DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 3. dubna 2024

Recenze/review - PYRA - Those Who Dwell in the Fire (2024)


PYRA - Those Who Dwell in the Fire
CD 2024, Immortal Frost Productions

for english please scroll down

Jsi slepý a přesto vidíš. Děsivé představy, které ti létají hlavou jsou důsledkem nekonečné bolesti, která tě provázela poslední roky. Nakažen pradávnou chorobou si se rád a často toulal mezi stíny. Tvé kroky tě vždy nakonec dovedly daleko za město, do hlubokého lesa. Sedával si na starém pohřebišti a rozmlouval s démony. Poslouchal si u toho debutovou desku italských black death metalistů PYRA. A při každém společném setkání si měl pocit, že ti podala ruku samotná Smrt.

Je to hodně návykový materiál, který je určený pro všechny tmáře, pro obdivovatele temných zákoutí a chladných katakomb. Ano, zde, hluboko pod zemí, vedle starých prašivých rakví, muselo být album "Those Who Dwell in the Fire" nahráváno. Také cítíte pach tlejícího masa a síry? Novinku nelze jinak, než doporučit. Všem démonům i přízrakům. 


Pod touhle kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti, kteří si dali velký pozor na zvuk, na obal, na celkové provedení. Fanoušek dostane opravdu zdařilé dílo po všech stránkách. Není to ale jen skvělá řemeslná práce, která se mi líbí. Vždy sázím hodně na atmosféru. Hudba mě musí nějakým  způsobem zasáhnout, připoutat k reproduktorům. "Those Who Dwell in the Fire" jsem poslouchal nejraději uprostřed noci, když byla v ulicích mlha. Nemohl jsem spát a noční můry mi našeptávaly, abych šel ven. Dějí se tu podivné věci, napadlo mě ihned, když jsem se sluchátky na uších sledoval dlouhé stíny i krkavce na hřbitovní zdi. Jsme jenom prach, kus masa, čekající v různých stádiích rozkladu na smrt. PYRA na to jdou od srdce, opravdově, ryze. Mají talent na to, složit dobré skladby, které se mi dostaly pod kůži. Každé společné setkání je tak spíše rituálem, než jen obyčejnou hudbou. Mám to tahle rád. Tajemné motivy, nálady barvy krve, létající kolem jako můry kolem světla. Umíráme a rodíme se, motáme se v nekonečném kruhu. Jsem moc rád, že ještě existují skupiny, které dokáží pomocí svých melodií zhudebnit mlhu nad hřbitovem. V některých momentech mi tahle smečka lehce připomíná to, co dělají třeba takoví PORTAL, ULCERATE, PHOBOCOSM. Italové jsou magičtí, záhadní, tajemní. Jako bych byl součástí něčeho většího, vesmírného, divokého, co nedokážu definovat slovy. Jsem slepý a přesto vidím. Děsivé představy, které mi létají hlavou jsou důsledkem nekonečné bolesti, která mě provázela poslední roky. Nakažen pradávnou chorobou se rád a často toulám mezi stíny. Záhadný, syrový, mlhavý black death metal, který jde až k samé podstatě smrti! Pocta všem démonům!

Asphyx says:

You're blind and yet you can see. The frightening images that fly through your mind are the result of the endless pain that has accompanied you for the past years. Infected by an ancient disease, you have often and gladly wandered among the shadows. Your footsteps always led you far beyond the city, into the deep forest. You used to sit in an old burial ground and talk to demons. Listening to the debut album of Italian black death metallers PYRA. And every time you were together, you felt like Death himself was shaking your hand.

It's a very addictive material, which is meant for all darkies, for admirers of dark corners and cold catacombs. Yes, this is where "Those Who Dwell in the Fire" must have been recorded, deep underground, next to the old dusty coffins. Do you also smell the smell of smouldering flesh and sulphur? We can't but recommend this new album. To all demons and ghosts.


This band is signed by experienced musicians who paid a lot of attention to the sound, the cover, the overall performance. The fan gets a really successful work in all aspects. But it's not just the great craftsmanship that I like. I always bet a lot on the atmosphere. The music has to hit me in some way, hook me to the speakers. My favourite time to listen to "Those Who Dwell in the Fire" was in the middle of the night when the streets were foggy. I couldn't sleep, and nightmares whispered to me to go out. Strange things were happening here, I thought immediately, as I watched the long shadows and the ravens on the cemetery wall with my headphones on. We're just dust, a piece of flesh, waiting in various stages of decomposition to die. PYRA go at it from the heart, truly, genuinely. They have a knack for writing good songs that get under my skin. It makes every get-together a ritual rather than just plain music. I like this one. Mysterious motifs, moods the color of blood, flying around like moths around a light. We die and are born, spinning in an endless circle. I'm so glad there are still bands out there who can use their melodies to musicalize the fog over the cemetery. In some moments this pack reminds me a bit of what PORTAL, ULCERATE, PHOBOCOSM do. The Italians are magical, mysterious, mysterious. It's like I'm part of something bigger, cosmic, wild, that I can't define in words. I am blind and yet I see. The frightening images that fly through my head are the result of the endless pain that has been with me for the past years. Infected by an ancient disease, I like to wander among the shadows. Mysterious, raw, hazy black death metal that goes to the very essence of death! A tribute to all demons!



tracklist:
01. Cacus 
02. Summit Of Existence 
03. Palingenesis 
04. Becoming 
05. Purified In Infinity 
06. Funeral Pyre



Recenze/review - KERES - Homo Homini Lupus (2024)


KERES - Homo Homini Lupus
CD 2024, Gruesome Records

for english please scroll down

Jako prvního jsem si všiml krkavce, který držel v zobáku kus shnilého masa. Teprve až po nějakém čase mi došlo, že má zaseknuté drápy do mrtvoly. Kolem bylo ticho, přesto jsem cítil zlo, které doslova sálalo z okolních stromů. Někdy bývají moje představy při poslechu nové muziky děsivé. Nedokážu jen tak sedět a poslouchat. U nové desky, prvního dlouhohrajícího alba "Homo Homini Lupus", jsem se kýval do rytmu jako starý hrobník. Nasával jsem pach smrti a užíval si temnou a chladnou atmosféru. 

Smrt je velmi blízko, napadá mě pokaždé, když vložím tuhle nahrávku do přehrávače. Procházím se mlhavým oparem a nasávám síru. Italové jsou jako vyslanci samotného pekla. Hrají od srdce, odhodlaně a s jasným účelem. Zabít vás svými riffy, vokálem i bicími. Krkavec zvedl svoji hlavu a podíval se na mě. Budu další na řadě. 


Z hudby KERES je cítit takové to opravdové nadšení, síla a energie, kterou mívaly staré kapely. Možná právě proto jsem se rozhodl o těchto maniakálních Italech napsat. Jejich muzika je volně inspirována tím, co hrají třeba takoví BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, HATH, THRONE, VREDEHAMMER, DECAPITATED. Moje přirovnání berte ale jenom jako popis pro lepší orientaci. Jinak se snaží mít tihle gentlemani svůj rukopis a výraz. Některé motivy jsou velmi ostré, zemité, rustikální, jako čerstvě otevřený hrob, jiné zase majestátní a tajemné, jako smradlavá mlha nad hřbitovem. Vše, co se týká zvuku, obalu, produkce a celkového provedení, je v nejlepším pořádku. Osobně bych možná ocenil ještě trošku víc špíny a zkažené krve, ale zase na druhou stranu, nahrávka je alespoň více "přístupná" a lépe se poslouchá. Zároveň, a to se mi osobně velmi líbí, se pánové snaží svoje hranice posouvat, překračovat je. Posluchač si tak může vychutnat spoustu zajímavých, neotřelých momentů. Základem je sice stále klasický, tradiční kov smrti, ušpiněný černotou, ale přidávány jsou kusy (nebál bych se napsat) progresivních pasáží. Výsledkem je potom velmi chutný koktejl, který když pozřete, tak zemřete v krutých křečích. Jako prvního jsem si všiml krkavce, který držel v zobáku kus shnilého masa. Teprve až po nějakém čase mi došlo, že má zaseknuté drápy do mrtvoly. Kolem bylo ticho, přesto jsem cítil zlo, které doslova sálalo z okolních stromů. Někdy bývají moje představy při poslechu nové muziky děsivé.  U "Homo Homini Lupus" bych vám to podepsal vlastní krví. Mrazivá, temná a tajemná noční můra, která vás roztrhá na kusy! U tohoto alba se rozpadnete v prach!

Asphyx says:

The first thing I noticed was a raven holding a piece of rotten meat in its beak. It was only after some time that I realised that his claws were stuck in the carcass. It was quiet around me, yet I could feel the evil that was literally radiating from the surrounding trees. Sometimes my imaginings when listening to new music are frightening. I can't just sit and listen. With the new album, the first full-length, "Homo Homini Lupus", I swayed to the beat like an old undertaker. I soaked up the smell of death and enjoyed the dark and cold atmosphere.

Death is very near, I think of it every time I put this record in my player. I walk through the misty haze and suck in the sulphur. The Italians are like emissaries of hell itself. They play with heart, determination and a clear purpose. To kill you with their riffs, vocals and drums. The raven raised his head and looked at me. I'll be next.


The music of KERES has that real enthusiasm, power and energy that the old bands used to have. Maybe that's why I decided to write about these maniacal Italians. Their music is loosely inspired by the likes of BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, HATH, THRONE, VREDEHAMMER, DECAPITATED. But take my comparisons as a description for better orientation. Otherwise, these gentlemen are trying to have their own signature and expression. Some of the motifs are very sharp, earthy, rustic, like a freshly opened grave, others are majestic and mysterious, like a stinking fog over a cemetery. Everything about the sound, the packaging, the production and the overall execution is in the best of order. Personally, I might have appreciated a bit more dirt and bad blood, but then again, the recording is at least more "accessible" and easier to listen to. At the same time, and I personally like this a lot, the gentlemen try to push their boundaries, to cross them. The listener can thus enjoy many interesting, novel moments. The base is still the classic, traditional death metal, stained with blackness, but pieces of (I wouldn't be afraid to write) progressive passages are added. The result, then, is a very tasty cocktail that, if you watch it, you will die in violent convulsions. The first thing I noticed was a raven holding a piece of rotten meat in its beak. It wasn't until some time later that I realised it had its claws stuck into the carcass. It was quiet around me, yet I could feel the evil that was literally radiating from the surrounding trees. Sometimes my imaginings when listening to new music are frightening. With "Homo Homini Lupus", I'd sign it in my own blood. A freezing, dark and mysterious nightmare that will tear you apart! This album will make you crumble into dust!



tracklist:
01. Exist For War 
02. Immaculate Incarnation Of Darkness 
03. Oblivion 
04. Pale Horse Of Extinction 
05. Until Everything's Burned 
06. Leviathan 
07. Eradicate The Infected Seed 
08. Void And Silence



úterý 2. dubna 2024

Recenze/review - WITCH VOMIT - Funeral Sanctum (2024)


WITCH VOMIT - Funeral Sanctum
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Již je to dlouhá doba, kdy jsem si poprvé všiml několika náhrobků v rohu hřbitova. Opuštěné hroby, ke kterým nikdo nikdy nechodí. Prokleté místo, na kterém se dějí divné věci. Dnes ráno jsem otevřel rezavou bránu a nestačil se divit. Kříž, který mě každý den vítá, byl povalený na zem. Socha Ježíše od krve a zohavená. Něco se stalo. Něco hrozného. Prohledám celý hřbitov, až dojdu k místu, kde jsou pohřbeni prokletí. Na každém hrobě leží mrtvola, přikovaná k zemi. Odříkal jsem obrácenou modlitbu a zavřel se do márnice.

Poslouchám novou desku WITCH VOMIT z Oregonu. Jedná se o kapelu, které se na našich stránkách věnujeme už od jejich počátků. Letos tahle divoká smečka přichází se svým třetím, dlouhohrajícím albem. Když si jej poslechnete, ihned se na vás doslova vyvalí obrovské množství špíny, hniloby, roztrhaných pavučin i atmosféry, kterou lze nalézt pouze v dobrém death metalu a na místech, kde byla exhumována těla prokletých. 


Je to old school přesně podle mého gusta. Pokud jste, stejně jako já, poprvé přičichli ke kovu smrti v devadesátých letech minulého století a dodnes vám dělá dobře chladná a temná atmosféra dávno opuštěných hřbitovů, potom jste zde správně. WITCH VOMIT ale nejsou jenom obyčejnou, dnes tolik častou retro kapelou. Naopak, když rozkryjete jejich novou desku po jednotlivých vrstvách, zjistíte, že se pánové a dáma sice inspirovali ve starých archívech (INCANTATION, CARNAGE, BOLT THROWER, AUTOPSY, INFESTER, DISSSECTION), ale snaží se přinést i něco nového. Kus sebe samých, krvavý otisk ze záhrobí. Album má parádní plesnivý zvuk (Dan Lowndes - mastering, Evan Mersky - recording, mixing). Spokojený jsem i s monumentálním a tajemným obalem (Matt Stikker). Splněno bylo vše potřebné, abych se mohl soustředit jen na hudbu samotnou. S tou jsem také nadmíru spokojený. Je syrová, valí se kupředu jako buldozer, hrnoucí před sebou kosti z hromadného hrobu. Kapela má cit a talent pro věci, které nejsou z tohoto světa. Nahrávat se muselo hluboko pod zemí, na místech, kde jsou pochována těla těch, kteří za svého působení na zemi způsobili něco zlého. Užívám si temné a zahnívající nálady, které se vznáší během poslechu kolem, jako můry kolem ohně. Agresivita, brutalita, morbidní melodie, chorobný vokál, riffy ostré tak, že po nich zůstávají popraskané rakve. Démoni tančí a smějí se do mrtvolného ticha. Tuhle nahrávku lze doporučit všem, kteří mají rádi mlhavá rána nad hřbitovem, krkavce, sedícího pokaždé na mramorovém náhrobku. Líbí se mi styl a způsob, jakým kapela přistupuje ke své hrobnické práci. Nelze jinak, než jejich novou desku "Funeral Sanctum" všude doporučovat. Alespoň mezi těmi, kteří tráví svůj život ve stínu. Plesnivina čerstvě otevřených, znesvěcených hrobů! Old school death metal, shnilá ruka mrtvoly, která do vás zasekne svůj dráp!


Asphyx says:

It's been a long time since I first noticed a few headstones in the corner of the cemetery. Abandoned graves that nobody ever goes to. A cursed place where strange things happen. I opened the rusty gate this morning and couldn't help wondering. The cross that greets me every day had been thrown to the ground. The statue of Jesus bloodied and mutilated. Something happened. Something terrible. I'll search the whole cemetery until I reach the place where the damned are buried. In each grave, a corpse lies pinned to the ground. I say a prayer in reverse and shut myself in the morgue.

I listen to the new WITCH VOMIT record from Oregon. This is a band that we have been covering on our site since their early days. This year, this wild bunch comes out with their third full-length album. When you listen to it, you are immediately literally thrown a huge amount of filth, rot, torn cobwebs and atmosphere that can only be found in good death metal and places where the bodies of the damned have been exhumed.


It's old school just the way I like it. If, like me, you first smelled death metal in the 1990s and still enjoy the cold and dark atmosphere of long-abandoned cemeteries, then you've come to the right place. But WITCH VOMIT are not just an ordinary retro band, so common nowadays. On the contrary, if you unravel their new record layer by layer, you'll find that the lords and ladies may have taken inspiration from the old archives (INCANTATION, CARNAGE, BOLT THROWER, AUTOPSY, INFESTER, DISSSECTION), but they're also trying to bring something new to the table. A piece of themselves, a bloody imprint from beyond the grave. The album has a great mouldy sound (Dan Lowndes - mastering, Evan Mersky - recording, mixing). I'm also happy with the monumental and mysterious cover art (Matt Stikker). Everything I needed to concentrate on the music itself was fulfilled. I am also extremely satisfied with it. It's raw, rolling forward like a bulldozer throwing bones from a mass grave in front of it. The band has a flair and talent for things that are not of this world. The recording had to be done deep underground, in places where the bodies of those who have done wrong during their time on earth are buried. I enjoy the dark and decaying moods that hover around while listening, like moths around a fire. Aggression, brutality, morbid melodies, morbid vocals, riffs so sharp they leave cracked coffins. Demons dancing and laughing into the dead silence. This record can be recommended to anyone who likes misty mornings over a graveyard, a raven sitting on a marble tombstone every time. I like the style and the way the band approaches their grave digging work. I can't help but recommend their new album "Funeral Sanctum" everywhere. At least among those who spend their lives in the shadows. The mould of freshly opened, desecrated graves! Old school death metal, the rotten hand of a corpse sinking its claw into you!





TRACKLIST
01. Dying Embers (Intro)
02. Endless Fall
03. Blood Of Abomination
04. Serpentine Shadows
05. Decaying Angelic Flesh
06. Black Wings Of Desolation
07. Dominion Of A Darkened Realm
08. Endarkened Spirits
09. Abject Silence (Interlude)
10. Funeral Sanctum

LINE-UP
Tempter - Lead Guitar / Vocals
Filth - Drums
JG - Bass
CL - Rhythm Guitar

Recenze/review - CRYPTIC PROCESS - Human Snack (2023)


CRYPTIC PROCESS - Human Snack
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Měl to vždycky v sobě. Takovou tu skrytou nenávist, která vypluje na povrch, když se člověk dostane do extrémní situace. Líbilo se mu, když mohl zabodnout nůž někomu do vnitřností a otočit jím. Viděl pak vnitřnosti, které vylézaly ven a také strach a bolest v očích oběti. Pomalu unikající život, pocit moci. Stal se z něj dobrý voják. Dostal několik vyznamenání. Jenže boje už dávno utichly. A tak se toulal nočními ulicemi a byl znovu na lovu. Už zase se cítil silný, mocný. 

O podobném maniakovi psali nedávno v novinách. Na jeho příběh jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat debutové album francouzských CRYPTIC PROCESS. Kapely, jejíchž podstatou je podobná, hudební brutalita. Vítejte na starých jatkách, na kterých dostanete poctivou porci mokvajícího masa. 


Je to masakr, který je ve tradičním stylu. Taková brutální klasika, dalo by se také napsat. Inspirovaná smečkami jako GORATORY, NECROPHAGIST, CRYPTOPSY, DYING FETUS. Pokud to máte rádi takto krvavě a nekompromisně, tak jste zde správně. Brutální pasáže se střídají s těmi grindovými a výsledkem je mlýn s ostrými čepelemi, který vás rozseká na malé kousky. Pokud si potřebujete vyčistit hlavu od zbytečných informací, pokud vás naštval šéf v práci, pokud jste frustrovaní a naštvaní, doporučuji vám poslouchat "Human Snack" hodně nahlas. Jen si dejte pozor, aby vám nepukla lebka tlakem. Je asi všem jasné, že pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to vůbec nevadí. Raději se nechme spolu s kapelou zavřít do staré, dávno opuštěné pitevny. Oběť je připravena. Podejte mi někdo skalpel a pusťte mi tuhle desku. Jinak se mi budou klepat ruce a pacient by mohl přežít. Pánové jsou rychlí a divocí, umí mě přikovat svojí hudbou na zeď. Tahle hudba byla vždy o ošklivých, zlých věcech a Francouzi moc dobře ví, jak ji hrát. Nemám žádných námitek ani proti zvuku, ani proti obalu. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Skladbami se potom vznáší ještě takový ten divný pocit, který mívají lovené oběti. Vše je velmi surové, zničující, bolestivé, jako reálná,  krutá smrt. Líbí se mi, jakým způsobem tihle gentlemani ke své hudbě přistupují. Jsou opravdoví, reální, syroví a mohu jim jejich morbidní práci věřit. Za mě nelze jinak, než doporučit všem, kteří mají tento styl rádi. Měl to vždycky v sobě. Takovou tu skrytou nenávist, která vypluje na povrch, když se člověk dostane do extrémní situace. Brutální death grindcore metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Budete zničeni a rozdrceni!


Asphyx says:

He always had it in him. That hidden hatred that comes out when you're in an extreme situation. He liked it when he could stick a knife in someone's gut and twist it. He could see the guts coming out and the fear and pain in the victim's eyes. Life slowly slipping away, the feeling of power. He became a good soldier. He received several decorations. But the fighting had long since died down. And so he wandered the night streets and was on the hunt again. He felt strong again, powerful again.

There was a maniac like this in the papers recently. I was reminded of his story when I started listening to the debut album of French CRYPTIC PROCESS. A band whose essence is similar, musical brutality. Welcome to the old abattoir, where you'll get a fair portion of dripping meat.


It's a massacre that is in the traditional style. Such a brutal classic, one could also write. Inspired by packs like GORATORY, NECROPHAGIST, CRYPTOPSY, DYING FETUS. If you like it this bloody and uncompromising, you've come to the right place. Brutal passages alternate with grind ones and the result is a razor sharp grinder that will cut you into small pieces. If you need to clear your head of unnecessary information, if you're pissed off with your boss at work, if you're frustrated and angry, I recommend listening to "Human Snack" very loudly. Just be careful not to crack your skull with the pressure. It's probably clear to everyone that the gentlemen aren't bringing anything new or groundbreaking, but that's okay. Better to be locked up with the band in an old, long-abandoned autopsy room. The sacrifice is ready. Somebody hand me a scalpel and play me this record. Otherwise my hands will be shaking and the patient might survive. The gentlemen are fast and furious, they can pin me to the wall with their music. This music has always been about ugly, bad things and the French know how to play it very well. I have no objection to either the sound or the cover. Formally, everything is in the best order. Then there's that strange feeling that hunted victims have. Everything is very raw, devastating, painful, like a real, cruel death. I like the way these gentlemen approach their music. They are real, real, raw and I can trust their morbid work. For me, I can't help but recommend them to anyone who likes this style. It's always had it in it. That kind of hidden hatred that comes out when you get into an extreme situation. Brutal death grindcore metal that will rip your guts out! You will be destroyed and crushed!



Tracklist:
01. From Your Shackles... 
02. ...To The Dawn Of Omnicide 
03. Oniomaniac 
04. Obvious Eschaton 
05. Social Network Suicide 
06. Awakening Before This 
07. Bleat 
08. Egregor 
09. Human Snack

band:
Ugo (guitars + Prog) & Dam (vocals).

pondělí 1. dubna 2024

Recenze/review - ABERRATION - Refracture (2024)


ABERRATION - Refracture
CD 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Všichni, kteří rádi a často trávíme čas v katakombách, víme, že existuje ještě jeden svět. Je ještě děsivější a hnusnější než ten náš. Je v něm jenom utrpení a bolest. Nahlédnout do něj mohou jen šílení a potom hudebníci, jako jsou ABERRATION z Minnesoty, kteří nám dokáží pomocí své hudby přinést jasnou a zřetelnou zprávu o absolutní tmě a zlu. Alespoň tak vnímám jejich debutové album "Refracture" já. 

Kapela je složena ze zkušených muzikantů (Void Rot, Suffering Hour a Nothingness), kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Totálně zničující death metal se spoustou podivných pasáží, ušpiněný black metalovou atmosférou. Bolela vás někdy hlava a chtěli jste si vyrvat mozek z lebky? Potom by se vám mohlo líbit i tohle album. 


Když "Refracture" poslouchám, tak si představuji, že takhle nějak musí naříkat nemrtví, kteří se budou navěky toulat mezi naší a oním světem. ABBERATION vzali staré death a black metalové postupy a okořenili je spoustou jedovatých a neotřelých pasáží. Výsledkem je album, které se vám bude zdát zpočátku divné, nebál bych se napsat nepříjemné. Když ale vydržíte, časem se ve vás usadí, jako krev v čerstvé ráně. Pokud jste fanoušci třeba takových PORTAL, ALTARAGE, ABYSSAL, ULCERATE, mohu vám novou desku rozhodně doporučit. Společná setkání vyžadují pozornost, pečlivost a otevřenou mysl. Novinka se vám dostane do hlavy a způsobí v ní chaos. Dejte tomu čas, uklidněte svoji mysl a potom uvidíte přízraky. Nahrávka má surový zvuk, rozdrásá vás do krve, otevře vám cestu do jiných dimenzí. Budete se toulat záhrobím, poznáte, co je opravdová bolest. Zvuk, obal, produkce, vše je podřízeno jedinému. Zničujícímu nihilismu. Jakoby vám kapela navrtala do hlavy díru, do které nasadila trychtýř a napěchovala do vás pod tlakem spoustu černé energie. Špína, hnus a nenávist, tohle vše zde najdete. A spoustu pochmurné, děsivé atmosféry. Určitě jste potkali někoho, kdo byl kdysi zraněný a který si myslel, že je už vše v pořádku. Jenže není, u téhle hudby se otevírají staré rány, vytéká z nich zkažený hnis a beznaděj. Nové album na mě působí velmi podobně. Vlastně se jedná o hudbu, která se nedá příliš popsat slovy. Lepší je opravdu poslouchat a nechat na sebe vše jen tak působit. Potom uvidíte sami. Osobně si připadám, že do mě zasekla drápy samotná smrt. Všichni, kteří rádi a často trávíme čas v katakombách, víme, že existuje ještě jeden svět. Je děsivější a hnusnější než ten náš. Existuje v něm jenom utrpení a bolest. Prašivý, zničující black death metal, který vás sežere zevnitř! Hnisavé ozvěny z onoho světa!

Asphyx says:

All of us who like and often spend time in the catacombs know that there is another world. It's even scarier and uglier than ours. There is only suffering and pain. Only the insane can peer into it, and then musicians like ABERRATION from Minnesota, who can use their music to bring us a clear and distinct message of absolute darkness and evil. At least that's how I perceive their debut album "Refracture".

The band is composed of experienced musicians (Void Rot, Suffering Hour and Nothingness) who know very well what and how they want to play. Totally devastating death metal with a lot of weird passages, dirty with black metal atmosphere. Ever had a headache and wanted to rip your brains out of your skull? Then you might like this album too.


When I listen to "Refracture", I imagine that this is how the undead, who will forever wander between this world and the next, must somehow lament. ABBERATION took the old death and black metal methods and spiced them up with a lot of poisonous and fresh passages. The result is an album that will seem strange at first, I wouldn't be afraid to write unpleasant. But if you stick with it, it will settle in you over time, like blood in a fresh wound. If you are a fan of such bands as PORTAL, ALTARAGE, ABYSSAL, ULCERATE, I can definitely recommend the new album to you. Getting together requires attention, care and an open mind. The novelty will get into your head and cause chaos. Give it time, calm your mind and then you will see the ghosts. The record has a raw sound, it will tear you to the core, it will open you up to other dimensions. You'll wander through the afterlife, you'll know what real pain is. The sound, the packaging, the production, everything is subordinate to one thing. Destructive nihilism. It's as if the band drilled a hole in your head, put a funnel in it and pumped a lot of black energy into you under pressure. Filth, disgust and hatred, that's what you'll find here. And a lot of gloomy, scary atmosphere. I'm sure you've met someone who was once hurt and thought everything was all right now. But it's not, with this music, old wounds are opened up, the rotten pus and hopelessness oozes out. The new album has a very similar effect on me. In fact, it is music that cannot be described in words. It's better to really listen and just let it all affect you. Then you will see for yourself. Personally, I feel like death itself is digging its claws into me. All of us who love to spend time in the catacombs know that there is another world. It's scarier and uglier than ours. There is only suffering and pain. Dusty, devastating black death metal that will eat you up from the inside! The festering echoes of that world!


tracklist:
1. Antithesis
2. Wresting Vibrations / Prism
3. Interstitial Enmity
4. Blighted
5. Refracture



Recenze/review - AD MORTEM - In Honorem Mortis (2024)


AD MORTEM - In Honorem Mortis
CD 2024, Purity Through Fire

for english please scroll down

Není to tak dávno, kdy byly otevřeny staré hrobky. Byli v nich pohřbeni prokletí. Už nastal čas, aby se vrátili. Zohavené tváře, maso odpadávající od kostí, ale také ostré zuby a drápy. Nejdou zabít, nejdou zničit. Roztrhají vás na kusy, stejně jako nové album německých black metalistů AD MORTEM. Ti přicházejí se svojí první dlouhohrající nahrávkou. Je nutné rovnou napsat, že se opravdu velmi povedla. Pokud jste fanoušci severských melodií, špíny a zkaženého masa, tak neváhejte ani chvilku. 

Ihned mě zasáhly ledové melodie. Jsou jako vichr, který předchází apokalypse. Svět je poslední roky divné místo k životu a proto se stále častěji obracíme do temnoty. Vždycky jsem měl v tomhle stylu rád takový ten špinavý neklid, zvrácenou sílu. Myslím si, že se to nedá naučit, musíte to mít v sobě, jako zvrácenou víru. Němci tohle všechno umí na výbornou a přidávají ještě spoustu hnisu a špíny navíc. 


Pochválit musím zvuk, který je namíchaný přesně v tom poměru, který mám rád. Chlad, temnota, vše zabalené do starých pavučin, přesto krásně čitelné a mrazivé. Základem hudby AD MORTEM jsou norské i švédské melodie. Přidávána je potom vlastní invence, spousta nápadů. Na své si tak přijde každý, kdo má rád tradiční, klasický přístup, ale i neotřelé pasáže. Někdy je zkrátka dobré zhasnout všechna světla a ponořit se do tmy. Němci budou vašimi velmi dobrými průvodci záhrobím. Budete tančit na vlastních hrobech, klanět se v chrámech bolesti, budete se toulat nekonečnými chodbami podsvětí. Za zvuků "In Honorem Mortis" potkáte oběšená, utopená, rozsekaná těla hříšníků, abyste nakonec dosáhli svého cíle. Tohle není jenom hudba, to je spíše obřad, u kterého zažijete spoustu nenávisti, smutku i pocitů, které nelze slovy definovat. Nová deska si mě postupně podmanila, stala se mojí součástí. Utíkal jsem ven, do tmy a pokaždé jsem skončil na hřbitově. Za zvuků téhle nahrávky jsem se díval, jak z hrobů lezou prokletí, jak se zakusují do zkažených tkání, jak jim září oči a touží po krvi. Myslím si, že je to velmi dobrá stylová záležitost se vším, co k tomu patří. Pánové ale přidávají ještě něco navíc. Jedná se o hluboký underground, o cestu bez konce, o smrt v krutých podobách. Exhumujte svůj vlastní hrob a poslouchejte hodně nahlas. Teprve potom vynikne vše nejlépe. Není to tak dávno, kdy byly otevřeny staré hrobky. Byli v nich pohřbeni prokletí. Už nastal čas, aby se vrátili. Mrazivý, drásavý black metalový oheň, který vás spálí na popel! Budete obětováni démonům! 

Asphyx says:

Not so long ago, the old tombs were opened. The cursed were buried in them. It's time for them to return. Charred faces, flesh falling off the bones, but also sharp teeth and claws. They can't be killed, they can't be destroyed. They will tear you apart, just like the new album from German black metallers AD MORTEM. They come with their first full-length record. It is necessary to write right away that it is really very good. If you are a fan of Nordic melodies, dirt and rotten meat, don't hesitate a moment.

I was immediately struck by the icy melodies. They're like the whirlwind that precedes the apocalypse. The world has been a strange place to live these last few years, which is why we are increasingly turning to darkness. I've always liked that kind of dirty restless, perverse power in this style. I think you can't teach it, you have to have it in you, like a perverse belief. The Germans do it all very well and add a lot of extra pus and dirt.


I must praise the sound, which is mixed in exactly the ratio I like. Cold, dark, all wrapped in old cobwebs, yet beautifully clear and chilling. The basis of AD MORTEM' s music is both Norwegian and Swedish melodies. Then their own inventiveness is added, lots of ideas. So everyone who likes a traditional, classical approach, but also novel passages, will find something to like. Sometimes it's just good to turn off all the lights and plunge into the darkness. The Germans will be your very good guides to the beyond. You will dance on your own graves, bow down in temples of pain, wander the endless corridors of the underworld. To the sound of "In Honorem Mortis" you will meet the hanged, drowned, dismembered bodies of sinners, to finally reach your goal. This isn't just music, it's more of a ritual where you will experience a lot of hate, sadness and feelings that can't be defined in words. The new album gradually conquered me, it became a part of me. I ran outside, into the dark, and each time I ended up in the cemetery. To the sound of this record, I watched the cursed crawl out of their graves, biting into the corrupted tissue, their eyes glowing and bloodthirsty. I think it's a very good stylistic affair with all that goes with it. But the gentlemen add a little something extra. This is a deep underground, a journey without end, death in its cruel forms. Exhume your own grave and listen very loudly. Only then will everything stand out at its best. Not so long ago, the old tombs were opened. The cursed were buried in them. It's time for them to return. A freezing, gut-wrenching black metal fire that will burn you to the ground! You will be sacrificed to the demons!




Tracklist:
1. Von hohen Himmeln
2. Größer als das Leben
3. Labyrith
4. Der letzte Feind
5. Urgewalt
6. Auf kalten Gräbern
7. Todesstreben
8. Death & Beyond



neděle 31. března 2024

Recenze/review - COFFINS - Sinister Oath (2024)


COFFINS - Sinister Oath
CD 2024, Relapse Records

for english please scroll down

Mrtvolný zápach rozkládajících se mršin. Kosti, popraskané tlakem a bolestí, která nezmizela ani po smrti. Bdění nad mrtvými a kremace, která nás má očistit od všeho zlého. Jenže někdy to nebývá pravda. Zlý člověk často zůstává, jeho ohavné činy škodí ještě dlouho potom, co odejde do země stínů. Vstávám velmi brzy a zase vidím mezi stromy přízraky. Poslouchám novou desku japonských doom death metalistů COFFINS a připadám si, jako bych byl zahalený do černé, krvavé mlhy. Tohle je kapela, která má obrovský dar zabíjet svojí hudbou.

Mezi skladbami se šíří odporný zápach. Z vnitřností lezou červi a lebky mají prázdný pohled. Vzduchem se vznáší obžaloba všech, kteří zůstali ještě trošku naživu. Troufám si tvrdit, že i letos dostála tato legenda svému jménu. Je na ně spolehnutí. Kapela musela trávit těch dlouhých pět let, od vydání předchozí nahrávky, hluboko pod zemí. V nekonečných katakombách, ve kterých nasbírala inspiraci. Zlé a ošklivé myšlenky byly přeneseny pomocí vynikajícího, masivního a dunivého zvuku (který je pro tuhle smečku tolik typický) na hudební nosič. Výsledkem je mokvající koktejl, který když pozřete, tak zemřete v nekonečných křečích.  


Album se mi otisklo do myšlenek jako nějaká zlá modlitba, jako cejch. Rád jsem se k jednotlivých skladbám vracel. Nejlépe, když se venku setmělo a dveře do záhrobí byly otevřené. COFFINS se příliš nemění a je to moc dobře. Můžete si být opět jistí, že pánové dodali svoje typické postupy. Jejich styl je vypilovaný k dokonalosti. Zavřeni v dávno opuštěných hrobkách se kýveme do rytmu pochmurných melodií. Už dávno jsme neviděli světlo. Kolem se plouží dlouhé stíny nemrtvých, jejich protáhlé obličeje, plné žalosti, smutku a utrpení. Sem, do starých rakví, mezi ztrouchnivělá těla, mezi prokleté deska "Sinister Oath" patří. Poslouchejte pozorně, nechte se ukolébat morbidním rytmem. Nová nahrávka se kolem vás bude nejdřív plazit jako klubko prudce jedovatých hadů Postupně, pomalu vás uhrane, aby vás nakonec uštkla. Tahle skupina má svůj zřetelný a neopakovatelný rukopis, originální výraz, který poznáte během několika prvních tónů. Na novince jsou pánové ve velmi dobré formě. Rád jsem s kapelou proséval mezi prsty prach svých předků. Drtil staré kosti, lámal je a vyřezával z nich rituální amulety. Zmínit musím i parádní motiv na obalu, pod kterým je podepsán mistr Axel Hermann. Troufám si tvrdit, že pokud jste starými, věrnými fanoušky kapely, budete určitě spokojeni jako já. Budete cítit fyzickou přítomnost smrti a budete se těšit na každé další společné setkání. Songy jsou napsány s jediným účelem. Zabít vás hudbou! Kosti, popraskané tlakem a bolestí, která nezmizela ani po smrti. Bdění nad mrtvými a kremace, která nás má očistit od všeho zlého. Mrtvolný zápach rozkládajících se mršin. Zkažený, drsný, surový, těžký, mokvající doom death metal, který do vás zasekne dráp a nikdy vás už nepustí! 

Asphyx says:

The dead smell of decomposing carcasses. Bones, cracked by pressure and pain that hasn't gone away even after death. The vigil over the dead and the cremation to cleanse us of all evil. But sometimes that's not true. The evil man often remains, his heinous deeds damaging long after he's gone to the land of shadows. I wake up very early and see ghosts among the trees again. I'm listening to the new album by Japanese doom death metallers COFFINS and I feel like I'm enveloped in a black, bloody fog. This is a band that has a great gift for killing with their music.

There's a foul stench between the songs. Worms crawl out of their guts and skulls have a blank stare. The air is filled with the accusation of all those who are still a little bit alive. I dare say that this legend lived up to its name this year. They can be counted on. The band must have spent the five long years since the release of the previous record deep underground. In the endless catacombs where they've gathered inspiration. Bad and ugly thoughts were transferred by means of an excellent, massive and thunderous sound (which is so typical for this pack) to the music carrier. The result is a drenching cocktail that, if you devour it, you will die in endless convulsions.


The album imprinted itself on my thoughts like a bad prayer, like a mark. I liked going back to each song. Best when it was dark outside and the door to the afterlife was open. COFFINS doesn't change much and that's a very good thing. You can be sure again that the gentlemen have delivered their typical routines. Their style is honed to perfection. Locked in long abandoned tombs, we sway to the rhythm of sombre melodies. We haven't seen the light in a long time. The long shadows of the undead creep past, their elongated faces full of sorrow, sadness and suffering. This is where "Sinister Oath" belongs, in the old coffins, among the rotting bodies, among the damned. Listen carefully, be lulled by the morbid rhythm. The new record will crawl around you like a ball of violently venomous snakes at first. This band has a distinct and unique signature, an original expression that you will recognize within the first few notes. The gentlemen are in very good form on the new album. I enjoyed sifting the dust of my ancestors through my fingers with the band. Crushing old bones, breaking them and carving them into ritual amulets. I must also mention the cool motif on the cover, signed by master Axel Hermann. I dare to say that if you are an old, loyal fan of the band, you will definitely be as satisfied as I am. You'll feel the physical presence of death and look forward to every reunion. The songs are written with one purpose. To kill you with music! Bones, cracked by pressure and pain that hasn't gone away even after death. A vigil for the dead and a cremation to cleanse us of all evil. The dead smell of decaying carcasses. Corrupt, harsh, raw, heavy, swamping doom death metal that will sink its claw into you and never let go!



about COFFINS on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. B.T.C.D. 
02. Spontaneous Rot 
03. Forced Disorder 
04. Sinister Oath 
05. Chain 
06. Everlasting Spiral 
07. Things Infestation 
08. Headless Monarch 
09. Domains Of Black Miasma

band:
Uchino - Guitar/Vocal
Satoshi - Drums
Tokita - Vocal
Atake - Bass/Vocal



Recenze/review - CIVEROUS - Maze Envy (2024)


CIVEROUS - Maze Envy
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Někde hluboko v podvědomí, ve své hlavě, máme každý temnotu a zlo. Občas vypluje na povrch, jako mrtvola, jako utopenec v řece smrti. Každý máme své démony, svoje děsivé svědomí. Existují nahrávky, u kterých si připadám křehký, velmi zranitelný. U nového alba amerických death doom metalistů CIVEROUS jsem odhalený, ohlodaný na kost. Novinka je o smutku, o smrti, o utrpení. Sedím ve svém pokoji a zase jednou vím, že poslouchám hudbu, která mě dokáže zcela pohltit.

Jako bych se právě vrátil z hlubokých močálů. Stačil jeden krok a mohl jsem se propadnout do hlubin. Nové album "Maze Envy" je jako děsivý sen, ze kterého když se probudíte, tak zjistíte, že je krutou skutečností. Hudba si nejdříve plyne jen tak kolem, jako nějaká mocná kulisa. Postupně se dostává do mých žil, hluboko do hlavy. Mění mě k obrazu svému, stávám se její součástí. 


Není to ale jenom klasický doom death metal ve stylu WORM, SPECTRAL VOICE, DISEMBOWELMENT, CEREMONIUM, MY DYING BRIDE, RIPPIKOULU, TZOMPANTLI, kterým se pánové inspirovali. Navíc přidávají ještě kus sebe samých i progresivních pasáží. Album je tak velmi neklidné, smutné, melancholické, ale i svým způsobem zničující. Když jej poslouchám, tak bývám rád sám. Zhasnu pokaždé všechna světla a nechám se unášet na zpěněných vodách řeky smrti. Je to spíše obřad, než jen obyčejná deska. Alespoň tak vnímám "Maze Envy" já. Někdy si připadám jako v labyrintu, jako bych byl součástí velmi povedeného obalu (autorem je Juanjo Castellano). Užívám si ale hlavně zvuk (Andrew Solis - engineering, mixing, producer, Nick Townsend - mastering), jednotlivé nápady, kterých je opravdu spousta. Jsou jiné, odlišné, svým způsobem originální a velmi dobře zahrané. Každý fanoušek tohoto stylu, ale nejen on, dostane pořádnou a poctivou porci extrémní muziky. Představte si, že ráno vstanete do krvavé mlhy. Budete se toulat ulicemi. Zdánlivě bez cíle, přesto nakonec dojdete na hřbitov. Už na vás čekají, vaši vlastní démoni. Kývají spokojeně hlavou. Není divu, hraje se zde i pro ně. Myslím si, jsem si s tím absolutně jistý, že k téhle nahrávce se budu rád a často vracet. Už teď, po spoustě společných setkání vím, že jsem ještě neobjevil všechna zákoutí, všechny pasáže a motivy. CIVEROUS se stali mým stínem, muzikou, která se dostala hluboko do mého podvědomí. Nedivím se, jednotlivé skladby jsou opravdu návykové, magické, přitažlivé takovým tím zvláštním, záhadným způsobem. Jsem chycený do sítě, jsem zničený, přesto cítím z téhle hudby velkou sílu. Stíny se prodlužují! Doom death metalový obřad! Budete bloudit v temnotě!


Asphyx says:

Somewhere deep in the subconscious, in our heads, we all have darkness and evil. Sometimes it comes to the surface, like a corpse, like a drowning man in the river of death. We all have our demons, our terrifying consciences. There are some records that make me feel fragile, very vulnerable. With the new album by American death doom metallers CIVEROUS I am exposed, gnawed to the bone. The new album is about sadness, about death, about suffering. I sit in my room and once again I know that I am listening to music that can completely engulf me.

It's like I've just come back from the deep swamps. One step and I could sink into the depths. The new album "Maze Envy" is like a terrifying dream that when you wake up from it, you find it is a harsh reality. At first the music just flows by, like some powerful backdrop. Gradually it gets into my veins, deep into my head. It changes me in its image, I become part of it.



But it's not just classic doom death metal in the style of WORM, SPECTRAL VOICE, DISEMBOWELMENT, CEREMONIUM, MY DYING BRIDE, RIPPIKOULU, TZOMPANTLI, which the gentlemen were inspired by. In addition, they add a piece of themselves and progressive passages. The album is thus very restless, sad, melancholic, but also devastating in its own way. When I listen to it, I like to be alone. I turn off all the lights every time and let myself drift on the foamy waters of the river of death. It's more of a ritual than a simple record. At least that's how I feel about "Maze Envy". Sometimes I feel like I'm in a labyrinth, like I'm part of a very hilarious cover (by Juanjo Castellano). But I mainly enjoy the sound (Andrew Solis - engineering, mixing, producer, Nick Townsend - mastering), the individual ideas, which are really many. They are different, different, original in their own way and very well played. Every fan of this style, but not only, gets a good and honest portion of extreme music. Imagine waking up in the morning to a bloody fog. You'll be wandering the streets. Seemingly without a destination, yet you eventually reach a cemetery. Waiting for you, your own demons. They nod their heads in satisfaction. No wonder, it's a game for them too. I think, I'm absolutely sure, that I will come back to this record often. Even now, after many sessions together, I know I haven't yet discovered all the nooks and crannies, all the passages and motifs. CIVEROUS has become my shadow, music that has gone deep into my subconscious. I'm not surprised, the individual tracks are really addictive, magical, appealing in that strange, mysterious way. I'm caught in a net, I'm destroyed, yet I feel a great power from this music. The shadows are lengthening! Doom death metal ceremony! You will wander in the dark!


TRACKLIST
1. The Azure Eye
2. Shrouded in Crystals
3. Endless Symmetry
4. Labyrinth Charm (featuring Derek Rydquist)
5. Levitation Tomb
6. Maze Envy
7. Geryon (The Plummet)

LINE-UP
Lord Foul - Vocals
Daniel Salinas - Guitars
Alonso Santana - Guitars
Drew Horton - Bass
Aidan Neuner - Drums

CREDITS
Recorded between Winter 2022 - Summer 2023. Engineered, mixed and produced by Andrew Solis at Deadstare Audio. Additional engineering by Kevin McCombs at The Steakhouse, North Hollywood. Mastered by Nick Townsend at Infrasonic Sound.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý - Jak jsme potkali celý svět


Příběh čtyř stý padesátý - Jak jsme potkali celý svět

Týden v Jizerkách byl nekonečný. Po brigádě ve škodovce v Boleslavi jsem konečně vylezl z kanálů na vzduch. A makal s dřevorubci. Hodila se mi každá koruna. Blondýnka byla v Táboře a já se jako každý správně zamilovaný mladík soužil. Na chalupě jsem byl sám. Nesnáším to. Dělal jsem od šesti do čtyř a pak sekal dříví, natíral chalupu, staral se o plot. Vždyť to znáte. Po večerech jsem sedával před domem na zápraží, pil pivo a četl si. Uléhal jsem sám a myslel na to, co bych mohl dělat se svojí milou, kdyby tu byla. Bylo vedro, prostředek léta a už po několika dnech jsem se modlil, aby to skončilo. Chlapi ze sousedství, kteří žijou v lese celý život, mi dávali zaručeně dobrý rady. Všichni byli vousatí a měli místo rukou šílený pařáty. Já byl hubeňoučký a tak mi nosili svačiny od svých manželek. Abych prý taky něco unesl. O svačinách jsem chodil ke koním. Mluvil jsem na ně. Krásný zvířata. Představoval jsem si pak svoji holku, jak ke mě v noci přijede. Bez sedla, jen tak, nahá a rozevlátá. Nepomáhal ani starý časopis, ve kterém byly holky s jabloneckou bižuterií na holém těle. Sorry dámy, už mám lepší. 

Pošťačka měla namakaný lýtka. Jak jezdila celý život na kole. Blondýnka mi poslala telegram. Volali jí ze školy, jestli by se neujala studentů z celého světa. Pomoc se seminářem němčiny. Mám jí zavolat. K večeru se vydám do hospody a po pár pivech jdu naproti do budky. Když uslyším její hlas, roztaju. Miluju jak mluví, jak se směje. Musím jí to ihned říct a odpovědí mi je spousta krásných slov. Každopádně, v neděli večer v Plzni, ok? Domluveno. Spát budeme normálně na koleji. Takže cajk. Makat jdu ještě v sobotu. Pak vyinkasuju peníze. Vydělal jsem si dost. Část odložím stranou a zbytek? Vidím před sebou nová CD, nové knihy a taky něco koupím svý holce. Chci ji udělat radost a tak přemýšlím nad řetízkem. To ale počká až do Plzně. Sbalím si. Napíšu na kus starého zažloutlého papíru, jak se věci mají, co jsem udělal na chalupě a zamknu. Mívám ve zvyku se s chalupou rozloučit. Mluvím s ní, jako se ženou. Stojím uprostřed rosy a nechce se mi pryč. Mám to tak pokaždé. Za chvilku mi jede autobus. Nasadím discmana a sundám si ho až na nádraží v Plzni. Od Budějovic to přijede za hodinku. Zalezu do nádražky a když uslyším hlášení, kopnu do sebe půlku piva najednou. Těším se moc.

Přivítání připomíná dynamit. Vybuchneme ještě na chodbě na koleji. Je to hodně divoké. Jako bych v sobě nastřádal obrovské množství energie. Oddechujeme a konečně si taky něco řekneme. Vyprávíme si dlouho do noci a v posteli jíme suchej chleba a točený salám. Chutná pak slaně. A pořád se usmívá. Jsem tak rád, že jsme zase spolu. Nemohl jsem se dočkat. Usne mi na prsou a čekám  hodně dlouho, abych ji nevyrušil. Oddechuje pravidelně a noční košilka je jemně odhalená. Joj, já se mám! Budíme se do deštivého pondělí. Posnídáme a už nás čekají na fakultě všech učitelek. Stará dáma, která má vše na starosti nás přivítá s otevřenou náručí. Vůbec nevadí, že neumím německy. Mluvit bude ona, moje blondýnka a já se sem tam přichomýtnu se svoji chabou angličtinou. Ale co, večer po pivu budu mluvit jako rodilý mluvčí. Už jsou tady. Studenti z Irska, Anglie, Španělska, Jižní Ameriky, Ameriky a dokonce i Austrálie. No a za náš slovanský tým Poláci, Slovenky a taky několik slečen z Litvy a Lotyšska. Od začátku je hrozně zajímavé sledovat temperament. Sedávám v koutku, se sluchátky na uších, jsem kluk pro všechno, taky ochránce své milé. Oni probírají německé záležitosti a šprechtí tak rychle, že nerozumím ani slovo. 

Chodíme na kouřovou do dvora, kde se na sebe usmíváme. Stejně je to zajímavý, ani nevím jak, ale automaticky inklinuji k Polákům, Litevkám a Lotyškám. Zkrátka a jednoduše, všechny nás spojuje minulost. Taky nátura, co si budeme nalhávat. Někdo vytáhne vodku a už to jede. Amíci jsou sice usměvavý, ale působí namyšleně. Zato klokani jsou v pohodě. Stejně jako kluci a holky z Jižní Ameriky. Britové, škoda mluvit. Nuda! Přijde mi, že všechno hrozně prožívají. Končí se ve tři. A kam je prý vezmeme. Vymyslím narychlo plán. Podzemí, pivovar (kde se tedy hodně zdržíme) a končí se Na Spilce. Slovani pijí pivo jako o závod, sesedneme se u jednoho stolu a už se děsně řehtáme. Protože se každý pokouší o nějaké vtipy. Často se ztratí v překladu, ale to vůbec nevadí. Nakonec jsou jen dva stoly. Suchaři a my. Paříme i po zavíračce. V létě je Plzeň víceméně mrtvá, tak jsou v klubech moc rádi, že jim přivedeme pár lidí. Tančíme, ano, já opravdu tančím. Svíjím se na parketu a chci ze sebe vydat to nejlepší, protože piju za celý národ. Nechci nám udělat ostudu. A je to fakt prdel. Jihoameričanky nám pak zvracejí různě cestou. Polky se jim smějí a Lotyši jsou vznešení jako elfové i v opilosti. Potkáváme tu právě celej svět, řvu do noci a odpovědí mi je z jednoho okna. Tak se z toho hlavně neposer, blbe!

V noci jdu na záchod a slyším za zdí notoricky známé zvuky. To je skvělý, jak se nám to hezky páruje. Libuju si, když se vrátím do postele. Jen by nemuseli tolik řvát. Ráno jsou všichni zelení a je úplně jedno, jakou mají barvu kůže. Směju se jim a nabízím pivo. Někdo přijme, jiný jde blejt. Tohle jsme si nedomluvili, hubuje nás na oko stará paní učitelka. Má ale radost, jak se hezky družíme. Museli jsme si tedy ještě trošku ujasnit, že blondýnka je jen moje a kdo tomu nerozumí, toho sejmu. Používám slovo kill a všichni chápou. Usmívám se u toho, ale myslím to vážně. Je vidět, že kromě Amíků a Britů jsou všichni grogy, tak se jde i během výuky ven. No a protože nemám moc co dělat, tak kupuju ve stánku u borského parku kelímkáče. Přinesu je, všichni mi zatleskají. Jen někteří se tváří upjatě. Hergot, asi bych nedovedl žít v zemi, kde se lidi ani pořádně neusmějí. Taky si uvědomím, jak jsou slovanský holky nejhezčí. Ty boky, prsa, tvářičky. Ne, nedám na ně dopustit. Možná to mám nějak v genech, nevím, ale všem to ihned řeknu. Sranda je, že mi to potvrdí vlastně všichni. Vychrtlý Britky sice mlčí a koukají na nás jako na vrahy, ale děvčata, kdybyste se aspoň usmály, hned by vám to slušelo. No nic, to jen takový poznatek. 

Taky vypozoruji, jak kdo prožívá studium. Připadá mi, že to vlastně baví úplně všechny. Žádný znuděný studenti jako u nás. Pořád se někdo ptá, nestydí se. V tomhle máme ještě co dohánět. Asi to je způsobený tím, že jsme jako malí museli sedět s rukama za zády a jakýkoliv odlišný názor se trestal posměchem. Navíc, vůbec nikomu tady nevadí, že dva kluci z Chicaga jsou teplý jak zákon káže. Jak tu sedíme na trávě, všichni v tureckých sedech, tak si připadám jak na nějakým hippies srazu. Jeden Australan mi to potvrdí a řekne mi, že zítra přinese i kytaru. Paní učitelka nadšeně souhlasí. Přestávky vyplníme písní. Stejně, to je tak děsně vitální dáma, že dokáže všechny strhnout a nadchnout. Pokud to dobře chápu, tak je vtipná i v němčině. Má hodně svraštělou kůži na rukách, ale přesto si všimnu, že má na rukou vytetované číslo. Nechci být netaktní, ale nakonec se zeptá zrzavá Polka. Ano, Březinka. A to učíte němčinu? Zazní logicky. Miláčci, neumět německy, tak tu dávno nejsem. Chvilku se zasní, vrací se jí asi spousta zážitků, ale nakonec se usměje. Řekne nám, jak je ráda, že je svoboda, jak tu můžeme být spolu jak jsme všichni úžasní.

Od tohoto zjištění se všichni k paní učitelce (která je samozřejmě dávno v důchodu) chovají s náležitou úctou. Kluci jí třeba přinesou druhý den kytku a Australan jí zpívá staré skladby z třicátých let. Vůbec nevím, kdy k nim přišel, ale on je celý tak trochu jiný. Jakoby se do dnešní doby vůbec nehodil. Zpívá ale krásně, přidávají se ostatní a blondýnku napadne, co kdyby zkusil nějaké německé songy. A tak se béká uprostřed slunečného dne a lidé se otáčejí. Sem tam někdo kroutí hlavou, ale většinou se přidávají. Jsme jak z plakátů, které nám visely ve třídách na základce. Tmaví, bílí, zrzaví, teplí, všichni na dekách halasí a usmívají se. Všeobecná nálada je způsobena nejen létem, ale hlavně paní učitelkou. Původně jsem si myslel, že to pro mě bude děsná nuda, ale po několika dnech si pomalinku obnovuji i své znalosti němčiny. Učil jsem se naposledy na základce a už jsem si myslel, že jsem všechno zapomněl. Ale ono ne, lidská paměť je stejně zajímavá. Učím se písní, sem tam přispěju do pléna nějakým jakože vtípkem a celkově je vše doslova prozářené. Večery trávíme po terasách, sem tam se to zvrtne. Teď už chodíme skoro všichni. I upjatci se pomalu odvázali. Každý večer korzuji, vždycky nahodím nějaký vtípek na tu kterou zemi a pak se ptám.

Nevím, jestli se těch několik dvojic, co se tu vytvořily, někdy ještě setkalo, ale když jsem viděl jak se objímaly, tak myslím, že asi ano. Nepotřebovali jsme nikoho, aby nám říkal, co a jak máme dělat. Na kurzu nebyli žádní tupci, ani debilové, kteří vždycky všechno pokazí. Takhle nějak bych si představoval ideální svět. Řeknu to paní učitelce a ona mi odpoví, že ona taky. Prý jsme byli jedni z nejlepších studentů, co kdy v létě měla. Děkujeme jí, loučíme se neskutečně dlouze, olíbáme se, popřejeme hodně štěstí a vyprovodíme všechny na vlak. Rozlétnou se z Ruzyně a zastaví se až doma. My ještě jednu noc přespíme a pojedeme až zítra. Vezmeme starou dámu večer do šumu. Povídá, vypráví o svém životě. Vůbec nevypadá unaveně. Závidím vám vaši energii a náboj. Provedu jí tancem v jednom klubu, kam chodí jen šediví lidé. Potkáme nějaké její známé a já jim z legrace řeknu, že spolu chodíme. Vypadá hrozně hrdě, vznešeně. Vyprovodíme jí domů a poděkujeme za všechno. Blondýnka se mnou zaleze do postele a dlouho mluví. Probere každého studenta. Jak mu šla němčina, jaký měl osud, životní příběh. Končí až k ránu. Spíme jen pár hodin a jedem vlakem do Prahy. Čeká nás cesta na sever. Na chalupu. Tentokrát bez brigády. Když jdeme na jedno před hlavák, jde tam malý černoch. Nějakej vidlák na něj řve, aby se kurva vrátil na stromy. Nedá mi to a řeknu tomu debilovi, že je kretén. Neskutečnej kretén. Pak mi dojde, že jsme zapomněl blondýnce koupit ten řetízek. Ale co, to má čas. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine