DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 19. září 2024

Recenze/review - TORTURED CORPSE - Cavernous Lobotomy (2024)


TORTURED CORPSE - Cavernous Lobotomy
LP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Před námi se otevřela scéna, která mohla s klidem konkurovat těm nejkrvavějším a nejhnusnějším hororovým filmům. Mrtvá těla, nasekaná na kusy. Vesnice v horách, která si žila poklidným životem. Potom přišli oni, ti o niž se nemluví. Démoni bez tváří, se zbraněmi, které byly použity k mučení, zohavování. Vše působí až groteskně a vzduchem se vznáší mrtvolný puch rozkládajících se těl. Smrt má mnoho podob a tahle patří k nejhnusnějším.

Death metal byl vždy o ošklivých věcech. Upozorňoval na to, jací lidé dokáží být. Každý v nás v sobě máme temnotu, kus bestie. Jsou tu kapely jako polští TORTURED CORPSE, které o podobných zvěrstvech hrají. A dělají to velmi zkušeně, elegantně. Vítejte v morbidní galerii smrti!

I nadále tahle smečka odkazuje na to, co nám zanechaly kapely jako CANNIBAL CORPSE, ROTTREVORE, NUNSLAUGHTER, IMPETIGO, REPULSION, CARCASS, AUTOPSY. Samozřejmě, s vlastním výrazem a způsobem, který nenechá nikoho na pochybách - zde se hraje opravdově, prašivě, uvěřitelně. Jedná se přesně o takový ten undergroundový smrtící kov, který jsme kdysi dávno v devadesátých letech sbírali na kazetách a vyměňovali mezi sebou. Sedávali jsme u reproduktorů, hltali každý riff, každý motiv. U těchto polských maniaků to mám stejně. Je jasné, že pánové a dáma neobjevují nic nového, ale rozhodně se nejedná jenom od dobře odvedené řemeslo. Ve skladbách je něco navíc, kus shnilého srdce, touha ničit hudbou, rozsekat vás na kusy. Až zase jednou budete znechuceni z dnešního divného světa a bude na vás všechno padat, tak si pusťte "Cavernous Lobotomy" pořádně nahlas. Někdy mám pocit, že sedím svázaný v domě šílenství a vrtají mi do hlavy. Kývám se do rytmu, užívám si jednotlivé melodie, utíkám do záhrobí, objevuji další a další místa, na kterých se stalo něco hnusného a děsivého. Zvuk i obal jsou povedené, stylové a náležitě špinavé a syrové. Přesně takhle to mám asi nejraději. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Před námi se otevře scéna, která by mohla s klidem konkurovat těm nejkrvavějším a nejhnusnějším hororovým filmům. Mrtvá těla, nasekaná na kusy. Vše působí až groteskně a a vzduchem se vznáší mrtvolný puch rozkládajících se těl. Smrt má mnoho podob a tahle patří k nejhnusnějším. Morbidní, zahnívající death metalová tortura! Masakr v temné márnici!


Asphyx says:

A scene opened up before us that could easily rival the bloodiest and nastiest of horror films. Dead bodies, chopped into pieces. A village in the mountains, living a peaceful life. Then they came, the ones you don't talk about. Faceless demons, with weapons that were used to torture, mutilate. Everything looks almost grotesque, and the dead stench of decomposing bodies floats through the air. Death takes many forms, and this is one of the ugliest.

Death metal has always been about ugly things. It's been about what people can be. We all have a darkness in us, a piece of the beast. There are bands like Poland's TORTURED CORPSE that play about similar atrocities. And they do it in a very skilled, elegant way. Welcome to the morbid gallery of death!

This pack still refers to what bands like CANNIBAL CORPSE, ROTTREVORE, NUNSLAUGHTER, IMPETIGO, REPULSION, CARCASS, AUTOPSY left us. Of course, with their own expression and in a way that leaves no one in doubt - here they play real, dirty, believable. This is exactly the kind of underground death metal that we used to collect on cassettes and trade with each other back in the 90s. We used to sit at the speakers, devouring every riff, every motif. I feel the same way about these Polish maniacs. It's clear that the gentlemen and lady are not discovering anything new, but it's definitely not just a craft well done. There is something extra in the songs, a piece of rotten heart, a desire to destroy with music, to cut you to pieces. When you're once again disgusted with today's weird world and everything is coming down on you, give "Cavernous Lobotomy" a good listen. Sometimes I feel like I'm sitting tied up in a madhouse and they're drilling into my head. I sway to the rhythm, enjoying each tune, escaping into the beyond, discovering more and more places where something nasty and horrible has happened. The sound and cover are hilarious, stylish and appropriately dirty and raw. That's probably how I like it best. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. A scene opens up before us that could easily rival the bloodiest and nastiest horror films. Dead bodies, chopped into pieces. It's almost grotesque, and the stench of decomposing corpses wafts through the air. Death comes in many forms, and this is one of the ugliest. Morbid, rotting death metal torture! Massacre in a dark morgue!




Tracklist: 
1.Flesh Ripping Macabre
2.Daughters Stew
3.Cavernous Lobotomy
4.Funeral Gangbang
5.Sleepwalker
6.Zombie Cemetery
7.Death Metal Possessed

Tortured Corpse are: 
Anna -Guitars 
Artur -Bass 
Necro -Drums 
Duker - Guitars 
Agressor - Voices

Recenze/review - CELESTIAL SEASON - Mysterium III (2024)


CELESTIAL SEASON - Mysterium III
CD 2024, Burning World Records, Roadburn Records

for english please scroll down

Měla si smutný pohled a bojovala si s vlastními démony. Přišla si z pekla války a budila ses uprostřed noci. Volala si do ticha dávno mrtvá jména, lekala ses stínů. Byla si sama uprostřed davu. Našlapovala si opatrně, každý den ráno, když ses vydala za šedivé město. Přemýšlela si o směru, jakým se vydat a kolem se probouzel les. Hladina jezera se leskla do ševelu stromů. Konečně si našla klid. 

Jsou desky, které raději poslouchám, než abych o nich psal. Mám totiž pocit, že moje slova nestačí, že jimi nedokážu popsat veškeré pocity. Také jsem potkal dívku, která přišla z temnoty a snažil jsem se jí pomoc. Pouštěl jsem ji nové album doom death metalových CELESTIAL SEASON a vznášeli jsme se na vlnách řeky smutku a beznaděje. Tahle kapela je legendou nejen ve svém žánru. Založena v Nizozemí v roce 1991. Letos jsou pánové a dámy ve skvělé formě, stačí na chvilku zastavit svoje kroky a poslouchat pozorně. 


Skladby jsou napsány takovým tím starým, poctivým způsobem. Kapela sice ctí všechny náležitosti žánru (MY DYING BRIDE, ANATHEMA, PARADISE LOST, THE GATHERING, LACRIMAS PROFUNDERE), ale přidává navíc velkou spoustu svých nápadů, stylových odboček, atmosférických ploch. Musím se vám přiznat k jedné věci, já příliš jiných, než tradičních metalových nástrojů nemám rád, ale zde jsou violoncello a cello vloženy a používány tak samozřejmým způsobem, že si bez nich nedovedu skladby ani představit. Je to jako se procházek po pláží a sledovat jemnou hru světla lámajícího se o hladinu. Je to jako si lehnout v lese do trávy a nechat na sebe padat nebe. Hudba těchto mistrů není jenom smutná, je v ní určitý druh naděje, spočinutí, odpuštění, chcete-li. Asi jako každý bývám rád někdy sám a jen si tak čtu, uzavřený ve svých myšlenkách i ulitě. Daleko od podivného světa, od válek, od násilí, od bolesti, od utrpení, od nemocí. Možná to bude znít divně, ale "Mysterium III" je pro mě jakousi terapií. Představte si rušnou ulici, která se najednou zcela zastaví. Odněkud z jiné dimenze, z tohoto alba, přiletí velká spousta energie a všichni se najednou seberou a utečou ven, do lesů, do přírody. Mezi křupající větve pod nohama, mezi zelené keře, do větru, do řeky, do smutku, který je ale očišťující. Asi bych měl zhodnotit i zvuk, obal a celkovou produkci, ale ono je vše v takovém pořádku, že ani nemusím. Raději se soustředím na předané emoce, na sílu, která ke mě stéká z reproduktorů. Měla smutný pohled a bojovala s vlastními démony. Přišla z pekla války a budila se uprostřed noci. Volala do ticha dávno mrtvá jména, lekala se stínů. Teď už je jí dobře. Poslouchá totiž tohle album. Mrazivý a temný smuteční doom death metalový pochod! Hledání světla ve tmě a zármutku! 

Asphyx says:

You had a sad look on your face and you were battling your own demons. You came from the hell of war and woke up in the middle of the night. You've called long-dead names into the silence, you've feared the shadows. You were alone in the middle of the crowd. You tread carefully, every morning, when you set out for the grey city. You wondered which direction to take as the forest woke around you. The surface of the lake glistened into the rustle of the trees. You finally found peace. 

There are records I'd rather listen to than write about. For I feel that my words are not enough, that I cannot describe all the feelings. I also met a girl who came out of the darkness and I tried to help her. I played her the new album of doom death metal CELESTIAL SEASON and we floated on the waves of the river of sadness and hopelessness. This band is a legend not only in their genre. Founded in the Netherlands in 1991. This year the gentlemen and ladies are in great form, just stop your steps for a moment and listen carefully. 


The songs are written in that old, honest way. Although the band honours all the elements of the genre (MY DYING BRIDE, ANATHEMA, PARADISE LOST, THE GATHERING, LACRIMAS PROFUNDERE), they add a lot of their own ideas, stylistic digressions, atmospheric areas. I have to confess one thing, I don't like too many instruments other than traditional metal instruments, but here the cello and cello are inserted and used in such an obvious way that I can't even imagine the songs without them. It's like walking along the beach and watching the gentle play of light refracting against the surface. It's like lying down in the grass in the woods and letting the sky fall in on you. The music of these masters isn't just sad, there's a kind of hope in it, a restfulness, a forgiveness, if you will. I guess like everyone I like to be alone sometimes and just read, enclosed in my thoughts and my shell. Away from the strange world, from wars, from violence, from pain, from suffering, from illness. It may sound strange, but "Mysterium III" is a kind of therapy for me. Imagine a busy street that suddenly comes to a complete stop. From somewhere from another dimension, from this album, a lot of energy comes in and suddenly everybody picks up and runs outside, into the woods, into nature. Into the branches crunching underfoot, into the green bushes, into the wind, into the river, into the sadness, which is cleansing. I should probably also evaluate the sound, the cover and the overall production, but everything is so good that I don't even need to. I prefer to focus on the emotions conveyed, on the power that flows to me from the speakers. She had a sad look and was battling her own demons. She came from the hell of war and woke up in the middle of the night. She called long-dead names into the silence, frightened of shadows. She's fine now. Because she's listening to this album. A cold and dark funeral doom death metal march! Searching for light in the darkness and sorrow!



Tracklist:
01. Fecund Universe (06:16)
02. Black Goat Of The Woods (04:34)
03. Empty Corridors (04:54)
04. Daughter Of The Lake (03:41)
05. Nepenthe (03:46)
06. We Never Stray (04:31)
07. The Last Day (04:26)
08. Chained Phoenix (06:16)

band:
Lucas van Slegtenhorst - Bass
Jason Köhnen - Drums
Stefan Ruiters - Vocals
Olly Smit - Guitars
Pim van Zanen - Guitars
Jiska ter Bals - Violin
Elianne Anemaat - Cello



středa 18. září 2024

Recenze/review - DENOMINATION - The Last Companion (2024)


DENOMINATION - The Last Companion
CD 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Pokaždé, když přejdu na druhou stranu, tak se do mě dá chlad. Pronikne až do morku mých kostí. Mozek se vaří ve vlastní šťávě a vnitřnosti napadne zákeřná choroba. Existuje nekonečné množství způsobů, jak můžete zemřít. Vždy ale záleží na tom, čím zaplatíte převozníkovi. Ten je znázorněný i na novém albu německých tmářů DENOMINATION. Osobně vždy volím nějakou dobrou hudbu. Platím pomocí CD "The Last Companion" a Cháron spokojeně kývá hlavou.

Není divu, hraje se zde nejen pro něj, ale i pro všechny nemrtvé, démony a fanoušky prašivého klasického death metalu. Z reproduktorů se na vás ihned vyhrne shnilá smršť surových riffů, chladu, nahrubo nasekané tmy a beznaděje. Opět dostanete velmi výživnou porci toho, co máme všichni na death metalu rádi - tlak, energii a zkaženou krev. Mé kosti se rozpadají v prach.


Kývám se do rytmu, hledám jen ty nejkrásnější zombie. Tančíme na na vlastních hrobech, platíme prokletou duší. A to vše v podobných rytmech jako ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, PESTILENCE, MASSACRE, OBITUARY, CARNAGE, NIHILIST. Zkrátka a dobře, téhle německé smečce koluje v žilách stejná krev jako mě. Také tráví dlouhé hodiny v márnicích, na starých pohřebištích, v kobkách, ve kterých lze potkat smrt v mnoha jejich morbidních podobách. Podřízeno je tomu vše - masivní, surový zvuk (Jörn Michutta - mixing, mastering, revording - je podepsán i pod albem "Ungod" slovutných MORGOTH) i temný, záhadný i děsivý obal (autorem je Timon Kokott). Dostanete pořádnou porci poctivého, velmi dobře zahraného a opravdového death metalu. DENOMINATION se sice drží mezi mantinely stylu, nijak nevybočují, ani neexperimentují, ale to rozhodně není na závadu. Naopak, mám rád kapely, které jsou true a ortodoxní. Patřím ještě ke generaci, která musí muzice věřit. Vždy to pro mě bylo víc než nějaké technické finesy. A mohu vám podepsat vlastní krví, že na tuhle smečku je stoprocentní spolehnutí. Důkazem budiž i letošní novinka "The Last Companion", která nejen že je zcela zničující, ale zároveň náležitě chladná a temná, jako ruka dobře uleželé mrtvoly. Až zase jednou budete stát u řeky Styx a přemýšlet o tom, čím zaplatíte převozníkovi, tak vám garantuji, že tahle nahrávka ho rozhodně potěší. A nejen jeho. Je to dokonalá esence toho, co mám na smrtícím kovu rád. Hudba vám pronikne až do morku kostí. Mozek se uvaří ve vlastní šťávě a vnitřnosti napadne zákeřná choroba. Existuje nekonečné množství způsobů, jak můžete zemřít. Tenhle vám mohu jenom doporučit. Temný a chladný death metal, který vás roztrhá na kusy! Budete převezeni na druhou stranu, do říše nemrtvých!


Asphyx says:

Every time I cross over to the other side, it puts a chill in me. It penetrates to the core of my bones. My brain boils in its own juices and my insides are attacked by an insidious disease. There are an infinite number of ways you can die. But it always depends on what you pay the ferryman with. This is also depicted on the new album by German darkies DENOMINATION. Personally, I always opt for some good music. I pay with the CD "The Last Companion" and Charon nods his head in satisfaction.

No wonder, it is played not only for him, but also for all undead, demons and fans of dusty classic death metal. A rotten whirlwind of raw riffs, coldness, coarsely chopped darkness and hopelessness immediately bursts out of the speakers. Once again, you get a very nutritious serving of what we all love about death metal - pressure, energy and bad blood. My bones are crumbling into dust.


I sway to the beat, looking for only the most beautiful zombies. We dance on our own graves, we pay with our cursed souls. And all to similar rhythms as ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, PESTILENCE, MASSACRE, OBITUARY, CARNAGE, NIHILIST. In short, this German pack has the same blood in their veins as I do. They also spend long hours in morgues, in old burial grounds, in dungeons where death in its many morbid forms can be encountered. Everything is subordinated to this - the massive, raw sound (Jörn Michutta - mixing, mastering, revording - is also signed to the album "Ungod" by the famous MORGOTH) and the dark, mysterious and terrifying cover (by Timon Kokott). You will get a good portion of honest, very well played and real death metal. DENOMINATION keeps themselves between the boundaries of style, they don't break out or experiment, but that's definitely not a bad thing. On the contrary, I like bands that are true and orthodox. I still belong to the generation that has to believe in music. It's always been more than technical finesse for me. And I can sign with my own blood that this pack is 100% reliable. The proof is in this year's new release "The Last Companion", which is not only utterly devastating, but also appropriately cold and dark, like the hand of a well-laid corpse. The next time you're standing by the River Styx wondering what you're going to pay the ferryman with, I guarantee this record will definitely please him. And not just him. It's the perfect essence of what I love about death metal. The music will penetrate you to the core. Your brain will boil in its own juices and your insides will be attacked by an insidious disease. There are an infinite number of ways you can die. I can only recommend this one. Dark and cold death metal that will tear you apart! You will be transported to the other side, to the realm of the undead!


about DENOMINATION on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Intro 
02. One Eyed God 
03. Return Of Ancient Ways 
04. Guidance For The Deceased 
05. State Of No Thing 
06. Magic Circle 
07. Cremation Ground 
08. The Last Companion 
09. Army Of Rotten 
10. The Beginning Of The End 
11. Willing Instruments Of Murder 
12. Flesh And The Fiend

Recenze/review - SANCTUARIUM - Melted and Decomposed (2024)


SANCTUARIUM - Melted and Decomposed
CD 2024, Me Saco Un Ojo Records, BlackSeed Productions

for english please scroll down

První dny jsem měl ještě naději. Jenže ta mě postupně opustila. Zavřený a odsouzený k smrti, v jedné staré chladné kobce, čekám na démony. Rozmlouvám s nemrtvými, nevím, co je jen děsivá představa a co krutá realita. Mám horečku a krysy kolem mě tančí a čekají na svůj díl masa. Stanu se jenom hromadou kostí, kterou možná rozemelou na prach a rozházejí na louce za krematoriem. Nebudu mít pohřeb, nebudu mít ani hrob. Než se tak ale stane, tak budu nadále poslouchat nové album španělských tmářů SANCTUARIUM. 

Jsou to šílené, maniakální ozvěny ze záhrobí. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám tihle maniaci předkládají, je hnusná, mokvající a šílená. Pánové jdou až k samé podstatě death metalu, vše ohlodali na kost. A dělají to velmi uvěřitelně, opravdově. Vše je zahalené do sirnaté krvavé mlhy. 


Představte si dávno opuštěný, znesvěcený kostel, v jehož sklepeních se ukrývají rakve padlých kněží. Už u prvního těla zjistíte, že se zde hraje hudba, kterou ocení hlavně všichni nemrtví, démoni i přízraky. Kývám se spokojeně do rytmu, beru do rukou opět lopatu a užívám si hudbu, která je volně inspirovaná kapelami jako AUTOPSY, INCANTATION. Španělé na to jdou surově, nebojí se říznout do živého. Prosévám zase jednou mezi prsty prach, nasávám mrtvolnou atmosféru, kopu další hrob. Je určen samozřejmě pro mě samotného. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je na perfektní úrovni. Můžete si tak vychutnat veškeré záhrobní melodie, ostré riffy, chorobný vokál, zničující bicí. Poslouchat "Melted and Decomposed" je jako se dívat na řeku smrti, na smradlavou stoku, ve které se vznášejí kusy těl. Pánové vytáhli na povrch temnotu a zlo, které byly dlouho uložené v plesnivých hrobech. Jedná se o velmi zkušeně umíchaný koktejl deathu metal a doomu, který když ochutnáte, tak budete dlouhé hodiny umírat v neskutečných křečích. Rád a často se zavírám ve svém pokoji, zhasínám všechna světla a poslouchám podobné nahrávky. Nebo beru do rukou lopatu a vydávám se na hřbitov za městem. Počkám, až se setmí a začnu kopat. Otevřu rakev a ulehnu do ní, smířený se svým osudem. Z márnice mi hraje tohle album a já zase jednou vím, že se jedná o album, ke kterému se budu rád a často vracet. Uloží mě do hrobu, dusím se vlastní krví, pomalu přecházím na druhou stranu. A "Melted and Decomposed" poslouchám stále dokola. Jedná se totiž o desku, která má v sobě velké množství temné energie. Mrtvolně mokvající, surový death metal s příchutí zkažené krve! Nahrubo nasekaná tma!


Asphyx says:

The first few days I still had hope. But it gradually left me. Locked up and condemned to death, in a cold old dungeon, waiting for demons. I talk to the undead, not knowing what is a horrible fantasy and what is a cruel reality. I have a fever and the rats dance around me, waiting for their share of flesh. I'll become just a pile of bones, perhaps to be ground to dust and scattered in the meadow behind the crematorium. I won't have a funeral, I won't have a grave. But until that happens, I will continue to listen to the new album by Spanish darkies SANCTUARIUM. 

It's crazy, manic echoes from beyond the grave. Death takes many forms and the one these maniacs present to us is ugly, swamping and insane. The gentlemen go to the very essence of death metal, they gnaw everything to the bone. And they do it in a very believable, real way. Everything is shrouded in a sulphurous, bloody fog. 


Imagine a long-abandoned, desecrated church in whose vaults the coffins of fallen priests are hidden. Already at the first body you will find that there is music playing, which is appreciated especially by all the undead, demons and ghosts. I sway contentedly to the rhythm, pick up the shovel again and enjoy the music, which is loosely inspired by bands like AUTOPSY, INCANTATION. The Spaniards go at it raw, not afraid to cut into the live. I sift the dust between my fingers once more, soaking up the dead atmosphere, digging another grave. It's meant for myself, of course. The sound, the cover, the overall performance, everything is at a perfect level. You can enjoy all the sepulchral melodies, the sharp riffs, the morbid vocals, the devastating drums. Listening to "Melted and Decomposed" is like looking at a river of death, a stinking sewer with pieces of bodies floating in it. The gentlemen have brought to the surface the darkness and evil that has long been stored in moldy graves. This is a very expertly mixed cocktail of death metal and doom that, when you taste it, will leave you dying in unbelievable convulsions for hours. I like and often lock myself in my room, turn off all the lights and listen to records like this. Or I take a shovel and go to the cemetery outside of town. I wait until it's dark and start digging. I open the coffin and lie in it, resigned to my fate. This album plays from the morgue and I know once again that this is an album I will revisit often and gladly. I'm laid in my grave, choking on my own blood, slowly making my way to the other side. And I listen to "Melted and Decomposed" over and over again. It's a record that has a lot of dark energy in it. Dead-wetting, pissing, raw death metal with a taste of tainted blood! Coarsely chopped darkness!



Recenze/review - SANCTUARIUM - Into the Mephitic Abyss (2023):


Tracklist:
01. Abhorrent Excruciation In Reprisal 
02. Exultant Dredge Of Nameless Tombs 
03. Phlegmatic Convulsions 
04. Sadisic Cremation Of Emaciated Offal 
05. The Disembodied Grip Of Putrescine Stench



úterý 17. září 2024

Recenze/review - PAGANIZER - Forest of Shub Niggurath (2024)


PAGANIZER - Forest of Shub Niggurath
EP 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Zemřelí, kteří čekají na svůj pohřeb, mezi sebou rozmlouvají. Pokud tomu nevěříte, tak se nechte zavřít na několik nocí do staré márnice, poslouchejte u toho nové EP švédských démonů PAGANIZER a uslyšíte sami. Většinou si stěžují na své životy. Na způsob smrti, kterým odešli ze světa. Je to těžké období, pochmurné je čekání. Nikdy nevíte, jestli půjdete do pekla nebo jen shnijete v chladné zemi. Než se tak ale stane, měli byste do sebe nasát tuhle neopakovatelnou atmosféru. 

Přestavte si malý hřbitov, vysoko v horách. Lidé tu ještě věří na přízraky a mají samozřejmě pravdu. Mrtví někdy, když je dobrá konstelace a hudba se opravdu povede, vylézají z hrobů. Máte rádi rukopis Roggy Johanssona, líbí se vám staré desky PAGANIZER? Tak potom budete spokojeni i s EP "Forest of Shub Niggurath". Na tuhle smečku je spolehnutí, amen!


Tentokrát je smrt a utrpení znázorněna a připodobněna ke světu H.P. Lovercrafta. Jeho děsivý les, který se klidně může nacházet i kousek za vaším městem (stačí mít bohatou představivost), vás zcela pohltí. Stejně tak hudba, která je jako vždy drtivá, chladně melodická, drásavá a bolestivá takovým tím krásným morbidním způsobem. Dávejte si pozor, kdo stojí ve stínu. Zvuk je v pořádku, tradice se musí dodržovat a obal se také povedl. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE, GOD MACABRE, ABRAMELIN, EDGE OF SANITY, CARNAGE (samozřejmě s vlastním výrazem a signací PAGANIZER), tak budete určitě spokojeni. Jedná se totiž o klasický severský masakr v márnici, o drcení starých kostí, o exhumaci pradávných hrobů, které vydávají další a další svědectví a smrti a utrpení. Přiznám se, a není to žádným tajemstvím, že mám pro tenhle druh morbidní hudby velkou slabost. Sleduji kapelu od jejich začátků (a mám s Roggou i rozhovor, který je stejně jako recenze na další desky, odkazován dole pod článkem) a jako starý pes jsem spokojen. Jasně, pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale s tím se tak nějak počítá. My vlastně ani nechceme nějaké stylové změny, nám stačí pořádná porce nahrubo nasekaného shnilého masa. A to jsme opět dostali. Pamatujte na to, že smrt časti číhá ve stínu. Usmívá se a brousí stále dokola svoji rezavou kosu. Ještě to asi bude chvilku trvat, než do mě zasekne svůj dráp, ale než se tak stane, tak budu desky jako je "Forest of Shub Niggurath" poslouchat stále dál. Zemřelí, kteří čekají na svůj pohřeb, mezi sebou rozmlouvají. Tentokrát přišli z temného a děsivého lesa plného monster a bestií. Nezbývá, než podlehnout jim, i téhle nahrávce. Vždy Jejich chvála a hojnost Černé koze z lesů. Já! Shub-Niggurath! Já! Shub-Niggurath! Černá koza z lesů s tisíci mláďaty! Zkáza přichází z prokletého temného lesa! Oldschool swedish death metal s drtivým účinkem!


Asphyx says:

The deceased, waiting for their funeral, talk among themselves. If you don't believe it, then get yourself locked in an old morgue for a few nights, listen to the new EP from Swedish demons PAGANIZER and hear for yourself. Mostly they're complaining about their lives. The way they died, the way they left the world. It's a hard time, the waiting is grim. You never know if you'll go to hell or just rot in the cold earth. But before you do, you should soak up this unique atmosphere.

Imagine a small cemetery, high in the mountains. People here still believe in ghosts, and they're right, of course. The dead sometimes, when the constellation is right and the music is really good, come out of their graves. Do you like Roggy Johansson's handwriting, do you like the old PAGANIZER records? Then you will be happy with the EP "Forest of Shub Niggurath". You can count on this pack, amen!



This time, death and suffering are depicted and likened to the world of H.P. Lovercraft. His eerie forest, which may well be just outside your town (you just need a rich imagination), will completely engulf you. As does the music, which is as crushing, coldly melodic, poignant and painful in that beautiful morbid way it always is. Beware who stands in the shadows. The sound is fine, the tradition must be followed and the cover art is good too. If you like bands like GRAVE, GOD MACABRE, ABRAMELIN, EDGE OF SANITY, CARNAGE (of course with their own expression and PAGANIZER signage), you will definitely be satisfied. This is a classic Nordic massacre in the morgue, the crushing of old bones, the exhumation of ancient graves that give more and more testimony and death and suffering. I confess, and it's no secret, that I have a great fondness for this kind of morbid music. I've been following the band since their early days (and have an interview with Rogga, which, like the reviews of their other albums, is linked at the bottom of this article) and like an old dog I'm satisfied. Sure, the gentlemen don't bring anything new or groundbreaking, but that's kind of expected. We actually don't even want any stylistic changes, a good portion of roughly chopped rotten meat is enough for us. And that's what we got again. Remember, death lurks in the shadows. It smiles and sharpens its rusty scythe over and over again. It'll probably be a while before it sinks its claw into me, but until it does, I'll keep listening to records like "Forest of Shub Niggurath". The dead, waiting for their funeral, talking among themselves. This time they came from a dark and terrifying forest full of monsters and beasts. There's nothing to do but succumb to them, and to this recording. Always their praise and abundance to the Black Goat of the woods. Me! Shub-Niggurath! I! Shub-Niggurath! The black goat of the woods with a thousand young! Destruction comes from the cursed dark forest! Oldschool swedish death metal with a crushing effect!


about PAGANIZER on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. The Outer Gods 
02. Forest Of Shub Niggurath 
03. Malediction Burns 
04. R'Lyeh Ascends 
05. A Foul Creature 
06. Gasmask Obsession Redux

Recenze/review - SERVANT - Death Devil Magick (2024)


SERVANT - Death Devil Magick
CD 2024, AOP Records

for english please scroll down

Pokaždé, když se setmí, tak se do mých kostí dostane chlad. Kolem se plíží přízraky a zvou mě ven, na dlouhý výlet bez konce. Bojím se a zároveň tolik chci. Nakonec, jako vždy podléhám temnotě a vydávám se na cestu. Moje kroky vedou na starý hřbitov za městem. Už na mě čekají. Moji vlastní démoni. Podávají mi nové album německých black metalistů SERVANT a ptají se mě, jaký mám na něj názor. Zavírám se do studené kobky, abych měl klid na poslech.

Po několika týdnech vylezu ven a nezbývá mi nic jiného, než jim i vám novinku "Death Devil Magick" doporučit. Pokud máte rádi ledové melodie, prach a špínu čerstvě otevřených hrobů, pokud se vám líbí krvavá mlha, potom jste zde správně. Kývám se do rytmu a kopu další hrob. 


Z nekonečných chodeb podzemí se ozývají děsivé skřeky. Jdu za nářkem a cítím velkou tíseň. Jakoby někdo sevřel celé moje tělo do kleští a postupně je utahoval. Podobně vnímám i nové album "Death Devil Magick". Je pro mě tajemnou, magickou mantrou, pradávným rituálem, ale i soukromou seancí, při které lze opravdu potkat démony. Lyrická témata jsou inspirována básníky a filozofy jako Charles Baudelaire a Friedrich Nietzsche, ale lze zde zmínit například i obrazy Franze von Stucka z dob symbolismu. Texty jdou do hloubky, na samou podstatu naší existence. Novinka je ale propracovaná nejen po této stránce. Povedl se zvuk, který je mrazivý i vzteklý zároveň. Fanoušek dostane poctivou porci nahrubo nasekané tmy. V jednotlivých motivech je zvláštní zajímavá naléhavost, takové to chvění, které lze nalézt u dobrých nahrávek. Jednotlivé motivy si určitě brzy zapamatujete, jsou zahalené do krvavě černé aury, která se nerozplyne po celou dobu poslechu. Je to hodně silné album, po okraj narvané syrovými melodiemi, chorobami nasáklým vokálem i bicími, které rozdrtí vaše kosti. Připadám si jako bych se účastnil zakázané, zvrácené mše, která má sloužit k tomu, aby vyvolala naše nejtemnější myšlenky. Umíráme i rodíme se v bolestech, koloběh života a smrti. Někdy bývá dobré se zastavit a jen tak se dívat do tmy. A poslouchat tuhle desku. Za mě osobně se jedná o velmi povedenou záležitost po všech stránkách. Pokaždé, když se setmí, tak se do mých kostí dostane chlad. Kolem se plíží přízraky a zvou mě ven, na dlouhý výlet bez konce. Bojím se a zároveň tolik chci. Strach lže a ty mu věříš! Pochmurný, chladný black metalový obřad! Temnota duše!


Asphyx says:

Every time it gets dark, a chill gets into my bones. Ghosts creep around, inviting me out, on a long trip with no end. I'm scared and I want so much at the same time. Finally, as always, I succumb to the darkness and set out on my journey. My footsteps lead me to an old cemetery outside of town. They're waiting for me. My own demons. They hand me the new album by German black metallers SERVANT and ask me what I think of it. I lock myself in a cold dungeon to listen in peace.

After a few weeks I come out and I have no choice but to recommend the new album "Death Devil Magick" to them and to you. If you like icy melodies, the dust and grime of freshly opened graves, if you like bloody fog, then you've come to the right place. I sway to the beat and dig another grave. 


From the endless corridors of the underground come terrifying screams. I follow the wailing and feel a great heaviness. It's as if someone has gripped my entire body in a pair of pincers and is gradually tightening them. I feel the same way about the new album "Death Devil Magick". It is for me a mysterious, magical mantra, an ancient ritual, but also a private seance, where one can really meet demons. The lyrical themes are inspired by poets and philosophers like Charles Baudelaire and Friedrich Nietzsche, but one can also mention Franz von Stuck's paintings from the Symbolist era. The texts go deep, to the very essence of our existence. But the novelty is not only sophisticated in this respect. The sound is chilling and angry at the same time. The fan gets a fair portion of rough-hewn darkness. There's a strange, interesting urgency in the individual motifs, the kind of shiver that can be found in good recordings. The individual motifs are sure to be remembered early on, they are shrouded in a blood black aura that doesn't dissipate throughout the listening experience. It's a very strong album, packed to the brim with raw melodies, disease-soaked vocals and drums that will crush your bones. I feel like I'm attending a forbidden, twisted mass that is meant to evoke our darkest thoughts. We die and are born in pain, a cycle of life and death. Sometimes it's good to stop and just stare into the darkness. And listen to this record. For me personally, this is a very good record all round. Every time it gets dark, a chill gets into my bones. Ghosts creep around, inviting me out for a long trip with no end. I'm scared and I want so much. Fear lies and you believe it! A gloomy, cold black metal ceremony! Darkness of the soul!



tracklist:
"Void"
"Temple"
"Sin"
"Devil"
"Hope"
"Fury"
"Death"
"Litany"
"Magick"

Lineup
Farago: guitars/vocals
Samael: guitars
Thanatos: bass
Apophis: drums

pondělí 16. září 2024

Info - Perversity pozývajú na krst albumu novým klipom Venom Divine - Prešov - 21. 9. 2024!


Perversity pozývajú na krst albumu novým klipom Venom Divine

Recenze/review - PERVERSITY - Spiritual Negation (2024):
https://www.deadlystormzine.com/2024/06/recenzereview-perversity-spiritual.html

Prešovskí veteráni Perversity už takmer tri desaťročia cibria svoje umenie a vďaka odhodlaniu, vytrvalosti a nekompromisnému prístupu sa stali pilierom slovenského death metalu. Svoju povesť neľútostne brutálnej a precíznej skupiny potvrdzujú v novom singli Venom Divine. Skladba pochádza z ich nového štúdiového albumu Spiritual Negation.

„Venom Divine dobre reprezentuje celý album. Je agresívnejšia a má stredné aj brutálne pasáže,“ vysvetľuje Jozef „Dodi“ Košč, gitarista, skladateľ a jediný pôvodný člen Perversity.


„Spomínam si, ako sme ju nahrávali v štúdiu,“ pokračuje. „Vtedy som sa poriadne zapotil. Nahrávali sme u Martina Barlu a on je veľký pedant. Nám sa zdalo, že to, čo sme zahrali, znelo dobre, ale on mi na monitore ukázal, že nestíham hrať presne. Po gitarovej stránke má skladba rýchle riffy a ja som si musel riadne zamakať, aby som ich zahral v správnej rýchlosti.“

V priebehu júna nakrútili Perversity ku skladbe klip. Scenár napísal bubeník Marek Baran. „Klip je postavený okolo hlavnej myšlienky textu, ale necháme fanúšikov, aby si v ňom našli svoj vlastný význam. Nakrúcali sme ho v divadle Alexandra Duchnoviča v Prešove. Bola to úžasná skúsenosť. Priestory divadla sú krásne a majestátne. Doteraz sme robili len jednoduché klipy, väčšinou zostrihané zábery z koncertov, ale tentoraz to bolo úplne iné. Prišli sa pozrieť aj ľudia z divadla a všetci nám držali palce,“ hovorí s nadšením Dodi.

Nový klip je zároveň pozvánkou na krst albumu Spiritual Negation. „Album vyšiel na dve etapy - v marci tohto roka na vinyle a v júni ako digipak. Keďže v lete boli ľudia rozlietaní, rozhodli sme sa krst spraviť 21.septembra. Konať sa bude v prešovskom klube Stromoradie. Krstnými rodičmi budú Edo Kopček a Lenka Serafinová. Obaja patria do našej prešovskej partie. Edo nám od začiatku veľmi pomáhal s koncertami a Lenka hosťuje na albume a pomaly sa stáva „šiestym“ členom našej kapely.“


Ako špeciálni hostia si na krste zahrajú ďalšie stálice slovenskej metalovej scény Brute a Craniotomy. „Brute sú naši parťáci z brandže. Už dlhšie nehrali naživo, preto sme radi, že sa nám ich poradilo dotiahnuť. Craniotomy mali pred rokom hrať na krste nášho vedľajšieho projektu Constipation, ale kvôli chorobe z toho zišlo. Sľúbili, že tentokrát už si ďalší krst nenechajú ujsť. V Prešove už dlho tiež nehrali.“

Album Spiritual Negation je v poradí šiestym štúdiovým albumom Perversity. Vinyl vyšiel v limitovanej edícii 250 kusov prostredníctvom slovenského vydavateľstva

Metal Age Production. Vydanie digipak verzie zastrešil francúzsky vydavateľ Great Dane Records.

Pozitívne ohlasy na nový album prešovčanov prichádzajú zo všetkých smerov. Francúzsky portál radiograndr.fr hovorí o slovenskom death metale v celej svojej kráse, na ktorý sa oplatilo čakať sedem rokov. Prorocker.sk dokonca hovorí o prekonaní predchodcu Idolatry, ktorý bol nominovaný na Radio_Head Awards v kategórii Hard & Heavy.

„Na tento album vyšlo najviac recenzií v našej kariére, najmä v zahraničí,“ teší sa Dodi. „Stúpol nám aj počet poslucháčov na Spotify. Hoci je Great Dane Records stále undergroundové vydavateľstvo, vidím, že našu hudbu posúva ďalej.“

Aktuálnu zostavu Perversity tvoria gitarista Jozef „Dodi" Košč, spevák Juraj „Kazateľ“ Handzuš, gitarista Martin „Fetus“ Calko, basgitarista Patrik „Paddy“ Biľ a bubeník Marek Baran.

Recenze/review - PERVERSITY - Spiritual Negation (2024):

Linky:


PERVERSITY – Spiritual Negation

TRACKLIST
01. Feasting (Intro)
02. The Mouth of Abyzou
03. Patron of Hate
04. Your Flesh is My Temple
05. Spiritual Negation
06. Venom Divine
07. Wrath Manifest
08. Exaltation of the Morningstar
09. Fate Weaver
10. Epitome of Diabolization

CREDITS
-recorded, mixed and mastered by Martin Barla Studio, Poprad Slovakia 6-10 2023
-all lyrics by Juraj Handzus, all music by Perversity
- track „Feasting“ and intro to „Wrath Manifest“ created by Marek Baran
-special guests in song “Epitome Of Diabolization“: female vocals by Lenka “Ena“ Serafinova, guitar solo by Rene Blahusiak of Breaking The Tarot /Ex-Dementor/ band
- the title cover was painted by Jana Varadyova alias JanaVe Art
-grafic processing by Hans DisArtDesign
-logo by Ľubomir Tron 1995

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - HEREZA - Decomposed Beyond Recognition (2024)


HEREZA - Decomposed Beyond Recognition
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Tančíme na vlastních hrobech, abychom zapomněli na smrt. Skáčeme z pódia, pijeme hektolitry piva, abychom unikli ze současného divného světa. Točíme se v mosh-pitu a nedá se to nijak vysvětlit. Fascinuje nás temnota a chlad dávno opuštěných kobek. Nakonec nám jde hlavně o muziku, o které dlouze diskutujeme, abychom potom řvali texty spolu s kapelou. Mám rád smečky, které mi dokáží přelámat všechny kosti v těle. 

Mám ale vždy několik podmínek. Základem je dobrý zvuk, s chutí se podívám na zajímavý obal. Hudba mě potom musí rozervat na kusy. Musím mít chuť se k ní vracet a přidávat volume. Maniaky HEREZA sleduji od jejich počátků (recenze a rozhovory si můžete přečíst dole pod článkem). Novinku jsem očekával s velkým napětím. Zapnul jsem play a začal tančit na svém vlastním hrobě. 


Opět se jedná o surově namíchanou směs prašivého death metalu a punku. To vše zahrané s přístupem starých mistrů. Skladby mají jasné a zřetelné motivy, které se mi pokaždé zadřou pod kůži. Je v tom kus rebelie, je v tom kus srdce. Mám to takhle rád. Jsem starý metalový pes, který zvedá hlavu už jen v případě, když ho nějaké album přikove na zeď. HEREZA tohle všechno umí a dělá to velmi elegantně. Stačilo několik prvních setkání a pamatuji si každý motiv, každý riff, notu, úder bicích. Jsme zkrátka a dobře jedné krve. Fanoušci třeba takových ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD, mi určitě má slova potvrdí. Je to jízda od začátku do konce. A směřuje, jak jinak, rovnou do pekla. Nevím, jak to máte ve svém životě vy, ale já potřebuji hudbu k tomu, abych přežil. Je pro mě relaxem, ale i nutností. Poslouchám ji v autě, v práci, doma, když si čtu a v pátek mám vždycky sto chutí vyrazit do zaplivaného špinavého klubu někde v podzemí. Tam tahle smečka patří a tam síla její hudby vynikne nejvíce. Je to underground toho nejhrubšího zrna, je to kus syrového masa, které vám hodí kapela do ksichtu. Líbí se mi i určitá nadsázka, touha ničit muzikou, které z nové desky "Decomposed Beyond Recognition" odkapávají jako čerstvá krev z proříznuté tepny. Tohle je metal a punk, ohlodaný na kost. Naživo výborní, na nahrávkách zničující. Takže přátelé, říkám fuck off všem debilům a pozérům a přidávám volume úplně doprava. Tančím na vlastním hrobě, abych zapomněl na smrt. Skáču z pódia, piju hektolitry piva, abych unikl ze současného divného světa. Točím se v mosh-pitu a neumím to nijak vysvětlit. Nahrubo nasekaná, surová death punk metalová tma, chlad a syrové maso! Popraskají vám všechny kosti v těle!


Asphyx says:

We dance on our own graves to forget death. We jump off the stage, drink hectolitres of beer to escape the strange world of today. We're spinning in mosh-pits and there's no way to explain it. We're fascinated by the darkness and coldness of long-abandoned dungeons. At the end of the day, it's all about the music, which we discuss at length, then scream the lyrics along with the band. I like a pack that can break every bone in my body.

But I always have a few conditions. The basic thing is a good sound, and I'm happy to look at an interesting cover. Then the music has to tear me apart. I have to want to go back to it and turn up the volume. I've been following the HEREZA maniacs since their early days (you can read reviews and interviews below the article). I awaited the new release with great anticipation. I put it on play and started dancing on my own grave.


Again, it is a raw mix of dusty death metal and punk. All played with the attitude of the old masters. The songs have clear and distinct themes that get under my skin every time. There's a piece of rebellion in it, there's a piece of heart in it. I like it that way. I'm an old metal dog who only raises his head when an album nails him to the wall. HEREZA can do all that and does it very elegantly. Just the first few meetings and I remember every motif, every riff, every note, every drum beat. We are, in short, of one blood. Fans of such bands as ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD will surely confirm my words. It's a ride from start to finish. And it goes straight to hell. I don't know about your life, but I need music to survive. It's a relaxation for me, but it's also a necessity. I listen to it in the car, at work, at home, when I'm reading, and on Fridays I always feel like going to a dirty filthy club somewhere underground. That's where this pack belongs and where the power of their music shines through the most. It's underground of the coarsest grain, it's a piece of raw meat that the band throws in your face. I also like a certain exaggeration, a desire to destroy with music that drips from the new album "Decomposed Beyond Recognition" like fresh blood from a cut artery. This is metal and punk, gnawed to the bone. Great live, devastating on record. So friends, I say fuck off to all the assholes and posers and turn the volume all the way to the right. I'm dancing on my own grave to forget death. I'm jumping off the stage, drinking hectoliters of beer to escape the weird world of today. I'm spinning in mosh-pits and I can't explain it. Coarsely chopped, raw death punk metal darkness, cold and raw meat! It'll crack every bone in your body!



about HEREZA on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Demons Among Us
02. Piggy's Palace
03. A Shrine of Skulls 
04. Born to Raise Hell (feat. Casket Schorsch) 
05. Handsome Devil 
06. Decomposed Beyond Recognition 
07. Aileen 
08. Dead End (feat. Hellknife Ralf) 
09. Serial Slasher (feat. Digest! Tommi) 
10. El Matador 


Recenze/review - MALCONFORT - Humanism (2024)


MALCONFORT - Humanism
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nemám rád loutky, ani panenky, nelíbí se mi různé figuríny a pokaždé, když je někde uvidím, cítím se divně a nepříjemně. Podobné to bylo i s novou deskou britských experimentátorů MALCONFORT. Když si totiž jejich hudbu poslechnete poprvé, budete zmatení a bude se vám zdát hodně nepřístupná a divná. Jenže znáte mě, rád ochutnávám, moc dobře totiž vím, že hudba nemá hranic.

S různými experimenty, free jazzem a dalšími progresivními prvky, vloženými do black metalu je to velmi těžké. Někdo má malou fantazii a tak to v životě neocení. Dalšímu to bude zase připadat málo uvolněné. Nutno rovnou napsat, že patřím někam mezi. Někdy mám na podobnou hudbu náladu, někdy ale vůbec ne. 


Kapela si vzala jméno po jedné písni DEATHSPELL OMEGA, kterými se nechala také volně inspirovat. Stejně jako třeba VIRUS, GRUZJA, ORANSSI PAZUZU, SEA MOSQUITO, VED BUENS ENDE a dalšími experimentátory. Nejvíce se mi osvědčil poslech brzy ráno, když byla moje mysl čistá a odpočinutá. V tichu a rytmu kroků, když jsem šel kolem opuštěných továrních hal, vynikla síla téhle desky nejvíce. Představoval jsem si, že jsou uvnitř dávno opuštěné figuríny, které pomalu ožívají. Když hudba gradovala, přejel mi pokaždé mráz po zádech, byl jsem zmatený, neklidný, stejně jako motivy na téhle desce. Zajímavé je, že každý může hudbu na "Humanism" vnímat úplně jinak. V tomto případě platí více než kdy jindy, že je lepší poslouchat a udělat si svůj vlastní názor. Koneckonců, muzika je vždy soukromá záležitost. Ale to čtenářům našich stránek nemusím zdůrazňovat. Každopádně, někdy jsou skladby živočišné, surové, jindy chladné a odlidštěné. Podobně jsem se cítil u sci-fi dystopických románů. Nebo právě v továrnách, když stroje začínají svoji práci. Nebo to byli lidé? Nevím, poslední roky se rozdíly stírají. Jakoby do mě pokaždé MALCONFORT zasekli svůj dráp a způsobili mi v hlavě podivný neklid. Nemám rád loutky, ani panenky, nelíbí se mi různé figuríny a pokaždé, když je někde uvidím, cítím se divně a nepříjemně. Experimentální, chladný a temný black metal, tepající srdce lidských strojů!


Asphyx says:

I don't like puppets or dolls, I don't like the various mannequins, and every time I see one I feel strange and uncomfortable. It was similar with the new album of British experimenters MALCONFORT. Because when you listen to their music for the first time, you will be confused and find it very inaccessible and strange. But you know me, I like to taste, because I know very well that music has no boundaries.

It's very difficult with the various experiments, free jazz and other progressive elements put into black metal. Some people have little imagination and so they don't appreciate it in life. Others will find it too loose. I have to write straight away that I belong somewhere in between. Sometimes I'm in the mood for this kind of music, but sometimes not at all. 


The band took its name from one of DEATHSPELL OMEGA's songs, which they were also loosely inspired by. As well as VIRUS, GRUZJA, ORANSSI PAZUZU, SEA MOSQUITO, VED BUENS ENDE and other experimenters. Listening early in the morning, when my mind was clear and relaxed, worked best for me. In the silence and the rhythm of the footsteps as I walked past the abandoned factory halls, the power of this record stood out the most. I imagined that there were long-abandoned mannequins inside, slowly coming to life. As the music graded, a chill went down my spine each time, I was confused, restless, just like the motifs on this record. Interestingly, everyone can perceive the music on "Humanism" in a completely different way. In this case, more than ever, it's better to listen and make up your own mind. After all, music is always a private matter. But I don't need to point that out to the readers of our website. Anyway, sometimes the songs are animalistic, raw, sometimes cold and dehumanizing. I felt the same way about sci-fi dystopian novels. Or just in factories, when the machines start their work. Or was it the people? I don't know, the distinctions have been blurring in recent years. It's as if every time MALCONFORT sticks its claw into me, causing a strange uneasiness in my mind. I don't like puppets, or dolls, I don't like the various mannequins, and every time I see them somewhere I feel strange and uncomfortable. Experimental, cold and dark black metal, the beating heart of human machines!


Track listing -
1. Compulsion (Ecstasy)
2. Cruelty (Elation)
3. Stain (Fantasy)
4. Rage (Indulgence)
5. Carnivore (God)
6. Inertia (Condense)

Line up -
Vocals - Nuun, Kopczak
Guitars and Bass - Fas
Synths - Kopczak, Fas
Drums - Kopczak

Album artwork by Nuun Studio

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine