DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 1. listopadu 2023

Rozhovor - ONE DAY IN PAIN - Old school švédský death metal, který je ukován z té nejkvalitnější oceli! Masakr v márnici!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - ONE DAY IN PAIN.

Odpovídal Niclas Olsson, děkujeme!

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023):

Ave ONE DAY IN PAIN! Niclasi, právě poslouchám vaši novou desku „In Pain We Trust“ a připadám si jako v devadesátých letech minulého století, když jsme s kamarádem přišli vždycky z obchodu nebo pošty, sedli si k přehrávači a poslouchali novinky stále dokola. Hergot, nové album se opravdu povedlo. Jak vlastně vznikl nápad založit ONE DAY IN PAIN? Proveď nás prosím historií kapely.

Nicke:
Jsem moc rád, že se vám naše nové album líbí! Moc děkujeme!

Příběh ODIP začíná v dubnu 2020, kdy jsem byl 6 týdnů nemocný doma v Covidu a jsem ten typ člověka, který potřebuje celou dobu něco dělat a nedokáže sedět v klidu. Takže jsem se opravdu nudil, že jsem nemocný a mám své domácí studio v mém bytě, takže jsem dostal nápad začít psát písně, které rád poslouchám. Napsal jsem celou hudbu a nahrál všechny kytary, basu, a když jsem byl v pořádku, nahrál jsem bicí v naší zkušebně, kterou mám se svou druhou kapelou Putrid Vision. Trochu jsem spolupracoval s Roggou Johanssonem (Paganizer) a pomáhal mu nahrávat bicí pro jeho projekty, tak jsem ho požádal, jestli by nenapsal texty a nenazpíval vokály pro těchto deset skladeb pro Imperial Fires. Řekl, že ano, a když jsme dokončili všechny skladby, požádal jsem Håkana Stuvemarka (Wombbath), aby album smíchal a zmasteroval! Já nejsem hlavní kytarista, takže jsem požádal deset kamarádů, aby ve skladbách zahráli sólové party. I co znamená jen pro projekt, ale dostal jsem nahrávací smlouvu s Cryptorium Records ve Švédsku. Potom si myslím, že musím jít dál a hledat členy, kteří to budou dělat naživo! Tak jsem založil kapelu s názvem One day In Pain a název projektu pochází z první písně, kterou jsem napsal stejně jako název. To je náš příběh!


Jsi hlavní skladatel, autor a také známý bubeník, který hrál ve spoustě skvělých kapel. Na prvním albu ONE DAY IN PAIN „Imperial Fires“ (2020) jsi ale podepsán pod všemi nástroji i zpěvem. Znamená to, že se dlouhodobě věnuješ i kytaře a vokálům? Nechci ti příliš lichotit, ale album je skvělé po všech stránkách! Prozradíš nám, jak si jako muzikant začínal? Jaká byla tvoje první kapela? Byli to LEPROSY? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání nebo jsi samouk?

Nicke:
Na Imperial Fires hraji na všechny kytary (ne na sólové party), basu a bicí, zpívá Rogga Johansson. Jsem šťastný amatér na kytaru a basu, můj hlavní nástroj jsou bicí a moje první opravdová death metalová kapela byla Leprosy a na všechny nástroje jsem se naučil hrát sám, žádný zasraný učitel mě nemůže naučit hrát, hodně se dívám na ostatní lidi, co dělají, když hrají, a hodně cvičím a učím se sám.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak na dalším albu „Doomsday Congregation“ jsi již přizval další kolegy, aby ti s muzikou pomohli. Znamená to, že hudbu i skládali? Nebo jsi stále podepsán pod vším, ale oni jen přebrali tvé nápady? Zajímalo by mě, jak probíhal výběr muzikantů? Když se podívám na promo fotky a přečtu si jména, tak mě napadá, že jste se museli potkat někde ve Stockholmu v hospodě. Nebo se pletu?

Nicke:
Ludde (zpěvák) píše všechny texty. Fredrik a Jakob (kytaristé) přicházejí s nápady, když zkoušíme skladby, a Andreas (basa) dělá své věci a já neříkám nic o jeho hře, pokaždé mě překvapí, LoL!

S Jakobem hrajeme společně v Putrid Vision, tak jsem se ho zeptal, jestli se přidá ke kapele. Ludde & Fredrik nevím, než se jich zeptám a Andreas, známe se už 25 let.


Asi se shodneme na tom, že starý švédský zvuk je skvělý. Vám se na novince „In Pain We Trust“ neskutečně povedl. Přijde mi, že se chřestí s pytlem plným kostí! Je to masakr a zároveň je zvuk čitelný, živelný a živočišný. Kdo je pod zvukem podepsán a kde jste nahrávali?

Nicke:
S nahráváním nám pomáhal Andreas Moren (Bleeding Utopia). Fredrik a Jakob doma nahrávají kytary a Ludde ve zkušebně vokály. Andreas Moren nahrál kytary a album smíchal a zmasteroval.

Ono vůbec…album je povedené po všech stránkách. Mám moc rád černobílé obaly. Podle mě se hodí k death metalu nejvíce. Kdo je autorem motivu k „In Pain We Trust“? Jeho práce mi připomíná mého oblíbeného Marka Riddicka.

Nicke:
Umělecký návrh obálky jsem dělala já, ale výtvarník se jmenuje PilgrimCoffin z Indonésie.


Jsou ONE DAY IN PAIN kapelou nebo spíše projektem? Vystupujete i naživo? Švédský death metal je na koncertech pro mě vždycky hodně silný. Pokud jej tedy umí kapela hrát a to vy samozřejmě umíte? Už jste někde vystupovali? Plánujete to?

Nicke:
Jsme dnes kapela, hráli jsme naživo už 5 - 6krát a budeme fungovat jako kapela.

Zažil si dobu největší slávy death metalu ze Švédska v devadesátých letech. Hrál si ve spoustě skvělých kapel. Já pocházím z České republiky a k nám se dostávaly tenkrát jen některé informace a většinou se zpožděním. Jak si tehdy všechno prožíval? Jaké to bylo žít přímo ve středu? Co třeba koncerty? Chodil si hodně?

Nicke:
Snažím se chodit na koncerty, když na to mám čas, mám dceru, o kterou se musím starat, snažím se podporovat místní kapely, které navštěvují klub Fredagsmangel, což je místní metalový klub ve Stockholmu.


A co dnes? Jaká je vaše scéna? Je spousta nových, mladých kapel, které se snaží hrát postaru. Některé jsou i docela dobré. Změnilo se ale všechno. Technologie, máme internet, (a)sociální sítě? Jak tě to ovlivnilo? Jak tyhle změny vnímáš jako muzikant?

Nicke: Rád vidím tyhle děti, které hrají staré věci a opravdu vědí, jak to dělat! Švédské nadcházející kapely ve starých věcech jsou Xorsist a Impurity. Mladí kluci a hrají starý věci výborně.

Co pro tebe znamená hudba? Živíš se jí? Jde to vůbec? Nebo pracuješ v úplně jiném oboru a muzika je pro tebe koníček a relax?

Nicke:
Mám práci na plný úvazek a je to pro mě spíš takový koníček, zkoušíme 1x týdně, ale hodně hudby píšu doma.


Co chystáte s ONE DAY IN PAIN v nejbližších měsících? Jak to máte vůbec s labelem? Hledáte nějaký?

Nicke:
9. prosince se vracím do svého rodného města Helsingborgu, kde to pro mě všechno začalo, a budeme tam hrát naživo! Potom začneme zkoušet na čtvrté album, které jsem už napsal, a doufám, že příští rok bude víc koncertů a festivalů. Teď budeme vše stupňovat.

Děkuji moc za rozhovor a hlavně za vaši muziku. Moc si toho vážím. Jsem moc rád, že i jako starý pes mám pořád co poslouchat. Díky moc! Ať se vám daří i v osobním životě!

Nicke:
Díky moc za rozhovor! Mějte se!

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023):

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Doomsday Congregation (2021):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 31. října 2023

Recenze/review - CARNAL TOMB - Embalmed In Decay (2023)


CARNAL TOMB - Embalmed In Decay
CD 2023, Testimony Records

for english please scroll down

Vždy se velmi těším. Na další rakev, na další tělo. Pokaždé přemýšlím o životě, o smrti. V hlavě si vytvářím příběh o tom, čím zesnulý byl, jakou měl práci, v co věřil. Poslední dobou se ke mě ale dostávají pouze plesnivé, zpuchřelé mrtvoly. Mají vyděšené tváře a smrdí sírou. Občas slyším jejich nářek. Včera večer jsem se otočil, abych si pustil k exhumaci novou desku německých CARNAL TOMB a mrtvola mě napadla zezadu. Vytáhla mi mozek z hlavy a nakazila moje vnitřnosti snětí. Novinka je totiž plesnivou, morbidní výpovědí ze starých katakomb.

Téhle smečce se u nás na stránkách věnujeme dlouhodobě. Protože se jedná o hudbu, kterou chceme podporovat. Je stará jako death metal sám. Má v sobě opět velkou sílu a temnotu. Tohle se nedá naučit, to musíte mít v sobě. Musíte věřit v onen svět, musíte být prokletý, jako těla, které mi vozí poslední dobu na exhumaci. 


Nová nahrávka je velmi propracovaným dílem. Mám pocit, že rozplétám pavučiny na starých hrobech. Zazní odkazy na smečky jako GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, PESTILENCE, REPUGNANT, ASPHYX, MASSACRE. Letos mi potom přijde, že se kapela posunula k větší melodičnosti. Skladby tím získaly na pestrosti a naléhavosti. Dobrý smrtící kov se liší od toho výborného tím, že se najednou ocitnu při poslechu hluboko pod zemí, pod starým prokletým kostelem. V kobkách, ve kterých můžete potkat přízraky. Němci hrají od srdce, uvěřitelně. Mají vynikající prašivý zvuk a spoustu morbidních nápadů. Viděli jste někdy rakev plnou špíny, hnisu a zpuchřelých kostí? Také na vás dýchla Smrt? Tak přesně takhle se cítím, když poslouchám "Embalmed In Decay". V kostech se mi usadil chlad. Krve by se ve mě nedořezal. Mrtvola na mém stole zpívá spolu s kapelou, podupává nohou do rytmu a usmívá se. Vrátila se k nám z onoho světa, přeplula zpět přes řeku Styx. Aby se pomstila za všechnu bolest, aby nám prokousla hrdlo. Pod kůži se mi zadírají jednotlivé melodie, krev mi tepe v žilách ve stejném tempu. Podá mi ruku a usměje se na mě. Oba moc dobře víme, že tohle album se opravdu velmi povedlo. A to nejen co se týká formálních věcí, jako je zvuk a obal. Je po okraj narvané temnou energií. Praskají u něj kosti. Vždy se velmi těším. Na další rakev, na další tělo. Pokaždé přemýšlím o životě, o smrti. Nemrtví se vrátili! Prašivá, morbidní death metalová mršina, morbidní a shnilý odkaz z prokletých hrobů!


Asphyx says:

I always look forward to it. Another coffin, another body. I always think about life, about death. I make up a story in my head about what the deceased was, what his job was, what he believed in. But lately, all I get are moldy, rotting corpses. They have scared faces and smell of sulfur. Sometimes I hear their cries. Last night I turned around to put on the new German CARNAL TOMB record for exhumation and a corpse attacked me from behind. It pulled my brains out of my head and infected my insides with anthrax. The new album is a moldy, morbid testimony from the old catacombs.

We've been covering this pack for a long time on this site. Because this is the music we want to support. It's as old as death metal itself. It has a great power and darkness to it again. You can't teach it, you have to have it in you. You have to believe in the other world, you have to be cursed, like the bodies they've been bringing to me for exhumation lately.


The new recording is a very sophisticated work. I feel like I'm untangling cobwebs on old graves. There are references to bands like GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, PESTILENCE, REPUGNANT, ASPHYX, MASSACRE. This year I feel that the band has moved towards more melodicism. The songs have gained in variety and urgency. Good death metal differs from great metal in that I suddenly find myself listening deep underground, under an old cursed church. In dungeons where you can meet ghosts. The Germans play from the heart, believably. They have a great dusty sound and a lot of morbid ideas. Have you ever seen a coffin full of dirt, pus and rotten bones? Have you also breathed Death? That's exactly how I feel when I listen to "Embalmed In Decay". A coldness settled in my bones. He wouldn't finish the blood in me. The corpse on my table sings along with the band, stomping his foot to the beat and smiling. She's come back to us from the other world, swum back across the River Styx. To avenge all the pain, to bite our throats. The melodies are digging under my skin, my blood pumping in my veins at the same pace. She shakes my hand and smiles at me. We both know very well that this album was a great success. And not just in terms of formal things like sound and cover art. It's filled to the brim with dark energy. It's bone-cracking. I always look forward to it. The next coffin, the next body. Every time I think about life, about death. The undead have returned! A mangy, morbid death metal carcass, a morbid and rotten legacy from the cursed graves!



about CARNAL TOMB on DEADLY STORM ZINE/ o CARNAL TOMB na DEADLY STORM ZINE:







TRACKLIST
1. Intro
2. The Putridarium
3. Cataclysmic Maze
4. Defiled Flesh
5. Draped in Disgust
6. Cerebral Ingestion
7. Morgue Usurper
8. Embalmed in Decay
9. Eyes of the Chasm

LINE-UP
Marc Strobel (Cryptic Tormentor) - Guitars, Vocals
Toni Thomas (Goat Eviscerator) - Guitars
Daniel Sturm (Vomitchrist) - Drums
Mustafa Kaya (Impaler) - Bass

Guests:
Serkan Niron (ENGULFED) - additional vocals on 'Draped in Disgust'
Leonhard Link (PUTRESCINE, SPEEDWHOE) - additional intros

CREDITS

Recording & Mix by Tobias Engl at Englsound in Berlin, Germany. Mastering by Sverker Widgren at Wing Studios, Stockholm, Sweden. Artwork by Skaðvaldur. Layout by Skaðvaldur & Marc Strobel.

Recenze/review - MORTUARY - Sublime the Decline (2023)


MORTUARY - Sublime the Decline
CD 2023, Adipocere Records

for english please scroll down

Dav bez emocí, který potřebuje víc násilí, víc krve, víc rozbitých hlav. Obličeje skloněné k obrazovkám, žijeme ve virtuálním světě. Realita bývá mnohem krutější a syrovější. Připomínáme zombie. Víc šokujících informací, víc dopaminu, víc umělé hmoty. Někdy mám pocit, že se celý svět zbláznil. Reklama na dokonalé štěstí, střih a válka. Nikdo už dávno neví, co je pravda a co lež a nikdo už neví, co je vlastně normální. Máš už jenom dvě možnosti. Buď si vystřelit mozek z hlavy a nebo poslouchat nahrávky, jako je ta od francouzských MORTUARY.

Je to opět jízda na splašeném koni. O začátku až do konce se jedná o poctivý death metalový nářez, který bude dělat dobře každému, který ještě žije v reálném světě. Bylo mi velkou ctí před lety vidět kapelu naživo v jednom malém klubu v našem městě a dodnes si pamatuji to obrovské množství energie, které k nám z pódia ztékalo. Novinka na mě působí hodně podobně. Je to masakr!


Francouzi se drží svého vzteklého smrtícího kovu, který je prokládán rychlým thrash metalem. Pokud jste fanoušci třeba takových MALEVOLENT CREATION, VADER, LOUDBLAST, MONSTROSITY, budete určitě nadšeni i z nové desky. Osobně to tak mám. Píšu o muzice už dlouhé roky a vždy jsem se snažil podporovat kapely, že kterých cítím, že myslí svojí hudbu vážně, že do ní dávají kus sebe samého, celé srdce. Letos na mě působí MORTUARY jako tsunami, jako mrazivý vichr, který vás přikove na zeď. Tohle je nahrubo nasekaná temná energie, smíchaná s tlakem. Poslouchám "Sublime the Decline" stále dokola a připadám si, že mě kapele roztrhá na kusy. Skladby jsou velmi propracované, dynamické, zvuk syrový a ostrý. Nenudím se ani chvilku, pořád se něco děje. Spousta zajímavých nápadů se mi doslova zadírá pod kůži. Představuji si, co by se asi stalo, kdyby někdo vypnul všechny sítě světa? Nastala by apokalypsa? Nebo bychom se vrátili do normálu? Netuším, co vím ale na sto procent je, že bych se zavřel do svého pokoje a dával si do hlavy tohle album pod tlakem. Dav bez emocí, který potřebuje víc násilí, víc krve, víc rozbitých hlav. Obličeje skloněné k obrazovkám, žijeme ve virtuálním světě. Realita bývá mnohem krutější a syrovější. Připomínáme zombie. Víc šokujících informací, víc dopaminu, víc umělé hmoty. Někdy mám pocit, že se celý svět zbláznil. Tady je ale vše v nejlepším pořádku. Death thrash metalový úder kladivem přímo do obličeje! Tohle album vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

An emotionless crowd that needs more violence, more blood, more broken heads. Faces bent to the screens, we live in a virtual world. Reality is much more cruel and raw. We resemble zombies. More shocking information, more dopamine, more plastic. Sometimes I feel like the whole world has gone mad. Advertisements for perfect happiness, editing and war. Nobody knows what's true and what's false anymore, and nobody knows what's actually normal anymore. You only have two choices. Either blow your brains out, or listen to records like the one from France's MORTUARY.

It's riding the high horse again. From start to finish it's an honest death metal blast that will do good to anyone still living in the real world. It was a great honor to see the band live in a small club in our town years ago, and I still remember the huge amount of energy that flowed from the stage towards us. The novelty has a very similar effect on me. It's a massacre!


The French stick to their angry death metal, which is interspersed with fast thrash metal. If you are a fan of such bands as MALEVOLENT CREATION, VADER, LOUDBLAST, MONSTROSITY, you will definitely be excited about the new album. Personally, I am. I've been writing about music for many years and I've always tried to support bands that I feel are serious about their music, that put a piece of themselves into it, their whole heart. This year, MORTUARY has acted on me like a tsunami, like a freezing wind that pins you to the wall. This is coarsely chopped dark energy mixed with pressure. I listen to "Sublime the Decline" over and over again and feel like the band is going to tear me apart. The songs are very polished, dynamic, the sound raw and edgy. I'm not bored for a moment, there's always something going on. A lot of interesting ideas are literally getting under my skin. I imagine what would happen if someone turned off all the networks in the world? Would there be an apocalypse? Or would we go back to normal? I have no idea what I know but one hundred percent is that I would lock myself in my room and put this album in my head under pressure. An emotionless crowd that needs more violence, more blood, more broken heads. Faces bent to the screens, we live in a virtual world. Reality is much more cruel and raw. We resemble zombies. More shocking information, more dopamine, more plastic. Sometimes I feel like the whole world has gone mad. But here, everything is in perfect order. Death thrash metal hammer blow to the face! This album will tear you apart!


about MORTUARY on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Somewhere To Nowhere 
02. Love With Clenched Fists 
03. Sublime The Decline 
04. Some Meat To Eat 
05. Spit The Light On This World - Postponed Miracles 
06. Oxygene 
07. Specimen Zero 
08. Reverse The Playmode 
09. Screens And Mirrors 
10. A Morning In Mourning

band:
Patrick Germonville - Vocals
Alexis Baudin - Guitars
Gautier "Goat" Merklen - Guitars
Jean-Noël Verbecq - Bass
Yohann Voirin - Drums



pondělí 30. října 2023

Recenze/review - RAVENOIR - Cultus Inferi (2023)


RAVENOIR - Cultus Inferi
CD 2023, Black Barn Music

for english please scroll down

Někdy se probudíš uprostřed černé noci a máš strach. Občas přichází bolest z děsivých snů, může to být ale i předtucha. Nevíš ani proč, ale vstaneš, oblékneš se a jdeš ven. Chvilku bloudíš tmou, ale nakonec vždycky najdeš svůj cíl. Oheň už hoří a všichni jsou dávno zde. Odříkávají pradávné modlitby a jejich mysl už není na tomto světě. Každá víra je slepá a jak ukazují události posledních let, stále se pro ní zabíjí. Zahalte se do studené mlhy a poslouchejte. Moravští RAVENOIR přicházejí s novou deskou, která je plná dlouhých stínů a potkáte s ní i své vlastní přízraky.

Melodie, ano, jsou to právě černé, mrazivé a mocné melodie, které se mi na téhle smečce líbily vždy nejvíce. Alesh AD má talent na to, napsat skladby, které ve vás vyvolají velké množství emocí. Bylo velmi brzy ráno a nemohl jsem spát. Nasadil jsem sluchátka a vydal se do ulic. Město ještě spalo, ale stíny byly všude kolem mě. Mí vlastní démoni. 


Mám rád alba, nad kterými je nutné přemýšlet. U "Cultus Inferi" je opravdu nutné vnímat pozorně. Rohodně to není hudba na první poslech. Opravdu doporučuji dát novince čas, různou denní a nejlépe noční dobu a uvidíte, že postupně rozkryjete mnoho vrstev a zajímavých momentů. U minulých desek jsem si trošku stěžoval na zvuk, chtěl jsem syrovější a špinavější. Letos mi ale průzračnost a čitelnost vůbec nevadí. Připadá mi, že kapela dozrála, nastavila jasný směr - přímo do pekla. V některých klidnějších momentech dokáží být RAVENOIR až melancholičtí, doomoví. Základem je ale stále poctivý melodický death metal s prvky blacku. Líbí se mi, že má kapela svůj vlastní rukopis, takový ten krvavý otisk, který máme všichni fanoušci poctivé hudby tolik rádi. Je to právě temná energie, která mě vždy doslova uhrane. Vše ubíhá v klidnějším tempu, songy jsou pestré, stále se něco děje. Nezůstanete ani na chvilku v klidu. Je úplně jedno, jakého Boha uctíváte nebo jestli jste ateisté. Osobně věřím hlavně v dobrou hudbu a tu umí RAVENOIR výbornou. Letos jsou jako prach, ve který se jednou všichni obrátíme, jako převalující se řeka, plná špinavých vzpomínek. Na stěně visí Kristus a má na rukou krev. Stejně jako jeho následovníci. Není v tom sám, strhněte všechny modly. Abychom se nemuseli budit s děsem na tváři. "Cultus Inferi" je velmi podmanivým, nebál bych se napsat magickým albem. Dostane se vám pomalu do krve a stane se vaší součástí. Alespoň tak tomu bylo u mě. Vynikající pocta stínům! Tajemná, magická, hypnotická modlitba démonů! Oheň hoří uvnitř každého z nás! 



Asphyx says:

Sometimes you wake up in the middle of a black night and you're scared. Sometimes the pain comes from scary dreams, but it can also be a premonition. You don't even know why, but you get up, get dressed and go out. You wander in the dark for a while, but eventually you find your destination. The fire's already burning and everyone's long gone. They're saying ancient prayers and their minds are no longer in this world. Every faith is blind and as the events of the last few years show, they are still killing for it. Wrap yourself in a cold fog and listen. Moravian RAVENOIR come with a new record that is full of long shadows and you will meet your own ghosts.

The melodies, yes, it's the black, chilling and powerful melodies that I've always liked the most about this pack. Alesh AD has a knack for writing songs that evoke a lot of emotions in you. It was very early in the morning and I couldn't sleep. I put on my headphones and hit the streets. The city was still asleep, but the shadows were all around me. My own demons.

I like albums that you have to think about. With "Cultus Inferi" you really have to pay attention. It's definitely not music for the first listen. I really recommend giving the novelty time, different times of the day and preferably night, and you will see that you will gradually uncover many layers and interesting moments. I complained a bit about the sound on the previous albums, I wanted it to be more raw and dirty. But this year I don't mind the clarity and readability at all. It seems to me that the band has matured, set a clear direction - straight to hell. In some of the quieter moments RAVENOIR can be almost melancholic, doomy. But the basis is still honest melodic death metal with elements of black metal. I like that the band has its own signature, that bloody imprint that we all fans of honest music love so much. It is the dark energy that always literally captivates me. Everything goes at a calmer pace, the songs are varied, there is always something going on. You don't stay still for a moment. It doesn't matter what God you worship or if you're an atheist. Personally, I believe in good music, and RAVENOIR does that very well. This year they are like the dust we will all turn into one day, like a rolling river full of dirty memories. Christ is hanging on the wall with blood on his hands. Just like his followers. He's not alone in this, tear down all the idols. So we don't have to wake up with terror on our faces. "Cultus Inferi" is a very captivating, I wouldn't be afraid to write magical album. It will slowly get into your blood and become a part of you. At least that's how it was for me. An excellent tribute to the shadows! A mysterious, magical, hypnotic prayer of demons! The fire burns inside all of us!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Glorification of Godlessness
2. Black Luna
3. Crows' Call
4. Confession to the Darkness
5. Requiem
6. Belial's Realm
7. Orgiastic Ceremony
8. Kingdom of Amnesia

band:
Alesh AD (kytara, zpěv, klávesy a orchestrace)
Igor Hubík (baskytara)
Jiří Háb (sólová kytara)
Zbyněk Husa (bicí)

Recenze/review - TEUFELSBERG - Pakt mit dem Teufel (2023)


TEUFELSBERG - Pakt mit dem Teufel
CD 2023, Signal Rex

for english please scroll down

Pokaždé, když exhumuji nějaký starý hrob v téhle oblasti, tak mě mrazí v zádech. Mám neodbytný pocit, že se mnou dávno mrtví rozmlouvají. Křičí na mě a jejich slova jsou plná vzteku a nenávisti. Kdysi prokletí se navěky toulají mezi naším a oním světem. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání, zbyla jen na kost ohlodaná hudba, plná syrového, divokého black metalu. TEUFELSBERG z Polska navazují na to nejlepší, co kdysi scéna přinesla. Jsou true a ortodoxní a věřím jim každý tón, každou notu. Mám to takhle nastavené. Hudba mě musí drásat, musím díky ní mít děsivé noční můry.

Základem je klasický, tradiční černý kov, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Songy mají náležitě pochmurnou a temnou atmosféru. Setkali jsme se dnes na tomto hrobě, abychom vyvolali duše démonů. Sepněte ruce a poklekněte. Oheň hoří jasným plamenem a pentagram září do tmy! 


Album je určeno pro všechny okultisty, nihilisty a tmáře. Abyste "Pakt mit dem Teufel" zcela pochopili, musí být vaše duše černá a musíte trávit celý svůj život ve stínu. Kapela odkazuje na devadesátá léta minulého století a dělá to velmi zkušeně a elegantně. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale to ani nikdo nechce. Děsivá atmosféra je všude přítomná. Chlad, temnota a beznaděj. Nic jiného už neexistuje. Netuším, kdy se to stalo a asi to už nikdy nezjistíme, ale dnes je zcela jasné, že zlo zvítězilo. Ulicemi se toulají lidé bez tváře, bez názoru. Mají mrtvý pohled. Jednou je vykopou z hrobu a budou vypadat úplně stejně, jako prokletí. TEUFELSBERG překládají v rámci žánru spoustu zajímavých momentů a pasáží. Oběť je připravena a krev teče proudem. Následuje tanec na hrobech v rytmu téhle desky. Zvuk, obal, provedení i produkce, vše je v nejlepším pořádku. Můžete si tak užít pradávné rituály pro vyvolání kruté smrti i temných sil. U black metalu vždy nejvíc záleží, jestli lze kapele věřit jejich morbidní práci. Poláci neznají slitování. Jsou maniakální, ďábelští, šílení. A hlavně opravdoví a uvěřitelní. Dovedu si představit starou kobku, hluboko pod zemí. Po zdech stéká hnis a v řetězech se zmítá další oběť. Kapela hraje nahlas a vše postupně graduje. "Pakt mit dem Teufel" je deska, která se povedla po všech stránkách. Odkapává z ní zkažená krev. Pokud máte tenhle styl rádi, je pro vás novinka doslova povinnost. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání, zbyla jen na kost ohlodaná hudba. Syrový, mrazivý, divoký black metal ze starých plesnivých hrobů! Satan, Smrt, Temnota!


Asphyx says:

Every time I exhume an old grave in this area, I get chills. I get the nagging feeling that the long-dead are talking to me. They're shouting at me, and their words are full of anger and hatred. The once cursed wander forever between this world and the next. Prayers and incantations are of no avail, all that's left is the bone gnawing music, full of raw, savage black metal. TEUFELSBERG from Poland continue the best of what the scene once brought. They are true and orthodox and I trust them with every note, every note. I have it set up like that. The music has to make me shiver, it must give me nightmares.

The basis is classic, traditional black metal, forged from the finest steel. The songs have a suitably gloomy and dark atmosphere. We meet today on this grave to summon the souls of demons. Join hands and kneel. The fire burns bright and the pentagram glows into the darkness!


The album is intended for all occultists, nihilists and obscurantists. To fully understand "Pakt mit dem Teufel", your soul must be black and you must spend your whole life in the shadows. The band refers to the 1990s and does it very skilled and elegantly. The gentlemen don't bring anything new, but nobody wants that either. The eerie atmosphere is everywhere present. Cold, dark and hopeless. Nothing else exists. I don't know when it happened and we'll probably never know, but it's very clear today that evil has won. Faceless, voiceless people roam the streets. They have a dead look. One day they'll be dug out of the grave and they'll look just like the damned. TEUFELSBERG translates a lot of interesting moments and passages within the genre. The victim is ready and the blood is flowing. This is followed by dancing on graves to the rhythm of this record. The sound, the cover, the performance and the production, everything is in the best order. You can enjoy the ancient rituals to invoke cruel death and dark forces. With black metal, it always matters most if a band can be trusted with their morbid work. Poles know no mercy. They are maniacal, diabolical, insane. And above all, real and believable. I imagine an old dungeon, deep underground. Pus dripping down the walls, another victim in chains. The band plays loudly, and everything gradually builds up. "Pakt mit dem Teufel" is a record that succeeds on all counts. It's dripping with bad blood. If you like this style, this new release is literally a must for you. Prayers and incantations don't help, all that's left is the music chewed to the bone. Raw, freezing, savage black metal from the old moldy graves! Satan, Death, Darkness!


Tracklisting
1. Hunger etter synd
2. Der ruf des Mephistopheles
3. Gospel of Diabolical Freedom
4. La Beauté du Diable
5. Noc Walpurgii, Lucyfera Dar!
6. Wpiekłowstąpienie (in Herrlichkeit inmitten der Flammen)

neděle 29. října 2023

Recenze/review - ENDSEEKER - Global Worming (2023)


ENDSEEKER - Global Worming
CD 2023, Metal Blade Records

for english please scroll down

Natahuje ke mě ruce, má ve tváři strach a spoustu bolesti. Vezmu do rukou brokovnici a ustřelím jí hlavu. Je mi smutno, byla tak krásná. Jenže to nešlo jinak. Musel jsem, i když toho budu do smrti litovat. Nevím, kdy k tomu došlo poprvé, ale zombie bylo mezi lidmi čím dál tím víc. Schválně, někdy se rozhlédněte na ulici. Všichni mají skloněné hlavy a nepřítomný pohled. Dívají se do obrazovek a někdy mi připadá, že jsou ovládáni na dálku. Doporučuji si k tomu pustit novou desku německých smrťáků ENDSEEKER. Možná budete překvapeni, kolik nemrtvých je mezi námi.

Na tuhle nahrávku jsem se opravdu těšil. Pánové totiž hrají přesně tak, jak to mám nejraději. Ostře, nekompromisně a zároveň melodicky a chladně. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi smrtící kov, který se hraje na severu, tak neváhejte ani chvilku. Doporučuji poslouchat s pivem v ruce a hezkou zombie po boku. 


"Global Worming" je albem, které má skvělý zvuk. Připadám si, jakoby kapela drtila moje kosti. A dělá to velmi elegantně a zkušeně. Napsat dobrou skladbu vyžaduje velkou porci umění a talentu a tohle všechno ENDSEEKER mají. Skladby se na vás vysypou jako hromada prašivých kostí. Chvílemi mám pocit, že jsem uprostřed laviny. S chladnými, zničujícími melodiemi, lebkami, chorobným vokálem a bicími, které vám vystřelí mozek z hlavy. Máte rádi kapely typu BLOOTBATH, AT THE GATES, DISMEMBER, ENTOMBED? Potom jste zde správně. Nevím, jak vnímáte hudbu vy, ale mě musí proniknout do žil, musí se stát mojí součástí a musím mít chuť se k ní neustále vracet. Němci mají velký dar, umí napsat motivy, které jsou zajímavé a velmi dobře se poslouchají. Spokojeni tak budou nejen posluchači undergroundu, mezi které se také řadím, ale oslovena bude i širší metalová veřejnost. Kapela totiž umí zaujmout, strhnout. Koncerty musí být vynikající, ze songů totiž doslova odstřikuje nadšení a odhodlání. Je to energie, nakumulovaný tlak, je to spousta neotřelých nápadů, které dělají z téhle smečky doslova povinnost pro všechny fanoušky smrtícího kovu. Osobně jsem si bral tuhle desku pokaždé, když jsem večer vyrazil na hřbitov. Jako za starých dobrých časů jsem čekal, až vylezou zombie z hrobů. Tančili jsme spolu a poslouchali u toho "Global Worming". Odpadávalo nám maso od kostí a toužili jsme po čerstvé krvi. Ano, i já jsem nemrtvý. Pokaždé, když si dávám do hlavy tohle album, jsem na druhé straně, na onom světě. Vynikající záležitost pro všechny přízraky! Zničující, temná a chladná vzpoura těch nekrutějších zombie!  Severský death metal par excellence!


Asphyx says:

She's reaching out to me, fear and a lot of pain on her face. I take the shotgun and blow her head off. I feel sad, she was so beautiful. But there was no other way. I had to, even though I'll regret it for the rest of my life. I don't know when it first happened, but there were more and more zombies among humans. Look around the street sometime. Everyone's got their heads down and an absent look. They're looking at screens and sometimes it feels like they're being controlled remotely. I recommend listening to the new album by German death metal band ENDSEEKER. You might be surprised how many undead are among us.

I was really looking forward to this record. The gentlemen play exactly the way I like it best. Sharp, uncompromising and at the same time melodic and cold. In short, if you like death metal played in the North, don't hesitate a moment. I recommend listening with a beer in hand and a pretty zombie by your side.


"Global Worming" is an album that has a great sound. I feel like the band is crushing my bones. And they do it very elegantly and expertly. It takes a great deal of skill and talent to write a good song, and ENDSEEKER have it all. The songs are dumped on you like a pile of scabby bones. At times I feel like I'm in the middle of an avalanche. With cold, devastating melodies, skulls, sick vocals and drums that will blow your brains out. Do you like bands like BLOOTBATH, AT THE GATES, DISMEMBER, ENTOMBED? Then you are here right. I don't know how you feel about music, but it has to get into my veins, it has to become a part of me and I have to want to keep coming back to it. The Germans have a great gift, they can write themes that are interesting and very easy to listen to. So not only the underground listeners, which I am also one of, will be satisfied, but also the wider metal public will be reached. The band knows how to captivate and captivate. The concerts must be excellent, because the songs literally ooze enthusiasm and determination. It's energy, it's accumulated pressure, it's a lot of novel ideas that make this pack literally a must for all death metal fans. Personally, I've been picking this record up every time I head to the cemetery in the evening. Like the good old days, I waited for the zombies to come out of their graves. We'd dance together and listen to "Global Worming". The flesh was falling off our bones and we were thirsty for fresh blood. Yes, I'm undead too. Every time I put this album in my head, I'm on the other side, in the other world. Excellent stuff for all ghosts! A devastating, dark and cold rebellion of the most cruel zombies! Nordic death metal par excellence!



about ENDSEEKER on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Global Worming 
02. Hell Is Here 
03. Violence Is Gold 
04. Wheel Of Torture 
05. C.B.V. 
06. Terror 
07. Hanging Gardens 
08. Our Only Life 
09. Nemesis

band:
Torsten - Bass
Andre - Drums
Jury - Guitars
Ben - Guitars
Lenny - Vocals



Recenze/review - SURGERY - Living Dead (2023)


SURGERY - Living Dead
CD 2023, Darker than Darkness Records

for english please scroll down

Občas se mi vrací divné sny. Bloudím v nich nemocničními chodbami a jde po mě krásná zdravotní sestra. Když mě chytí, tak mi píchne injekci a já se nemůžu hýbat. Světlo bliká a slyším ďábelský smích. Padám omámený na zem a nemohu se hýbat. Přijedou pro mě a vezmou mě na patologii. Dívám se, jak ze mě tahají vnitřnosti, sleduji svůj mozek, který se tepe strachem. Když se k mému oku přiblíží ostrý skalpel, tak se většinou probudím. Jsem zmatený a z reproduktorů hraje nové album slovenských death metalistů SURGERY. 

Mám tuhle kapelu moc rád. Protože hraje poctivě, od srdce a na koncertech to bývá vždy skvělý zážitek. Jsou zkrátka skupiny, které musíte s chutí poslouchat. Pokud jste tedy starý fanoušek klasického death metalu, jako já nebo tenhle styl obdivujete. Novinka mě opět přikovala na zeď. Čekám v chladné, temné kobce a skladby mi trhají maso od kostí. Koneckonců, poslechněte si sami. 

Songy se valí kupředu jako buldozer. Album má skvělý zvuk a produkci (Martin Barla). Všechny nástroje jsou krásně čitelné, vokál zabíjí a zároveň si skladby zachovávají takovou tu starou plesnivou patinu, jestli mi rozumíte. Doporučuji poslouchat na dobré aparatuře, potom vám urve tohle album hlavu i s páteří. Na devadesátá léta minulého století odkazuje i obal, který se také povedl. Líbí se mi motiv i provedení. Je pod ním podepsán skvělý umělec Toni Hietomaa. Doporučuji vám se podívat i na ostatní jeho covery. Morbidní krása! Koneckonců, možná jsem na motivu desky "Living Dead" já ve svém snu. Jsem starý metalový pes a u hudby oceňuji hlavně způsob, jakým na mě působí. SURGERY letos odvedli skvělou práci po všech stránkách. A jak u nich bývá dobrým zvykem, není to jen řemeslo, která tahle parta patologů umí. Přidávají navíc pořádný kus sebe, takového toho poctivého nadšení pro hrobnictví. Slovenští maniaci jsou ve velmi dobré formě. Pokud na tom jste jako já a rádi se touláte po nemocničních chodbách, tak neváhejte ani chvilku. Možná vám dají svěrací kazajku a odvezou vás na sál. Garantuji vám, že páni doktoři pustí z reproduktorů pořádně nahlas "Living Dead". Nedivím se, novinka je ukována z té nejkvalitnější oceli. Vypálí vám cejch do mozku. Stará, poctivá death metalová pitva proběhla opět na výbornou! Pacient shnil zaživa!



Asphyx says:

Sometimes I get weird dreams. I wander the hospital corridors and a beautiful nurse is after me. When she catches me, she gives me an injection and I can't move. The light flickers and I hear a devilish laugh. I fall to the floor in a daze and can't move. They come to get me and take me to pathology. I watch as they pull my insides out, watch my brain reeling with fear. When a sharp scalpel comes near my eye, I usually wake up. I'm confused and the new album by Slovak death metallers SURGERY is playing on the speakers. 

I like this band a lot. Because they play honestly, from the heart and it's always a great experience at concerts. In short, they are bands you have to listen to with gusto. If you are an old fan of classic death metal like me or if you admire this style. The novelty of the new stuff has me pinned to the wall again. I wait in a cold, dark dungeon and the songs tear the flesh from my bones. After all, listen for yourself.


The songs roll forward like a bulldozer. The album has a great sound and production (Martin Barla). All the instruments are beautifully clear, the vocals kill while the songs retain that old moldy patina, if you catch my drift. I recommend listening to it on good equipment, then this album will rip your head and spine off. The cover art is a reference to the 90s, which is also good. I like the theme and the performance. It's signed by the great artist Toni Hietomaa. I recommend you to check out his other covers as well. Morbid beauty! After all, maybe I am in my dream on the theme of the "Living Dead" album. I'm an old metal dog, and with music, I especially appreciate the way it affects me. SURGERY did a great job this year in all aspects. And, as is usually the case with them, it's not just the craft that this group of pathologists knows. They also add a good chunk of themselves, that honest enthusiasm for gravedigging. The Slovak maniacs are in very good shape. If you're like me and like to wander hospital corridors, don't hesitate a moment. Maybe they'll give you a straitjacket and take you to the operating room. I guarantee you the doctors will play "Living Dead" loud and clear over the speakers. I'm not surprised. The new stuff is forged from the finest steel. It'll burn a mark into your brain. The old, honest death metal dissection was once again excellent! The patient rotted alive!


about SURGERY on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01.Living Dead
02.Zombie Influence
03.Violence
04.Intruders from Other Space
05.Last Chance
06.Death in You
07.Terror at Night
08.A Day to Die

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý osmý - Opuštěná chata v lesích


Příběh čtyř stý dvacátý osmý - Opuštěná chata v lesích

Táhnu s sebou velkou krosnu. Mám v ní nějaké jídlo, oblečení a taky CD přehrávač. Výběr nahrávek probíhal velmi pečlivě. S přihlédnutím k tomu, že budeme slavit. Sladkých devatenáct. Moje milá blondýnka má narozeniny. Z brigády jsem jí koupil přívěsek na krk s křížkem. Jasně, já starej metalista jsem koupil symbol křesťanství. Jenže byl moc hezkej a líbil se jí, když jsme šli kolem jednoho klenotnictví v Plzni. Dával jsem si peníze stranou půl roku. Student, který dřel po brigádách. Ale chtěl jsem jí udělat radost. Máme sraz s dalšími dvěmi dvojicemi v Písku. Jedeme přes Ražice vlakem. Chleba je namazanej sádlem, babička na horách nedávno zabíjela a svačina voní tak, že se za námi všichni otáčejí. Slunce má sice sílu, ale jen přes den. K večeru je to na svetr. Musíme ještě nakoupit nějaký pití. Těšíme se, s táborskými kamarády bývají momentálně jedny z nejlepších akcí. Olíbáme se ještě v nádražce, kde na nás už čekají. Nedaleko je krámek, kde naplníme další dvě tašky. Chtělo by to spláchnout dobrý obchod, říkáme s klukama a holky se tváří, že jako jo, že žádnej problém a ihned se sesypou k sobě a něco si šeptají.

Chata patří rodině jedné z kamarádek. Jezdili sem kdysi, když jí bylo čtrnáct, se svým současným klukem. Jasně, že byla pod zákonem, taky prý nic nebylo. Oba čekali na narozeniny. Jsou spolu dodnes a patří ke dvojicím, které jsou snad nejvíc v pohodě. Zajímavé, co? Začnu všem vyprávět, jak jsem býval jako malý indiánem a všichni se ihned chytí. Hlásíme věty z filmů a jak v sobě už máme nějaký ten rum a betony, tak je nám moc fajn. Musíme ještě kousek vlakem, do Putimi. Uděláme to a vtipkujeme s paní průvodčí. Jedem slavit narozeniny jedné krásné holky, která vypadá jako herečka Vejmělková. Pogratuluje a popřeje hezký víkend. To se nebojte, máme hodně pití, mi už se nějak zabavíme. Když vylézám z vlaku, tak padnu i s batohem na hubu. Nejdřív to ve všech vyvolá hlasitý smích, ale když vidí, že jen tak ležím a nemůžu se zvednout, přispěchají mi na pomoc. Si blbej, měla jsem strach, plácne mě po zádech. Já se ale fakt nemůžu zvednout, tíží mě chlast. Padnul jsem naschvál dopředu, odřel se, ale lahve zachránil. 

Jdeme pěšky, docela daleko, nebo mi to tak přijde, protože nesu nejtěžší bágl. Kluci mají mezi sebou basu a malý soudek. Supíme lesem a kolem nás poskakují holky. Štěbetají, ale nejsou to takový ty slepičí řeči, které některé ženy mívají. Naopak, věty dávají smysl a to i přesto, že ženám zase tak moc nerozumím. Nejde to, ha! Je před námi poslední kopeček, pod kterým děsně machruju, kolik mám síly. Moje milá mi vleze na záda, dělá hyjé a směje se tomu. Já se snažím taky, ale sotva popadnu dech. Konečně, kousek u mýtiny, najdeme opuštěnou chatu. Je zapečetěná, dlouho tu nikdo nebyl. Větráme, ale taky ihned otevíráme první pivo. Vítejte v divočině. Zabereme postel na půdě, kde budeme sami. Oslavenkyně má přednostní právo. Nastane pomalu čas oběda a my si jako za starých časů tak nějak automaticky, bez nějakého dohadování, rozdělíme úkoly. Kluci jdou lovit (rozuměj na dříví) a holky připraví pomalu jídlo. Nakrájí do kotle co najdou a co se hodí a připravují polévku. Pro vodu musí do nedaleké studny. Překvapí je bílý slimák. Ze srandy ho dají na prkénko a vyděsí nás, když se vrátíme se dřevem. 

Dělám jakože nic a vyndám nůž. Napřáhnu se nad slimákem a blondýnka na mě zakřičí. Co je? Vždyť to bude pochoutka. Smějeme se a protože se dívkám zvedají žaludky, dojdu s naším bělostným albínem do lesa. Vypustím jej. Asi moc dlouho nepřežije, ale aspoň bude potravou někoho jiného. Polévka je dobrá, chleba čerstvý a tak si posedáme kolem ohně a popíjíme. Držím se vzadu, raději poslouchám, protože všichni jsou normální a mluví hezky. Záměrně nevtipkuji, zajímá mě, co říkají. Neznám nic krásnějšího, než když sedím uprostřed přírody u ohniště a mám u sebe svoji holku. Ptáci kolem štěbetají a křičí. Občas lze zahlédnout srnku. Chodí se pást na druhou stranu mýtiny a vůbec se nebojí. Je tu krásně, říkáme každý v pravidelných intervalech. Ale protože je zima, napadne nás, co kdybychom zašli do Putimi na pivko. Napadne to kluky, ale souhlasí všichni. Obléknu si nové triko, co jsem dostal nedávno od své milé. Jsou na něm zkřížené hnáty a lebka. Taky nápis Obituary. Moc dobře ví, co mám rád. Umí mi udělat radost, za což si jí děsně vážím. Chytnu ji za ruku a jdeme. Vůkol je les a vřes, snažím se recitovat básnické klasiky, ale pletou se mi slova. 

Čerstvý večerní vzduch mě ale probere. V hospodě sedí bodří štamgasti. Mají buclaté tváře, usmívají se a když si ťukají, tak jim nadskakují pupíky. Přisedneme si vedle ke stolu a ihned zjistíme, že tu žijí dobří lidé. Pokecají, zeptají se, jak se máme, nijak neútočí, jako někdy v Plzni nebo na severu. Je tu pohoda a chtěl bych tu žít, řeknu své milé a ona mi odpoví, že aspoň vím, proč jsem si našel Jihočešku. Bude na tom něco pravdy, protože tchán je velmi podobné povahy. Hele, jdete na disko? Zeptají se nás místní a my samozřejmě souhlasíme. Sedíme v bývalé sokolovně, kde sice normálně přes týden cvičí sokolové, ale o víkendech se uklidí náčiní a tančí se. Což je dobře, protože každá žena ráda tančí. Alespoň, co jsem se měl možnost setkat. Kamarád dokonce říkal, že se pozná, jaká je v posteli, podle toho, jak se vlní na parketu. Je to sexy, to je jasný. Zrovna to probíráme a naše dívky klopí oči, dělají, že se stydí, protože jsou všechny dobře vychovány. Hladím blondýnku pod stolem na nohou a ona se na mě dívá svýma modrýma očima. Jednou se v nich utopím, líbám jí, když odejdou všichni na záchod.

Hudba začne hrát kolem deváté. Parket se ihned zaplní. Kluci a holky z okolních vesniček, ale i z Písku, co si přišli zatančit. Sledujeme partičky, jak se natřásají, jak hledají, jak se setkávají jejich pohledy a když to klapne, tak kluk osloví holku nebo obráceně. Machýrci naleznou ty vyzývavé, stydlíni mají smůlu nebo taky ne, když natrefí na nějakou obyčejnou dívku. Svůj k svému, všimli jste si toho někdy? Tančí tu ale i starší páry, DJ k tomu přizpůsobí muziku, je dobrej, žádný komerční sračky, ale dobrý songy, na který se dá zatrsat a to říkám i já, kterej normálně tenhle druh zábavy vůbec nemusí. Jsme nejdřív v kruhu, tančím svůj klasický medvědí, šamanský i zombie tanec a jde mi to velmi dobře. Blondýnka dává ruce nad hlavu a kýve se v bocích, hází vlasy a pokaždé, když se setkají naše oči mezi světly, jde ke mě, přivine se a políbí mě. Je na nás vidět, že se máme hodně rádi. Ploužáky to jen potvrzují. Pijeme na baru panáky a smějeme se, že nás bolí bránice. Holky chodí na záchod zásadně spolu, což dodnes nechápu, ale asi tam vedou svoje řeči. Je to jejich území, my zase usedneme ke stolu a kluci mi říkají, že jsou rádi, že mě moje milá má. To já taky, pánové. 

Vrátí se a řekne mi pojď. Za sálem je kumbál, od kterého má klíče. Uvnitř jsou na hromadě míče, lavičky a taky žíněnky. Jedna patří momentálně nám. Střih a my se vracíme ještě veselejší dovnitř. Dáme pivko a cigáro a je na nás vidět, co jsme asi tak dělali. Další dvojice, další úsměvy. Pak musíme vrátit klíče výčepákovi. Ten se jen zeptá dobrý a plácá se do obřího břicha. Ještě dodá, že kdyby byl mladší, ale skončí uprostřed věty, protože jde kolem jeho žena, která mu řekne, nech si to na večer kaňoure a je to všechno tak milý a přirozený. Vrátíme se na parket a paříme až do zavíračky. Hele vole a kdo zná cestu zpět? Zeptám se a všichni se děsně smějou. Ale to víte, že bloudíme až do rozbřesku. Potrhaní, špinaví a utahaní dáváme v rose před chatou konečně ještě jedno pivo na spaní. Je nám moc fajn, když si zalezeme do spacáků. Ještě chvilku dělám, že bych si dal říct, ale jsem rád, že mě odmítne. Laskavě, ale moc dobře ví, že jsme totálně grogy. Spíme jen krátce, na terasu totiž usedne nějaký hodně hlasitý pták. Někdo zespoda zařve, aby už konečně držel hubu a tak raději vstaneme a jako zombie se snažíme něco sníst.

Po jídle, které je velmi skromné a doplněné rumem, padne návrh, že bychom se měli umýt. Je to ale jen potok a tak jdeme nejdřív my, kluci. Bimbáme se rosou, scvrklí až běda, klepeme kosu, cachtáme se v potoce a mezi nohama se nám míhají pstruzi. Dělejte, je nám zima, křičí na nás naše krasotinky. Oblékneme se a ony už ve spodním prádle, s kůží opletenou pupínky z chladu. Děláme si prdelky, ale všechno je hrozně milé, žádný sprosťárny. Jestli jste někdy viděli dobrý erotický film, asi víte, o čem mluvím. My si dáme lahváče a bavíme se o tom, jak se máme, že máme takový pěkný a chytrý kousky. Je to fajn, většinou totiž, co mám zkušenost, tak spousta dvojic na sebe nadává. Nechápu to, asi bych neuměl být s někým, kdo mě pořád štve. Jasně, že máme už za sebou taky první hádku. Samozřejmě o hloupost, neměl jsem náladu a blbě odsekl. Pak mě to mrzelo a styděl jsem se. Člověk by neměl narušovat to co je krásné a křehké. To co postupně, pomalu vybudoval. Je čas na hudbu, dámy a pánové, vyndám konečně CD přehrávač. Všichni ocení výběr mé hudby a já se dmu pýchou, protože mi na tom hrozně záleží. Jsem mladej a prožívám to.

Metal zabírá, ale ještě víc punk. Slovenský obzvlášť. Pijeme, opékáme buřty, je sobota, kolem tma, která by se dala krájet. Sovy houkají, dokonce i vzácný sýček se ozve. Štěkání srn, poznám i jelena, jsem kluk, co strávil dětství v horách. Obličeje nám září nad ohněm a plameny vrhají tančící stíny. V jedné ruce pivo, v druhé ruku své milé, neznám opravdu nic lepšího. Začnu vyprávět hororové příběhy. Některé jsem četl, jiné viděl a pár se jich i doopravdy stalo. Ze Sudet toho mám na několik večerů. Babička nás tím strašila, abychom nechodili do mlhy a na Samoty. Asi vyprávím dobře, protože se holky bojí dojít i na záchod. Už zase svítá, podívejte. Řekne někdo a vyplaší rodinku srnek na mýtině. Rozprchnou se do mlází a my jdeme spát. Jak jsme nahoře a sami, tak je to příjemné. Velmi příjemné. Zapálíme svíčku a předám své milé dárek. Rozpláče se radostí. Má v očích plamínky a splní mi, co mi na očích vidí. Oddechujeme ještě chvilku a já se hloupě zeptám, proč svítíme svíčkou, když je venku už světlo. Protože je to romantický, ty popleto, dělá si ze mě srandu. Pak usnu a zdá se mi o řece života. Občas připlujeme ke břehu, někdy jsou i peřeje. Temná hluboká zrádná voda, ale na loďce plujeme pořád spolu. Někdy ji vytáhnu já, když přepadne do studených hlubin, někdy ona mě. Probudím se a ona ještě spí. 

Usmívá se a něco mumlá. Nechám jí a jdu ven na cigáro. Kámoš chce připálit, tak mu nabídnu jedno LMko a klábosíme. Musíme domů. Zítra nás čeká škola. Pojď probudit holky. Vlítneme do pokoje a děláme poplach. Hodí po nás boty, nějaké oblečení i kus chleba. Ale vstanou. Sbalíme a jdeme pomalu na vlak. Les voní jarem a my jsem utahaní jako koně. A spokojení. V přírodě si člověk vždycky vyčistí hlavu. V nádražce mají polívku, tak doplníme energii. Jede to za chvilku a v Písku se loučíme snad hodinu. Nechceme, aby to někdy skončilo, aby byla škola a stereotyp. Nastoupíme a na holčičích tvářích jsou slzy. Neviděly se dlouho, znají se od školky. Zase jsem si vzpomněl na víly. Když tančily, šly se koupat do potoka, když pily pivo z lahve, když voněly kouřem, když se usmívaly. Řeknu to blondýnce v kupé, když jedeme do Plzně a ona se jen víc přitulí. Políbí mě a usne. Dívám se do krajiny a ukládám si vše do paměti na horší časy.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine