DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 8. listopadu 2023

Rozhovor - GOATBURNER - Mokvající, shnilý death grindový kus zkaženého masa podávaný na pitevním stole!


Rozhovor s death grindovou skupinou z Finska - GOATBURNER.

Odpovídal Keijo Niinimaa, děkujeme!


Ave GOATBURNER! Zdravím do finského podzemí. Ještě než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Fatal“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout proti předchozímu albu „Extreme Conditions“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Rád pomůžu, haha... Předpokládám, že jsme se chtěli posunout dál s trochu větším tempem, méně sludge a více změnami tempa. Pravděpodobně i naše turné trochu změnilo to, jak spolu hrajeme. Prostě super slyšet, že to vyšlo, protože i my jsme s výsledkem docela spokojení. Tyhle nové písničky je navíc opravdu zábavné hrát naživo.

Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci death metalu a grindu vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií GOATBURNER? Jak jste se dali dohromady a proč právě tenhle styl hudby?

V roce 2017 jsme začali vytvářet koncertní kapelu, která by vyplnila rozvrhy, když naše ostatní kapely nemohou vyjet. Spider je také na volné noze a hraje ve spoustě dalších kapel jako já, ale ostatní členové mají většinou problém sehnat volno v práci a/nebo s rodinami. Oba máme death metal hodně rádi a máme za sebou i nějakou historii s dm kapelami (já s Vomiturition, Spider ještě dělá Skulmagot), takže nám přišlo dobré mít to jako základní kámen naší hudby. Chtěl jsem použít svoje zesilovače a pedály z doomovějšího Morbid Evils a to nízké ladění, abychom měli trochu špinavější zvuk než techničtější dm kapely. Také jsme chtěli zůstat jako duo i naživo, což mě přimělo hrát přes dva gtr zesilovače a jeden basový (s oktáverem), aby to odpovídalo studiovému zvuku.


Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo jej maloval na novou desku "Fatal"? Je to hodně zajímavá, morbidní koláž!

Spider namaloval obal, který se stal i jedním z textů (Pool of Blood), a část z něj je na EP Danger, které jsme nahráli na stejné session. Takže vzhledem k tomu, že jsem album nahrál a smíchal já, jsme ještě víc DIY než na debutu. Můj dobrý kamarád Scott Hull z Pig Destroyer odvedl skvělou práci s tím, aby byl master špinavý a zlý.

Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Vždycky si vzpomenu při poslechu na staré CARCASS, AUTOPSY, MORTICIAN. Chtěli jste znít „podobně“?

Ups, částečně jsem na to už odpověděl. Pronajali jsme si velkou místnost na nahrávání bicích v Turku, kde bydlím. Chtěl jsem mít dost prostoru pro bicí a kytaru, aby se v místnosti mísily mikrofony. Poté jsem provedl další kytarový tracking ve své vlastní zkušebně / studiu (Chaotic Doom Cave Studios) a nakonec jsem na stejném místě přidal vokály. Přemýšlel jsem sice, že bych o mix požádal někoho jiného, ale když už jsem ze stejné session udělal EP Danger, přišlo mi přirozenější udělat to sám. Neměli jsme v plánu znít podobně jako cokoliv jiného, jen jsme chtěli znít tak, jak chceme znít naživo. Kytary jsou dabované, ale i "basa" je tentokrát nahraná s kytarou a oktáverem, což je můj živý rig. Moc hezky se ty odkazy poslouchají, protože všechny jsou zabijácké!


O čem jsou texty na „Fatal“? Je to death grindová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

Je zde devět chmurných příběhů o smrtelných nehodách v domácnosti, které jsou pěkně graficky zpracované. Nebezpečí je intro, které vede k úvodní povídce Pool of Blood. Ten můžu otevřít: někdo čistí bazén, uklouzne, spadne a uhodí se do hlavy a probodne se čisticí tyčí. Píseň končí utonutím a vykrvácením.

Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří GOATBURNER nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

To je vlastně dobrý nápad. Na prvním albu jsem všechny riffy udělal jako demosnímky, které jsme pak společně se Spiderem dokončili. Občas se dost měnily a já jsem nikdy nechtěl programovat bicí, ale nechal jsem bubeníka, ať si s nimi dělá, co chce. Každopádně to byly "extrémní podmínky" s výjimkou Scorched a Blown Away, které jsme napsali a nahráli ve studiu. Teď na novém albu vznikly některé písně podobným způsobem, ale víc než polovina z nich byla založena na riffovacích sezeních, která jsme spolu měli. V podstatě jsme oba hráli na kytaru a házeli nápady na zkušebně a pak jsme jen nahráli jednotlivé riffy, na kterých jsme pracovali. Kytary jsem většinou dodělával až později doma a nakonec jsme strukturu písně dotvořili bicími. Pool of Blood a Morbid Angle jsme ale dělali jinak: v podstatě jsme jamovali a psali za pochodu. Danger jsme zase napsali ve studiu a hned poté nahráli. A pak je tu Dismemberment, kterou jsem dokončil z riffovacích seancí a Spider si dělal aranže bicích sám. Písničky vznikaly poměrně dlouho, ale nakonec jsme nějakým způsobem použili v písničkách dost podobná témata (čehož jsem si všiml až později), což album IMO docela dobře spojuje. Co se týče textů a vokálů, všechny vznikly až později, když jsem je nahrával. Příště to asi změníme a vytvoříme i vokály před vstupem do studia.


Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Finska a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina mladých undergroundových death metalových skupin hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou melancholii. Pro mě je to poznávací znak finských kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale úplně jiní! Suroví, syroví, nekompromisní. U nás kdysi hráli na festivalu vaši kolegové INFERIA a ti měli hodně podobný feeling. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Nevím, jak to, že nezníme tak finsky... asi proto, že jsme oba vyrostli na americkém a britském (a švédském) DM. Navíc, jelikož jsem v Morbid Evils s více doomem a melancholií, přijde mi lepší mít pro Goatburner něco syrovějšího, ale přesto být odlišný od Rotten Sound, Ratface nebo Skulmagot.

Každý nějak začínal, učil se, objevoval. GOATBURNER jsou kapelou ze zkušených muzikantů. Jaké ale byly vaše začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

Začínal jsem jako zpěvák a hrál jsem i na kytaru pro Vomiturition, z čehož vznikl Rotten Sound, kde jsem dělal jen vokály. Byly tu i další kapely jako Medeia (vokály) a Age of Woe (kytara), ale v současné době jsou Morbid Evils, RS a GB aktivní kapely, ve kterých jsem a všechny také koncertují. Spider působil v Ratface, Skulmagot, Bloodlands a M.O.R.A., ale jeho historii opravdu tak dobře neznám.


Už druhé album jste vydali u vynikajících Time to Kill Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Ale co vinyl, nechystáte? Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

K dispozici je také vinyl, vlastně prostřednictvím TTK. Osobně už nesbírám, protože moc cestuji a všiml jsem si, že každý pohyb je dost těžký. Takže jsem svou sbírku nakonec před několika lety prodal, což zní kacířsky. Občas mi poslech vinylů chybí, ale jak bylo řečeno, stěhování je jednodušší a vzhledem k tomu, že většina věcí je dostupná online a taky v telefonu, nejsem úplně na dně.

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Finsko a death metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak probíhá třeba koncert ve Finsku, který považujete za hodně povedený?

Máme teď velmi vitální novou vlnu finských DM, také s mladými kapelami místo nás starých páprdů. Kapely jako Galvanizer a Morbific jsou už docela mezinárodní, ale pod nimi bublá spousta dalších, jako Cryptic Hatred, Ashen Tomb, Mädätys, Azatoth, Unholy Rites a další a další.

Co vy a koncerty? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme by pro vás byl ideální festival!

Všechny koncerty se nám moc líbí a na OEF jsme hráli už loni. Turné je vždycky nejlepší a tehdy jsme jeli dva týdny kolem OEF. Právě teď se chystáme na 3 týdny do Brazílie s NervoChaos, Test a Sodoma, což je první turné s Fatal a také pracujeme na rozsáhlém finském turné a dlouhé evropské šňůře na začátku příštího roku.

 

Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death metal, grindcore. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

Hudba je můj životní styl, cestování, psaní, poslouchání, hraní. Bez ní bych nebyl stejný člověk.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají GOATBURNER v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.

Takže nás čeká brazilské turné, pak Finsko a Evropa a na podzim pravděpodobně další evropské turné po festivalech, na kterých budeme hrát. Taky doufám, že se nám na příští rok podaří dostat něco do Asie a Austrálie/NZ. Jedna důležitá věc je ale začít psát další album, protože jeho dokončení a vydání bude zase nějakou dobu trvat. Chceme tuhle mašinu udržet v chodu a vyvíjet se.

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Fatal“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!

Moc děkuji!!!! Byla to velká zábava a doufám, že se uvidíme na nějakém koncertě.

úterý 7. listopadu 2023

Recenze/review - OVERTHROW - Ascension of the Entombed (2023)


OVERTHROW - Ascension of the Entombed
EP 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Sestoupím několik pater pod zem. Po plesnivých schodech. Po stěnách stéká hnis a z katakomb se ozývají podivné zvuky. Moc dobře vím, kam jdu. Tuhle kobku navštěvuji pokaždé, když mě štve současný divný svět. Krásné reklamy plné lidí z plastu, střih a rozstřílené mrtvoly, střih a vzteklý dav a rabování. Jsem už starý pes a potřebují svůj klid. Tady, hluboko pod zemí je mi nejlépe. Odstřižen od všeho, rozmlouvám s nemrtvými a poslouchám hudbu, kterou mi doporučí. Tentokrát jsem otevřel jednu starou rakev. Je v ní pohřben prokletý a drží v rukou nové EP britských maniaků OVERTHROW. 

Nejsou to jenom staré prašivé thrash metalové postupy, které zde potkáte. Kapela svoje melodie značně ušpinila i blackem a deathem. Posluchač tak dostane pořádnou porci pradávných melodií, u kterých nadskakují víka od rakví. Tahle nahrávka má morbidně podmanivou atmosféru. Pokud jste někdy byly u exhumace hrobů z devadesátých let minulého století, asi moc dobře víte o čem píšu. Nová deska řeže jako čerstvě nabroušený skalpel. 


Hudba, kterou britští vojáci apokalypsy hrají, je stará, plesnivá a shnilá. Deska má poctivý, dobře čitelný a zároveň organický zvuk. Připomíná mi staré nahrávky mých oblíbenců, které jsem kdysi poslouchal na kazetách. V současné době je stále na vzestupu vlna thrash metalu. Bohužel, většina mladých kapel v sobě nemá žádný drive ani sílu. OVERTHROW na to jdou jinak. Nijak se fanouškům nepodbízejí, hrají si po svém. A já jim věřím každý tón, každou notu. Určitě to znáte, přinesete si album domů, těšíte se, až bude klid, sednete si a těšíte se. Pak zmáčknete play a buď znuděně odcházíte pryč a nebo shoříte v plamenech, jako v případě "Ascension of the Entombed". Lebky, nabodnuté na kůly, které jsou na obalu, se také perfektně hodí k předkládané muzice. Autorem je Deuteromali z Indonésie a mě nezbývá než napsat - kurva, dobrá práce. To lze ale prohlásit o tomhle EP i jako o celku. Mám rád, když je hudba špinavá a shnilá, líbí se mi, když se dostane do mých žil. Britové nám umíchali jedovatý koktejl, který když vypijete, tak zemřete v krutých křečích. Skladby jsou pokryté pavučinami a obsahují v sobě velké množství patiny, kterou máme my, staří metaloví psi tolik rádi. Nikdy mě neomrzí návštěvy starých katakomb. Potřebuji ke svému životu už jenom tmu, dobrou muziku a nějaké to pivo. Pokud jste na tom stejně jako já, dejte si nové EP od OVERTHROW do hlavy a to pořádně nahlas. Je to opravdový, reálný masakr, u kterého praskají kosti. Pradávný, temný, špinavý black thrash death metal, který vás pohřbí zaživa! Nahrubo nasekaná tma!


Asphyx says:

I'll descend several floors below the ground. On moldy stairs. Pus dripping down the walls and strange noises coming from the catacombs. I know exactly where I'm going. I visit this dungeon whenever I'm annoyed by the strangeness of the world. Beautiful ads full of people made of plastic, cut and shot corpses, cut and angry crowds and looting. I'm an old dog and need my peace. I'm best here, deep underground. Cut off from everything, I talk to the undead and listen to the music they recommend. This time I opened an old coffin. Buried in it is the cursed one, holding the new EP from British maniacs OVERTHROW. 

It's not just the old dusty thrash metal methods you'll find here. The band has also dirtied their tunes considerably with black and death. The listener gets a good portion of ancient melodies that make coffin lids jump. This record has a morbidly captivating atmosphere. If you've ever been to an exhumation of graves from the 1990s, you probably know exactly what I'm writing about. The new record cuts like a freshly sharpened scalpel.


The music the British soldiers of the apocalypse play is old, moldy and rotten. The record has an honest, well-read yet organic sound. It reminds me of old recordings of my favorites that I used to listen to on cassette tapes. There is a wave of thrash metal still on the rise these days. Unfortunately, most young bands have no drive or power in them. OVERTHROW are going about it in a different way. They don't pander to the fans, they play their own way. And I trust them with every note, every note. I'm sure you know, you bring the album home, you're looking forward to it being quiet, you sit back and enjoy it. Then you press play and either walk away bored or burn up in flames, as in the case of "Ascension of the Entombed". The skulls impaled on stakes that are on the cover also fit perfectly with the music presented. The author is Deuteromali from Indonesia, and I have no choice but to write - fuck, good job. But the same can be said about this EP as a whole. I like it when music is dirty and rotten, I like it when it gets into my veins. The Brits have concocted a poisonous cocktail that if you drink it, you'll die of violent convulsions. The songs are covered in cobwebs and contain a great deal of the patina that we old metal dogs love so much. I never get tired of visiting the old catacombs. All I need to live my life is darkness, good music and some beer. If you're like me, get the new EP from OVERTHROW in your head and do it loud. It's real, true bone-cracking carnage. Ancient, dark, dirty black thrash death metal that will bury you alive! Coarsely chopped darkness!

Tracklist:
01. Ascension Of The Entombed (04:42)
02. Lords Of Xibalba (04:10)
03. Ruptured Nebula (04:34)
04. Caustic Vengeance (Blindly Driven) (04:37)

OVERTHROW is:
Jay White - Guitar/Vocals
Scott Lindsay - Drums
Grant McCallum - Guitar (live shows only)
Jamie Scougall - Bass (live shows only)

Recenze/review - OMISSION - Disciples of Ravens Vengeance (2023)


OMISSION - Disciples of Ravens Vengeance
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Krev nelze jen tak vyměnit. Něco málo o tom vím. Thrash metal byl stylem, který kdysi utvářel můj pohled na svět. Bylo mi tenkrát sladkých třináct, když jsme začali chodit na periferii našeho města v džínových vestách, s nášivkami na zádech a s kazeťákem v ruce. Parta kluků a holek, která všem ukazovala fuck off a u piva neustále řešila muziku. Hudba mi zůstala a stále mívám někdy chuť se vrátit po časové ose zpět. Jsou kapely, které mi to stále umožňují. Jedněmi z nich jsou španělští OMISSION. Staří psi, kteří ještě nezapomněli, jak se má tenhle styl hrát.

Stačilo pustit poprvé play a byl jsem ztracen. Tohle je přesně ono! Tohle je moje krevní skupina. Pánové jdou až ke kořenům tohoto stylu a dělají to velmi dobře. Dali si pozor na dobrý zvuk, opatřili album zajímavým obalem. Zkrátka a jednoduše, nepodcenili vůbec nic a navíc přidali velkou porci temné energie. "Disciples of Ravens Vengeance" vás rozseká na kusy. Pokud máte opravdu rádi tento styl, je pro vás novinka doslova povinností. 


Tady se tančí na čerstvě exhumovaných hrobech. A dělá se to elegantně a s nadšením pro věc. Kapela ve svých skladbách odkazuje na legendy jako SODOM, KREATOR a nebo staré SLAYER. Přiznám se, že jsem jejich kouzlu opravdu propadl. Žádné pózy, žádné klišé, jak je to dnes tak časté. Jenom hudba, energie a tlak. Také spousta zajímavých nápadů a melodických linek, které se vám zadřou pod kůží. Je jasné, že svět se dnes v hudbě otáčí úplně jinak. Ale mě je to jedno. Cítím totiž z novinky takovou tu špinavou, poctivou patinu, srdce chcete-li. Španělé jsou opravdoví, upřímní v tom, co a jak hrají. Nijak se nepřetvařují, útočí přímo a bez zbytečností. A já nemohu jinak, než hodnotit desku jako skvělou. Možná moji hlavu zdobí již spousta šedivých vlasů, ale podobné nahrávky budu vždy poslouchat s chutí. Džínová vesta mi už mnoho let není a většina mých kamarádů z party je dávno po smrti. Jsem moc rád, že ještě existují kapely, kteří drží prapor thrash metalu dále vztyčený. Když si to vezmu kolem a kolem, tak se vždycky hrozně těším na víkendy. Vyrazím ven a když se vrátím domů, tak potřebuji další dávku pořádné hudby. Něco, co mi rozproudí krev v žilách. OMISSION se to opět povedlo. A udělali to s nadhledem a jiskrou v oku. Kdo jste zažil devadesátá léta, asi víte, o čem píšu. Tohle je jízda na splašeném koni přímo do pekla! Krev nelze jen tak vyměnit. Něco málo o tom vím. Black thrash metalový útok prašivých psů! Budete roztrháni na kusy! Skvělý zásek!


Asphyx says:

Blood can't just be replaced. I know a little something about it. Thrash metal was a style that once shaped my worldview. I was sweet thirteen at the time, when we started walking around the outskirts of our town in denim vests, patches on our backs and a tape recorder in our hands. A bunch of guys and girls showing everyone the fuck off and constantly talking about music over beers. The music stuck with me and I still sometimes feel like going back down the timeline. There are bands that still allow me to do that. One of them is the Spanish OMISSION. Old dogs who haven't forgotten how to play this style.

I just had to play it for the first time and I was lost. This is it! This is my blood group. The gentlemen go to the roots of this style and do it very well. They've made sure to have a good sound, they've given the album an interesting cover. In short, they didn't underestimate anything and added a big portion of dark energy. "Disciples of Ravens Vengeance" will tear you to pieces. If you really like this style, this new release is literally a must for you.


This is where they dance on freshly exhumed graves. And it's done gracefully and with enthusiasm for the cause. The band references legends like SODOM, KREATOR and old SLAYER in their songs. I admit that I really fell under their spell. No posing, no clichés, as is so common nowadays. Just music, energy and pressure. Also lots of interesting ideas and melodic lines that get under your skin. It's clear that the world is turning completely differently in music today. But I don't care. I can feel that dirty, honest patina, heart if you will, from the new stuff. The Spaniards are real, honest in what they play and how they play it. They don't put on any airs, they attack directly and without unnecessary frills. And I can't help but rate the album as great. Maybe my head is already decorated with a lot of grey hair, but I will always listen to records like this with gusto. My denim vest is many years gone and most of my party friends are long dead. I'm so glad there are still bands out there who keep the thrash metal banner further raised. All things considered, I always look forward to the weekends. I'll go out and when I get home I need another dose of proper music. Something to get my blood pumping. OMISSION has done it again. And they've done it with panache and a twinkle in their eye. If you lived through the nineties, you know what I'm writing about. This is riding a stampede straight to hell! Blood can't just be replaced. I know a little something about that. Black thrash metal attack of the mangy dogs! You will be torn to pieces! Great shot!



Tracklist:
Rabid Aggression
Hatred Circles
Shrouded Alive
Roulette
Slow and Crooked
Burn the Cross
Conspiracy From Murks
It's Better to Burn Out
Than to Fade Away

Line-up:
Miguel A. Hernanz "Patillas" - Vocals
Pizarro - Bass
Nekrosaint - Drums

pondělí 6. listopadu 2023

Interview - TIDELESS - Doom death metal imprint of cold thoughts!


Interview with doom death metal band from California - TIDELESS.

Answered Carlos (guitars), thank you!

Translated Petra, thank you!

Recenze/review - TIDELESS - Eye of Water (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/10/recenzereview-tideless-eye-of-water-2023.html

Ave TIDELESS! Greetings to the California´s underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Hi,

Thank you for the kind words.

Well to start out the album had a professional production. Adrift in Grief was recorded on the cheapest microphones one could buy and recorded in a 10x10 room with zero treatment. I also wanted a dryer guitar sound compared to the first album. So I didn’t even use a Delay pedal at all.Though I could have in some sections but we are really happy with the outcome.

„Eye of Water“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of TIDELESS?

Well for this album I really wanted to tell a story in a way. Unlike the first album which is overwhelmingly depressive I wanted to express more then just sorrow on this one. So it was hard to get there but I’ve always said that the song really write themselves. I just have to spend time finding the best way to express them.


I found out that Charlie Koryn signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Charlie Koryn has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

Totally, Charlie is incredibly talented not only behind the kit but behind the mixing board.

We choose him after seeing that he was quite active in recording bands and what not up in Portland. So I hit him up, and Kyle and I flew out. Drums where recorded in Portland and the rest was recorded down in San Diego. Recording was actually pretty quick considering how long the songs are. But with Charlie at the helm we got it done with ease.

An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in Chaos Records, and it has a interesting cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

The album cover was done by Wang Yang. The basic idea that I had was for him to give me his take on a scene from a film called The Strange Color of Your Body’s Tears. The relation it has to the album is more personal.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to California for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to music. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few good metal bands that are worth it. How do you explain that music are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

I’m the last people you should ask that question lol. I really don’t keep up with a lot of bands and the reason is that there are just too many bands. If I know the band personally I’ll check them out other wise I rarely bother. The “scene” is super saturated and I just don’t have the time. But we do get great shows all the time so that’s a plus.

You play doom death metal influenced by, among other things, the old school, but you're also going down the path of progression. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start TIDELESS was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

The idea behind Tideless was to write music that I would enjoy. I always felt that bands like Disembowelment and The Chasm had reached a point of greatness. Then either disintegrate or moved completely away from that initial vision to something else. I’m just trying to expand on those ideas and hopefully create something worthwhile.

If anyone wants us to play we are always open. Word of warning we do play long songs.


When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

For this album I believe the label took care of a lot of the marketing. In the past I would try to self promote but trying to get people to check out metal with shoegaze attached to it was like pulling teeth.

I’m pretty sure everyone in the band still buys tapes or cds till this day and we always support great bands. Recently we had Arizmenda play here in San Diego so if we can get great shows together we will.


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as TIDELESS? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

I’m all for finding the music you want. I download, stream, and buy music almost daily.

Which ever way you can the more power to you. If you want to download the new album off some Russian site be my guest. If you want to to buy the cd we are here. I release music for people to find and if they like it, share it. Tideless while it is my artistic expression, I don’t expect compensation.

I like to ask the musicians what death/doom metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Death/Dooom ist Krieg

 

Finally, a classic but important question. What is TIDELESS planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

Currently we have a few shows lined-up and then we are probably going to concentrate on writing the new album. We have about 3 songs but we will keep on writing till he can’t no more. As long as no one gets hurt skiing or snowboarding we should start recording by next summer.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Eye of Water“ into my head again!

Thank you for your time and I’m glad you liked the album.

Have a blessed day,

Carlos



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TIDELESS - Doom death metalový otisk mrazivých myšlenek!


Rozhovor s death doom metalovou kapelou z Kalifornie - TIDELESS.

Odpovídal Carlos (kytara), děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Recenze/review - TIDELESS - Eye of Water (2023):

Ave TIDELESS! Zdravím do kalifornského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj, ďakujem za milé slová. No, na začiatku musím povedať, že mal album profesionálnu produkciu. „Adrift in Grief“ sa nahrával na najlacnejšie mikrofóny, aké sa dali kúpiť, a v miestnosti 10x10 s nulovou úpravou. Chcel som tiež suchší zvuk gitár v porovnaní s prvým albumom. Takže som vôbec nepoužil Delay pedál. Aj keď v niektorých častiach som mohol, ale s výsledkom sme naozaj spokojní.

„Eye of Water“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TIDELESS?

Na tomto albume som chcel naozaj vyrozprávať nejaký príbeh. Na rozdiel od prvého albumu, ktorý je prevažne depresívny, som chcel na tomto albume vyjadriť viac než len smútok. Takže bolo ťažké sa k tomu dopracovať, ale ako vždy hovorievam, piesne sa niekedy naozaj píšu samé. Musím len stráviť čas hľadaním najlepšieho spôsobu, ako ich vyjadriť.


Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Charlie Koryn. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Charlie Koryn vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Charlie je neuveriteľne talentovaný nielen za bicou súpravou, ale aj za mixážnym pultom. Vybrali sme si ho po tom, čo sme videli, že sa dosť aktívne podieľa na nahrávaní kapiel v Portlande. Tak som ho oslovil a Kyle a ja sme za ním odleteli. Bicie sme nahrávali v Portlande a zvyšok v San Diegu. Nahrávanie bolo vlastne celkom rýchle vzhľadom na to, aké sú piesne dlhé. Ale s Charlieho pomocou sme to zvládli bez problémov.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Chaos Records a je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Obal albumu vytvoril Wang Yang. Základná myšlienka, ktorú som mal bola, aby mi poskytol svoj pohľad na scénu z filmu s názvom „Zvláštna farba sĺz tvojho tela“. Spojenie danej scény s albumom je tak trochu osobné.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Kalifornie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká hudby. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár dobrých metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se muzice tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Haha, ja som asi ten posledný, koho by si sa mal pýtať túto otázku. Naozaj nestíham sledovať všetky kapely a dôvodom je, že ich je jednoducho príliš veľa. Ak kapelu poznám osobne, tak si ju pozriem, inak sa tým zaoberám len zriedka. "Scéna" je neuveriteľne presýtená a ja na to jednoducho nemám čas. Ale stále máme skvelé koncerty, takže to je plus.

Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou, ale jdete i cestou progrese. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TIDELESS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Myšlienkou TIDELESS bolo napísať hudbu, ktorá by ma bavila. Vždy som mal pocit, že kapely ako Disembowelment a The Chasm dosiahli bod veľkoleposti. Potom sa buď rozpadli, alebo sa od svojej pôvodnej vízie úplne vzdialili k niečomu inému. Ja sa len snažím rozvinúť tieto myšlienky a dúfam, že vytvorím niečo hodnotné. Ak by niekto chcel, aby sme si zahrali, sme vždy otvorení. Upozornenie: hráme dlhé skladby.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Myslím, že v prípade tohto albumu sa o marketing postaralo vydavateľstvo. V minulosti som sa snažil propagovať sám, ale snaha presvedčiť ľudí, aby si vypočuli metal s prívlastkom shoegaze, bola lákavá asi ako vytrhnutie zubu. Som si istý, že každý z kapely si dodnes kupuje kazety alebo CD a celkovo vždy podporujeme skvelé kapely. Nedávno sme tu v San Diegu mali kapelu ARIZMENDA, takže ak sa nám podarí zorganizovať ďalšie skvelé koncerty, urobíme to.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TIDELESS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Som za to, aby ste si našli hudbu, ktorú chcete. Sťahujem, streamujem a kupujem hudbu takmer denne. Ktorýkoľvek spôsob si nájdete a vyhovuje vám, tým lepšie pre vás. Ak si chcete stiahnuť nový album z nejakej ruskej stránky, nech sa páči. Ak si chcete kúpiť CD, sme tu pre vás. Vydávam hudbu, aby ju ľudia našli a ak sa im páči, zdieľali ju. Kým je TIDELESS mojím umeleckým vyjadrením, neočakávam žiadnu kompenzáciu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death/Dooom ist Krieg.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TIDELESS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

V súčasnosti máme naplánovaných niekoľko koncertov a potom sa pravdepodobne sústredíme na písanie nového albumu. Doposiaľ máme pripravené asi tri piesne, ale budeme písať dovtedy, kým toho nebude viac. Pokiaľ sa nikto nezraní na lyžiach alebo snowboarde, mali by sme začať nahrávať do budúceho leta.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Eye of Water“ zase narvat do hlavy!

Ďakujem ti za tvoj čas a som rád, že sa ti album páčil. Prajem ti požehnaný deň.

Carlos



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 5. listopadu 2023

Recenze/review - STRIGOI - Bathed in a Black Sun (2023)


STRIGOI - Bathed in a Black Sun
EP 2023, Season of Mist

for english please scroll down

Stejně jsem měl vždycky jednou za čas divný pocit. Musel jsem se zastavit, hluboko dýchat. Popadl mě děs, začal jsem se třást. Tušil jsem, že se vrátí, že se stará rána otevře a začne hnisat. Trvalo to dlouhé roky, už jsem si myslel, že mi zůstanou jenom děsivé sny. Jenže zlo nelze zničit. I když si myslíte, že je mrtvé, tak jenom spí. Stačí jenom malý důvod a probudí se. Znovu vás pohltí. Divám se na své břicho. Je v něm velká černá díra. Pulsující vřed, který je třeba vyříznout.

Měli jste někdy otravu krve? Pokud ne, tak si pusťte nové EP britských STRIGOI a budete se potácet v mrazivé mlze. V horečce, kterou dokáží pochopit jenom prokletí. Pánové jsou zpět a přinášejí nám další porci mokvajících a bolestivých melodií. Poslouchám novinku "Bathed in a Black Sun" a cítím, že ve mě hnije něco hodně  ošklivého. 


Až jednou temnota zcela pohltí světlo, bude se jejich hudba hrát všude. Na našem i onom světě. Ve starých opuštěných katakombách, ve kterých je vchod do samotného pekla. STRIGOI jsou pohrobky VALLENFYRE, jak je všeobecně známo. Greg Mackintosh (PARADISE LOST), Chris Casket (EXTREME NOISE TERROR), Guido Zima za bicími., Ben Ash (CARCASS) u kytary. Slavná jména a zkušení muzikanti, kteří dokáží napsat melodie, které se mi doslova vypálily do mozku. Hodně k tomu přispívá i skvělý zvuk (Oregon Studios, Mixing studio/engineer: Kurt Ballou, Mastering studio/engineer: Brad Boatright, Producer/Sound engineer: Jamie Gomez and Strigoi), ke kterému lze napsat jenom - absolutní chlad a nahrubo nasekaná tma. Na nové desce zazní velmi podmanivý a magický koktejl starého death metalu, chladného blacku, kousky crustu, sludge, punku i doom metalové nálady. Určitě znáte takový ten zvláštní pocit, který má člověk v žaludku, když poslouchá skvělou hudbu. STRIGOI mají patent na pochmurné nálady. Usadí se vám v hlavě, jako nějaký červ, jako pradávná choroba, jako prokletí. Někdy se mi zdají sny, ve kterým mě příšera z hlubin pořeže ostrými drápy. Probudím se a rána mi začne hnisat. Přesně tak se cítím po každém setkání s "Bathed in a Black Sun". Je to opět velmi návykový, zničující materiál. Pro fanoušky PARADISE LOST, VALLENFYRE, TRYPTIKON, je nové EP povinnost! Mlhavě hnisavé ozvěny z onoho světa, hnilobný odkaz věčnosti! Krvavý otisk temnoty!


Asphyx says:

Anyway, I always had a weird feeling once in a while. I had to stop, take a deep breath. I got scared, I started shaking. I suspected that it would come back, that the old wound would open up and begin to fester. It went on for years, I thought I'd be left with only terrifying dreams. But evil cannot be destroyed. Even if you think it's dead, it's only asleep. All it needs is a little reason to wake up. It will devour you again. I'm looking at my stomach. There's a big black hole in it. A throbbing ulcer that needs to be cut out.

Have you ever had blood poisoning? If not, listen to the new EP from Britain's STRIGOI and you'll be staggering in a freezing fog. A fever that only the damned can understand. The gents are back, bringing us another helping of sweltering and painful melodies. I'm listening to the new "Bathed in a Black Sun" and I feel something very ugly rotting inside me.


Once the darkness completely consumes the light, their music will be played everywhere. In this world and the next. In the old abandoned catacombs that are the entrance to hell itself. STRIGOI are the descendants of VALLENFYRE, as is well known. Greg Mackintosh (PARADISE LOST), Chris Casket (EXTREME NOISE TERROR), Guido Zima on drums, Ben Ash (CARCASS) on guitar. Famous names and experienced musicians who can write tunes that literally burn themselves into my brain. A lot of this is also contributed by the great sound (Oregon Studios, Mixing studio/engineer: Kurt Ballou, Mastering studio/engineer: Brad Boatright, Producer/Sound engineer: Jamie Gomez and Strigoi), to which one can only write - absolute coldness and rough chopped darkness. The new album features a very captivating and magical cocktail of old death metal, cold black metal, bits of crust, sludge, punk and doom metal. I'm sure you know that strange feeling you get in your stomach when you listen to great music. STRIGOI have a patent for gloomy moods. They settle in your head like a worm, like an ancient disease, like a curse. Sometimes I have dreams in which a monster from the deep cuts me with its sharp claws. I wake up and the wound begins to fester. That's exactly how I feel after every encounter with "Bathed in a Black Sun". Again, it's very addictive, devastating stuff. For fans of PARADISE LOST, VALLENFYRE, TRYPTIKON, the new EP is a must! Vaguely putrid echoes from the otherworld, a rotten legacy of eternity! A bloody imprint of darkness!




Recenze/review - STRIGOI - Viscera (2022):

Recenze/review - STRIGOI - Abandon All Faith (2019):
https://www.deadlystormzine.com/2019/11/recenzereview-strigoi-abandon-all-faith.html


Tracklist:
01. Bathed In A Black Sun (4:19)
02. The Grotesque (2:57)
03. Beautiful Stigmata (0:41)
04. A Spear Of Perfect Grief (4:15)
05. The Construct Of Misery (1:34)

band:
Chris Casket - Bass
Greg Mackintosh - Guitars, Vocals
Guido Zima - Drums
Ben Ash - Guitars



Recenze/review - DEATHFUCKER - God Devourer (2023)


DEATHFUCKER - God Devourer
CD 2023, BlackSeed Productions

for english please scroll down

Ulicemi se vznáší strach. Lidé se bojí vycházet ven. Další tělo, nalezené u cesty. Mrtvolný pohled a tajemné symboly, vyryté nožem do tváře. Nikdo už nemluví, nikdo už nedoufá ve světlo. Démon temnoty se vrátil, aby se pomstil za všechny hříchy. Prokletý mnich, upálený na hranici. Hrobka byla opět otevřena, aby vydala další děsivé svědectví. Když jsem slyšel novou desku italských DEATHFUCKER, měl jsem pocit, že čtu z nějakého starého pergamenu. Mrazivá slova o prokletí, devastujícím thrash death metalu, u kterého praskají kosti.

Říká se, že Satan má mnoho podob. Věřím tomu. V některých starých knihách, na tajemných obrazech, ale hlavně v hudbě, tam jej můžete potkat nejčastěji. Strhněte všechny modly a pokloňte se. Jsou zde DEATHFUCKER a jejich nové album "God Devourer". Oheň zase jednou hoří jasným plamenem!


Novinka je zběsilou jízdou od začátku do konce. Není divu, muzikanti z téhle smečky už mají něco za sebou a je slyšet, že jsou to zkušení bastardi. Produkce, zvuk, obal, nic z toho není třeba hodnotit, protože vše je skvělé. Jinak bych nahrávku ani neposlouchal. Znáte to, jsem starý pes, který si už hodně vybírá, jakou hudbu bude poslouchat. Do "God Devourer" jsou lehce otištěny ozvěny třeba takových MORBID ANGEL, MONSTROSITY, POSSESSED, INCUBUS, ale také spousta starých prašivých thrash metalových vlivů. Líbí se mi způsob, jakým tihle maniaci přistupují ke své morbidní práci. Každá skladba je jako rezavý hřeb, který vám jednou zatlučou do rakve. Pro mě je potom nejdůležitější, že mám při každém poslechu pocit, že Satan sedí ve stínu, vše pozoruje a usmívá se. Hraje se zde hlavně pro něj i pro všechny nemrtvé a prokleté. Při každém setkání s touto deskou nevydržím v klidu. Musím se zvednout a toulat se ulicemi. Potkávám přízraky, abych nakonec vždy došel až do starých katakomb. Nad jednou kobkou je napsáno jméno DEATHFUCKER. Září krvavě do tmy. Zhasnu všechna světla a nic mi nechybí. Ostré zničující riffy, bicí, které drtí lebky a vokál raněné šelmy. Konečně jsem našel svůj cíl. Oltář je připraven a démoni sedí v kruhu. Ruce sepnuté a děs v mých očích. Jsem tu správně, zde se hraje pro mě. Prašivá, temná a zničující thrash death metalová pocta démonům! Ďábelský rituál!


Asphyx says:

There is fear in the streets. People are afraid to go out. Another body found on the side of the road. A dead look and mysterious symbols carved into the face with a knife. No one speaks anymore, no one hopes for the light. The demon of darkness has returned to avenge all sins. A cursed monk, burned at the stake. The tomb has been reopened to bear further horrifying witness. When I heard the new album by Italian DEATHFUCKER, I felt like I was reading from some old parchment. Chilling words of cursed, devastating, bone-cracking thrash death metal.

They say Satan takes many forms. I believe it. In some old books, in mysterious paintings, but especially in music, that's where you see him most often. Strip away all idols and bow down. This is DEATHFUCKER and their new album "God Devourer". The fire is burning bright once again!


The novelty is a frantic ride from start to finish. No wonder, the musicians in this pack have been around the block before and you can tell they are experienced bastards. The production, the sound, the cover art, none of it needs to be judged because it's all great. Otherwise I wouldn't even listen to the record. You know, I'm an old dog who already chooses a lot of music to listen to. In "God Devourer" there are light echoes of such bands as MORBID ANGEL, MONSTROSITY, POSSESSED, INCUBUS, but also a lot of old dusty thrash metal influences. I like the way these maniacs approach their morbid work. Each song is like a rusty nail that they will hammer into your coffin one day. Then the most important thing for me is that every time I listen to it, I get the feeling that Satan is sitting in the shadows, watching everything and smiling. It is played here mainly for him and for all the undead and the damned. I can't keep still every time I come across this record. I have to get up and wander the streets. I meet ghosts, always to eventually reach the old catacombs. Above one dungeon, the name DEATHFUCKER is written. It glows bloodily in the dark. I turn off all the lights and miss nothing. Sharp, devastating riffs, skull-crushing drums and the vocals of a wounded beast. I've finally found my target. The altar is ready and the demons are sitting in a circle. Hands clasped and terror in my eyes. I'm right here, this is where the game is played for me. A pulverizing, dark and devastating thrash death metal tribute to demons! A diabolical ritual!


tracklist:
01. The Calling
02. Macabre Hallucinations
03. Christ Crusher
04. Pentagram Invoker
05. Impure Sacraments
06. Summon The Anti-God
07. Through Portals Of Fire
08. Nailed To The Cross
09. Piles Of Skulls
10. God Devourer

Line-up:
Insulter – Guitar/Vox (also in Black Ejaculation, Sadomortuary)
S.F. – Lead Guitar
Pest – Bass (also in Necromutilator, Black Ejaculation, Sadomortuary, Vomitmantik)
J. K. – Drums (also in Valgrind)



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý devátý - S metalisty netančím


Příběh čtyř stý dvacátý devátý - S metalisty netančím

Šel jsem ze školy a vzal jsem to mezi borskými vilkami. Před jednou stálo několik starých volh. Asi nějakej bejvalej papaláš, co mu ještě nedošlo, že je po revoluci. Takových lidí bývalo kolem hodně. Nostalgicky básnili o starých dobrých časech a zapomínal na všechnu tu šeď a beznaděj, co byla kolem. Socialismus byl v lidech hluboko zakořeněný, stejně jako materialismus. Možná právě proto a nebo možná jen, že to byl debil, nezastavil. Sražená mladá paní s kočárkem, co šla po přechodu. Rozběhl jsem se a odtáhl ji na nedalekou lavičku. Asi zlomená noha, vyvázla ještě dobře. Ptá se na dcerku, která kňourá v zavinovačce. Vytáhnu děcko a dám jej paní do náručí. Na tváři se jí objeví slzy. Dítě je v pořádku. Uff. Křičím na kolemjdoucí, aby zavolali policii a záchranku. Každý ale jen otočí hlavu na druhou stranu nebo se dívá do země. Hej lidskosti, kde jsi? Tenhle národ dávno zapomněl na svoji křesťanskou minulost a pomoc bližnímu se stala jen prázdným pojmem. Ale ne u všech. Z jedné vily přiběhne stařenka a cože se to děje. Osvětlím ji celý případ a za chvilku je tu parta nabubřelých policistů. 

Opět se setkám s povýšeným jednáním. Moje občanka je prolistována velmi pečlivě. Vy jste jako co? Student šeptnu a říkám si, proč se zajímají o mě a ne o mladou paní. Nikdo jí nenabídne pití, ani se nezeptá na děcko. Opět musí zasahovat dobrá duše z vily. Konečně přijede záchranka a paní doktorka si už obě převezme. Je mi poděkováno a vlastně z toho mám dobrý pocit, protože jsem pomohl. Stařenka mi dá panáčka a řekne mi, že jí připomínám jejího manžela. Už mu chodí na hrob. Pojím vynikající štrůdl a pak se omluvím. Mám toho dnes ještě hodně na práci. Slíbil jsem, že půjdu na ples. Ano, podobné záležitosti nemusím, ale učitelky si přály zazářit, obléknout se jako dámy, navonět. A prý mi to v kvádru tak sluší, což si myslím, že ženské říkají jen tak, aby tam nebyly samy, protože, kdo by se nechal dobrovolně sešněrovat a seškrtit, pít jen drahý pití a dělat, že je něco víc? Sliby jsou sliby a mě se moc nechce. Taky na mě začalo něco lézt. Jen jsem nevěděl, jestli jsem chytil moribundus od blondýnky nebo to bylo ze stresu. Otevřená zlomenina, krev a vyhřezlá kost mi na náladě fakt nepřidaly. Byla to vůbec divná doba, byl jsem spíš špatný z některých lidí kolem. A to jsme ještě nevěděl, že se nic nezmění. 

Měla tak modrý oči, že to bylo až divný. Máš horečku, podívám se na ní, pohladím po čele. Hurá, nemusím na ples! Chce se mi křičet, ale to zase ne, ty půjdeš. Slíbil si to i holkám a Michalovi. No ale, nechci slyšet žádný výmluvy, tak budeš tančit s nějakou samotnou spolužačkou, začne mě přemlouvat. Řeknu, že ano, ale že v tom případě se s ní musím i vyspat. Plácne mě, zlehounka po tváři a pak si zaleze pod peřinu. Není jí fakt dobře. Převléknu se a zhasnu. Fakt tě tady mám nechat samotnou? Už jdi. Michal na mě čeká v baru. Dáme jedno a dvě a pak jdeme do hospody. Máme čekat Na Rychtě na náměstí. Holky přijdou dlouho po nás, protože se čančaly, malovaly a dělají řasama mrk mrk, protože jsou za krásný. Šaty mají přiléhavé, docela i vyzývavé, takže nevím kam s očima a hrozně lituju, že tu se mnou není blondýnka. Musím si dát panáka. Protože je mi fajn, ale měl jsem stres u bouračky a fakt na mě něco leze. Poleje mě několikrát pot. Řeknu to dívkám, ale ony, cože a s kým budeme tancovat. Budete tam mít kluky z peďáku? Vzbudím tím výbuch smíchu a ani nevím proč. Takový pěkný tělocvikář? Další smích. To jsem jako nejvtipnější, když mám horečku? To snad ne.

Do Měšťanské besedy vstupujeme již notně rozevlátí. Stařešinové rodu jsou již u stolečků a mají rudé tváře. Dámičky v letech špulí pusy a pořád si pudrují obličeje a výstřihy. Sem tam někdo postává a kecá na rohu. Pánové v oblecích, jak havrani, je vidět, kdo v tom umí chodit a komu kvádro nesedne. My, co jsem nyní po pubertě a nabíráme svalovou hmotu, máme kulehryzy a vypadáme jak upnutí uzenáči. Střevíce kloužou po parketu, krásné holky chtějí být královnou plesu, stydlivé klopí oči a i když jim to třeba sluší, tak nevyniknou. Usedneme ke stolečku a já začnu komandovat pikolíka. Je ze staré školy, ukloní se a ucítí peníze. Mám plnou prkenici, bral jsem na brigádě. Kapela teprve ladí, popíjí pivko a tak se přidáme. Jako první zazní obligátní valčík a ztopoření tanečníci, objímající hubené dívky v křečovitými úsměvy, se plouží a plouží. Raz, dva, raz, dva, krok, úkrok. Jako stroje, mám fakt horečku. Motá se mi hlava, ale když zůstanu u stolu sám a se mnou tři děvčata, je mi to blbý a jednu po druhé vyvedu. Puká mi srdce, krev pulsuje, ale jsem mladej, tak to ještě jde. Mám rozpuštěné vlasy, které se kolem mě komíhají. Jsem galantní, okouzlující, mám dobrou školu. A holky září, takhle tě neznáme, podívej, jak ti to sluší. 

Polka, tanec, kterej prostě nemám rád. Poskakování jak někde na jarmarku. Národní dědictví, které se ale do Besedy tak nějak nehodí. Představím si vždycky Naše furianty a skvělého Kemra, když jsem jej viděl v Národním divadle. Tam to ale sedlo, mě dnes ne. Šlápnu jedné učitelce na nohu. Sykne, ale je statečná. Omluvím se, ale ona chce do dalšího kola. Pak mě poprosí, abych vyvedl jednu jejich kolegyni. Jdu ostrým krokem ke stolku, dle místa popisu. Rozhlédnu se a najednou je přede mnou usměvavá tvář stařenky z ranní bouračky. Co vy tady, plesáte? Usměje se a řekne mi, že jsem asi přišel pro dceru, šla ale na záchod. Tak holt provedu vás. Paní je křehounká, tak jsem opatrný. Má zážitek. Je v ní taková ta prvorepubliková noblesa. Myslím si, že kdybych ji znal zamlada, asi bych často stával před jejím domem. Řeknu jí to a ona se řehtá, to by vás můj táta asi zastřelil, byl důstojníkem. A jak je paní laskavá, tak je její dcera divná. Zachmuřená, nemluví, slovo abych z ní páčil. Takový ten typ ženy, co zanevřel na mužské pokolení i na celej svět. Sama a bez dětí. Asi bych byl taky pořád naštvanej. Odtančím si svoje, ukloním se a poděkuji. Mám odkoukáno ze starých černobílých filmů.

Zpátky ale k našemu stolu, kde se změnila mezitím situace. Přisedla si jedna moc hezká černovláska. Takový ten uhrančivý typ, pro který má slabost. Záhadná a zároveň divoká. Pohazuje hlavou. Pozdravím a ona jako že ahoj a pak se dívá jinam. Provedu holky, protože je cha cha a jive, které mám rád, to se tančí samo. Mám sice ve svém provedení několik zombie, medvědích i šamanských prvků, ale působím přirozeně. A hlavně, je to zábava. Asi nejsem nejlepší tanečník, ale aspoň se netvářím vážně a nemám pravítko v prdeli. Párkrát provedu i Blanku, kterou mám moc rád. Je malinká a tak musím dělat krátké kroky. Řekne mi, že tančím lépe než Michal, ale pššt. Povzbudí mě to do dalších kreací. Mám sice asi horečku, ale jsem opojen. Dívky v mém náručí, každá jiná, mám takovou tu blahosklonnou náladu, kdy miluju celej svět. Už jsem zapomněl na debila, co odjel od bouračky, na zlomenou kost, na plačící mimino, na neomalené policajty. Byl jsem jen já, světla kolem mě a rytmus. Klidně budu zítra trpět, ale panáček mě zase povzbudí. Blanka mi jej koupí a poděkuje za tanec. Taky dostanu velkej hubanec, za to, že jsem jakej sem. Na židli se tak vracím značně vesel a rozverný.

Dokonce tak, že požádám černovlásku o tanec. Podívá se na mě, sjede mě pohledem, což nesnáším a řekne, že ona tedy s metalisty netančí. Chvilku stojím nějaký opařený a pak si tedy sednu. Srkám pivo, nejsem nijak uražen, jako mladý junák jsem býval často odmítán. Pravidlo, desetkrát budeš odmítnut a jednou ti to vyjde, mě naučil kdysi Kytka. Je to pravda. Ale ona něco říká. Musím si přisednout. Má dlouhý proud řečí o tom, jaký jsou metalisti špíny a zlí lidé, kteří poslouchají hnusnou muziku. Snažím se oponovat, bráním ten náš kmen, jak to jen jde. Ale není mi to nic platné. Zkazí mi radost. Padne na mě tíha a smutek a asi i horečka udělá své. Zkrátka, po několik minutách to se mnou švihne. Nic vážného, na to jsem ještě příliš mlád, ale celkové selhání. Dlouho jsem se už nevyspal, těch zážitků i námahy na mě bylo moc. Ležím na zemi a kapela hraje dál. Následuje tma, nic si nepamatuji. Jenom sanitku a pak mě někdo píchne do žíly. Dobrý den, to jste zase vy? Probudí mě paní doktorka z rána, co ošetřovala u bouračky maminku. Jéé, dobrý den. Chci říci vesele, aby bylo slyšet, že jí rád vidím. Jsem v dobrých rukou, pomyslím si. Ale jen zaskřehotám. Přidá mi něco na kanyle a zase se odeberu do říše snů. Tančím v nich a pak chodím do kumbálu, kde pokračují orgie. Vynechám jen stařenku, protože mám úctu ke stáří a pak černovlasou dominu, protože mě děsí.

Ty si mi zase dal, vidím nad sebou svoji blondýnku. Její laskavoučké oči jsou již jasné, žádná nemoc, je opět silná jako dřív. Slyšela jsem od holek, jak si řádil. Prý to není nic hrozného, jen celková únava, přehřátí organismu a takový ty věci. Máš na sebe dávat větší pozor. Přinesla mi ze srandy pomeranče, přitom bych raději pivo, a navíc tohle se nosí do vězení, ne? Vtipkujeme, máme se rádi a mě je najednou zase dobře. Cítím se uvolněně natolik, že mě pustí domů. Tedy na kolej. Stavíme se na baru, ale dám si džus. Co ti je? Ale nic. Zalezeme do postele a já vyprávím o tanečkách. Hele a víš co se mi stalo? Byla ti tam taková zvláštní holka, co mi řekla, že s metalisty netančí? No tak to ji teda vůbec nechápu. Vždyť většina z nás by mouše neublížila, tedy pokud by je nenasrala. Jediné, co mě ale nakonec mrzí je, že jsme si nedali taneček spolu. Tak příště, možností bude určitě ještě dost. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine