DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 21. listopadu 2023

Recenze/review - RUNEMAGICK - Last Skull of Humanity (2023)


RUNEMAGICK - Last Skull of Humanity
EP 2023, Hammerheart Records

for english please scroll down

Stále se vracím na stejné místo. Každý rok uklízím hrob a vzpomínám na svoje blízké. Dost často přemýšlím, jak jednou skončím já. Žil jsem dobrý život? Nebo jsem byl až příliš často v temnotě? Na nedaleké lavičce sedává mladá dívka. Ve stejné datum, ve stejný čas. Nemluví a přesto jí rozumím. Ani nevím, jestli je z tohoto světa. Pokaždé si s sebou beru nějakou muziku. A je prostým faktem, že dost často poslouchám muziku od švédských tmářů RUNEMAGICK. 

"Last Skull of Humanity" je před produkční nahrávkou hrubého mixu druhého alba kapely “Enter the Realm of Death” z roku 1999. Nahrávání probíhalo ve studiu Los Angered Recording (vlastněno slavným Andym La Roquem z King Diamond/Death) a já byl tenkrát mladý a plný života. Přesto si pamatuji, že ta dívka seděla na lavičce již tenkrát. 


Připadám si jako bych našel ve sklepě starou krabici s kazetami. Přiznávám, občas to takhle dělám. Zavřu se do chladu a temnoty a vzpomínám. Je totiž podzim a počasí venku k podobným činnostem vybízí. Přehrabuji se v pradávných časopisech, oprašuji vinyly i kazety. Vzpomínám na své kamarády, na to, jak jsme se o hudbě dohadovali, jak jsme se hádali, ale hlavně smáli. Poslouchám nové EP a mrazí mě. Mám asi už dávno tuhle hudbu zakódovanou ve svých genech. Je mojí součástí a "Last Skull of Humanity" je přesně tím druhem death doom metalu, který je u mě vždy vítán. Velmi dobře zahrané, se skvělým ledovým zvukem, s vokálem z onoho světa. Ale hlavně s atmosférou, která mě vždy přinutí zhasnout všechna světla a vydat se na hřbitov. Letošní EP je určeno pro všechny věrné fanoušky. Již dnes vím, že se stane žádaným artefaktem. Mlha kolem mě je šedá a není skrz ní vidět. Potkávám přízraky a ona zase sedí na stejné lavičce. Usmívá se. Nedivím se jí, hraje se zde nejen pro ní, ale i pro všechny příznivce kapel typu PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID. Samozřejmě, je v tom kus nostalgie. Bývám po společných setkáních melancholický a chci být sám. Dnešní povrchní a uspěchaný svět mi dávno nesvědčí. Raději si zalezu dolů do sklepa nebo půjdu zase na hřbitov. Nezbývá nic jiného, než kapele i labelu poděkovat. Tohle je totiž kus hudby, která je i mojí součástí. Stále se vracím na stejné místo. Každý rok uklízím hrob a vzpomínám na svoje blízké. Dost často přemýšlím, jak jednou skončím já. Žil jsem dobrý život? Nebo jsem byl až příliš často v temnotě? Nevím, to ať posoudí jiní. S čím jsem si ale absolutně jistý je, že tahle deska je skvělá. Mrazivé, magické death doom metalové vzpomínky na melancholii ztracených dní! Temnota!


Asphyx says:

I keep coming back to the same place. Every year I clean the grave and remember my loved ones. I often wonder how I'll end up someday. Did I live a good life? Or have I been in the dark too often? A young girl sits on a nearby bench. Same date, same time. She doesn't speak and yet I understand her. I don't even know if she's of this world. I always take some music with me. And it's a simple fact that I often listen to music by Swedish darkies RUNEMAGICK. 

"Last Skull of Humanity" is a pre-production recording of a rough mix of the band's second album "Enter the Realm of Death" from 1999. The recording took place at Los Angered Recording studio (owned by the famous Andy La Roque of King Diamond/Death fame) and I was young and full of life at the time. Yet I remember the girl sitting on the bench even then.


I feel like I found an old box of tapes in the basement. I admit, I do that sometimes. I shut myself away in the cold and dark and remember. It's autumn and the weather outside encourages such activities. I dig through old magazines, dust off vinyl and cassettes. I remember my friends, how we used to argue about music, how we used to fight, but mostly laugh. I listen to the new EP and I get chills. I think I've had this music coded into my genes for a long time. It's a part of me, and "Last Skull of Humanity" is exactly the kind of death doom metal that is always welcomed by me. Very well played, with a great icy sound, with otherworldly vocals. But most of all with an atmosphere that always makes me turn off all the lights and go to the cemetery. This year's EP is for all the loyal fans. I already know it will become a sought after artifact. The fog around me is grey and you can't see through it. I meet ghosts and she's sitting on the same bench again. She's smiling. I don't blame her, it's not only for her, but also for all fans of bands like PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID. Of course, there is a piece of nostalgia in it. I tend to get melancholy after get-togethers and want to be alone. Today's superficial and hectic world doesn't suit me anymore. I'd rather crawl down into the basement or go back to the cemetery. I can't help but thank the band and the label. This is a piece of music that is a part of me. I keep coming back to the same place. Every year I clean the grave and remember my loved ones. I often wonder how I'll end up one day. Have I lived a good life? Or have I been in the dark too often? I don't know, let others be the judge. But what I am absolutely sure of is that this record is great. Freezing, magical death doom metal memories of the melancholy of lost days! Darkness!



about RUNEMAGICK on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Enter the Realm of Death
02. Longing for Hades
03. Last Skull of Humanity
04. Beyond Death

band:
Nicklas Rudolfsson - guitar/vocals
Emma Rudolfsson - bass
Daniel Moilanen - drums
Jonas Blom - guitar

Recenze/review - HELLFROST - Hellfrost (2023)


HELLFROST - Hellfrost
CD 2023, Curtain Call Records

for english please scroll down

Když sestoupíš v katakombách až úplně dolů, do těch nejtemnějších koutů, potkáš tam ohořelá těla. Blízkost pekla je znát i v hudbě, která se zde hraje. Zavřeni před současným podivným světem, jsou zde zakonzervovány hudební styly, které zažily svoji největší slávu v devadesátých letech minulého století. Black metal, death a thrash, vše náležitě špinavé a temné. Tančí se tu mezi shnilými rakvemi. A dělá se to ještě s nadšením a odhodláním. Někdy si připadám už starý. Když totiž poslouchám podobné desky, jako tu od HELLFROST z Floridy, usmívám se. Tohle je přesně kov, který koluje i v mých žilách.

Stačí si sednout a poslouchat pozorně. Najednou nebudete v prázdném a studeném pokoji, ale daleko v močálech, ve kterých hnijí těla hříšníků. Ulicemi se toulají přízraky a když je potkáte, tak máte jedinou jistotu. Podříznou vám hrdlo. A když budete padat překvapení k zemi, budete se cítit přesně tak, jako při společných setkáních s touhle desku. Hraje se zde totiž pravý, nefalšovaný a ryzí underground. Podepisuji vlastní krví!


Pod HELLFROST jsou podepsáni zkušení muzikanti. Ti nejen, že umí perfektně hrát, ale také umí složit songy, které hoří jasným plamenem. Není to ale jenom dobré řemeslo, slyším zde i kus srdce, takové té pradávné patiny, kterou mám tolik rád. Když stejnojmenné letošní album slyším, nejsem dávno na tomhle světě. Daleko od válek, od lidské přetvářky, lží a falše. Takhle jsem extrémní metal vždycky vnímal. Už přes třicet let se toulám podzemím a vyhledávám smečky jako jsou HELLFROST. Kurva brácho, jak je možné, že se s vaší hudbou setkávám poprvé? Ihned jsem si sehnal i předchozí CD a uspořádal jsem spoustu démonických seancí. Hrozně nerad kapely k někomu přirovnávám, ale zde se hraje to nejlepší ze stejných katakomb, jako SOLSTICE, MASSACRE, OPPROBRIUM, INHUMAN CONDITION, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. Vše je ale navíc zahalené do black metalové mlhy. Bylo pro mě hrozně příjemné exhumovat tento hrob. Nalezl jsem v něm nejen obrovskou porci skvělých riffů, chorobného vokálu a zničujících bicích, ale také kus svých vlastních vzpomínek. Navíc, zvuk zabíjí a obal je poctivě ďábelský. Možná se jednou rozpadnu v prach a budu jen spálenou mrtvolou z úvodu dnešního článku, ale než se tak stane, tak si budu rvát "Hellfrost" do hlavy pod tlakem. Když sestoupíš v katakombách až úplně dolů, do těch nejtemnějších koutů, potkáš tam ohořelá těla. Blízkost pekla je znát i na hudbě, která se zde hraje. Syrový, ryzí, maniakální blackened death metal, u kterého shoříte na popel! Temnota z nejhlubších katakomb!



Asphyx says:

If you go all the way down in the catacombs, into the darkest corners, you will find charred bodies. The proximity to hell is also evident in the music that is played here. Closed off from the strange world of today, musical styles that were at their greatest in the 1990s are preserved here. Black metal, death and thrash, all suitably dirty and dark. Dancing among the rotting coffins. And it's done with enthusiasm and determination. Sometimes I feel old. Because when I listen to records like the one from Florida's HELLFROST, I smile. This is the metal that runs through my veins.

Just sit down and listen carefully. Suddenly you won't be in an empty and cold room, but far away in the swamps where the bodies of sinners rot. Ghosts roam the streets, and when you meet them, the only certainty you have. They will slit your throat. And when you fall to the ground in surprise, you'll feel just like you did when you met this board. Because this is the real, unadulterated and pure underground. Signed in my own blood!


HELLFROST is signed by experienced musicians. They not only know how to play percussively, but also how to compose songs that burn with a bright flame. But it's not just good craftsmanship, I can also hear a piece of heart here, that ancient patina that I love so much. When I hear this year's eponymous album, I'm not long gone from this world. Away from wars, from the pretence, lies and falsehood. That's how I've always seen extreme metal. I've been roaming the underground for over thirty years, seeking out packs like HELLFROST. Fuck, bro, how come this is my first encounter with your music? I immediately got the previous CDs and had a lot of demonic sessions. I hate to compare bands to anyone, but the best of the same catacombs are played here, like SOLSTICE, MASSACRE, OPPROBRIUM, INHUMAN CONDITION, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED, VITAL REMAINS. But everything is also shrouded in black metal fog. It was very pleasant for me to exhume this grave. I found not only a huge portion of great riffs, sick vocals and devastating drums, but also a piece of my own memories. Plus, the sound kills and the cover art is honestly diabolical. Maybe one day I'll crumble into dust and just be the charred corpse from the opening of today's article, but until that happens I'll be banging "Hellfrost" into my head under pressure. If you go all the way down in the catacombs, into the darkest corners, you'll find charred bodies. The proximity to hell is evident in the music that is played. Raw, pure, maniacal blackened death metal that will burn you to ashes! Darkness from the deepest catacombs!


Tracklist:
01. Megalodon (03:43)
02. Bloodshot (02:36)
03. Don't Bury Me (03:48)
04. Friday The 13th (04:12)
05. Frozen Soul (04:48)
06. Microplastics (06:00)
07. Razors (03:53)
08. Artificial Intelligence (05:15)

pondělí 20. listopadu 2023

Report, photos, video - KRISIUN, BAEST, SCHIZOPHRENIA, TRIAGONE - club Futurum, Prague - 19. 11. 2023


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Mezi náma, co spolu chodíme na metal, už dávno zlidovělo přísloví: "Když je death metal z Jižní Ameriky, tak to nemůže být špatný". Několik z nás se o tom přesvědčilo předminulý čtvrtek na koncertě Report, photos, video - REBAELLIUN, EXITIUM, FLESHLESS - HELLS BELLS ROCKIN‘ PUB, Prague - 9. 11. 2023. Popili jsme, poklábosili o životě a pak si vše velmi užili. Bylo na čase si to zopakovat. KRISIUN jsou pro mě kult nad kulty. Kapela, kterou mám opravdu hodně rád. Důkazem budiž recenze, reporty i rozhovor, které jsou odkazovány dole pod článkem. Zajímavá je jedna věc. Pokaždé, když na tuhle smečku přijde řeč, vzpomenu si na několik velmi zajímavých dokumentů o Brazílii. Jako správný death metalista jsem vždy s napětím četl knihy o posmrtných rituálech, o mumifikaci, o kanibalismu tamních amazonských kmenů. Tuhle kapelu poslouchám od jejich počátků. Stále jim jejich hudbu věřím. A pokaždé, když k nám přijedou, tak pokud jenom trošku můžu, tak vyrazím.

Tentokrát mě nalákaly ale i předkapely. Třeba belgické SCHIZOPHRENIA jsem minul už dvakrát. Jednou stáli pánové na kolínském SYMBOLICU smutně bokem, protože vypadl kvůli bouřce proud a podruhé jsem musel domů za nemocnou manželkou. S dánskými BAEST mám zase skvělý zážitek z Plzně, kdy se jim jeden slavný dementní pořadatel z Moravy na všechno vybodl a oni hráli ve sklepě pro pět lidí, bez jídla, bez pití, bez informací. Chodili jsme jim pro pivo, protože nám bylo hloupý je nepohostit (report je také odkazován dole pod článkem). Jojo, už jsme něco zažili, říkám tohle všechno kamarádovi v hospodě U Perónu. Pivo z tanku teče zase proudem a my si říkáme. Ne, nesmíme se opít jako minule. No, ale zase na druhou stranu, já když jedu na koncert, tak si to chci užít se vším, co k tomu patří. Do mě ještě dýňové laté nedostanete. Pořád si myslím, že je metal hlavně zábava. I když se zpívá o smrti a prznění jeptišek. 


Člověk už toho fakt zažil tolik, že by mohl být líný, sedět u internetu a vynášet soudy od klávesnice. Hele vole, kámo, prej byl zvuk na píču, no ještě, že jsem nejel. No, vole, na mě je tahle kapela moc doleva, doprava. Jak ženský na pavlači. Probíráme to, smějeme se tomu a je nám fajn. Možná jsme starý mamuti, ale zase na druhou stranu... Nemusíme nikomu nic dokazovat. Za nás mluví činy. Možná už nejsem na každém koncertě, který se koná, ale když už jedu, tak to stojí většinou za to. Nedělní večer se vyvíjel od začátku slibně. Byl jsem po prodlouženém víkendu odpočatý a plný síly. Jízdenky na vlak, stejně jako vstupenku jsem měl dlouho dopředu. Píšu klukům do Prahy už z kupé, že jedu. Těším se, piju a pořád se usmívám. Nevedeme náročné disputace o škodlivosti maskulinity v metalu (jako fakt jsem to někde četl), my z toho máme prdel. Dáme ještě jedno? Jasně. Ve Futuru mají hnusný pivo.  

Ale zase, když přijde na věc, nejsem ještě zmlsanej Pražák. U nás v Plzni skoro nikdy nic nehraje. Možná právě proto vidím rád i předkapely. Kolikrát bývám mile (i nemile) překvapen. Navíc, já mám rád atmosféru, jak se muzikanti připravují, jak chodí mezi lidmi, jak si dávají pivo a nebo taky ne, protože se soustředí. Je to jako divadlo, je v tom síla, energie a co si budem, i podle toho, jak se skupiny chovají, se mohou stát i mými oblíbenci - nebo naopak. Potřebuju koncerty k životu, jako rybář klidný rybník, jako neklidný frustrát svoji demonstraci, jako žena muže, muž muže, pes psa, kráva svini. Dělám si samozřejmě legraci, ale já když se těším, tak mám stále ještě lehké chvění v žaludku, které přestane, až když začne hrát první vystupující. 


TRIAGONE - to odpálili jako předvoj. O kapele jsem dopředu nevěděl vůbec nic. Ani jsem si o nich nic nehledal. Chtěl jsem se nechat překvapit. Bylo to od začátku brutální, technické a moderní. Vlastně by se dalo také napsat, že nic pro mě, pro starého zkostnatělého psa. Jenže to byste se mýlili. Moje tělo možná pomalu upadá, ale mysl mám stále čistou. A dovedu ocenit dobrý výkon. Líbilo se mi to. Bylo to něco jiného, zajímavého. I když je jasné, že v tomhle stylu už se toho asi taky moc nevymyslí. Každopádně, pánové a slečna za mikrofonem odvedli skvělou práci. Za mě, takhle na začátek, velmi dobře! 




They blew it up as a vanguard. I didn't know anything about the band beforehand. I didn't even look them up. I wanted to be surprised. It was brutal, technical and modern from the start. Actually, you could also write that it was nothing for me, an old ossified dog. But you'd be wrong. My body may be slowly deteriorating, but my mind is still clear. And I can appreciate a good performance. I enjoyed it. It was something different, interesting. Although it's clear that there's not much left in this style either. Anyway, the gentlemen and the lady behind the microphone did a great job. For me, to start with, very good!

SCHIZOPHRENIA - je to smršť, je to síla, je to tlak, je to nakumulovaná energie a vztek. Je to old school, ale skvěle zahraný. Někde na pomezí mezi death metalem a thrashem, takže jejich hudbu pochopí a vstřebají i mladí a neklidní fanoušci, se pohybovala tahle smečka po celou dobu vystoupení. Byl to tanec na ostří! Určitě jste někdy viděli záběry, jak někdo kopnul někoho do hlavy a jemu pukla lebka. Tak přesně takové to bylo. Měl jsem pocit, že do davu vběhla smečka rozzuřených psů. A roztrhala nás na kusy. Tak se mi splnil další z mých snů. Do třetice všeho dobrého. Kapelu jsem konečně viděl a odcházel jsem s úsměvem starého hrobníka na tváři. Přesně takhle by to mělo vypadat. Žádné pózy, ale jenom starý, poctivý metal! Kurva skvělý!





It's a whirlwind, it's force, it's pressure, it's accumulated energy and anger. It's old school, but well acted. Somewhere between death metal and thrash, so that even young and restless fans can understand and absorb their music, this pack moved throughout the show. It was a dance on the edge! I'm sure you've seen footage of someone getting kicked in the head and having their skull cracked. That's exactly what it was like. I felt like a pack of rabid dogs ran into the crowd. And tore us to pieces. So another one of my dreams came true. Third time's the charm. I finally saw the band, and I walked out with a smile on my face. This is exactly how it should be. No posing, just plain old metal! Fucking great!

BAEST - u nás v Čechách hráli ve sklepě, v Dánsku a ve světě sbírají ocenění a vystupují na velkých festivalech. A pokaždé, když je vidím, tak do toho dávají všechno. Pánové nás vzali na výlet na sever, do Švédska a udělali to po svém. Klasické riffy, ale také spousta vlastních nápadů. Řezalo to od začátku do konce jako čerstvě nabroušený skalpel. Z kapely šla k fanouškům doslova řeka energie. Jen jsem stál bokem, udělal si pár fotek do článku a pak už jen křičel a s roztaženýma rukama všechno nasával. Hrobky byly otevřeny, aby vydaly další svědectví o lidské nenávisti. Některé riffy jsem cítil hluboko v kostech, jiné se mi zadřely pod kůži. Mozek mi tepal do rytmu a byl jsem v takovém tom rauši, který vás neskutečně vyčerpá, ale potřebujete jej, protože podle toho se pozná dobrý koncert. A BAEST nás doslova rozdrtili! Absolutní masakr ze starých katakomb!

 




They have played in our cellar in the Czech Republic, in Denmark and around the world they have won awards and performed at major festivals. And every time I see them, they give it their all. The gentlemen took us on a trip up north to Sweden and did it their way. Classic riffs, but also a lot of their own ideas. It cut from start to finish like a freshly sharpened scalpel. There was literally a river of energy coming from the band to the fans. I just stood on the sidelines, took a few pictures for the article and then just screamed and soaked it all in with my arms outstretched. The tombs were opened to give further testimony to human hatred. Some riffs I felt deep in my bones, others slapped my skin. My brain was pounding to the beat and I was on that high that exhausts you beyond belief, but you need it because that's how you know a good gig. And BAEST literally crushed us! Absolute carnage from the old catacombs!

KRISIUN - stačilo, když vylezli na pódium. Fanoušci, ti praví, se chytli ihned za srdce. Všichni jsme si vzpomněli za pradávné rituály, které máme zakódované v genech. Stačí jenom probudit naší temnou stránku. Brazilci tohle umí. Hrají upřímně a opravdově, navíc jsou to skvělí muzikanti, kteří svůj talent dovedou prodat. Pánové, pokaždé když je potkám, působí velmi skromě. Takoví obyčejní chlápci od vedle. Ale když vylezou na pódium, stanou se z nich démoni. Hrálo se rychle, ostře, nekompromisně, došlo i na novější, pestřejší skladby. Stačilo několik málo tónů a nebyl jsem v Praze, ale daleko, v brazilské džungli, v jeskyni, kde hořel oheň a probíhaly rituály jako kambo nebo kuarup. Divoké riffy, vztek a já zběsile tančil s šamany. KRISIUN jsou natolik originální, že je vlastně velmi těžké jejich hudbu definovat, popsat. Byl to spíše obřad, rituál, pradávné vyvolávání temných sil, než jenom obyčejný koncert. Bylo pro mě hrozně příjemné se stát opět jejich "obětí". Byl to famózní masakr a moje srdce starého fanouška se vznášelo na onom světě! Temný brazilský death metalový rituál smrti ze starých pohřebišť!

 







All they had to do was get on stage. The fans, the real ones, grabbed their hearts immediately. We all remembered the ancient rituals that are encoded in our genes. All we have to do is awaken our dark side. Brazilians can do that. They play with honesty and sincerity, and they are great musicians who can sell their talent. Gentlemen, every time I meet them, they seem very humble. They're just regular guys from next door. But when they get on stage, they become demons. The playing was fast, sharp, uncompromising, and there were newer, more varied songs. Just a few notes and I was not in Prague, but far away, in the Brazilian jungle, in a cave where a fire was burning and rituals like kambo or kuarup were taking place. Wild riffs, rage and I danced furiously with the shamans. KRISIUN are so original that it's actually very hard to define, to describe their music. It was more of a ceremony, a ritual, an ancient invocation of dark forces, than just a simple concert. It was very pleasant for me to become their "victim" again. It was a famous massacre and my heart as an old fan was floating in the other world! Dark Brazilian death metal death ritual from the old burial grounds!

Musím poděkovat všem, kdo se zastavili, prohodili pár slov, koupili mi rum nebo mi třeba dali hubičku, jako ta krásná slečna z Moravy. Moc všeho vážím a od srdce vám děkuji. Chvílemi jsme byl až dojatý. Speciální dík potom patří opět Mírovi. Za pokec i za společnost.

Nemůžu se nadechnout a připadám si, jako bych opravdu zažil nějaký starý rituál. Já vím, dnes je to moderní, zmizet do džungle, sjet se tam nějakýma rostlinkama nebo žábama a pak o tom natočit video na instáč, ale tady šlo o něco jiného. O mě, jako o fanouška, který navštívil svoje oblíbené kapely a neskutečně si je užil. Zvuk byl dle mého názoru dobrý, návštěvnost po mě nechtějte, je mi tak nějak jedno, organizace jako vždy skvělá. Brzký konec mi dopomohl k tomu, že jsem se mohl jako ve snách dopotácet na vlak, nasednout a pomalinku se uklidnit. Ano, i po více než třiceti letech metalu, podobné akce prožívám. Když jsou dobré, tak rozhodně. Píšu domů, že jsem v pořádku. Následuje klasický noční triatlon. Vyhýbání se bezďákům a feťákům - gymnastika v nočním MHD (abych neusnul a nikdo mě nepoblil nebo neokradl) - plavání a vrávorání ve sprše. Vše učiněno a ležím v posteli. Vedle mě vrní manželka. Jsem rád, že ji dnes nic nebolí. Ještě dlouho se dívám do stropu a vše si znovu promítám na zeď. Potom usnu a hlavou mi stále zní: "Když je death metal z Jižní Ameriky, tak to nemůže být špatný". Opět podepisuji vlastní krví a vlastně i dnešním reportem. Děkuji za pozornost. 


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


about bands on DEADLY STORM ZINE:

KRISIUN: 
Recenze/review - KRISIUN - Mortem Solis (2022)

BAEST:

SCHIZOPHRENIA:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - ALCHEMY OF FLESH - By Will Alone (2023)


ALCHEMY OF FLESH - By Will Alone
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Zkoušel to snad už stokrát. Stále mu to nešlo. Své oběti chytal v temných ulicích a zavíral je do studené kobky. Vyděšená tvář, bolest a mučení. Všechno musel překonat. Jednou se mu to podaří, už je hodně blízko. Stvořit lidskou zombie není vůbec jednoduché. Potřebujete k tomu spoustu znalostí. A je vám doufám jasné, že vás společnost nepochopí? Dnes by to šlo. Noc je jasná a ve městě panuje strach. Kde jsi? Kdo bude další na řadě? Film skončil a šel jsem domů. Zahlédl jsem ve stínu záblesk nože. 

Hororový film a nové album amerických ALCHEMY OF FLESH se mi spojili ihned dohromady. Jako asi každý fanoušek death metalu mám rád, když z hudby cítím napětí, drive a sílu, špínu a hnis, když mě zahalí do černého pláště krvavé mlhy. Tim Rowland, jako jediný člen kapely, tohle všechno umí. Přesvědčit jsme se o tom mohli všichni už na jeho předchozí desce "Ageless Abominations" z roku 2021, o které jsem psal i na našich stránkách (odkaz naleznete dole pod dnešním článkem). Novinka je volným pokračováním morbidních fantazií. A nutno rovnou napsat, že hudba opět řeže tou správnou stranou nože. 


Přiznám se, že jsem si při poslechu ihned začal připadat jako nebohá oběť, která utíká prázdnými ulicemi před nějakým zvráceným maniakem. Byl jsem lovenou zvěří a užíval si ostré, velmi dobře napsané riffy, brutální bicí i démonické melodie. Po formální stránce je také vše v nejlepším pořádku. Divoký, dynamický a velmi dobře čitelný zvuk (Mastered by JB Van Der Wal), který doslova zabíjí, zajímavý fantasy obal (Mario Lopez), tohle všechno dělá z nahrávky doslova povinnost pro všechny, kteří se považují za death metalové gurmány. Stylově se stále pohybujeme na stejných pohřebištích jako kapely typu IMMOLATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, BRUTALITY, MONSTROSITY. Osobně se mi nejvíc líbí zvláštní nálada celého alba, kterou lze opravdu přirovnat k nějakému starého dobrému hororovému filmu. K jednočlenným kapelách a projektům bývám většinou skeptický, většina lidí nedokáže vše ošetřit tak, jak to mám rád, ale Tim Rowland opět dokazuje, že má velký talent pro záhrobní věci. Deska se valí kupředu, nekompromisně, jako lavina. Nezná slitování a zůstává po ní dlouhá krvavá šmouha. Je to tak, "By Will Alone" je opět albem, které se povedlo. Podepisuji to já i všichni šílenci, kteří se toulají po setmění ulicemi. Zmínit musím ještě jednu, pro mě asi nejdůležitější věc. Mě zkrátka baví novinku poslouchat a rád se k ní stále vracím. Chutná mi jako pořádná porce shnilého, mokvajícího masa. Chtěl bych ještě dodat několik slov, ale dělat to nebudu. Raději totiž poslouchám, než abych psal. Dávám vysokou známku kvality! Temný, masivní death metalový masakr v kobkách plných hnusu a špíny! Hororová atmosféra!


Asphyx says:

He's tried a hundred times. He still couldn't do it. He'd catch his victims in the dark streets and lock them in a cold dungeon. A terrified face, pain and torture. He had to overcome it all. Once he does, he's very close. Creating a human zombie is not easy. You need a lot of knowledge. And I hope you realize that society won't understand you? It could be done today. The night is clear and the city is in fear. Where are you? Who's next? The movie ended and I went home. I saw the flash of a knife in the shadows. 

The horror film and the new album by American ALCHEMY OF FLESH came together for me immediately. Like probably every death metal fan, I love when music makes me feel tension, drive and power, dirt and pus, when it envelops me in a black cloak of bloody fog. Tim Rowland, as the only member of the band, can do it all. We could all see it on his previous album "Ageless Abominations" from 2021, which I also wrote about on our website (the link can be found at the bottom of today's article). The new album is a loose continuation of morbid fantasies. And it must be written straight away that the music again cuts with the right side of the knife.


I must admit that when I listened to it, I immediately began to feel like a poor victim running through the empty streets from some sick maniac. I was the hunted game and enjoyed the sharp, very well written riffs, brutal drums and demonic melodies. Formally, everything is also in the best order. A wild, dynamic and very clear sound (Mastered by JB Van Der Wal) that literally kills, an interesting fantasy cover (Mario Lopez), all this makes the record a must for all who consider themselves death metal gourmets. Stylistically we are still in the same graveyards as bands like IMMOLATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, BRUTALITY, MONSTROSITY. Personally, I like the strange mood of the whole album the most, which can really be compared to a good old horror movie. I tend to be skeptical of one-man bands and projects, most people can't treat everything the way I like it, but Tim Rowland proves once again that he has a great talent for the backstage stuff. The record rolls forward, uncompromisingly, like an avalanche. It knows no mercy and leaves a long bloody smear. That's right, "By Will Alone" is once again an album that succeeds. Signed by me and all the madmen who wander the streets after dark. I have to mention one more thing, probably the most important thing for me. I simply enjoy listening to the new album and I like to come back to it all the time. It tastes to me like a good portion of rotten, dripping meat. I would like to add a few more words, but I won't. I prefer to listen rather than write. I give high marks for quality! Dark, massive death metal massacre in dungeons full of filth and filth! Horror atmosphere!


Recenze/review - ALCHEMY OF FLESH - Ageless Abominations (2021):

Tracklist:
01. Meteor Hammer 
02. The Godhead Of Self 
03. Other Eden 
04. Earth Dragon Totality 
05. Labyrinthine Fortress 
06. An Erratic Existence 
07. Unmaker 
08. Immuration 
09. Origin Of Suffering

band:
Album produced by Tim Rowland
All lyrics and vocals written and performed by Tim Rowland
All music written, performed, recorded, and mixed by Tim Rowland
Mastered by JB Van Der Wal

Artwork by Mario Lopez
Layout by Nestor Carrera
Logo by Lord Tetrarch

https://alchemyofflesh.bandcamp.com/album/by-will-alone

https://www.facebook.com/alchemyofflesh
https://www.instagram.com/alchemyofflesh/
https://open.spotify.com/artist/6JjPLqw7nwlnbvObVTOfwN

https://www.redefiningdarkness.com/
https://twitter.com/RedefiningDark

neděle 19. listopadu 2023

Recenze/review - ARBORESCENCE OF WRATH - Inferno (2023)


ARBORESCENCE OF WRATH - Inferno
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovaly přírodní živly. Vichr v korunách stromů, zničující tsunami, sopka chrchlající lávu. Plameny olizující domy i povodeň, po které zůstane jenom zničená země. Cítím vždy sílu a energii. Připadám si potom jako zrnko písku ve vesmíru. Možná právě proto mám rád mocné a majestátní kapely, které mě dovedou rozsekat na malé kousky. Dostala se mi do rukou nová deska maniaků ARBORESCENCE OF WRATH a již po prvním poslechu jsem si opravdu připadal, jako bych sledoval na obrazovce nějaký přírodní živel.

Je to masakr od začátku do konce. Nakumulovaná agrese. Kapela je volným pokračováním MONUMENT OF MISANTROPHY. Asi všichni dobře víte, že v téhle smečce působí vokalista Jason Keyser z ORIGIN, absolutně zabijácký bubeník Simon Schilling z MARDUK a Charles Collete z BENIGHTED. Je vám doufám jasné, že si tahle sestava dala pozor na formální věci jako je zvuk, obal a produkce. Vše je samozřejmě v nejlepším pořádku. Posluchač se tak může soustředit na morbidní nápady, kterých je na albu opravdu velké množství. Tohle je buldozer!


Pokud nejste jen mainstreamoví fanoušci death metalu a rádi prohledáváte kdejaký temný kout, tak se vám nové album "Inferno" bude určitě líbit. Je určeno pro všechny, kteří poslouchají smečky typu HATE ETERNAL, KRISIUN, HOUR OF PENANCE, ORIGIN, DEPRAVITY, SUFFOCATION. Jedná se o nechutný pokrm pro všechny extrémní hudební gurmány. V současné době můžete všude kolem nás potkat spoustu "slavných" skupin, které mají skvělé promo fotky, tisíce liků na sociálních sítích a krásné pózy v časopisech. U ARBORESCENCE OF WRATH na tohle všechno zapomeňte. Jsou totiž pravým opakem toho, co se dnes hraje. Tady dostanete jenom pěstí přímo do obličeje, pánové vám nakopou zadek. A udělají to poctivě a velmi elegantně. Jedná se nejen o skvělé muzikanty, ale také skladatele. Na to se občas zapomíná. Smrt číhá za každým rohem a kosti praskají v šílených rytmech. Je to samozřejmě extrém, který někomu bude připadat v určitých momentech lehce monotónní, ale nenechte se mýlit. Chce to víc poslechů, chce to čas. Potom se budete brodit po kolena v krvi a kývat se do rytmu jako staří řezníci. Za mě osobně nelze jinak, než doporučit. Kapela sice přichází s debutovým albem, ale jedná se o v podstatě dokonalé stylové dílo. Naleznete na něm mnoho syrových emocí, nenávisti i takového toho frustrovaného vzteku, který musí jednou za čas ven. Brutální, absolutně zničující a vzteklý death metal, který vás smete z povrchu zemského!


Asphyx says:

I've always been fascinated by the natural elements. Wind in the treetops, a devastating tsunami, a volcano spewing lava. Flames licking houses and floods that leave nothing but ruined land. I always feel the power and energy. It makes me feel like a grain of sand in space. Maybe that's why I like powerful and majestic bands that can shred me to pieces. I got my hands on the new album by maniacs ARBORESCENCE OF WRATH and after the first listen I really felt like I was watching some element of nature on the screen.

It's a massacre from start to finish. Accumulated aggression. The band is a loose continuation of MONUMENT OF MISANTROPHY. You probably all know that this pack includes vocalist Jason Keyser from ORIGIN, the absolutely killer drummer Simon Schilling from MARDUK and Charles Collete from BENIGHTED. I hope it's clear to you that this line-up has paid attention to formal things like sound, packaging and production. Everything is, of course, in the best possible order. This way the listener can concentrate on the morbid ideas, of which there are a lot on the album. This is a bulldozer!


If you're not just a mainstream death metal fan and like to explore every dark corner, you'll love the new album "Inferno". It's for all those who listen to bands like HATE ETERNAL, KRISIUN, HOUR OF PENANCE, ORIGIN, DEPRAVITY, SUFFOCATION. This is a disgusting dish for all extreme music gourmets. Nowadays, you can find a lot of "famous" bands all around us, with great promo photos, thousands of likes on social media and beautiful poses in magazines. For ARBORESCENCE OF WRATH, forget all that. They are the opposite of what is played today. Here, you just get punched in the face, the men kick your ass. And they do it honestly and very elegantly. They are not only great musicians, but also composers. That's sometimes forgotten. Death lurks around every corner and bones crack to crazy rhythms. It is of course extreme, which some will find slightly monotonous at certain moments, but make no mistake. It takes more listens, it takes time. Then you'll be wading knee-deep in blood and swaying to the beat like an old butcher. For me personally, I can't help but recommend it. The band may be coming off their debut album, but this is essentially a perfect stylistic masterpiece. You'll find a lot of raw emotion, hate and the kind of frustrated anger that needs to come out once in a while. Brutal, absolutely devastating and angry death metal that will wipe you off the face of the earth!



Track listing -
1. Wrath
2. Carnage
3. Hangman
4. Relentless Infights
5. Holier Than You
6. Cleansing Termination
7. Temple of Ashes
8. Repentance
9. Into Everlasting Fire (Immolation cover)

Line up -
Jason Keyser (Origin) - Vocals
Michel Beneventi - Guitars
JP Battesti - Guitars
Simon Schilling (Marduk) - Drums
Charles Collette (ex-Benighted) - Bass

Artwork by Santiago Francisco Jaramillo/Triple Seis Design

Recenze/review - IMPALEMENT - The Dawn Of Blackened Death (2023)


IMPALEMENT - The Dawn Of Blackened Death
CD 2023, Impalement / Self Release

for english please scroll down

Já vím, že se ráda bojíš. Já vím, že se ti líbí hororové filmy, knížky o vrazích. Jenže tohle je něco jiného. Tohle není hra. Tady potkáš opravdové zlo. Chladné, temné a zvrácené. Chápeš ten rozdíl? Mezi pózou a realitou? Pokud ne, tak se zkus říznout nožem do ruky. Možná potom pochopíš. S muzikou je to velmi podobné. Jsou kapely, které když posloucháte, tak jim nevěříte ani notu. A potom jsou smečky jako je IMPALEMENT.

Ano, jedná se o kombinaci blacku a death metalu. A pod vším je podepsán Mr. Beliath, který nahrál všechny nástroje, mimo bicích (které nahrál Torturer - BETHLEHEM). Fanoušek dostane i letos, na druhém dlouhohrajícím albu, spoustu intenzivních, zabijáckých melodií, chladnou atmosféru i černou tmu.


Zvukově je nahrávka velmi dobře ošetřena (Jens "Pestilence" Förster - recording, engineering, Andy Classen - mastering). Nemám žádných námitek ani proti obalu, který se opravdu povedl. Autorem je Carlos "Black Shadows" Aguilar. Motiv na albu je stejně děsivý a záhadný, jako hudba, kterou IMPALEMENT předkládají. Pokud se rádi procházíte v nekonečných chodbách podzemí spolu se smečkami jako MARDUK, NORDJEVEL, BELPHEGOR, budete nadšeni i z nové desky "The Dawn Of Blackened Death". Základem jsou zde mocné a divoké melodie, které vás zahalí do krvavé mlhy. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že Beliathovi a jeho věrným jejich hudbu věřím. Songy mi přijdou zajímavé, dobře se poslouchají, mají v sobě drive a sílu a zvláštní neklid. Mám to takhle rád, přiznávám se bez mučení. Poslouchám nové CD stále dokola a zdají se mi potom sny o apokalypse. Kolem mě chodí lidé bez očí, jsou jako duchové, jako nemrtví. Chvílemi nevím, co je pravda a co je lež. Jsem jako dívka z úvodu dnešního článku. Z představ mě pokaždé tohle album probudí, hodí mě do ledové vody a já se začnu topit. Tohle není hra. Tady potkáš opravdové zlo. Chladné, temné a zvrácené. Alespoň tak vnímám nový počin téhle smečky já. Kývám se spokojeně do rytmu, vznáším se na vlnách ledových melodií. Užívám si a cítím ostré hřeby, které mi pronikají přímo do mozku. Je to skvělé album! Bez debat. Starodávný black death metalový obřad, u kterého propadnete peklu! 

Asphyx says:

I know you like to be scared. I know you like horror movies, murder books. But this is different. This isn't a game. This is where you meet real evil. Cold, dark and twisted. Do you understand the difference? Between the pose and the reality? If you don't, try cutting yourself with a knife. Maybe then you'll understand. It's very similar with music. There are bands that when you listen to them, you don't believe a note. And then there are bands like IMPALEMENT.

Yes, it's a combination of black metal and death metal. And under everything is signed Mr. Beliath, who recorded all the instruments, except drums (which were recorded by Torturer - BETHLEHEM). This year, on the second full-length album, the fan gets a lot of intense, killer melodies, cold atmosphere and black darkness.


The recording is very well treated (Jens "Pestilence" Förster - recording, engineering, Andy Classen - mastering). I have no objections to the cover artwork either, which is really good. The author is Carlos "Black Shadows" Aguilar. The motif on the album is as eerie and mysterious as the music IMPALEMENT present. If you like to walk in the endless corridors of the underground along with packs like MARDUK, NORDJEVEL, BELPHEGOR, you will also be excited about the new album "The Dawn Of Blackened Death". Powerful and ferocious melodies are the basis here, which will envelop you in a bloody fog. For me, then, perhaps the most important thing is that I trust Beliath and his faithful with their music. I find the songs interesting, easy to listen to, with drive and power and a strange restlessness. I like it that way, I admit it without torture. I listen to the new CD over and over again and then I have dreams of the apocalypse. I'm surrounded by people without eyes, they're like ghosts, like the undead. Sometimes I don't know what's true and what's false. I'm like the girl in the opening of today's article. Every time this album wakes me up from my fantasies, it throws me into icy water and I start to drown. This is not a game. This is where you meet real evil. Cold, dark and twisted. At least, that's how I feel about this pack's new effort. I sway contentedly to the rhythm, floating on waves of icy melodies. I'm enjoying myself, and I can feel the sharp spikes penetrating my brain. It's a great album! No doubt about it. An ancient black death metal ritual that will make you go through hell!


TRACKLIST
1. The Herd Marches On
2. Dawn Of Blackened Death
3. Legio Nihil
4. The Old Ones
5. Will To Power
6. Death To The Gods
7. Chosen By Tragedy

LINE-UP / STUDIO
Beliath - Vocals, Guitars, Bass
Torturer - Drums (Studio) *

LINE-UP / LIVE
Beliath - Vocals, Guitar
Raptus - Guitar
Nekroking - Bass
Frostbitten - Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý první - Německá death metalová republika


Příběh čtyř stý třicátý první - Německá death metalová republika

Původně to měl být jenom takový menší sobotní výlet. Vždycky jsem se hrozně těšil. Rohlíky namazaný paštikou, někdy jen máslem, když bylo méně peněz. Vajíčko. Málokdy jsme někde obědvali. Mohla mít asi někoho bohatého, stačilo se usmát. Věděl jsem, že se chlapům líbí. Ale byla jenom moje. V teple i zimě, ano v zimě, která se pořád táhla i během jara. Vstávali jsme ještě za tmy, vlaky jsem měl vypsané na papírku, včera jsem se byl cestou z bazénu zeptat. Za jízdenky jsem dal na tehdejší dobu hodně peněz. Dva chudí studenti na cestách. Moc jsme toho neměli, ale jezdili jsme hrozně rádi. Jen sami dva. Toulali jsme se po lesích, městech, navštěvovali místa třeba jen tak, že jsme slyšeli, četli, že je tam krásně. Pryč z města, z továrny, kde jsem makal na brigádě. Daleko od školy, která mě zase nebavila. Nabídne mi lahev s vodou. Myslí na všechno, jednou z ní bude skvělá máma. Probleskne mi hlavou a ona jako by mi četla myšlenky. Do kupé vstoupí paní s malým klukem. Blondýnka se rozzáří. Baví mě se na ní dívat. Taky bych chtěla jednou takového, řekne mi, když v Chebu vystoupí.

Jedeme do Chamu. Projít si město a cítit se světově. Že můžeme jen tak za hranice. Mám v žebradle pas a na hranicích mě při kontrole stejně zamrazí v zádech. Pamatuji si naše cesty za socialismu autem přes Rakousko, přes Maďarsko. Normálně se mi to vrátí. Sedí s námi mladá dvojice, něco kolem šestnácti, kteří vše berou tak nějak automaticky. Pohraničník se ale jen ukloní, usměje a řekne nám, že nás vítá v Německu. Jsme najednou děsně nad věcí, že jsme na tom západě, o kterém naši dědové tak básnili. Rozdíl je znát pár metrů za hranicemi. Je tu uklizeno. Čisto a pořádek. Žádný pneumatiky u cesty, lahve v lesích a hromady odpadu. Jen zelená tráva, sem tam kravka a domy upravené tak, že je to až kýčovité. Němky, i když nedosahují krásy našich žen, se usmívají, jen tak - asi z pouhé radosti, že žijou. To z Plzně neznáme, tam je každej už z principu přednasranej. Na nádraží v Chamu nás vyfotím a máme památku na celej život. Pořád je pro nás zahraničí vzácnost. Prožíváme to. Každý kolem nás to ví, že jsme jeli tak daleko, chápeš? 

Procházíme uličkama a chtěl bych hrozně pozvat svoji dívku na něco dobrého. Pořád kvůli tomu chřestím drobnými, přepočítávám kurz, což tenkrát dělal snad každej. Zeptá se mě, proč to dělám a tak se jí snažím vysvětlit, že nejsem bohatý. Ale to já přeci vím. Sedneme si tedy, i když je fakt chladno, raději na lavičku a sníme klobásku, která je pravděpodobně dětskou porcí. Na víc ale nemáme. Je to pro nás hroznej zážitek, o kterém pak dlouho vyprávíme. Pamatuješ, jak jsme byli Chamu a měli tu vynikající klobásu? No, to se nedá srovnat. Přitom si není na co stěžovat, tehdy ještě nebyly v ničem glutamáty a nebo když ano, tak to nikdo nemusel žrát, bylo na výběr a naše normy byly velmi přísné. Bloudíme jen tak ulicemi, obdivujeme domky, výzdobu, ale je nám děsná zima. Vlak nám ale jede za dlouho. Co budeme dělat? Raději se vydáme do nedalekého parku, fotíme město zespoda, pak zase z hora, chceme si to fakt užít. Pořád se líbáme, jsme taková ta turistická dvojice, co žije pohybem a touhou objevovat nejen krásná místa, ale i jeden druhého. Hej, heavy metal forever! Ozve se za námi a tam kluk a holka, zavěšeni do sebe. Asi je zaujal můj křivák.

Pozdravím pokynutím hlavy a moje žena se ihned zapojí do hovoru. Závidím ji, že umí německy, já už si nepamatuji skoro nic. Na technických školách byly jazyky totálně mimo, výuka tragická. Pokouším se anglicky, docela mi to jde, ale to se zase nechytají oni. Nakonec se jen tupě usmívám a jsem rád, že mám tak chytrou holku, která ochotně překládá. Prý, jestli zajdeme do hospody. Jenže my nemáme peníze. Prý to nevadí, zaplatí nám pár piv. Jsem takovej děsně hrdej, že ta vzájemnost mezi metalisty, funguje i za hranicemi. Vidíš, to je co? Šeptám své budoucí ženě. Sedneme si a dáme si jedno bavorský. Je sranda, protože za chvilku přijdou další lidi, místní metalová komunita. Sranda tedy je, že já vždycky řeknu nějakou kapelu a oni se chytí, ale musím vždycky čekat, až mi je přeloženo. Přesto jsou všichni děsně usměvaví. Dozvíme se, jak nás mají rádi, že jsou Češi skvělí. Aby taky ne, někteří mají od nás babičky. Mluvíme mezinárodní řečí všech mladých, jsme možná ještě naivní, ale kdyby to nechali na nás, žádný války by nebyly a pivo by bylo tak pro všechny. To bychom uzákonili.

Už nám jede vlak, ale přemluví nás, večer je v jednom malém klubu několik místních kapel. Prý nic světoborného, ale kluci prý hrají s nadšením. Jdu tedy s jednou holkou na nádraží a ona zařídí, že nám vymění jízdenku za jinou. Vlak pojede až ve dvě. Akorát na pivo a pár libých tónů. Holčina je taková trošku plachá, tak si moc nepokecáme, ale jinak je děsně fajn. Co jsem pochopil, tak nemá kluka, ale má velký nároky. Musí to být hezký metalista. Smějeme se tomu, říkám jí, že se nemůžu rozkrájet, ale asi řeknu něco vtipnýho, protože když se vrátíme do hospody, tak mi manželka přeloží, že jsem jí říkal něco o tom, že se nemůžu sám ošukat. Inu, je to velmi milé a i když se trošku cítíme jako chudí příbuzní, tak do klubu jdeme. Je to fakt takovej větší sklep, ale velmi útulnej a lidi jsou v něm děsně milí. Kouří se tráva, kterou odmítnu, protože jsem v cizí zemi a slyšel jsem děsný zkazky, co se může našinci stát. Všichni ale zvou blondýnku na panáky, mě dávají piva a pořád mě objímají. Mám co dělat, abych ustál první kapelu. Ale paříme a paříme a to mi pomůže přežít. Ne, že bych tedy vystřízlivěl, ale aspoň nepadám na hubu. 

Dalším dvěma kapelám děsně fandíme, protože zahrají nějaký songy věnovaný kamarádům z Čech. Tleskáme a v jedné skladbě poznám Obituary. Druhou si nepamatuju. Moje milá blinká před vchodem, Němci se nám smějí a jdou nás vyprovodit na nádraží. Nasedneme do vlaku a ihned usneme. Nikdo nás nekontroluje. Nevíme o světě a probudíme se místo v Plzni, v Praze. Bolí nás hlavy jako střep a přijde nám to děsně vtipný. V bufáči dáme saláty a pár rohlíků a ohrnujeme nos nad klobásou, protože chápeš, ta německá byla samozřejmě lepší. Slyší nás pán u výčepu a pošle nás do prdele. Tak my jeho taky a už si to štrádujeme do hospody. Do Plzně se vrátíme až pozdě v noci, totálně vyčerpaní a já se vyděsím, protože mi blondýnka usne ve sprše. Lehounce, abych ji neprobudil, ji uložím do postele a pak jdu do vody já. Přilehnu si k ní a dívám se, jak spí. Má lehce pootevřenou pusu a hrozně mi voní. Nechci ji ale budit, tak jen tak usnu a nechám si zdát něco hezkého.

V pondělí odpoledne se sejdeme s kamarády v hospodě. Samozřejmě musíme vyprávět. Naschvál přeháním. Hele, tam jsou všichni dál. Každej na západě poslouchá metal, rozumíš, každej. Je to taková německá death metalová republika. Blondýnka mě nechá, směje se a přidá pár pikantností, aby můj příběh přikrášlila a aby byl ještě uvěřitelnější. Každý se nás ptá na detaily a jsme zároveň děsný hrdinové, protože jsme šli jen tak s někým cizím na pivo. Tady se totiž říká, že vás tam chytí a pak prodají jako maso do bordelu. To ve mě vyvolá další salvu smíchu. Byli jsme pořád malý národ uprostřed Evropy, který potřeboval právě podobné cesty. Říkáme všem, jen to zkuste, není to ani tolik drahý. I když je fakt, že na pivko bychom tam jako studenti rozhodně neměli. Ale to nevadí. Poznali jsme, jak žijí jinde, zjistili jsme, že všude jsou hodní lidé i svině. A hlavně, neskutečně jsme se nasmáli. Mrzí mě jen, že jsme si s Němci nevyměnili kontakty. V Chamu jsme byli nedávno. Vzpomínali jsme a chodili zase po stejných ulicích, ale nepotkali jsme je. Docela by mě zajímalo, co dělají. Pozval bych je na oplátku k nám, zavedl do dobré hospody. A pustil nějaký český metal. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine