DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 23. září 2024

Rozhovor - APEP - Starodávné, mrtvolné ozvěny z hnilobných death metalových hrobek! Démoni se probudili a touží po krvi!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - APEP.

Recenze/review - APEP - Before Whom Evil Trembles (2024):

Ave APEP! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií APEP.

Ahoj Jakube, díky za možnost udělat tento rozhovor a zdravím české metalové maniaky.

Jsme APEP ze Zwickau (Sasko, Německo) a hrajeme technicky ovlivněný death metal. Vše začalo v roce 2016, kdy se Merlin, Oliver a Christopher rozhodli rozdělit předchozí kapelu Carnage. Rozhodli jsme se založit serióznější a originálnější kapelu. V roce 2016 jsme nahráli první demo a krátce nato se ke kapele přidal Phillip na druhou kytaru. V roce 2019 jsme nahráli debutové album „The Invocation Of The Deathless One“, které vyšlo v lednu 2020 a spadlo do poměrně špatných časů. Přesto jsme měli možnost toto album alespoň trochu představit naživo a odehráli jsme několik koncertů v Německu a loni dokonce jeden v Mladé Boleslavi. Kdykoli budete číst tyto řádky, naše druhá deska už vyšla a je také známo, že kapelu opustil Filip a nahradil ho Henrik.

A ano - stále nemáme stálého baskytaristu.


Letos jste vydali novinku „Before Whom Evil Trembles“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Neřekl bych, že jsme se při nahrávání řídili nějakými osvědčenými metodami. Prostě jsme se poučili z předchozích nahrávání a snažili se některé věci vylepšit, zejména po technické stránce. Proto byl tentokrát zvuk určitě mnohem pevnější. Všechno ale bylo pořád do značné míry DIY, kromě procesu mixování / masteringu.

Nakonec si myslíme, že se nám s „Before Whom Evil Trembles“ podařilo v několika ohledech překonat naše první album. Takže si opravdu vážíme toho, když říkáte, že z alba cítíte atmosféru a autenticitu. Děkujeme!

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Upřímně řečeno, v našem stylu jsme nic záměrně neměnili. Možná jsme šli o pár kroků dál a troufli si trochu víc, což může být logické, když spolu jako kapela rostete. Takže možná nové písně působí dospěleji než na 1. albu.

Během COVIDU náš kreativní lídr Oliver prostě přišel se spoustou skvělých nápadů, které dosáhly finální podoby při společné práci na věcech ve zkušebně. Je to výsledek týmové práce a nic takového jako „master plan“ neexistovalo. Takže se stále dá říct, že vše je stoprocentně autentické.


Mám „Before Whom Evil Trembles“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Páni, děkuji! Je hezké slyšet, že se vám to tak líbí.

Jak už bylo zmíněno, věci byly více kutilské, než byste asi čekali. Bicí a vokály pro toto album nahrál náš dobrý kamarád Thomas „Conne“ Conrad ve svém STEREOID STUDIU poblíž Zwickau. Není to „profesionální“ studio - spíš zkušebna, kterou Conne neustále vybavuje a rozvíjí s velkým nadšením, přesvědčením a penězi. Je skvělé mít tak bláznivé přátele, kteří vás navíc tak skvěle podporují. Kytary a baskytary byly nahrány doma a později přesamplovány.

S hotovým hrubým mixem jsme měli na mysli několik osob pro finální mix a mastering. Merlin právě kontaktoval Christopha Brandese (IGUANA STUDIOS) a ukázal mu hrubý mix. Christophovi se opravdu velmi líbil, a tak jsme se rozhodli pro spolupráci na mixu a masteringu s ním. A naprosto se to vyplatilo. Mám pocit, že Christoph z nahrávek vytáhl úplně všechno. Vytvořil masivní a zároveň organickou zvukovou stěnu. Skvělý člověk!

Kdo je autorem textů na „Before Whom Evil Trembles“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Oliver a Christopher, stejně jako na prvním albu. Oba mají společné inspirace, ale zároveň do nich vnášejí osobní zájmy, jako je Necronomicon, starověká (egyptská) mytologie nebo někdy i stará videohra, která se hodí ke zlověstnému tématu kapely.

Podrobněji se album zabývá různými tématy, například přípravou na posmrtný život ve staré egyptské mytologii, která je tematizována v písni „Tombs of Eternity“. Nebo starý archaický bůh lovící lidi jako v titulní skladbě „Before Whom Evil Trembles (Goddess of Carnage)“.


Pod obalem novinky „Before Whom Evil Trembles“ je podepsán Paolo Girardi? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali a co má přesně znázorňovat?

Ano, máte pravdu. O obálku jsme znovu požádali Paola. S jeho prací na prvním albu jsme byli naprosto spokojeni a opět se naprosto trefil a vystihl přesně to, co chtěl reprezentovat.

Můžete vidět bohyni Sekhmet na jejím trůnu v egyptském podsvětí. Je to bohyně války a pohrom. Nejprve byla vyslána z Re, aby zlikvidovala bezbožníky, ale v návalu krve propadla a pokusila se zabít všechny lidi.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna technický death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Jak již bylo zmíněno, první impuls byl dán po rozdělení Carnage. Všichni jsme věděli, že chceme dál dělat společnou hudbu, ale musí být trochu techničtější, než byli Carnage. Oliver a já jsme velcí fanoušci Nile. Tenhle fakt má samozřejmě alespoň malý vliv na to, jakou hudbu teď hrajeme.


Pocházíte z Zwickau a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Německu death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Určitě existuje spousta skvělých novějších německých kapel. Ale... scéna v našem regionu byla silnější v 90. letech. Taky spousta legendárních kapel hrála blízko našeho rodného města v „Ratskeller Fraureuth“. Ale to bylo ještě před námi a my jsme byli příliš mladí na to, abychom tyhle slavné koncerty navštěvovali. Teď máme ještě několik dobrých kapel, které pocházejí ze Zwickau nebo z bližšího okolí, jako například ARCHAIC THORN.

PURGATORY jsou samozřejmě „hrotem“ saských deathmetalových kapel.

O tomto fenoménu „mrtvé scény“ se můžete přesvědčit i v současnosti, když navštívíte koncerty v naší oblasti. Někdy se stává, že na skutečně skvělé kapely jako I AM MORBID nebo MONSTROSITY přijde jen pár lidí. Ty hrají před zhruba dvaceti lidmi, což je opravdu těžko pochopitelné. Jako malá lokální kapela to máme ještě těžší, ale udělali jsme i jiné zkušenosti, například v Chemnitzu, kde byly i menší koncerty dobře navštívené. Tady je to trochu zvláštní.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na APEP největší vliv.

Vliv na nás má několik různých typů kovů. Jak už bylo řečeno, Oliver a Christopher jsou velkými fanoušky NILE a podobných věcí. Merlin je také silně ovlivněn thrashmetalovou scénou a je například velkým fanouškem SODOM. A samozřejmě všichni nemůžeme popřít svou lásku ke klasickým DM kapelám, jako jsou MORBID ANGEL nebo ENTOMBED. Novější kapely jako SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION nebo SIJJIN jsou také super působivé. A nedávno jsme na PARTY SAN OPEN AIR viděli NECROT. Ti si opravdu zaslouží zvláštní zmínku, protože koncert opravdu připomínal cestování časem do zlatých časů DM.

No, výčet by mohl být nekonečný a my posloucháme i nemetalové věci. Takže to všechno má nějakým způsobem vliv na zvuk, který s APEP hrajeme.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Určitě máme ambice přenést to na pódia a oslovit naším zvukem mnoho lidí. Takže jsme vděční za jakýkoli dotaz, pokud zapadáme do celkového konceptu akce. Ještě nikdy jsme žádnou nabídku neodmítli, nebo řekněme, že jsme ji kvůli nějakým okolnostem ani odmítnout nemuseli.

Snažíme se mít „dobré“ (hodnotné) koncerty co nejčastěji.

Cíle a sny? Samozřejmě bychom rádi „dobývali“ nové regiony a hráli v zahraničí s novou deskou. A taky... Bylo by skvělé být jednou součástí zavedených festivalů jako PARTY SAN nebo BRUTAL ASSAULT. Ale uvidíme, co nám přinese budoucnost. Jsme připraveni.

Jdu si vaši novou desku „Before Whom Evil Trembles“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkujeme, Jakube! Jsme moc rádi, že na tebe deska takto zapůsobila. A mimochodem, je vzácné mít tak příjemný a upřímný rozhovor. Drž se svého nadšení, kamaráde - a tobě taky všechno nejlepší!

Zvláštní poděkování patří klukům z WAR ANTHEM RECORDS za jejich skvělou a zapálenou práci. Moc vám děkujeme za důvěru, chlapi.

Teď, když už se blížíme k veřejnému vydání, jsme zvědaví, jaký bude mít tahle deska dopad a jak ji přijmou všichni ti death metalisté tam venku.

Na zdraví českých hord. Pojďme se někdy potkat na koncertě!

Recenze/review - APEP - Before Whom Evil Trembles (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 22. září 2024

Recenze/review - HELLISH GOD - The Advent Of Deathless Chaos Beast (2024)


HELLISH GOD - The Advent Of Deathless Chaos Beast
CD 2024, Dusktone

for english please scroll down

Objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Navštěvoval pohřby, sledoval, jak umírají lidé při bouračkách. Smál se oběšencům, utopeným, nasával pach smrti, když se stala vražda. Byl stínem, tichým našeptávačem, který čerpal energii z temnoty. Vylézal ze staré kobky každou noc, když se setmělo. Když jste jej potkali, tak jste měli pocit, že nemá žádnou tvář, přesto vám byl povědomý. Jakoby se do jeho obličeje otisklo i vaše svědomí.

Italské HELLISH GOD sleduji od jejich počátků. Vždy pro mě byli poctivou kapelou, která mě dokáže svým surovým death metalem přikovat ke zdi. Nové album není výjimkou. Naopak, od prvních poslechů se jedná o klasickou blasfemii, o temné a děsivé ozvěny ze záhrobí. Smrt je zase jednou velmi blízko a Satan se usmívá. 


Když jsem poprvé otevřel rakev s nápisem "The Advent Of Deathless Chaos Beast", ucítil jsem pach rozkládajícího se masa. Jakoby se do hudby těchto maniaků promítlo veškeré zlo světa. Skladby jsou nekompromisní, divoké, neznají slitování. Trepanace lebky, šílenství zvané death metal pokračuje takovým tím opravdovým, reálným způsobem. Riffy jsou ostré jako čepele čerstvě nabroušených nožů, vokál připomíná řev bestie a bicí vám vystřelí mozek z hlavy. Navíc vše smrdí sírou a zkaženou krví. Fanoušci třeba takových AZARATH, případně KRISIUN, ABHORRENCE, REBALLEIUN, DEICIDE budou určitě spokojeni. Nehraje se tu ale jenom pro ně. Spokojeně se budou do rytmu kývat i všichni prokletí i každý, kdo se zúčastnil nějaké okultní mše. Italové se s tím nepářou, jsou nekompromisní, živočišní, mají poctivý masivní zvuk, děsivý obal, připomínají díla šílených umělců zobrazujících pravé peklo (autorem je Francesco Saverio Ferrara). Vše je podřízeno jedinému. Strnout vás navěky do hlubiny, do podzemí. Proklít vás a pohřbít zaživa. Pokaždé, když tohle album poslouchám, tak si připadám jako na nějaké zvrácené okultní mši. Kolem oltáře, na kterém je vyděšená oběť, stojí všichni ti, kteří čerpají svoji sílu ze zla, špíny a nihilismu. Pomalu přidávám hlasitost, obřad postupně graduje a ďábel, který sedí na svém trůnu, se znovu usmívá. Jak by také ne, když se zde hraje hlavně pro něj. Nihilistický, démonický death metal! Pradávný rituál kruté smrti! Blasfemie, okultismus, síra a krev! 

Asphyx says:

He showed up every time something bad happened. He attended funerals, watched people die in car crashes. He laughed at the hanged, the drowned, sucked in the smell of death when murder happened. He was a shadow, a silent whisperer, drawing energy from the darkness. He came out of the old dungeon every night when it got dark. When you met him, you felt he had no face, yet he was familiar. It was as if your conscience was imprinted on his face.

I've been following Italy's HELLISH GOD since the beginning. They've always been an honest band for me that can drive me up the wall with their raw death metal. The new album is no exception. On the contrary, from the very first listen it is classic blasphemy, dark and terrifying echoes from beyond the grave. Death is once again very close and Satan is smiling. 


When I first opened the coffin with the inscription "The Advent Of Deathless Chaos Beast", I smelled decaying flesh. It was as if all the evil in the world was reflected in the music of these maniacs. The songs are uncompromising, savage, they know no mercy. Skull cracking, the madness called death metal continues in such a real, real way. The riffs are as sharp as the blades of freshly sharpened knives, the vocals resemble the roar of a beast and the drums will blow your brains out. On top of that, everything smells of sulphur and rotten blood. Fans of such bands as AZARATH, KRISIUN, ABHORRENCE, REBALLEIUN, DEICIDE will definitely be satisfied. But it's not only for them. All the cursed and everyone who attended an occult mass will also sway to the rhythm. The Italians don't fight it, they are uncompromising, animalistic, have an honest massive sound, a terrifying cover, reminiscent of the works of mad artists depicting the true hell (the artist is Francesco Saverio Ferrara). Everything is subordinated to one thing. To plunge you forever into the depths, into the underground. To curse you and bury you alive. Every time I listen to this album, I feel like I'm at some kind of twisted occult mass. Around the altar where the terrified victim is standing are all those who draw their power from evil, filth and nihilism. Slowly I turn up the volume, the ceremony gradually escalates and the devil, who sits on his throne, smiles again. How could he not, since this is a play for him. Nihilistic, demonic death metal! The ancient ritual of cruel death! Blasphemy, occultism, brimstone and blood!


about HELLISH GOD on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - HELLISH GOD - Impure Spiritual Forces (2016)



Track listing:
1 - Key Of The Abyss / Bloodgeoning Maelstrom
2 - Throne Of Zĕbūl
3 - Inglorius Rex
4 - The Advent Of Deathless Chaos Beast
5 - Unholy Masters Of Deformity
6 - Impuryfire
7 - The Eleven Headed Dragon
8 - The Dominant Powers Of New Aeon



Recenze/review - ANOXIDE - Morals & Dogma (2024)


ANOXIDE - Morals & Dogma
CD 2024, Ghastly Music

for english please scroll down

Musel si utéct ven, pryč z města, daleko od všech obrazovek. Už si nedovedl rozlišit, co je ještě pravda a co lež. Stala se z tebe mrtvola, přilepená k internetu. Bez duše a vlastního názoru. Nespal si, ani nejedl, jenom si psal slova, plná nenávisti a jedu. Pohltilo tě to, zničilo a začal si mít strach sám ze sebe. 

ANOXIDE jsou z Londýna a od roku 2012, kdy byla kapela založena, vydali dvě EP a jednu demonahrávku. Osobně jsem se ale k jejich hudbě dostal až letos, když přišli přišli se svým prvním dlouhohrajícím albem. Ihned mě zaujal zvuk, časté změny tempa, divoké i syrové pasáže, ale hlavně spousta nápadů, které dělají nahrávku velmi pestrou. 


Pánové velmi umně a zkušeně kombinují prvky z klasického, tradičního death metalu, techniky, progresivity a v některých momentech i slamu. Je to výživný koktejl, který vám možná zpočátku nebude chutnat, ale počkejte, až se chuť i nálady usadí. Chce to opět klid a plné soustředění. Kapela vám nedá nic zadarmo. Abyste jejich novou desku pochopili, budete se muset snažit. Také je nutná určitá porce fantazie, bez té to také nejde. Poslouchat "Morals & Dogma" je jako si číst staré sci-fi příběhy, které se staly krutou skutečností. Novodobý mor, lehkost a nadsázka, to téhle smečce také nechybí. Hrají si s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí, jednou jsou ostří a nekompromisní, potom vás nechají na chvilku nadechnout, abyste byli ihned strženi do dalšího víru. Tahle kapela vás rozemele na prach, roztrhá na kusy a ani nebudete vědět jak k tomu došlo. Viděli jste někdy někoho, jak jej zasáhl blesk? Ani nemusíte, stačí si tuhle desku pustit několikrát po sobě a výsledek zažijete na vlastní kůži. Podle mého skromného úsudku se jedná o velmi povedené album po všech stránkách (i obal je vynikající). Pokud máte rádi podobně laděný death metal,  určitě veďte tuhle kapelu v pozornosti. Osobně je pro mě potom nejdůležitější, že mě baví ANOXIDE poslouchat, ano, tak jednoduché to je. Schválně, zkuste jejich novinku také a uslyšíte sami. Musel jsem utéct ven, pryč z města, daleko od všech obrazovek. Už jsem nedovedl rozlišit, co je ještě pravda a co lež. Stala se ze mě mrtvola, přilepená k internetu. Bez duše a vlastního názoru. Nespal jsem, ani nejedl. Propracovaný, surový death metal se spoustou zajímavých momentů! Pestrá paleta temných odstínů!

Asphyx says:

You had to get out, away from the city, away from all the screens. He couldn't tell what was still true and what was still a lie. You became a corpse, glued to the internet. Without a soul or an opinion. You didn't sleep, you didn't eat, you just wrote words full of hate and venom. It consumed you, destroyed you, and you became afraid of yourself. 

ANOXIDE are from London and have released two EPs and one demo since the band formed in 2012. Personally though, I only got into their music this year when they came out with their first full-length album. I was immediately taken by the sound, the frequent tempo changes, the wild and raw passages, but most importantly the many ideas that make the record very varied. 


The gentlemen combine elements of classic, traditional death metal, technique, progressiveness and in some moments even slam very skillfully and expertly. It's a nutritious cocktail that you may not like at first, but wait until the taste and moods settle down. It takes calm and full concentration again. The band won't give you anything for free. You'll have to make an effort to understand their new record. You also need a certain amount of imagination, and you can't do without that. Listening to "Morals & Dogma" is like reading old sci-fi stories that have become a harsh reality. Modern morality, lightness and exaggeration, this pack doesn't lack that either. They play with the tunes like a beast with its prey, one moment sharp and uncompromising, the next they let you breathe for a moment only to be immediately swept away into another maelstrom. This band will grind you into dust, tear you apart and you won't even know how it happened. Have you ever seen someone get struck by lightning? You don't even have to, just play this record a few times in a row and you'll experience the results for yourself. In my humble judgement, this is a very good album all round (even the cover art is excellent). If you like similarly tuned death metal, definitely keep this band in your attention. Personally then, the most important thing for me is that I enjoy listening to ANOXIDE, yes, it's that simple. By all means, try their new album too and hear for yourself. I had to get out, away from the city, away from all the screens. I couldn't tell what was still true and what was still a lie. I became a corpse, glued to the internet. Without a soul or an opinion. I didn't sleep or eat. Sophisticated, raw death metal with lots of interesting moments! A variety of dark shades!


Tracklist:
01. Simulacrum 
02. Indoctrinated 
03. Tear Down Their Citadels 
04. Age Of Austerity 
05. The Ceaseless March 05:17 
06. An Old Foe Emerges 
07. Theses Walls Shall Crumble 
08. The Weighing Of The Scales 
09. To Starve In Decadence



https://ghastlymusick.bandcamp.com/album/morals-dogma

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý pátý - Zpátky mezi mrtvými s Obituary


Příběh čtyř stý sedmdesátý pátý - Zpátky mezi mrtvými s Obituary

Ve čtvrtek jsem měl jen nějaká cvičení z odborných předmětů. Bývala to neskutečná nuda a většinou mě ani nerozptýlily dvě vcelku hezké spolužačky. Tedy na strojařky. Byli jsme spolu ve skupině. Jedna byla vysoká a protože měla velké přednosti, tak bývala zahalená až ke krku. Ona chodila jen s klukama, co nosí uniformu. Copak o to, každý máme rádi něco jiného, ale oni ji mlátili. Opakovala stále stejný scénář. Druhá zase neměla pod košilkou skoro nic. Přesto byla rozhalená, že jsem viděl všechno. Když jsem nahříval roztok nad kahanem, vždycky se ke mě naklonila. Co děláš o víkendu, zeptala se mě již asi popáté. Jedu na koncert, odpovídal jsem suše. Ona byla docela do větru a balila snad každého. Já tenkrát blbec netušil, že se díky tomu dá i vystudovat vysoká škola. Ale to odbočuji. Ukápne mi červená tekutina na stůl. Ozve se zasyčení a pak nadávky mladého asistenta. Takovej klasickej zmrdík, který pak dělá lidem šéfa. Když ale vidí, že jsou u mě holky, usměje se a že prý se nic nestalo.

Odpočítávám minuty, sekundy. Tlačím ručičku hodinek kupředu. Mám s sebou jen žebradlo, něco málo k jídlu, co mi udělala blondýnka a nějaké ty šilinky. Těch tedy moc nemám, přeci jen, na brigádách jsem si nevydělal zase tolik peněz. Máme přestávku a jde se kouřit. Holky si sundají pláště a přeci jen je na ně o hodně hezčí pohled. A co tam jako budeš dělat? To je jako nějaká diskotéka? Snažím se vysvětlit, jak to na metalových koncertech chodí, ale moc mi to nejde. Vlastně, když si to vezmu kolem a kolem, tak na death metal se nenechal zase nikdo přemluvit. Být to SODOM nebo DESCTRUCTION, asi bych někoho sehnal, ale OBITUARY? To už bylo na lidi moc. I na ty, co si říkali metalisté. Sem tam se mezi mladšími ročníky někdo po večerech maloval obličej na bílo a černo, ale to byly fakt výjimky. Mezi vysokoškoláky letěl spíš intelektuální rock nebo jako u holek, obyčejné zábavy. Obě mi vykládají, jak to večer rozjedou. Doma ve svých městech. Jedna v Klatovech a druhá v Táboře. Druhou část cvičeni si spiklenecky představuji, jak se vlní na parketu. Vždycky se pak musím oklepat, protože mám přeci vážnou známost. Zní to staromódně a moc dobře vím, jak to chodí, ale já jsem na tohle takovej věrnej blbec. Teď už jo. 

Ale fantazie je někdy pěkná kurva. Když totiž usnu ve vlaku na Mnichov, zdají se mi sny, které jsou spíše hříchem. Jezdit na koncerty sám má nevýhodu v tom, že si nemáte s kým pokecat. V discmanu mám čerstvou novinku "Back from the dead" od OBITUARY. Je to už nějaký rok jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Spousta mých kamarádů už dávno metal opustila nebo si jen zajdou sem tam na nějaký menší koncert. Jejich manželky a přítelkyně jim říkají, že už dospěli. Když se s nimi ale bavím, vidím, jak je to semlelo. Všechny ty splátky, děti, zaměstnání, která je serou. Někteří se nechali svými partnerkami ovládat a už jen pupkatí a ztratili jiskru. A to bývali nějací kaliči. Jasně, já se taky už dávno uklidnil. Už nedávám třídenní akce, při kterých jsem kdysi řádil. Už se držím také jen své dívky. Ale co se týká muziky, jsem stále v tom. Třeba na tenhle koncert, který jsem objevil náhodou ve Sparku, jsem prostě musel. Praha je vynechána nebo se mi nehodil termín, teď už nevím, ale vyrazit vstříc dobrodružství je pro mě pořád vysloveně nutnost. 

Jezdit sám na koncerty je možná pro někoho divné, ale zase jsem si vždy muziku víc vychutnal. Připadal jsem si jako stín, jako tichý pozorovatel. Tentokrát tomu tak bude doopravdy. Cesta mi bude trvat šest hodin. Přestupuji v Mnichově a pak hurá do Salzburgu. Tohle nikomu nevysvětlíte. Moc dobře vím, že kapela bude hrát hodinku, že by se na to většina lidí vysrala. Jenže já byl a jsem věrný fanoušek. Víte, pro mě hudba opravdu znamená hodně. Poslouchám ji doma, když odpočívám nebo si čtu, když něco dělám, ve škole, když mě nudí přednášky, cestou na ulici. Pořád navíc někam jezdím. V žebradle vždycky minimálně tři CD. Předskakují PUNGENT STENCH, takže mám i něco od nich. Pak má být nějaká předkapela, ale to nevím jaká, v časáku to nepsali. Jedu navíc na slepo, nemám vstupenku. Třeba dojedu na místo a budu to muset obrátit. Už se mi to taky párkrát stalo, když bylo vyprodáno. To potom řeknu jen kurva fix a pojedu domů. Co taky jinýho. Ale mrzelo by mě to. Vždycky si dopředu představuji, jaké to asi bude. Většinou se nemýlím, překvapen bývám snad jen z chování kapel. Když jsou v pohodě, tak si je oblíbím ještě víc, když ne, tak je už poslouchám přeci jen jinak. Ten osobní zážitek je pro mě hrozně důležitý.

Přistoupí dvě kamarádky, které se neskutečně řehtají. Je jim tak nějak jako mě a jsou to moc hezký holky. Ihned se dáme do řeči. Taková ta klasika, kam jedeš, co děláš, máš někoho a tak. Většinou nebývám moc otevřený a nebavím se s každým, ale holkám nabídnu, aby si cvakly rumu. Ale ohrnujou nos, jsou prý zvyklý na lepší. Nakonec z nich vyleze, že jezdí do Německa tancovat. Akorát se u toho divně chichotají. Mě nejdřív nedojde, že dělají nejjednodušší věc na světě, prodávají se pupkatým Němcům. Mám nejdřív takový ty naivní dotazy, jako...jaký druh tance provozujete? Je to klasika nebo moderní? Nejsou moc chytrý, ale dokázaly najít díru na trhu. Sen každé dívky, vdát se do Německa. To tenkrát bylo dost časté. Většinou to končilo outěškem a opuštěností. Oni ti ženáči svoje manželky moc často neopouští. Byly levný, tenkrát, český holky. Bohužel. Já mám na tohle takovou záklopku. Tak už se s nima nebavím. Co maj říkat všechny ty slušný ženský, co makaj v továrnách, na pokladnách, šetří každou korunu, starají se o své děti a partnery? Těch si tedy vážím o dost víc. Na tohle mi řeknou, že si svojí frndou vydělají víc. Pak vystoupí a ani se nerozloučíme.

Následuje páreček starých Němců. Bavoráci jak z pohádky. Usmívají se a já také. I přesto, že mi celý život do hlavy všichni hustili, že tenhle národ je špatný. Zlý a imperialistický. Náš rod s nimi nemá moc dobrou zkušenost, přesto se snažím. Opětuji vlídná slova, snažím se pocvičit v angličtině. Tedy, sem tam sklouznu i do němčiny, kterou si tenkrát ještě pamatuji. Máme u vás v Čechách příbuzné a milujeme Prahu a Český Krumlov. V Plzni jsme také byli. Čas do Mnichova uteče o hodně rychleji, než s těmi dvěma českými děvkami. Rozloučíme se a paní je tak hodná, že mi ukáže, odkud to jede do Rakous. Jsem ji moc vděčný, protože bych jinak asi dost dlouhou dobu bloudil. Sedím na zastávce a jím chleba se sádlem. Když žvýkám, tak mi nadskakují sluchátka na hlavě. Musí to vypadat legračně. Jsem prorotypem metalisty. Křivák a marteny. Triko Vader, seprané tak, že už je na něm nápis zcela vybledlý. Svetr až pod zadek, černý jako uhel, upletený od babičky. Lezou z něj oka, ale nedám na něj dopustit. Vytáhnu z žebradla další jídlo. Hele, tatranka. Blondýnka je fakt hodná holka. Myslím na ní, když lezu do vlaku.

Matka s dvěma dětmi, které jsou hrozně rozjívené. U nás by to neprošlo. Dostaly by pár facek, ale ona se usmívá a má radost, že jsou raubíři zdrávi. Jsou jak z nějakého prospektu. Kluk a holka, oba blonďatí. Vzpomenu si na staré válečné filmy. Ale ne, tihle už vyrůstají v dávno jiném světě. Paní se dá také ihned do řeči a že prý jede až do Salzburgu, že tam dělá její manžel. Nějaké mlýny nebo co. To je ztraceno v překladu. Líbí se mi, jak je trpělivá, protože mě moc nejde mluvit. Hledám dlouho slova, ale ona je úplně v pohodě. Pořád se směje. Má dva copy, upletené hezky postaru. Taky spoustu pih. Nabídne mi sušenky, které s chutí přijmu. Nezapomínejme, že jsem chudý student z Čech. Jsem jak krajánek, co chodil za prací za hranice. Jen s tím rozdílem, že nejsem ani řemeslník, ani kurva, ale jedu na koncert. Ptá se mě, co je to za muziku. Dám ji poslechnout sluchátka. Nejdřív se lekne, ale asi jak je hodná, tak mi to nechce kazit, tak se začne kývat do rytmu. Obě děti se ihned přidají, skáčou a křičí Mutti, mutti. Je to celé zvláštní, neopakovatelné, řekl bych. Zasním se. Třeba jednou budu mít taky takové děti. Blondýnka bude dobrá máma. 

Jakmile zastavíme v Salzburgu, děti vyletí z kupé jako blesk. Běží a křičí a výskají. Geny jsou zvláštní věc, protože táta, který čeká na nástupišti, je černý jako bota. Kus chlapa, s hubou od ucha k uchu. Rozloučím se, ale ona že ne, že mě musí představit. Nepatřím k malým mužům, přesto se moje ruka v jeho zcela ztratí. Něco prohodí mezi sebou, tomu vůbec nerozumím, ale pak mi nabídnou, jestli s nimi nechci na snídani nebo oběd. Nejdřív nechci, stydím se, jsem opatrný. Cizí země, cizí lidé, nedůvěřuji každému. Jenže oni jsou tak milí. A mám hroznej hlad. Jen ukážu peněženku. Je v ní jen pár bankovek, které bych s dovolením utratil na koncertě. Pořád je pro mě hrozně velká věc, stát pod pódiem a srkat pivko na Obituary v Rakousku. Chápeš to? Ten zážitek? Je původem z Afriky a když mi vypráví svůj příběh, je to na knihu. Utekl z války, měl hlad, neměl nic na sebe. Ale vypracoval se. Kdyby takoví byli všichni, pomyslím si a sním jídlo, ve kterém jsou houby. Já houby nejím, nesnáším je. Ale je mi to hrozně blbý. Dáme si pak spolu jedno pivo a já jim moc poděkuju. Děti na mě ještě zakřičí Jááácob, Jááácob a pak jsem zase sám. 

U klubu jsem pět hodin dopředu. Kroužím okolo, jak nemám peníze, tak nemůžu do hospody. Aspoň se na plakátu ujistím, že se tu dnes opravdu hraje. Na jméno první předkapely si nepamatuji, ale vím, že to byl thrash. Pokoušel jsem se je dohledat, ale nepovedlo se. Chvilku sedím na lavičce a lituji, že jsem si nevzal knížku. Je to nekonečný. I veřejné záchody jsou tu na mě drahé. Tak vylezu z města a jdu ke stromům do lesa. Někdo na mě troubí. Uff, povedlo se. Dává se do mě neklid. Takovou dálku, doufám, že nebude špatný zvuk. Přemýšlím si pro sebe, což chvílemi hraničí se šílenstvím. Chápejte mě, taková dálka, sám a jen s trochou peněz. Ale pomalu jsem to rozdýchal a když zastavil tourbus a z něj vyskákaly obě kapely, uklidnil jsem se. Stojím bokem, jako chudý příbuzný. Někdo mi zamává. Ty vole, chápeš to, mě zamával Tardy! Už můžu jet klidně domů. Ne, to zase ne, ale až tohle budu vyprávět doma. Sejde se pár místních, není nás moc, něco kolem osmdesáti, ale všichni pokuřují a mě je dobře. Sem tam dá někdo lahváče, které jim neskutečně závidím. Jdeme do klubu. Každý si sundá křiváka nebo vestu a pověsí si ji na věšák u vchodu. Cože, to nemají strach, že jim ty bundy někdo ukradne?

Když platím, tak se mi trošku klepou ruce. Hlavou mi proběhnou všechny ty kilometry, které jsem chodil s kýblama starý barvy pod boleslavskou škodovkou. Bolavý záda, svalová horečka. Jsem u konce. Splnil se mi sen. Vyrazit za OBITUARY do zahraničí. Dám si jedno pivo a spočítám si, že mám ještě na tři. Dobře na čtyři, ale pak už nebudu mít na jídlo. Srkám pomalu a nasávám atmosféru. První thrasheři jsou vcelku dobří, nijak mě to neuráží, ale je také pravdou, že jsem hudebně už trošku jinde. Ale pivo je nějaký silný, tak mezi skladbami zařvu, kurva dobrý. Ihned když dohrají, tak ke mě přijdou dva kluci a jedna holka. Německy se mě zeptají, jestli jsem Čech. Řeknu že ano, v předtuše něčeho zlého. My jsme byli vychováváni k obrovský pokoře, k tomu, že se náš národ vždy klaní a leze ostatním do zadku. Ale oni jsou všichni hrozně na pohodu a ihned, dáme pivo? Opět ukážu svoji peněženku a stydím se za to. Jen mávnou rukou. Jsi metalista, tak chlastej. Vilma, jak se jmenuje jejich kamarádka, ihned dojde pro jednu sadu piv. Jdeme ven, kouří se a oni znají Krabathor. Jsme na stejné vlně. Tenkrát to tak opravdu bylo. Kamkoliv jste přijeli, metalisti drželi při sobě. 

PUNGENT STENCH miluju. Jenže je něco špatně. Aha, je tu sice Martin Schirenc alá Don Cochino, ale jinak úplně jiní lidé. Aha, vysvětlí mi Rakušáci, kapela přerušila činnost a jen sem tam vylezou, aby zahráli starý fláky. Taky se jmenují jinak. Nakonec to vůbec nevadí, protože skladby jsou stejné a odsýpá to jako vždycky. Prvotní šok pomine a my se vydáme s mými novými známými pod pódium. Paří se jako o závod. Vilma si rozpustí vlasy a já jsem najednou zase na blondýnky. Má jinak takový ten hrubý obličej Germánek, ale vše doladí úsměvem. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem sice na tvrdý a drsný muzice, ale kolem mě jsou samí pohodáři. Koneckonců, dokud tomu tak bude, budu jezdit dál.

OBITUARY a jejich "Back from the Dead". Deska, která u spousty fanoušků tenkrát propadla. Moc jsem to tedy nevěděl, já si neměl s kým o metalu pokecat. Mě se líbila. Byla trošku jiná, než předchozí čtyří nesvaté záseky, ale mě to příliš nevadilo. Byl jsem rád, že mám taky něco nového k poslechu. Bylo to, no, bylo to úžasné. Pánové přišli na pódium a pak odpálili obrovskou nálož dynamitu. Už jsem je sice viděl, ale tady to bylo celé takové komornější, ohlodané na kost. Kapela byla ve skvělé formě, neurvalá, Tardy řval jak lev. Vůbec nepřipomínal toho milýho chlápka, co jsem ho potkal odpoledne. Death metal je skvělý styl. Navenek temný, mrtvolný, ale lidé, kteří jej poslouchají, jsou většinou spíš dobráci od kosti. Dostanu od Vilmy loktem do obličeje. Rozsekne mi čelo a teče mi krev. Vůbec mi to nevadí. Stávám se pomalu démonem a když hrají moje oblíbené songy, tak skoro brečím. Došel jsem svého cíle. 

Snažím se to všem říct po koncertě, ale jsem všeho tak plnej, že jen blekotám. Vilma se mi hrozně omlouvá a kupuje mi pivo a nějakou pálenku jako omluvu. Ptám se kluků, ke komu patří a oni, že ne, že je sama. A to je vlastně špatně, protože musím odmítnout pozvání k přespání. Prý mají dům na kraji Salzburgu. Omluvím se a raději se proklínám potom v ulicích, když do rána bloudím a chodím jako zombie. Ne, udělal jsem dobře, řeknu si ve vlaku, který konečně přijede. Zbylo mi pár šilinků a připadám si děsně světově, když si kupuji obloženou housku od tureckýho mladíka, co prodává jídlo mezi kupé. Potom usnu a v Mnichově mě probudí další obličej, co neznám. Paní v letech v uniformě. Jsem zmatený a tentokrát hledám nástupiště, odkud mi to jede do Plzně, snad věčnost. Konečně. Usnu na lavičce, pak zase ve vlaku. Někde u Klatov nastoupí partička chlapů kolem padesátky. Mluví o Němcích, jaký to jsou kurvy, jaký kožený ksichty. Nic neříkám, já zažil něco úplně jinýho. Asi záleží, jak se chováte taky vy, pomyslím si. S tím vylezu z Plzně a připadám si jako poutník, co se vrátil z dlouhé mise. 

Blondýnka ještě spí. Odemknu dveře a vběhnu do pokoje. Rozpustím si vlasy a křičím texty od Obituary. Jsem zpátky mezi mrtvými! Nejdřív mě okřikne, je velkým spáčem, ale potom, když jí dojde, že to jsem já, tak se ji na tváři rozlije úsměv. Jaké to bylo? Nezastavím se skoro celý den. Vyprávím, přeháním, jsem toho plnej. Byl to skvělý zážitek. Náročný, ale poctivý, opravdu až na kost. Potom neposlouchám celý týden nic jiného, než Obituary, to je jasná věc.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. září 2024

Recenze/review - PYRRHON - Exhaust (2024)


PYRRHON - Exhaust
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Představte si skalpel, který se k vám postupně přibližuje. Jde o první říznutí, potom už následuje jenom bolest. Ostré hroty, které vám někdo zatlouká do hlavy. Rezavé hřeby, které se dostanou až do mozku. Zasažené máte všechno. Vnitřnosti i podvědomí. Přesně tímhle způsobem poslouchám novou desku technických death metalistů PYRRHON. Ti opět přicházejí s materiálem, který je zpočátku špatně stravitelný. Nejdříve ji budete vnímat jako chaos, jako totální zmar a beznaděj.

Teprve po delší době se vše usadí a na povrch vylezou jednotlivé nuance. Vlastně se jedná o album, které lze velmi špatně popsat. Těch experimentů je velké množství a je těžké je uchopit. Vyžadována je velká fantazie a touha objevovat nová zákoutí. Nechte si chutnat!


Ano, tvorbu téhle kapely lze připodobnit ke jménům jako ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Samozřejmě, Američané přidávají velkou spoustu svých nápadů, invence. Na pevných death metalových základech jsou vystavěny složité a mocné kompozice. Vše působí velmi temně, přesto pestře a zajímavě. "Exhaust" je také albem, které je velmi dobře zvukově ošetřeno a na své si přijdou nejen všichni fanoušci tohoto stylu. Obal s mrtvým ptákem (pravděpodobně se jedná o městského holuba) je nechutný, lehce šokující, ale je také mementem, které vás má upozornit, že s dnešním světem není spousta věcí v pořádku. Pojďme ale znovu k hudbě. Ta je jako řeka, ve které se převalují různé proudy, odbočky, jednou je divoká a zabijácká, jindy zase ledová. Budete stát na břehu, pozorně poslouchat a vnímat hudbu celým svým tělem. Alespoň tak vnímám novou desku já. Dovedu pochopit, když se vám nebude líbit, rozhodně není určena pro každého. I já na ní musím mít náladu a čistou hlavu. Američané se snaží posouvat hranice a myslím si, že se jim to opět daří na výbornou. Schválně, několikrát si "Exhaust" poslechněte a uslyšíte sami. Představte si skalpel, který se k vám postupně přibližuje. Jde první říznutí, potom už následuje jenom bolest. Ostré hroty, které vám někdo zatlouká do hlavy. Rezavé hřeby, které se dostanou až do mozku. Technický, progresivní a experimentální death metal, který se vám zadře do podvědomí!


Asphyx says:

Imagine a scalpel gradually approaching you. It's the first cut, then it's all pain. Sharp spikes being driven into your head. Rusty spikes that go all the way into your brain. Everything's affected. Your insides and your subconscious. That's exactly how I listen to the new album from technical death metallers PYRRHON. Once again they come with material that is hard to digest at first. At first, you will perceive it as chaos, as total death and hopelessness.

Only after a long time everything settles down and individual nuances come to the surface. Actually, this is an album that is very hard to describe. There are a lot of experiments and it's hard to grasp them. It requires a great imagination and a desire to explore new corners. Enjoy!


Yes, the work of this band can be compared to names like ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Of course, the Americans add a lot of their own ideas, inventiveness. Complex and powerful compositions are built on solid death metal foundations. Everything looks very dark, yet colorful and interesting. "Exhaust" is also an album that is very well treated sonically, and not only all fans of this style will enjoy it. The cover artwork with the dead bird (presumably an urban pigeon) is disgusting, slightly shocking, but it is also a memento to remind you that there are many things wrong with the world today. But let's go back to the music. It's like a river, with different currents and branches, sometimes wild and killer, sometimes icy. You will stand on the bank, listen attentively and feel the music with your whole body. At least that's how I feel about the new album. I can understand if you don't like it, it's definitely not for everyone. I have to be in the mood for it too and keep my head clear. The Americans are trying to push the boundaries and I think they're doing it well again. Listen to "Exhaust" a few times and hear for yourself. Imagine a scalpel gradually approaching you. There's the first cut, then it's all pain. Sharp spikes being driven into your head. Rusty spikes that go all the way into your brain. Technical, progressive and experimental death metal that digs into your subconscious!


about PYRRHON on DEADLY STORM ZINE:



Minirecenze/minireview - PYRRHON - Growth Without End (2015)


Tracklist:
01. Not Going To Mars 
02. First As Tragedy, Then As Farce 
03. The Greatest City On Earth 
04. Strange Pains 
05. Out Of Gas 
06. Luck Of The Draw 
07. Concrete Charlie 
08. Stress Fractures 
09. Last Gasp 10. Hell Medicine



pátek 20. září 2024

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024)


GRAVE SERMON - Liturgical Perversions
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Už dávno vím, jak se  usmívá ďábel. Přes den milý a vnímavý kněz, v noci děsivá bestie. Studená kobka, hluboko pod kostelem, se stala na dlouhé roky místem, ve kterém se odehrávaly šílené věci. Mučení, vysmívání se bohu. Kázal o dobru a svým obětem trhal maso od kostí. Připadá vám to zvrácené a nereálné? Tak si někdy pusťte večerní zprávy. Modlíme se k dávno padlým bohům. Obraťte raději všechny kříže směrem dolů a poslouchejte nové EP irských maniaků GRAVE SERMON.

Jedná se o krví nasáklý death metal, který když uslyšíte poprvé, tak vám bude připomínat počáteční chaos, při kterém vznikl samotný vesmír. Když se ale zaposloucháte pečlivěji a postupně odkryjete jednotlivé vrstvy, zjistíte, že se jedná o pestrou paletu morbidních nálad. Vše je zahalené do černé mlhy a smrdí sírou. Smrt je zase jednou hodně blízko. 


Pokud máte rádi starý, prašivý a hnilobou nasáklý death metal ze staré školy, potom jste zde správně. Na své si přijdou všichni fanoušci absolutní tmy, nihilismu, rouhání, špinavého zvuku a temných stínů. Jedná se o druhé EP kapely, která je složena ze samých zkušených muzikantů (Legion of Wolves, Abaddon Incarnate, Thy Sinister Bloom, Aeternum Vale, Aesect, Twisted Element a Ground of Ruin), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Cíl je jediný, zničit vás hudbou, navěky vás proklít. Přiznám se, že jsem kapelu neznal, ale "Liturgical Perversions" mě ihned přesvědčilo. Smrdí totiž sírou a má v sobě takový ten tlak, černou energii, kterou máme my, prokletí tolik rádi. Zvuk je náležitě surový a dobře čitelný (Mixed & Mastered by HK at Vamacara Studio) a obal se také velmi povedl (Artwork and Layout by Gav Doyle at Symmetry Industry Studios). Myslím si, že fanoušci staré školy, budou určitě spokojeni. Hlavní je ale jako vždy hudba a ta mi opravdu připomíná návštěvu opuštěného kostela, ve kterém se kdysi odehrávaly děsivé a šílené rituály. Dodnes je do zdí otištěný nářek obětí, dosud lze zahlédnout stíny z dávných časů. Nářek mučených, ve jménu slepé víry, až navěky amen. GRAVE SERMON nahráli album, které ocení všichni démoni, nemrtví i padlí kněží. Jako bych proséval mezi prsty prach z čerstvě exhumovaných hrobů. Také cítíte ten chlad, tu hnilobu? To kolem obchází smrt a poslouchá s námi tohle EP. Už dávno vím, jak se  usmívá ďábel. Přes den milý a vnímavý kněz, v noci děsivá bestie. Studená kobka, hluboko pod kostelem, se stala na dlouhé roky místem, ve kterém se odehrávaly šílené věci. Zaplaťte svojí duší! Temný, syrový death metal, rouhání padlých démonů! 


Asphyx says:

I've known for a long time how the devil smiles. A kind and perceptive priest by day, a terrifying beast by night. The cold dungeon, deep beneath the church, became a place where crazy things happened for years. Torture, mocking God. He preached goodness and tore the flesh from the bones of his victims. Does that seem twisted and unreal to you? Then watch the evening news sometime. We pray to gods fallen long ago. Turn all crosses upside down and listen to the new EP from Irish maniacs GRAVE SERMON.

This is blood-soaked death metal that, when you first hear it, will remind you of the initial chaos that created the universe itself. But if you listen more carefully and gradually uncover the layers, you'll find that it's a varied palette of morbid moods. Everything is shrouded in black mist and smells of sulphur. Death is once again very close. 


If you like old school, dusty and rotten death metal from the old school, then you've come to the right place. All fans of absolute darkness, nihilism, blasphemy, dirty sound and dark shadows will find their place. This is the second EP from a band that is made up of all experienced musicians (Legion of Wolves, Abaddon Incarnate, Thy Sinister Bloom, Aeternum Vale, Aesect, Twisted Element and Ground of Ruin) who know very well what they want to play and how they want to play it. The goal is one, to destroy you with music, to curse you forever. I'll admit I didn't know the band, but "Liturgical Perversions" convinced me immediately. It reeks of brimstone and has that pressure, that black energy that we cursed love so much. The sound is properly raw and clear (Mixed & Mastered by HK at Vamacara Studio) and the cover art is also very good (Artwork and Layout by Gav Doyle at Symmetry Industry Studios). I think old school fans will be pleased. But the main thing, as always, is the music, and it really reminds me of visiting an abandoned church, in which terrifying and crazy rituals used to take place. The wailing of the victims is still imprinted on the walls, and shadows from long ago can still be glimpsed. The lament of the tortured, in the name of blind faith, forever and ever amen. GRAVE SERMON have recorded an album that all demons, undead and fallen priests will appreciate. It's like sifting through the dust of freshly exhumed graves. Do you also feel the cold, the rot? That's death walking around listening to this EP with us. I've known for a long time how the devil smiles. A kind and perceptive priest by day, a terrifying beast by night. The cold dungeon, deep beneath the church, became a place where crazy things happened for years. Pay with your soul! Dark, raw death metal, the blasphemy of fallen demons!



Tracklist:
This Mortal Disease
Preordained
Vial of Wrath
An Unfathomable Pact

Line-up:
Gavin Doran - Guitar
Mark Lennon - Guitar/Vocals
David Hynes - Vocals
Cory Annatar - Bass
Jason Connolly - Drums

Recenze/review - FATHER BEFOULED - Immaculate Pain (2024)


FATHER BEFOULED - Immaculate Pain
EP 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Přicházela za mnou pokaždé, když se setmělo. Mraky se dotýkaly země a z lesa se ozývaly podivné skřeky. Daleko za městem, v močálech plných mrtvých rozkládajících se těl, byl její domov. Pozvala mě na návštěvu a pouštěla mi stále dokola nové EP amerických FATHER BEFOULED. Kapely, která hraje surový a prašivý death metal. Smečky, která se zhlédla ve starých dobrých časech. 

Nové EP obsahuje čtyři nové skladby a jeden cover od MORBID ANGEL. Myslím si, že na své si přijde každý fanoušek pohřbů do země. Stačí zhasnout všechna světla a počkat, až si pro vás přijde smrt. Bude mít na sobě dlouhou kápi a bude jí odpadávat maso od kostí. Spolu si užijete masivní a plesnivý zvuk, spolu se budete dívat na zajímavý obal. 


Jsou to mrtvolné a chladné melodie, je to chorobný vokál i zničující bicí, které mě udržují v neustále bdělosti. Postupně přidávám hlasitost na svém přehrávači, abych se pokaždé přenesl daleko do záhrobí, do země nekonečných stínů. Na starém pohřebišti jsou náhrobky se jmény jako IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, PHRENELITH, UNDERGANG, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, KRYPTS. Těmi se nechali pánové volně inspirovat. Nechybí samozřejmě ani vlastní nápady, invence, kusy nahrubo nasekané tmy i shnilého, mokvajícího masa. Kdo sledujete tuhle kapelu dlouhodobě, tak moc dobře víte, že je na ně spolehnutí. Nejen, že jsou zkušenými hrobníky a perfektně zvládají svoje řemeslo, ale pokaždé přidávají ještě něco navíc. Velkou porci temné energie, tlaku, takové té touhy ničit, u které praskají kosti tlakem. Melodie se vám dostanou postupně pod kůži, jsou jako nějaká starodávná choroba, které se znovu objevila. Také cítíte bolest ve vnitřnostech? Ohlížím se neustále za sebe, postupně přidávám hlasitost, někdo stojí ve stínu. Sleduje mě. Posel ze záhrobí, možná samotná Smrt a nebo jeden z démonů. "Immaculate Pain" je nahrávkou, na které se cituje ze starých, dávno zapomenutých archívů. Američané znovu exhumovali kdysi opuštěné hroby a udělali to s elegancí sobě vlastní. Nezbývá, než počkat až se setmí a vydat se na dlouhou cestu bez konce. Do smradlavých močálů, na upuštěné pohřebiště. Mraky se dotýkají země a z lesa se ozývají podivné skřeky. Smrt je velmi blízko. Mokvající, shnilý death metal z podsvětí, který vás pohřbí zaživa! 


Asphyx says:

She came to me every time it got dark. The clouds touched the ground and strange cries came from the forest. Far beyond the city, in the swamps of decaying corpses, was her home. She invited me to visit and played me the new EP of American FATHER BEFOULED over and over again. A band that plays raw and grimy death metal. A pack that looked back to the good old days. 

The new EP contains four new songs and one cover by MORBID ANGEL. I think that every fan of burying themselves in the ground will find something to like. Just turn off all the lights and wait for death to come for you. She'll be wearing a long hood and flesh will be falling off her bones. Together you will enjoy the massive and musty sound, together you will look at the interesting cover. 


It's the dead and cold melodies, it's the morbid vocals and the devastating drums that keep me on constant alert. I gradually turn up the volume on my player, each time transporting myself far into the beyond, into the land of endless shadows. In the old burial ground there are tombstones with names like IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, PHRENELITH, UNDERGANG, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, KRYPTS. The gentlemen were freely inspired by them. Of course, there are also their own ideas, inventions, pieces of coarsely chopped darkness and rotten, dripping meat. If you have been following this band for a long time, you know very well that you can count on them. Not only are they skilled grave diggers and perfect at their craft, but they add something extra every time. A big portion of dark energy, pressure, that desire to destroy that makes your bones crack under pressure. The melodies get under your skin gradually, like some ancient disease that has resurfaced. Do you also feel a pain in your gut? I keep looking behind me, gradually turning up the volume, someone standing in the shadows. He's watching me. A messenger from beyond the grave, perhaps Death himself, or one of the demons. "Immaculate Pain" is a recording that quotes from old, long-forgotten archives. The Americans have re-exhumed once-abandoned graves, and they've done it with an elegance all their own. There is nothing to do but wait for darkness to fall and embark on a long journey without end. Into the stinking swamps, into the abandoned burial grounds. The clouds touch the ground and strange cries echo from the forest. Death is very near. Wet, rotten death metal from the underworld that will bury you alive!



about FATHER BEFOULED on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Immaculate Pain 
02. Impenitent Faith 
03. Abomination Of Flesh 
04. Pain Divine (Morbid Angel Cover) 
05. Vulgar Necrolatry (Bonus Track)

KNIŽNÍ TIPY - Dům v Amityville - Jay Anson (2024)


Dům v Amityville - Jay Anson
2024, Fobos

Kdysi dávno, v devadesátkách jsem se sčuchl v hospodě s jednou partou, která poslouchala black metal. A také měla takového zvláštního koníčka. Navštěvovali místa, kde se stalo něco zlého. Vraždy, duchové, tajemná místa. Jednou jsem vyrazil s nimi a musím tedy i po letech říct, že to bylo hodně zvláštní. Pamatuji si, že jsem tenkrát utekl z nějaké půdy. Oni totiž chtěli různě navzájem souložit, prostě je rajcovala smrt. Byl jsem z toho nějakou dobu hodně špatnej, dokonce jsem měl i děsivý sny. Na různé spirituální věci, na duchy a podobné záležitosti moc nevěřím. Většinou se dá vše logicky a vědecky vysvětlit. Jenže potom se stane něco ošklivého, vy sedíte v nemocnici na chodbě a modlíte se, aby všechno dobře dopadlo.

Čekal jsem čtyři hodiny, nachodil jsem spoustu kilometrů, byl jsem jak šelma v kleci. Všichni na mě byli hodní, ale potřeboval jsem něco, co by můj stres trošku otupělo. Nekouřím, moc nepiju kafe a tak my zbývají knihy. Dům v Amityville jsem objevil jednou takhle večer, když jsem měl skoro všechno přečtené. Zaujal mě obal, nezastírám, ten je fakt velmi povedený. O tomhle případu, který se opravdu stal, jsem už slyšel. Nevím proč, ani nevím kde, ale slyšel. Prý existuje i film, který jsem následně, když jsem vše přečetl, shlédl a jedná se o povedený snímek, doporučuji. 3:15 zemřeš, už jste doma? Tak o tomhle příběhu je i kniha. Za mě, jako většinou vždycky, o řád lepší než filmové zpracování. Hele, neměl bych číst něco klidnějšího, když už jsem v té nemocnici na chodbě? Ale kdeže, naopak, potřebuji vyčistit hlavu. Zaplať všichni svatí, operace dopadla dobře, manželka se pomalu zotavuje a mě mimo dlouhého šrámu v hlavě a vzpomínek, zůstala i tahle knížka.

Přiznávám, že když se někdy toulám lesem nebo chodím po Jizerkách, tak občas potkám místa, ze kterých mám divný pocit. Dopředu nevím, co se na nich stalo, ale asi jsem na tyhle věci vnímavější. Přitom mi rozum velí úplně něco jiného. Každopádně, představte si, že koupíte dům, ve kterém se stala vražda. Necháte jej vysvětit, ale ani to nepomůže. Spíše naopak. Tyhle staré americké baráky jsou hororové samy o sobě. I když my máme co říkat, ve staré vile u babičky, jsem se jako malý také bál dojít na záchod. Stínů bylo moc a když byla noc, tak se odevšad ozývalo různé skřípání, které v dětské fantazii nemělo daleko k naříkání. Také jsem měl svoji příšeru pod postelí. Stačilo, když byla mlha, tak i srnky na zahradě vypadaly jako démoni. Fantazie je v tomhle úžasná a děsivá zároveň. Už dávno chápu, že někdo může zemřít jen díky depresím nebo z vyděšení. Zkuste si být chvilku sami několik dní na horské chalupě a určitě mi dáte za pravdu. Navíc, zdejší jizerské domy mohou stále vyprávět příběhy z války. 

Je to vlastně dnes již klasický horor, který byl mnohokrát zpracovaný. Příběh rodiny Lutzových je dle mého ale v této knize pojatý nejlépe. Je napínavý, děsivý. Samozřejmě, záleží jen na vás, zda mu uvěříte nebo nikoliv. Jsou lidé, kteří zkrátka nemají fantazii a všechno hned shodí ze stolu, že je to blbost. V dnešním světě také většina z nás postupně ztratila spojení s takovým tím přirozeným strachem. Válka je daleko a pokud se nepohybujete mezi totálními debily, tak se máte zkrátka dobře. I smrt je jenom položka. Dokud se vaše parte nesdílelo na sociální sítě, tak ani nejste mrtví. Schválně, zkuste si někdy přenocovat jen tak v lese. Sami ve tmě. Zažijete spoustu nových emocí. A možná začnete věřit i na duchy. Seděl jsem na chodbě v nemocnici a moje mysl byla daleko, na Long Islandu. Zrovna jsme přijeli. Vypadá to tu dobře, dokud se nesetmí. 

Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem po téhle knížce sáhl víceméně náhodou, nic moc od ní nečekal a nakonec jsem nadšený. Netuším, jestli se to doopravdy stalo a je mi to vlastně jedno. Mám rád příběhy, co by se stalo, kdyby... Už teď moc dobře vím, že se k Domu v Amityville určitě vrátím, až pojedu na podzim na chalupu hrabat listí. Myslím si totiž, že takhle večer, až padne mlha a tma, vynikne tenhle horor ještě více. Pokud se rádi bojíte, máte rádi napětí a staré opuštěné domy s děsivými příběhy, neváhejte ani chvilku. Děkuji moc za vaše kladné ohlasy a podporu. Přeji příjemné počtení! 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zeměměřič George a jeho krásná manželka Kathy si v městečku Amityville na Long Islandu našli svůj vysněný dům. Navíc za úžasnou cenu. Co na tom, že v něm před rokem došlo k šestinásobné vraždě, při níž mladý Ronnie DeFeo puškou postřílel své rodiče, dvě sestry a dva bratry. Dům jako dům. Manžele Lutzovy pověry nezajímají a vrah už beztak sedí ve vězení. Dům si jako správní křesťané nechají požehnat od svého faráře Franka Mancusa, který však s dopadem prvních kapek svěcené vody uslyší děsivý hlas. Následujících dvacet osm dní bude jak pro Mancusa, tak pro pětičlennou rodinu Lutzových tou nejtěžší životní zkouškou. Lutzovi si dlouho nechtějí přiznat, že se dostali do křížku s temnými silami. Všechny ty podivné události, jež postupně nabírají na intenzitě, přece musejí mít nějaké racionální vysvětlení. Když jim však dojde, že v domě jsou nebezpečí vystavené i jejich tři děti, musejí konat.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine