DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 23. října 2023

Rozhovor - ATROPINE - Temný, masivní, zničující death metal, který se bude hrát všude, až nastane apokalypsa!


Rozhovor s polskou death metalovou skupinou - ATROPINE.

Odpovídali Matej (kytara) a Skiborg (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - ATROPINE - Sanity Desecration (2023):

Ave ATROPINE! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

[Skiborg - voc.] Ahoj Jakube, všechno jde docela dobře, díky, a musím přiznat, že je to i díky druhému albu "Sanity Desecration", které vyšlo v září. Jsem rád, že se ti líbí, a děkuji za ocenění. Nad jeho finální podobou jsme strávili spoustu času, a jak je vidět z prvních názorů, lidem se líbí, co slyší. To, co Death is Coming nejvíce odlišuje od Sanity Desecration, je určitě fakt, že na druhém albu jsem nahradil předchozího zpěváka a ve vokální stopě je to jasně slyšet, a protože jsem se na tvorbě prvního alba nepodílel, možná k tomu bude mít co dodat někdo jiný.

[Matěj - kytara] nechtěli jsme se s naší hudbou posunout nějakým konkrétním směrem, asi proto, že - alespoň pro mě - hudba Atropine je a vždycky byla ovlivněna tím, co se nám všem v death metalu líbí. Což je celkový chaos a žádné zábrany v množství gore melodií, které do toho hrnce přinášíme.


„Sanity Desecration“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ATROPINE?

[Skiborg] Heh, Ještě jednou díky za dobrá slova. Obvykle to probíhá takto: Śmigło přinese na zkoušku riffy a společně s Lukasem (bicí) vytvoří základ písní. Náš druhý kytarista Matěj bydlí několik set kilometrů od zbytku kapely, takže já předem vytvořený materiál během zkoušek nahraju a pošlu Matějovi, který si nadabuje vlastní skladbu. Já mezitím vytvořím vokály a Chomik složí svou basovou linku. Každý přidá své dva centy, jak chce. Nikdo nemá předem dané pokyny a myslím, že to skvěle funguje. Když každý vytvoří svou vlastní stopu, sejdeme se na zkoušce a dáme všechno dohromady a v této fázi dochází k případným korekcím a diskuzím o tom, co by se dalo změnit, aby se píseň zlepšila. Někdy se nápady na opravy objeví i poté, co máme finální podobu písně a odehráno několik desítek zkoušek, takže tvůrčí proces probíhá neustále.

Dohledal jsem si, že pod mixem a masteringem je podepsán Paweł Leniart. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Pawel vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

[Skiborg] Paweł je náš dobrý přítel a má vlastní nahrávací studio - Dźwiękonarium Studio tady v Rzeszówě. Každý z nás má větší či menší zkušenosti z jiných kapel a v podstatě všichni jsme s Pawelem někdy nahrávali. Paweł se navíc věnuje i těžké hudbě. Podílel se na několika projektech od death/black až po folk metal, takže tuto atmosféru cítí v útrobách. Nebudu ale lhát - při tvorbě výsledného zvuku tohoto alba jsme strávili hodně, hodně, hodně času. Všechny kytarové party nahrál Matěj doma a poslal je do studia, kde se Pawel postaral o další produkci skladeb, zatímco bicí jsme nahrávali v naší zkušebně pod Pawlovým bedlivým uchem. Baskytara a vokály vznikly v jeho studiu. Navíc proces vzniku písní i samotné nahrávání probíhalo v době pandemie, takže to možná každého nějak ovlivnilo.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Via Nocturna a je opatřeno temným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o vstup do záhrobí? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

[Skiborg] Celá grafika Sanity Desecration (kromě Atropinova loga) byl můj nápad a já jsem vytvořil layout. No, nebyl to přesný záměr obálky, ale pokud to tak vidíte, tak dobře, může být mnoho interpretací a vlastně jsem často zvědavý, jak to vnímají ostatní. Ale hlavní myšlenkou je slepý, ovčí spěch lidstva za něčím, čemu nerozumí. Nekladou si otázky ani nezpochybňují status quo. V tomto spěchu velmi snadno ztrácejí zdravý rozum a schopnost sebeurčení, prostě se nedokážou zastavit a přemýšlet. Považují za samozřejmé věci, které se nakonec ukáží být něčím úplně jiným. Proto je obálka plná určité symboliky: kříž na obloze a pentagram na bráně. Za bránou je "nebe" a v oknech krvavě rudé peklo. A aby mě někdo špatně nepochopil, na použité symbolice zde nezáleží. Jde jen o vizualizaci podstaty věci, která je snáze pochopitelná. Já na nebe a peklo nevěřím.

Zajímalo by mě, o čem jsou texty na nové desce „Sanity Desecration“. Kdo je jejich autorem a kde se inspiroval?

[SKIBORG] Všechny texty jsem napsal já. Když jsem se k Atropine připojil před nástupem pandemie Covid-19, polovina písní už byla instrumentálně hotová a měla své pracovní názvy. Pro účely koncertování bylo nutné napsat nejen texty nových písní, ale také přepsat texty několika písní z prvního alba. Zbytek kluků mi dal volnou ruku, takže jsem se texty napsané předchozím zpěvákem neučil, ale psal jsem je od začátku. Názvy samozřejmě musely zůstat, takže témata byla tak nějak předem daná. Například při psaní textu k písni Matka chaosu z prvního alba jsem přemýšlel, o čem by ta píseň mohla být, a došel jsem k závěru, že název bude dokonale odrážet vypuknutí epidemie. Shodou okolností se asi o měsíc nebo dva později dostala do světa zpráva o nové nemoci. Celé album nebylo koncepční, ke každému textu jsem přistupoval individuálně, ale když byly všechny texty napsány, ukázalo se, že většina z nich se více či méně zabývá slabostmi dnešní společnosti a zároveň využíváním této skutečnosti jedinci s mocí, penězi nebo lidmi s psychopatickými sklony. Společnost se pomalu rozkládá a svět pomalu směřuje k zániku, k rozdělení na nevědomé otroky a jejich pány. Když to všechno vezmeme dohromady, vznikl tak název celého alba - "Sanity desecration".


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

[SKIBORG] Rád bych věděl, odkud pochází, hehe. Možná z naší těžké a nedávné historie. Generace našich otců a dědů si ještě pamatovala těžké časy války a to, co se dělo po ní. Naše generace, vychovaná takovou historií, má v sobě možná trochu zloby, kterou ventiluje extrémní hudbou. Myslím, že je to ovlivněno i kontextem naší silně katolické kultury. Při pohledu na to, co se v současnosti děje v katolické církvi, se člověku otevírá kudla v kapse. Nebo prostě máme talentované hudebníky, haha. Co se týče celé metalové scény, řekl bych, že už to není, co to bývalo. V současné době je vidět, že metalová společnost je rozdělená. Někteří lidé po sobě na internetu plivou a nenávidí se. Na koncerty chodí podstatně méně lidí, všechno se dá najít na internetu. Myslím, že většina lidí, kteří dřív chodili na koncerty, si teď nebo v posledních pár desítkách let založila kapely a snaží se hrát pro těch pár mladých nebo takzvaných starousedlíků, kteří ještě chtějí zvednout zadek a jít na koncert. V dnešní době, pokud nejste světoznámá kapela, je pro vás velmi těžké přilákat lidi na svůj koncert. Podobná situace je i u vydavatelů. Pokud nemáte hromadu zhlédnutí na YouTube nebo sledujících na facebooku, máte jen malou šanci získat dobrou smlouvu a propagaci.

Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ATROPINE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

[MATEJ] Kapela mě vtáhla (doslova jsem neodolal) poté, co jsem slyšel první skladby ovlivněné florida-death-metalovou scénou, jejichž autorem je Śmigło. Je to death, který jsem vždycky miloval, a tady jsem si prostě našel místo pro nějakou tu sólovou kytarovou práci.

[SKIBORG] V kapele jsem nebyl od začátku, takže se omezím na odpověď na druhou část otázky. Osobně nemám žádné idoly. Z každého hudebního žánru si můžu vzít něco, co se mi líbí. Samozřejmě mám oblíbené kapely, ale je jich příliš mnoho na to, abych je vyjmenovával. Mohu jen říct, že jsem jako dítě poslouchal hodně tvrdé hudby. Myslel jsem si, že nic lepšího už neuslyším, dokud jsem neslyšel kapely jako Samael, Moonspell, Dimmu Borgir, Vader. První kazeta s metalovou hudbou, kterou jsem si koupil, byla Deicide - Legion. Co se týče velkých festivalů - ano, pokud nám to volný čas dovolí, a pokud by nás nějaká slavná kapela chtěla vzít na turné - jsme samozřejmě otevření a ochotní. Přítomnost širšího publika bude mít určitě pozitivní vliv na rozvoj Atropine, ale především hrajeme, protože nás to baví a metal nám koluje v žilách.


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

[SKIBORG] A za to vám děkuji. V dnešní době je velmi těžké se prosadit. Většina vydavatelů počítá se snadným ziskem a každý by chtěl mít pod svými křídly kapely, které už na metalové scéně něco znamenají. Ti, kteří hrají dobrou hudbu, ale nemají tisíce příznivců (např. kvůli špatné sebepropagaci nebo nedostatku kontaktů na ty správné lidi), jsou spíše ignorováni. My se vlastně začínáme propagovat až teď, po vydání našeho druhého alba. Rozhodli jsme se využít propagačních služeb PR agentury Solid Rock, navázali jsme spolupráci s vydavatelstvím Via Nocturna Records, ale zároveň se snažíme aktivně propagovat sami. Ať už v rádiích, nebo účastí v hitparádách. Před dvěma týdny získal náš singl "Fallen" titul "singl týdne" mezi polskou komunitou alternativní hudby, a kvalifikoval se tak do hlasování o singl podzimu 2023. Dříve byla tato oblast v našem týmu dost opomíjená. Zároveň doufáme, že postupem času budeme stále populárnější a naši hudbu uslyší více lidí. A ano, rádi chodíme na koncerty našich přátel, vypijeme s nimi pár piv a poslechneme si dobrou hudbu. Tahle atmosféra se nám líbí, hehe.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ATROPINE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

[SKIBORG] hmmm, zdá se mi, že většina této otázky již byla zodpovězena. Chybí mi doby, kdy byly kluby plné lidí i na neznámé nebo místní kapely. Ale taková je doba, jakou máme. Přizpůsobte se, nebo zemřete. Sociální média vám pomohou oslovit více lidí, ale zároveň to může dělat každý. Takže v moři stovek metalových kapel, které jsi zmínil, se všechno rozmazává. Nemůžeš to všechno pobrat. Myslím, že i my se malými krůčky budeme snažit být přítomni v širokých vodách sociálních médií a internetu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

[MATEJ] Je to jen hudba. Rád tvořím a poslouchám hudbu a death metal je jednou z mnoha jejích podob. Možná je to životní styl vzhledem k tomu, kolik hodin tomu věnuješ, ale dokud se při tom cítím naplněný a upřímný sám se sebou - na filozofii nezáleží.

[SKIBORG] Death metal pro mě rozhodně není hlubší filozofií. Mám rád extrémní hudbu a rád ji také dělám. Líbí se mi její atmosféra a všechno, co je s ní spojené. Ale nedělám z toho životní filozofii. Stejně jako ve všem je třeba znát zlatou střední cestu a přistupovat k tomu se zdravým rozumem. Metal, pivo, whisky a zábava při poslechu a tvorbě hudby, kterou máte rádi. Ano, asi je to životní styl, haha.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ATROPINE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte zase Českou a Slovenskou republiku?

[SKIBORG] Po vydání alba "Sanity Desecration" se chceme zaměřit na jeho propagaci a koncertování. V současné době posíláme přihlášky na různé festivaly v Polsku. Mezitím pravděpodobně odehrajeme několik menších koncertů. Pokud jde o Českou republiku nebo Slovensko, rádi vás navštívíme, pokud bude taková příležitost. Žádné konkrétní zprávy v tomto směru zatím nemáme. Určitě ale začneme tvořit nový materiál na album ještě před novým rokem.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Sanity Desecration“ zase narvat do hlavy!

[SKIBORG] Děkujeme vám za rozhovor a propagaci a přejeme vám totéž. Doufám, že se s vámi a našimi fanoušky v blízké budoucnosti uvidíme na koncertech. Děkujeme všem, kteří nás podporují.

Recenze/review - ATROPINE - Sanity Desecration (2023):

neděle 22. října 2023

Recenze/review - GRAVESTONE - Hollow Be Thy Grave (2023)


GRAVESTONE - Hollow Be Thy Grave
CD 2023, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Další úder, další zlomená kost. Padám únavou, ale nejsem zvyklý odcházet od rozdělané práce. Odpočinek je ale potřeba. Vylezu ven, ze staré, dávno opuštěné hrobky a dám si pivo. Mezi hroby tančí přízraky a poslouchají novou desku švédských GRAVESTONE. Dopiju pivo a začnu si podupávat nohou do rytmu. Rozpustím vlasy a spustím headbanging. Podám ruku té nejkrásnější zombie a nechám se strhnout do hlubin. Odpadává jí maso od kostí a usmívá se. Má důvod, tahle deska je totiž skvělá. 

Druhé dlouhohrající album je pekelnou jízdou od začátku do konce. Čekal jsem každý den, až se konečně setmí, až konečně padnou na město těžké mraky. Beru do rukou lopatu a kladivo a vydávám se na hřbitov. Dnes mě čeká další exhumace pravého, ryzího švédského death metalu. Na hrobě je napsáno moje jméno. 


Vyndám z hrobu starou, plesnivou rakev a užívám si prašivý, chladný zvuk (Penki Sandkvist - mastering, recording, engineering). Kývám spokojeně hlavou, přesně takhle má znít typický záhrobní smrtící kov ze starých katakomb. Pánové se volně inspirovali u smeček jako GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, SORCERY. A udělali to velmi elegantně a s nadhledem. Přidali spoustu svých nápadů a album se tak stalo velmi pestrou a zajímavou záležitostí. Záleží hodně na vás, na posluchačích. Nahrávka bude nejvíc vyhovovat nám, starým hrobníkům a potom všem, jejichž hudební kompas je nasměrován na sever. BOSS HM-2, ostrý jako motorová pila. Znovu zvedám kladivo a mám pocit, že lebka, kterou mám rozdrtit, se usmívá. Podle starých spisů by měla patřit prokletému mnichovi. Asi to bude pravda, v jeho rakvi jsem našel velkou spoustu artefaktů z devadesátých let minulého století. Klidně by v ní mohlo ležet i nové album "Hollow Be Thy Grave". Je totiž divoké, ostré, mrazivé i temné. Jako noc v márnici, jako děsivé ozvěny z onoho světa, jako hudba, kterou hrají GRAVESTONE. Dejte mi někdo pivo, dneska bude dlouhá noc. Čeká mě velká hromada kostí a lebek. Občas potřebuji odpočinek. Vylezu ven, rozhlédnu se po hřbitově a přijmu vyzvání k tanci. Tady se hraje opravdově, od srdce. Proto nemohu jinak, než novinku doporučit všem démonům, nemrtvým i prokletým. Hnilobně plesnivý, švédský death metal, který pálí až do morku kostí! Stará márnice vydala další svědectví!


Asphyx says:

Another blow, another broken bone. I'm falling down with fatigue, but I'm not used to walking away from the work I've done. But rest is necessary. I climb out of the old, long-abandoned tomb and have a beer. Ghosts dance among the graves and listen to the new album by Swedish GRAVESTONE. I finish my beer and start tapping my foot to the beat. I let my hair down and start headbanging. I shake the hand of the most beautiful zombie and get swept away into the depths. Her flesh falls off her bones and she smiles. There's a reason this record is great. 

The second full-length album is a hell of a ride from start to finish. I've been waiting every day for it to finally get dark, for the heavy clouds to finally fall on the city. I pick up my shovel and hammer and head to the cemetery. Tonight I'm going to have another exhumation of true, pure Swedish death metal. My name is written on the grave.


I take an old, moldy coffin out of the grave and enjoy the dusty, cold sound (Penki Sandkvist - mastering, recording, engineering). I nod my head in satisfaction, this is exactly how the typical death metal from the old catacombs should sound. Gentlemen are loosely inspired by packs like GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, SORCERY. And they did it with elegance and insight. They added a lot of their own ideas and the album became a very varied and interesting affair. It's very much up to you, the listener. The record will suit us, the old grave diggers, and then everyone whose musical compass is pointing north. BOSS HM-2, sharp as a chainsaw. I pick up the hammer again and I feel the skull I'm about to crush smile. According to the old writings, it should belong to a cursed monk. It's probably true. I found a lot of artifacts from the '90s in his coffin. Could very well be the new "Hollow Be Thy Grave" album. It's wild, edgy, chilling and dark. Like a night in the morgue, like eerie echoes from the other world, like the music GRAVESTONE play. Somebody get me a beer, it's gonna be a long night. I'm gonna have a big pile of bones and skulls. Sometimes I need a rest. I'll come out, look around the cemetery and accept the invitation to dance. This is where the real, heartfelt music is played. And that's why I can't help but recommend this novelty to all demons, undead and damned alike. Rotten, moldy, Swedish death metal that burns to the core! The old morgue has given further testimony!

Recenze/review - GRAVESTONE - Sickening (2018):


Tracklist:
01. Hunt Of The Carcass 
02. It's Back 
03. Gentlemen's Club 
04. Mosh Of The Living Dead 
05. Dragged Through The Woods 
06. Cannibal Curse 
07. The Tower Of Horror 
08. The Hour Of Terror 
09. Bring Out Your Dead 
10. Hollow Be Thy Grave 
11. Lord Of The Lash

Lineup:
Penki Sandkvist - Guitar & Lead Vocals
Magnus Karlsson - Guitar & Vocals
Max Lind - Bass & Backing Vocals
Tomas Salonen - Drums

Recenze/review - MARTYRDOOM - As Torment Prevails (2023)


MARTYRDOOM - As Torment Prevails
CD 2023, Memento Mori

for english please scroll down

Mám rád ty chvíle napětí, než otevřu další rakev. Jsem zvědavý, jaké ukrývá tajemství. Ve starých hrobech jsou pochováni prokletí kněží, vrazi i svatí. Dnes jsem byl opravdu překvapen. Náhrobek byl už hodně starý, plesnivý a pokrytý rostlinami. Začal jsem kopat a setmělo se. Mraky byly nízko a já u toho poslouchal novou desku polských doom death metalistů MARTYRDOOM. Odkryji několik vrstev a prohlédnu si mrtvolu. Je již ve značném stádiu rozkladu. Jako tohle album, jako hudba, kterou nám tihle maniaci přinášejí. 

Pokud máte tenhle starodávný styl rádi, budete určitě spokojeni. Pánové hrají uvěřitelně, opravdově a upřímně. Je pro mě velmi příjemné kopat další hroby, trávit dlouhé noci v márnicích a u toho poslouchat "As Torment Prevails". Tohle je hudba, která je ohlodaná na kost, na dřeň. Víka od rakví se chvějí strachem a já jsem opravdu spokojený. Smrt je velmi blízko. 

MARTYRDOOM jsou kapelou, jejichž tvorbu lze přirovnat k tomu, co nahrávají smečky jako ASPHYX, HAIL OF BULLETS, IMMOLATION, INCANTATION, OBITUARY, HOODED MENACE, DEMILICH, GRAVE, DISMA, DEAD CONGREGATION, TRIPTYKON. Jedná se o perfektně namíchaný koktejl, po jehož požití budete umírat v nekonečných křečích. Líbí se mi atmosféra celé nahrávky, obdivuji chladný a zničující zvuk. Píšu to často a zde to platí stonásobně, dobrý smrtící kov musí bolet, musí vám vypálit cejch do kůže, musí rozdrásat vaši tvář do krve. Poláci všechno tohle umí. Oceňuji i povedený obal, pod kterým je podepsán mistr Ryszard Wojtyński. "As Torment Prevails" je albem, které patří mezi staré náhrobky, na dávno opuštěná pohřebiště, do katakomb, kde se potkávají přízraky. Jednotlivé skladby mokvají, žhnou i chladí zároveň. Jsou napsány s jasným úmyslem - nechat vás shnít zaživa. Myslím si, že tahle exhumace se povedla na výbornou. Pokud se stejně jako já, rádi a často touláte podzemím a nasáváte s chutí hnilobný pach kobek, tak neváhejte ani chvilku. Přidávejte postupně hlasitost, kývejte se do rytmu, jako staří hrobníci. Polským tmářům se povedlo nahrát desku, která mi je velmi dobrým průvodcem v Hádově říši. Mám rád ty chvíle napětí, než otevřu další rakev. Jsem zvědavý, jaké ukrývá tajemství. Odkryji několik vrstev a prohlédnu si mrtvolu. Je již ve značném stádiu rozkladu. Jako tohle album, jako hudba, kterou nám tihle maniaci přinášejí. Starodávný doom death metalový rituál, u kterého se vám rozpadnou kosti v prach! 


Asphyx says:

I like those moments of suspense before I open another coffin. I wonder what secrets it holds. Cursed priests, murderers and saints are buried in old graves. I was really surprised today. The tombstone was already very old, moldy and covered with plants. I started digging and it got dark. The clouds were low and I was listening to the new album by Polish doom death metallers MARTYRDOOM. I peel back a few layers and examine the corpse. It's already in a considerable state of decomposition. Like this album, like the music these maniacs bring us. 

If you like this ancient style, you'll be pleased. The gentlemen play believable, genuine and sincere. It is very pleasant for me to dig more graves, spend long nights in morgues and listen to "As Torment Prevails". This is music that is gnawed to the bone, to the marrow. The coffin lids are shaking with fear and I'm really happy. Death is very close. 

MARTYRDOOM are a band whose work can be compared to that of bands like ASPHYX, HAIL OF BULLETS, IMMOLATION, INCANTATION, OBITUARY, HOODED MENACE, DEMILICH, GRAVE, DISMA, DEAD CONGREGATION, TRIPTYKON. This is a perfectly mixed cocktail that will leave you dying in endless convulsions. I like the atmosphere of the whole record, I admire the cold and devastating sound. I write this often and it applies here a hundredfold, good death metal must hurt, it must burn a brand into your skin, it must rip your face to blood. The Poles can do all that. I also appreciate the hilarious cover, signed by the master Ryszard Wojtyński. "As Torment Prevails" is an album that belongs among old tombstones, in long-abandoned burial grounds, in catacombs where ghosts meet. The individual tracks wet, glow and chill at the same time. They are written with a clear intention - to let you rot alive. I think that this exhumation has succeeded perfectly. If, like me, you like to wander underground often, and suck in the rotten smell of dungeons with gusto, don't hesitate a moment. Turn up the volume gradually, sway to the rhythm, like the grave diggers of old. The Polish darkies have managed to record a record that is a very good guide for me in the realm of Hades. I like those moments of suspense before I open the next coffin. I wonder what secrets it holds. I peel back a few layers and examine the corpse. It's already in a considerable state of decomposition. Like this album, like the music these maniacs bring us. An ancient doom death metal ritual that will make your bones crumble into dust!


Recenze/review - MARTYRDOOM - Grievous Psychosis (2017):

tracklist:
1. Voidcreeper
2. 93
3. Katatonic Ascension Of Cirrhosis
4. Purtenance
5. Shedding Of The Soul
6. Torment
7. Festering Existence
8. Garden Of Flesh
9. In The Grip Of Winter (Autopsy Cover)


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý sedmý - Svědomí národa


Příběh čtyř stý dvacátý sedmý - Svědomí národa

Patřil k lidem, kterých si normálně nevšimnete. Kouřili jsme třeba se spolužačkou na trávníku ve vnitrobloku a ona odhodila vajgl pod stromek. Daleké cvrnknutí, který dělali vždycky hrozní frajeři a který zasviňuje veřejný prostor. Nikdy nic neřekl, jen vytáhl lopatku a shrábl vajgl do koše. Měl tyrkysově modré oči, ve kterých byla laskavost a dobrota. Takový ten stařík z reklamy, který ukazuje, jak se dá i ve vysokém věku zdolávat hory a objímají ho o dekády mladší dámy. Jednou pršelo, nebo spíš chcalo jako z konve a já stál pod přístěnkem. Kýval jsem se do rytmu Cannibal Corpse, kteří tenkrát byli v plné síle a jak jsem byl ve svým metalovým rauši, tak jsem přehlédl, že pán začal uklízet. Výsledkem mé nepozornosti byla kolize, při které jsem ho shodil na zem a vysypal všechny odpadky. Hrozně jsem se lekl a když mi všechno došlo, sehnul jsem se a začal mu za dlouhých omluv pomáhat. Nechte toho, ušpiníte se. Nedbal jsem jeho připomínek a spolu jsme dali vše do pořádku. Ještě jednou se omlouvám, křiknu na něj a on jen mávne rukou, že o nic nejde. Vrátil jsem se na hodinu a na všechno zapomenul.

Jsou lidi, kteří nejdou s davem. Nehajlují na náměstí a nevítají Němce, nepodřídí se tupé komunistické zvůli. Roznáší letáky a ztratí u toho spoustu kamarádů, kteří jen sedí u piva a nadávají, nekonečně nadávají, jací jsou ti nahoře hrozní, jaký berou platy, zatímco oni potí krev a u voleb to hází menšímu zlu. Pro mě to jsou a vždycky budou hrdinové. Jedinci, kterým není lhostejné zlo. Seděl jsem s pánem U Darebáka už asi dvě hodiny a rozumíme si. Připomíná mi strýce, se kterým byl i nějakou dobu v Jáchymově. Původně profesor na filozofické fakultě. Rodiče jeho studentů si ale stěžovali už za války, že mluví pravdu a on si zakusil strasti výslechu na gestapu. Jeho, křehkého intelektuála poslali do škodovky, aby vyráběl zbraně. Školy pak stejně zavřely. Vyprávěl, jak to vlastně v jeho okolí nijak nevadilo. Peníze byly, Němci si výrobu zbraní samozřejmě hlídali. Sem tam nějaká sabotáž, ale tu vždycky někdo nahlásil. Jsme Češi, ne? Pro kus žvance. Povídal dál a já se musel zeptat, jestli není zahořklý, když toho zažil tolik špatnýho. Nejdřív trošku lituji, že jsem si přisedl, ale nebylo nikde místo.

Jak se dá zničit jeden lidský život? Vyloučíme člověka, označíme ho, nakreslíme na něj nějaký znak a budeme ho zesměšňovat. Ano, chápete správně, měl mámu židovku a otce Čecha. Do lágru už to nestihl, říkal mi, že měl zfalšované doklady a každý den ráno se bál vstát, protože udavači byli za každým rohem. Mimochodem, Židy neměli moc rádi ani našinci. Vypráví mi úplně něco jiného, než mě učili ve škole. Objednám panáka, protože je mi z toho děsně smutno. Ale on si nestěžuje, jen popisuje, co zažil. Jasně, některé věci asi byly trošinku jinak, je to jen jeho pohled, ale jde o celek, o svědomí. Někteří lidi jej totiž nemají, řekne mi, když dopije pivo a dívá se na mě přes tlusté sklo. Na mučení není nejhorší, že vám zničí tělo, ale ten pocit ponížení. Pokračuje a ztrácí se ve vzpomínkách. Přežil a myslel si, že je konec, že pokvetou šeříky a on se vrátí na školu. Omyl, vždyť jste nebyl ani v lágru, nemáte na nic nárok. Divoká padesátá léta, která následovala, pro něj byla také hrozná. Kam se ztratila čest a hrdost, kam češství? Bylo to tady znovu a on zase dělal chyby. Tedy, ony to chyby nebyly, ale ostatní se na něj tak dívali. Odmítl vstoupit do strany, odmítl se stát komoušem. A studentům dál vyprávěl o pravdě a o cti. Znovu ho nahlásili, kolegové z práce, žáci i jejich rodiče.

Takový jako ty tady nepotřebujeme. Odešel dělat rukama, ale to jim bylo málo. Nedržel jazyk za zuby. A tak zase mlátili, vyslýchali a nutili, aby šel do dolů. Říkal mi, že to bylo šílený. Kněží, homosexuálové a ano, i židé, všichni byli v jednom kolektivu ztracenců několik metrů pod zemí. V prachu a špíně citovali klasiky, zpívali a když nesplnili normu, tak je zmlátili. Přestal věřit ve světlo i v lidi, prý ho zachvátila šílená vnitřní bolest. Chtěl raději umřít, zhebnout za svobodu. Když si odpracoval trest, tak se mu povedlo utéct do Německa. Byl už ale starý a nikde ho nevzali. Jenom do nemocnice, jako pomocnou sílu. Tam začal uklízet. Revoluci, v kterou už ani nedoufal, sledoval s napětím a velkým očekáváním. Vrátil se a chtěl svobodu. Pane, ale vy nemáte žádnou praxi, u nás vás nechceme. Žena, která s ním všechno snášela a seznámili se kdysi v lágru, mu zemřela žalem a bolestí. Nemohla mít děti, další zničený život, číslo v davu, kterému se nikdy nedostane zadostiučinění. Nevěděl co dělat, tak začal makat v továrně. Už na něj ale neřvali. Tahal špony, ale zdraví už měl podlomené. Přes kamaráda, který s ním seděl, sehnal práci jako uklízeč u nás na fakultě. Zvláštní, hrozně divné a smutné, říkám stále dokola, protože nevím, co bych mu měl odpovědět. Ani vlastně nevím, jestli ode mě nějaký názor očekává.

Vkládá naději v mladé, ti už prý nebudou takový svině s pokřiveným charakterem. Dívá se dopředu, věří, že naše země bude jednou krásná a že v ní bude žít spousta spokojených lidí. On bojoval, nenadával, nestěžoval si. Konal. Zatímco někdo létal s anglány a bojoval, jiní si sami vyžádali průkazku do německé strany. Bylo a bude to tak vždycky. Pro nás, pro Čechy, je typické takový to komoušský připosrání. To mi řekne a já mu moc nevěřím. Pane, vždyť teď už to bude dobrý. Ale ne, mladíku, věř mi, znám lidi, znám tenhle národ. Bude to trvat úplně stejně dlouho, jako tu byla totalita, než se vše dá do pořádku. Bude to na několik generací, kteří se budou muset demokracii a zodpovědnosti naučit. To není jen tak, udělat z tupého stáda sebevědomý národ. Když se koukám právě teď (rok 1996) kolem sebe, tak zrovna moc dobrých příkladů nemáte. Podívej se kolem sebe. Mafiáni, politici, fakt mi věř, tohle je fakt na hodně dlouho. Nevím, co odpovědět. Tak dopiju, rozloučím se, poděkuju a jdu spát. Blondýnka na mě chudák čeká s jídlem, mělo to být překvapení, ale já se zdržel. Najím se a vyprávím. O pánovi, o strejdovi a padá na mě splín. Dokázal bych být čestný a hrdý, jako oni? Nebo bych se připosral? 

Další den strávíme přípravou na koncert. Jedeme do Prahy a neskutečně si to užijeme. Nespíme celou noc, vrátíme se prvním ranním vlakem a jdeme rovnou do školy. Mám v hlavě střepy, jsem ještě trošku přiopilý a tak raději nemluvím. Na přednáškách to nevadí, na cvičeních je to už horší. Jsem v jednom ohni, popadá mě neskutečná chuť na sladký. Z matematiky se omluvím, stejně bych tu byl zbytečný. Zajdu na cigárko, v naději, že tam pán bude a prohodíme pár slov, ale není tam. Vylezu před školu a tam uvidím dva kluky, jak do něj strkají. Co ty špíno, co tady děláš, podívej se na sebe, jak smrdíš! Mají ve tvářích hnusný výraz debilů, co rádi někoho šikanují. Zařvu, tohle snad ne. Kluci se na mě podívají a řeknou něco v tom smyslu, že na mě, na váguse tady fakt čekali. Svůj k svýmu, co? Snažím se být, i přesto, že se ve mě vaří krev, slušný. Pokusím se jim říct, že by se takhle chovat neměli. Že je to bývalý profesor a že učil filozofii. Jenže na strojích a technických fakultách z nějakého mě dodnes neznámého důvodu filozofií opovrhují. Nevím proč, ale vlastně jsem tím jen přilil olej do ohně. Podařilo se mi ale jediné, obrátit jejich vztek na mě. Dostanu pěstí, pak nějaký ten kopanec. Bráním se, ale jsou dva. Pak mi ale cvakne a začnu spíš útočit. Nakopu jim prdel a oni utečou, s takovým tím pohledem, že si mě stejně najdou a pomstí se. Tak mám zase nové nepřátele, ale nelituji toho.

Dobrý? Zeptá se mě a poděkuje. Mám rozseknuté obočí, dodnes tam mám jizvu, ale jinak to jde. Jen krve jak z vola. Jdeme do jeho kumbálu, kde má lékárničku. Co takhle pivo, mladej, mám za chvilku padla. Bodlo by, to si pište. Vypadám jako nějakej děsnej bojovník a v hubě jak vymleto. Měděná chuť krve, které jsem nemálo spolykal, mi zvedá trošku žaludek. K Darebákovi dojdeme a on se na mě tak nějak divně dívá. Zeptám se, co se děje a on jen smutně odpoví, že se mu to nestalo poprvé. Cože? No, oni jsou sice studenti vysoké školy asi chytří, ale co se týká morálky, tak škoda mluvit. Chvilku si říkám, jestli je to takhle i v jiných zemích. Jestli v nich hrdinové zametají ulice, jestli se jim posmívají debilové. Jestli je i v ostatních národech tolik hlupáků a tupců. Jsem vzteklý, mladý a říkám mu, že to není možný, že to budeme řešit, že se s tím musí něco udělat. On mi ale položí kostnatou ruku na moji a řekne mi, že si kdysi myslel, že když už je ta svoboda, že se může ozvat, ale pro většinu lidí je jen obyčejný uklízeč, který si sám posral život. Měl držet hubu a ne pořád bojovat.

Jsem z toho špatný, říkám si, že to není možný, že přeci nejsme takoví. Mám trošku problém s tím, že u nás v rodině se přeci jen hrdost a čest uznávala. Jsem prostě jinak vychovaný. Nemám rád hloupé vidláky a burany, co myslí jen na sebe. Všechno to říkám blondýnce a zajíkám se u toho, jak jsem toho plnej. Hele a ty si na těch všech svých brigádách, v práci i ve školách blbce nepotkával? A jmenuje mi, velice přesně mimochodem, kdo co bude jednou z některých mých spolužáků. Má to vůbec cenu bojovat? A jak? Co vlastně můžeme dělat? Ona, jako učitelka může, ale já s tím mám problém celý život. Nechápu, jak může někdo někomu ubližovat, vážím si obyčejných slušných hrdinů. Uteklo spoustu vody v řekách a já si na pána s laskavým pohledem často vzpomenu. Obzvlášť v poslední době, když je společnost zase nakažená čím dál tím víc průměrností a zlem, si říkám, jaké je vlastně naše svědomí? Zaplať pánbůh za lidi, jako byl on. Jinak bychom tu nebyli. Nebo možná ano, ale byly by z nás jen tupá hovada. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. října 2023

Recenze/review - SULPHUR AEON - Seven Crowns and Seven Seals (2023)


SULPHUR AEON - Seven Crowns and Seven Seals
CD 2023, Ván Records

for english please scroll down

Odněkud z jiné dimenze, z hlubin vesmíru, z nejtemnějších myšlenek slyším mnoho mrazivých ozvěn. Dívám se do tmy a jsem smutný i zádumčivý. Nemám rád společnost, jsem raději sám a opuštěný. V temných ulicích prázdného města, na starých pohřebištích, v temnotě a chladu. Vyhledávám hudbu, která je mi blízká, nasávám pach smrti. Klaním se H.P. Lovercraftovi, umírám a znovu se rodím. Každý máme svoji noční můru, každý máme někdy děsivé sny. Jsou skupiny, které je umí přetavit v hudbu. SULPHUR AEON patří mezi ně.

Na novinku jsem se velmi těšil, přesto jsem k ní přistupoval opatrně. Je to jenom mezi mnou a kapelou. Potřebuji opravdu klid a soustředěný poslech. Trávil jsem s novinkou "Seven Crowns and Seven Seals" spoustu času. V práci, cestou domů, v chladném pokoji, v lese i v záhrobí. Pomalu mi přešla do krve, stala se mojí součástí a já nemohu jinak, než chválit. 


Němci umí být vznešení i přízemní, divocí i snoví. Posluchač dostane opravdu velmi pestrou paletu pochmurných nálad. Ze skladeb doslova odkapává tajemno, bolest i melancholie. Připadám si, že mám do hlavy navrtanou díru a proudí mi do ní vesmírná energie. Mám rád tajemno, temnotu a rád prosévám mezi prsty prach. Zhasněte všechna světla a nechte znít jenom ostré riffy, mocné melodie, magické vokály a drtivé bicí. Ano, základem je stále death metal a melodiemi opředený black metal, ale přidáváno je i spousta neotřelých pasáží. Poslouchat "Seven Crowns and Seven Seals", je jako se vznášet na krvavých vlnách špinavé řeky. H. P. Lovercraft vytvořil svůj vlastní děsivý a zvláštní svět a SULPHUR AEON jsou jeho hudebními pokračovateli. Nikdy bych nevěřil, že někdo dokáže všechny ty představy, příšery a příběhy přetavit v hudbu. Němcům se to povedlo na výbornou. Doporučuji vám tedy, abyste se šli projít ve tmě a po příchodu domů si otevřeli nějakou jeho knihu. Uvidíte, že budete postupně přidávat hlasitost a obojí, kniha i hudba, se vám spojí v jedno. Je to hodně majestátní album, mocné a záhadné. Budou se vám před očima promítat děsivé představy a teprve potom vše pochopíte. Ona to vlastně není jen obyčejná nahrávka, jak býváme všichni zvyklí. Spíše se jedná o tajemnou, magickou seanci, o ozvěny z jiných sfér. Novinka chce čas, klid a fantazii. Potom ji pochopíte. Odněkud z jiné dimenze, z hlubin vesmíru, z nejtemnějších myšlenek, slyším mnoho mrazivých ozvěn. Dívám se do tmy a jsem smutný i zádumčivý. Black death metalová, temná energie z hlubin vesmíru! Cthulhu mýty znovu ožívají!


Asphyx says:

From somewhere from another dimension, from the depths of the universe, from the darkest thoughts, I hear many chilling echoes. I look into the darkness and I am sad and pensive. I don't like company, I prefer to be alone and lonely. In the dark streets of an empty city, in old burial grounds, in the dark and cold. I seek out music that is close to me, I suck in the smell of death. I bow to H.P. Lovercraft, I die and am born again. We all have our nightmares, we all have scary dreams sometimes. There are bands that can turn them into music. SULPHUR AEON is one of them.

I was looking forward to the new album, but I approached it with caution. It's just between me and the band. I really need calm and focused listening. I spent a lot of time with the new "Seven Crowns and Seven Seals". At work, on the way home, in the cold room, in the woods, and in the beyond. It slowly got into my blood, became a part of me and I can't help but praise it.


Germans can be both sublime and down-to-earth, wild and dreamy. The listener gets a really diverse palette of gloomy moods. The songs literally drip with mystery, pain and melancholy. I feel like a hole has been drilled in my head and cosmic energy is flowing into it. I like mystery, darkness and I like to sift the dust between my fingers. Turn off all the lights and let only the sharp riffs, powerful melodies, magical vocals and crushing drums sound. Yes, the foundation is still death metal and melody-drenched black metal, but there are plenty of novelty passages thrown in as well. Listening to "Seven Crowns and Seven Seals" is like floating on the bloody waves of a dirty river. H.P. Lovercraft created his own eerie and strange world and SULPHUR AEON are his musical successors. I would never have believed that anyone could translate all those fantasies, monsters and stories into music. The Germans did it perfectly. So I suggest you go for a walk in the dark and open one of his books when you get home. You will find that you will gradually increase the volume and both the book and the music will become one. It's a very majestic album, powerful and mysterious. You'll have some scary images projected in front of your eyes and then you'll understand. It's not just an ordinary record, as we're all used to. Rather, it is a mysterious, magical séance, echoes from other realms. Novelty takes time, calm and imagination. Then you will understand it. From somewhere from another dimension, from the depths of the universe, from the darkest thoughts, I hear many chilling echoes. I look into the darkness and I am sad and pensive. Black death metal, dark energy from the depths of the universe! Cthulhu myths come alive again!


about SULPHUR AEON on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Sombre Tidings 
02. Hammer From The Howling Void 
03. Usurper Of The Earth And Sea 
04. The Yearning Abyss Devours Us 
05. Arcane Cambrian Sorcery 
06. Seven Crowns And Seven Seals 
07. Beneath The Ziqqurats

Recenze/review - ECOCIDE - Metamorphosis (2023)


ECOCIDE - Metamorphosis
CD 2023, Memento Mori

for english please scroll down

Když jsem vstoupil dovnitř, vše bylo od krve. Šmouhy po zdech, na podlaze, na všem. Prošli jsme celý dům a nenašli žádná těla. Sledovali jsme stopu a dostali se hluboko do lesa. Ve staré jeskyni jsme nalezli kosti, vyskládané do podivných obrazců. Ze všech koutů byl cítit pach smrti. Omráčeni hnusem a zlem jsme stáli a čekali, co se bude dít dál. Přemýšleli jsme o bestiích, o šílených vrazích, o démonech. Potom zazněl první riff. Prořízl vzduch jako ostrá čepel skalpelu.

ECOCIDE! Holandská death thrash metalová smečka, která vydává po deseti letech své druhé dlouhohrající album. Pokud máte rádi klasické, tradiční postupy, hororové příběhy a zápach rozkládajícího se masa, tak neváhejte ani chvilku. Tohle je poctivá jízda přímo do pekla. Oltář je připraven a nože nabroušeny. Stejně jako tahle deska. 


Máte rádi starou death metalovou školu? Líbí se vám kapely jako OBITUARY, MASSACRE, DEATH, ENTOMBED, GRAVE, UNLEASHED, BOLT THROWER, PESTILENCE? Uctíváte dodnes SLAYER? Potom vám mohu ECOCIDE jenom doporučit. Holandským maniakům se totiž povedlo do skladeb vložit velmi pochmurnou, chladnou i zničující atmosféru. Opravdu mám pocit, že se procházím v záhrobí a rozmlouvám s obětmi násilných činů. Kolem mě se procházejí oběšenci, utopení, mrtvoly bez tváře, zohavení. Pokud je nějaká hudba dobrá, probudí ve mě emoce, dokáže ve mě zapálit fantazii. "Metamorphosis" je přesně tím druhem hudby, která se kolem vás nejdřív plazí jako jedovatý had. Uhrane vás, abyste potom zemřeli v šílených křečích po požití prudkého jedu. ECOCIDE sice nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka není jen obyčejným, dobře zahraným řemeslem. Songy v sobě mají něco navíc, jakousi patinu, hnilobu, temnotu, které mám u smrtícího kovu tolik rád. Znáte to, mám to asi jako každý fanoušek. Zavřu se do pokoje, sednu si k přehrávači a čekám, co se mnou nahrávka udělá. Některé kolem mě proplují a nezanechají ve mě vůbec nic a některé, jako je "Metamorphosis", se mi zadřou hluboko do mozku. Pro mě je vždy hodně důležité, jestli se chci k deskám vracet. Tohle album jsem si dával do hlavy pod tlakem hodně dlouhou dobu. Má v sobě velkou porci energie, tlaku, špíny a poctivého rouhání. Nezbývá mi tak nic jiného, než vám novinku doporučit. Old school death thrash metal, u kterého vykrvácíte! Mokvající kus shnilého masa!


Asphyx says:

When I walked in, there was blood all over the place. Smudges on the walls, on the floor, on everything. We went through the whole house and found no bodies. We followed the trail and got deep into the woods. In an old cave, we found bones arranged in strange patterns. There was the smell of death in every corner. Stunned by disgust and evil, we stood and waited to see what would happen next. We thought of beasts, of mad killers, of demons. Then the first riff sounded. It cut through the air like the sharp blade of a scalpel.

ECOCIDE! Dutch death thrash metal outfit, releasing their second full-length album in ten years. If you like classic, traditional methods, horror stories and the smell of decomposing flesh, don't hesitate a moment. This is an honest ride straight to hell. The altar is set and the knives are sharpened. Just like this record.


Do you like old school death metal? Do you like bands like OBITUARY, MASSACRE, DEATH, ENTOMBED, GRAVE, UNLEASHED, BOLT THROWER, PESTILENCE? Do you still worship SLAYER? Then I can only recommend ECOCIDE to you. The Dutch maniacs managed to put a very gloomy, cold and devastating atmosphere into their songs. I really feel like I'm walking in the afterlife and talking to victims of violent acts. The hanged, the drowned, the faceless corpses, the mutilated are walking around me. If a piece of music is good, it stirs my emotions, it can fire my imagination. "Metamorphosis" is exactly the kind of music that crawls around you like a poisonous snake at first. It's a snake that makes you die in mad convulsions after swallowing a violent poison. ECOCIDE may not invent anything new or groundbreaking, but the novelty is not just an ordinary, well-played craft. The songs have something extra, a kind of patina, rottenness, darkness that I like so much in death metal. You know, I guess I have it like any fan. I'll lock myself in my room, sit down with the player and wait to see what the record does to me. Some float past me and leave me with nothing, and some, like "Metamorphosis", sink deep into my brain. It's always very important to me if I want to go back to records. I put this album in my head under pressure for a long time. It has a lot of energy, pressure, dirt and honest blasphemy. So I have no choice but to recommend the new album to you. Old school death thrash metal that will make you bleed! A wetting piece of rotten meat!



Tracklist:
01. Prologue 
02. Metamorphosis 
03. Terminus 
04. Corrupted Reality 
05. On The Shores Of Madness 
06. Vortex Singularity 
07. Transcendence Of The Mind 
08. The Flayed 
09. Among The Tombs

band:
Sten Govers - Guitar & Vocals
Dennis Bikker - Guitar & Backing Vocals
Rick Stikkelorum - Bass
Bas Gijzen - Drums
Artwork by Costin Chioreaunu
Recorded, Mixed & Mastered by Ecocide


pátek 20. října 2023

Recenze/review - SUMMONING DEATH - A Traumatic Night of the Creeps (2023)


SUMMONING DEATH - A Traumatic Night of the Creeps
CD 2023, Chaos Records

for english please scroll down

Už jako dítě mučil zvířata, už jako malý napadal ostatní. Nikdo nikdy nic neudělal. Všichni ho měli rádi a v něm rostla touha po krvi. První vražda bývá vždy zásadní. Takový hodný chlapec, vždycky se usmíval. V noci se měnil v bestii a netrvalo dlouho a začal se spoustě lidem vkrádat i do jejich snů. Ničil je zevnitř, postupně si je připravoval, aby je mohl jednou zabít. Dodnes nevím, jestli jsem jej viděl v nějakém filmu nebo o něm četl, protože to byla reálná postava. Někteří jedinci v sobě mají spoustu zla a temných myšlenek.

Horory a death metal k sobě patří odnepaměti jako rakev a mrtvola. O mexických SUMMONING DEATH jsem již na našich stránkách psal a máme i rozhovor. Vše si můžete přečíst, odkazy naleznete dole pod článkem. Kapela se vrátila po třech letech, aby vydala další svědectví o krvi, šílenství a temnotě.


Je to masakr od začátku do konce. A to prosím v podobných rytmech jako to umí kapely typu DEMILICH, GRAVE, DISMEMBER, DEPRAVITY, TOXAEMIA, LUBRICATE. Kapela chřestí pytlem plným kostí a pozve vás na další morbidní hostinu. Podáváno bude syrové maso a pít se bude zkažená krev. Líbí se mi inspirace starými hororovými příběhy, oceňuji zvuk (recorded, produced, engineered, mixed, and mastered by - Ricardo Gil). Parádní je i obal, který je jasným poznávacím znamením téhle smečky a je pod ním podepsán jako vždy skvělý Gonzalez Serrano Raul. Pokud jste staří psi jako já a nebo máte rádi nekonečné chodby podzemí, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete smrtící kov velmi vysoké kvality, který vás pohřbí zaživa a roztrhá na kusy. Vkrade se vám do vašich snů a stane se noční můrou, jako bestie z úvodu dnešní recenze. SUMMONING DEATH jsou velmi devastující, reální, syroví. Věřím jim každý tón, každou melodii. Během poslechu cítím v kostech chlad a kývám se spokojeně do rytmu. Už vím, co budu dělat večer. Vytáhnu staré VHS kazety a dám si nějaký slasher film. Atmosféra celé nahrávky je velmi návyková, šílená, morbidní a nebál bych se napsat magická a podmanivá. Doslova cítím pach krve a smrti. Jak mi zajíždí ostrý nůž do břicha. "A Traumatic Night of the Creeps" je jako prudký jed, po kterém budete umírat v šílených křečích. Démonický, temný death metal, který se dostane i do vašich snů! Zlá noční můra!


Asphyx says:

Even as a child he tortured animals, even as a child he attacked others. No one ever did anything. Everyone loved him and he had a growing bloodlust. The first murder is always a crucial one. Such a good boy, always smiling. At night he turned into a beast and it wasn't long before he started creeping into a lot of people's dreams. He was destroying them from the inside, gradually preparing to kill them one day. To this day, I don't know if I saw him in a movie or read about him because he was a real character. Some individuals have a lot of evil and dark thoughts inside them.

Horror and death metal have always been as close as a coffin and a corpse. I already wrote about Mexican SUMMONING DEATH on our website and we have an interview. You can read it all, links can be found at the bottom of the article. The band has returned after three years to deliver another testimony of blood, madness and darkness.

It's a massacre from start to finish. And please do it in similar rhythms as bands like DEMILICH, GRAVE, DISMEMBER, DEPRAVITY, TOXAEMIA, LUBRICATE. The band rattles a bag full of bones and invites you to another morbid feast. Raw meat will be served and rotten blood will be drunk. I like the inspiration of old horror stories, I appreciate the sound (recorded, produced, engineered, mixed, and mastered by - Ricardo Gil). The cover art is also awesome, which is a clear trademark of this pack and is signed as always by the great Gonzalez Serrano Raul. If you're an old dog like me or you like endless underground corridors, don't hesitate a moment. You'll get a very high quality deadly metal that will bury you alive and tear you apart. It will creep into your dreams and become a nightmare, like the beast from the beginning of today's review. SUMMONING DEATH are very devastating, real, raw. I believe them every note, every melody. I feel the chill in my bones while listening and sway contentedly to the beat. I already know what I'm going to do tonight. I'll pull out the old VHS tapes and put on a slasher movie. The atmosphere of the whole record is very addictive, crazy, morbid and I wouldn't be afraid to write magical and captivating. I can literally smell the blood and death. As a sharp knife goes into my stomach. "A Traumatic Night of the Creeps" is like a violent poison that will make you die in mad convulsions. Demonic, dark death metal that will enter your dreams! A bad nightmare!


about SUMMONING DEATH on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Night Of The Creeps
2. The Morbid Act Of A Sadistic Rape (Traumatic Cover)
3. Halloween
4. Darkday (Edge Of Sanity Cover)

KNIŽNÍ TIPY - Ostrov - Samuel Bjørk (2023)


Ostrov - Samuel Bjørk
2023, Kniha Zlín

Ochladilo se a tráva byla pokrytá jemnou vrstvou námrazy. Vytáhl jsem konečně dlouhé kalhoty a cestou po schodech se podíval na telefon. Přes noc mám všechny notifikace vypnuté a většinou najdu jen odkazy na žádosti o recenze. Jenže dnes se mezi emaily od kapel jeden vyjímal. Knihy Dobrovský mám moc rád. Jsou spolehliví, dávají mi spoustu dárků a když vyjde nějaká novinka, mají ji ihned skladem. Ostrov od mého oblíbence Samuela Bjørka jsem si předobjednal. Kniha měla přijít někdy na konci týdne, ale už na mě čekala v Zásilkovně. Já vím, měl bych jít raději do knihkupectví, ale znáte to, rodina, děti, není moc času. Před boxem stojím v půl páté ráno. Vedle ve vchodě někdo neskutečně kuřácky chrchlá. Naťukám PIN a nic. Moc nevidím, tak si zvětším odkaz z emailu. Děkujeme za vaši objednávku, mějte se hezky. Box se mnou mluví, tak mu také poděkuji. Nikdo tu není, tak si to můžu dovolit. Jinak bych vypadal jako blázen.

Nosím s sebou kudlu, tak ji na jedné lavičce vytáhnu a osvobodím knížku z papírového obalu. Hodím si do batohu letáky s reklamou na nové knížky a Ostrov si dám pod paži. Čeká mě kilometr a půl na zastávku tramvaje. Už tam postává pár jedinců. Naštvané tváře. Přijede dodávka odněkud z ubytovny. Vyhodí novodobé otroky a ti se zmateně potulují kolem. Zaujme mě dvojice snad odněkud z Indonésie. Mladá holka a kluk, oba v montérkách. Zavěšení do sebe. Láska ve smogovém městě. Nastoupím a vyhnu se ožralovi, který neustále padá na zem. Schoulím se do sebe. Mám půl hodiny. Přičichnu ke stránkám a začnu si číst. Mám na nose brýle a šustím a šustím. Málem přejedu. Příběh mě ihned chytne. Tramvaj mě vyhodí, vyhnu se feťákům, kteří i přez mráz polehávají na lavičkách. Kolem nemocnice, kolem parku, kde nedávno došlo k vraždě. Knihu pořád pod rukou, přidávám do kroku, abych přišel do práce dříve. Stihnu to a mám ještě půl hodiny. Odpíchnu si a zalezu do rohu. Než přijdou ostatní, tak si čtu. Mám zas sebou padesát stránek, než mi začne práce. 

Jsem celý den neklidný a nesoustředěný. Oběd vynechám, čtu si. Mám to takhle pokaždé, když si koupím něco napínavého. Mám rád thrillery a krimi právě proto, protože jsou napínavé, pořád se něco děje. Mia si myslela, že si trošku odpočine. Vydá se na ostrov a příroda krásně dokresluje celý příběh. Sofie jí požádá, aby jí pomohla nalézt zmizelého kamaráda. Pomalu se začne rozplétat příběh, který je brutální a temný, jak jenom může zvrácená lidská mysl být. Domů jedu raději trolejbusem, sice to trvá déle, ale můžu si sednout, nandat brýle a začíst se. Okolo mě všichni čumí do mobilů a lajkují. Naše závislosti jsou si v mnohém podobné, přesto úplně jiné. Musím cítit mezi prsty stránky, musím mít klid. Nevím zase jednou o světě kolem sebe. Odpoledne si jenom zacvičím, pomůžu s něčím doma, ale jinak o mě nikdo neví. Nevnímám, Ostrov mě strhl, pohltil, zaujal. Autor je velmi pečlivý a zároveň umí moc dobře psát. Cítím z jeho slov vášeň. Určitě to také znáte. Je to jako muzika, jako dobrý obraz nebo film. Jsem na ostrově. Jsem stínem, který dohlíží na vyšetřování. Jako starého death metalistů mě zaujme samozřejmě zneuctěný oltář. Tohle bude ještě hodně zajímavé.

Pokud se stane vražda, bývá to pokaždé šílené. Vím o čem mluvím. Chodil jsem rok kolem místa, kde rozsekali jednoho bezdomovce na kusy a nikdo nevěděl, kdo to udělal. Pachatele nakonec chytili, ale přiznám se, že do té doby jsem se pokaždé neustále ohlížel. Lekal se každého stínu. Jakoby se kolem mě neustále vznášel duch. Možná za to může jenom moje fantazie, ale necítil jsem se dobře. A teď si vezměte, že se stane násilný čin na ostrově, v malé komunitě. Lidé se bojí. Nevěří jeden druhému. Pomlouvají se. Kdo je vrahem? Myslím si, že Samuel Bjørk předkládá nejen příběh, který neskutečně odsýpá, ale také přesně popsal náladu, atmosféru. Na tohle musíte být dobrým psychologem a musíte znát lidi a jejich temnou stránku. Podle mě se to nedá moc dobře naučit, to musíte mít v sobě. Také se tomu říká talent. 

Pokud máte rádi severské detektivky, tak si Ostrov určitě přečtěte. Knihu jsem si vyzvedl v pondělí, hned se do ní začetl a ve středu už jsem psal Knižní tipy. Potřeboval jsem ze sebe své pocity z knihy dostat, podělit se o ně. Nevím, jak to máte vy, ale já se musím mít na co těšit. Abych narušil stereotyp běžného dne. Práce a povinnosti sice nepočkají, ale na dobrou knihu a hudbu si najdu čas vždycky. Závidím trošku našim rodičům, že mohli odejít do důchodu dříve. Mají víc času. Tohle asi nezažijeme, ale číst můžeme i tak. Ostrov se nebývale povedl. Je v mnohém překvapivý, neotřelý a přečetl jsem jej jedním dechem. Miu mám jako vyšetřovatelku moc rád. Sedne mi. Je to správná ženská. Přeji vám dobré světlo a děkuji za pozornost. Opatrujte se a pamatujte, že podzim nemusí být jen o splínu, ale i o dobrých knihách. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ostrov v moři strachu. Pátý případ Holgera Muncha a Mii Krügerové. Mia se vrátila na ostrov Hitra s úmyslem udělat za svojí policejní kariérou tlustou čáru. Jedenáctiletá Sofie ji však přemluví, aby se pokusila vyřešit záhadné zmizení jejího kamaráda. Místnímu policistovi Eriksenovi zase dělá starost znesvěcený oltářní obraz v kostele. Pátrání po pachateli ho zavede až do vyřazeného člunu, v jehož podpalubí čeká hrůzná podívaná. Na místo je povolán vyšetřovatel Munch. Ustojí malé společenství nejkrásnějšího norského ostrova otřes vyvolaný bestiálními zločiny?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 19. října 2023

Recenze/review - TIDELESS - Eye of Water (2023)


TIDELESS - Eye of Water
CD 2023, Chaos Records

for english please scroll down

Chodím pozorovat řeku každý den. Vstávám brzy, když se ještě kolem převaluje mlha. Mráz v kostech, poslouchám ticho. Dnes je ale něco jinak. Mám pocit, že se zastavil čas, že ke mě proudí energie z jiné dimenze. Nejsem totiž sám. Mám s sebou novou desku kalifornských doom death metalistů TIDELESS. Je prostým faktem, že jsem sepsání mých slov odkládal delší dobu. Důvod se sám nabízí. Raději jsem poslouchal a toulal se kolem řeky, než abych psal. 

Mám to takhle nastavené s dobrou hudbou pokaždé. Dostane se mi do žil, převeze mě na druhou stranu, do nekonečné země stínů. Mám rád ty krásné chvíle, když je všude kolem mě klid a zní jenom muzika. Zastavím se a dívám se do prázdna. Na vlnách se houpe mrtvé tělo. Nebo je to jen přelud? 


Američanům se povedlo namíchat velmi chladný a smutný koktejl z tradičního doomu (DISEMBOWELMENT, MY DYING BRIDE), death metalové klasiky (THE CHASM) a kousků experimentálních, progresivních pasáží. Z poslední doby mi jejich přístup trošku připomíná vynikající nové album MY LAMENT ("The Season Came Undone"), které vyšlo letos. Kapela si zachovává pochmurné, smutné nálady, ale přidává i spoustu zajímavých a neotřelých momentů. Jasně, na posluchače to klade určité nároky. Je nutné, abyste měli bohatou fantazii a byli přístupní. Tvrdím to pořád, hudba se musí poslouchat srdcem. U téhle smečky to platí dvojnásob. Je pro mě hrozně příjemné jen si tak sednout a nechat se unášet. Najednou se přede mnou odehrávají šedivé a tajemné obrazy, zpomaluje se mi tep a dýchám pod povrchem. Zvukově je album velmi dobře ošetřené (Charlie Koryn), vše zní průzračně, čitelně a křišťálově. Můžete se tak v klidu soustředit na jednotlivé melodie, užívat si chlad, tmu a beznaděj, které ze songů doslova odkapávají. Přiznám se bez mučení, najednou šly všechny ostatní nahrávky stranou a hlavní hudbou, která zněla všude kolem mě, byla deska "Eye of Water". V autě, v práci, na rušné ulici, ale hlavně u chladné řeky, kde se potkávala mlha s temnotou a věčností. Všude jsem se vznášel, užíval si, toulal se v myšlenkách a přestával dýchat. Mám rád ty krásné chvíle, když je všude kolem mě klid a zní jenom hudba. Zastavím se a dívám se do prázdna. Na vlnách se houpe mrtvé tělo. Nebo je to jen přelud? Doom death metalový otisk mrazivých myšlenek! Melancholie, smutek, samota duše!


Asphyx says:

I go river watching every day. I wake up early when the fog is still rolling in. Chill in my bones, listen to the silence. But today is different. I feel like time has stopped, that energy from another dimension is flowing towards me. I am not alone. I have with me the new album by Californian doom death metallers TIDELESS. It is a simple fact that I have been putting off writing my words for a long time. The reason offers itself. I'd rather listen and wander around the river than write.

I have it set up that way with good music every time. It gets into my veins, transports me to the other side, to the endless land of shadows. I like those beautiful moments when it's quiet all around me and there's only music. I stop and look into the void. A dead body swaying on the waves. Or is it just a mirage?


The Americans managed to mix a very cold and sad cocktail of traditional doom (DISEMBOWELMENT, MY DYING BRIDE), death metal classics (THE CHASM) and bits of experimental, progressive passages. Of late, their approach reminds me a bit of the excellent new album MY LAMENT ("The Season Came Undone"), released earlier this year. The band maintains the somber, sad moods, but adds a lot of interesting and novel moments. Sure, it makes some demands on the listener. It's necessary to have a rich imagination and be accessible. I say it all the time, music has to be listened to with the heart. That goes double for this pack. It's so nice for me to just sit back and let myself go. Suddenly, grey and mysterious images are unfolding in front of me, my heart rate slows and I'm breathing beneath the surface. Sound-wise the album is very well treated (Charlie Koryn), everything sounds clear and crystal clear. You can concentrate on the individual melodies, enjoying the coldness, darkness and despair that literally drip from the songs. I'll admit without torture, suddenly all the other records went aside and the main music that sounded all around me was "Eye of Water". In the car, at work, on a busy street, but mostly by a cold river where fog met darkness and eternity. Everywhere I was floating, enjoying myself, wandering in my thoughts and stopping to breathe. I love those beautiful moments when all around me is peace and only music. I stop and look into the void. There's a dead body bobbing on the waves. Or is it just a mirage? Doom death metal imprint of cold thoughts! Melancholy, sadness, loneliness of the soul!


Full tracklisting
1-1. Drowning (19° 40′ 49″ N, 99° 0′ 36″ W)
1-2. Fields at Dawn
1-3. Oblations for the Sun
2-4. Laurel of Victory
2-5. Lush.Serene.Dissolved

Eye of Water lineup
Carlos Gaitan - composition, lyrics, guitar
Kyle Armendariz - drums, vocals
Aaron Clarke - guitar
Javier Monreal - bass, synthesizers, keyboards
Diego Gonzalez - backup vocals, live vocalist

Recenze/review - DIABOLIC NIGHT - Beneath The Crimson Prophecy (2023)


DIABOLIC NIGHT - Beneath The Crimson Prophecy
CD 2023, High Roller Records

for english please scroll down

Tváře ušpiněné krví. Díváš se k nebi, ale už dávno si ztratil naději. Už dlouho tě děsil dnešní divný svět plný zla a přetvářky. Raději si se toulal prázdným temným lesem a hledal stará pohřebiště. Tajemné symboly, děsivé legendy. Sedneš si na kamenný oltář a odříkáš obrácenou modlitbu. Vložíš kazetu do přehrávače a pustíš si novou desku německých tmářů DIABOLIC NIGHT. Sleduji jejich cestu od počátků a i letos musím potvrdit, že vás novinka vrátí po časové ose zpět. Oheň opět hoří jasným, černým plamenem!

Pokud máš rád starý plesnivý metal, který je tradiční a klasický, tak jsi tu správně. Kapela nám opět umíchala velmi jedovatý koktejl, který můžete s klidem podávat na okultních seancích. Záleží jen na vás, jestli na jejich hru přistoupíte. V dnešní době se objevilo spousta nových kapel, hrajících postaru, ale většinou mě moc nebaví. Nehrají totiž srdcem, jako tihle šílení Němci.


Nemusíš si oblékat džínovou vestu, ani nemáš mít gramofon. Stačí, když máš rád poctivou muziku. Je jedno, jakému bohu se klaníš, je jedno, jestli si true a nebo ortodox. Důležité je, abys měl rád starý heavy metal, speed, black a temnotu. Vstával jsem brzy ráno a v ulicích se toulaly přízraky. Byl jsem mimo, daleko v lesích, na starém pohřebišti. Kdysi jsem jako mladý uctíval kapely jako VENOM, DESTROYER 666, DESASTER, NIFELHEIM, BATHORY, SLAYER. Jsem jim věrný dodnes. DIABOLIC NIGHT jsou jejich pokračovateli. Líbí se mi způsob,  jakým na tvorbu těchto legend navázali. Z jejich hudby je cítit jasná inspirace, ale vše je zahrané elegantně, inteligentně a s nadhledem. To se mi potom nedivte, když vypnu všechny obrazovky kolem sebe a vyrazím ven. Daleko za město, na lesní pěšiny. Ze tmy mě sledují démoni, dravci i šílené bestie. Usmívám se a podupávám si do rytmu. Oheň uvnitř mě byl opět zapálen. Užívám si zvuk, s chutí se dívám i na obal. Album "Beneath The Crimson Prophecy" si dávám do hlavy velmi často. Je totiž dobře napsané. Mám pocit, že mi songy drásají obličej do krve, že mě mrazí v zádech. Dobrá hudba je vždy o emocích a Němci letos opět odvedli skvělou práci. A přidali i něco navíc. Takovou tu plesnivou patinu, které v sobě vždy mívaly dobré desky. Tváře ušpiněné krví. Dívám se k nebi, ale už dávno jsem ztratil naději. Už dlouho mě děsí dnešní divný svět plný zla a přetvářky. Raději se toulám prázdným temným lesem a hledám stará pohřebiště. Tajemné symboly, děsivé legendy. Oheň opět hoří jasným, černým plamenem! Black, speed, heavy metalový rituál plný chladu a temnoty!


Asphyx says:

Faces stained with blood. You look to the sky, but you've long since lost hope. You've long been frightened by today's strange world of evil and pretence. You'd rather wander the empty dark woods looking for old burial grounds. Mysterious symbols, terrifying legends. You sit on a stone altar and say a prayer in reverse. You put the cassette in the player and put on the new record by German darkies DIABOLIC NIGHT. I've been following their journey since the beginning and this year I have to confirm that the new release will take you back along the timeline. The fire is burning with a bright, black flame again!

If you like old moldy metal that is traditional and classic, you've come to the right place. The band has once again mixed us a very poisonous cocktail that you can safely serve at occult séances. It's up to you to decide if you're up for their game. There are a lot of new bands playing the old fashioned way nowadays, but mostly I'm not into them. They don't play with their hearts like these crazy Germans.


You don't have to wear a denim vest or have a record player. You just have to like honest music. It doesn't matter what god you worship, it doesn't matter if you're true or orthodox. What matters is that you like old heavy metal, speed, black and dark. I used to wake up early in the morning and there were ghosts wandering the streets. I was out in the woods, far away, in an old burial ground. When I was young, I used to worship bands like VENOM, DESTROYER 666, DESASTER, NIFELHEIM, BATHORY, SLAYER. I'm still loyal to them to this day. DIABOLIC NIGHT are their successors. I like the way they built on the work of these legends. There is a clear inspiration from their music, but everything is played with elegance, intelligence and insight. Don't blame me then when I turn off all the screens around me and head out. Far out of town, on the forest paths. From the darkness, demons, predators and mad beasts follow me. I smile and stomp to the beat. The fire inside me has been rekindled. I enjoy the sound, looking at the cover with relish too. I put the album "Beneath The Crimson Prophecy" in my head a lot. It's well written. I feel like the songs scratch my face to the blood, they give me chills. Good music is always about emotions and the Germans have done a great job again this year. And they've added a little something extra. That moldy patina that good records always had. Faces stained with blood. I look to the heavens, but I lost hope a long time ago. I've long been frightened by today's strange world of evil and pretence. I'd rather wander the empty dark woods looking for old burial grounds. Mysterious symbols, terrifying legends. The fire burns again with a bright, black flame! Black, speed, heavy metal ritual full of cold and darkness!


Recenze/review - DIABOLIC NIGHT - Beyond The Realm (2019):


TRACKLIST
1. Revelation
2. Tales Of Past & Mystery
3. The Sacred Scriptures
4. Pandemonium
5. Starlit Skies
6. Vicious Assault
7. Voyage To Fortune
8. Arktares Has Fallen

LINE-UP
Heavy Steeler - Vocals, Guitars, Bass
Christhunter - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine