. Je mi trošku divné, že nás nedoběhl, teď se spíš šourá, sípe a skřehotá. Chytneme dech a drápeme se do kopce. Potom mezi skálami zase dolů. Do prdele, padám několik metrů a rovnou do díry s roztrženým stehnem. Jsi živej, šeptá a já nadávám dál. Musíš vylézt. Podá mi větev, vydrápu se nahoru, jsem špinavý, potrhaný. Ona také. Krvácíš, vypadá to hrozně. Mám hroznou žízeň. V dáli spatřím povědomou budovu. Rozhledna Černá studnice. Aspoň něco. Je to sice několik kilometrů od chalupy, ale je to aspoň civilizace. Kam zmizel? Potkáme nějakou cestu a když na ní vylezeme, stojí dole pod námi. Vůbec se nehýbe. Když se ale vydáme nahoru, jde za námi.

Na rozhledně nikdo není. Zalezeme si do malého výklenku a ozbrojeni klacky čekáme, až nás ta bestie dostihne. Je nám zima, právě jsme zažili něco hrozného. Absint snad vyprchal, ale opilecká opice je stále s námi. Bojím se, řekne mi znovu a já samozřejmě taky. Nedávám to ale najevo, jsem chlap, jsem vychovanej tak, abych bránil rodinu, ty slabší. Možná se poseru, ale budu bojovat. Je tady, hergot, je tady, hlesne. Postavím se do postoje jako na karate. Klacek je z borovice, vidím dodnes před sebou. Rozeběhne se proti nám a já zařvu. Jsem jako raněný zvíře, zahnaný do kouta. Lesní duch se zastaví, otočí se a zmizí v mlze. Málem omdlím. Vrátím se do našeho doupěte a obejmeme se. Pláče. Co když se to vrátí? Klepeme kosu až do svítání. Netrvá to dlouho, ale mlha leží stále kolem. Nakonec přijede správce, který nás najde vyděšené. Musíme vypadat hrozně. Ihned mu vyprávíme o lesním duchovi. Je to takový ten obrovský chlap, horal. Podá mé holce lékárničku a když se opláchneme, začne se smát. Víte, kdo vás honil? To je starej Muller, plesnivej dědek, co mu hrabe. Bydlí na samotách nad Tanvaldem. Ono mu přeskočilo, za války si zkusil jako pes. Už je starý a když nemůže spát, tak se toulá po lesích. Občas jen tak, v jégrovkách. 

Připadám si jako hroznej debil. Tak nějak poníženě. To mě fakt vyděsil starý bláznivý děda? Na chalupu se dopajdáme až k poledni. Správce nás totiž ještě nakrmí a dá nám i něco málo rumu. Na zahřátí. Zalezeme si do postele a spíme až do noci. Několik dalších dní ubíhá normálně, v pohodě. Ve středu zajdeme do hospody, na gulášek. Mlaskáme si, pijeme pivo a kecáme s dřevorubci. Je to malá ves, kde se všechno rychle roznese. Prý jste zabloudili v lese a našli vás vyděšený na Studnici? Převedu vše ve vtip, ale abych pravdu řekl, pořád mě občas zamrazí v zádech. Uvedu vše na pravou míru. Prej to byl starej Muller ze Samot. No tak ty vole, to fakt nevím, protože ten zemřel už před měsícem. Když nám to řeknou, podíváme se na sebe a blondýnka se mi schoulí do náručí. Už tu nikdy nepůjdu do lesa, nikdy, rozumíš. Cesta z hospody je potom plná strachu. Lekáme se každého stínu, netopýrů, černých koček i nočních ptáků. Zalezeme si do postele a dalších několik nocí musím vstávat pokaždé, když jde moje milá na záchod. Je to snad poprvé, co si kvůli tomu u z ní nedělám srandu. 

Rozhodně nejsme ani  jeden z těch, kdo by věřili na duchy, na vzkazy ze záhrobí, na čarodějnictví. Ale tenkrát v noci, to bylo opravdu děsivé. A dodnes nevíme, kdo vlastně ten lesní duch byl. A dodnes, takhle na podzim, když se jdu projít do lesa, tak mám občas pocit, že vidím ve křoví něco bílého. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 19. října 2024

Interview - INFERN - A rusty, majestic death metal bulldozer that knows no mercy!


Interview with death metal band from France - INFERN.

Answered Loup (guitars), Julien (vocals), Sylvain (bass), thank you!

Recenze/review - INFERN - Turn of the Tide (2024):

Ave INFERN! I'm listening to your new release "Turn of the Tide" right now and I'm thinking that this is what the music they will play at the end of the world will sound like. I think you've done a really masterful job. What are your feelings about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they work?

Loup: Hello. Thanks, we feel great about this first album. We've put so much work into it, for more than 2 years now that we are glad it is coming out. The songs have been played live already, and we had a good response to it.

Julien: Hello. Thanks for the compliment. We feel very excited to share our music and hope it will appeal to as many people as possible. It was a lot of work but we are quite happy with the result.

Sylvain: Yes, we’ve already played those songs live a few times, I must say that the crowd seems to like it !


How do you actually create new songs for INFERN? Are you a traditional band that locks yourself in a rehearsal room and composes there or do you use the internet, so popular nowadays, and email ideas to each other? I'm interested in the creative process itself.

Loup: All songs were composed at home and then rehearsed once the spine of the song is found. Since we are dispatched around Brittany and Paris we unfortunately don’t rehearse that much. Now that we’ve recorded the album we are focusing on gigging as often as possible and with family and jobs we just can’t rehearse every week as we’d like to. As we did when we were 15 years old with other bands. We are gathering riffs and ideas separately and once we will be focusing on doing the new album we will have to rehearse more.

Julien: Yes, we try to approach the creative process in a collective way. As Loup said, everything starts from some riffs and ideas. At first, we exchange our ideas by mail and then we take it slow. With modern techniques, it has never been easier to "prototype" a song so quickly and keep the creativity alive. Then, we record a demo and try it in rehearsal.

Lyrics are a separate chapter in INFERN. What are they about on the new album and where did you get the inspiration for them? On "Turn of the Tide" they fit the music perfectly. What came first, the music or the lyrics?

Julien: Usually, we do the music first. Then only, I start working on melodies and lyrics. I tried to alternate between a hardcore phrasing and something more posed. Some of the lyrics are inspired by the world around us (The trap of capitalism, ecology, despotism…) and some are more like what we could expect from a typical death band (paranoia, fears…). It’s a team effort, getting inspired, and pushing each other.


I have to admit that the cover for "Turn of the Tide" is excellent - it fits the music perfectly! It's literally scary. How did you choose the cover and who is the author? Did he maybe hear new songs beforehand for inspiration? What exactly does it have to represent and how does it relate to the songs?

Sylvain: Thanks, we’re pretty happy with the artwork, it’s Riko, a French illustrator who had worked on it. He did an amazing job ! The main goal was to depict the actual state of the world in an original way.

Loup: The idea is that humanity deserves to be destroyed by the vengeful power of nature, for its lack of respect for it and its parasitic and thoughtless behavior. Our "mascot", the giant sea spider emerging from the abyss, is there to destroy humanity, its pollution, and its lack of respect for mother nature.

The sound of the whole record is great. It's dark, cold and sharp at the same time. What studio did you record the album in? Did you as a band have a say in the final sound, the mastering?

Loup: We worked again with Charles Elliot from Tastemaker Audio Studio in LA. We recorded the Drums here in Brittany, at B-Blast Records, and Ben Lesous did a great job. Then we sent all that to Charles. We recorded Guitars and Bass at home and Charles re-amped it in L.A. with his secret sauce. We recorded voices ourselves in our home studio and sent them to Charles also. We had lots of back and forth emails to discuss sound, tonality, mix etc… It was quite a long process, but with patience we managed to achieve a pretty good sounding record I must say. We are glad he made it sound as it does.


The new album was released on Dolorem Records in France. Why did you choose this label and how satisfied are you with their work?

Sylvain: Alex from Dolorem is a passionate man, he really knows and loves what he’s doing, if you follow the history of his label, you can see what i’m talking about. Great roster, Great promotion, Great music how can’t we be happy to work with him ).

When did you actually start the band? How did the idea of playing death metal come about? Who was your role model? Please reminisce for us! What is it like to play death metal in France?

Loup: Sylvain and I played in a Stoner band 15 years ago. We decided to start a new band in late 2019 and this time go more brutal. From the beginning the goal with this band was to do heavy and raw death metal, with a groovy approach. We wanted to incorporate all our eclectic metal influences and do something reminiscent of the band from the 90’s we like. My cousin Julien, was ok to come with us on this journey. He is the best singer I know and the best fit for this band.

Julien: When they proposed that I join the band, I said “Yes” right away. I’d never played in a death metal band before but the idea of doing something together pleased me well. Before that, I played in several hardcore or thrash bands.


It's very obvious in your band how much you enjoy your music. Do you have a goal that you want to achieve? For some people it's a famous label, others want to play a big festival.

Loup: I think i can speak for all the guys in the band in saying that music is everything to us.Our goal is to go as high as we possibly can. We are passionate guys with a time consuming hobby who are glad to be part of the metal scene. Doing bigger shows, reaching more people, touring as often as our family and professional lives allow us.

Julien, unlike other death metal singers, you're quite easy to understand when you sing. Metal singing in general must be a terrible strain on the vocal cords. Do you maintain them, take care of them? Do you sing before the gig?

Julien: When I listen to a song, I like to understand the lyrics and the meaning behind it. So I did my best to be understood by most. During a show, I try not to scream too loud to conserve my voice. And no, I don’t sing or prepare myself before a gig, although I know that I should (Frenchies are stubborn).

What's it like to play death metal in France? Do people come to your gigs? Do they support you, do they buy CDs? If you organize an event, how many people come?

Loup: We are glad that there is a very passionate metal scene in France and especially in Brittany. So far we had a very good response from the crowd. People seem to like our energy on stage. We are fortunate also that metal fans buy merchandising. We’ve played in front of crowds from 15 to 700 so far. Every gig is different.


Death metal is a hard hobby and an even harder lifestyle. What does it mean to you? What do you like most about it and how do you perceive it? How did you get into it?

Loup: I've been a metalhead for 30 years now. My first contact with metal was through a tape of Ride the Lightning and Sepultura’s Arise… Then I never quit. I’m glad I passed the virus to Julien, who is slightly younger than me, and that we could share that together in this band 30 years later. All five of us are listening to lots of different stuff in the metal genre, Heavy metal, Hardcore, Stoner, Grindcrust, etc...

I deliberately ask this question to all the bands so they can do a bit of promotion for the future. Please tell us what INFERN are planning in the near future? What can we look forward to?

Loup: Now that the album is out we are gonna do as many shows as possible to promote this record and try to make the band more noticeable on the metal scene. We are also writing news songs, gathering new ideas. We surely plan on doing a new record in the future.

Thank you very much for the interview and I wish INFERN a lot of sold-out records and sold-out venues. May you have a good personal life as well. I'm looking forward to the next death metal apocalypse!

Loup: Thanks a lot for that. Good luck and a nice life to you too.

Julien: Thanks, it was a pleasure. And yes, may the force be with us:)).

Sylvain: Thanks man, I hope a lot of good things to you too !





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INFERN - Rezavý, majestátní death metalový buldozer, který nezná slitování!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - INFERN.

Odpovídali Loup (kytara), Julien (zpěv), Sylvain (basa), děkujeme!

Recenze/review - INFERN - Turn of the Tide (2024):

Ave INFERN! Právě poslouchám vaši novinku „Turn of the Tide“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Loup: Ahoj. Díky, z prvního alba máme skvělý pocit. Dali jsme do něj tolik práce, už více než dva roky, že jsme rádi, že vychází. Písničky už jsme hráli naživo a měli jsme na ně dobrý ohlas.

Julien: Ahoj. Díky za kompliment. Máme velkou radost, že se můžeme podělit o naši hudbu, a doufáme, že osloví co nejvíce lidí. Dalo nám to hodně práce, ale s výsledkem jsme docela spokojení.

Sylvain : Ano, už jsme ty písně několikrát hráli naživo a musím říct, že se to publiku zřejmě líbí!


Jak vlastně vznikají nové skladby pro INFERN? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Loup: Všechny písně byly složeny doma a poté nacvičeny, jakmile byla nalezena páteř písně. Vzhledem k tomu, že jsme rozmístěni po Bretani a Paříži, bohužel tolik nezkoušíme. Teď, když jsme nahráli album, se soustředíme na co nejčastější koncertování a kvůli rodině a práci prostě nemůžeme zkoušet každý týden, jak bychom chtěli. Tak jako jsme to dělali, když nám bylo patnáct let s jinými kapelami. Sbíráme riffy a nápady odděleně, a jakmile se budeme soustředit na natáčení nového alba, budeme muset zkoušet víc.

Julien: Ano, snažíme se k tvůrčímu procesu přistupovat kolektivně. Jak říkal Loup, všechno začíná nějakými riffy a nápady. Nejdřív si vyměňujeme nápady mailem a pak už na to jdeme pomalu. Díky moderní technice nikdy nebylo snazší „vyrobit prototyp“ písně tak rychle a udržet kreativitu při životě. Pak nahrajeme demo a zkoušíme ho ve zkušebně.

Samostatnou kapitolou jsou u INFERN texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Turn of the Tide“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

Julien: Obvykle nejdříve děláme hudbu. Teprve potom začnu pracovat na melodiích a textech. Snažil jsem se střídat tvrdé frázování s něčím v pozadí. Některé texty jsou inspirované světem kolem nás (past kapitalismu, ekologie, despocie...) a některé jsou spíš takové, jaké bychom mohli čekat od typické deathové kapely (paranoia, obavy...). Je to týmová práce, vzájemně se inspirujeme a posouváme.


Musím se přiznat, že cover pro „Turn of the Tide“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je autorem? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci? Co má přesně znázorňovat a jak souvisí se skladbami?

Sylvain: Díky, s grafikou jsme docela spokojení, pracuje na ní francouzský ilustrátor Riko. Odvedl úžasnou práci! Hlavním cílem bylo originálně zobrazit skutečný stav světa.

Loup: Myšlenka je taková, že lidstvo si zaslouží být zničeno pomstychtivou silou přírody za to, že ji nerespektuje a chová se paraziticky a bezohledně. Náš „maskot“, obří mořský pavouk vynořující se z propasti, je tu proto, aby zničil lidstvo, jeho znečištění a nedostatek úcty k matce přírodě.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Loup: Pracovali jsme opět s Charlesem Elliotem z Tastemaker Audio Studio v Los Angeles. Bicí jsme nahráli tady v Bretani, v B-Blast Records, a Ben Lesous odvedl skvělou práci. Pak jsme to všechno poslali Charlesovi. Kytary a basu jsme nahráli doma a Charles to v L.A. přebudoval pomocí své tajné omáčky. Hlasy jsme nahráli sami v našem domácím studiu a poslali je Charlesovi také. Měli jsme spoustu e-mailů tam a zpět, abychom probrali zvuk, tonalitu, mix atd... Byl to docela dlouhý proces, ale s trpělivostí se nám podařilo dosáhnout docela dobře znějící nahrávky, musím říct. Jsme rádi, že díky němu zní tak, jak zní.


Nové album bylo vydáno u francouzských Dolorem Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Sylvain: Alex z Dolorem je vášnivý člověk, opravdu ví a miluje to, co dělá, pokud sledujete historii jeho labelu, můžete vidět, o čem mluvím. Skvělý seznam, skvělá propagace, skvělá hudba, jak bychom s ním nemohli být rádi? ).

Kdy jste vlastně kapelu založili? Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát death metal ve Francii?

Loup: Sylvain a já jsme před 15 lety hráli ve stonerové kapele. Koncem roku 2019 jsme se rozhodli založit novou kapelu a tentokrát jít na to brutálněji. Od začátku bylo cílem této kapely dělat těžký a syrový death metal s groovy přístupem. Chtěli jsme zapojit všechny naše eklektické metalové vlivy a udělat něco, co připomíná kapely z 90. let, které máme rádi. Můj bratranec Julien souhlasil s tím, aby se s námi vydal na tuto cestu. Je to nejlepší zpěvák, jakého znám, a do téhle kapely se hodí nejlépe.

Julien: Když mi navrhli, abych se přidal ke kapele, hned jsem řekl „ano“. Nikdy předtím jsem v deathmetalové kapele nehrál, ale nápad udělat něco společně se mi líbil. Předtím jsem hrál v několika hardcoreových nebo thrashových kapelách.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Loup: Myslím, že mohu mluvit za všechny kluky v kapele, když řeknu, že hudba je pro nás vším. Jsme zapálení kluci, jejichž koníček zabírá spoustu času a kteří jsou rádi, že mohou být součástí metalové scény. Dělat větší koncerty, oslovovat víc lidí, jezdit na turné tak často, jak nám to rodinný a profesní život dovolí.

Juliene, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

Julien: Když poslouchám nějakou píseň, rád rozumím textu a jeho významu. Takže jsem se snažil, aby mi rozuměla většina. Během koncertu se snažím nekřičet příliš nahlas, abych šetřil hlas. A ne, před koncertem nezpívám ani se nepřipravuji, i když vím, že bych měl (Francouzi jsou tvrdohlaví).


Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Francii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Loup: Jsme rádi, že ve Francii, a zejména v Bretani, existuje velmi vášnivá metalová scéna. Zatím jsme se setkali s velmi dobrou odezvou publika. Zdá se, že lidem se naše energie na pódiu líbí. Máme také štěstí, že metaloví fanoušci kupují merchandising. Zatím jsme hráli před publikem od patnácti do sedmi set lidí. Každý koncert je jiný.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Loup: Jsem metalista už 30 let. Můj první kontakt s metalem byl prostřednictvím kazety s Ride the Lightning a Sepultury Arise... Pak už jsem nikdy nepřestal. Jsem rád, že jsem ten virus předal Julienovi, který je o něco mladší než já, a že jsme to po 30 letech mohli sdílet společně v téhle kapele. Všech pět nás poslouchá spoustu různých věcí z metalového žánru, heavy metal, hardcore, stoner, grindcrust atd....

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají INFERN v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

Loup: Teď, když je album venku, se chystáme absolvovat co nejvíce koncertů, abychom desku propagovali a pokusili se kapelu zviditelnit na metalové scéně. Také píšeme nové písně, sbíráme nové nápady. Do budoucna určitě plánujeme novou desku.

Děkuji moc za rozhovor a přeji INFERN spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Loup: Díky moc za to. Hodně štěstí a hezký život i tobě.

Julien : Díky, bylo mi potěšením. A ano, ať nás provází síla:)).

Sylvain : Díky chlape, doufám, že i tobě se bude dařit!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 18. října 2024

Recenze/review - DEATHRITE - Flames Licking Fever (2024)


DEATHRITE - Flames Licking Fever
CD 2024, Into Endless Chaos

for english please scroll down

Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí, se všemi těmi válkami, lží, násilím a ponižováním. Dovolili mi poslouchat muziku. Když si nebudu řezat žíly, když nebudu řvát do tmy. Běsy v mé hlavě, tělo zničené životem venku. Stejně jednou všechno spálím na popel.

Nové album německých DEATHRITE je opět jedovatým koktejlem, který je umíchaný s pečlivostí starých mistrů. Starý death metal zde potkává black metalové ozvěny, ale i punkovou neurvalost. Výsledkem je hudba, která vás rozemele na prach. Temná a šílená. Divoká a surová. Rád se dívám při poslechu do ohně. 


Jakoby ke mě hudba promlouvala podivným jazykem. Určitě znáte takové ty hororové sny, ze kterých když se probudíte, tak ještě několik hodin nevíte, co je pravda a co lež. Tak přesně takové stavy zažívám i při společných setkáních s tímto albem. Riffy působí jako horečka, jako napadení nějakým zabijáckým virem. Mozek se vám začne vařit ve vlastní šťávě, vnitřnosti budou napadeny snětí a vy budete běhat ulicemi plnými podobně nakažených. Líbí se mi syrový zvuk, rád se dívám na expresionistický obal, oceňuji, že jsou Němci jiní, odlišní, než ostatní. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis, skladby jsou nahrány s vášní, živočišně, přesto mají jasný směr a účel - totálně vás zničit. Jsou zkrátka kapely, které se mi dostanou do podvědomí, do myšlenek. DEATHRITE tohle umí na výbornou a dělají to velmi přesvědčivě, naléhavě, opravdově. Stylově lze jejich hudbu přirovnat ke kapelám jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že jsou přidávány již zmiňované punkové pasáže a rockový feeling. Troufám si tvrdit, že síla téhle smečky nejvíce vynikne naživo. Sám jsem se o tom přesvědčil na jednom malém festivalu (report je spolu s recenzemi odkazován dole pod článkem). "Flames Licking Fever" lze doporučit všem, kteří v sobě stále mají pradávný vztek, touhu roztrhnout řetězy. A tak zase jednou sedím, mlátím pěstí do stolu a hledám kladivo, abych šel zbourat nejbližší zeď. Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí. Temná, syrová a chladná death black punk metalová psychóza! Divoký tanec na ostrých střepech beznaděje! 


Asphyx says:

I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world is worse in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall, with all the wars, lies, violence and humiliation. They let me listen to music. If I don't cut my veins, if I don't scream in the dark. Fears in my head, a body destroyed by life outside. I'm gonna burn it all to ashes one day anyway.

The new album from Germany's DEATHRITE is once again a poisonous cocktail, mixed with the care of the old masters. Old death metal meets black metal echoes here, but also punk insouciance. The result is music that will grind you to dust. Dark and mad. Wild and raw. I like to look into the fire when I listen to it.


It was as if the music spoke to me in a strange language. I'm sure you know those horror dreams from which you wake up and you don't know what's true and what's false for hours. That's exactly what I experience when I encounter this album together. The riffs feel like a fever, like being attacked by some killer virus. Your brain will boil in its own juices, your insides will be infected with anthrax, and you'll be running through streets full of similarly infected people. I like the raw sound, I like looking at the expressionistic cover art, I appreciate that the Germans are different, different from the rest. They have a clear and distinct signature, the songs are recorded with passion, animalistic, yet have a clear direction and purpose - to totally destroy you. They are simply bands that get into my subconscious, into my thoughts. DEATHRITE do this perfectly and they do it very convincingly, urgently, genuinely. Stylistically their music can be compared to bands like OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Of course, with the addition of the aforementioned punk passages and rock feeling. I dare to say that the power of this pack is most evident live. "Flames Licking Fever" can be recommended to all those who still have the ancient rage in them, the desire to break the chains. And so once again I sit, pounding my fist on the table, looking for a hammer to go knock down the nearest wall. I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall is worse. Dark, raw and cold death black punk metal psychosis! A wild dance on the sharp roof of despair!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Crippled Ego
02. Restless Eyes
03. Flames Licking Fever
04. Misanthropic Rush
05. A Slave To A Poisoned Soul
06. Bottomless Graves
07. Deadbeat
08. The End Is Tonight
09. Gallows Trail
10. All Consuming Fire



Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024)


DESTRUKTOR - Indomitable
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Původně to měla být jenom taková příjemná večerní procházka. Jenže jsem objevil jednu starou jeskyni. Vlezl jsem dovnitř a potom se ztratil v temnotě. Měl mě varovat pach síry i děsivé symboly nakreslené krví na zeď. Oheň ještě nevyhasl a kosti, které se válely všude kolem, měly v sobě něco děsivého. Měl jsem pocit, že jsem znovu ve svých nočních můrách, ve snech, ve kterých mé hrdlo prokousne starodávná bestie. Všechno se splnilo, stalo se krutou realitou. Bylo to během poslechu nového alba australských démonů DESTRUKTOR. 

Ti datují svůj vznik až do roku 1997. Netrpí sice nadprodukcí, ale každé album, které vydají, tak je šíleným, zcela zničujícím black, death, thrash metalovým rituálem plným zkažené krve. Letošní deska vše jenom potvrzuje. Je rychlá, temná a prokousne vám hrdlo. Bestie je zpět!


Mám při poslechu opravdu pocit, že stojím hluboko v podzemí a kolem hoří ohně. Démoni se usmívají a oběti jsou připraveny. Riffy jsou ostré tak, že u nich odpadává maso od kostí, bicí zase svojí divokostí drtí vše živé v okruhu několika kilometrů. Všemu potom vévodí surový vokál, který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Tohle je hudba ze starých katakomb, válka, vyhlášená samotnému nebi. Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Pokud máte rádi australský metalový přístup k reálné smrti a líbí se vám smečky jako NOCTURNAL GRAVES, DENOUNCEMENT PYRE, INNSMOUTH, DESTROYER 666, BLACK WITCHERY a oceňujete u hudby hlavně živelnost, zvířecí řev a radost z lovu, potom jste zde správně. Z téhle jeskyně, nad kterou je krvavý nápis DESTRUKTOR, vzešla vždy jenom bolest a utrpení. Vše je ohlodané na kost, na samou podstatu starodávného metalu. Nové album "Indomitable" je strhující, po okraj narvané černou energií. Vystřelí vám mozek z hlavy, vytrhne páteř z těla a pohřbí vás tím nejhnusnějším způsobem. Naleznete zde vše potřebné pro dávno zapomenuté obřady. Obraťte všechny kříže směrem dolů a odříkejte obrácenou modlitbu. Zhasněte všechna světla a přidejte volume na svém přehrávači. Tohle je smršť, tsunami, bleskový útok, po kterém zůstává jenom spálená země. Je to zběsilá jízda, od začátku do konce a směr je jasně nastavený. Do záhrobí, do pekla, do temnoty! Jen si dejte pozor, tahle deska vám rozdrásá obličej do krve. Strhne z vás masku, kterou běžně nosíte. Odhalí vaše nejkrutější představy. Blasfemický, divoký, zničující black death thrash metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Válka s nebem znovu začala! 


Asphyx says:

Originally it was just supposed to be a nice evening stroll. But I discovered an old cave. I went inside and then I got lost in the darkness. I should have been warned by the smell of sulphur and the eerie symbols drawn in blood on the wall. The fire hadn't gone out yet, and the bones lying around had something terrifying about them. I felt like I was in my nightmares again, dreams in which an ancient beast would bite my throat. It all came true, became a cruel reality. It was while listening to the new album by Australian demons DESTRUKTOR. 

They date back to 1997. They don't suffer from overproduction, but every album they release is an insane, utterly devastating black, death, thrash metal ritual full of vicious blood. This year's record just confirms it all. It's fast, it's dark and it will bite your throat. The beast is back!


Listening to it, I really feel like I'm standing deep underground with fires burning all around me. The demons are smiling and the victims are ready. The riffs are so sharp that the flesh falls off the bones, the drums crush everything living within a few kilometres with their ferocity. Everything is then dominated by raw vocals, which adds even more believability to the record. This is music from the catacombs of old, a war declared to heaven itself. Satan once again sits on his throne and smiles. If you like the Australian metal approach to real death and you like packs like NOCTURNAL GRAVES, DENOUNCEMENT PYRE, INNSMOUTH, DESTROYER 666, BLACK WITCHERY and you appreciate the elemental, animal roars and the joy of the hunt in music, then you are here right. Only pain and suffering has ever come out of this cave with the bloody sign DESTRUKTOR above it. Everything is gnawed to the bone, to the very essence of ancient metal. The new album "Indomitable" is riveting, packed to the brim with black energy. It will blow your brains out, rip your spine out and bury you in the most vile way. Here you will find everything you need for long forgotten ceremonies. Turn all the crosses upside down and say the reverse prayer. Turn off all the lights and turn up the volume on your player. This is a whirlwind, a tsunami, a lightning strike that leaves nothing but scorched earth. It's a frantic ride, from start to finish, and the direction is clearly set. To the beyond, to hell, to the darkness! Just watch out, this board will rip your face to shreds. It'll rip off the mask you normally wear. It will reveal your cruelest fantasies. A blasphemous, savage, devastating black death thrash metal assault from the deepest underground! The war with heaven has begun again!



Recenze/review - DESTRUKTOR – Opprobrium (2015):


tracklist:
1. Speaking With The Dead
2. Holy Orgy
3. Writhe In Pain
4. Indomitable
5. Better Off Aborted
6. Beyond The Bleakness
7. Reap What You Sow
8. The Path To Lucifer



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine