DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 19. října 2024

Interview - INFERN - A rusty, majestic death metal bulldozer that knows no mercy!


Interview with death metal band from France - INFERN.

Answered Loup (guitars), Julien (vocals), Sylvain (bass), thank you!

Recenze/review - INFERN - Turn of the Tide (2024):

Ave INFERN! I'm listening to your new release "Turn of the Tide" right now and I'm thinking that this is what the music they will play at the end of the world will sound like. I think you've done a really masterful job. What are your feelings about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they work?

Loup: Hello. Thanks, we feel great about this first album. We've put so much work into it, for more than 2 years now that we are glad it is coming out. The songs have been played live already, and we had a good response to it.

Julien: Hello. Thanks for the compliment. We feel very excited to share our music and hope it will appeal to as many people as possible. It was a lot of work but we are quite happy with the result.

Sylvain: Yes, we’ve already played those songs live a few times, I must say that the crowd seems to like it !


How do you actually create new songs for INFERN? Are you a traditional band that locks yourself in a rehearsal room and composes there or do you use the internet, so popular nowadays, and email ideas to each other? I'm interested in the creative process itself.

Loup: All songs were composed at home and then rehearsed once the spine of the song is found. Since we are dispatched around Brittany and Paris we unfortunately don’t rehearse that much. Now that we’ve recorded the album we are focusing on gigging as often as possible and with family and jobs we just can’t rehearse every week as we’d like to. As we did when we were 15 years old with other bands. We are gathering riffs and ideas separately and once we will be focusing on doing the new album we will have to rehearse more.

Julien: Yes, we try to approach the creative process in a collective way. As Loup said, everything starts from some riffs and ideas. At first, we exchange our ideas by mail and then we take it slow. With modern techniques, it has never been easier to "prototype" a song so quickly and keep the creativity alive. Then, we record a demo and try it in rehearsal.

Lyrics are a separate chapter in INFERN. What are they about on the new album and where did you get the inspiration for them? On "Turn of the Tide" they fit the music perfectly. What came first, the music or the lyrics?

Julien: Usually, we do the music first. Then only, I start working on melodies and lyrics. I tried to alternate between a hardcore phrasing and something more posed. Some of the lyrics are inspired by the world around us (The trap of capitalism, ecology, despotism…) and some are more like what we could expect from a typical death band (paranoia, fears…). It’s a team effort, getting inspired, and pushing each other.


I have to admit that the cover for "Turn of the Tide" is excellent - it fits the music perfectly! It's literally scary. How did you choose the cover and who is the author? Did he maybe hear new songs beforehand for inspiration? What exactly does it have to represent and how does it relate to the songs?

Sylvain: Thanks, we’re pretty happy with the artwork, it’s Riko, a French illustrator who had worked on it. He did an amazing job ! The main goal was to depict the actual state of the world in an original way.

Loup: The idea is that humanity deserves to be destroyed by the vengeful power of nature, for its lack of respect for it and its parasitic and thoughtless behavior. Our "mascot", the giant sea spider emerging from the abyss, is there to destroy humanity, its pollution, and its lack of respect for mother nature.

The sound of the whole record is great. It's dark, cold and sharp at the same time. What studio did you record the album in? Did you as a band have a say in the final sound, the mastering?

Loup: We worked again with Charles Elliot from Tastemaker Audio Studio in LA. We recorded the Drums here in Brittany, at B-Blast Records, and Ben Lesous did a great job. Then we sent all that to Charles. We recorded Guitars and Bass at home and Charles re-amped it in L.A. with his secret sauce. We recorded voices ourselves in our home studio and sent them to Charles also. We had lots of back and forth emails to discuss sound, tonality, mix etc… It was quite a long process, but with patience we managed to achieve a pretty good sounding record I must say. We are glad he made it sound as it does.


The new album was released on Dolorem Records in France. Why did you choose this label and how satisfied are you with their work?

Sylvain: Alex from Dolorem is a passionate man, he really knows and loves what he’s doing, if you follow the history of his label, you can see what i’m talking about. Great roster, Great promotion, Great music how can’t we be happy to work with him ).

When did you actually start the band? How did the idea of playing death metal come about? Who was your role model? Please reminisce for us! What is it like to play death metal in France?

Loup: Sylvain and I played in a Stoner band 15 years ago. We decided to start a new band in late 2019 and this time go more brutal. From the beginning the goal with this band was to do heavy and raw death metal, with a groovy approach. We wanted to incorporate all our eclectic metal influences and do something reminiscent of the band from the 90’s we like. My cousin Julien, was ok to come with us on this journey. He is the best singer I know and the best fit for this band.

Julien: When they proposed that I join the band, I said “Yes” right away. I’d never played in a death metal band before but the idea of doing something together pleased me well. Before that, I played in several hardcore or thrash bands.


It's very obvious in your band how much you enjoy your music. Do you have a goal that you want to achieve? For some people it's a famous label, others want to play a big festival.

Loup: I think i can speak for all the guys in the band in saying that music is everything to us.Our goal is to go as high as we possibly can. We are passionate guys with a time consuming hobby who are glad to be part of the metal scene. Doing bigger shows, reaching more people, touring as often as our family and professional lives allow us.

Julien, unlike other death metal singers, you're quite easy to understand when you sing. Metal singing in general must be a terrible strain on the vocal cords. Do you maintain them, take care of them? Do you sing before the gig?

Julien: When I listen to a song, I like to understand the lyrics and the meaning behind it. So I did my best to be understood by most. During a show, I try not to scream too loud to conserve my voice. And no, I don’t sing or prepare myself before a gig, although I know that I should (Frenchies are stubborn).

What's it like to play death metal in France? Do people come to your gigs? Do they support you, do they buy CDs? If you organize an event, how many people come?

Loup: We are glad that there is a very passionate metal scene in France and especially in Brittany. So far we had a very good response from the crowd. People seem to like our energy on stage. We are fortunate also that metal fans buy merchandising. We’ve played in front of crowds from 15 to 700 so far. Every gig is different.


Death metal is a hard hobby and an even harder lifestyle. What does it mean to you? What do you like most about it and how do you perceive it? How did you get into it?

Loup: I've been a metalhead for 30 years now. My first contact with metal was through a tape of Ride the Lightning and Sepultura’s Arise… Then I never quit. I’m glad I passed the virus to Julien, who is slightly younger than me, and that we could share that together in this band 30 years later. All five of us are listening to lots of different stuff in the metal genre, Heavy metal, Hardcore, Stoner, Grindcrust, etc...

I deliberately ask this question to all the bands so they can do a bit of promotion for the future. Please tell us what INFERN are planning in the near future? What can we look forward to?

Loup: Now that the album is out we are gonna do as many shows as possible to promote this record and try to make the band more noticeable on the metal scene. We are also writing news songs, gathering new ideas. We surely plan on doing a new record in the future.

Thank you very much for the interview and I wish INFERN a lot of sold-out records and sold-out venues. May you have a good personal life as well. I'm looking forward to the next death metal apocalypse!

Loup: Thanks a lot for that. Good luck and a nice life to you too.

Julien: Thanks, it was a pleasure. And yes, may the force be with us:)).

Sylvain: Thanks man, I hope a lot of good things to you too !





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INFERN - Rezavý, majestátní death metalový buldozer, který nezná slitování!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - INFERN.

Odpovídali Loup (kytara), Julien (zpěv), Sylvain (basa), děkujeme!

Recenze/review - INFERN - Turn of the Tide (2024):

Ave INFERN! Právě poslouchám vaši novinku „Turn of the Tide“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Loup: Ahoj. Díky, z prvního alba máme skvělý pocit. Dali jsme do něj tolik práce, už více než dva roky, že jsme rádi, že vychází. Písničky už jsme hráli naživo a měli jsme na ně dobrý ohlas.

Julien: Ahoj. Díky za kompliment. Máme velkou radost, že se můžeme podělit o naši hudbu, a doufáme, že osloví co nejvíce lidí. Dalo nám to hodně práce, ale s výsledkem jsme docela spokojení.

Sylvain : Ano, už jsme ty písně několikrát hráli naživo a musím říct, že se to publiku zřejmě líbí!


Jak vlastně vznikají nové skladby pro INFERN? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Loup: Všechny písně byly složeny doma a poté nacvičeny, jakmile byla nalezena páteř písně. Vzhledem k tomu, že jsme rozmístěni po Bretani a Paříži, bohužel tolik nezkoušíme. Teď, když jsme nahráli album, se soustředíme na co nejčastější koncertování a kvůli rodině a práci prostě nemůžeme zkoušet každý týden, jak bychom chtěli. Tak jako jsme to dělali, když nám bylo patnáct let s jinými kapelami. Sbíráme riffy a nápady odděleně, a jakmile se budeme soustředit na natáčení nového alba, budeme muset zkoušet víc.

Julien: Ano, snažíme se k tvůrčímu procesu přistupovat kolektivně. Jak říkal Loup, všechno začíná nějakými riffy a nápady. Nejdřív si vyměňujeme nápady mailem a pak už na to jdeme pomalu. Díky moderní technice nikdy nebylo snazší „vyrobit prototyp“ písně tak rychle a udržet kreativitu při životě. Pak nahrajeme demo a zkoušíme ho ve zkušebně.

Samostatnou kapitolou jsou u INFERN texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Turn of the Tide“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

Julien: Obvykle nejdříve děláme hudbu. Teprve potom začnu pracovat na melodiích a textech. Snažil jsem se střídat tvrdé frázování s něčím v pozadí. Některé texty jsou inspirované světem kolem nás (past kapitalismu, ekologie, despocie...) a některé jsou spíš takové, jaké bychom mohli čekat od typické deathové kapely (paranoia, obavy...). Je to týmová práce, vzájemně se inspirujeme a posouváme.


Musím se přiznat, že cover pro „Turn of the Tide“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je autorem? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci? Co má přesně znázorňovat a jak souvisí se skladbami?

Sylvain: Díky, s grafikou jsme docela spokojení, pracuje na ní francouzský ilustrátor Riko. Odvedl úžasnou práci! Hlavním cílem bylo originálně zobrazit skutečný stav světa.

Loup: Myšlenka je taková, že lidstvo si zaslouží být zničeno pomstychtivou silou přírody za to, že ji nerespektuje a chová se paraziticky a bezohledně. Náš „maskot“, obří mořský pavouk vynořující se z propasti, je tu proto, aby zničil lidstvo, jeho znečištění a nedostatek úcty k matce přírodě.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Loup: Pracovali jsme opět s Charlesem Elliotem z Tastemaker Audio Studio v Los Angeles. Bicí jsme nahráli tady v Bretani, v B-Blast Records, a Ben Lesous odvedl skvělou práci. Pak jsme to všechno poslali Charlesovi. Kytary a basu jsme nahráli doma a Charles to v L.A. přebudoval pomocí své tajné omáčky. Hlasy jsme nahráli sami v našem domácím studiu a poslali je Charlesovi také. Měli jsme spoustu e-mailů tam a zpět, abychom probrali zvuk, tonalitu, mix atd... Byl to docela dlouhý proces, ale s trpělivostí se nám podařilo dosáhnout docela dobře znějící nahrávky, musím říct. Jsme rádi, že díky němu zní tak, jak zní.


Nové album bylo vydáno u francouzských Dolorem Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Sylvain: Alex z Dolorem je vášnivý člověk, opravdu ví a miluje to, co dělá, pokud sledujete historii jeho labelu, můžete vidět, o čem mluvím. Skvělý seznam, skvělá propagace, skvělá hudba, jak bychom s ním nemohli být rádi? ).

Kdy jste vlastně kapelu založili? Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát death metal ve Francii?

Loup: Sylvain a já jsme před 15 lety hráli ve stonerové kapele. Koncem roku 2019 jsme se rozhodli založit novou kapelu a tentokrát jít na to brutálněji. Od začátku bylo cílem této kapely dělat těžký a syrový death metal s groovy přístupem. Chtěli jsme zapojit všechny naše eklektické metalové vlivy a udělat něco, co připomíná kapely z 90. let, které máme rádi. Můj bratranec Julien souhlasil s tím, aby se s námi vydal na tuto cestu. Je to nejlepší zpěvák, jakého znám, a do téhle kapely se hodí nejlépe.

Julien: Když mi navrhli, abych se přidal ke kapele, hned jsem řekl „ano“. Nikdy předtím jsem v deathmetalové kapele nehrál, ale nápad udělat něco společně se mi líbil. Předtím jsem hrál v několika hardcoreových nebo thrashových kapelách.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Loup: Myslím, že mohu mluvit za všechny kluky v kapele, když řeknu, že hudba je pro nás vším. Jsme zapálení kluci, jejichž koníček zabírá spoustu času a kteří jsou rádi, že mohou být součástí metalové scény. Dělat větší koncerty, oslovovat víc lidí, jezdit na turné tak často, jak nám to rodinný a profesní život dovolí.

Juliene, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

Julien: Když poslouchám nějakou píseň, rád rozumím textu a jeho významu. Takže jsem se snažil, aby mi rozuměla většina. Během koncertu se snažím nekřičet příliš nahlas, abych šetřil hlas. A ne, před koncertem nezpívám ani se nepřipravuji, i když vím, že bych měl (Francouzi jsou tvrdohlaví).


Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Francii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Loup: Jsme rádi, že ve Francii, a zejména v Bretani, existuje velmi vášnivá metalová scéna. Zatím jsme se setkali s velmi dobrou odezvou publika. Zdá se, že lidem se naše energie na pódiu líbí. Máme také štěstí, že metaloví fanoušci kupují merchandising. Zatím jsme hráli před publikem od patnácti do sedmi set lidí. Každý koncert je jiný.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Loup: Jsem metalista už 30 let. Můj první kontakt s metalem byl prostřednictvím kazety s Ride the Lightning a Sepultury Arise... Pak už jsem nikdy nepřestal. Jsem rád, že jsem ten virus předal Julienovi, který je o něco mladší než já, a že jsme to po 30 letech mohli sdílet společně v téhle kapele. Všech pět nás poslouchá spoustu různých věcí z metalového žánru, heavy metal, hardcore, stoner, grindcrust atd....

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají INFERN v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

Loup: Teď, když je album venku, se chystáme absolvovat co nejvíce koncertů, abychom desku propagovali a pokusili se kapelu zviditelnit na metalové scéně. Také píšeme nové písně, sbíráme nové nápady. Do budoucna určitě plánujeme novou desku.

Děkuji moc za rozhovor a přeji INFERN spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Loup: Díky moc za to. Hodně štěstí a hezký život i tobě.

Julien : Díky, bylo mi potěšením. A ano, ať nás provází síla:)).

Sylvain : Díky chlape, doufám, že i tobě se bude dařit!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 18. října 2024

Recenze/review - DEATHRITE - Flames Licking Fever (2024)


DEATHRITE - Flames Licking Fever
CD 2024, Into Endless Chaos

for english please scroll down

Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí, se všemi těmi válkami, lží, násilím a ponižováním. Dovolili mi poslouchat muziku. Když si nebudu řezat žíly, když nebudu řvát do tmy. Běsy v mé hlavě, tělo zničené životem venku. Stejně jednou všechno spálím na popel.

Nové album německých DEATHRITE je opět jedovatým koktejlem, který je umíchaný s pečlivostí starých mistrů. Starý death metal zde potkává black metalové ozvěny, ale i punkovou neurvalost. Výsledkem je hudba, která vás rozemele na prach. Temná a šílená. Divoká a surová. Rád se dívám při poslechu do ohně. 


Jakoby ke mě hudba promlouvala podivným jazykem. Určitě znáte takové ty hororové sny, ze kterých když se probudíte, tak ještě několik hodin nevíte, co je pravda a co lež. Tak přesně takové stavy zažívám i při společných setkáních s tímto albem. Riffy působí jako horečka, jako napadení nějakým zabijáckým virem. Mozek se vám začne vařit ve vlastní šťávě, vnitřnosti budou napadeny snětí a vy budete běhat ulicemi plnými podobně nakažených. Líbí se mi syrový zvuk, rád se dívám na expresionistický obal, oceňuji, že jsou Němci jiní, odlišní, než ostatní. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis, skladby jsou nahrány s vášní, živočišně, přesto mají jasný směr a účel - totálně vás zničit. Jsou zkrátka kapely, které se mi dostanou do podvědomí, do myšlenek. DEATHRITE tohle umí na výbornou a dělají to velmi přesvědčivě, naléhavě, opravdově. Stylově lze jejich hudbu přirovnat ke kapelám jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že jsou přidávány již zmiňované punkové pasáže a rockový feeling. Troufám si tvrdit, že síla téhle smečky nejvíce vynikne naživo. Sám jsem se o tom přesvědčil na jednom malém festivalu (report je spolu s recenzemi odkazován dole pod článkem). "Flames Licking Fever" lze doporučit všem, kteří v sobě stále mají pradávný vztek, touhu roztrhnout řetězy. A tak zase jednou sedím, mlátím pěstí do stolu a hledám kladivo, abych šel zbourat nejbližší zeď. Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí. Temná, syrová a chladná death black punk metalová psychóza! Divoký tanec na ostrých střepech beznaděje! 


Asphyx says:

I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world is worse in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall, with all the wars, lies, violence and humiliation. They let me listen to music. If I don't cut my veins, if I don't scream in the dark. Fears in my head, a body destroyed by life outside. I'm gonna burn it all to ashes one day anyway.

The new album from Germany's DEATHRITE is once again a poisonous cocktail, mixed with the care of the old masters. Old death metal meets black metal echoes here, but also punk insouciance. The result is music that will grind you to dust. Dark and mad. Wild and raw. I like to look into the fire when I listen to it.


It was as if the music spoke to me in a strange language. I'm sure you know those horror dreams from which you wake up and you don't know what's true and what's false for hours. That's exactly what I experience when I encounter this album together. The riffs feel like a fever, like being attacked by some killer virus. Your brain will boil in its own juices, your insides will be infected with anthrax, and you'll be running through streets full of similarly infected people. I like the raw sound, I like looking at the expressionistic cover art, I appreciate that the Germans are different, different from the rest. They have a clear and distinct signature, the songs are recorded with passion, animalistic, yet have a clear direction and purpose - to totally destroy you. They are simply bands that get into my subconscious, into my thoughts. DEATHRITE do this perfectly and they do it very convincingly, urgently, genuinely. Stylistically their music can be compared to bands like OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Of course, with the addition of the aforementioned punk passages and rock feeling. I dare to say that the power of this pack is most evident live. "Flames Licking Fever" can be recommended to all those who still have the ancient rage in them, the desire to break the chains. And so once again I sit, pounding my fist on the table, looking for a hammer to go knock down the nearest wall. I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall is worse. Dark, raw and cold death black punk metal psychosis! A wild dance on the sharp roof of despair!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Crippled Ego
02. Restless Eyes
03. Flames Licking Fever
04. Misanthropic Rush
05. A Slave To A Poisoned Soul
06. Bottomless Graves
07. Deadbeat
08. The End Is Tonight
09. Gallows Trail
10. All Consuming Fire



Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024)


DESTRUKTOR - Indomitable
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Původně to měla být jenom taková příjemná večerní procházka. Jenže jsem objevil jednu starou jeskyni. Vlezl jsem dovnitř a potom se ztratil v temnotě. Měl mě varovat pach síry i děsivé symboly nakreslené krví na zeď. Oheň ještě nevyhasl a kosti, které se válely všude kolem, měly v sobě něco děsivého. Měl jsem pocit, že jsem znovu ve svých nočních můrách, ve snech, ve kterých mé hrdlo prokousne starodávná bestie. Všechno se splnilo, stalo se krutou realitou. Bylo to během poslechu nového alba australských démonů DESTRUKTOR

Ti datují svůj vznik až do roku 1997. Netrpí sice nadprodukcí, ale každé album, které vydají, tak je šíleným, zcela zničujícím black, death, thrash metalovým rituálem plným zkažené krve. Letošní deska vše jenom potvrzuje. Je rychlá, temná a prokousne vám hrdlo. Bestie je zpět!


Mám při poslechu opravdu pocit, že stojím hluboko v podzemí a kolem hoří ohně. Démoni se usmívají a oběti jsou připraveny. Riffy jsou ostré tak, že u nich odpadává maso od kostí, bicí zase svojí divokostí drtí vše živé v okruhu několika kilometrů. Všemu potom vévodí surový vokál, který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Tohle je hudba ze starých katakomb, válka, vyhlášená samotnému nebi. Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Pokud máte rádi australský metalový přístup k reálné smrti a líbí se vám smečky jako NOCTURNAL GRAVES, DENOUNCEMENT PYRE, INNSMOUTH, DESTROYER 666, BLACK WITCHERY a oceňujete u hudby hlavně živelnost, zvířecí řev a radost z lovu, potom jste zde správně. Z téhle jeskyně, nad kterou je krvavý nápis DESTRUKTOR, vzešla vždy jenom bolest a utrpení. Vše je ohlodané na kost, na samou podstatu starodávného metalu. Nové album "Indomitable" je strhující, po okraj narvané černou energií. Vystřelí vám mozek z hlavy, vytrhne páteř z těla a pohřbí vás tím nejhnusnějším způsobem. Naleznete zde vše potřebné pro dávno zapomenuté obřady. Obraťte všechny kříže směrem dolů a odříkejte obrácenou modlitbu. Zhasněte všechna světla a přidejte volume na svém přehrávači. Tohle je smršť, tsunami, bleskový útok, po kterém zůstává jenom spálená země. Je to zběsilá jízda, od začátku do konce a směr je jasně nastavený. Do záhrobí, do pekla, do temnoty! Jen si dejte pozor, tahle deska vám rozdrásá obličej do krve. Strhne z vás masku, kterou běžně nosíte. Odhalí vaše nejkrutější představy. Blasfemický, divoký, zničující black death thrash metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Válka s nebem znovu začala! 


Asphyx says:

Originally it was just supposed to be a nice evening stroll. But I discovered an old cave. I went inside and then I got lost in the darkness. I should have been warned by the smell of sulphur and the eerie symbols drawn in blood on the wall. The fire hadn't gone out yet, and the bones lying around had something terrifying about them. I felt like I was in my nightmares again, dreams in which an ancient beast would bite my throat. It all came true, became a cruel reality. It was while listening to the new album by Australian demons DESTRUKTOR

They date back to 1997. They don't suffer from overproduction, but every album they release is an insane, utterly devastating black, death, thrash metal ritual full of vicious blood. This year's record just confirms it all. It's fast, it's dark and it will bite your throat. The beast is back!


Listening to it, I really feel like I'm standing deep underground with fires burning all around me. The demons are smiling and the victims are ready. The riffs are so sharp that the flesh falls off the bones, the drums crush everything living within a few kilometres with their ferocity. Everything is then dominated by raw vocals, which adds even more believability to the record. This is music from the catacombs of old, a war declared to heaven itself. Satan once again sits on his throne and smiles. If you like the Australian metal approach to real death and you like packs like NOCTURNAL GRAVES, DENOUNCEMENT PYRE, INNSMOUTH, DESTROYER 666, BLACK WITCHERY and you appreciate the elemental, animal roars and the joy of the hunt in music, then you are here right. Only pain and suffering has ever come out of this cave with the bloody sign DESTRUKTOR above it. Everything is gnawed to the bone, to the very essence of ancient metal. The new album "Indomitable" is riveting, packed to the brim with black energy. It will blow your brains out, rip your spine out and bury you in the most vile way. Here you will find everything you need for long forgotten ceremonies. Turn all the crosses upside down and say the reverse prayer. Turn off all the lights and turn up the volume on your player. This is a whirlwind, a tsunami, a lightning strike that leaves nothing but scorched earth. It's a frantic ride, from start to finish, and the direction is clearly set. To the beyond, to hell, to the darkness! Just watch out, this board will rip your face to shreds. It'll rip off the mask you normally wear. It will reveal your cruelest fantasies. A blasphemous, savage, devastating black death thrash metal assault from the deepest underground! The war with heaven has begun again!



Recenze/review - DESTRUKTOR – Opprobrium (2015):


tracklist:
1. Speaking With The Dead
2. Holy Orgy
3. Writhe In Pain
4. Indomitable
5. Better Off Aborted
6. Beyond The Bleakness
7. Reap What You Sow
8. The Path To Lucifer



KNIŽNÍ TIPY - Dcera krále močálů - Karen Dionne (2017)


Dcera krále močálů - Karen Dionne
2017, Slovart (ČR)

Jednou, když byl také podzim a sychravo, tak mě přemluvila dcera k návštěvě supermarketu. A tak jsem se stal na několik hodin takovým tím tátou, co stojí v rohu s taškami a čeká, až se slečna hezky oblékne. Přemýšlel jsem si pro sebe a asi to na mě bylo vidět, protože mi potom navrhla. Hele, tati, když si tak hodnej, co kdybychom šli do kina? Kývnul jsem souhlasně hlavou a směřoval naše kroky k občerstvení. Pojedli jsme něco dobrého a pro mě bylo hrozně hezké, že jí je se mnou dobře. Z malé roztomilé princezny vyrostla šikovná, chytrá a sebevědomá slečna. Na co půjdeme, zeptám se a ona vybere film Kde zpívají raci. Jsem jediný muž v sále, nejdřív čekám nějakou slaďárnu, nakonec vidím snímek, který si hrozně pamatuji.

Střih. Uplyne několik let a já jdu do Levných knih. Nemám brýle a tak omylem vyberu knihu Dcera krále močálů, o které si myslím, že je pokračováním Kde zpívají raci. Není. Byl to omyl. I když na mě celý příběh působil velmi podobně. Také je v něm dívka, která vyrůstá na samotě v krásné přírodě. Jenže Dcera krále močálů je o hodně temnějším příběhem, syrovým a děsivým. Je to přesně takové to psycho, ve kterém se buduje atmosféra pomalu, postupně. Navíc, despotický otec, dívka co vyrůstá v podstatě bez mámy. A tak jsem zase jednou, víceméně náhodou, objevil příběh, který mě hodně zasáhl. Dostal se mi do hlavy. Chodíval jsem po lesích u nás za domem a občas se dostal až k rašeliništi. Nějak jsem si dovedl představit malý domek o samotě. A když jsem potom potkal v mlze samotného, od pohledu divného chlapa, zatrnulo mi. Je to hodně dobře napsaná knížka. Chytla mě a nepustila. Od začátku do konce.

Až knížku dočtete, podívejte se i na film Dcera divočiny. Nemá sice příliš velké hodnocení, ale když si uvědomíte, že dnes všude píší recenze hlavně mladí a děti, tak vás to nemusí trápit. Je dobře natočený a myslím si, že si tím krásně doplníte celkový obraz. Je to hlavně krásná příroda, úplně jiný způsob života, což mě zaujalo. Jasně, podivný otec s pokřivenou povahu, ale také souznění s lesem, s močály. Hlavní hrdinka se naučila přežít. Využije to proti svému vlastnímu otci, kterého pronásleduje. Mě přišly tyto pasáže hodně napínavé. Jinak asi záleží na rozpoložení každého čtenáře. Není to vyloženě thriller, spíš sonda do myšlenek divného člověka. Zase jsem si uvědomil, jak je důležité mít normální a stabilní rodinu. Někoho, o koho se můžete opřít. Hannah tohle nemá. Je na všechno sama a umí si poradit. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je to vlastně hrozně smutná knížka. Pokud jste citlivější, tak vás varuji. 

Pro mě je to první setkání s autorkou. Nechci působit jako nějaký chlápek ze staré školy, ale je fakt, že je napsána přeci jen jinak, než jsem zvyklý. Chvilku mi dělalo problém se sžít s postavami. Tak nějak mi nešlo "přemýšlet jako žena". Když jsem se ale postupně naladil na stejnou vlnu, pak už šlo vše jako po másle. Navíc jsem doporučil knížku i své dceři a manželce a obě byly opravdu nadšené. Ale nebojte, není to jenom čtení pro holky. Zažijete i spoustu dobrodružství. Dokázali byste přežít v divočině? Zkuste si někdy jen tak přespat pod širákem v horách. Budete vnímat zvuky, pachy, probudí se ve vás instinkty, o kterých jste si mysleli, že už je nemáte. Asi jsem si chtěl také zkusit i něco jiného, trošku odlišný styl, než mám normálně rád. Chybu jsem rozhodně neudělal. Ono je v závěru stejně nejdůležitější, jestli se začtu. A to se samozřejmě povedlo, jinak bych knihu do svých tipů nikdy nezařadil.

Sedíme u nedělního oběda. Vždycky si ze sebe děláme legraci. Řeč přijde i na to, jak jsme spolu byli jednou s dcerou v kině. Někdy bychom to mohli zopakovat, řekne mi a já se najednou cítím hrozně dobře. Určitě, budu rád, odpovím a zeptám se, jak se jí líbila Dcera krále močálů. Chvilku o knize diskutujeme a když dojíme, jdu se napít vody. Omylem se srazíme. Omluvím se a ona mi řekne, že je ráda, že mě má. To já taky děvče, to já taky. Mám co dělat, abych se nedojmul. Tak to vidíte, knihy lidi spojují. Doufám, že jsem vám svým dnešním tipem také udělal radost. Děkuji moc za pozornost, mějte se co nejlépe a přeji vám dobré světlo. Tak zase za týden. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dcera krále močálů je okouzlujícím napínavým psychologickým thrillerem, příběhem ženy, která musí riskovat vše, aby pronásledovala nebezpečného muže, který jí ničil minulost a nyní hrozí, že ukradne i její budoucnost. Tím mužem je naneštěstí její otec… Když neslavně známý únosce dětí Král močálů uteče z přísně střeženého vězení uprostřed Michiganské divočiny, je si Helena Pelletierová jistá, že je schopná ho se svými loveckými a stopařskými schopnostmi chytit. Vždyť znalostmi rozlehlých močálů se Králi nemůže nikdo vyrovnat - kromě Heleny, jeho vlastní dcery. Postupně zjišťuje, že útěk z vězení byl jen první krok v otcově promyšleném plánu. Jeho cílem je totiž unést ji i její dvě malé dcerky. V této hře o přežití musí Helena využít vše, co se od otce jako dítě naučila.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 17. října 2024

Recenze/review - DEIVOS - Apophenia (2024)


DEIVOS - Apophenia
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Zavřený hluboko v podzemí, jsem pročítal starodávné spisy. Psalo se v nich o přírodních zkázách, o tom, že se brzy stane člověk člověku vlkem. O synech, co zabijí svoje otce, o démonech, kteří vstoupí na zem, aby nás zničili. Vše bylo zaznamenáno s přesností a pečlivostí. Tajemné symboly, poskládané do neřešitelných rovnic. Vzorce, kterým můžete buď věřit a nebo je nenávidět. Dostaly se mi do hlavy, hluboko do podvědomí, stejně jako nová deska polských maniaků DEIVOS.

Tahle smečka, která datuje svůj vznik do roku 1997, na mě vždy působila jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. I letos dostanete technický death metal té nejvyšší kvality. "Apophenia" je univerzální lidská tendence vidět vzory v náhodných datech. Myslím si, že v současné době se jedná o velmi aktuální téma. Nemocných přibývá.


Jakoby ke mě DEIVOS promlouvali z temnoty, z jiné dimenze. Jejich death metal je sice postavený na klasických, tradičních motivech (SUFFOCATION, MORBID ANGEL, DECAPITATED, CRYPTOPSY, MONSTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY), ale přidávány jsou navíc zajímavé a neotřelé prvky. Poláci mají svůj k dokonalosti vybroušený rukopis, výraz a rozhodně si je s jinými nespletete. Riffy se valí kupředu jako lavina za kostí, bicí drtí vše živé v okruhu několika kilometrů a vokál je mocný, jako řev bestie. Celou nahrávkou se potom prolíná krvavá, neklidná linka. Skladby jsou vystavěny velmi pečlivě, vše působí propracovaně. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Zároveň si kapela zachovává živočišnost a schopnost zabíjet. Technické prvky jsou aplikovány s rozvahou, rozumně, rozhodně se nejedná o dnes tak častá preludia bez duše. Naopak, všechno zde hoří, mokvá, máte chuť mlátit kladivem do zdi. "Apophenia" se mi zadřelo pod kůži i do hlavy. Najednou jsem hledal tajné vzorce v místech, ve kterých neexistují. Masivní zvuk vás rozseká, opravdu se povedl (Mixed and mastered by Tomek Zalewski at Zed Studio) a o obalu netřeba snad ani hovořit. Mariusz Lewandowski je dlouhé roky mým oblíbeným autorem a jeho práce hovoří sama za sebe. Nezbývá, než se zavřít do své kobky a poslouchat tuhle desku pořádně nahlas. Tajemné symboly, poskládané do neřešitelných rovnic. Vzorce, kterým můžete buď věřit a nebo je nenávidět. Schizofrenie ve svém ranném stádiu. Temný a chladný, devastující, perfektně seřízený technický death metalový stroj na zabíjení! Děsivé iluze vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

Locked deep underground, I read ancient writings. They spoke of the ravages of nature, of man soon becoming man's wolf. Sons killing their fathers, demons coming to earth to destroy us. Everything was recorded with precision and care. Mysterious symbols, put together in unsolvable equations. Patterns you can either believe or hate. They got into my head, deep into my subconscious, just like the new record by Polish maniacs DEIVOS.

This pack, which dates back to 1997, has always struck me as a perfectly tuned killing machine. Also this year you get technical death metal of the highest quality. "Apophenia" is the universal human tendency to see patterns in random dates. I think this is a very timely topic at the moment. There are more and more sick people.


It was as if DEIVOS were speaking to me from the darkness, from another dimension. Although their death metal is based on classic, traditional motifs (SUFFOCATION, MORBID ANGEL, DECAPITATED, CRYPTOPSY, MONSTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY), interesting and novel elements are added. The Poles have their handwriting and expression polished to perfection and you definitely won't confuse them with others. The riffs roll forward like an avalanche behind the bones, the drums crush everything alive within a radius of a few kilometers and the vocals are powerful, like the roar of a beast. A bloody, restless line then weaves its way through the entire record. The songs are built very carefully, everything feels sophisticated. Nothing is missing or missing anywhere. At the same time, the band retains its animalism and ability to kill. The technical elements are applied judiciously, sensibly, and they are definitely not the soulless preludes so common today. On the contrary, everything here is burning, wet, you feel like hitting the wall with a hammer. "Apophenia" got under my skin and into my head. Suddenly I was looking for secret patterns in places where they don't exist. The massive sound will shred you, it's really done well (Mixed and mastered by Tomek Zalewski at Zed Studio) and the cover artwork needs no mention. Mariusz Lewandowski has been a favourite of mine for many years and his work speaks for itself. There is nothing to do but to shut yourself in your dungeon and listen to this album really loud. Mysterious symbols, put together in unsolvable equations. Patterns you can either believe or hate. Schizophrenia in its early stages. Dark and cold, devastating, perfectly tuned technical death metal killing machine! Terrifying illusions of your own thoughts!




about DEIVOS on DEADLY STORM ZINE:



--TRACKLISTING--
1. Feretory
2. My Sacrifice
3. Sermon of Hypocrisy
4. De Materia Turpi
5. Revelations
6. The Great Day of His Wrath
7. Apophenia
8. Maelstrom of Decay
9. Persecutor

--LINEUP--
Hubert Banach –vocals
Tomasz Kołcon – guitars
Piotr Bajus – guitars; backing vocals
Krzysztof Saran – drums
Kamil Stadnicki – bass



Recenze/review - KIRA - Lucifer's Inferno (2024)


KIRA - Lucifer's Inferno
CD 2024, Unfathomable Veil Records

for english please scroll down

Zavřel jsem za sebou těžké, rezavé dveře. Už jsem se nemohl dívat na dnešní divný svět, plný zla a nenávisti. Vchod do podzemí jsem našel již kdysi dávno, na konci osmdesátých let minulého století. Byly to právě staré black death metalové kapely, které mi ukázaly směr. Dolů po dlouhých schodech. Do podzemí, do katakomb, mezi stíny. Za řeku Styx. O polských démonech, kteří si říkají KIRA, jsem dosud nevěděl. Zaujal mě obal i několik ukázek, které ke mě přitekly jako krev z čerstvé rány.

A tak jsem si zase jednou sedl ve svém pokoji, zhasl všechna světla a nechal se unášet na špinavých vlnách beznaděje. Ihned mě zaujal masivní a špinavý zvuk, který krásně koresponduje s černobílým obalem. Je to ale hlavně hudba, která mě ihned přenesla do záhrobí. Kombinace syrového, prašivého death metal a black metalových melodií plných chladu, dělá velmi dobře mé prokleté duši. Myslím si, že ani vám by tahle deska neměla uniknout. 


V kapele působí samí zkušení muzikanti. Namátkou zmiňme jména jako NOMAD, ETHELYN, DEATHSTORM, SKULLTHRONE, REPOSSESSION. Pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zazní odkazy jak na staré death metalové maniaky (GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED), tak i black metal ze Švédska a Norska, ale třeba i na BATHORY a napadají mě i SAMAEL. Osobně mě ale nejvíc zaujalo, že kapela má vlastní rukopis, výraz. Základem jsou sice již známé postupy, ale KIRA je nadále rozvíjejí a kombinují velmi zajímavým způsobem. Jako bych se opravdu toulal někdy hluboko v podzemí, nasával hnilobně mrtvolnou atmosféru, setkával se s přízraky. Pro mě osobně je atmosféra vždy velmi důležitá. A Poláci nejen, že umí perfektně hrát, ale navíc mají spoustu zajímavých nápadů, které se jim povedlo do hudby promítnout. Některé motivy jsou děsivé, chladné a mocné, jiné zase zdrcující. Výsledný koktejl bude myslím chutnat každému, kdo má podobný styl rád. Procházím se mlhavými močály, sleduji tváře utopenců. Je nakonec jedno, kým  jsme byli. Ve smrti jsme si všichni rovni. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějako emoce, dostat se mi do krve, zničit mě, spálit, abych nakonec zase vstal a narval si album znovu do hlavy. "Lucifer's Inferno" je velmi dobře napsaným materiálem, který by mohli ocenit všichni opravdoví fanoušci smrti i pohřbů do země. Je opravdové, ryzí, zajímavé. Navíc smrdí sírou. Zavřel jsem za sebou těžké, rezavé dveře. Už jsem se nemohl dívat na dnešní divný svět, plný zla a nenávisti. Do podzemí, do katakomb, mezi stíny. Za řeku Styx. Temný, chladný black death metalový obřad, který vás přenese do země nekonečných stínů! Chlad, který se vám dostane až do morku kostí! 


Asphyx says:

I closed the heavy, rusty door behind me. I could no longer look at today's strange world, full of evil and hatred. I found the entrance to the underground a long time ago, in the late 1980s. It was the old black death metal bands that pointed me in the right direction. Down the long stairs. Underground, in the catacombs, among the shadows. Beyond the River Styx. I didn't know about the Polish demons who call themselves KIRA. I was intrigued by the cover and a few excerpts that came to me like blood from a fresh wound.

And so I sat in my room once more, turned off all the lights and let myself drift on the dirty waves of despair. Immediately I was drawn to the massive and dirty sound that corresponded beautifully with the black and white cover art. But it's mostly the music that immediately transported me to the afterlife. The combination of raw, dusty death metal and black metal melodies full of coldness does my damned soul a lot of good. I think you shouldn't miss this album either. 


The band consists of all experienced musicians. NOMAD, ETHELYN, DEATHSTORM, SKULLTHRONE, REPOSSESSION to name a few. The gentlemen know very well what and how they want to play. There will be references to old death metal maniacs (GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED), as well as black metal from Sweden and Norway, but also BATHORY and I can think of SAMAEL. Personally, I was most impressed by the fact that the band has its own signature, expression. The basis is already known methods, but KIRA continue to develop and combine them in a very interesting way. It's like I really wandered somewhere deep underground, soaking up the rotten dead atmosphere, meeting ghosts. For me personally, atmosphere is always very important. And the Poles not only know how to play perfectly, but also have a lot of interesting ideas that they managed to translate into music. Some themes are scary, cold and powerful, others are overwhelming. I think the resulting cocktail will appeal to anyone who likes this style. I walk through the misty swamps, watching the faces of the drowned. In the end, it doesn't matter who we were. We are all equal in death. I love it when a band can stir up some emotion in me, get into my blood, destroy me, burn me, only to eventually get back up and shove the album into my head again. "Lucifer's Inferno" is very well written material that all true fans of death and burial in the ground could appreciate. It's real, pure, interesting. Plus, it reeks of brimstone. I closed the heavy, rusty door behind me. I could no longer look at today's strange world, full of evil and hatred. Underground, in the catacombs, among the shadows. Beyond the River Styx. A dark, cold black death metal ritual that will transport you to the land of endless shadows! A chill that will get to your bones!


Tracklist:
01. From Celestial Grace To Fiery Abyss 
02. Infernal Enthronement 
03. Burning Eternity 
04. Rites Of Damnation 
05. Wrath Of The Fallen 
06. Serpent's Dance 
07. Eclipse Of Divine Light 
08. The Reign Of Fire



středa 16. října 2024

Recenze/review - FERAL - To Usurp The Thrones (2024)


FERAL - To Usurp The Thrones
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nemám žádnou rakev a o pohřbu nemohla být ani řeč. Dokonce mě nezakopali ani na hřbitově, ale kousek za zdí. Možná mě brzy vyhrabe divoká zvěř, možná mě sežerou červy. Byl jsem považován za prokletého již během svého života a zůstalo mi to i po smrti. Jako bych měl na čele vypálený cejch. Ten, který uctívá death metal, ten který tráví svůj čas v temnotě. Je to pravda, to vám podepíšu vlastní krví. Kapely jako jsou švédští pohrobci FERAL budu poslouchat a je úplně jedno, jestli jsem živý a nebo dávno mrtvý.

Cestu těchto maniaků sleduji od jejich úplných počátků. Mám doma ve sbírce všechna jejich alba a to letošní si určitě také pořídím. Vždycky se mi totiž líbilo, jak je kapela opravdová, ortodoxní, jak dokáže polámat kosti tlakem, jak se mnou vždycky vytře podlahu. I tentokrát je to nekompromisní, ledový vítr ze severu, který probouzí i nemrtvé. 


Základem je jako vždy masakr ve stylu třeba takových INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, GRAVE, DISMEMBER, REVOLTING, UNLEASHED, přimíchávány jsou potom i vlivy AUTOPSY. Výsledný koktejl je, ostatně jako vždy, nejen velmi chutný, ale také pořádně jedovatý. Zvuk je masivní, surový, melodie ostré a jasně čitelné, vokál rezavý jako hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve. Poslouchám nové album "To Usurp The Thrones" už nějakou dobu a nemůžu jej vyhnat z hlavy. Připomíná mi doby, kdy tenhle styl začínal. Je nahrané velmi upřímně, věřím kapele každou notu, každý riff, úder bicích. Pokud jako já trávíte svůj volný čas od devadesátých let minulého století ve starých katakombách, v hudebních archívech, v kobkách, ve kterých jsou pochováni padlí kněží, mezi zombie, které čekají na kus čerstvého masa, tak neváhejte ani chvilku. Neznám nic lepšího, než dobře vychlazené pivo, čerstvě otevřenou rakev a márnici, ve které je náležitě mrtvo. Je mi vlastně jedno, co dneska poslouchá celý svět, jsem spokojený ve své hrobce. Nad vchodem je nápis FERAL a mě nezbývá, než vám novou nahrávku doporučit. Mnohé napoví i motiv na obalu, pod kterým je podepsán skvělý rumunský umělec Costin Chioreanu, jehož práce je dnes již jasným poznávacím znamením kapely. Nemám žádnou rakev a o pohřbu nemohla být ani řeč. Dokonce mě nezakopali ani na hřbitově, ale kousek za zdí. Možná mě brzy vyhrabe divoká zvěř, možná mě sežerou červy. Byl jsem považován za prokletého již během svého života a zůstalo mi to i po smrti. Je to tak správně! Starodávný, devastující death metal ze severu, který vám poláme všechny kosti v těle a pohřbí vás zaživa! Márnice je připravena! 


Asphyx says:

I have no coffin and no funeral was out of the question. They didn't even bury me in the cemetery, but just outside the wall. Maybe the wild animals will dig me up soon, maybe the worms will eat me. I was considered cursed during my lifetime, and it remained with me after my death. It's like I have a brand burned into my forehead. One who worships death metal, one who spends his time in the dark. It's true, I'll sign it in my own blood. Bands like the Swedish gravediggers FERAL I will listen to, and it doesn't matter if I'm alive or long dead.

I've been following the journey of these maniacs since their very beginning. I have all of their albums in my collection at home and I will definitely get this year's album as well. I've always liked how real and orthodox the band is, how they can break bones with pressure, how they always wipe the floor with me. This time it's uncompromising, an icy wind from the north that wakes up even the undead. 


The basis is as always a massacre in the style of such INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, GRAVE, DISMEMBER, REVOLTING, UNLEASHED, and then AUTOPSY influences are mixed in. The resulting cocktail is, as always, not only very tasty, but also really poisonous. The sound is massive, raw, the melodies sharp and clear, the vocals rusty like nails that will one day be hammered into your coffin. I've been listening to the new album "To Usurp The Thrones" for a while now and I can't get it out of my head. It reminds me of when this style first started. It's recorded very honestly, I trust the band with every note, every riff, every drum beat. If, like me, you've been spending your free time since the 1990s in old catacombs, in music archives, in dungeons where fallen priests are buried, among zombies waiting for a piece of fresh meat, don't hesitate a moment. I know nothing better than a well-conditioned beer, a freshly opened coffin and a morgue that's properly dead. I don't really care what the world listens to today, I'm happy in my tomb. The sign above the entrance reads FERAL and I have no choice but to recommend the new record to you. The motif on the cover, signed by the great Romanian artist Costin Chioreanu, whose work is now a clear trademark of the band, suggests a lot. I have no coffin and there was no question of a funeral. They didn't even bury me in the cemetery, but just outside the wall. Maybe the wildlife will dig me up soon, maybe the worms will eat me. I was considered cursed during my lifetime, and it remained with me after my death. That's right! Ancient, devastating death metal from the north that will break every bone in your body and bury you alive! The morgue is ready!



about FERAL on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - FERAL – Where Dead Dreams Dwell (2015)




Track Listing -
1. To Drain the World of Light
2. Vile Malediction
3. Deformed Mentality
4. Bound to the Dead
5. The Devouring Storm
6. Spirits Without Rest
7. Decimated
8. Phantoms of Antiquity
9. Soaked in Blood
10. Into the Ashes of History
11. Stripped of Flesh

Line up -
David Nilsson - Vocals
Viktor Klingstedt - Bass
Markus Lindahl - Guitar
Sebastian Lejon - Guitar
Roger Markström - Drums

Artwork by Costin Chioreanu (Grave)


Recenze/review - COSMIC PUTREFACTION - Emerald Fires Atop the Farewell Mountains (2024)


COSMIC PUTREFACTION - Emerald Fires Atop the Farewell Mountains
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Bylo zajímavé a zároveň děsivé, jak se měnila tvoje tvář. Kdysi krásné rysy dostávaly podobu zlého šklebu. Nakažena nenávistí si nasávala pach smrti všude, kde to jenom šlo. Četla si starodávné spisy o záhrobních rituálech, trávila si svůj čas na pohřbech. Sledovala si jenom horory, až si nakonec byla doslova nasáklá zkaženou krví. Jednoho krásného dne si ke mě přišla a konečně si mi probodla srdce. Teď tu ležím a poslouchám nové album italských COSMIC PUTREFACTION.

Odkud vlastně přichází zlo? Z našeho podvědomí? Z vesmíru? Nebo opravdu existují démoni, kteří nás proklejí? Podobné otázky mě při společných setkáních s albem "Emerald Fires Atop the Farewell Mountains" napadají. Není divu, atmosféra celé nahrávky je velmi temná, zákeřná, mocná a zničující. Ihned se mi dostala do hlavy a rozdrásala moji fantazii. 


Jako bych nastavoval zrcadlo lidem, kteří jsou zlí ze své podstaty. Jakoby se do hudby opravdu otiskly krvavé šmouhy, které zůstávají po děsivých vraždách, jakoby se nad močálem vznášel zápach rozkládajících se těl. Těch obrazů, které mi naskakují v hlavě, je opravdu velké množství. Je to důkaz, že mě nová deska nenechává v klidu, že je velmi dobře napsaná. Je pochmurná, neklidná, divoká. Připomíná mi dlouho neléčený vřed, ve kterém tepe hnis, který proříznete a veškerá špína vyteče ven. Riffy jsou ostré, melodie návykové a vokál morbidně vznešený. Pod vším je, jak je všeobecně známo, podepsán jediný člověk - Gabriele Gramaglia. Pouze studiové bicí nahrál Giulio Galati. Co se týká zvuku, tak je také dílem autora hudby. Líbí se mi, že je surový, ale zároveň dobře čitelný. O obal se postaral Khaos Diktator a je prostou pravdou, že mě tenhle motiv něčím přitahuje. Je záhadný a určitě také jitří představivost. Pokud jde o to, jakým kapelám lze tvorbu tohoto maniaka přirovnat, tak mě napadají třeba MINTHRAS, ULCERATE, DEMILICH, TIMEGHOUL, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION. Má slova ale berte, ostatně jako vždy, s nadsázkou, COSMIC PUTREFACTION mají rozhodně svůj vlastní výraz a ksicht i rukopis. Tohle album nejlépe vynikne ve chvílích, kdy se pomalu stmívá, v hodině, kdy vyrážejí šelmy na lov. Ve skladbách je něco magického, zvláštního a neotřelého, co mě nutí se neustále vracet. Gabriele Gramaglia odvedl skvělou práci po všech stránkách a rozhodně jeho novou nahrávku doporučuji všem tmářům, démonům i prokletým. Hoří totiž jasným plamenem! Temné a chladné, spalující death metalové album, které nastavuje zrcadlo děsivým myšlenkám! Nahlédnete na druhou stranu, do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

It was both interesting and frightening how your face changed. The once beautiful features were taking on an evil grin. Infected with hatred, you sucked in the smell of death wherever you could. She read ancient writings about death rituals, spent her time at funerals. She watched nothing but horror movies until finally she was literally soaked in tainted blood. One fine day, you came to me and finally stabbed your heart out. Now I'm lying here listening to the new album from Italy's COSMIC PUTREFACTION.

Where does evil come from? From our subconscious? From the universe? Or are there really demons that curse us? Similar questions come to my mind during our encounters with the album "Emerald Fires Atop the Farewell Mountains". No wonder, the atmosphere of the whole record is very dark, insidious, powerful and devastating. It immediately got into my head and shattered my imagination.


It's like I'm holding up a mirror to people who are inherently evil. It's as if the bloodstains left by horrific murders are really imprinted on the music, as if the smell of decomposing bodies hovers over the swamp. The images that pop into my head are many. It's a testament to the new record that it doesn't leave me in peace, that it's very well written. It's bleak, restless, wild. It reminds me of a long-untreated ulcer, in which pus flows, which you cut through and all the dirt flows out. The riffs are sharp, the melodies addictive and the vocals morbidly sublime. Underneath it all, as is widely known, is one man - Gabriele Gramaglia. Only the studio drums were recorded by Giulio Galati. As for the sound, it is also the work of the composer. I like the fact that it is raw, but at the same time it's easy to hear. The cover artwork was done by Khaos Dictator, and it's a simple truth that I'm attracted to this motif in some way. It's mysterious and it certainly sparks the imagination as well. When it comes to what bands this maniac's work can be compared to, I can think of MINTHRAS, ULCERATE, DEMILICH, TIMEGHOUL, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION. But take my words, as always, with exaggeration, COSMIC PUTREFACTION definitely have their own expression, face and handwriting. This album stands out best when it is slowly getting dark, the hour when the beasts go hunting. There's something magical, strange and novel in the songs that keeps me coming back. Gabriele Gramaglia has done a great job in all aspects and I definitely recommend his new recording to all darkies, demons and the damned. It burns with a bright flame! A dark and cold, scorching death metal album that sets a mirror to scary thoughts! You will see the other side, the land of endless shadows!


Recenze/review - COSMIC PUTREFACTION - Crepuscular Dirge for the Blessed Ones (2022): https://www.deadlystormzine.com/2022/11/recenzereview-cosmic-putrefaction.html


Tracklist:
01. (Entering The Vortex Temporum) - Pre-Mortem Phosphenes 
02. I Should Greet The Inexorable Darkness 
03. Eudaemonist Withdrawal 
04. Hallways Engraved In Aether 
05. Swirling Madness, Supernal Ordeal 
06. (Exiting The Vortex Temporum) - The Clearing Path 
07. Emerald Fires Atop The Farewell Mountains

Gabriele Gramaglia: guitars, bass, synths, soundscapes. vocals.
Giulio Galati: session drums.
Giorgio Trombino: additional clean vocals.
Recording, mixing, and production by Gabriele Gramaglia at Crepuscular Sound Studio.
Mastering by Simón Da Silva at the Empty Hall.
Artwork by Khaos Diktator.
Design by Chimere Noire.



TWITTER