DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 7. října 2024

Recenze/review - BEWITCHER - Spell Shock (2024)


BEWITCHER - Spell Shock
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Neznal si nic jiného, než nedělní mše. Setkání s podobně prokletými, sedával si v chladné lavici a modlil se k Bohu, kterého si nikdy neviděl. Celý týden si hřešil, pil pivo a čekal, až konečně přijde. Zrovna si poslouchal nové album amerických BEWITCHER a kostel byl skoro prázdný. Místo svěcené vody byla síra a za oltářem seděl on, samotný vládce pekla. Usmíval se, podupával si nohou do rytmu a kýval spokojeně hlavou. Všude byla krev a roztrhané kusy masa. 

Vyzpovídal ses Satanovi, řekl mu o všem zlu, nenávisti, o lžích, o hlouposti, které ovládají současný podivný svět. Prořízl ti hrdlo a vzal tě na druhou stranu. Tančili jste divoce a rakve praskaly tlakem. Tohle je hudba ze starých prokletých kostelů, z pohřebišť, z doby, kdy se na nějakou tu špínu v muzice nehledělo. Kdysi dávno, jsem na podobných deskách vyrůstal. 


Já zkrátka nikdy nepůjdu s davem, já se nebudu klanět padlým modlám. Navěky budu poslouchat podobný black speed thrash metal ve stylu VENOM, DARKTHRONE, AURA NOIR, DESASTER, SODOM. Těmi se pánové nechali volně inspirovat. A dělají to velmi zkušeně a elegantně. Pro mě je vždy důležité, abych si melodie pamatoval, abych měl chuť exhumovat další hrob. Nutno rovnou dodat, že když už mám plné zuby práce, lidí kolem mě, když mě štvou večerní zprávy, politici, tupý dav, tak se zavírám do své studené kobky, sedávám u reproduktorů a poslouchám podobné nahrávky, jako je "Spell Shock". Co víc si může starý metalový pes jako já přát? Dostal jsem skvělý prašivý zvuk i tajemný stylový obal (SoloMacello). Po formální stránce byla odvedena dobrá práce, to je bez debat. Můžu se tak soustředit na hudbu samotnou, která je náležitě ostrá, divoká, chladná i temná. BEWITCHER ale nejsou jenom dnes tolik častou "retro" kapelou. Naopak, metal v jejich podání je živý, neustále se něco děje, skladby kopou jako splašený kůň. Je to takový velmi zdařilý a syrový výlet po časové ose pět. Jasně, je v tom i kus nostalgie, kus mých vlastních vzpomínek. Neznal jsem nic jiného, než nedělní mše. Setkání s podobně prokletými, sedával jsem v chladné lavici a modlil se k Bohu, kterého jsem nikdy neviděl. Celý týden jsem hřešil, pil pivo a čekal, až konečně přijde. Je zde! Hranice hoří jasným plamenem! Budete upáleni chladným a temným black speed thrash metalovým plamenem! Čarodějnický proces ve své syrové podobě!


Asphyx says:

You knew nothing but Sunday mass. Meeting with the similarly cursed, you used to sit in a cold pew and pray to a God you'd never seen. All week you sinned, drank beer and waited for him to finally come. He'd just listened to the new American BEWITCHER album and the church was nearly empty. Instead of holy water there was sulphur and behind the altar sat he, the ruler of hell himself. He was smiling, tapping his foot to the beat and nodding his head in satisfaction. There was blood and torn flesh everywhere.

You confessed to Satan, told him about all the evil, the hatred, the lies, the stupidity that dominates this strange world today. He cut your throat and took you to the other side. You danced wildly and the coffins cracked with pressure. This is music from the cursed churches of old, from the burial grounds, from a time when some of the dirt in music didn't matter. Once upon a time, I grew up on records like this.


I simply will never go with the crowd, I will not bow down to fallen idols. I will forever listen to the likes of black speed thrash metal in the style of VENOM, DARKTHRONE, AURA NOIR, DESASTER, SODOM. These gentlemen were freely inspired by them. And they do it very skilled and elegantly. For me it's always important to remember the tunes, to have the desire to exhume another grave. I should also add that when I'm fed up with work, people around me, when I'm annoyed with the evening news, politicians, the dull crowd, I close myself in my cold dungeon, sit by the speakers and listen to records like "Spell Shock". What more could an old metal dog like me want? I got a great dusty sound and a mysterious stylish cover (SoloMacello). Formally, a good job was done, no question. It allows me to focus on the music itself, which is appropriately edgy, wild, cold and dark. But BEWITCHER are not just the "retro" band so common nowadays. On the contrary, metal in their performance is alive, something is always happening, the songs kick like a stampeding horse. It's such a very successful and raw trip along the timeline five. Of course, there is a piece of nostalgia in it, a piece of my own memories. I've known nothing but Sunday mass. Meeting with the similarly damned, I sat in a cold pew and prayed to a God I'd never seen. All week I sinned, drank beer and waited for him to finally come. He's here! The bonfire burns brightly! You will be burned by the cold and dark black speed thrash metal flame! The witch trial in its raw form!



Recenze/review - BEWITCHER - Bewitcher (2016):


Tracklist:
1. Starfire Maelstrom (4:28)
2. Lavish Desecration (3:17)
3. Spell Shock (4:56)
4. Out Against the Law (3:06)
5. Dystopic Demonolatry (3:49)
6. Seasons of Foul Harvest (4:26)
7. We Die in Dust (4:25)
8. The Harem Conspiracy (4:17)
9. Pagan Shadows (1:49)
10. Ride of the Ironfox (5:42)
11. Starfire Maelstrom (Single Edit) (4:06)

Line-Up:
M. von Bewitcher – vox & guitars
A. Hunter – drums & percussion
A. Magus – bass guitar & backing vox

Recenze/review - GUILLOTINA - Primera sang (2024)


GUILLOTINA - Primera sang
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Na hranici hoří další oběť. Kněží se usmívají. Jakby také ne, když mají za sebou celou noc nekonečného mučení. Ve jménu víry odsoudili na smrt další ženu za čarodějnictví. Ne, nejsme ve středověku, dav je stále stejný. Pořád se nám líbí veřejné popravy, usmíváme se, když vidíme oheň, který spaluje tělo. Historie nás měla poučit, abychom neopakovali stále stejné chyby, ale nestalo se tak. Je jedno, čemu věříš, jen nesmíš omezovat ostatní. 

Ke španělských death metalistům GUILLOTINA jsem se dostal víceméně náhodou. Zrovna jsem si dohledával informace o tamní scéně a protože mám rád Barcelonu, tak jsem si zkusil jejich hudbu poslechnout. Seděl jsem potom ve svém pokoji, spokojeně se kýval do rytmu a říkal si, že inkvizice ještě neskončila. Tohle je starý, prašivý death metal, zahraný s opravdovou krvavou jiskrou v oku. 


Rád se přehrabuji ve starých kostech, s chutí se toulám v podzemí. Objevuji si pro sebe nové kapely, o kterých jsem dosud nevěděl. Ochutnávám, jako starý padlý mnich a když mě hudba zaujme, napíšu o ní několik řádků. Španělé mě zaujali svojí opravdovostí, takovým tím syrovým feelingem. Věřím jim každou notu, každý riff. Hudba, která je podpořena prašivým zvukem a poctivým temným obalem, je zahraná s jediným účelem - upálit vás na hranici. V GUILLOTINA  hrají zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Představte si, že čekáte již mnoho dní na svoji smrt. Hluboko v podzemí, v chladu a o hladu, jenom s krysami, které čekají na svůj díl masa. Vyčerpáni mučením se modlíte k Bohu, který vám nikdy neodpoví. Ve svých horečnatých snech, podpořených poslechem téhle desky, ale potkáte Satana i samotnou Smrt. Pro mě je to jasný důkaz, že je "Primera sang" velmi dobrým albem, které je jasně určené pro všechny prokleté, démony i zvrácené kněze. My nepotřebujeme padlé modly, ani vznešené kostely, my máme prašivý death metal v podobě, ve které ho hraje tahle smečka. Jsem moc rád, že jsem kapelu na svých nekonečných toulkách podzemím potkal. Jejich nové album se stalo na dlouhý čas mým společníkem při záhrobních rituálech. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi dobře odvedené morbidní práce. Plesnivý death metal ze starých katakomb! Budete spáleni na popel! Temný inkviziční rituál!


Asphyx says:

There's another victim burning at the border. The priests are smiling. How could they not, after a night of endless torture? In the name of the faith, they've sentenced another woman to death for witchcraft. No, we're not in the Middle Ages, the crowd is still the same. We still like public executions, we smile when we see the fire burning the body. History should have taught us not to repeat the same mistakes over and over again, but it didn't. It doesn't matter what you believe, just don't limit others. 

I came to Spanish death metallers GUILLOTINA more or less by accident. I was just looking up information about the scene there and since I like Barcelona, I tried to listen to their music. I was sitting in my room afterwards, swaying contentedly to the beat and thinking that the inquisition is not over yet. This is dusty old death metal, played with a real bloody sparkle in its eye. 


I like to rummage through old bones, I like to wander underground. Discovering new bands for myself that I didn't know about before. I taste, like a fallen old monk, and when the music catches my eye, I write a few lines about it. The Spaniards caught my attention with their realness, that raw feeling. I trust every note, every riff. The music, backed by a dusty sound and an honest dark cover, is played with one purpose - to burn you at the stake. GUILLOTINA features experienced musicians who know very well what and how they want to play. Imagine that you have been waiting many days for your death. Deep underground, cold and hungry, with only rats waiting for their share of meat. Exhausted by the torture, you pray to a God who never answers. But in your fever dreams, fueled by listening to this record, you meet Satan and Death himself. For me, this is clear proof that "Primera sang" is a very good album that is clearly meant for all the damned, demons and perverted priests. We don't need fallen idols, nor noble churches, we have dusty death metal in the form this pack plays it. I'm so glad I met the band on my endless underground wanderings. Their new album has become my companion for a long time during the afterlife rituals. If you like this style, don't hesitate a moment. You will get a fair portion of very well done morbid work. Moldy death metal from the old catacombs! You will be burnt to ashes! A dark inquisition ritual!



Tracklist:
01. Mitja Mort 
02. Josafat 
03. Setmana TrÀGica 
04. Sangre Y Barrotes 
05. Els Sots Feréstecs 
06. 1936 
07. Tomba D'imperis 
08. Desperdicis

neděle 6. října 2024

Recenze/review - FUNERAL WHORE - The Crystal Lake Massacres (2024)


FUNERAL WHORE - The Crystal Lake Massacres
cassette/ CD 2024, Cryptorium9 / Nachzehrer Records

for english please scroll down

Starý dům na samotě s temnou aurou. Říká se, že v něm žije muž bez tváře, zlý a nenávistný. Nikdo jej neviděl přicházet, byl jako stín, který se toulal městem. S nožem v ruce a s krvelačným pohledem. Jeho sklep byl plný vyděšených obětí, které čekaly, až je svlékne z kůže. Mrtvolný pach se vznášel všude kolem a zahrada za domem byla jeho soukromým pohřebištěm, na které chodil odpočívat. Film skončil a šli jsme domů. Koutkem oka jsme zahlédli ve tmě záblesk nože. Jsme další na řadě.

Mám rád starý plesnivý death metal, líbí se mi, když skladby smrdí jako shnilé maso. Na téhle hudbě jsem kdysi vyrůstal a mám ji zakódovanou v genech. FUNERAL WHORE jsou kapela z Nizozemí, která hraje tenhle styl na prvotřídní úrovni. Ostré riffy, chorobami nasáklý vokál, bicí, které vás rozdrtí. Poslouchat letošní album je jako se procházet mezi hroby obětí násilných činů. 


Pokaždé, když vyhrabu další mrtvolu, pokaždé, když exhumuji nový hrob, tak bývám překvapený brutalitou a nelidskostí, s jakou musela umírat. Dobrý death metal musí mít temnou a chladnou atmosféru. Maniaci z Nizozemí ji umí vytvořit. A dělají to s nadšením a odhodláním starých mistrů jako CIANIDE, AUTOPSY, GRAVE. Skladby jsou jako čerstvý prach z krematoria, kterým se jednou stanete. I když, vy asi dáváte přednost pohřbům do země, že ano? Líbí se mi zvuk, který řeže tou správnou stranou nože. Parádní je i stylový obal, který mě samozřejmě inspiroval k sepsání úvodu dnešního článku. Není divu, jeho motiv se krásně morbidně promítl do samotných skladeb. Jako bych byl opravdu účastníkem nějakého starého krvavého hororu z osmdesátých let minulého století. Slečny jsou krásné a křičí hrůzou, vrah má na sobě pokaždé masku, protože se stydí za svůj obličej. V každém z nás je temnota, kus bestie. FUNERAL WHORE se povedlo dostat zvrácené myšlenky na povrch. Jednotlivé motivy se valí kupředu jako lavina, jako rezavý buldozer, který nezná slitování. Kosti praskají tlakem, víka od rakví nadskakují. Objevila se první ruka se špinavými drápy, která trčí z mělkého hrobu. Nebude to dlouho trvat, tipnul bych si maximálně dva další poslechy a zombie vylezou z děr. Budou toužit po čerstvém mase a krvi. Budou se chtít pomstít monstru, které je mučilo a znásilňovalo. Pokud jste jako já, starými tuláky v podzemí, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete album, které smrdí sírou, hnisem a nenávistí. Připadám si jako bych byl znovu mladý a seděl s pivem v ruce nekonečné hodiny u reproduktorů a stále dokola poslouchal "The Crystal Lake Massacres". Starý dům na samotě s temnou aurou. Říká se, že v něm žije muž bez tváře, zlý a nenávistný. Nikdo jej neviděl přicházet, byl jako stín, který se toulal městem. S nožem v ruce a s krvelačným pohledem. Jeho sklep byl plný vyděšených obětí, které čekaly, až je svlékne z kůže. Tentokrát zvolil jako pohřebiště chladné jezero. Mrtvoly se vznáší na hladině. Hnisem a hnilobou nasáklý, špinavý a temný death metal s děsivě maniakální aurou! Krvelačné monstrum se opět toulá ulicemi! 


Asphyx says:

An old house in a secluded area with a dark aura. It is said to be inhabited by a faceless, evil and hateful man. No one saw him coming, he was like a shadow wandering the town. with a knife in his hand and a bloodthirsty look. His basement was full of terrified victims waiting to be flayed. The dead smell was everywhere and the garden behind the house was his private burial ground where he went to rest. The film ended and we went home. Out of the corner of our eye, we saw the flash of a knife in the darkness. We're next.

I like old moldy death metal, I like it when the songs smell like rotten meat. I grew up on this music and it's in my genes. FUNERAL WHORE are a band from the Netherlands who play this style at a top notch level. Sharp riffs, disease-soaked vocals, drums that will crush you. Listening to this year's album is like walking among the graves of victims of violent crimes. 


Every time I dig up another corpse, every time I exhume a new grave, I am surprised by the brutality and inhumanity with which she must have died. Good death metal must have a dark and cold atmosphere. The maniacs from the Netherlands know how to create it. And they do it with the enthusiasm and determination of old masters like CIANIDE, AUTOPSY, GRAVE. The songs are like fresh dust from the crematorium you will one day become. Although, you probably prefer to be buried in the ground, don't you? I like a sound that cuts with the right side of the knife. The stylish cover is cool too, which of course inspired me to write the introduction to today's article. Not surprisingly, its motif is beautifully morbidly reflected in the songs themselves. It's as if I really was a participant in some old bloody horror movie from the 1980s. The ladies are beautiful and scream in terror, the killer is always wearing a mask because he is ashamed of his face. There's a darkness in all of us, a piece of the beast. FUNERAL WHORE has succeeded in bringing twisted thoughts to the surface. The individual motifs roll forward like an avalanche, like a rusty bulldozer that knows no mercy. Bones crack with pressure, coffin lids pop. The first hand with dirty claws appears, sticking out of a shallow grave. It won't be long, I'd guess at most two more listens and the zombies will crawl out of their holes. They'll be hungry for fresh flesh and blood. They'll want revenge on the monster that tortured and raped them. If you're like me, an old tramp in the underground, don't hesitate a moment. You'll get an album that reeks of brimstone, pus and hate. I feel like I'm young again, sitting in front of the speakers with a beer in my hand for endless hours, listening to "The Crystal Lake Massacres" over and over again. An old house in the middle of nowhere with a dark aura. They say a faceless man lives there, evil and hateful. No one saw him coming, he was like a shadow wandering the town. with a knife in his hand and a bloodthirsty look. His basement was full of terrified victims waiting to be flayed. This time, he chose the cold lake as his burial place. The corpses floating on the surface. Filthy, dirty and dark death metal, soaked in pus and rot, with a terrifyingly maniacal aura! The bloodthirsty monster roams the streets again!


Recenze/review - FUNERAL WHORE – Phantasm (2016):


Tracklist:
01. Swing Of The Axe 
02. The Morbid Prowler 
03. Mrs Voorhees Goes Berserk 
04. On The Hunt 
05. Jason Lives 
06. Search Attack And Kill 
07. Welcome To Camp Blood 
08. The Crystal Lake Massacres 
09. Entering No Escape 
10. The Final Nightmare

band:
Roy Grimreaper Guitars, Vocals
Eric Barrage - Drums
Sven Post - Guitars (lead)
Maxime de Koning -  Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý sedmý - (Vý) Pečky


Příběh čtyř stý sedmdesátý sedmý - (Vý) Pečky

Jsou pozvání, která se neodmítají. Měl jsem za sebou několik výletů za kapelami a blondýnku jsem trošku zanedbával. Byla ale trpělivá. Blanka s Michalem byli našimi průvodci životem na koleji v Plzni už nějaký čas. Holky si měly o čem povídat a my s Michalem také. Měli jsme spoustu společných témat. Filmy, knížky, ale i divadlo, kultura všeobecně. Blanka přišla jako mladá o mámu a byla to taková čistá duše. On tedy Michal také. Povídali jsme si o nich a děsně se těšili. Většinu času jsme byli jen sami spolu, plus tedy návštěvy rodných míst a chalupy. Také by se dalo napsat, že jsme trávili již několik let ve vlacích. Nekonečné kilometry, tentokrát směrem na Kolín. V Praze zajdeme klasicky na jedno, tedy na dvě, já pak na tři. Na Masarykově nádraží nás rozesměje jeden bezďák, prý, dej mí peníze. Sám mám málo, jsme studenti. Byli jsme také šetřiví. Náš sen, vidět spolu Paříž, se pomalu rýsoval. Ale stálo to hodně odříkání. Zatím jsme nasedli zase do kupé a sledovali nekonečnou rovinu východních Čech.

Čekají na nás a jakmile vylezeme, cítíme se jako nějaká delegace. Blanka zapadla do Michalovy rodiny způsobem, který byl tak nějak samozřejmý. Přišlo i pár příbuzných, jako vždycky. Michal měl sice od smrti svého otce takový smutný, vážný pohled, bylo vidět, že ho to stále hlodá uvnitř, ale navenek působil jako skvělý hostitel. Což také byl. Malý panáček nás všechny zahřál a to co se odehrávalo na zahradě u jejich domu, by v některých rodinách byla svatba. Stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím. Co slavíme? Ptám se a odpovědí mi je jen několik slov o tom, že se na nás těšili. Povídáme si s místními a mě se líbí takový ten klid a pohoda. Oni jsou spjatí se svým domovem, my máme vytržené kořeny, pomyslím si. Generace se zde na vsích ženily mezi sebou, vychovávaly děti. Opět si vzpomenu na teorii mého strýce, který mi vyprávěl o tom, jak jsou v každém kraji jiní lidé, s jiným naturelem a povahou. Kolem Kolína, poblíž Peček, ve vesnici jménem Radim, bylo všem moc dobře. 

Alkohol teče proudem, vyprávějí se staré příběhy, co se komu kde stalo. Zajímavé je, že zde nejsou jen mladí v našem věku, ale staví se i sousedi, kteří jdou náhodou kolem. Chvilku posedí, poklábosí, zeptají se, co a jak v Plzni, což nemůžeme moc sloužit, protože tohle město známe pořád jen zběžně. Mimo koleje, několika klubů, pivovaru a Škodovky vlastně vůbec. Ale mluvíme o něm, jako kdybychom už v něm navždy bydleli. Asi nějak podvědomě cítíme, že v Plzni zůstaneme. Navenek to tehdy bylo krásné město, z pohledu studentů vlastně dokonalé. Hospody a pajzly, kluby, ve kterých hrála skvělá muzika. Pokud jste sportovali jako já, tak jste měli také spoustu možností. Ale jako každé větší město mělo i svoji stinnou stránku. Podzimní šedivé smogy, temné ulice, kriminalita. To jsme ale ještě neviděli, byli jsme mladí a možná i trošku naivní. Už jsem mohl všude říkat, že mám hodně vážný vztah. Drželi jsme se za ruce a všichni nám pořád říkali, jak se k sobě hodíme. Nikdo se nedivil, jak může mít tak hezká holka takovýho obyčejnýho kluka. 

Jeden soused asi tak v našem věku se opije a vytáhne kytaru. Čekáme klasické cajdáky, ale mýlíme se. Je to student filozofie a má to v hlavě hodně srovnané. Staré francouzské šansony, americké blues, v některých momentech na něj zírám s otevřenou pusou. Tohle si nechám líbit a přisednu si. Zpívám druhý hlas, někdy jen takové echo, broukání v pozadí, když neznám texty. Ale jako celek nám to jde. A to moc. Utvoří se hlouček, poledne je dávno za námi, blíží se večer. Trošku se ochladí, tak si dívky vezmou svetry a zpíváme stále dál. Uprostřed je zapálený oheň. Cítím tu sílu přírody, obyčejných lidí. Sůl země, napsal by určitě nějaký básník, který by byl přítomen. On tedy jeden je. Je to kamarád kytaristy. Tehdy se ještě každý nepřiznával ke své orientaci. Bylo to všem tak nějak jedno. Jen asi některým ženám  to bylo líto, protože to byli oba moc velcí fešáci. Ale tak tomu bývá. Čekali jsme na pár dalších učitelek, kamarádek Blanky, které se objeví znenadání. Začnou zpívat za plotem nádherné vokály. Jsme mezi umělci a chytrými lidmi, řeknu své milé a je mi líto, že jsem obyčejný strojař. Zde bych se určitě cítil o hodně lépe, než mezi rovnicemi, tavením železa a obráběním. Ale, co už.

Je nás hodně. Něco kolem třiceti. To už je síla. Ono je to vlastně logické. Jak říkají indiáni. Tvůj přítel je i mým přítelem. Zajímavé je, že tenhle večer i následující den byl tak kouzelný, že se zde seznámilo několik dvojic. Některé se přestěhovaly za sebou. Měl jsem dvě polohy svých nálad. Jednu veselou, když jsem vtipkoval, konverzoval a smál se, až jsem se za břicho popadal. Občas na mě ale přišel zvláštní stav. Byl jsem až dojatý, jak byli všichni normální, pohodoví, v klidu. Žádný pomluvy, ani jedovatost, kterou jsme znali z koleje. Všem bylo jedno, jestli si punkáč, metalista, zastydlý hippie nebo jen normální představitel mladé generace. Vlastně to bylo možná naposled, kdy jsem zažil opravdový záchvěv svobody devadesátých let. Generace sametové revoluce. Dětství v socialismu, naděje a demokracie. Měli jsme samozřejmě růžovou deku před obličejem. My se těšili na světlé zítřky, ještě nám je nezkazili mafiáni a surový kapitalismus. Ještě nás to nesemlelo. Když jste šli pro pivo k sudu, mohli jste od různých skupinek slyšet, jak řeší muziku, knížky. Bylo to takové vznešené, ale jadrné a rustikální zároveň. Sem bych chtěl patřit, říkal jsem si mnohokrát.

Michal vytáhl velký budhistický talíř, který si přivezl jeho táta z Tibetu a začal do něj bouchat. Za půl hodiny vyrážíme do Peček. Měla tam být v kulturáku nějaká taškařice. Normální zábava, kterých jsou dodnes každý víkend desítky. Bylo to vlastně jedno. Nikde jinde nic nebylo. Jdeme po cestě, seřazeni do dvojic. Holky, co budou učitelky, si nás ze srandy seřadily a my posloucháme, protože je to super. Různě se přemísťujeme a přirozeně se seznamujeme. Taková sociální síť, ale reálná. Vedle mě se třeba objeví takové malé obrýlené děvče a hned, já tě znám. Netuším vůbec odkud, ale pak z ní vyleze, že chodila s jedním klukem, co byl také metal. Prý jsme se viděli na jednom koncertě. Dokonce jsme spolu i pařili. Ale pak se rozešli a co ty, co ta tvoje holka na vozíku. Vyprávím jí o Kristýnce a vzpomínám. Cesta nám tak velmi rychle uteče. Sedneme si před kulturák a dáváme si jedno pivo za druhým. Kluci velký a holky malý. Různě se to páruje, dává dohromady. Blondýnka si mě po čase najde a ihned mi řekne, že dostala několik nabídek k sňatku. Ihned se napružený zvednu, ale prý to byla legrace. Tak dobře, ale kdyby něco, jsem plný testosteronu.

Konečně začnou hrát a celá naše skupina se rozpadne do dvojic, čtveřic a někdy i pětic. Záleží, kdo si s kým a jak sednul. Jsou tu lidé, kteří se znají od dětství, jsou tu jedinci, kteří jsou zde poprvé. Je to jedno. Mě až fascinuje, že se tu ani nikdo z místních nevysírá, nedělá ramena. Tohle je ráj? Škoda, že je to taková rovina, já bych raději na hory. Říkám to své milé, když tančíme v divokých rytmech na předělávky starých skladeb. Vůbec netuším, jak se kapela břichatých mániček jmenuje, ale je to vlastně úplně jedno. Chodím ven na cigárko a pořád dokola děkuji Michalovi a Blance, že nás pozvali. Bylo to původně tak, že Blanka chtěla Michal rozveselit. Trošku mu spravit náladu. Udělat něco pro bližního svého. A dopadlo to dobře. Pojď tančit, zve mě Blanka a já se jako za starých časů zeptám svého kamaráda, jestli smím. Jasně a tak šlapeme zelí, děláme brejky, blbneme a je nám fajn. Potom mě zase vytáhnou ven a teď vážně. Končím se školou, mě to nebaví. Vracím se domů. Blanka dostuduje dálkově a já přestoupím na peďák. Málem se mi zastaví srdce. Můj nejlepší kámoš, co jsem ho v Plzni potkal, jde pryč? Bolí to. Pálí to. 

Musím to chvilku rozdýchávat. Ale chápu ho. Mít doma v Boleslavi klid od otce a kde bydlet, ihned bych se vrátil. Michal má ale oproti jednu výhodu. Má modrou knížku. Tu já nemám a nikdy mít nebudu. Nezbývá, než bojovat dál. Samozřejmě si slibujeme, jak se budeme navštěvovat, psát si, což pár let děláme, jenže pak přijdou jiné starosti a je to jako vždy, sejde z očí, sejde z mysli. Dám si rum, musím se nějak nakopnout. Kolem blondýnky se točí zase pár kluků. Jdu k ní, vezmu ji za ruku a dojde k malé strkanici. Prsí se přede mnou, ale ve mě je takovej ten divnej vztek, tak se nedám. Kurva, s kým teď budu dlouhé noci diskutovat o knihách, kdo mě bude brát na kapely, které se mi nelíbí? Na smutné písničkářky, na filmy, které jsou tak umělecké, že je nechápe ani samotný režisér, co je natočil? Proč? Proč všichni ti skvělí lidé, které potkávám buď mizí a nebo umírají. Kapela dohrála, ani je nevnímám. Pak se pouští na přání a je diskotéka, ukončená řadou ploužáků. Už mám dost, ale ne zase tolik, abych nemohl tančit. Proč brečíš? Ptám se Blanky, která vedle plouží s Michalovým bratrem. Už teď se mi po vás stýská.

Výčepák zavírá, ale dá nám ještě poslední do kelímku na cestu. Jsme jak opilé procesí. Sem tam někdo upadne, občas hodí šavli, různě na sebe čekáme, slibujeme si, že se budeme mít rádi, až na věky amen. Některé dvojice jsou již rozjeté. Objevují jeden druhého. Ti nám mizí do různých temných zákoutí. Pamatuji si, že se mělo spát na hřišti. Michalova máma nám připravila několik bochníků chleba a k tomu výpečky. Namáčíme si, zapíjíme to pivem a je nám moc dobře. Někdo jde spát, ale my, my si lehneme do trávy, povídáme si až do rána. Studí nás rosa, občas zajdeme pro další kousek. Jsme dvě dvojice, které plánují. Říkám si, jaké to mají vlastně dobré. Ne, nezávidím jim, možná jenom trošku, ty lidi okolo, ten dům, který bude jejich, to zázemí. Připadám si najednou jako vytržený z kořenů. Zůstaneme v Plzni? Proč vlastně? Nakonec k tomu dojde, ale to už je ale jiný příběh. Rozloučíme se a když přestupujeme ve (Vý)Pečkách na rychlík do Prahy, děsně se téhle slovní hříčce smějeme. Blondýnka usne a já se dívám do krajiny. Stejně je ta naše země krásná. Být spisovatelem, napsal bych malebná. Vystoupíme v Plzni a mě je nějak divně smutno. Jsem unavený a nevím, s kým si budu v hospodě povídat o knihách. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. října 2024

Report, photos, video - NECROTTED, CUTTERRED FLESH, ISACAARUM, INGROWING - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 4. 10. 2024


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

O víkendu jsem spadl podruhé na chalupě ze střechy. Byl by to asi dobrý status na sociálních sítích, o kterým bych mohl dlouhé hodiny diskutovat s umělou inteligenci i ruskými chatboty, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem si namazal záda opodeldokem a modlil se celý týden, abych byl v pátek v pořádku. No, nebyl jsem, ale pevně věřím v sílu piva, jako anestetika. Byl by hřích nevyrazit, když už je v Plzni taky nějaký ten death metal a ne pořád jen dokola retro thrash, přihřátej heavík a nebo pseudo black, na které se všude teď chodí.

Jako společnost postupně ztrácíme základní instinkty a tak je pro mě každý koncert důležitý pro udržení duševní rovnováhy. Jak říká jeden můj kamarád: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!". My to děláme. Metalisti jsou sice velmi konzervativní posluchači, ale mí kamarádi aspoň netrousí kolem sebe nekonečná moudra a statusy. Jsme generace, která až skončí, tak se už budou pít v hospodách jenom laté a pivní speciály z těch nejvzdálenějších garáží. Vím to, cítím to, už dávno nechci držet prst na tepu doby. Mám rád svý jistý a nevymýšlím znovu kolo. Takže sedím v pátek celý den vzpřímeně, abych nenamáhal záda. Nemažu se vonnými krémy, abych nesmrděl jak levná děvka. Místo toho si dám doma jeden rum a obléknu se do trika mých oblíbených japonských Defiled. Cestou v tramvaji píšu Gorovi jasný vzkaz. Bude metal! Bude pivo.

A tak zase po nějaké době sedíme v hospodě U Ševců, proplachujeme volátka a naší diskuzní skupinou je hospoda v klasickém stylu. Mezi nahýbáním z půllitrů si otíráme brady a vášnivě mluvíme o knihách, hudbě, o koncertech, co jsme zažili. Jen okrajově zmíníme, co nás trápí a co přináší život, protože jsme se dlouho neviděli a na rovinu - stejně neznám nic lepšího, než jen tak posedět, pokecat a pak jít na metal. Možná jsme šedivý, ale moc dobře víme, že kdysi nebyla tráva zelenější a holky kozatější. Každá doba má své a mladí to mají dneska hodně těžký. Koneckonců, sami jsme je vychovali a jdeme jim příkladem. 

Když už máme náladu, přesuneme se do klubu. Ukážu u vstupu vstupenku, koupenou 14 dní dopředu. Vždycky to tak dělám. Pomáhá mi to v plánování volného času. Mým hrdinou není Láďa Hruška, ani Tomáš Flus, ale právě kapely, na které jsme zašli. Underground, podsvětí, dnes grindcore, death metal v jeho brutální podobě. Extrém, od kterého hlavně chci, aby mi vyčistil hlavu, abych byl daleko od nákupních center, od děsivého zpravodajství, od válek, od tupých dam s umělými pysky a pánů v upnutých tričkách. Nikdy jsem nešel s davem a jiné už to asi nebude. Jsem moc rád, že podobné koncerty ještě jsou. Zdravíme známé, jdeme ihned na bar, hladinka se musí udržovat. Už začínají? Ptám se a odpovědí je mi první hrábnutí do strun. 

ANIME TORMENT - jsme neviděli. Respektive, přišli jsme přesně v moment, kdy končili. Na stránkách klubu bylo napsáno, že se začíná v půl sedmé. Nebyla to pravda, hrálo se už od šesti. Škoda.


INGROWING - až nám jednou všem narve do hlavy Elon Musk své čipy a budeme se ulicemi potácet ještě víc než dnes, až nastane totální apokalypsa a začne být člověk člověku vlkem, až budeme proklínat svoje rodiče a přestanou se rodit děti, tak bude znít éterem stále grindcore a death metal v podání INGROWING. Kapelu jsem neviděl už hodně dlouho a tak pro mě bylo jejich vystoupení takovým mrtvolně mokvajícím osvěžením. Nekompromisní, surová jízda od začátku do konce. Pánové s námi neměli žádné slitování a mě nezbývá než smeknou pomyslný skalp a poklonit se. Takových let na scéně a stále jsou jejich koncerty kulervoucí. Danke schön, pardálové!





When Elon Musk shoves his chips in all our heads and we all stagger through the streets even more than we do today, when the apocalypse comes and man becomes a wolf to man, when we curse our parents and stop having children, then grindcore and death metal will still be played by INGROWING. I hadn't seen the band in a long time, so their performance was such a deadening refresher for me. An uncompromising, raw ride from start to finish. The gentlemen had no mercy on us and I have no choice but to bow my imaginary scalp and take a bow. So many years on the scene and still their concerts are climactic. Danke schön, gentlemen!

ISACAARUM - mám s kapelou takový zvláštní vztah. Některé skladby mě baví opravdu hodně, jiné nikoliv. Tedy doma, z přehrávače. Naživo to bylo úplně jiné. Kapela se po letech dala znovu dohromady, navíc zpěvák Chymus slavil padesátiny a křtilo se nové album (gratulujeme, barde!). Bylo vidět i slyšet, že si to takhle black grindová legenda přijela užít. Vnímal jsem to celým svým tělem, ze kterého mi postupně odpadalo všechno maso od kostí. Navíc, kapela byla vždy úchylná takovým tím sympatickým způsobem. Nejinak tomu bylo i v Plzni. A tak jsem zase jednou stál, podupával si nohou, kýval se do rytmu a několikrát si i zařval z plných plic. Byl to nářez? Byl. Tedy, vše je v nejlepším pořádku.

 




I have this special relationship with the band. Some songs I really enjoy, others I don't. I mean, at home, from the record player. Live, it was completely different. The band reunited after many years, plus the singer Chymus celebrated his fiftieth birthday and a new album was christened (congratulations, bard!). You could see and hear that the black grind legends came to enjoy themselves like this. I felt it with my whole body, from which all the flesh was gradually falling off my bones. Plus, the band was always creepy in that sympathetic way. It was the same in Pilsen. And so I stood once again, stamping my feet, swaying to the rhythm and a few times even screaming at the top of my lungs. Was it a blast? It was. I mean, everything is fine.

CUTTERRED FLESH - Trepanace lebky byla provedena zkušeně a s elegancí starých patologů. Jeden ostrý riff střídal druhý a jednotlivé motivy se mi zadíraly hluboko do mozku. Poslední dvě desky jedu stále dokola, hlavně v práci, když už mám všeho plné zuby. Brutalita s jasným temným vzkazem a originálním otiskem. Skvělé nové album pokřtěno! Výlety do těch nejtemnějších zákoutí lidské mysli. Navíc, mezi muzikanty funguje vzájemná chemie, jsou sehraní jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Samozřejmě promazaný krví a lidským tukem. Dejte mi někdo také skalpel, chtělo se mi zařvat. Celá veřejná pitva probíhala v surovém, drsném a mocném stylu. Jestli máte také svůj sklep plný tajemství, tak byste mi určitě dali za pravdu. Brutální death metal, který nás rozemlel na prach. Rovnou do hamburgerů. Vynikající!

 





The trepanation of the skull was performed with the skill and elegance of old pathologists. One sharp riff followed another and the individual motifs dug deep into my brain. I've been playing the last two records over and over again, especially at work when I'm fed up with everything. Brutality with a clear dark message and original imprint. Great new album christened! Trips into the darkest corners of the human mind. Plus, the chemistry between the musicians works, they're as in tune with each other as a well-tuned killing machine. Lubricated with blood and human fat, of course. Somebody get me a scalpel, I wanted to scream. The entire public autopsy was conducted in a raw, rough and powerful style. If you have a basement full of secrets, you'd agree with me. Brutal death metal that ground us to dust. Straight into hamburgers. Excellent!

NECROTTED - němečtí maniaci přišli, naladili své nástroje, postavili se do výchozích pozic a potom nás pověsili na zeď. Opravdu, jakoby mě někdo škrtil ve větru a odřezával mi pruhy kůže ze zad. Death metal, deathcore, vše ve velkém tlaku, s pořádnou porcí energie, se vztekem. Bylo to jako potkat smečku rozzuřených pitbulů, kteří už hodně dlouho nejedli. Vibrovaly mi všechny kosti v těle a mozek měl co dělat, aby nevyskočil z lebky ven. Ve vnitřnostech se usadila tíseň a užíval jsem si jednotlivé motivy. Vše bylo brutální, totálně zničující. Jako lavina, do které spadnete a rozdrtí vás na tisíc kousků. Německá mašina byla ve velmi dobré formě. Když skončila se svým zabíjením, měl jsem co dělat, abych zůstal na nohou. Absolutní masakr!

 





The German maniacs came in, tuned their instruments, got into position and then hung us on the wall. Really, it was like someone was strangling me in the wind and cutting strips of skin off my back. Death metal, deathcore, all high pressure, with a good dose of energy, with rage. It was like meeting a pack of angry pit bulls who hadn't eaten in a long time. All the bones in my body were vibrating and my brain was doing its best not to pop out of my skull. A heaviness settled in my gut and I enjoyed each motif. Everything was brutal, totally devastating. Like an avalanche you fall into and it crushes you into a thousand pieces. The German machine was in very good shape. By the time it was done killing, I had a lot to do to stay on my feet. Absolute carnage!

Mám dost a moje mysl je čistá a průzračně klidná jako vánek na ranním hřbitově. Jako lotosový květ, ve kterém sedí starý budhistický mnich. Dopiju, dojdu si na záchod a pak sleduji z nočního autobusu míhající se lampy, opilce, skupinky mladých hledajících jeden druhého, svůj protikus. Všechno kolem se mění a je těžké sledovat, být alespoň trošku v centru dění. Metal, na který chodíme, je dávno hlavně pro starý, ale nevadí mi to. Já si večer a všechny kapely neskutečně užil. Byla to zkrátka jízda od začátku do konce. Nezbývá, než poděkovat pořadatelům a všem, kteří mi tenhle zážitek zprostředkovali. Zvuk náležitě řezal, návštěvnost byla slušná a organizace v pořádku. Taky jsem potkal spoustu známých a udělal si nové. Tohle na sociálních sítích nezažijete, není-liž pravda. 

Nic už mě nebolí, ke spánku uléhám očištěný. Ráno je to samozřejmě jiné. Bolehlav nebo záda? Přemýšlím, co mě trhá víc. Usedám k počítači, píšu tenhle článek a venku se hádají nějací mladí manželé o to, do jakého supermarketu pojedou. Dojde i na sprostá slova, na kurvy a debily. A tak mě napadá: "Když ti mrdá, jdi do lesa nebo na koncert. Přečti si dobrou knížku!"  Děkuji vám za pozornost. Buďte silní a mějte slunce v duši a repráky pořádně nahlas!


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere (2024)


BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Podle současného stavu vědy absolutní tma neexistuje. Jenže my, staří fanoušci extrémního metalu a klasických sci-fi knih moc dobře víme, že to není pravda. Temnota, velmi často obsažená v našem podvědomí, k nám proudí z dalekého vesmíru. Je opravdu těžké to nějakým způsobem umělecky uchopit. Jsou ale kapely, které to umí. Novinka amerických death metalistů BLOOD INCANTATION je toho jasným důkazem.

Stačí několik prvních poslechů a ihned je jasné, že tu máme opět co do činění s velmi pestrým a zajímavým materiálem. Základem je stále tradiční death metal, jeho brutalita a špinavost. Přidávány jsou potom velmi elegantně a zkušeně další progresivní prvky. Atmosféra je velmi podmanivá, těkavá, zpočátku možná trošku neuchopitelná. Po nějakém čase se ale vše usadí a vy budete létat mezi hvězdami a dívat se shora na lidské snažení. 


Na novince zazní jak odkazy na kapely typu TIMEGHOUL, DEMILICH, GORGUTS, DEATH, MORBID ANGEL, NUCLEUS, MITHRAS, tak i na prog rock sedmdesátých let (PINK FLOYD, GENESIS). Na novince se mi líbí, že tu máme co do činění nejen s technicky velmi zdatnými muzikanty, ale i se skvěle napsanými skladbami. Jako bych opravdu letěl mezi vzdálenými planetami, navštěvoval jiné kultury. Je ze mě intergalaktický poutník, který sleduje z dálky zánik naší planety. Hledáme spolu s kapelou signál z temnoty, tančíme ve stavu beztíže. BLOOD INCANTATION se snaží posouvat hranice, ale dělají to srozumitelně a nové album "Absolute Elsewhere" se opravdu dobře poslouchá. Naleznete na něm spoustu zajímavých momentů, pasáží, které si budete pamatovat a rádi se k nim vracet. Samozřejmostí je dobře čitelný, majestátní zvuk (Hansa Tonstudio v Berlíně). Zaujme i obal s motivem pyramid, který krásně doplňuje předkládanou hudbu (Steve R Dodd). Novou desku nelze jinak, než doporučit všem, kteří rádi objevují, nechávají se unášet na vlnách, mají velkou představivost a fantazii. Nahrávka se mi dostala do podvědomí, zadřela se mi pod kůži. Neznám nic lepšího, než si jen tak číst dobré sci-fi a poslouchat. Nabíjí mě to energií, silou. Čerpám ji z věčnosti, z nekonečna, z dalekých světů. Podle současného stavu vědy absolutní tma neexistuje.  Temnota, velmi často obsažená v našem podvědomí, k nám proudí z dalekého vesmíru. A teď už mě prosím nechte, musím odletět. Majestátní, mocné ozvěny, progresivní death metal s chladnou a temnou aurou! Mýtické signály ze vzdálených planet!


Asphyx says:

According to the current state of science, absolute darkness does not exist. But we old fans of extreme metal and classic sci-fi books know very well that this is not true. The darkness, very often contained in our subconscious, comes to us from a distant universe. It's really hard to grasp it in any artistic way. But there are bands that can do it. The new album by American death metallers BLOOD INCANTATION is a clear proof of that.

Just a few first listens and it is immediately clear that we are once again dealing with very varied and interesting material. The basis is still traditional death metal, its brutality and dirtiness. Then other progressive elements are added very elegantly and skilfully. The atmosphere is very captivating, volatile, maybe a bit ungraspable at first. But after a while everything settles down and you'll be flying among the stars and looking down on the human endeavour. 


The new album features references to bands such as TIMEGHOUL, DEMILICH, GORGUTS, DEATH, MORBID ANGEL, NUCLEUS, MITHRAS, as well as prog rock of the seventies (PINK FLOYD, GENESIS). What I like about the new album is that we are dealing not only with technically very proficient musicians, but also with well-written songs. It's like really flying between distant planets, visiting other cultures. I'm an intergalactic traveler watching the demise of our planet from afar. My band and I are looking for a signal from the darkness, dancing in weightlessness. BLOOD INCANTATION tries to push the boundaries, but they do it in an understandable way and the new album "Absolute Elsewhere" is really good to listen to. You'll find a lot of interesting moments on it, passages that you'll remember and like to come back to. Of course there is a clear, majestic sound (Hansa Tonstudio in Berlin). The pyramid-themed cover artwork also impresses, and beautifully complements the music presented (Steve R Dodd). The new album cannot but be recommended to all those who like to explore, let themselves be carried away on the waves, have a great imagination and imagination. The record got into my subconscious, it got under my skin. I know nothing better than just reading good science fiction and listening. It energizes me, energizes me. I draw it from eternity, from infinity, from worlds far away. According to the current state of science, absolute darkness does not exist. Darkness, very often contained in our subconscious, flows to us from a distant universe. And now, please leave me alone, I must go. Majestic, powerful echoes, progressive death metal with a cold and dark aura! Mythical signals from distant planets!



about BLOOD INCANTATION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. The Stargate [Tablet I] 
02. The Stargate [Tablet II] 
03. The Stargate [Tablet III] 
04. The Message [Tablet I] 
05. The Message [Tablet II] 
06. The Message [Tablet III]

Line-Up:
Paul Riedl
Isaac Faulk
Morris Kolontyrsky
Jeff Barrett

Recenze/review - CORPSEFUCKING ART - Tomatized (2024)


CORPSEFUCKING ART - Tomatized
CD 2024, Comatose Music

for english pleaese scroll down

Sedím u stolu a mám se dobře. Těším se. Je krásný večer a mojí dívce to moc sluší. Usmíváme se, protože noc teprve začíná. Potom nám přinese číšník polévku. Otevře pokličku a uvnitř plavou vydloubané oči, larvy, hmyz, kusy hloupých dezinformací, lidská tupost, slepá víra, hnis a špína. Dnešní menu se opravdu povedlo, řeknu své milé a ochutnám. Naberu na lžíci tomatovou šťávu, která chutná jako zákeřná krev. Vše je v pořádku, řeknu číšníkovi a čekáme, až začne hrát první kapela.

Na parket vylezou italští brutalisté CORPSEFUCKING ART a stačí, aby poprvé hrábli do strun a dáme se do tance. Odpadává nám maso od kostí, pálí vnitřnosti a tančíme do rychlého tempa. Skladby se nám postupně dostanou do hlavy a zůstanou tam do doby, než pro nás přijdou zřízenci a zase nás zavřou do naší cely. Dlouho do noci nevíme, jestli je normální svět za zdí a nebo uvnitř. 


Ráno pak vstaneme, podstoupíme lobotomii, přečteme si zprávy o válkách, o násilí, o krásných růžových králíčcích, sníme povinnou porci reklam a po dlouhé terapii zjistíme, že nám hudba hrozně chybí. A tak roztrhneme řetězy a utečeme ven. Do starého klubu za městem, na periferii, kdy si necháme narvat do hlavy další porci brutálních melodií ve stylu MORTICIAN, CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, DERANGED, DYING FETUS, AVULSED. Těmi se nechali Italové volně inspirovat. Kývám se do rytmu,  jako starý patolog a užívám si jednotlivé melodie. Ruce mám od krve a přísahám ve tmě, že se zvuk opravdu povedl (Alessia Cattanea - mixing(Hideous Divinity, Satanika atd.), Stefan Morabita - mastering (Fleshgod Apocalypse, Hour Of Penance, Vomit The Soul atd.)). Je náležitě masivní, surový a temný. Krásně doplňuje a zvýrazňuje jednotlivé morbidní nápady. Jedná se opravdu o velmi intenzivní, zničující materiál, u kterého když zůstanete delší dobu, tak se budete cítit jako v psychiatrické léčebně. Přivázáni k posteli, mučeni večerními zprávami, sociálními sítěmi, různými reality show. Nakonec vám pustí vtíravou hudbu z reklam a vy si raději vystřelíte mozek z hlavy. A nebo si pustíte "Tomatized" pořádně nahlas. Skladby se valí kupředu, jako stoka pod vaším městem. Těším se. Je krásný večer a mojí dívce to moc sluší. Usmíváme se, protože noc teprve začíná. Potom nám přinese číšník polévku. Otevře pokličku a uvnitř plavou vydloubané oči, larvy, hmyz, kusy hloupých dezinformací, lidská tupost, slepá víra, hnis a špína. Brutální death metalový masakr v psychiatrické léčebně! Budete totálně zničeni!


Asphyx says:

I'm sitting at my desk and I'm having a good time. I'm looking forward to it. It's a beautiful evening and my girl looks very pretty. We're smiling because the night is just beginning. Then the waiter brings us soup. He opens the lid and inside float bulging eyes, maggots, insects, pieces of stupid misinformation, human dullness, blind faith, pus and filth. Tonight's menu was really good, I'll tell my sweetheart and I'll taste it. I spoon in tomato juice that tastes like insidious blood. All is well, I tell the waiter, and we wait for the first band to play.

Italian brutalists CORPSEFUCKING ART take to the dance floor and all they have to do is rake the strings for the first time and we're off to dance. Our flesh falls off our bones, our guts burn and we dance to a fast pace. The songs gradually get into our heads and stay there until the orderlies come for us and lock us back in our cell. Long into the night, we don't know if the normal world is outside the walls or inside.


Then we get up in the morning, undergo a lobotomy, read the news about wars, about violence, about beautiful pink bunnies, eat the obligatory portion of commercials, and after a long therapy we find that we miss music terribly. So we break the chains and run out. To an old club on the outskirts of the city, where we get another portion of brutal tunes in the style of MORTICIAN, CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, DERANGED, DYING FETUS, AVULSED. The Italians were inspired by these. I sway to the rhythm, like an old pathologist, and enjoy the individual melodies. My hands are covered in blood and I swear in the dark that the sound is really good (Alessia Cattanea - mixing(Hideous Divinity, Satanika etc.), Stefan Morabita - mastering (Fleshgod Apocalypse, Hour Of Penance, Vomit The Soul etc.)). It is properly massive, raw and dark. It beautifully complements and enhances the individual morbid ideas. This is really very intense, devastating stuff that if you stay with it for a long time you will feel like you are in a mental institution. Bedridden, tortured by the evening news, social media, various reality shows. Eventually, they'll put on some intrusive music from commercials and you'd rather blow your brains out. Or you play "Tomatized" really loud. The songs roll forward like a sewer under your town. I'm looking forward to it. It's a beautiful evening, and my girl looks very pretty. We're smiling because the night is just beginning. Then the waiter brings us soup. He opens the lid and inside float bulging eyes, maggots, insects, pieces of stupid misinformation, human dullness, blind faith, pus and filth. A brutal death metal massacre in a mental institution! You will be totally destroyed!



about CORPSEFUCKING ART on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Hell Of The Living Dead
2. Blood Kitchen Garden
3. Blood Kitchen Garden
4. Alien Vs Tomator
5. A Nightmare On Tomator Street
6. The Book Of The Dead
7. Dead Sushi
8. Phantasm
9. Escape From Alpha City

Line-up:
Frank Moretti - Vocals
Andrea Corpse - Guitar
Mario Di Giambattista - Guitar
Marco De Ritis - Bass
John De Bello - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine