DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 18. října 2024

Recenze/review - DEATHRITE - Flames Licking Fever (2024)


DEATHRITE - Flames Licking Fever
CD 2024, Into Endless Chaos

for english please scroll down

Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí, se všemi těmi válkami, lží, násilím a ponižováním. Dovolili mi poslouchat muziku. Když si nebudu řezat žíly, když nebudu řvát do tmy. Běsy v mé hlavě, tělo zničené životem venku. Stejně jednou všechno spálím na popel.

Nové album německých DEATHRITE je opět jedovatým koktejlem, který je umíchaný s pečlivostí starých mistrů. Starý death metal zde potkává black metalové ozvěny, ale i punkovou neurvalost. Výsledkem je hudba, která vás rozemele na prach. Temná a šílená. Divoká a surová. Rád se dívám při poslechu do ohně. 


Jakoby ke mě hudba promlouvala podivným jazykem. Určitě znáte takové ty hororové sny, ze kterých když se probudíte, tak ještě několik hodin nevíte, co je pravda a co lež. Tak přesně takové stavy zažívám i při společných setkáních s tímto albem. Riffy působí jako horečka, jako napadení nějakým zabijáckým virem. Mozek se vám začne vařit ve vlastní šťávě, vnitřnosti budou napadeny snětí a vy budete běhat ulicemi plnými podobně nakažených. Líbí se mi syrový zvuk, rád se dívám na expresionistický obal, oceňuji, že jsou Němci jiní, odlišní, než ostatní. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis, skladby jsou nahrány s vášní, živočišně, přesto mají jasný směr a účel - totálně vás zničit. Jsou zkrátka kapely, které se mi dostanou do podvědomí, do myšlenek. DEATHRITE tohle umí na výbornou a dělají to velmi přesvědčivě, naléhavě, opravdově. Stylově lze jejich hudbu přirovnat ke kapelám jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že jsou přidávány již zmiňované punkové pasáže a rockový feeling. Troufám si tvrdit, že síla téhle smečky nejvíce vynikne naživo. Sám jsem se o tom přesvědčil na jednom malém festivalu (report je spolu s recenzemi odkazován dole pod článkem). "Flames Licking Fever" lze doporučit všem, kteří v sobě stále mají pradávný vztek, touhu roztrhnout řetězy. A tak zase jednou sedím, mlátím pěstí do stolu a hledám kladivo, abych šel zbourat nejbližší zeď. Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí. Temná, syrová a chladná death black punk metalová psychóza! Divoký tanec na ostrých střepech beznaděje! 


Asphyx says:

I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world is worse in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall, with all the wars, lies, violence and humiliation. They let me listen to music. If I don't cut my veins, if I don't scream in the dark. Fears in my head, a body destroyed by life outside. I'm gonna burn it all to ashes one day anyway.

The new album from Germany's DEATHRITE is once again a poisonous cocktail, mixed with the care of the old masters. Old death metal meets black metal echoes here, but also punk insouciance. The result is music that will grind you to dust. Dark and mad. Wild and raw. I like to look into the fire when I listen to it.


It was as if the music spoke to me in a strange language. I'm sure you know those horror dreams from which you wake up and you don't know what's true and what's false for hours. That's exactly what I experience when I encounter this album together. The riffs feel like a fever, like being attacked by some killer virus. Your brain will boil in its own juices, your insides will be infected with anthrax, and you'll be running through streets full of similarly infected people. I like the raw sound, I like looking at the expressionistic cover art, I appreciate that the Germans are different, different from the rest. They have a clear and distinct signature, the songs are recorded with passion, animalistic, yet have a clear direction and purpose - to totally destroy you. They are simply bands that get into my subconscious, into my thoughts. DEATHRITE do this perfectly and they do it very convincingly, urgently, genuinely. Stylistically their music can be compared to bands like OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Of course, with the addition of the aforementioned punk passages and rock feeling. I dare to say that the power of this pack is most evident live. "Flames Licking Fever" can be recommended to all those who still have the ancient rage in them, the desire to break the chains. And so once again I sit, pounding my fist on the table, looking for a hammer to go knock down the nearest wall. I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall is worse. Dark, raw and cold death black punk metal psychosis! A wild dance on the sharp roof of despair!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Crippled Ego
02. Restless Eyes
03. Flames Licking Fever
04. Misanthropic Rush
05. A Slave To A Poisoned Soul
06. Bottomless Graves
07. Deadbeat
08. The End Is Tonight
09. Gallows Trail
10. All Consuming Fire



Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024)


DESTRUKTOR - Indomitable
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Původně to měla být jenom taková příjemná večerní procházka. Jenže jsem objevil jednu starou jeskyni. Vlezl jsem dovnitř a potom se ztratil v temnotě. Měl mě varovat pach síry i děsivé symboly nakreslené krví na zeď. Oheň ještě nevyhasl a kosti, které se válely všude kolem, měly v sobě něco děsivého. Měl jsem pocit, že jsem znovu ve svých nočních můrách, ve snech, ve kterých mé hrdlo prokousne starodávná bestie. Všechno se splnilo, stalo se krutou realitou. Bylo to během poslechu nového alba australských démonů DESTRUKTOR. 

Ti datují svůj vznik až do roku 1997. Netrpí sice nadprodukcí, ale každé album, které vydají, tak je šíleným, zcela zničujícím black, death, thrash metalovým rituálem plným zkažené krve. Letošní deska vše jenom potvrzuje. Je rychlá, temná a prokousne vám hrdlo. Bestie je zpět!


Mám při poslechu opravdu pocit, že stojím hluboko v podzemí a kolem hoří ohně. Démoni se usmívají a oběti jsou připraveny. Riffy jsou ostré tak, že u nich odpadává maso od kostí, bicí zase svojí divokostí drtí vše živé v okruhu několika kilometrů. Všemu potom vévodí surový vokál, který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Tohle je hudba ze starých katakomb, válka, vyhlášená samotnému nebi. Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Pokud máte rádi australský metalový přístup k reálné smrti a líbí se vám smečky jako NOCTURNAL GRAVES, DENOUNCEMENT PYRE, INNSMOUTH, DESTROYER 666, BLACK WITCHERY a oceňujete u hudby hlavně živelnost, zvířecí řev a radost z lovu, potom jste zde správně. Z téhle jeskyně, nad kterou je krvavý nápis DESTRUKTOR, vzešla vždy jenom bolest a utrpení. Vše je ohlodané na kost, na samou podstatu starodávného metalu. Nové album "Indomitable" je strhující, po okraj narvané černou energií. Vystřelí vám mozek z hlavy, vytrhne páteř z těla a pohřbí vás tím nejhnusnějším způsobem. Naleznete zde vše potřebné pro dávno zapomenuté obřady. Obraťte všechny kříže směrem dolů a odříkejte obrácenou modlitbu. Zhasněte všechna světla a přidejte volume na svém přehrávači. Tohle je smršť, tsunami, bleskový útok, po kterém zůstává jenom spálená země. Je to zběsilá jízda, od začátku do konce a směr je jasně nastavený. Do záhrobí, do pekla, do temnoty! Jen si dejte pozor, tahle deska vám rozdrásá obličej do krve. Strhne z vás masku, kterou běžně nosíte. Odhalí vaše nejkrutější představy. Blasfemický, divoký, zničující black death thrash metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Válka s nebem znovu začala! 


Asphyx says:

Originally it was just supposed to be a nice evening stroll. But I discovered an old cave. I went inside and then I got lost in the darkness. I should have been warned by the smell of sulphur and the eerie symbols drawn in blood on the wall. The fire hadn't gone out yet, and the bones lying around had something terrifying about them. I felt like I was in my nightmares again, dreams in which an ancient beast would bite my throat. It all came true, became a cruel reality. It was while listening to the new album by Australian demons DESTRUKTOR. 

They date back to 1997. They don't suffer from overproduction, but every album they release is an insane, utterly devastating black, death, thrash metal ritual full of vicious blood. This year's record just confirms it all. It's fast, it's dark and it will bite your throat. The beast is back!


Listening to it, I really feel like I'm standing deep underground with fires burning all around me. The demons are smiling and the victims are ready. The riffs are so sharp that the flesh falls off the bones, the drums crush everything living within a few kilometres with their ferocity. Everything is then dominated by raw vocals, which adds even more believability to the record. This is music from the catacombs of old, a war declared to heaven itself. Satan once again sits on his throne and smiles. If you like the Australian metal approach to real death and you like packs like NOCTURNAL GRAVES, DENOUNCEMENT PYRE, INNSMOUTH, DESTROYER 666, BLACK WITCHERY and you appreciate the elemental, animal roars and the joy of the hunt in music, then you are here right. Only pain and suffering has ever come out of this cave with the bloody sign DESTRUKTOR above it. Everything is gnawed to the bone, to the very essence of ancient metal. The new album "Indomitable" is riveting, packed to the brim with black energy. It will blow your brains out, rip your spine out and bury you in the most vile way. Here you will find everything you need for long forgotten ceremonies. Turn all the crosses upside down and say the reverse prayer. Turn off all the lights and turn up the volume on your player. This is a whirlwind, a tsunami, a lightning strike that leaves nothing but scorched earth. It's a frantic ride, from start to finish, and the direction is clearly set. To the beyond, to hell, to the darkness! Just watch out, this board will rip your face to shreds. It'll rip off the mask you normally wear. It will reveal your cruelest fantasies. A blasphemous, savage, devastating black death thrash metal assault from the deepest underground! The war with heaven has begun again!



Recenze/review - DESTRUKTOR – Opprobrium (2015):


tracklist:
1. Speaking With The Dead
2. Holy Orgy
3. Writhe In Pain
4. Indomitable
5. Better Off Aborted
6. Beyond The Bleakness
7. Reap What You Sow
8. The Path To Lucifer



KNIŽNÍ TIPY - Dcera krále močálů - Karen Dionne (2017)


Dcera krále močálů - Karen Dionne
2017, Slovart (ČR)

Jednou, když byl také podzim a sychravo, tak mě přemluvila dcera k návštěvě supermarketu. A tak jsem se stal na několik hodin takovým tím tátou, co stojí v rohu s taškami a čeká, až se slečna hezky oblékne. Přemýšlel jsem si pro sebe a asi to na mě bylo vidět, protože mi potom navrhla. Hele, tati, když si tak hodnej, co kdybychom šli do kina? Kývnul jsem souhlasně hlavou a směřoval naše kroky k občerstvení. Pojedli jsme něco dobrého a pro mě bylo hrozně hezké, že jí je se mnou dobře. Z malé roztomilé princezny vyrostla šikovná, chytrá a sebevědomá slečna. Na co půjdeme, zeptám se a ona vybere film Kde zpívají raci. Jsem jediný muž v sále, nejdřív čekám nějakou slaďárnu, nakonec vidím snímek, který si hrozně pamatuji.

Střih. Uplyne několik let a já jdu do Levných knih. Nemám brýle a tak omylem vyberu knihu Dcera krále močálů, o které si myslím, že je pokračováním Kde zpívají raci. Není. Byl to omyl. I když na mě celý příběh působil velmi podobně. Také je v něm dívka, která vyrůstá na samotě v krásné přírodě. Jenže Dcera krále močálů je o hodně temnějším příběhem, syrovým a děsivým. Je to přesně takové to psycho, ve kterém se buduje atmosféra pomalu, postupně. Navíc, despotický otec, dívka co vyrůstá v podstatě bez mámy. A tak jsem zase jednou, víceméně náhodou, objevil příběh, který mě hodně zasáhl. Dostal se mi do hlavy. Chodíval jsem po lesích u nás za domem a občas se dostal až k rašeliništi. Nějak jsem si dovedl představit malý domek o samotě. A když jsem potom potkal v mlze samotného, od pohledu divného chlapa, zatrnulo mi. Je to hodně dobře napsaná knížka. Chytla mě a nepustila. Od začátku do konce.

Až knížku dočtete, podívejte se i na film Dcera divočiny. Nemá sice příliš velké hodnocení, ale když si uvědomíte, že dnes všude píší recenze hlavně mladí a děti, tak vás to nemusí trápit. Je dobře natočený a myslím si, že si tím krásně doplníte celkový obraz. Je to hlavně krásná příroda, úplně jiný způsob života, což mě zaujalo. Jasně, podivný otec s pokřivenou povahu, ale také souznění s lesem, s močály. Hlavní hrdinka se naučila přežít. Využije to proti svému vlastnímu otci, kterého pronásleduje. Mě přišly tyto pasáže hodně napínavé. Jinak asi záleží na rozpoložení každého čtenáře. Není to vyloženě thriller, spíš sonda do myšlenek divného člověka. Zase jsem si uvědomil, jak je důležité mít normální a stabilní rodinu. Někoho, o koho se můžete opřít. Hannah tohle nemá. Je na všechno sama a umí si poradit. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je to vlastně hrozně smutná knížka. Pokud jste citlivější, tak vás varuji. 

Pro mě je to první setkání s autorkou. Nechci působit jako nějaký chlápek ze staré školy, ale je fakt, že je napsána přeci jen jinak, než jsem zvyklý. Chvilku mi dělalo problém se sžít s postavami. Tak nějak mi nešlo "přemýšlet jako žena". Když jsem se ale postupně naladil na stejnou vlnu, pak už šlo vše jako po másle. Navíc jsem doporučil knížku i své dceři a manželce a obě byly opravdu nadšené. Ale nebojte, není to jenom čtení pro holky. Zažijete i spoustu dobrodružství. Dokázali byste přežít v divočině? Zkuste si někdy jen tak přespat pod širákem v horách. Budete vnímat zvuky, pachy, probudí se ve vás instinkty, o kterých jste si mysleli, že už je nemáte. Asi jsem si chtěl také zkusit i něco jiného, trošku odlišný styl, než mám normálně rád. Chybu jsem rozhodně neudělal. Ono je v závěru stejně nejdůležitější, jestli se začtu. A to se samozřejmě povedlo, jinak bych knihu do svých tipů nikdy nezařadil.

Sedíme u nedělního oběda. Vždycky si ze sebe děláme legraci. Řeč přijde i na to, jak jsme spolu byli jednou s dcerou v kině. Někdy bychom to mohli zopakovat, řekne mi a já se najednou cítím hrozně dobře. Určitě, budu rád, odpovím a zeptám se, jak se jí líbila Dcera krále močálů. Chvilku o knize diskutujeme a když dojíme, jdu se napít vody. Omylem se srazíme. Omluvím se a ona mi řekne, že je ráda, že mě má. To já taky děvče, to já taky. Mám co dělat, abych se nedojmul. Tak to vidíte, knihy lidi spojují. Doufám, že jsem vám svým dnešním tipem také udělal radost. Děkuji moc za pozornost, mějte se co nejlépe a přeji vám dobré světlo. Tak zase za týden. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dcera krále močálů je okouzlujícím napínavým psychologickým thrillerem, příběhem ženy, která musí riskovat vše, aby pronásledovala nebezpečného muže, který jí ničil minulost a nyní hrozí, že ukradne i její budoucnost. Tím mužem je naneštěstí její otec… Když neslavně známý únosce dětí Král močálů uteče z přísně střeženého vězení uprostřed Michiganské divočiny, je si Helena Pelletierová jistá, že je schopná ho se svými loveckými a stopařskými schopnostmi chytit. Vždyť znalostmi rozlehlých močálů se Králi nemůže nikdo vyrovnat - kromě Heleny, jeho vlastní dcery. Postupně zjišťuje, že útěk z vězení byl jen první krok v otcově promyšleném plánu. Jeho cílem je totiž unést ji i její dvě malé dcerky. V této hře o přežití musí Helena využít vše, co se od otce jako dítě naučila.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 17. října 2024

Recenze/review - DEIVOS - Apophenia (2024)


DEIVOS - Apophenia
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Zavřený hluboko v podzemí, jsem pročítal starodávné spisy. Psalo se v nich o přírodních zkázách, o tom, že se brzy stane člověk člověku vlkem. O synech, co zabijí svoje otce, o démonech, kteří vstoupí na zem, aby nás zničili. Vše bylo zaznamenáno s přesností a pečlivostí. Tajemné symboly, poskládané do neřešitelných rovnic. Vzorce, kterým můžete buď věřit a nebo je nenávidět. Dostaly se mi do hlavy, hluboko do podvědomí, stejně jako nová deska polských maniaků DEIVOS.

Tahle smečka, která datuje svůj vznik do roku 1997, na mě vždy působila jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. I letos dostanete technický death metal té nejvyšší kvality. "Apophenia" je univerzální lidská tendence vidět vzory v náhodných datech. Myslím si, že v současné době se jedná o velmi aktuální téma. Nemocných přibývá.


Jakoby ke mě DEIVOS promlouvali z temnoty, z jiné dimenze. Jejich death metal je sice postavený na klasických, tradičních motivech (SUFFOCATION, MORBID ANGEL, DECAPITATED, CRYPTOPSY, MONSTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY), ale přidávány jsou navíc zajímavé a neotřelé prvky. Poláci mají svůj k dokonalosti vybroušený rukopis, výraz a rozhodně si je s jinými nespletete. Riffy se valí kupředu jako lavina za kostí, bicí drtí vše živé v okruhu několika kilometrů a vokál je mocný, jako řev bestie. Celou nahrávkou se potom prolíná krvavá, neklidná linka. Skladby jsou vystavěny velmi pečlivě, vše působí propracovaně. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Zároveň si kapela zachovává živočišnost a schopnost zabíjet. Technické prvky jsou aplikovány s rozvahou, rozumně, rozhodně se nejedná o dnes tak častá preludia bez duše. Naopak, všechno zde hoří, mokvá, máte chuť mlátit kladivem do zdi. "Apophenia" se mi zadřelo pod kůži i do hlavy. Najednou jsem hledal tajné vzorce v místech, ve kterých neexistují. Masivní zvuk vás rozseká, opravdu se povedl (Mixed and mastered by Tomek Zalewski at Zed Studio) a o obalu netřeba snad ani hovořit. Mariusz Lewandowski je dlouhé roky mým oblíbeným autorem a jeho práce hovoří sama za sebe. Nezbývá, než se zavřít do své kobky a poslouchat tuhle desku pořádně nahlas. Tajemné symboly, poskládané do neřešitelných rovnic. Vzorce, kterým můžete buď věřit a nebo je nenávidět. Schizofrenie ve svém ranném stádiu. Temný a chladný, devastující, perfektně seřízený technický death metalový stroj na zabíjení! Děsivé iluze vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

Locked deep underground, I read ancient writings. They spoke of the ravages of nature, of man soon becoming man's wolf. Sons killing their fathers, demons coming to earth to destroy us. Everything was recorded with precision and care. Mysterious symbols, put together in unsolvable equations. Patterns you can either believe or hate. They got into my head, deep into my subconscious, just like the new record by Polish maniacs DEIVOS.

This pack, which dates back to 1997, has always struck me as a perfectly tuned killing machine. Also this year you get technical death metal of the highest quality. "Apophenia" is the universal human tendency to see patterns in random dates. I think this is a very timely topic at the moment. There are more and more sick people.


It was as if DEIVOS were speaking to me from the darkness, from another dimension. Although their death metal is based on classic, traditional motifs (SUFFOCATION, MORBID ANGEL, DECAPITATED, CRYPTOPSY, MONSTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY), interesting and novel elements are added. The Poles have their handwriting and expression polished to perfection and you definitely won't confuse them with others. The riffs roll forward like an avalanche behind the bones, the drums crush everything alive within a radius of a few kilometers and the vocals are powerful, like the roar of a beast. A bloody, restless line then weaves its way through the entire record. The songs are built very carefully, everything feels sophisticated. Nothing is missing or missing anywhere. At the same time, the band retains its animalism and ability to kill. The technical elements are applied judiciously, sensibly, and they are definitely not the soulless preludes so common today. On the contrary, everything here is burning, wet, you feel like hitting the wall with a hammer. "Apophenia" got under my skin and into my head. Suddenly I was looking for secret patterns in places where they don't exist. The massive sound will shred you, it's really done well (Mixed and mastered by Tomek Zalewski at Zed Studio) and the cover artwork needs no mention. Mariusz Lewandowski has been a favourite of mine for many years and his work speaks for itself. There is nothing to do but to shut yourself in your dungeon and listen to this album really loud. Mysterious symbols, put together in unsolvable equations. Patterns you can either believe or hate. Schizophrenia in its early stages. Dark and cold, devastating, perfectly tuned technical death metal killing machine! Terrifying illusions of your own thoughts!




about DEIVOS on DEADLY STORM ZINE:



--TRACKLISTING--
1. Feretory
2. My Sacrifice
3. Sermon of Hypocrisy
4. De Materia Turpi
5. Revelations
6. The Great Day of His Wrath
7. Apophenia
8. Maelstrom of Decay
9. Persecutor

--LINEUP--
Hubert Banach –vocals
Tomasz Kołcon – guitars
Piotr Bajus – guitars; backing vocals
Krzysztof Saran – drums
Kamil Stadnicki – bass



Recenze/review - KIRA - Lucifer's Inferno (2024)


KIRA - Lucifer's Inferno
CD 2024, Unfathomable Veil Records

for english please scroll down

Zavřel jsem za sebou těžké, rezavé dveře. Už jsem se nemohl dívat na dnešní divný svět, plný zla a nenávisti. Vchod do podzemí jsem našel již kdysi dávno, na konci osmdesátých let minulého století. Byly to právě staré black death metalové kapely, které mi ukázaly směr. Dolů po dlouhých schodech. Do podzemí, do katakomb, mezi stíny. Za řeku Styx. O polských démonech, kteří si říkají KIRA, jsem dosud nevěděl. Zaujal mě obal i několik ukázek, které ke mě přitekly jako krev z čerstvé rány.

A tak jsem si zase jednou sedl ve svém pokoji, zhasl všechna světla a nechal se unášet na špinavých vlnách beznaděje. Ihned mě zaujal masivní a špinavý zvuk, který krásně koresponduje s černobílým obalem. Je to ale hlavně hudba, která mě ihned přenesla do záhrobí. Kombinace syrového, prašivého death metal a black metalových melodií plných chladu, dělá velmi dobře mé prokleté duši. Myslím si, že ani vám by tahle deska neměla uniknout. 


V kapele působí samí zkušení muzikanti. Namátkou zmiňme jména jako NOMAD, ETHELYN, DEATHSTORM, SKULLTHRONE, REPOSSESSION. Pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zazní odkazy jak na staré death metalové maniaky (GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED), tak i black metal ze Švédska a Norska, ale třeba i na BATHORY a napadají mě i SAMAEL. Osobně mě ale nejvíc zaujalo, že kapela má vlastní rukopis, výraz. Základem jsou sice již známé postupy, ale KIRA je nadále rozvíjejí a kombinují velmi zajímavým způsobem. Jako bych se opravdu toulal někdy hluboko v podzemí, nasával hnilobně mrtvolnou atmosféru, setkával se s přízraky. Pro mě osobně je atmosféra vždy velmi důležitá. A Poláci nejen, že umí perfektně hrát, ale navíc mají spoustu zajímavých nápadů, které se jim povedlo do hudby promítnout. Některé motivy jsou děsivé, chladné a mocné, jiné zase zdrcující. Výsledný koktejl bude myslím chutnat každému, kdo má podobný styl rád. Procházím se mlhavými močály, sleduji tváře utopenců. Je nakonec jedno, kým  jsme byli. Ve smrti jsme si všichni rovni. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějako emoce, dostat se mi do krve, zničit mě, spálit, abych nakonec zase vstal a narval si album znovu do hlavy. "Lucifer's Inferno" je velmi dobře napsaným materiálem, který by mohli ocenit všichni opravdoví fanoušci smrti i pohřbů do země. Je opravdové, ryzí, zajímavé. Navíc smrdí sírou. Zavřel jsem za sebou těžké, rezavé dveře. Už jsem se nemohl dívat na dnešní divný svět, plný zla a nenávisti. Do podzemí, do katakomb, mezi stíny. Za řeku Styx. Temný, chladný black death metalový obřad, který vás přenese do země nekonečných stínů! Chlad, který se vám dostane až do morku kostí! 


Asphyx says:

I closed the heavy, rusty door behind me. I could no longer look at today's strange world, full of evil and hatred. I found the entrance to the underground a long time ago, in the late 1980s. It was the old black death metal bands that pointed me in the right direction. Down the long stairs. Underground, in the catacombs, among the shadows. Beyond the River Styx. I didn't know about the Polish demons who call themselves KIRA. I was intrigued by the cover and a few excerpts that came to me like blood from a fresh wound.

And so I sat in my room once more, turned off all the lights and let myself drift on the dirty waves of despair. Immediately I was drawn to the massive and dirty sound that corresponded beautifully with the black and white cover art. But it's mostly the music that immediately transported me to the afterlife. The combination of raw, dusty death metal and black metal melodies full of coldness does my damned soul a lot of good. I think you shouldn't miss this album either. 


The band consists of all experienced musicians. NOMAD, ETHELYN, DEATHSTORM, SKULLTHRONE, REPOSSESSION to name a few. The gentlemen know very well what and how they want to play. There will be references to old death metal maniacs (GRAVE, DISMEMBER, ENTOMBED), as well as black metal from Sweden and Norway, but also BATHORY and I can think of SAMAEL. Personally, I was most impressed by the fact that the band has its own signature, expression. The basis is already known methods, but KIRA continue to develop and combine them in a very interesting way. It's like I really wandered somewhere deep underground, soaking up the rotten dead atmosphere, meeting ghosts. For me personally, atmosphere is always very important. And the Poles not only know how to play perfectly, but also have a lot of interesting ideas that they managed to translate into music. Some themes are scary, cold and powerful, others are overwhelming. I think the resulting cocktail will appeal to anyone who likes this style. I walk through the misty swamps, watching the faces of the drowned. In the end, it doesn't matter who we were. We are all equal in death. I love it when a band can stir up some emotion in me, get into my blood, destroy me, burn me, only to eventually get back up and shove the album into my head again. "Lucifer's Inferno" is very well written material that all true fans of death and burial in the ground could appreciate. It's real, pure, interesting. Plus, it reeks of brimstone. I closed the heavy, rusty door behind me. I could no longer look at today's strange world, full of evil and hatred. Underground, in the catacombs, among the shadows. Beyond the River Styx. A dark, cold black death metal ritual that will transport you to the land of endless shadows! A chill that will get to your bones!


Tracklist:
01. From Celestial Grace To Fiery Abyss 
02. Infernal Enthronement 
03. Burning Eternity 
04. Rites Of Damnation 
05. Wrath Of The Fallen 
06. Serpent's Dance 
07. Eclipse Of Divine Light 
08. The Reign Of Fire

středa 16. října 2024

Recenze/review - FERAL - To Usurp The Thrones (2024)


FERAL - To Usurp The Thrones
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nemám žádnou rakev a o pohřbu nemohla být ani řeč. Dokonce mě nezakopali ani na hřbitově, ale kousek za zdí. Možná mě brzy vyhrabe divoká zvěř, možná mě sežerou červy. Byl jsem považován za prokletého již během svého života a zůstalo mi to i po smrti. Jako bych měl na čele vypálený cejch. Ten, který uctívá death metal, ten který tráví svůj čas v temnotě. Je to pravda, to vám podepíšu vlastní krví. Kapely jako jsou švédští pohrobci FERAL budu poslouchat a je úplně jedno, jestli jsem živý a nebo dávno mrtvý.

Cestu těchto maniaků sleduji od jejich úplných počátků. Mám doma ve sbírce všechna jejich alba a to letošní si určitě také pořídím. Vždycky se mi totiž líbilo, jak je kapela opravdová, ortodoxní, jak dokáže polámat kosti tlakem, jak se mnou vždycky vytře podlahu. I tentokrát je to nekompromisní, ledový vítr ze severu, který probouzí i nemrtvé. 


Základem je jako vždy masakr ve stylu třeba takových INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, GRAVE, DISMEMBER, REVOLTING, UNLEASHED, přimíchávány jsou potom i vlivy AUTOPSY. Výsledný koktejl je, ostatně jako vždy, nejen velmi chutný, ale také pořádně jedovatý. Zvuk je masivní, surový, melodie ostré a jasně čitelné, vokál rezavý jako hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve. Poslouchám nové album "To Usurp The Thrones" už nějakou dobu a nemůžu jej vyhnat z hlavy. Připomíná mi doby, kdy tenhle styl začínal. Je nahrané velmi upřímně, věřím kapele každou notu, každý riff, úder bicích. Pokud jako já trávíte svůj volný čas od devadesátých let minulého století ve starých katakombách, v hudebních archívech, v kobkách, ve kterých jsou pochováni padlí kněží, mezi zombie, které čekají na kus čerstvého masa, tak neváhejte ani chvilku. Neznám nic lepšího, než dobře vychlazené pivo, čerstvě otevřenou rakev a márnici, ve které je náležitě mrtvo. Je mi vlastně jedno, co dneska poslouchá celý svět, jsem spokojený ve své hrobce. Nad vchodem je nápis FERAL a mě nezbývá, než vám novou nahrávku doporučit. Mnohé napoví i motiv na obalu, pod kterým je podepsán skvělý rumunský umělec Costin Chioreanu, jehož práce je dnes již jasným poznávacím znamením kapely. Nemám žádnou rakev a o pohřbu nemohla být ani řeč. Dokonce mě nezakopali ani na hřbitově, ale kousek za zdí. Možná mě brzy vyhrabe divoká zvěř, možná mě sežerou červy. Byl jsem považován za prokletého již během svého života a zůstalo mi to i po smrti. Je to tak správně! Starodávný, devastující death metal ze severu, který vám poláme všechny kosti v těle a pohřbí vás zaživa! Márnice je připravena! 


Asphyx says:

I have no coffin and no funeral was out of the question. They didn't even bury me in the cemetery, but just outside the wall. Maybe the wild animals will dig me up soon, maybe the worms will eat me. I was considered cursed during my lifetime, and it remained with me after my death. It's like I have a brand burned into my forehead. One who worships death metal, one who spends his time in the dark. It's true, I'll sign it in my own blood. Bands like the Swedish gravediggers FERAL I will listen to, and it doesn't matter if I'm alive or long dead.

I've been following the journey of these maniacs since their very beginning. I have all of their albums in my collection at home and I will definitely get this year's album as well. I've always liked how real and orthodox the band is, how they can break bones with pressure, how they always wipe the floor with me. This time it's uncompromising, an icy wind from the north that wakes up even the undead. 


The basis is as always a massacre in the style of such INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, GRAVE, DISMEMBER, REVOLTING, UNLEASHED, and then AUTOPSY influences are mixed in. The resulting cocktail is, as always, not only very tasty, but also really poisonous. The sound is massive, raw, the melodies sharp and clear, the vocals rusty like nails that will one day be hammered into your coffin. I've been listening to the new album "To Usurp The Thrones" for a while now and I can't get it out of my head. It reminds me of when this style first started. It's recorded very honestly, I trust the band with every note, every riff, every drum beat. If, like me, you've been spending your free time since the 1990s in old catacombs, in music archives, in dungeons where fallen priests are buried, among zombies waiting for a piece of fresh meat, don't hesitate a moment. I know nothing better than a well-conditioned beer, a freshly opened coffin and a morgue that's properly dead. I don't really care what the world listens to today, I'm happy in my tomb. The sign above the entrance reads FERAL and I have no choice but to recommend the new record to you. The motif on the cover, signed by the great Romanian artist Costin Chioreanu, whose work is now a clear trademark of the band, suggests a lot. I have no coffin and there was no question of a funeral. They didn't even bury me in the cemetery, but just outside the wall. Maybe the wildlife will dig me up soon, maybe the worms will eat me. I was considered cursed during my lifetime, and it remained with me after my death. That's right! Ancient, devastating death metal from the north that will break every bone in your body and bury you alive! The morgue is ready!



about FERAL on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - FERAL – Where Dead Dreams Dwell (2015)




Track Listing -
1. To Drain the World of Light
2. Vile Malediction
3. Deformed Mentality
4. Bound to the Dead
5. The Devouring Storm
6. Spirits Without Rest
7. Decimated
8. Phantoms of Antiquity
9. Soaked in Blood
10. Into the Ashes of History
11. Stripped of Flesh

Line up -
David Nilsson - Vocals
Viktor Klingstedt - Bass
Markus Lindahl - Guitar
Sebastian Lejon - Guitar
Roger Markström - Drums

Artwork by Costin Chioreanu (Grave)


Recenze/review - COSMIC PUTREFACTION - Emerald Fires Atop the Farewell Mountains (2024)


COSMIC PUTREFACTION - Emerald Fires Atop the Farewell Mountains
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Bylo zajímavé a zároveň děsivé, jak se měnila tvoje tvář. Kdysi krásné rysy dostávaly podobu zlého šklebu. Nakažena nenávistí si nasávala pach smrti všude, kde to jenom šlo. Četla si starodávné spisy o záhrobních rituálech, trávila si svůj čas na pohřbech. Sledovala si jenom horory, až si nakonec byla doslova nasáklá zkaženou krví. Jednoho krásného dne si ke mě přišla a konečně si mi probodla srdce. Teď tu ležím a poslouchám nové album italských COSMIC PUTREFACTION.

Odkud vlastně přichází zlo? Z našeho podvědomí? Z vesmíru? Nebo opravdu existují démoni, kteří nás proklejí? Podobné otázky mě při společných setkáních s albem "Emerald Fires Atop the Farewell Mountains" napadají. Není divu, atmosféra celé nahrávky je velmi temná, zákeřná, mocná a zničující. Ihned se mi dostala do hlavy a rozdrásala moji fantazii. 


Jako bych nastavoval zrcadlo lidem, kteří jsou zlí ze své podstaty. Jakoby se do hudby opravdu otiskly krvavé šmouhy, které zůstávají po děsivých vraždách, jakoby se nad močálem vznášel zápach rozkládajících se těl. Těch obrazů, které mi naskakují v hlavě, je opravdu velké množství. Je to důkaz, že mě nová deska nenechává v klidu, že je velmi dobře napsaná. Je pochmurná, neklidná, divoká. Připomíná mi dlouho neléčený vřed, ve kterém tepe hnis, který proříznete a veškerá špína vyteče ven. Riffy jsou ostré, melodie návykové a vokál morbidně vznešený. Pod vším je, jak je všeobecně známo, podepsán jediný člověk - Gabriele Gramaglia. Pouze studiové bicí nahrál Giulio Galati. Co se týká zvuku, tak je také dílem autora hudby. Líbí se mi, že je surový, ale zároveň dobře čitelný. O obal se postaral Khaos Diktator a je prostou pravdou, že mě tenhle motiv něčím přitahuje. Je záhadný a určitě také jitří představivost. Pokud jde o to, jakým kapelám lze tvorbu tohoto maniaka přirovnat, tak mě napadají třeba MINTHRAS, ULCERATE, DEMILICH, TIMEGHOUL, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION. Má slova ale berte, ostatně jako vždy, s nadsázkou, COSMIC PUTREFACTION mají rozhodně svůj vlastní výraz a ksicht i rukopis. Tohle album nejlépe vynikne ve chvílích, kdy se pomalu stmívá, v hodině, kdy vyrážejí šelmy na lov. Ve skladbách je něco magického, zvláštního a neotřelého, co mě nutí se neustále vracet. Gabriele Gramaglia odvedl skvělou práci po všech stránkách a rozhodně jeho novou nahrávku doporučuji všem tmářům, démonům i prokletým. Hoří totiž jasným plamenem! Temné a chladné, spalující death metalové album, které nastavuje zrcadlo děsivým myšlenkám! Nahlédnete na druhou stranu, do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

It was both interesting and frightening how your face changed. The once beautiful features were taking on an evil grin. Infected with hatred, you sucked in the smell of death wherever you could. She read ancient writings about death rituals, spent her time at funerals. She watched nothing but horror movies until finally she was literally soaked in tainted blood. One fine day, you came to me and finally stabbed your heart out. Now I'm lying here listening to the new album from Italy's COSMIC PUTREFACTION.

Where does evil come from? From our subconscious? From the universe? Or are there really demons that curse us? Similar questions come to my mind during our encounters with the album "Emerald Fires Atop the Farewell Mountains". No wonder, the atmosphere of the whole record is very dark, insidious, powerful and devastating. It immediately got into my head and shattered my imagination.


It's like I'm holding up a mirror to people who are inherently evil. It's as if the bloodstains left by horrific murders are really imprinted on the music, as if the smell of decomposing bodies hovers over the swamp. The images that pop into my head are many. It's a testament to the new record that it doesn't leave me in peace, that it's very well written. It's bleak, restless, wild. It reminds me of a long-untreated ulcer, in which pus flows, which you cut through and all the dirt flows out. The riffs are sharp, the melodies addictive and the vocals morbidly sublime. Underneath it all, as is widely known, is one man - Gabriele Gramaglia. Only the studio drums were recorded by Giulio Galati. As for the sound, it is also the work of the composer. I like the fact that it is raw, but at the same time it's easy to hear. The cover artwork was done by Khaos Dictator, and it's a simple truth that I'm attracted to this motif in some way. It's mysterious and it certainly sparks the imagination as well. When it comes to what bands this maniac's work can be compared to, I can think of MINTHRAS, ULCERATE, DEMILICH, TIMEGHOUL, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION. But take my words, as always, with exaggeration, COSMIC PUTREFACTION definitely have their own expression, face and handwriting. This album stands out best when it is slowly getting dark, the hour when the beasts go hunting. There's something magical, strange and novel in the songs that keeps me coming back. Gabriele Gramaglia has done a great job in all aspects and I definitely recommend his new recording to all darkies, demons and the damned. It burns with a bright flame! A dark and cold, scorching death metal album that sets a mirror to scary thoughts! You will see the other side, the land of endless shadows!


Recenze/review - COSMIC PUTREFACTION - Crepuscular Dirge for the Blessed Ones (2022): https://www.deadlystormzine.com/2022/11/recenzereview-cosmic-putrefaction.html


Tracklist:
01. (Entering The Vortex Temporum) - Pre-Mortem Phosphenes 
02. I Should Greet The Inexorable Darkness 
03. Eudaemonist Withdrawal 
04. Hallways Engraved In Aether 
05. Swirling Madness, Supernal Ordeal 
06. (Exiting The Vortex Temporum) - The Clearing Path 
07. Emerald Fires Atop The Farewell Mountains

Gabriele Gramaglia: guitars, bass, synths, soundscapes. vocals.
Giulio Galati: session drums.
Giorgio Trombino: additional clean vocals.
Recording, mixing, and production by Gabriele Gramaglia at Crepuscular Sound Studio.
Mastering by Simón Da Silva at the Empty Hall.
Artwork by Khaos Diktator.
Design by Chimere Noire.

úterý 15. října 2024

Recenze/review - GRACE DISGRACED - Revoltality (2024)


GRACE DISGRACED - Revoltality
CD 2024, Soundage Productions

for english please scroll down

Nicota. Prázdno. Počátek i konec, které se spojí v kruhu. Zrození a smrt. Jsme jen zrnka písku ve vesmíru. Žijeme v temnotě a snažíme se zachránit zbytky světla. Číslo v davu. Spočinutí. Někdy bývá zvláštní, jak na mě hudba působí. Kupříkladu nové album mých oblíbených GRACE DISGRACED má v popisku novinky právě slova o nicotě. Ihned jsem si vzpomněl na staré autory sci-fi knížek. Na jejich apokalyptické vize, ke kterým se postupně jako lidstvo dostáváme. Někdy pro mě bývá velmi inspirující opustit náš současný podivný svět a nechat se unášet na vlnách extrémních melodií.

Na téhle smečce mě vždy fascinovala hravost a schopnost napsat zajímavé a neotřelé melodie. Vždycky si sednu, zhasnu světla, oprostím se od všeho nedůležitého a jenom poslouchám muziku. Kapela se vrátila po čtyřech letech, aby opět rozdrásala moji mysl do krve. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou.


Základem je opět klasický death metal, velmi volné pokračování slavných DEATH. Přidávány jsou potom různé technické a progresivní prvky. Kapela má již dlouhé roky svůj jasný rukopis, hraje si s melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Někdy jsou zemití, suroví a nekompromisní, jindy zase vznešení a majestátní. Fantazii se meze nekladou, ale zároveň drží nové album "Revoltality" pohromadě, je kompaktní. Opravdu doporučuji poslouchat v celku, jednotlivé pasáže na sebe totiž navazují, mají svůj jasný směr a účel. Navíc dostanete masivní a dobře čitelný zvuk (Arkadiy Navaho - recording, mastering, mixing) a obal, evokující naši temnou budoucnost (Aleksey "Erothanatoguru" Virus). Zajímavá je ještě jedna věc. Jakýsi neklid, chlad, temnota, melancholie, které z nahrávky slyším. Ostré riffy, ale i melodie, které se vám zadřou do hlavy, do podvědomí. Typický a ještě víc propracovaný a zajímavý hlas Poliny Berezko je nadále jasným rozpoznávacím znamením téhle smečky a dodává celému albu na ještě větší uvěřitelnosti. Ano, sešli se tu opět muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Povedlo se jim promítnout vlastní vize a talent do hudby, která je neklidná, zajímavá a rád se k ní vracím. Má v sobě takovou tu těžko definovatelnou černou a chladnou náladu, heavy efekt, chvěni chcete-li. Jsem už starý pes a hodně si vybírám, co si pořídím do své soukromé sbírky. GRACE DISGRACED jsou pro mě opět jistotou, povinností a pevným záchytným bodem ve vesmíru. Neznám nic lepšího, než chodit ulicemi, sledovat zachmuřené tváře lidí beze jména a poslouchat "Revoltality". Nicota. Prázdno. Počátek i konec, které se spojí v kruhu. Zrození a smrt. Jsme jen zrnka písku ve vesmíru. Žijeme v temnotě a snažíme se zachránit zbytky světla. Číslo v davu. Spočinutí. K dokonalosti vybroušený technický death metal, který vás přenese do jiných sfér! Temný, vznešený opus! Nicota a chlad vesmíru!


Asphyx says:

Nothingness. Empty. A beginning and an end that come together in a circle. Birth and death. We are but grains of sand in the universe. We live in darkness, trying to save the remnants of light. A number in the crowd. The twisted. Sometimes it's strange how music affects me. For example, the new album by my favourites GRACE DISGRACED has the words about nothingness in the new album's description. I immediately thought of the old science fiction authors. Their apocalyptic visions that we as humanity are gradually reaching. Sometimes I find it very inspiring to leave our current strange world and let myself drift on the waves of extreme melodies.

What has always fascinated me about this pack is their playfulness and ability to write interesting and novel melodies. I always sit down, turn off the lights, let go of everything unimportant and just listen to the music. The band returned after four years to once again tear my mind to shreds. I should add right away that they are doing a great job.


The basis is again classic death metal, a very loose continuation of the famous DEATH. Various technical and progressive elements are added. The band has had a clear signature for many years, playing with melodies like a beast with its prey. Sometimes they are earthy, raw and uncompromising, sometimes they are sublime and majestic. There are no limits to the imagination, but at the same time the new album "Revoltality" holds together, it is compact. I really recommend listening to it as a whole, because the individual passages build on each other and have a clear direction and purpose. Moreover, you get a massive and clear sound (Arkadiy Navaho - recording, mastering, mixing) and a cover that evokes our dark future (Aleksey "Erothanatoguru" Virus). One more interesting thing. A kind of restlessness, coldness, darkness, melancholy that I hear from the recording. Sharp riffs, but also melodies that get stuck in your head, in your subconscious. The typical and even more sophisticated and interesting voice of Polina Berezko continues to be a clear identifying mark of this pack and adds even more believability to the whole album. Yes, musicians who know exactly what they want to play and how they want to play it have come together again. They've managed to project their own vision and talent into music that is restless, interesting and a joy to return to. It has that hard to define black and cold mood, a heavy effect, a shiver if you will. I'm an old dog and I'm very selective about what I get for my private collection. GRACE DISGRACED are once again a certainty, an obligation and a solid clue in the universe for me. I know nothing better than walking the streets, watching the grim faces of nameless people and listening to "Revoltality". Nothingness. Emptiness. A beginning and an end that come together in a circle. Birth and death. We are but grains of sand in the universe. We live in darkness, trying to save the remnants of light. A number in the crowd. The twisted. Technical death metal polished to perfection, which will transport you to other realms! A dark, sublime opus! The nothingness and coldness of the universe!




tracklist:
01. When The Damned Unite
02. The Hope
03. 22 Bloody March
04. The Culture Of Pain
05. Thought Of Pure Revolt
06. Inventing The Unkill
07. Time Of True Heroes

Recenze/review - ROTTEN COFFIN - Chapters of Transmutation (2024)


ROTTEN COFFIN - Chapters of Transmutation
CD 2024, Escaravelho Records

for english please scroll down

Začalo to před několika lety. Budil ses uprostřed noci, řval si bolestí. Jako bys hořel a zároveň ti byla zima. Bál ses světla a vyhledával stín. Říkali o tobě, že jsi nemocný, ale nebyla to tak úplně pravda. Měl si děsivé sny, o kterých si nevěděl, jestli jsou krutou realitou. Byli v nich mrtví lidé, kteří se stávali postupně monstry. Stejně jako ty, který si začal toužit po čerstvé krvi. Znovu se setmělo a vyrazil si ven. Přeměna byla zahájena.

Brutalita, šílenství, masakr, které se vám dostanou do hlavy, rozsekají vás na malé kousky, rozemelou na prach. Přesně takové pocity mám i při poslechu nového EP portugalských death metalistů ROTTEN COFFIN. Ti přicházejí po dvou letech s novým materiálem, který vás přikove na zeď. Smrt je zase jednou blízko a čeká možná i na vás. 


Novinka je velmi poctivým, dobře zahraným materiálem. Pro mě je vždy důležité, abych kapelám jejich morbidní práci věřil a ROTEN COFFIN jsou hodně přesvědčiví. Ostré riffy jsou kombinovány se zničujícími bicími a chorobným vokálem. Krev teče proudem a najednou stojíte ve starém sklepě, ve kterém jsou již několik let mučeni a znásilňováni další a další lidé. Už jste někdy byli na podobných místech? Zlo je v nich otištěno do zdí a působí na mě úplně stejným dojmem jako EP "Chapters of Transmutation". Pitvají se zde ještě živá těla, odsekává se maso od kostí a vše se to děje v rytmu téhle nahrávky. Pochválit musím devastující zvuk (Dmitry Fury - mixing, mastering) i povedený stylový obal (Stan Ivan). Po formální stránce je opravdu vše v nejlepším pořádku. Songy odsýpají jako lavina z kostí, špíny a kamení. Portugalci neznají slitování a dělají to opět ve stylu třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, SUFFOCATION. Nezbývá mi, než postupně přidávat hlasitost, až na samou hranici snesitelnosti. Je prostým faktem, že se mi nová deska zadřela pod kůži, zničila mě, spálila, abych pak znovu povstal, silnější než kdy dřív. Ano, album má v sobě velké množství destruktivní energie. Nezbývá mi, než se nechat zavřít do sklepa a čekat, že ke mě přijde monstrum z úvodu dnešního článku. Opravdu se cítím při poslechu jako v nějakém děsivém, krvavém hororu. Začalo to před několika lety. Budil jsem se uprostřed noci, řval bolestí. Jako bych hořel a zároveň mi byla zima. Bál jsem se světla a vyhledával stín. Morbidní, surový death metal, ostrý jako čepel katovy sekery! Masakr na starých jatkách! 


Asphyx says:

It started a few years ago. You'd wake up in the middle of the night, screaming in pain. Like you were on fire and cold at the same time. You were afraid of the light and sought the shadows. They said you were sick, but it wasn't exactly true. You had terrifying dreams that you didn't know were a cruel reality. They were of dead people who were gradually becoming monsters. Just like you, who began to crave fresh blood. It was getting dark again, and you ventured out. The transformation had begun.

The brutality, the madness, the carnage that would get into your head, chop you into little pieces, grind you into dust. That's exactly the feeling I get when listening to the new EP of Portuguese death metallers ROTTEN COFFIN. They come after two years with new material that will nail you to the wall. Death is once again near and waiting for you. 


The novelty is very honest, well played material. It's always important for me to give bands credit for their morbid work, and ROTEN COFFIN are very convincing. Sharp riffs are combined with devastating drums and sick vocals. Blood is flowing and suddenly you are standing in an old basement where more and more people have been tortured and raped for years. Have you ever been to a place like this before? The evil is imprinted in the walls and it gives me the same impression as the EP "Chapters of Transmutation". There are still living bodies being dissected, flesh being chopped from bones and it's all happening to the beat of this record. I have to praise the devastating sound (Dmitry Fury - mixing, mastering) and the hilarious cover art (Stan Ivan). Formally, everything is really at its best. The songs are like an avalanche of bones, dirt and stones. The Portuguese know no mercy and do it again in the style of such bands as CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, SUFFOCATION. I have no choice but to gradually turn up the volume, to the very limit of bearability. It is a simple fact that the new album got under my skin, destroyed me, burned me, only to rise again, stronger than ever. Yes, the album has a lot of destructive energy in it. I have no choice but to lock myself in the basement and wait for the monster from the opening of today's article to come to me. I really do feel like I'm in some kind of horrifying, gory horror movie when I listen to it. It started a few years ago. I used to wake up in the middle of the night, screaming in pain. It was like I was on fire and cold at the same time. I was scared of the light and sought the shadows. Morbid, raw death metal, sharp as the blade of an executioner's axe! Massacre in an old slaughterhouse!


Recenze/review - ROTTEN COFFIN - The Agony in Slumber (2022):


Tracklist:
01. Intro 
02. Chapter 1: Darkness, Tears and Self-Destruction 
03. Chapter 2: Purification Through Suffering 
04. Chapter 3: Frozen Spirit 
05. Outro

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine