DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 8. října 2024

Recenze/review - KEITZER - Pandemonium Humanitas (2024)


KEITZER - Pandemonium Humanitas
CD 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Zahnívající vzduch, jedovatá voda, zvýšený počet sebevražd. Na jedné straně bohatství a šílený konzum, na druhé hladomor. Planeta se otáčí stále stejným směrem a lidé se za celou svoji historii příliš nezměnili. Falešní proroci varují před apokalypsou a v mořích se dusí ryby. Pracuješ od rána do noci a pomalu pochoduješ na smrt. Straší tě jadernými raketami a každý den sdílíš své úsměvy na sociálních sítích. Nezbývá, než shořet v pekle a poslouchat u toho nějakou hudbu, která dokáže očistit tvé pochmurné myšlenky.

Dnes je to vcelku jednoduché. Opět volím nové album německých death grind maniaků KEITZER. Zazní i prvky black metalu a výsledný koktejl je stejně jedovatý, jako řeka, která protéká vaším městem. Němci se vrátili po pěti letech a jsou ještě silnější, než dříve. Stačí přidat hlasitost. 


Procházím po spálené zemi, v místech, kde kdysi byly krásné lesy. Už neslyším zpěv ptáků, už se nemůžu napít z potoka. Našlapuji opatrně a nasávám pach síry, vznášející se všude kolem. Užívám si každý tón, každou notu. Je znát, že kapela opravdu pevně věří tomu, co a jak chce hrát. Výsledná energie a tlak jsou doslova strhující a nakažlivé. Jakoby pánové nahrávali hluboko v podzemí. Volnou inspirací jim byly kapely jako TERRORIZER, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, CELTIC FROST, BOLT THROWER, BENEDICTION, NASUM, NILE, KRISIUN. Zkrátka a dobře, jedná se o syrový a uvěřitelný nářez, o hudbu, která vás rozseká na kusy. Základem je masivní a zdrcující zvuk (Jörg Uken - recording, mixing, mastering), který se vám dostane pod kůži. Velmi povedený je i obal od mistra Paola Ricardiho, Je na něm hořící město a musím říct, se opět jedná o motiv, který rozhodně stojí za pozornost. KEITZER jsou jako rozjetý buldozer, který se nedá zastavit, jako lavina z kostí a kamení, jako tsunami, po které zůstává jenom spoušť. Možná to nebude dlouho trvat a všechno kolem sebe zničíme. Včetně našeho prokletého druhu. Než se tak ale stane, budu nadále album "Pandemonium Humanitas" poslouchat. Neutuším, jestli nás zničí plameny nebo voda nebo se rozpadneme v prach, ale pokud přežiju, tak budu šířit slávu téhle smečky i nadále. Jedná se totiž o kapelu, na kterou je spolehnutí. Jejich diskografie má slova jenom potvrzuje. Zahnívající vzduch, jedovatá voda, zvýšený počet sebevražd. Na jedné straně bohatství a šílený konzum, na druhé hladomor. Planeta se otáčí stále stejným směrem a lidé se za celou svoji historii příliš nezměnili. Masakrující, surový death metal, po okraj narvaný vztekem, tmou a ostrými melodiemi! Smrtící apokalypsa začala! Lavina, která vás strhne do hlubin!


Asphyx says:

Rotting air, poisonous water, increased suicide rates. Wealth and insane consumption on one side, famine on the other. The planet is spinning in the same direction and humans have not changed much in their history. False prophets warn of the apocalypse and fish are suffocating in the seas. You work from morning till night and slowly march to your death. You are haunted by nuclear missiles and you share your smiles on social media every day. You have no choice but to burn in hell and listen to some music that can clear your gloomy thoughts.

Today, it's pretty simple. Once again, I choose the new album by German death grind maniacs KEITZER. There are elements of black metal and the resulting cocktail is as poisonous as the river that flows through your town. The Germans are back after five years and they are even stronger than before. Just turn up the volume.


I'm walking on scorched earth, in a place where once there were beautiful forests. I can no longer hear the birds singing, I can no longer drink from the stream. I tread carefully, breathing in the smell of sulphur, hovering all around. I enjoy every note, every note. You can tell that the band really believes strongly in what they want to play and how they want to play it. The resulting energy and pressure is literally riveting and infectious. It's as if the gentlemen were recording deep underground. They were loosely inspired by bands like TERRORIZER, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, CELTIC FROST, BOLT THROWER, BENEDICTION, NASUM, NILE, KRISIUN. In short, it's a raw and believable blast, music that will tear you to pieces. The basis is a massive and crushing sound (Jörg Uken - recording, mixing, mastering) that gets under your skin. The cover artwork by master Paolo Ricardi is also very hilarious, It features a burning city and I have to say, it is again a motif that is definitely worth your attention. KEITZER are like a bulldozer that can't be stopped, like an avalanche of bones and stones, like a tsunami that leaves only a trigger. It may not be long before we destroy everything around us. Including our cursed species. But until that happens, I'll keep listening to "Pandemonium Humanitas". I have no idea if we'll be destroyed by flames or water or crumble to dust, but if I survive, I'll continue to spread the glory of this pack. Because this is a band that can be counted on. Their discography only confirms my words. Rotting air, poisonous water, increased suicide rates. Wealth and insane consumerism on one side, starvation on the other. The planet is spinning in the same direction, and humans haven't changed much in their entire history. Massacring, raw death metal, filled to the brim with rage, darkness and sharp melodies! The death apocalypse has begun! An avalanche that will plunge you into the depths!


Recenze/review - KEITZER - Ascension (2016):


Tracklist:
01. Our Funeral Pyre 
02. Pandemonium Humanitas 
03. Scorned Messiah 
04. Scavenger And Woe 
05. ...Of Eden 
06. In Darkness You Feel No Regrets 
07. Scorched Earth 
08. Call Of The Void 
09. To Drown This World

Recenze/review - DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair (2024)


DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Pokaždé, když potkám nějakou dobrou kapelu, tak si poslech vyloženě užívám. Chci být sám, jenom já a hudba, jenom já a nicota. S finskými DEVENIAL VERDICT jste se mohli již dvakrát na mých stránkách setkat. Jednou, když vydali v roce 2022 minulé album a potom, když jsem sepsal report z pražského koncertu.

Mám rád, když umí kapela vytvořit podmanivou a zajímavou atmosféru, když si umí hrát s náladami. Musí do mě zaseknout svůj dráp. Když si to vezmu kolem a kolem, tak psát o novém albu těchto finských maniaků není vůbec lehké. Jejich novinka "Blessing of Despair" je totiž svým způsobem neuchopitelná, majestátní a mocná. Nejdete na ní jak klasické death metalové základy, tak i spoustu disonantních a progresivních prvků. Pro poslech je samozřejmě vyžadována fantazie a touha objevovat nová zákoutí. 


Někdy se budete vznášet, jindy zase padat do hlubin. Kolem vás se budou proplétat jedovatí hadi, kteří vás svým jedem přenesou do jiných dimenzí. Na muzice je krásné to, že nezná hranice. Pokud jste fanoušci třeba takových UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC a dalších tmářů, tak budete nadšeni. Možná (mě se to kupříkladu stalo) na vás bude novinka působit zpočátku podivně, komplikovaně, ale věřte tomu, že její síla vynikne až při opakovaných setkáních. Navíc, album je velmi dobře zvukově ošetřeno a o obalu také netřeba diskutovat. Mariusz Lewandowski odvedl skvělou práci. A nejen on, jsou to hlavně muzikanti, kteří nejen, že umí skvěle hrát, ale mají i dobré nápady, spoustu invence a schopnost mě překvapit. Ona si vlastně deska zpočátku jen tak plyne kolem, jako zimní řeka, jako stoka pod vaším městem. Postupně mě vtáhla dovnitř. Budete se topit vlastními temnými myšlenkami, vznášet se na krvavých vlnách, padat do hlubin. Psal jsem to již v úvodu dnešního článku. Někdy bývám rád sám. Jen si tak čtu a nebo se toulám lesem. V těchto chvílích jsem si "Blessing of Despair" užíval nejvíce. Ono vlastně není co dodat dalšího, protože v případě DEVENIAL VERDICT je opravdu lepší poslouchat, než psát slova, které stejně nedokáží obsáhnout celou nahrávku. Je zde vášeň, ostrost, spousta zádumčivých a pochmurných melancholických melodií. Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Disonantní, avantgardní, atmosférický death metal, který vás zahalí do temné mlhy věčnosti! 


Asphyx says:

For many years I have spent my free time among the shadows. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Every time I meet a good band, I just enjoy listening to them. I want to be alone, just me and the music, just me and nothingness. You could have already met Finnish DEVENIAL VERDICT twice on my website. Once when they released their last album in 2022 and then when I wrote a report from their Prague concert.

I like it when a band can create a captivating and interesting atmosphere, when they can play with moods. They have to get their claws into me. All in all, it's not easy to write about the new album of these Finnish maniacs. After all, their new release "Blessing of Despair" is elusive, majestic and powerful in its own way. You will find on it both classic death metal basics and a lot of dissonant and progressive elements. Of course, imagination and a desire to explore new corners is required for listening. 


Sometimes you will float, sometimes you will fall into the depths. Poisonous snakes will weave around you, transporting you to other dimensions with their venom. The beauty of music is that it knows no boundaries. If you're a fan of UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC and other obscurantists, you'll be thrilled. Maybe (it happened to me, for example) the novelty will seem strange and complicated at first, but believe me, its power will become apparent only with repeated encounters. Moreover, the album is very well sound treated and the cover artwork is also not to be discussed. Mariusz Lewandowski has done a great job. And not only him, it's mainly the musicians who not only know how to play well, but also have good ideas, a lot of inventiveness and the ability to surprise me. Actually, the record just flows by at first, like a winter river, like a sewer under your town. Gradually, she drew me in. You'll be drowning in your own dark thoughts, floating on bloody waves, falling into the depths. I wrote that in the beginning of today's article. Sometimes I like to be alone. Just reading or wandering in the woods. It's when I enjoyed "Blessing of Despair" the most. Actually, there is nothing else to add, because in the case of DEVENIAL VERDICT it is really better to listen than to write words, which can't cover the whole record anyway. There is passion, sharpness, a lot of brooding and gloomy melancholic melodies. I've been spending my free time among the shadows for years. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Dissonant, avant-garde, atmospheric death metal that envelops you in the dark fog of eternity!


about  DEVENIAL VERDICT on DEADLY STORM ZINE:




Track listing -
1. I Have Become the Sun
2. Garden of Eyes
3. Moon-Starved
4. Blessing of Despair
5. Shunned Wander
6. The Quietus
7. Solus
8. Counting Silence
9. Cold Lantern
10. A Curse Made Flesh

Line up -
Okko Tolvanen - Drums
Sebastian Frigren - Guitars
Antti Poutanen - Bass
Riku Saressalo - Vocals

Artwork by Mariusz Lewandowski

pondělí 7. října 2024

Recenze/review - BEWITCHER - Spell Shock (2024)


BEWITCHER - Spell Shock
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Neznal si nic jiného, než nedělní mše. Setkání s podobně prokletými, sedával si v chladné lavici a modlil se k Bohu, kterého si nikdy neviděl. Celý týden si hřešil, pil pivo a čekal, až konečně přijde. Zrovna si poslouchal nové album amerických BEWITCHER a kostel byl skoro prázdný. Místo svěcené vody byla síra a za oltářem seděl on, samotný vládce pekla. Usmíval se, podupával si nohou do rytmu a kýval spokojeně hlavou. Všude byla krev a roztrhané kusy masa. 

Vyzpovídal ses Satanovi, řekl mu o všem zlu, nenávisti, o lžích, o hlouposti, které ovládají současný podivný svět. Prořízl ti hrdlo a vzal tě na druhou stranu. Tančili jste divoce a rakve praskaly tlakem. Tohle je hudba ze starých prokletých kostelů, z pohřebišť, z doby, kdy se na nějakou tu špínu v muzice nehledělo. Kdysi dávno, jsem na podobných deskách vyrůstal. 


Já zkrátka nikdy nepůjdu s davem, já se nebudu klanět padlým modlám. Navěky budu poslouchat podobný black speed thrash metal ve stylu VENOM, DARKTHRONE, AURA NOIR, DESASTER, SODOM. Těmi se pánové nechali volně inspirovat. A dělají to velmi zkušeně a elegantně. Pro mě je vždy důležité, abych si melodie pamatoval, abych měl chuť exhumovat další hrob. Nutno rovnou dodat, že když už mám plné zuby práce, lidí kolem mě, když mě štvou večerní zprávy, politici, tupý dav, tak se zavírám do své studené kobky, sedávám u reproduktorů a poslouchám podobné nahrávky, jako je "Spell Shock". Co víc si může starý metalový pes jako já přát? Dostal jsem skvělý prašivý zvuk i tajemný stylový obal (SoloMacello). Po formální stránce byla odvedena dobrá práce, to je bez debat. Můžu se tak soustředit na hudbu samotnou, která je náležitě ostrá, divoká, chladná i temná. BEWITCHER ale nejsou jenom dnes tolik častou "retro" kapelou. Naopak, metal v jejich podání je živý, neustále se něco děje, skladby kopou jako splašený kůň. Je to takový velmi zdařilý a syrový výlet po časové ose pět. Jasně, je v tom i kus nostalgie, kus mých vlastních vzpomínek. Neznal jsem nic jiného, než nedělní mše. Setkání s podobně prokletými, sedával jsem v chladné lavici a modlil se k Bohu, kterého jsem nikdy neviděl. Celý týden jsem hřešil, pil pivo a čekal, až konečně přijde. Je zde! Hranice hoří jasným plamenem! Budete upáleni chladným a temným black speed thrash metalovým plamenem! Čarodějnický proces ve své syrové podobě!


Asphyx says:

You knew nothing but Sunday mass. Meeting with the similarly cursed, you used to sit in a cold pew and pray to a God you'd never seen. All week you sinned, drank beer and waited for him to finally come. He'd just listened to the new American BEWITCHER album and the church was nearly empty. Instead of holy water there was sulphur and behind the altar sat he, the ruler of hell himself. He was smiling, tapping his foot to the beat and nodding his head in satisfaction. There was blood and torn flesh everywhere.

You confessed to Satan, told him about all the evil, the hatred, the lies, the stupidity that dominates this strange world today. He cut your throat and took you to the other side. You danced wildly and the coffins cracked with pressure. This is music from the cursed churches of old, from the burial grounds, from a time when some of the dirt in music didn't matter. Once upon a time, I grew up on records like this.


I simply will never go with the crowd, I will not bow down to fallen idols. I will forever listen to the likes of black speed thrash metal in the style of VENOM, DARKTHRONE, AURA NOIR, DESASTER, SODOM. These gentlemen were freely inspired by them. And they do it very skilled and elegantly. For me it's always important to remember the tunes, to have the desire to exhume another grave. I should also add that when I'm fed up with work, people around me, when I'm annoyed with the evening news, politicians, the dull crowd, I close myself in my cold dungeon, sit by the speakers and listen to records like "Spell Shock". What more could an old metal dog like me want? I got a great dusty sound and a mysterious stylish cover (SoloMacello). Formally, a good job was done, no question. It allows me to focus on the music itself, which is appropriately edgy, wild, cold and dark. But BEWITCHER are not just the "retro" band so common nowadays. On the contrary, metal in their performance is alive, something is always happening, the songs kick like a stampeding horse. It's such a very successful and raw trip along the timeline five. Of course, there is a piece of nostalgia in it, a piece of my own memories. I've known nothing but Sunday mass. Meeting with the similarly damned, I sat in a cold pew and prayed to a God I'd never seen. All week I sinned, drank beer and waited for him to finally come. He's here! The bonfire burns brightly! You will be burned by the cold and dark black speed thrash metal flame! The witch trial in its raw form!



Recenze/review - BEWITCHER - Bewitcher (2016):


Tracklist:
1. Starfire Maelstrom (4:28)
2. Lavish Desecration (3:17)
3. Spell Shock (4:56)
4. Out Against the Law (3:06)
5. Dystopic Demonolatry (3:49)
6. Seasons of Foul Harvest (4:26)
7. We Die in Dust (4:25)
8. The Harem Conspiracy (4:17)
9. Pagan Shadows (1:49)
10. Ride of the Ironfox (5:42)
11. Starfire Maelstrom (Single Edit) (4:06)

Line-Up:
M. von Bewitcher – vox & guitars
A. Hunter – drums & percussion
A. Magus – bass guitar & backing vox

Recenze/review - GUILLOTINA - Primera sang (2024)


GUILLOTINA - Primera sang
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Na hranici hoří další oběť. Kněží se usmívají. Jakby také ne, když mají za sebou celou noc nekonečného mučení. Ve jménu víry odsoudili na smrt další ženu za čarodějnictví. Ne, nejsme ve středověku, dav je stále stejný. Pořád se nám líbí veřejné popravy, usmíváme se, když vidíme oheň, který spaluje tělo. Historie nás měla poučit, abychom neopakovali stále stejné chyby, ale nestalo se tak. Je jedno, čemu věříš, jen nesmíš omezovat ostatní. 

Ke španělských death metalistům GUILLOTINA jsem se dostal víceméně náhodou. Zrovna jsem si dohledával informace o tamní scéně a protože mám rád Barcelonu, tak jsem si zkusil jejich hudbu poslechnout. Seděl jsem potom ve svém pokoji, spokojeně se kýval do rytmu a říkal si, že inkvizice ještě neskončila. Tohle je starý, prašivý death metal, zahraný s opravdovou krvavou jiskrou v oku. 


Rád se přehrabuji ve starých kostech, s chutí se toulám v podzemí. Objevuji si pro sebe nové kapely, o kterých jsem dosud nevěděl. Ochutnávám, jako starý padlý mnich a když mě hudba zaujme, napíšu o ní několik řádků. Španělé mě zaujali svojí opravdovostí, takovým tím syrovým feelingem. Věřím jim každou notu, každý riff. Hudba, která je podpořena prašivým zvukem a poctivým temným obalem, je zahraná s jediným účelem - upálit vás na hranici. V GUILLOTINA  hrají zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Představte si, že čekáte již mnoho dní na svoji smrt. Hluboko v podzemí, v chladu a o hladu, jenom s krysami, které čekají na svůj díl masa. Vyčerpáni mučením se modlíte k Bohu, který vám nikdy neodpoví. Ve svých horečnatých snech, podpořených poslechem téhle desky, ale potkáte Satana i samotnou Smrt. Pro mě je to jasný důkaz, že je "Primera sang" velmi dobrým albem, které je jasně určené pro všechny prokleté, démony i zvrácené kněze. My nepotřebujeme padlé modly, ani vznešené kostely, my máme prašivý death metal v podobě, ve které ho hraje tahle smečka. Jsem moc rád, že jsem kapelu na svých nekonečných toulkách podzemím potkal. Jejich nové album se stalo na dlouhý čas mým společníkem při záhrobních rituálech. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi dobře odvedené morbidní práce. Plesnivý death metal ze starých katakomb! Budete spáleni na popel! Temný inkviziční rituál!


Asphyx says:

There's another victim burning at the border. The priests are smiling. How could they not, after a night of endless torture? In the name of the faith, they've sentenced another woman to death for witchcraft. No, we're not in the Middle Ages, the crowd is still the same. We still like public executions, we smile when we see the fire burning the body. History should have taught us not to repeat the same mistakes over and over again, but it didn't. It doesn't matter what you believe, just don't limit others. 

I came to Spanish death metallers GUILLOTINA more or less by accident. I was just looking up information about the scene there and since I like Barcelona, I tried to listen to their music. I was sitting in my room afterwards, swaying contentedly to the beat and thinking that the inquisition is not over yet. This is dusty old death metal, played with a real bloody sparkle in its eye. 


I like to rummage through old bones, I like to wander underground. Discovering new bands for myself that I didn't know about before. I taste, like a fallen old monk, and when the music catches my eye, I write a few lines about it. The Spaniards caught my attention with their realness, that raw feeling. I trust every note, every riff. The music, backed by a dusty sound and an honest dark cover, is played with one purpose - to burn you at the stake. GUILLOTINA features experienced musicians who know very well what and how they want to play. Imagine that you have been waiting many days for your death. Deep underground, cold and hungry, with only rats waiting for their share of meat. Exhausted by the torture, you pray to a God who never answers. But in your fever dreams, fueled by listening to this record, you meet Satan and Death himself. For me, this is clear proof that "Primera sang" is a very good album that is clearly meant for all the damned, demons and perverted priests. We don't need fallen idols, nor noble churches, we have dusty death metal in the form this pack plays it. I'm so glad I met the band on my endless underground wanderings. Their new album has become my companion for a long time during the afterlife rituals. If you like this style, don't hesitate a moment. You will get a fair portion of very well done morbid work. Moldy death metal from the old catacombs! You will be burnt to ashes! A dark inquisition ritual!



Tracklist:
01. Mitja Mort 
02. Josafat 
03. Setmana TrÀGica 
04. Sangre Y Barrotes 
05. Els Sots Feréstecs 
06. 1936 
07. Tomba D'imperis 
08. Desperdicis

neděle 6. října 2024

Recenze/review - FUNERAL WHORE - The Crystal Lake Massacres (2024)


FUNERAL WHORE - The Crystal Lake Massacres
cassette/ CD 2024, Cryptorium9 / Nachzehrer Records

for english please scroll down

Starý dům na samotě s temnou aurou. Říká se, že v něm žije muž bez tváře, zlý a nenávistný. Nikdo jej neviděl přicházet, byl jako stín, který se toulal městem. S nožem v ruce a s krvelačným pohledem. Jeho sklep byl plný vyděšených obětí, které čekaly, až je svlékne z kůže. Mrtvolný pach se vznášel všude kolem a zahrada za domem byla jeho soukromým pohřebištěm, na které chodil odpočívat. Film skončil a šli jsme domů. Koutkem oka jsme zahlédli ve tmě záblesk nože. Jsme další na řadě.

Mám rád starý plesnivý death metal, líbí se mi, když skladby smrdí jako shnilé maso. Na téhle hudbě jsem kdysi vyrůstal a mám ji zakódovanou v genech. FUNERAL WHORE jsou kapela z Nizozemí, která hraje tenhle styl na prvotřídní úrovni. Ostré riffy, chorobami nasáklý vokál, bicí, které vás rozdrtí. Poslouchat letošní album je jako se procházet mezi hroby obětí násilných činů. 


Pokaždé, když vyhrabu další mrtvolu, pokaždé, když exhumuji nový hrob, tak bývám překvapený brutalitou a nelidskostí, s jakou musela umírat. Dobrý death metal musí mít temnou a chladnou atmosféru. Maniaci z Nizozemí ji umí vytvořit. A dělají to s nadšením a odhodláním starých mistrů jako CIANIDE, AUTOPSY, GRAVE. Skladby jsou jako čerstvý prach z krematoria, kterým se jednou stanete. I když, vy asi dáváte přednost pohřbům do země, že ano? Líbí se mi zvuk, který řeže tou správnou stranou nože. Parádní je i stylový obal, který mě samozřejmě inspiroval k sepsání úvodu dnešního článku. Není divu, jeho motiv se krásně morbidně promítl do samotných skladeb. Jako bych byl opravdu účastníkem nějakého starého krvavého hororu z osmdesátých let minulého století. Slečny jsou krásné a křičí hrůzou, vrah má na sobě pokaždé masku, protože se stydí za svůj obličej. V každém z nás je temnota, kus bestie. FUNERAL WHORE se povedlo dostat zvrácené myšlenky na povrch. Jednotlivé motivy se valí kupředu jako lavina, jako rezavý buldozer, který nezná slitování. Kosti praskají tlakem, víka od rakví nadskakují. Objevila se první ruka se špinavými drápy, která trčí z mělkého hrobu. Nebude to dlouho trvat, tipnul bych si maximálně dva další poslechy a zombie vylezou z děr. Budou toužit po čerstvém mase a krvi. Budou se chtít pomstít monstru, které je mučilo a znásilňovalo. Pokud jste jako já, starými tuláky v podzemí, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete album, které smrdí sírou, hnisem a nenávistí. Připadám si jako bych byl znovu mladý a seděl s pivem v ruce nekonečné hodiny u reproduktorů a stále dokola poslouchal "The Crystal Lake Massacres". Starý dům na samotě s temnou aurou. Říká se, že v něm žije muž bez tváře, zlý a nenávistný. Nikdo jej neviděl přicházet, byl jako stín, který se toulal městem. S nožem v ruce a s krvelačným pohledem. Jeho sklep byl plný vyděšených obětí, které čekaly, až je svlékne z kůže. Tentokrát zvolil jako pohřebiště chladné jezero. Mrtvoly se vznáší na hladině. Hnisem a hnilobou nasáklý, špinavý a temný death metal s děsivě maniakální aurou! Krvelačné monstrum se opět toulá ulicemi! 


Asphyx says:

An old house in a secluded area with a dark aura. It is said to be inhabited by a faceless, evil and hateful man. No one saw him coming, he was like a shadow wandering the town. with a knife in his hand and a bloodthirsty look. His basement was full of terrified victims waiting to be flayed. The dead smell was everywhere and the garden behind the house was his private burial ground where he went to rest. The film ended and we went home. Out of the corner of our eye, we saw the flash of a knife in the darkness. We're next.

I like old moldy death metal, I like it when the songs smell like rotten meat. I grew up on this music and it's in my genes. FUNERAL WHORE are a band from the Netherlands who play this style at a top notch level. Sharp riffs, disease-soaked vocals, drums that will crush you. Listening to this year's album is like walking among the graves of victims of violent crimes. 


Every time I dig up another corpse, every time I exhume a new grave, I am surprised by the brutality and inhumanity with which she must have died. Good death metal must have a dark and cold atmosphere. The maniacs from the Netherlands know how to create it. And they do it with the enthusiasm and determination of old masters like CIANIDE, AUTOPSY, GRAVE. The songs are like fresh dust from the crematorium you will one day become. Although, you probably prefer to be buried in the ground, don't you? I like a sound that cuts with the right side of the knife. The stylish cover is cool too, which of course inspired me to write the introduction to today's article. Not surprisingly, its motif is beautifully morbidly reflected in the songs themselves. It's as if I really was a participant in some old bloody horror movie from the 1980s. The ladies are beautiful and scream in terror, the killer is always wearing a mask because he is ashamed of his face. There's a darkness in all of us, a piece of the beast. FUNERAL WHORE has succeeded in bringing twisted thoughts to the surface. The individual motifs roll forward like an avalanche, like a rusty bulldozer that knows no mercy. Bones crack with pressure, coffin lids pop. The first hand with dirty claws appears, sticking out of a shallow grave. It won't be long, I'd guess at most two more listens and the zombies will crawl out of their holes. They'll be hungry for fresh flesh and blood. They'll want revenge on the monster that tortured and raped them. If you're like me, an old tramp in the underground, don't hesitate a moment. You'll get an album that reeks of brimstone, pus and hate. I feel like I'm young again, sitting in front of the speakers with a beer in my hand for endless hours, listening to "The Crystal Lake Massacres" over and over again. An old house in the middle of nowhere with a dark aura. They say a faceless man lives there, evil and hateful. No one saw him coming, he was like a shadow wandering the town. with a knife in his hand and a bloodthirsty look. His basement was full of terrified victims waiting to be flayed. This time, he chose the cold lake as his burial place. The corpses floating on the surface. Filthy, dirty and dark death metal, soaked in pus and rot, with a terrifyingly maniacal aura! The bloodthirsty monster roams the streets again!


Recenze/review - FUNERAL WHORE – Phantasm (2016):


Tracklist:
01. Swing Of The Axe 
02. The Morbid Prowler 
03. Mrs Voorhees Goes Berserk 
04. On The Hunt 
05. Jason Lives 
06. Search Attack And Kill 
07. Welcome To Camp Blood 
08. The Crystal Lake Massacres 
09. Entering No Escape 
10. The Final Nightmare

band:
Roy Grimreaper Guitars, Vocals
Eric Barrage - Drums
Sven Post - Guitars (lead)
Maxime de Koning -  Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý sedmý - (Vý) Pečky


Příběh čtyř stý sedmdesátý sedmý - (Vý) Pečky

Jsou pozvání, která se neodmítají. Měl jsem za sebou několik výletů za kapelami a blondýnku jsem trošku zanedbával. Byla ale trpělivá. Blanka s Michalem byli našimi průvodci životem na koleji v Plzni už nějaký čas. Holky si měly o čem povídat a my s Michalem také. Měli jsme spoustu společných témat. Filmy, knížky, ale i divadlo, kultura všeobecně. Blanka přišla jako mladá o mámu a byla to taková čistá duše. On tedy Michal také. Povídali jsme si o nich a děsně se těšili. Většinu času jsme byli jen sami spolu, plus tedy návštěvy rodných míst a chalupy. Také by se dalo napsat, že jsme trávili již několik let ve vlacích. Nekonečné kilometry, tentokrát směrem na Kolín. V Praze zajdeme klasicky na jedno, tedy na dvě, já pak na tři. Na Masarykově nádraží nás rozesměje jeden bezďák, prý, dej mí peníze. Sám mám málo, jsme studenti. Byli jsme také šetřiví. Náš sen, vidět spolu Paříž, se pomalu rýsoval. Ale stálo to hodně odříkání. Zatím jsme nasedli zase do kupé a sledovali nekonečnou rovinu východních Čech.

Čekají na nás a jakmile vylezeme, cítíme se jako nějaká delegace. Blanka zapadla do Michalovy rodiny způsobem, který byl tak nějak samozřejmý. Přišlo i pár příbuzných, jako vždycky. Michal měl sice od smrti svého otce takový smutný, vážný pohled, bylo vidět, že ho to stále hlodá uvnitř, ale navenek působil jako skvělý hostitel. Což také byl. Malý panáček nás všechny zahřál a to co se odehrávalo na zahradě u jejich domu, by v některých rodinách byla svatba. Stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím. Co slavíme? Ptám se a odpovědí mi je jen několik slov o tom, že se na nás těšili. Povídáme si s místními a mě se líbí takový ten klid a pohoda. Oni jsou spjatí se svým domovem, my máme vytržené kořeny, pomyslím si. Generace se zde na vsích ženily mezi sebou, vychovávaly děti. Opět si vzpomenu na teorii mého strýce, který mi vyprávěl o tom, jak jsou v každém kraji jiní lidé, s jiným naturelem a povahou. Kolem Kolína, poblíž Peček, ve vesnici jménem Radim, bylo všem moc dobře. 

Alkohol teče proudem, vyprávějí se staré příběhy, co se komu kde stalo. Zajímavé je, že zde nejsou jen mladí v našem věku, ale staví se i sousedi, kteří jdou náhodou kolem. Chvilku posedí, poklábosí, zeptají se, co a jak v Plzni, což nemůžeme moc sloužit, protože tohle město známe pořád jen zběžně. Mimo koleje, několika klubů, pivovaru a Škodovky vlastně vůbec. Ale mluvíme o něm, jako kdybychom už v něm navždy bydleli. Asi nějak podvědomě cítíme, že v Plzni zůstaneme. Navenek to tehdy bylo krásné město, z pohledu studentů vlastně dokonalé. Hospody a pajzly, kluby, ve kterých hrála skvělá muzika. Pokud jste sportovali jako já, tak jste měli také spoustu možností. Ale jako každé větší město mělo i svoji stinnou stránku. Podzimní šedivé smogy, temné ulice, kriminalita. To jsme ale ještě neviděli, byli jsme mladí a možná i trošku naivní. Už jsem mohl všude říkat, že mám hodně vážný vztah. Drželi jsme se za ruce a všichni nám pořád říkali, jak se k sobě hodíme. Nikdo se nedivil, jak může mít tak hezká holka takovýho obyčejnýho kluka. 

Jeden soused asi tak v našem věku se opije a vytáhne kytaru. Čekáme klasické cajdáky, ale mýlíme se. Je to student filozofie a má to v hlavě hodně srovnané. Staré francouzské šansony, americké blues, v některých momentech na něj zírám s otevřenou pusou. Tohle si nechám líbit a přisednu si. Zpívám druhý hlas, někdy jen takové echo, broukání v pozadí, když neznám texty. Ale jako celek nám to jde. A to moc. Utvoří se hlouček, poledne je dávno za námi, blíží se večer. Trošku se ochladí, tak si dívky vezmou svetry a zpíváme stále dál. Uprostřed je zapálený oheň. Cítím tu sílu přírody, obyčejných lidí. Sůl země, napsal by určitě nějaký básník, který by byl přítomen. On tedy jeden je. Je to kamarád kytaristy. Tehdy se ještě každý nepřiznával ke své orientaci. Bylo to všem tak nějak jedno. Jen asi některým ženám  to bylo líto, protože to byli oba moc velcí fešáci. Ale tak tomu bývá. Čekali jsme na pár dalších učitelek, kamarádek Blanky, které se objeví znenadání. Začnou zpívat za plotem nádherné vokály. Jsme mezi umělci a chytrými lidmi, řeknu své milé a je mi líto, že jsem obyčejný strojař. Zde bych se určitě cítil o hodně lépe, než mezi rovnicemi, tavením železa a obráběním. Ale, co už.

Je nás hodně. Něco kolem třiceti. To už je síla. Ono je to vlastně logické. Jak říkají indiáni. Tvůj přítel je i mým přítelem. Zajímavé je, že tenhle večer i následující den byl tak kouzelný, že se zde seznámilo několik dvojic. Některé se přestěhovaly za sebou. Měl jsem dvě polohy svých nálad. Jednu veselou, když jsem vtipkoval, konverzoval a smál se, až jsem se za břicho popadal. Občas na mě ale přišel zvláštní stav. Byl jsem až dojatý, jak byli všichni normální, pohodoví, v klidu. Žádný pomluvy, ani jedovatost, kterou jsme znali z koleje. Všem bylo jedno, jestli si punkáč, metalista, zastydlý hippie nebo jen normální představitel mladé generace. Vlastně to bylo možná naposled, kdy jsem zažil opravdový záchvěv svobody devadesátých let. Generace sametové revoluce. Dětství v socialismu, naděje a demokracie. Měli jsme samozřejmě růžovou deku před obličejem. My se těšili na světlé zítřky, ještě nám je nezkazili mafiáni a surový kapitalismus. Ještě nás to nesemlelo. Když jste šli pro pivo k sudu, mohli jste od různých skupinek slyšet, jak řeší muziku, knížky. Bylo to takové vznešené, ale jadrné a rustikální zároveň. Sem bych chtěl patřit, říkal jsem si mnohokrát.

Michal vytáhl velký budhistický talíř, který si přivezl jeho táta z Tibetu a začal do něj bouchat. Za půl hodiny vyrážíme do Peček. Měla tam být v kulturáku nějaká taškařice. Normální zábava, kterých jsou dodnes každý víkend desítky. Bylo to vlastně jedno. Nikde jinde nic nebylo. Jdeme po cestě, seřazeni do dvojic. Holky, co budou učitelky, si nás ze srandy seřadily a my posloucháme, protože je to super. Různě se přemísťujeme a přirozeně se seznamujeme. Taková sociální síť, ale reálná. Vedle mě se třeba objeví takové malé obrýlené děvče a hned, já tě znám. Netuším vůbec odkud, ale pak z ní vyleze, že chodila s jedním klukem, co byl také metal. Prý jsme se viděli na jednom koncertě. Dokonce jsme spolu i pařili. Ale pak se rozešli a co ty, co ta tvoje holka na vozíku. Vyprávím jí o Kristýnce a vzpomínám. Cesta nám tak velmi rychle uteče. Sedneme si před kulturák a dáváme si jedno pivo za druhým. Kluci velký a holky malý. Různě se to páruje, dává dohromady. Blondýnka si mě po čase najde a ihned mi řekne, že dostala několik nabídek k sňatku. Ihned se napružený zvednu, ale prý to byla legrace. Tak dobře, ale kdyby něco, jsem plný testosteronu.

Konečně začnou hrát a celá naše skupina se rozpadne do dvojic, čtveřic a někdy i pětic. Záleží, kdo si s kým a jak sednul. Jsou tu lidé, kteří se znají od dětství, jsou tu jedinci, kteří jsou zde poprvé. Je to jedno. Mě až fascinuje, že se tu ani nikdo z místních nevysírá, nedělá ramena. Tohle je ráj? Škoda, že je to taková rovina, já bych raději na hory. Říkám to své milé, když tančíme v divokých rytmech na předělávky starých skladeb. Vůbec netuším, jak se kapela břichatých mániček jmenuje, ale je to vlastně úplně jedno. Chodím ven na cigárko a pořád dokola děkuji Michalovi a Blance, že nás pozvali. Bylo to původně tak, že Blanka chtěla Michal rozveselit. Trošku mu spravit náladu. Udělat něco pro bližního svého. A dopadlo to dobře. Pojď tančit, zve mě Blanka a já se jako za starých časů zeptám svého kamaráda, jestli smím. Jasně a tak šlapeme zelí, děláme brejky, blbneme a je nám fajn. Potom mě zase vytáhnou ven a teď vážně. Končím se školou, mě to nebaví. Vracím se domů. Blanka dostuduje dálkově a já přestoupím na peďák. Málem se mi zastaví srdce. Můj nejlepší kámoš, co jsem ho v Plzni potkal, jde pryč? Bolí to. Pálí to. 

Musím to chvilku rozdýchávat. Ale chápu ho. Mít doma v Boleslavi klid od otce a kde bydlet, ihned bych se vrátil. Michal má ale oproti jednu výhodu. Má modrou knížku. Tu já nemám a nikdy mít nebudu. Nezbývá, než bojovat dál. Samozřejmě si slibujeme, jak se budeme navštěvovat, psát si, což pár let děláme, jenže pak přijdou jiné starosti a je to jako vždy, sejde z očí, sejde z mysli. Dám si rum, musím se nějak nakopnout. Kolem blondýnky se točí zase pár kluků. Jdu k ní, vezmu ji za ruku a dojde k malé strkanici. Prsí se přede mnou, ale ve mě je takovej ten divnej vztek, tak se nedám. Kurva, s kým teď budu dlouhé noci diskutovat o knihách, kdo mě bude brát na kapely, které se mi nelíbí? Na smutné písničkářky, na filmy, které jsou tak umělecké, že je nechápe ani samotný režisér, co je natočil? Proč? Proč všichni ti skvělí lidé, které potkávám buď mizí a nebo umírají. Kapela dohrála, ani je nevnímám. Pak se pouští na přání a je diskotéka, ukončená řadou ploužáků. Už mám dost, ale ne zase tolik, abych nemohl tančit. Proč brečíš? Ptám se Blanky, která vedle plouží s Michalovým bratrem. Už teď se mi po vás stýská.

Výčepák zavírá, ale dá nám ještě poslední do kelímku na cestu. Jsme jak opilé procesí. Sem tam někdo upadne, občas hodí šavli, různě na sebe čekáme, slibujeme si, že se budeme mít rádi, až na věky amen. Některé dvojice jsou již rozjeté. Objevují jeden druhého. Ti nám mizí do různých temných zákoutí. Pamatuji si, že se mělo spát na hřišti. Michalova máma nám připravila několik bochníků chleba a k tomu výpečky. Namáčíme si, zapíjíme to pivem a je nám moc dobře. Někdo jde spát, ale my, my si lehneme do trávy, povídáme si až do rána. Studí nás rosa, občas zajdeme pro další kousek. Jsme dvě dvojice, které plánují. Říkám si, jaké to mají vlastně dobré. Ne, nezávidím jim, možná jenom trošku, ty lidi okolo, ten dům, který bude jejich, to zázemí. Připadám si najednou jako vytržený z kořenů. Zůstaneme v Plzni? Proč vlastně? Nakonec k tomu dojde, ale to už je ale jiný příběh. Rozloučíme se a když přestupujeme ve (Vý)Pečkách na rychlík do Prahy, děsně se téhle slovní hříčce smějeme. Blondýnka usne a já se dívám do krajiny. Stejně je ta naše země krásná. Být spisovatelem, napsal bych malebná. Vystoupíme v Plzni a mě je nějak divně smutno. Jsem unavený a nevím, s kým si budu v hospodě povídat o knihách. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. října 2024

Report, photos, video - NECROTTED, CUTTERRED FLESH, ISACAARUM, INGROWING - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 4. 10. 2024


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

O víkendu jsem spadl podruhé na chalupě ze střechy. Byl by to asi dobrý status na sociálních sítích, o kterým bych mohl dlouhé hodiny diskutovat s umělou inteligenci i ruskými chatboty, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem si namazal záda opodeldokem a modlil se celý týden, abych byl v pátek v pořádku. No, nebyl jsem, ale pevně věřím v sílu piva, jako anestetika. Byl by hřích nevyrazit, když už je v Plzni taky nějaký ten death metal a ne pořád jen dokola retro thrash, přihřátej heavík a nebo pseudo black, na které se všude teď chodí.

Jako společnost postupně ztrácíme základní instinkty a tak je pro mě každý koncert důležitý pro udržení duševní rovnováhy. Jak říká jeden můj kamarád: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!". My to děláme. Metalisti jsou sice velmi konzervativní posluchači, ale mí kamarádi aspoň netrousí kolem sebe nekonečná moudra a statusy. Jsme generace, která až skončí, tak se už budou pít v hospodách jenom laté a pivní speciály z těch nejvzdálenějších garáží. Vím to, cítím to, už dávno nechci držet prst na tepu doby. Mám rád svý jistý a nevymýšlím znovu kolo. Takže sedím v pátek celý den vzpřímeně, abych nenamáhal záda. Nemažu se vonnými krémy, abych nesmrděl jak levná děvka. Místo toho si dám doma jeden rum a obléknu se do trika mých oblíbených japonských Defiled. Cestou v tramvaji píšu Gorovi jasný vzkaz. Bude metal! Bude pivo.

A tak zase po nějaké době sedíme v hospodě U Ševců, proplachujeme volátka a naší diskuzní skupinou je hospoda v klasickém stylu. Mezi nahýbáním z půllitrů si otíráme brady a vášnivě mluvíme o knihách, hudbě, o koncertech, co jsme zažili. Jen okrajově zmíníme, co nás trápí a co přináší život, protože jsme se dlouho neviděli a na rovinu - stejně neznám nic lepšího, než jen tak posedět, pokecat a pak jít na metal. Možná jsme šedivý, ale moc dobře víme, že kdysi nebyla tráva zelenější a holky kozatější. Každá doba má své a mladí to mají dneska hodně těžký. Koneckonců, sami jsme je vychovali a jdeme jim příkladem. 

Když už máme náladu, přesuneme se do klubu. Ukážu u vstupu vstupenku, koupenou 14 dní dopředu. Vždycky to tak dělám. Pomáhá mi to v plánování volného času. Mým hrdinou není Láďa Hruška, ani Tomáš Flus, ale právě kapely, na které jsme zašli. Underground, podsvětí, dnes grindcore, death metal v jeho brutální podobě. Extrém, od kterého hlavně chci, aby mi vyčistil hlavu, abych byl daleko od nákupních center, od děsivého zpravodajství, od válek, od tupých dam s umělými pysky a pánů v upnutých tričkách. Nikdy jsem nešel s davem a jiné už to asi nebude. Jsem moc rád, že podobné koncerty ještě jsou. Zdravíme známé, jdeme ihned na bar, hladinka se musí udržovat. Už začínají? Ptám se a odpovědí je mi první hrábnutí do strun. 

ANIME TORMENT - jsme neviděli. Respektive, přišli jsme přesně v moment, kdy končili. Na stránkách klubu bylo napsáno, že se začíná v půl sedmé. Nebyla to pravda, hrálo se už od šesti. Škoda.


INGROWING - až nám jednou všem narve do hlavy Elon Musk své čipy a budeme se ulicemi potácet ještě víc než dnes, až nastane totální apokalypsa a začne být člověk člověku vlkem, až budeme proklínat svoje rodiče a přestanou se rodit děti, tak bude znít éterem stále grindcore a death metal v podání INGROWING. Kapelu jsem neviděl už hodně dlouho a tak pro mě bylo jejich vystoupení takovým mrtvolně mokvajícím osvěžením. Nekompromisní, surová jízda od začátku do konce. Pánové s námi neměli žádné slitování a mě nezbývá než smeknou pomyslný skalp a poklonit se. Takových let na scéně a stále jsou jejich koncerty kulervoucí. Danke schön, pardálové!





When Elon Musk shoves his chips in all our heads and we all stagger through the streets even more than we do today, when the apocalypse comes and man becomes a wolf to man, when we curse our parents and stop having children, then grindcore and death metal will still be played by INGROWING. I hadn't seen the band in a long time, so their performance was such a deadening refresher for me. An uncompromising, raw ride from start to finish. The gentlemen had no mercy on us and I have no choice but to bow my imaginary scalp and take a bow. So many years on the scene and still their concerts are climactic. Danke schön, gentlemen!

ISACAARUM - mám s kapelou takový zvláštní vztah. Některé skladby mě baví opravdu hodně, jiné nikoliv. Tedy doma, z přehrávače. Naživo to bylo úplně jiné. Kapela se po letech dala znovu dohromady, navíc zpěvák Chymus slavil padesátiny a křtilo se nové album (gratulujeme, barde!). Bylo vidět i slyšet, že si to takhle black grindová legenda přijela užít. Vnímal jsem to celým svým tělem, ze kterého mi postupně odpadalo všechno maso od kostí. Navíc, kapela byla vždy úchylná takovým tím sympatickým způsobem. Nejinak tomu bylo i v Plzni. A tak jsem zase jednou stál, podupával si nohou, kýval se do rytmu a několikrát si i zařval z plných plic. Byl to nářez? Byl. Tedy, vše je v nejlepším pořádku.

 




I have this special relationship with the band. Some songs I really enjoy, others I don't. I mean, at home, from the record player. Live, it was completely different. The band reunited after many years, plus the singer Chymus celebrated his fiftieth birthday and a new album was christened (congratulations, bard!). You could see and hear that the black grind legends came to enjoy themselves like this. I felt it with my whole body, from which all the flesh was gradually falling off my bones. Plus, the band was always creepy in that sympathetic way. It was the same in Pilsen. And so I stood once again, stamping my feet, swaying to the rhythm and a few times even screaming at the top of my lungs. Was it a blast? It was. I mean, everything is fine.

CUTTERRED FLESH - Trepanace lebky byla provedena zkušeně a s elegancí starých patologů. Jeden ostrý riff střídal druhý a jednotlivé motivy se mi zadíraly hluboko do mozku. Poslední dvě desky jedu stále dokola, hlavně v práci, když už mám všeho plné zuby. Brutalita s jasným temným vzkazem a originálním otiskem. Skvělé nové album pokřtěno! Výlety do těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli. Navíc, mezi muzikanty funguje vzájemná chemie, jsou sehraní jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Samozřejmě promazaný krví a lidským tukem. Dejte mi někdo také skalpel, chtělo se mi zařvat. Celá veřejná pitva probíhala v surovém, drsném a mocném stylu. Jestli máte také svůj sklep plný tajemství, tak byste mi určitě dali za pravdu. Brutální death metal, který nás rozemlel na prach. Rovnou do hamburgerů. Vynikající!

 





The trepanation of the skull was performed with the skill and elegance of old pathologists. One sharp riff followed another and the individual motifs dug deep into my brain. I've been playing the last two records over and over again, especially at work when I'm fed up with everything. Brutality with a clear dark message and original imprint. Great new album christened! Trips into the darkest corners of the human mind. Plus, the chemistry between the musicians works, they're as in tune with each other as a well-tuned killing machine. Lubricated with blood and human fat, of course. Somebody get me a scalpel, I wanted to scream. The entire public autopsy was conducted in a raw, rough and powerful style. If you have a basement full of secrets, you'd agree with me. Brutal death metal that ground us to dust. Straight into hamburgers. Excellent!

NECROTTED - němečtí maniaci přišli, naladili své nástroje, postavili se do výchozích pozic a potom nás pověsili na zeď. Opravdu, jakoby mě někdo škrtil ve větru a odřezával mi pruhy kůže ze zad. Death metal, deathcore, vše ve velkém tlaku, s pořádnou porcí energie, se vztekem. Bylo to jako potkat smečku rozzuřených pitbulů, kteří už hodně dlouho nejedli. Vibrovaly mi všechny kosti v těle a mozek měl co dělat, aby nevyskočil z lebky ven. Ve vnitřnostech se usadila tíseň a užíval jsem si jednotlivé motivy. Vše bylo brutální, totálně zničující. Jako lavina, do které spadnete a rozdrtí vás na tisíc kousků. Německá mašina byla ve velmi dobré formě. Když skončila se svým zabíjením, měl jsem co dělat, abych zůstal na nohou. Absolutní masakr!

 





The German maniacs came in, tuned their instruments, got into position and then hung us on the wall. Really, it was like someone was strangling me in the wind and cutting strips of skin off my back. Death metal, deathcore, all high pressure, with a good dose of energy, with rage. It was like meeting a pack of angry pit bulls who hadn't eaten in a long time. All the bones in my body were vibrating and my brain was doing its best not to pop out of my skull. A heaviness settled in my gut and I enjoyed each motif. Everything was brutal, totally devastating. Like an avalanche you fall into and it crushes you into a thousand pieces. The German machine was in very good shape. By the time it was done killing, I had a lot to do to stay on my feet. Absolute carnage!

Mám dost a moje mysl je čistá a průzračně klidná jako vánek na ranním hřbitově. Jako lotosový květ, ve kterém sedí starý budhistický mnich. Dopiju, dojdu si na záchod a pak sleduji z nočního autobusu míhající se lampy, opilce, skupinky mladých hledajících jeden druhého, svůj protikus. Všechno kolem se mění a je těžké sledovat, být alespoň trošku v centru dění. Metal, na který chodíme, je dávno hlavně pro starý, ale nevadí mi to. Já si večer a všechny kapely neskutečně užil. Byla to zkrátka jízda od začátku do konce. Nezbývá, než poděkovat pořadatelům a všem, kteří mi tenhle zážitek zprostředkovali. Zvuk náležitě řezal, návštěvnost byla slušná a organizace v pořádku. Taky jsem potkal spoustu známých a udělal si nové. Tohle na sociálních sítích nezažijete, není-liž pravda. 

Nic už mě nebolí, ke spánku uléhám očištěný. Ráno je to samozřejmě jiné. Bolehlav nebo záda? Přemýšlím, co mě trhá víc. Usedám k počítači, píšu tenhle článek a venku se hádají nějací mladí manželé o to, do jakého supermarketu pojedou. Dojde i na sprostá slova, na kurvy a debily. A tak mě napadá: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!"  Děkuji vám za pozornost. Buďte silní a mějte slunce v duši a repráky pořádně nahlas!


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine