DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 18. dubna 2024

Recenze/review - HOUR OF PENANCE - Devotion (2024)


HOUR OF PENANCE - Devotion
CD 2024, Agonia Records

for english please scroll down

Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. O tvých hnusných činech jsem četl právě ve chvíli, když jsem poslouchal novou desku italských maniaků HOUR OF PENANCE. Na nové album jsem se velmi těšil, protože cestu téhle smečky sleduji od jejich počátků. Vždycky se mi líbila nejvíc živá vystoupení, na kterých jsem si několikrát potvrdil, že jejich hudba je opravdu zničující.

Občas mě popadne vztek, mám v sobě i temné stránky. Asi jako každý. Kapela vzala torturu bolestivých myšlenek, napěchovala je pod tlakem do svých skladeb a opatřila ponurou a děsivou atmosférou. Základem je stále brutální, technický death metal, přidávána je potom krvavá aura, která je pro tuhle kapelu tolik typická. 


Na "Devotion" pánové pokračují ve své kruté cestě. Bývají přirovnáváni k NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, v klidnějších pasážích potom k BEHEMOTH. To platí i letos. Ale samozřejmě s tím, že kapela má už dlouho svůj vlastní, dnes již k dokonalosti vybroušený styl, rukopis. Skladby v sobě mají potřebnou sílu, tlak, jsou napsány velmi zajímavě a nenudím se ani chvilku. Je to smršť, tsunami, je to souboj se smečkou rozzuřených psů. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, vše je ohlodáno na kost, přesto zajímavé a pestré. HOUR OF PENANCE jsou na scéně od roku 1999 a dávno už nemusí nikomu nic dokazovat. Přesto se postupně vyvíjejí, zlepšují svoji hudbu k ještě větší dokonalosti. Pokud máte podobné stylové drahokamy rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádně syrovou porci syrového masa, které vám hodí pánové přímo do ksichtu. Marně jsem hledal nějaká slabá místa. Opravdu, vše je v podstatě perfektní. Zvuk, obal, celkové provedení. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, v sobě songy obsahují živočišnost, opravdovost. Stále slyším, že hudbu zde hrají lidé a ne stroje. Italové jsou jako buldozer, který hrne vše před sebou. Zůstává po něm jenom spálená a zničená země. Je to jako apokalypsa, která právě propukla. Nezachrání tě víra, ani vlastní svědomí. Zavřený v temné kobce mlátíš hlavou do zdi. Po tvářích ti teče krev. Přesto tě už nikdy nepustí. Shniješ tu zaživa. Když si byl totiž venku, roztrhal si na kusy několik nebohých lidí. Stejně jako Italští tmáři svojí hudbou. Technický, brutální death metal, dokonalý masakr, který vás smete z povrchu zemského! 


Asphyx says:

Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. I read about your ugly deeds while I was listening to the new album by Italian maniacs HOUR OF PENANCE. I was really looking forward to the new album because I've been following the journey of this pack since their early days. I've always liked their live shows the best, where I've confirmed several times that their music is really devastating.

I get angry sometimes, I have a dark side to me. I guess everyone does. The band took the torture of painful thoughts, crammed them under pressure into their songs and provided a gloomy and eerie atmosphere. The base is still brutal, technical death metal, then the bloody aura that is so typical of this band is added.


On "Devotion" the gentlemen continue their cruel way. They have been compared to NILE, HIDEOUS DIVINITY, ORIGIN, HATE ETERNAL, and in quieter passages to BEHEMOTH. This is also true this year. But, of course, the band has long had its own style, now polished to perfection. The songs have the necessary strength, pressure, they are written very interestingly and I'm not bored even for a moment. It's a whirlwind, a tsunami, it's a fight with a pack of angry dogs. No compromises, no redundancy, everything is gnawed to the bone, yet interesting and colorful. HOUR OF PENANCE have been on the scene since 1999 and have long since had nothing to prove to anyone. Yet they have been evolving, improving their music to even greater perfection. If you like such stylish gems, don't hesitate a moment. You'll get a good portion of raw meat thrown right in your face by the gentlemen. I looked in vain for any weak spots. Really, everything is basically perfect. The sound, the packaging, the overall performance. At the same time, and this is very important for me, the songs have an animalistic, real quality. I can still hear that the music here is played by humans and not machines. The Italians are like a bulldozer that is pushing everything in front of it. All that's left is a scorched and ruined earth. It's like an apocalypse that has just broken out. You can't be saved by faith or your own conscience. Locked in a dark dungeon, you bang your head against the wall. Blood streaming down your cheeks. Yet they'll never let you go. You'll rot here alive. For when you were outside, you tore some poor people to pieces. Just like the Italian darkies with their music. Technical, brutal death metal, the perfect carnage to wipe you off the face of the earth!



about HOUR OF PENANCE on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Devotion For Tyranny 
02. Parasitic Chain Of Command 
03. Birthright Abolished 
04. Retaliate 
05. Breathe The Dust Of Their Dead 
06. The Morality Of Warfare 
07. Severance 
08. The Ravenous Heralds 
09. A Desert Called Peace 
10. Spiralling Into Decline

středa 17. dubna 2024

Recenze/review - NECROT - Lifeless Birth (2024)


NECROT - Lifeless Birth
CD 2024, Tankcrimes

for english please scroll down

Někteří z nás se narodí a mají mrtvý pohled. Jakoby život utíkal kolem nich. Bez emocí, bez naděje. Jedinou jistotou je smrt a cesta k ní je náročná a bolestivá. Těšíme se, až za sebou zavřeme bránu do záhrobí a budeme pokračovat na druhé straně. S novým albem "Lifeless Birth" ve sluchátkách, postupujeme pomalu kupředu. Podél cesty leží vybělené kosti hříšníků. Tohle je death metal, který vás přenese na onen svět, do země nekonečných stínů. Starý, poctivý, skvěle složený i zahraný.

Tahle smečka byla vždy odlišná od ostatních. Hrají sice tradičně, postaru, ale zároveň do svých skladeb vkládají zajímavé a neotřelé motivy. Stačí mi tedy pokaždé několik prvních poslechů a i kdybych nevěděl, že se jedná o NECROT, poznal bych je. Mají svůj jasný a nezaměnitelný rukopis. Ten mi samozřejmě dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Koneckonců, jinak bych ani to téhle kapele nepsal. 


Jsou kapely, které mají smrtící kov v genech. Pozná se to podle mrtvolného puchu, který se začne rozlézat kolem reproduktorů pokaždé, když zapnu play. Zvuk je náležitě prašivý a masivní. Je ozvěnou z těch nejtemnějších katakomb (Greg Wilkinson - recording, Brad Boatright - mastering). Fanoušky určitě potěší i démon na obalu, kterého při poslechu určitě také potkáte (autorem je Marald van Haasteren). Líbí se mi i určitý neklid, taková ta těžko definovatelná patina, které ze songů doslova odkapávají. Jako zkažená krev z čerstvě proříznutého vředu. NECROT se stále pohybují ve stejných oblastech jako jejich kolegové DEATH, PESTILENCE, BOLT THROWER, OBITUARY, MERCYLESS, IMMOLATION, INCANTATION, EXHUMED, MORGOTH, UNLEASHED, ATHEIST. A dělají to velmi zkušeně a elegantně. Opět se potvrzuje, že i cesta může být cílem. Sleduji kalifornské maniaky od jejich počátků a jejich vývoj  je strhující. Každé album je po okraj narvané skvělými nápady, které vás doslova zmasakrují. Novinka není výjimkou. Jen potvrdila velmi dobrou formu těchto hrobníků. Narodíme se v bolestech a někteří z nás se toulají světem bez cíle. Stávají se postupně nemrtvými, démony. Jsem moc rád, že ještě existují smečky, které se snaží starý prašivý death metal posouvat, přidávat do něj své vlastní ingredience. Letos je na nahrávce opět velká porce pochmurných, divokých emocí. "Lifeless Birth" je albem, které se vám doslova zadře do podvědomí. Alespoň mě se to tak stalo. Nelze jinak než doporučit všem, kteří tento styl uctívají. A nejen jim. Někteří z nás se narodí a mají mrtvý pohled. Jakoby život utíkal kolem nich. Bez emocí, bez naděje. Jedinou jistotou je smrt a cesta k ní je náročná a bolestivá. Smrtící ozvěny z těch nejtemnějších chodeb podzemí! Hnilobné melodie potřísněné zkaženou krví!


Asphyx says:

Some of us are born with a dead look. It's like life is running past them. No emotion, no hope. The only certainty is death, and the road to it is difficult and painful. We look forward to closing the gate to the beyond behind us and continuing on the other side. With the new album "Lifeless Birth" in our headphones, we're moving forward slowly. The bleached bones of sinners lie along the road. This is death metal that will transport you to the other world, to the land of endless shadows. Old, honest, well composed and played.

This pack has always been different from the rest. They play traditional, old-fashioned, but at the same time they put interesting and new themes into their songs. So it only takes me the first few listens each time and even if I didn't know it was NECROT, I would recognize them. They have their clear and unmistakable signature. This, of course, does a lot of good to my wicked soul. After all, otherwise I wouldn't even be writing this to this band. 


There are bands that have the deadly metal in their genes. You can tell by the dead smell that starts wafting around the speakers every time I turn on the play. The sound is appropriately dusty and massive. It echoes from the darkest of catacombs (Greg Wilkinson - recording, Brad Boatright - mastering). Fans will also be pleased by the demon on the cover, which you will also definitely meet while listening (by Marald van Haasteren). I also like a certain restlessness, a kind of hard-to-define patina that literally drips from the songs. Like rotten blood from a freshly cut ulcer. NECROT are still in the same realms as their peers DEATH, PESTILENCE, BOLT THROWER, OBITUARY, MERCYLESS, IMMOLATION, INCANTATION, EXHUMED, MORGOTH, UNLEASHED, ATHEIST. And they do it very skilfully and elegantly. Once again it is confirmed that the journey can be the destination. I've been following the Californian maniacs since their early days and their evolution is captivating. Each album is packed to the brim with great ideas that will literally slaughter you. The new album is no exception. It just confirmed the very good form of these gravediggers. We are born in pain and some of us wander the world without a destination. They gradually become undead, demons. I'm so glad there are still packs out there trying to push the old dusty death metal, adding their own ingredients to it. This year's record again has a big portion of gloomy, wild emotions. "Lifeless Birth" is an album that literally burrows into your subconscious. At least it did for me. I can't help but recommend it to anyone who worships this style. And not only to them. Some of us are born and have a dead stare. It's as if life is passing them by. No emotion, no hope. The only certainty is death, and the road to it is difficult and painful. Deadly echoes from the darkest corridors of the underworld! Rotten melodies stained with corrupted blood!


about NECROT on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Cut The Cord 
02. Lifeless Birth 
03. Superior 
04. Drill The Skull 
05. Winds Of Hell 
06. Dead Memories 
07. The Curse

Recenze/review - ENGULFED - Unearthly Litanies of Despair (2024)


ENGULFED - Unearthly Litanies of Despair
CD 2024, Me Saco Un Ojo / Dark Descent Records

for english please scroll down

Hned u vchodu se povalují ohlodané kosti. Z hlubin se ozývá děsivý řev. Legendy mluví o starodávné bestii, která se opět po letech probudila. Touží po čerstvém mase. Když se setmí, tak není v ulicích bezpečno. Těla, roztrhaná na kusy. Pach rozkládajících se mršin. Lidé se bojí vylézt ven. Smrt číhá za každým rohem. ENGULFED jsou zpět, aby nám přinesli další album, které je po okraj narvané nenávistí, špínou a prvotřídním death metalem. Opět bude obětováno temným kultům.

Tureckou kapelu považuji za jednu z těch, které umí svojí hudbou znázornit opravdové peklo. Ostré riffy, melodie plné nenávisti, zloby a šílených představ. Ze skladeb odkapává zkažená krev a vy si tak můžete vychutnat pravou, nefalšovanou a reálnou smrt. Nová deska vás rozdrtí na prach a smete vás z povrchu zemského. 


Poslouchat novinku "Unearthly Litanies of Despair" je jako padat po zádech do temné hlubiny. Zvuk, obal, produkce, celkové provedení, vše je podřízeno jedinému. Absolutní tmě a peklu! Děsivá atmosféra, technická zdatnost, morbidní ozvěny, blasfemie. Dívám se do tmy a naslouchám maniakálnímu řevu. Líbí se mi síla, kterou z nahrávky cítím, obdivuji příval energie. Turci působí jako přírodní živel, jako tsunami, které se dostane do záhrobí. Vzduchem létají prašivé kosti a Satan se zase jednou usmívá. Nedivím se, hraje se tu hlavně pro něj, i pro všechny démony. Pokud jste fanoušky takových kapel jako jsou třeba DEAD CONGREGATION, IMPRECATION, DISMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, GRAVE MIASMA, MORBID ANGEL, a dalších tmářů, mohla by se vám líbit i tahle deska. Nenechá vás ani na chvilku v klidu. V jednotlivých nápadech je těžko definovatelný neklid. Připadal jsem si jako zavřený ve staré kobce, přikovaný ke zdi. Dnes jsem obětí já. Čekám na bestii ze starých časů, aby mě rozsápala na kusy. Předhozeno je jí ale jenom mé nebohé a bezvládné tělo. Nečistou práci už odvedli ENGULFED a jejich nové album. Jsou jako zuřiví psi, kteří hlídají vstup do podzemí. Tohle je pradávný, archaický rituál, nic pro slabé povahy. Tenhle smrtící kov vám vyseká do hlavy pěkně dlouhou krvavou stopu. Mocné nástupy, drtivé bicí, vokál nasáklý chorobami, tohle všechno dělá z novinky doslova povinnost pro všechny, kteří se kdysi zhlédli v temnotě. Poslouchat "Unearthly Litanies of Despair" je jako se procházet nekonečnými chodbami podsvětí. Jsou tu pochováni padlí kněží, lidé s pokřivenou myslí. Hned u vchodu se povalují ohlodané kosti. Z hlubin se ozývá děsivý řev. Legendy mluví o starodávné bestii, která se opět po letech probudila. Touží po čerstvém mase. Divoký, bestiální, morbidní death metal, který ve vás probudí ty nejděsivější myšlenky! Okultní masakr!


Asphyx says:

There are gnawed bones just outside the entrance. There's a terrible roar from the depths. Legends speak of an ancient beast that has reawakened after years. It craves fresh meat. When night falls, the streets are not safe. Bodies torn to pieces. The smell of decomposing carcasses. People are afraid to come out. Death lurks around every corner. ENGULFED are back to bring us another album packed to the brim with hate, filth and first class death metal. Once again it will be sacrificed to the dark cults.

I consider the Turkish band to be one of those bands that can portray true hell with their music. Sharp riffs, melodies full of hate, anger and crazy ideas. The songs drip with bad blood and you can enjoy true, unadulterated and real death. The new album will crush you to dust and wipe you off the face of the earth. 


Listening to the new album "Unearthly Litanies of Despair" is like falling on your back into the dark depths. The sound, the cover, the production, the overall execution, everything is subordinated to one thing. Absolute darkness and hell! Eerie atmosphere, technical prowess, morbid echoes, blasphemy. I look into the darkness and listen to the maniacal screaming. I like the power I feel from the recording, I admire the rush of energy. The Turks act like a natural element, like a tsunami that reaches the beyond. Dusty bones fly through the air and Satan smiles once more. I'm not surprised, it's mostly for him, and all the demons. If you're a fan of bands like DEAD CONGREGATION, IMPRECATION, DISMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, GRAVE MIASMA, MORBID ANGEL, and other obscurantists, you might like this record. It won't leave you in peace for a moment. There is a hard-to-define restlessness in the individual ideas. I felt like I was locked in an old dungeon, chained to the wall. Today I'm the victim. I'm waiting for the beast of old to tear me apart. But only my poor, lifeless body is thrown to it. The dirty work has already been done by ENGULFED and their new album. They're like ferocious dogs guarding the entrance to the underground. This is an ancient, archaic ritual, not for the faint of heart. This lethal metal will carve a long bloody trail into your head. Powerful build-ups, crushing drums, disease-soaked vocals, all of this makes this new release a literal must for anyone who has ever looked into the darkness. Listening to "Unearthly Litanies of Despair" is like walking the endless corridors of the underworld. There are fallen priests buried here, people with twisted minds. Right at the entrance, there are gnawed bones lying around. From the depths, a terrible roar echoes. Legends speak of an ancient beast that has reawakened after years. It craves fresh meat. Wild, bestial, morbid death metal that will awaken the most terrifying thoughts! An occult massacre!


Recenze/review - ENGULFED - Engulfed In Obscurity (2017):

tracklist:
01. In The Abyss Of Death’s Obscurity
02. Voidwalker’s Dominion
03. Echoes Of Suffering
04. Infernal Desolation
05. Blasphemous Despair
06. Cursed Eternity
07. Ancient Abyssal Conquest
08. Occult Incantations

band:
Serkan - Vocals, bass
Mustafa - Lead guitars
Can - Rythm guitars
Aberrant - Drums

úterý 16. dubna 2024

Recenze/review - FUNERAL LEECH - The Illusion of Time (2024)


FUNERAL LEECH - The Illusion of Time
CD 2024, Carbonized Records

for english please scroll down

Sledujeme černý déšť, který padá k zemi. Je chladno a nikdo nemluví. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se kývá do rytmu, pozůstalí pláčou. Jedovaté modlitby, nikdo nemůže přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Další z obětí, které se přišly přesvědčit, že už je konec. Uplyne několik dní a na náhrobku se objeví pentagram.

Všichni víme, že hudba se má poslouchat srdcem. FUNERAL LEECH z New Yorku jsem se již na našich stránkách věnoval. Zaujala mě již předchozí deska "Death Meditation". Je totiž po okraj narvaná špínou, hnisem, ošklivými myšlenkami, ale hlavně surovým death a doom metalem vysoké kvality. Na nové desce se pokračuje v započaté morbidní práci. Ne, novinka není jen obyčejným albem. Je to obřad, je to pohřeb někoho, koho neměl nikdo rád. 


Pánové jdou na nové desce "The Illusion of Time" hluboko pod povrch, až na dřeň, do morku kostí. Jejich hudba je opět velmi naléhavá, tajemná, temná, připomíná zkaženou krev, která hnije a pálí hluboko uvnitř. Stačí potom ránu otevřít a ven vytrysknou motivy, které smrdí opravdovostí. Poslouchat nové album je jako se procházet po hřbitově. Číst si jména na náhrobcích a přemýšlet, jaký kdo měl život. Pokud máte rádi kapely jako MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, ale i třeba takové ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, budete určitě spokojeni jako já. Nejde ani tak o to, jaké ozvěny v nových skladbách naleznete, jako spíše o celkový dojem, o pochmurné a drásající nálady, které během poslechu létají všude kolem. Vzduch je zase jednou těžký a když procházím kolem prokletého hrobu, který jsem zmiňoval v úvodu dnešní recenze, leknu se. Na obráceném kříži sedí havran. Ano, atmosféra je velmi podobná jako v básních Alana Edgara Poea. Pro mě je vždy důležité, aby si mě kapela získala na svoji stranu, abych se rád k nahrávce vracel. U FUNERAL LEECH tomu tak zase bylo. Hodně k tomu přispívají i skvělý zvuk a zajímavý motiv na obalu. Už teď se těším, až bude chladno a nikdo nebude mluvit. Nad hřbitovem zazní zvony a objeví se průvod. Rakev se bude kývat do rytmu, a pozůstalí budou plakat. Jedovaté modlitby, nikdo nebude moci přijít na nic hezkého, co by o mrtvém řekl. Hrst hlíny hozená na víko. Do hlubiny. Shoř v pekle, ozve se za mnou. Temný, chladný, smutkem a depresemi zatěžkaný doom death metalový průvod ztracených duší! Černý déšť, padající k zemi!


Asphyx says:

We watch the black rain falling to the ground. It's cold and no one is talking. Bells ring over the cemetery and a procession appears. The coffin sways to the rhythm, the mourners cry. Poisonous prayers, no one can think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it echoes behind me. Another victim who's come to make sure it's over. A few days pass and a pentagram appears on the tombstone.

We all know that music is meant to be heard with the heart. I've already covered FUNERAL LEECH from New York in our pages. I was already interested in the previous album "Death Meditation". It is filled to the brim with filth, pus, ugly thoughts, but mainly with raw death and doom metal of high quality. On the new record they continue the morbid work they started. No, the new album is not just an ordinary album. It's a rite of passage, it's the funeral of someone nobody liked.


On the new album "The Illusion of Time" , the gentlemen go deep below the surface, to the core, to the core. Their music is again very urgent, mysterious, dark, reminiscent of corrupted blood that rots and burns deep inside. One only has to open the wound afterwards, and out gush motives that stink of reality. Listening to the new album is like walking through a graveyard. Reading the names on the tombstones and wondering what life was like. If you like bands like MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, ASUNDER, SOLSTICE, CANDLEMASS, CATHEDRAL, SCALD, but also bands like ASPHYX, WINTER, PARADISE LOST, BOLT THROWER, SLUGATHOR, RUNEMAGICK, TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS, OSSUARIUM, SPECTRAL VOICE, INCANATION, you will be as satisfied as I am. It's not so much about the echoes you'll find in the new tracks, but rather the overall impression, the somber and jarring moods that fly all around while listening. The air is heavy once again and as I walk past the cursed grave I mentioned in the opening of today's review, I get scared. On the inverted cross sits a raven. Yes, the atmosphere is very similar to the poems of Alan Edgar Poe. For me, it's always important that a band wins me over so that I like to come back to the record. With FUNERAL LEECH it was like that again. The great sound and interesting motif on the cover contribute a lot to this. I'm already looking forward to when it's cold and no one is talking. The bells will ring over the cemetery and the parade will appear. The coffin will sway to the rhythm, and the mourners will weep. Poisonous prayers, no one will be able to think of anything nice to say about the dead. A handful of dirt thrown on the lid. Into the deep. Burn in hell, it will echo behind me. A dark, cold, sad and depressed doom death metal procession of lost souls! Black rain falling to the ground!


Recenze/review - FUNERAL LEECH - Death Meditation (2020):


Tracklist:
01. ...And The Sky Wept 
02. Ceaseless Wheel Of Becoming 
03. Penance 
04. Chronofixion 
05. The Tower

Recenze/review - SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest (2024)


SEPULCHRAL WHORE - The Return from a Sepulchral Rest
CD 2024, Excarnation Records

for english please scroll down

Některé hroby zůstávají dlouho opuštěné. Nikdo je nenavštěvuje, nikdo na ně nepokládá květiny. Bývají v nich pohřbeni prokletí, oběti násilných činů, sebevrazi nebo ti, kteří byli za svého života zlými démony. Když takový hrob exhumujete, dost často objevíte mrtvoly, které vypadají jako živé. Když potom posloucháte hudbu, jako je ta od brazilských SEPULCHRAL WHORE, může se stát, že nemrtví povstanou a půjdou vám po krku. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 2015. Letošní album je jejich prvním dlouhohrajícím. A nutno rovnou dodat, že velmi povedeným po všech stránkách.

Mám rád klasický death metal, jeho temnou, majestátní a podmanivou atmosféru. Líbí se mi děsivé a hnisavé nálady, které létají kolem jako můry kolem světla. Podepisuji vám vlastní krví, že Brazilci letos odvedli velmi dobrou práci. Dali si velký pozor na zvuk, který je masivní, čitelný a zničující zároveň. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Prvotřídní smrtící kov ze starých pohřebišť. 


Jen jsem tak seděl a přemýšlel. Kolem mě usínal zdánlivě klidný hřbitov. Potom se setmělo a já musel neustále přidávat hlasitost. "The Return from a Sepulchral Rest" se stalo mojí součástí. Pánové vše ohlodali až na kost, vydali se k samotné podstatě death metalu. A dělají to velmi elegantně a zkušeně. Základem jejich tvorby jsou tradiční stylové postupy (PESTILENCE) a přidávána je spousta zajímavých a neotřelých prvků (napadají mě třeba NOCTURNUS). Jako celek je tím pádem nahrávka velmi zajímavá, pořád se na ní něco děje. Posluchač, kterým jsem byl vždy velmi rád, se nestihne ani chvilku nudit. Skladby jsou napsány velmi návykovým způsobem. Strávil jsem s albem dlouhý čas, rád se k němu vracel, aby se nakonec stalo jedním z nejposlouchanějších. Uvnitř jednotlivých motivů je totiž něco zvláštního, neklidného, divokého. Proséval jsem mezi prsty prach a přemýšlel, jak je to vlastně morbidně krásné, poslouchat takovou hudbu. Procházet se u toho mezi náhrobky, číst si jména prokletých. Svět je možná někdy divné místo k žití, ale pokud budou existovat skupiny, jako jsou SEPULCHRAL WHORE, bude mi ctí tento styl stále podporovat. Pánové totiž nejen že nahráli velmi dobrou desku, ale přidali do ní ještě něco navíc. Temnou energii, tlak a špínu, nihilismus, zkaženou krev i hnilobu. Novinka je jako Pandořina skříňka, která právě vydala své děsivé svědectví. Vše je velmi propracované, songy mají jasnou vizi a zároveň působí živočišně. Znovu a znovu otevírám rakev, s jejich jménem, napsaným na víku. Užívám si morbidní nálady, nasávám pach zkaženého masa. Nelze jinak, než doporučit všem tmářům i démonům. Temnotou, chladem a zkaženou krví nasáklý death metal, který vás pohřbí zaživa! Skvělá morbidní hrobnická práce!


Asphyx says:

Some graves remain abandoned for a long time. No one visits them, no one puts flowers on them. The cursed, victims of violent acts, suicides or those who were evil demons in their lifetime are buried there. When you exhume such a grave, you often find corpses that look alive. Then, when you listen to music like that of Brazil's SEPULCHRAL WHORE, the undead may rise up and go for your throat. This pack dates back to 2015. This year's album is their first full-length. And it must be said that it is very successful in every aspect.

I like classic death metal, its dark, majestic and captivating atmosphere. I like the eerie and festering moods that fly around like moths around a light. I sign you with my own blood that the Brazilians have done a very good job this year. They have taken great care with the sound, which is massive, clear and devastating at the same time. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. First class death metal from the old burial grounds.


I was just sitting here thinking. A seemingly peaceful cemetery was falling asleep around me. Then it got dark and I had to keep turning up the volume. "The Return from a Sepulchral Rest" became a part of me. Gentlemen gnawed everything to the bone, going to the very essence of death metal. And they do it very elegantly and expertly. They base their work on traditional styles (PESTILENCE) and add a lot of interesting and novel elements (NOCTURNUS comes to mind). As a whole, the record is very interesting, there is always something going on. The listener, which I've always been very fond of, doesn't get bored for a moment. The songs are written in a very addictive way. I've spent a long time with the album, happily returning to it to eventually make it one of my most listened to. There is something strange, restless, wild inside each motif. I sifted the dust between my fingers and wondered how morbidly beautiful it actually is to listen to such music. Walking among the tombstones, reading the names of the damned. The world may be a strange place to live in sometimes, but as long as there are groups like SEPULCHRAL WHORE, I will be honored to still support this style. For not only have the gentlemen recorded a very good record, they have added something extra to it. Dark energy, pressure and dirt, nihilism, corrupted blood and rottenness. The new album is like a Pandora's box that has just given its terrifying testimony. Everything is very elaborate, the songs have a clear vision and at the same time they have an animalistic feel. I open the coffin again and again, with their name written on the lid. I'm enjoying the morbid mood, taking in the smell of rotten flesh. I can't help but recommend it to all ghouls and demons alike. Death metal soaked in darkness, coldness and corrupted blood that will bury you alive! Great morbid grave digging work!



Tracklist:
01. From Rest To March 
02. Schizophrenic Killer 
03. ...From The Utterly Perished 
04. Deadly Infection 
05. Dimness 
06. Purgatorial Holes 
07. Whore From Sepulcher 
08. A Poem Of Death 
09. Putrefaction After Death

band:
TENEBRARUM (Chorus of Death)
NYARLATHOTEP IV (Guitars)
PESTMEESTER (Guitars)
MORTUUS (Bass)
C. LE SORCIER (Drums)

pondělí 15. dubna 2024

Recenze/review - DIABOLIC OATH - Oracular Hexations (2024)


DIABOLIC OATH - Oracular Hexations
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Když jsem sáhl do tmy poprvé, nahmatal jsem něco shnilého, mokvajícího. Něco hnusného, co smrdělo jako zkažené maso. Vzduchem se ale vznášelo ještě něco jiného, děsivého. Takhle nějak jsem si vždycky představoval peklo. Síra, v dáli hořící ohně, ale hlavně bestiální a šílený black death metal. DIABOLIC OATH z Oregonu letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem. Je po okraj narvané hnilobou, zlem, špínou a vztekem. Vítejte v záhrobí!

Deska musela být nahrávána hluboko pod zemí, v říši dlouhých stínů. Jinak si nedovedu její sílu vysvětlit. Pánové museli otevřít podobnou hrobku, jako já v úvodu dnešního článku. Představte si padlého kněze, kterého právě upalují na hranici. Inkvizice! Slyšíte jeho nářek, jeho zvrácené modlitby? Tak přesně takhle na mě působí i nové album "Oracular Hexations". Tohle jsou pravé pekelné ozvěny!


Hrají vám v přehrávači často kapely jako TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE? Potom byste měli dát šanci i těmto šíleným tmářům. Jsou ortodoxní, tradiční ve svých nihilistických názorech. Jejich hudba v sobě obsahuje vše potřebné pro starodávné krvavé rituály. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Pohřbít vás zaživa, navěky vás proklít, zavrhnout a stáhnout do hlubiny. Není to rozhodně nahrávka pro slabé povahy. Pro poslech je nutné, abyste měli rádi nekonečné chodby Hádovy říše. Potkává se zde klasický, surový death metal, s chladem a bolestí black metalu. To vše zamíchané ve smrtícím koktejlu. Doporučuji zhasnout všechna světla a nechat na sebe novinku jen tak působit. Je hodně pravděpodobné, že potkáte své vlastní démony. Líbí se mi nekompromisní a násilný způsob, jakým kapela ke své morbidní tvorbě přistupuje. Neznám nic lepšího, než chodit spát až k ránu. Ulehnout do své oblíbené rakve a za zvuků "Oracular Hexations" se nechat převést na druhou stranu. Není to vlastně ani tak obyčejná deska, jako spíš obřad pro vyvolávání temných sil. Když jsem sáhl do tmy poprvé, nahmatal jsem něco shnilého, mokvajícího. Něco hnusného, co smrdělo jako zkažené maso. Vzduchem se ale vznášelo ještě něco jiného, děsivého. Takhle nějak jsem si vždycky představoval peklo. Bestiální, divoký, prašivý black death metal! Krvavý rituál, u kterého zemřete krutou smrtí!


Asphyx says:

The first time I reached into the darkness, I felt something rotten and wet. Something foul that smelled like rotten meat. But there was something else in the air, something terrifying. This is how I've always imagined hell. Sulphur, fires burning in the distance, but mostly bestial and insane black death metal. DIABOLIC OATH from Oregon come this year with their second full-length album. It's packed to the brim with rot, evil, filth and rage. Welcome to the afterlife!

The album must have been recorded deep underground, in the realm of long shadows. Otherwise, I can't explain its power. Gentlemen must have opened a similar tomb to the one I opened at the beginning of today's article. Imagine a fallen priest being burned at the stake. The Inquisition! Do you hear his cries, his perverted prayers? That's exactly how the new album "Oracular Hexations" affects me . These are the echoes of hell!


Do you often have bands like TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE playing in your player? Then you should give these crazy darkies a chance too. They are orthodox, traditional in their nihilistic views. Their music contains everything needed for ancient blood rituals. The songs are written with a single purpose. To bury you alive, to curse you forever, to damn you and drag you down into the depths. This is definitely not a record for the faint of heart. To listen, you must love the endless corridors of Hades. Classic, raw death metal meets the coldness and pain of black metal here. All mixed in a deadly cocktail. I recommend turning off all the lights and letting the novelty just rub off on you. It is very likely that you will meet your own demons. I like the uncompromising and violent way the band approaches their morbid work. I don't know anything better than going to bed in the morning. To lie down in your favorite coffin and be transported to the other side to the sounds of "Oracular Hexations". It's not so much an ordinary record as it is a ritual for summoning dark forces. The first time I reached into the darkness, I felt something rotten and wet. Something foul that smelled like rotten meat. But there was something else in the air, something terrifying. This is how I've always imagined hell. Beastly, savage, filthy black death metal! A bloody ritual where you die a cruel death!


about DIABOLIC OATH on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Rusted Madness Tethering Misbegotten Haruspices 
02. Serpent Coils Suffocating The Mortal Wound 
03. Winged Ouroboros Mutating Unto Gold 
04. Fragmented Hymns From The Globulous Cruciger 
05. Gathering Hordes From The Outer Worlds 
06. Oracular Hexations Leeching

Recenze/review - NEKROZA - Procesija ucrvanih (2024)


NEKROZA - Procesija ucrvanih
CD 2024, InsArt Records

for english please scroll down

Podivných znamení jsem si začal všímat již před nějakou dobou. Obrácené kříže, namalované krví. Hořící pentagramy, jakoby se mnou peklo rozmlouvalo. Začal jsem mít děsivé sny a vyhledával jsem stín. Potom se to stalo. Jedné chladné noci, na začátku března, jsem se probudil. Krve by se ve mě nedořezal. Musel jsem vstát, vlastně ani nevím proč, a vyjít na ulici. Tam už na mě čekali. Démoni ze starých časů. Ihned mě odvedli na staré pohřebiště a tam mě obětovali zlým bohům. 

A to všechno se dělo v divokých rytmech debutové desky chorvatských maniaků NEKROZA. Kapely, která je složena ze samých zkušených muzikantů (BLACK CULT, CZAAR, CASTRUM, SVITOGOR, OVERLORD). Hned od prvních tónů je slyšet, že pánové mají extrémní metal v krvi. Novinka "Procesija ucrvanih" se mi ihned zaryla do mozku a rád jsem se k ní vracel. 


Pokud jste dávno ztratili víru v lidský rod a připadá vám současný svět divné místo k životu, potom by se vám mohla tahle nahrávka líbit. Je po okraj narvaná surovou smrtí, temnými melodiemi, misantropií a morbidními ozvěnami z nekonečného vesmíru. Je opravdu znát, že pod NEKROZOU jsou podepsáni veteráni chorvatské metalové scény. Zvuk, obal, produkce, vše sedí perfektně na svých místech. Fanoušek se tak může soustředit na jednotlivé motivy, na pasáže plné surových melodií. Už jste někdy viděli šíleného člověka, který se kvůli velkým bolestem hlavy rozeběhl proti zdi? Padl potom na zem a z hlavy mu vytekl mozek zasažený snětí. Možná takhle jednou dopadne celý lidský druh. Než se tak ale stane, doporučuji vám, abyste poslouchali tohle album hodně nahlas. Osobně jsem to mnohokrát zkusil, až se stala nahrávka velmi častým hostem v mém přehrávači. Má v sobě totiž úplně vše, co chci a potřebuji. Postupy jsou sice staroškolské, nejedná se o nic nového, ale není to ani jen obyčejné řemeslo. Ze skladeb cítím něco navíc, kus opravdovosti a ryzosti. Možná a nebo právě proto jsem se rozhodl o téhle smečce napsat. Připomíná mi totiž staré, klasické kapely z devadesátých let minulého století. Jejich nadšení a odhodlání. "Procesija ucrvanih" je pro mě zkrátka albem, které mě zasáhlo na těch správných místech. Už teď se těším, až se zase probudím uprostřed noci a půjdu na hřbitov spolu s démony. Nechám se mnohokrát pohřbít zaživa, s chutí opustím náš zkažený svět. Abych se za zvuků téhle desky vrátil silnější, než kdy dřív. Mrtvolný, hnilobný a surový death metal, plný temnoty a morbidních melodií! Totální misantropie! 


Asphyx says:

I started noticing strange signs a while ago. Inverted crosses, painted in blood. Burning pentagrams, as if hell was talking to me. I began to have terrifying dreams and I sought the shadow. Then it happened. One cold night in early March, I woke up. The blood wouldn't finish cutting into me. I had to get up, I don't really know why, and go out into the street. They were waiting for me there. Demons from the old days. They took me immediately to the old burial ground and sacrificed me to the evil gods.

And all this was happening to the wild rhythms of the debut album of Croatian maniacs NEKROZA. The band, which is composed of all experienced musicians (BLACK CULT, CZAAR, CASTRUM, SVITOGOR, OVERLORD). From the very first notes you can hear that the gentlemen have extreme metal in their blood. The new song "Procesija ucrvanih" immediately got stuck in my brain and I liked coming back to it.


If you have long since lost faith in the human race and find the current world a strange place to live, then you might like this record. It's packed to the brim with raw death, dark melodies, misanthropy and morbid echoes from an endless universe. You can really tell that NEKROZA is signed by veterans of the Croatian metal scene. The sound, the cover, the production, everything fits perfectly in place. The fan can concentrate on individual motifs, on passages full of raw melodies. Have you ever seen a crazy person running against the wall because of a big headache? Then he fell to the floor and his brain popped out of his head from the anthrax. Maybe one day the whole human species will end up like that. But before that happens, I suggest you listen to this album very loudly. Personally, I tried it many times until the record became a very frequent guest in my player. It has everything I want and need in it. The procedures are old-school, it's nothing new, but it's not just a simple craft either. I feel something extra, a piece of genuineness and purity from the compositions. Maybe or maybe that's why I decided to write about this pack. It reminds me of the old, classic bands from the 1990s. Their enthusiasm and determination. "Procesija ucrvanih" is simply an album that hit me in the right places. I'm already looking forward to waking up in the middle of the night again and going to the cemetery with the demons. I'll let myself be buried alive many times, eager to leave our corrupt world. To come back stronger than ever to the sound of this record. Dead, rotten and raw death metal, full of darkness and morbid melodies! Total misanthropy!


Tracklist:
01. Meljava Gnjile Ljudetine 
02. Vizije Umiranja 
03. Procesija Ucrvanih 
04. Mucen Pa Zaklan 
05. Kreacije Perverznog Boga 
06. Pogled U Bezdan 
07. Porijeklo Ljudokolje 
08. Crkotine

band:
Josip - vocals
Igor - lead guitar, bass
Rafael - rhythm guitar
Dalibor - drums

neděle 14. dubna 2024

Recenze/review - SAMSARA - Charon's Lullaby (2024)


SAMSARA - Charon's Lullaby
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Díváš se s nadějí k nebi a máš spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduješ kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, touláš se ulicemi a potkáváš mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. Nedivím se, že má tolik lidí deprese. Zvláštní, o čem všem přemýšlím, když poslouchám novou desku slovenských funeral doom metalistů SAMSARA. Můžu si to dovolit. Novinka se stala na nějaký čas i mojí nedílnou součástí.

Je to k dokonalosti vybroušený, nejen stylový drahokam. Hudba, která budí převážně smutné a černé emoce. Nahrubo nasekaná tma, pokřivený obraz nás samých. Jakoby kapela vytáhla z mého podvědomí myšlenky, které měly být navěky ukryty. Utíkám zase jednou z ruchu a stereotypu všedních dní, zastavuji svoje kroky, abych nakonec spočinul v pokoji. Nové album doporučuji všem tmářům, všem, kteří nad hudbou přemýšlejí. 


Na téhle kapele se mi vždy líbil jejich jasný rukopis. Jsou sice volně inspirováni kapelami jako MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, ale zároveň mají spoustu vlastních, originálních nápadů. U tohoto stylu platí více, než kde jinde, že se musí hrát od srdce, opravdově, musí vám proniknout do žil, proměnit vaši krev v jemné krystalky ledu. SAMSARA tohle všechno umí a ještě přidávají něco navíc. Velký kus talentu, schopnosti napsat skladby, u kterých nedokážu být nikdy v klidu. Tohle je hudba, která se má poslouchat v hlubokých lesích, o samotě, v chladném a temném pokoji, ve starých chrámech a opuštěných kostelích. Je pro mě opět příjemné, po dlouhých sedmi letech, snížit tepovou frekvenci a nechat nové album "Charon's Lullaby" aby mě obejmulo jako síť z pavučin. Nevím, co bude následovat, až dobije mé srdce a budu převezen na druhý břeh, do země nekonečných stínů. Jistý jsem si ale s tím, že i tam budu novou desku poslouchat. Je totiž plná melodií, které jsou plné chladu, smutku, ale i naděje. Novinka má velmi dobrý zvuk, povedl se i obal (Dis-Art Design), po formální stránce bylo uděláno vše, aby byli fanoušci spokojeni. Jsou chvíle, kdy se potřebuji zastavit, nadechnout a uklidnit svoji duši. Právě v takových momentech vynikla síla této nahrávky nejvíce. Pokud máte tento styl rádi, mohu vám nové album rozhodně doporučit. SAMSARA jsou ve skvělé formě. Dívám se s nadějí k nebi a mám spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduji kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, toulám se ulicemi a potkávám mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. K dokonalosti vybroušený, atmosférický funeral doom metal, který vás převeze přes řeku smrti, do země věčného smutku a bolesti!


Asphyx says:

You look up to the sky with hope and you have a lot of questions. The answer never comes. Instead, you watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, you wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. No wonder so many people are depressed. It's strange what I think about when I listen to the new album of Slovak funeral doom metallers SAMSARA. I can afford it. The novelty has become an integral part of me for some time.

It's polished to perfection, not only a stylistic gem. Music that evokes mostly sad and black emotions. Roughly chopped darkness, a distorted image of ourselves. It's as if the band pulled out of my subconscious thoughts that should have been hidden forever. I escape once more from the hustle and bustle and stereotype of everyday life, halting my steps to finally rest in peace. I recommend the new album to all darkies, to all who think about music.


What I always liked about this band was their clear signature. While they are loosely inspired by bands like MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, they also have a lot of their own original ideas. With this style, more than anywhere else, it has to be played from the heart, really, it has to get into your veins, turn your blood into fine ice crystals. SAMSARA does all this and then some. A great deal of talent, the ability to write songs that I can never be at ease with. This is music to be listened to in deep forests, alone, in cold and dark rooms, in old temples and abandoned churches. It's nice for me again, after seven long years, to lower my heart rate and let the new album "Charon's Lullaby" embrace me like a web of cobwebs. I don't know what will follow when it recharges my heart and I am transported to the other shore, to the land of endless shadows. But I'm sure I'll be listening to the new record there too. For it is full of melodies that are full of coldness, sadness, but also hope. The new album has a very good sound, the cover art (Dis-Art Design) is very good, and everything has been done formally to make the fans happy. There are times when I need to stop, breathe and calm my soul. It's in those moments that the power of this record stood out the most. If you like this style, I can definitely recommend the new album. SAMSARA are in great shape. I look up to the sky with hope and have a lot of questions. The answer will never come. Instead I watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, I wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. Polished to perfection, atmospheric funeral doom metal that will take you across the river of death, to the land of eternal sorrow and pain!



about SAMSARA on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Charon's Lullaby (17:40)
02. Buried Love (03:02)
03. Sleeping Beauty (14:24)
04. Memories (04:11)

Recenze/review - THE TOMB - The Valley of Despair (2024)


THE TOMB - The Valley of Despair
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Čerstvě otevřená hrobka vydala další svědectví. Mrtvola, ležící uprostřed kamenného stolu, neměla žádnou rakev. Kolem byly nakresleny záhadné a tajemné symboly. Vzduchem se vznášel hnilobný pach a ještě něco dalšího, co  jsem zpočátku nedokázal identifikovat. Musel jsem si pustit novou, debutovou desku italských smrťáků THE TOMB. Ti jsou věrni až za hrob stylu, který se hrával v devadesátých letech minulého století. Stačilo několik prvních tónů, aby se tělo posadilo. Postava měla šílený pohled a já jsem věděl, že jsem zde správně.

Prokletý, ano byl kdysi dávno prokletý. Nemrtvý, toužící i po své smrti po čerstvé krvi. Pomalu přidávám hlasitost a užívám si starodávný, plesnivý zvuk. Povedl se i obal, pod kterým je podepsán Julian Felipe Mora Ibanez. Dveře do záhrobí byly otevřeny, stačí jen vstoupit. 


Pod THE TOMB jsou podepsáni dva zkušení muzikanti (Alessio Bucci - kytary a Alessandro Nunziati - zpěv). Je znát, že pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. S ničím se moc nepářou a jdou rovnou na věc. Takovou hudbu jsem poslouchal jako mladý a zůstal jsem ji stále věrný. Až navěky, amen! Stylově lze přirovnat novinku k tomu nejlepšímu, co vytvořily kapely jako DEATH, MORGOTH, PESTILENCE, MASACRE, SOLSTICE. Zkrátka a dobře, stará škola, perfektně zahraná, s určitou přidanou hodnotou navíc. Album se poslouchá tak nějak samo, dovedu pochopit, že mám při poslechu neustálé nutkání vyrazit na blízký hřbitov, vykopat si tam nějakou mrtvolu. Třeba bych měl štěstí a narazil bych na prokletého kněze nebo nějakou krásnou zombie. "The Valley of Despair" je nahrávkou pro všechny staré maniaky, pro fanoušky, kteří mají rádi tradiční, klasické postupy. Píšu to často, pro tuhle muziku musíte mít talent, musíte v ní věřit a hrát ji srdcem. Musíte si dát pozor na dobrou produkci a vaše nápady musí pálit, řezat, musíte hnít zaživa. Tohle všechno Italové umí a přidávají ještě něco poctivého navíc. Víc tmy, víc chladu, víc pohřbů do země. Vždycky jsem měl rád na tomhle stylu takový ten smradlavý odér, hnilobu chcete-li. Zde jsem dostal pořádnou porci syrového, již trošku rozkládajícího se masa. Podáváno je samozřejmě na víku od rakve. Těším se, až se setmí. Vezmu si do rukou lopatu, nasadím si sluchátka a potom je to už jenom mezi mnou a samotnou Smrtí. Čerstvě otevřená hrobka vydala další svědectví. Mrtvola, ležící uprostřed kamenného stolu, neměla žádnou rakev. Kolem byla nakresleny záhadné a tajemné symboly. Vzduchem se vznášel hnilobný pach a ještě něco dalšího, co  jsem zpočátku nedokázal identifikovat. Čerstvě otevřený, old school death metalový hrob, ze kterého bylo exhumováno prokleté tělo! Temnota, hniloba a krutá smrt!


Asphyx says:

The freshly opened tomb gave further testimony. The corpse, lying in the middle of the stone table, had no coffin. Mysterious and enigmatic symbols were drawn around it. There was a putrid smell in the air and something else that I could not identify at first. I had to listen to the new debut album by Italian death metal band THE TOMB. They are true to the grave to the style that was played in the 90s. It only took the first few notes to make the body sit up. The character had a crazy look and I knew I was right there.

Cursed, yes he was cursed once upon a time. Undead, yearning even in death for fresh blood. I slowly turned up the volume, enjoying the ancient, musty sound. The cover artwork, signed by Julian Felipe Mora Ibanez, is also a success. The door to the afterlife has been opened, all you have to do is enter. 


THE TOMB is signed by two experienced musicians (Alessio Bucci - guitars and Alessandro Nunziati - vocals). It is clear that the gentlemen know very well what and how they want to play. They don't argue too much with anything and go straight to the point. This is the kind of music I listened to when I was young and I have remained loyal to it ever since. Forever and ever, amen! Stylistically, the new album can be compared to the best of bands like DEATH, MORGOTH, PESTILENCE, MASACRE, SOLSTICE. In short, old school, perfectly played, with some added value. The album kind of listens to itself, I can understand that while listening to it I have a constant urge to go to a nearby cemetery to dig up a dead body. Maybe I'd get lucky and stumble upon a cursed priest or some beautiful zombie. "The Valley of Despair" is a record for all the old geezers, for fans who like traditional, classic methods. I write this a lot, you have to have talent for this music, you have to believe in it and play it with your heart. You have to watch out for good production and your ideas have to burn, cut, you have to rot alive. The Italians can do all of that and add a little extra honesty. More darkness, more cold, more burying yourself in the ground. I've always liked the smelly smell, the rot, if you like. Here I got a good helping of raw, already a bit decomposing meat. Served on a coffin lid, of course. I'm looking forward to it getting dark. I pick up my shovel, put on my headphones, and then it's just between me and Death itself. The freshly opened tomb has given further testimony. The corpse, lying in the middle of the stone table, had no coffin. Mysterious and enigmatic symbols were drawn around it. There was a putrid smell in the air and something else that I could not identify at first. A freshly opened, old school death metal grave from which a cursed body had been exhumed! Darkness, rot and cruel death!


Tracklist:
01. The Gates Of Suffering 
02. Horror Painted In Your Eyes 
03. In The Twilight 
04. Entranced By The Smell Of Death 
05. The Rise Of The Ancestral Forces 
06. Buried Alive 
07. The House Of Thousand Screams 
08. Delirium 
09. The Valley Of Despair

THE TOMB are:
ALESSANDRO NUNZIATI: ALL VOCALS
ALESSIO BUCCI: ALL GUITARS

ADDITIONAL MUSICIAN:
SK: BASS, DRUM PROGRAMMING

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine