DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 18. října 2023

Recenze/review - OSSUARY - Forsaken Offerings (2023)


OSSUARY - Forsaken Offerings
EP 2023, Darkness Shall Rise Productions

for english please scroll down

Bylo ještě šero a stál jsem před kobkou s názvem OSSUARY. Nevěděl jsem, co mě čeká, co je uvnitř. Rezavá brána, popínavé rostliny a podivný pach, který se vznášel všude kolem. Vstoupím dovnitř a ihned mám pocit, že jsem v záhrobí. Pach smrti, hniloba a chlad. Usedám na kamenný oltář a nasávám atmosféru. Kolem mě leží dávno mrtvá těla a rozmlouvají se mnou. Vyprávějí mi o bolesti, o utrpení, o strachu. A také mi pokaždé doporučí nějakou novou desku. Poděkuji za dnešní tip a vydám se na dlouhý výlet do Hádovy říše.

OSSUARY jsou z Wisconsinu a hrají starý, prašivý smrtící kov, který je nasáklý zkaženou krví. Mají za sebou dvě demonahrávky a jednu kompilaci. Postupně jsem si vše poslechl a když mi přišla na recenzi novinka "Forsaken Offerings" nemohl jsem jinak, než exhumovat další hrob.


Základem je pavučinami opředený klasický death metal, který odkazuje jak na americkou (INCANTATION), případně britskou (BOLT THROWER), tak třeba na finskou (PURTENANCE, DEMILICH, PHLEBOTOMIZED, CONVULSE) školu. Vše je potom zahaleno do doom metalové mlhy. Všechno je náležitě plesnivé, mrazivé, zahrané přesně tím způsobem, jakým to mám rád. Cover od legendárních GOATLORD potom krásně doplňuje hnilobnou atmosféru celé nahrávky. Mám při poslechu pocit, že stojíme spolu s kapelou u řeky Styx, ve které se vznášejí nafouklá těla utopenců. Blízká přítomnost Smrti je opravdu všude přítomná. Skladby jsou napsány přesně takovým tím podmanivým, děsivým způsobem, ihned vás pohřbí zaživa a vy nebudete moci jinak, než se k desce neustále vracet. Alespoň tak jsem to měl já, během společných setkání, které vždy připomínala pradávné magické rituály. Oceňuji špinavý a prašivý zvuk i stylový obal. Jsme po celou dobu hluboko pod zemí, touláme se nekonečnými chodbami a potkáváme démony. Nakonec vždy skončíme v kobce s názvem OSSUARY. Na tomhle albu je něco zkaženého, přitažlivého. Jako šílený krvavý horor, jako procházka po hřbitově. Tak na mě "Forsaken Offerings" působí. Pokud jste byli stejně jako já kdysi prokleti a tenhle styl uctíváte, mohu vám novinku jenom doporučit. Je po okraj narvaná nahrubo nasekanou tmou, zlem, hnisem a temnou energií. Hnisavý, zlověstný death metal z onoho světa, který vás rozežere zevnitř! Zemřete v nekonečných křečích!


Asphyx says:

It was still dark and I was standing in front of a dungeon called OSSUARY. I didn't know what awaited me, what was inside. A rusty gate, creeping plants, and a strange smell that floated all around. I step inside and immediately feel like I'm in the afterlife. The smell of death, rot and cold. I sit on the stone altar and soak up the atmosphere. Long-dead bodies lie around me, talking to me. They tell me of pain, of suffering, of fear. And each time they recommend a new record. I'll thank you for today's tip and take a long trip to Hades.

OSSUARY are from Wisconsin and play old, grimy death metal that's soaked in tainted blood. They have two demos and one compilation under their belt. I've listened to everything gradually and when the new release "Forsaken Offerings" came up for review I couldn't help but exhume another grave.


The basis is the webbed classic death metal, which refers to the American (INCANTATION), British (BOLT THROWER) or Finnish (PURTENANCE, DEMILICH, PHLEBOTOMIZED, CONVULSE) school. Everything is then shrouded in doom metal fog. Everything is properly moldy, chilling, played in exactly the way I like it. The cover by the legendary GOATLORD then beautifully complements the rotten atmosphere of the whole record. Listening to it, I feel like I'm standing with the band by the river Styx, with the bloated bodies of drowned men floating in it. The near presence of Death is really everywhere. The songs are written in exactly that haunting, eerie way, immediately burying you alive and you will have no choice but to keep coming back to the record. At least, that's how I felt, during our meetings together, which always resembled ancient magical rituals. I appreciate the dirty and dusty sound and the stylish cover. We're deep underground the whole time, wandering endless corridors and encountering demons. In the end, we always end up in a dungeon called OSSUARY. There's something wickedly appealing about this album. Like a mad, bloody horror movie, like a walk through a graveyard. That's how "Forsaken Offerings" strikes me. If, like me, you were once cursed and worship this style, I can only recommend this new release. It's packed to the brim with coarsely chopped darkness, evil, pus and dark energy. Festering, sinister death metal from the other world that will eat you up from the inside! You will die in endless spasms!


TRACKLIST (CD-Version)
01. Forsaken Offerings (to the Doomed Spirit)
02. The Undrownable Howl of Evil
03. Chicken Dance (Goatlord cover)
04. Lured by Cadence of Wraiths *
05. Bestial Triumph *
06. Supreme Degradation *
07. Seep into the Moldering Void *
08. Retributive Maiming *
09. Cremation Ritual *
10. Execration Hymn *
11. Gaping Mental War-Wound *

* CD-Bonustracks: "Supreme Degradation" (Tracks 4-7) + "Cremation Ritual" (Tracks 8-11)

LINE-UP
Izzi Plunkett - Guitar, Vocals
Matt Jacobs - Bass
Nick Johnson - Drums


DISCOGRAPHY
2015: Cremation Ritual (MC, LP)
2019: Supreme Degradation (MC, LP)
2023: Forsaken O­fferings (CD, MC, 7“EP)

Recenze/review - ASAGRAUM - Veil Of Death, Ruptured (2023)


ASAGRAUM - Veil Of Death, Ruptured
CD 2023, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Všichni o něm věděli, ale nikdo nikdy nezahlédl jeho tvář. Většinou stál ve stínu a usmíval se. Zahalený v kápi se objevil pokaždé, když někdo umřel, když se stalo něco zlého. Nasával atmosféru strachu a beznaděje. Krmil se bolestí. Vyprávěly se o něm děsivé příběhy, spousta lidí jej potkala ve zlých snech. Byl přízrakem, našeptávačem, byl naším svědomím. Připomínal padlého kněze, kterého můžete potkat v prokletých kostelech. Vyznával staré rituály, znal zvrácené modlitby. Včera jsem jej potkal. Stále nevím, jak vypadá, ale pozval mě na výlet do záhrobí.

S chutí přijímám a ihned je mi doporučena nová deska holandsko-norských tmářů ASAGRAUM. Kapely, která hraje totálně bezbožný black metal. Sejdeme do podzemí, užíváme si jednotlivé melodie. Padám pomalu k zemi. Mám prokousnuté hrdlo a usmívám se. Konečně poctivý kov smrti, který koluje i v mých žilách. 


Kapela ve své tvorbě odkazuje na tradiční, klasické black metalové kapely z devadesátých let minulého století. A dělá to velmi zkušeně, odhodlaně a uvěřitelně. Jedná se o třetí dlouhohrající album a opět je plné špíny, hnisu, chladu a vzteku. U tohoto stylu je vždy hodně důležité, jestli je hudba uvěřitelná. Musí smrdět sírou. Atmosféra musí být těžká, plesnivá a mrazivá. ASAGRAUM tohle všechno umí a dělají to velmi elegantně. Zvuk, obal, celkový dojem, vše je podřízeno temnotě. Po formální stránce je všechno v nejlepším pořádku. Skupina ale není jen pokračovatelem, následovníkem. Má spoustu vlastních nápadů a v určitých momentech mi připadá jejich hudba až psychedelická. Mám pocit, že jsem byl dlouhé roky zavřený v plesnivé kobce. A když jsem se konečně dostal ven, tak byl svět dávno zničený. Smog, násilí, strach. Země připomínala území po válce. Totálně zničené. Chvilku jsem nevěděl, jestli je to realita nebo zlý sen. Přízraky dávno zvítězily. To je nám všem jasné. "Veil Of Death, Ruptured" ve mě probudilo spoustu představ a černých fantazií. Líbí se mi, jakým způsobem je hudba napsána. Je podmanivá, zběsilá a chladná zároveň. Připomíná mi ďábelskou mantru, kterou znají jen vyvolení. ASAGRAUM jsou ze své podstaty true a ortodoxní. Zároveň se nebojí prozkoumat všechna dostupná špinavá zákoutí. Nahrávku nelze jinak, než doporučit.  Nasávám atmosféru strachu a beznaděje. Krmím se bolestí. Vyprávěly se o mě děsivé příběhy, spousta lidí mě potkává ve zlých snech. Jsem přízrakem, našeptávačem, jsem vaším svědomím. Démonický, ledový black metalový rituál, u kterého se povedlo vyvolat Satana! Infernální ozvěny z onoho světa!


Asphyx says:

Everyone knew about him, but no one ever saw his face. Mostly he stood in the shadows and smiled. The hooded figure appeared whenever someone died, whenever something bad happened. He had an air of fear and hopelessness. He fed on pain. Horrible stories were told about him, many people met him in bad dreams. He was a phantom, a whisperer, he was our conscience. He was like a fallen priest you might see in cursed churches. He practiced old rituals, knew twisted prayers. I met him yesterday. I still don't know what he looks like, but he invited me on a trip to the afterlife.

I readily accept and am immediately recommended the new album by Dutch-Norwegian darkies ASAGRAUM. A band that plays totally unholy black metal. We go down to the underground, enjoying the tunes. I'm falling slowly to the ground. My throat is raw and I'm smiling. Finally, the honest metal of death, which flows in my veins.


The band's work refers to traditional, classic black metal bands from the 1990s. And they do it very skilled, determined and believable. This is their third full-length album, and once again it's full of filth, pus, cold and rage. With this style, it's always very important if the music is believable. It has to smell of brimstone. The atmosphere has to be heavy, musty and chilling. ASAGRAUM can do all that and they do it very elegantly. The sound, the cover, the overall impression, everything is subordinated to the darkness. Formally, everything is in the best order. But the band is not just a follower, a successor. They have a lot of their own ideas and at certain moments I find their music almost psychedelic. I feel like I've been locked in a moldy dungeon for years. And when I finally got out, the world had long since been destroyed. Smog, violence, fear. The country resembled a territory after the war. Totally destroyed. For a moment, I didn't know if it was reality or a bad dream. The phantoms had long since won. We all know that. "Veil Of Death, Ruptured" awoke in me many fantasies and black fantasies. I like the way the music is written. It's haunting, frantic and cold at the same time. It reminds me of a devilish mantra that only the chosen know. ASAGRAUM are true and orthodox by nature. At the same time, they're not afraid to explore all the dirty corners available. The recording cannot but be recommended. I soak up the atmosphere of fear and despair. I feed on pain. I've had scary stories told about me, many people meet me in bad dreams. I'm a ghost, a whisperer, I'm your conscience. A demonic, icy black metal ritual that managed to summon Satan! Infernal echoes from the other world!


TRACKLIST
1. Ignem Purificat Lilitu
2. Fearless Dominance
3. Opus Ad Errantem
4. De Verloren Tijd
5. Impure Fire
6. Veil of Death, Ruptured
7. Opus Ad Aeternum
8. De Waanzin Roept Mijn Naam

LINE-UP
Obscura - Vocals, Bass, Guitars
A. Morthaemer - Drums

CREDITS
Drums recorded by Dirk Verspaget. Mixing by Bas de Rooy. Mastering by Tide Studio London. Front cover picture by Bert Mulder.

úterý 17. října 2023

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust (2023)


ONE DAY IN PAIN - In Pain We Trust
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Jsem zrovna na pohřbu a potkám starého hrobníka. Veze náklad plný zpuchřelých kostí. Staré hroby se musí občas exhumovat. Jsou plné špíny, hnisu a dávných vzpomínek. Jsou jako ryzí, pravý a reálný švédský death metal. Pokud jste zažili devadesátá léta minulého století v dobách největší slávy, určitě víte, o čem píšu. Ví to i Nicke Olsson a jeho věrní, kteří letos přicházejí se třetím dlouhohrajícím albem. Je opět po okraj narvané tmou, chladem i atmosférou starých pohřebišť. Z márnice je slyšet nářek nemrtvých.

Pohřeb skončí a já zůstanu na hřbitově ještě hodně dlouho potom. Nemusíme nic říkat, já i starý hrobník čekáme na tmu. Z děr vylezou zombie a připijeme si na zdraví. Tady se hraje pro nás i pro všechny přízraky. Vezmu do rukou lopatu a začnu si kopat vlastní hrob. Tohle je old school, který mě nenechá nikdy v klidu. ONE DAY IN PAIN jsou zpět a jsou silnější než kdy dřív. 


Základem je typický severský zvuk, který se vám ihned dostane pod kůži. Vše je v absolutním pořádku. Jsem spokojen i s obalem, stejně mám podobné černobílé nejraději. Stále obdivuji podobné obřady, ve stylu GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER se spoustou mrazivých melodií, líbí se mi jednotlivé motivy, riffy, vokál i způsob, jakým tahle smečka dokáže navodit absolutně mrtvolnou atmosféru. Mám neodbytný pocit, že pomalu umírám, že mám v krvi kusy ledu. Nevím, jestli jste někdy byli u nějaké exhumace, ale ani nemusíte. Stačí, když si pustíte "In Pain We Trust" a budete přeneseni nejen po časové ose zpět, ale všechno zažijete. Jasně a hmatatelně. Tady se sešlo smrtící komando, které moc dobře ví co a jak chce hrát. Je to ale nejen stylově vybroušený drahokam. Ve skladbách je něco navíc, drive, síla, energie, chvění, chcete-li. Věřím kapele každý motiv, každou pasáž. Chodím ulicemi, jezdím autem, sedím ve svém pokoji a stejně jsem zároveň na dávno opuštěném hřbitově někde daleko na severu. Songy jsou velmi dobře napsány, pánové přetavili svůj talent v nahrávku, která bourá zdi a praskají u ní kosti. Pokud jste na podobné muzice vyrůstali, budete určitě spokojeni, stejně jako já, starý pes. Pravdou je, že jsem dlouhou dobu neposlouchal nic jiného. Je to jako prokletí, jako víra v posmrtný život. Neexistuje nic jiného, jenom já a tahle deska. Hergot, tohle album řeže tou správnou stranou nože! Staré hroby se musí občas exhumovat. Jsou plné špíny, hnisu a dávných vzpomínek. Old school švédský death metal, který je ukován z té nejkvalitnější oceli! Masakr v márnici!


Asphyx says:

I'm at a funeral and I meet an old undertaker. He's carrying a load of rotten bones. Old graves have to be exhumed from time to time. They're full of dirt, pus and old memories. They're like pure, true and real Swedish death metal. If you lived through the 90's in the glory days, you know what I'm writing about. Nicke Olsson and his faithful know it too, and they're coming out with their third full-length album this year. It is once again packed to the brim with darkness, cold and the atmosphere of old burial grounds. From the morgue, the cries of the undead can be heard.

The funeral is over and I'll be in the cemetery for a long time afterwards. We don't have to say anything, the old undertaker and I wait for darkness. The zombies crawl out of the holes and we drink a toast. This is a game for us and all the ghosts. I'm gonna pick up a shovel and start digging my own grave. This is the old school that never lets me rest. ONE DAY IN PAIN are back and stronger than ever.


The basis is a typical Nordic sound that immediately gets under your skin. Everything is absolutely fine. I'm happy with the cover too, I like the black and white ones best anyway. I still admire similar rituals, in the style of GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER with lots of chilling melodies, I like the individual motifs, riffs, vocals and the way this pack can create an absolutely deadpan atmosphere. I have an insistent feeling that I'm slowly dying, that I have chunks of ice in my blood. I don't know if you've ever been to an exhumation, but you don't have to. Just put on "In Pain We Trust" and you'll not only be transported back in time, but you'll experience everything. Clearly and tangibly. This is a death squad that knows exactly what it wants to play and how it wants to play it. But it's not just a stylishly polished gem. There's something extra in the songs, drive, power, energy, shiver, if you will. I trust the band with every motive, every passage. I walk the streets, I drive the car, I sit in my room, and yet I'm also in a long-abandoned cemetery somewhere far up north. The songs are very well written, the gentlemen have translated their talent into a record that breaks down walls and cracks bones. If you grew up on music like this, you'll be pleased, as will I, old dog. The truth is, I haven't listened to anything else in a long time. It's like a curse, like a belief in the afterlife. There's nothing else but me and this record. Damn, this album cuts with the right side of the knife! Old graves have to be exhumed from time to time. They're full of dirt, pus and ancient memories. Old school Swedish death metal forged from the finest steel! Massacre in the morgue!



Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Doomsday Congregation (2021):

Tracklist:
01. TREMORS 
02. RÅDBRÅKAD 
03. PLAGUE IMPRISONING 
04. KNEEL 
05. FATHER WAR 
06. IN PAIN WE TRUST 
07. SUFFERING MY GOSPEL 
08. DOOMSDAY CONGREGATION 
09. KILLING FASTER 
10. PRAYER UNHEARD

Recenze/review - INVULTATION - Feral Legion (2023)


INVULTATION - Feral Legion
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Bestie chce čerstvou krev a syrové maso. Hluboko pod zemí, v temnotě a chladu. Spoutaná v řetězech. Pokaždé, když jí krmím, tak vidím v jejích očích nenávist. Už ani nevím, kdo ji chytil a spoutal. Probudím se uprostřed noci. Něco je špatně, něco je jinak. Dívám se do tmy. Potom spatřím její tvář. Nezná slitování, prokousne mi hrdlo a moje tělo spadne na zem, jako krvavá loutka.

INVULTATION jsou Andrew Lampe, který je podepsán pod všemi nástroji, zvukem, texty i zpěvem. Jedná se o velmi temný, bestiální black death metal, který když budete poslouchat, tak si budete připadat jako oběť šílené bestie z dávných časů. Zapalte všechny ohně! Tohle album je ukováno z té nejkvalitnější oceli.


Jedná se o třetí dlouhohrající desku, která odsýpá v podobných rytmech jako to umí BLASPHEMY, BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, IMPIETY, BLACK WITCHERY. Na své si přijdou všichni fanoušci absolutní tmy, špíny, hnisu a rozkládajících se těl. Tohle je hudba ze starých katakomb, z míst, kde se potkává peklo se záhrobím. Vše je podřízeno zlu, nenávisti a totální negaci. Ze skladeb odkapává nihilismus a zkažená krev. Nic pro slabé povahy, jenom bolest a utrpení. Album jsem poslouchal převážně v nočních hodinách, když se na hřbitově probudily přízraky. Někteří prokletí by mohli vyprávět. Setkání s bestií bývají vždy smrtelná. Stejně jako poslech téhle desky. Oceňuji vlastně všechno - zvuk, obal, celkové provedení, ale hlavě morbidní nápady. Riffy jsou ostré jako čepele čerstvě nabroušených nožů. Jde samozřejmě o hluboký undergound, který nebude vyhovovat každému, ale to přeci vůbec nevadí. Důležité je, že bude bestie nakrmena čerstvým masem. "Feral Legion" je nahrávkou, která vám vypálí do mozku cejch. Už nikdy nebudete jako dřív. Každé setkání se zlem se na vás podepíše. Ne, INVULTATION nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale hrají uvěřitelně a opravdově. Oceňuji atmosféru, tlak a černou energii, které z hudby cítím. Bestie chce čerstvou krev a syrové maso. Hluboko pod zemí, v temnotě a chladu. Spoutaná v řetězech. Pokaždé, když jí krmím, tak vidím v jejích očích nenávist. Smrt čeká i na vás, je jedinou jistotou. Ďábelský, bestiální black death metalový obřad! Shnilá oběť démonům temnoty!


Asphyx says:

The beast wants fresh blood and raw meat. Deep underground, in the dark and cold. Chained in chains. Every time I feed it, I see the hatred in its eyes. I don't even know who caught and chained her anymore. I wake up in the middle of the night. Something is wrong, something is different. I look into the darkness. Then I see her face. She shows no mercy, bites my throat and my body falls to the ground like a bloody puppet.

INVULTATION is Andrew Lampe, who is credited with all the instruments, sound, lyrics and vocals. This is very dark, bestial black death metal that when you listen to it you will feel like a victim of a mad beast from ancient times. Light all the fires! This album is forged from the finest steel.


This is the third long-playing album, which goes in similar rhythms as BLASPHEMY, BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, IMPIETY, BLACK WITCHERY. All fans of absolute darkness, filth, pus and decomposing bodies will find it to their liking. This is music from the old catacombs, the place where hell meets the beyond. Everything is subordinated to evil, hatred and total negation. The songs drip with nihilism and corrupted blood. Nothing for the weak of character, just pain and suffering. I listened to the album mostly at night when the ghosts in the cemetery woke up. Some curses could tell a tale. Encounters with beasts are always deadly. Just like listening to this record. I actually appreciate everything - the sound, the cover, the overall execution, but mainly the morbid ideas. The riffs are as sharp as the blades of freshly sharpened knives. Of course, it is a deep underground that will not suit everyone, but that doesn't matter. The important thing is that the beast will be fed fresh meat. "Feral Legion" is a record that will burn a mark in your brain. You'll never be the same again. Every encounter with evil will leave its mark on you. No, INVULTATION don't bring anything new or groundbreaking, but they play believable and real. I appreciate the atmosphere, the pressure and the black energy I feel from the music. The beast wants fresh blood and raw meat. Deep underground, in the dark and cold. Chained in chains. Every time I feed it, I see the hatred in its eyes. Death waits for you too, it's the only certainty. A diabolical, bestial black death metal ritual! A rotten sacrifice to the demons of darkness!


Tracklist:
01. Adversarial Procession Of Primordial Abomination 
02. The Howling Convocation 
03. Severed Umbilical Chaos 
04. Human Caltrops 
05. Retching Holy Viscera 
06. Feral Legion 
07. Lower Beasts 
08. Burial Leech 
09. Mark Of The Fang 
10. Bloodstained Offering

band:
Invultation is A. Lampe.
Written, recorded and mixed by A. Lampe.

pondělí 16. října 2023

Recenze/review - TERRA BUILDER - Solar Temple (2023)


TERRA BUILDER - Solar Temple
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Bylo to hezké a příjemné. Rád na to vzpomínám. Na staré dobré časy, na svět, který byl ještě v pořádku. Už se to nikdy nevrátí. Ulicemi se potulují smečky zuřivých lidí. Boj o vodu začal. Moc nás nepřežilo. Stačilo několik chorob a vše je shnilé a temné. Nakažené mozky, ovládané na dálku přes obrazovky. Prodali jsme svoji duši ďáblu. Zadarmo, jenom tak, protože jsme hloupí. Apokalypsa začala pomalu, nenápadně. A teď tu stojím, dívám se do tmy a poslouchám novou desku německých maniaků TERRA BUILDER.

Kombinace death metalu a grindu. Na tom bylo nebylo zase tolik nic zajímavého. Jenže pánové přidávají ještě black metal a sludge metalové pasáže. Výsledkem je nihilistické, šílené a zběsilé album, které se mi ihned vypálilo do mozku. Začalo mě kousat v hlavě, jako nějaký zlý červ. 


Poslouchat "Solar Temple" je jako se procházet po spálené zemi. Němci totiž nejsou jenom přesní a zničující, ale povedlo se jim do skladeb vložit i organický tlak. Tohle je záležitost pro všechny fanoušky PIG DESTROYER, ALTARAGE, NORSE, REPLICANT, SPURN, NORSE. Dávám si album stále dokola a opravdu si připadám jako v nějakém šíleném dystopickém románu. Představy, které jsme četli jako mladí kluci ve sci-fi románech, se najednou stávají krutou realitou. Některé stroje jsou dávno chytřejší než lidé. A umí zabíjet o hodně lépe, než my. Stejně jako TERRA BUILDER neznají žádné kompromisy. Zaútočí na vás a roztrhají na kusy. Stačí jenom přidat hlasitost a nechat se unášet na vlnách ostrých riffů. Svět je někdy pěkně hnusné místo. Představte si špinavou stoku a  v ní hromady hnijících těl. Stojíte po kolena v chladné vodě a řvete do ticha. Nakumulovaný vztek, frustrace, bolest - všechno musí ven a tahle smečka to z vás dostane. Možná apokalypsu nepřežijete, ale to vůbec nevadí, "Solar Temple" se dá poslouchat i na onom světě. Mraky jsou nízko a smog zahalil město do mlhy. Myslím si, že nastal čas. Bylo to hezké a příjemné. Rád na to vzpomínám. Na staré dobré časy, na svět, který byl ještě v pořádku. Už se to nikdy nevrátí. Ulicemi se potulují smečky zuřivých lidí. Stačilo několik chorob a vše je shnilé a temné. Nakažené mozky, ovládané na dálku přes obrazovky. Prodali jsme svoji duši ďáblu. Temný, špinavý, apokalyptický death grind, zahalený do zkažené black sludgeové krve!


Asphyx says:

It was nice and pleasant. I like to remember it. The good old days, the world that was still good. It'll never come back. There are packs of furious people roaming the streets. The fight for water has begun. Not many of us survived. A few diseases and everything is rotten and dark. Infected minds, controlled remotely by screens. We sold our souls to the devil. For free, just because we're stupid. The apocalypse began slowly, subtly. And now I'm standing here, staring into the darkness, listening to the new album from German maniacs TERRA BUILDER.

A combination of death metal and grind. There wasn't that much interesting about it. But the gentlemen add black metal and sludge metal passages. The result is a nihilistic, insane and frantic album that burned into my brain immediately. It started to bite me in the head, like some evil worm.


Listening to "Solar Temple" is like walking on scorched earth. The Germans are not only precise and devastating, but they also manage to put organic pressure into their songs. This is an affair for all fans of PIG DESTROYER, ALTARAGE, NORSE, REPLICANT, SPURN. I put the album on repeat and really feel like I'm in some crazy dystopian novel. The fantasies we read as young boys in science fiction novels suddenly become a harsh reality. Some machines have long been smarter than humans. And they can kill a lot better than we can. Like TERRA BUILDER, they know no compromise. They will attack you and tear you apart. All you have to do is turn up the volume and let the waves of sharp riffs carry you away. The world can be a pretty ugly place sometimes. Imagine a filthy sewer with piles of rotting bodies in it. You stand knee-deep in cold water and scream into the silence. Accumulated anger, frustration, pain - it all has to come out and this pack will get it out of you. You may not survive the apocalypse, but that's okay, "Solar Temple" can be listened to in the next world. The clouds are low and the smog has enveloped the city in fog. I think the time has come. It was nice and pleasant. I like to remember it. The good old days, the world that was still right. It'll never come back. There are packs of angry people roaming the streets. A few diseases and everything is rotten and dark. Infected minds, controlled remotely through screens. We've sold our souls to the devil. Dark, dirty, apocalyptic death grind, wrapped in the corrupted blood of black sludge!



Track listing -
1. End of Orbit
2. Interplanetary Portal
3. Constant Cosmic Failure
4. Abyss
5. Solar Temple
6. Dead Celestial
7. Total Overcome
8. Carbon Based Misery
9. Cryogenic Sleep

Line up -
Tobias Buck (Neaera) - Guitar & growls
Ben Guddorf (ex-Steel Death) - Guitar
Lutz Lambert (ex-Neorite) - Bass
Yannick Bussweiler (Ferndal) - Drums
Rene Wichmann (ex-I The Unlord) - Throat

Artwork by Micha Schneider/Odetoblack

Logo By Rohhalusmu

Recenze/review - DEAD TWILIGHT - Fall of Humanity (2023)


DEAD TWILIGHT - Fall of Humanity
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

V šoku bylo celé město. Hodný soused, otec od rodiny, vždycky se usmíval. Každého zdravil a všichni ho měli rádi. Měl jenom takové zvláštní hobby. Unášel lidi a mučil je ve svém sklepě. Dlouhé roky se ztrácely mladé dívky. Chodil do kostela a pokaždé dostal rozhřešení. Stačilo několik modliteb a kněz se usmíval. Mrtvá těla, zakopaná na zahradě, nekonečná bolest a utrpení. Na tenhle šílený příběh jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat novou desku italských brutalistů DEAD TWILIGHT.

Novinka je opět nekompromisním masakrem v tradičním, klasickém stylu. Musím ze skladeb cítit tlak a energii, musí mě přikovat na zeď. Italové tohle všechno umí a dělají to s morbidní elegancí. Kývám se do rytmu a brousím ostrý nůž. Tohle je kus syrového masa, které vám hodí kapela rovnou do obličeje. 


"Fall of Humanity" je albem, které se odehrává v rychlých tempech. V určitých momentech je novinka lehce monotónní, ale to patří k tomuto stylu jako k mrtvému rakev. Jedná se samozřejmě o underground, o exhumace starých hrobů. Jsou v nich uložena těla nešťastníků, kteří byli za svého života mučeni. Také slyšíte jejich nářek? Z riffů odkapává zkažená krev. DEAD TWILIGHT na to jdou postaru, nevymýšlejí nic nového, ani objevného. Drží se svého řeznického řemesla, které zvládají velmi dobře. Novinka není nic pro slabé povahy. Ale o tom brutální death metal nikdy nebyl. Znáte to, na pitevnách také nevydrží pracovat každý. Italové porcují maso nahrubo, bez slitování. Mám pocit, že jsem na návštěvě v hlubokém sklepě, o kterém píšu v úvodu. Do stěn je otištěn nářek obětí a éterem zní nahlas nové album. Celková atmosféra je potom doplněna o hnilobu a smrad, které se vznáší všude kolem. Stále bývám v šoku, čeho jsou někteří lidé schopni. Bolest, strach a nenávist. Zlo v krvavých očích. Přetvářka a lži. Každý v sobě máme kus temnoty, záleží jen na nás, jestli ji necháme vyplout na povrch. Řezníci i patologové vědí své. Poslouchají "Fall of Humanity" a usmívají se. Skalpely i nože jsou připraveny. Stačí zapnout play a svět bude zahalen do krvavé mlhy. Dívám se do tmy a pohupuji se do rytmu. Ano, tohle album vám mohu doporučit. Je po okraj narvané hnisem, špínou i temnou energií. Brutální death metal špinavý jako ruka mrtvoly! Masakr motorovou pilou!


Asphyx says:

The whole town was in shock. A nice neighbor, a family man, always smiling. He greeted everyone and everyone loved him. He just had this weird hobby. He kidnapped people and tortured them in his basement. For years, young girls went missing. He went to church and got absolution every time. A few prayers and the priest would smile. Dead bodies buried in the garden, endless pain and suffering. I remembered this crazy story when I started listening to the new album of Italian brutalists DEAD TWILIGHT.

The new album is again an uncompromising massacre in the traditional, classic style. I have to feel the pressure and energy from the songs, they have to nail me to the wall. Italians can do all this and they do it with morbid elegance. I'm swaying to the beat and sharpening the knife. This is a piece of raw meat thrown right in your face by the band.


"Fall of Humanity" is a fast paced album. At certain points the novelty is slightly monotonous, but that belongs to this style like a dead coffin. This is, of course, the underground, the exhumation of old graves. They contain the bodies of the unfortunate who were tortured during their lifetime. Do you hear their cries too? The riffs drip with corrupted blood. DEAD TWILIGHT go about it the old-fashioned way, they don't invent anything new or revelatory. They stick to their butchery craft, which they do very well. Novelty is not for the weak of character. But that's what brutal death metal has never been about. You know, not everyone can work in the autopsy room. The Italians butcher meat roughly, without mercy. I feel like I'm visiting the deep cellar I wrote about in the introduction. The wailing of the victims is printed on the walls and a new album is playing loudly through the ether. The overall atmosphere is then complemented by the rot and stench that hovers all around. I'm still shocked at what some people are capable of. Pain, fear and hatred. Evil in bloody eyes. The hypocrisy and the lies. We all have a piece of darkness inside us, it's up to us to let it surface. Butchers and pathologists know their stuff. They listen to "Fall of Humanity" and smile. Scalpels and knives at the ready. All we have to do is turn on the play and the world will be shrouded in a bloody fog. I stare into the darkness and sway to the beat. Yes, I can recommend this album to you. It's filled to the brim with pus, filth and dark energy. Brutal death metal as dirty as a dead man's hand! A chainsaw massacre!


about DEAD TWILIGHT on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DEAD TWILIGHT - About the Prophecy (2020)

Minirecenze/minireview - DEAD TWILIGHT - Endless Torment (2015)

Tracklist:
01. I Hate 
02. Prophet’s Shit 
03. Rage From The Dead 
04. I Bring Chaos 
05. Oblivion 
06. From Father To Son 
07. Blood 
08. Bоина (War)

Line up :
- Marco BELLANTE : All growl & Guttural vocals
- Luca BELLANTE : All Guitars , Bass , Drums Programing
& Scream Vocals

neděle 15. října 2023

Recenze/review - ATROPINE - Sanity Desecration (2023)


ATROPINE - Sanity Desecration
CD 2023, Via Nocturna

for english please scroll down

Lidé s mrtvým pohledem. Prázdné ulice, všichni jsou napojeni na síť a připomínají zombie. Nikdo už nemá dávno svůj vlastní názor. Zvýšený počet sebevražd. Přeplněná oddělení psychiatrie. Na povrch vylezly ty nejtemnější myšlenky. Žádný zázrak se nekoná. Naopak, naplnily se ty nejhorší představy starých spisovatelů sci-fi. Satan se usmívá a stroje začínají být chytřejší, než někteří z nás. Nikdy bych nevěřil, že se toho dožiju. Jenže bohužel, apokalypsa dávno začala. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, stačí si pustit večerní zprávy.

Mám rád, když na mě hudba působí a umí rozdrásat moje vědomí. O polských ATROPINE jsem nikdy dříve neslyšel. Pořídil jsem si ale i jejich předešlé album "Death Is Coming..." z roku 2019. Je stejně dobré jako novinka "Sanity Desecration". Budete se procházet po spálené zemi, mezi zničenými domy a jedinými společníky vám budou prašiví, hladoví psi a tahle nahrávka. 


Nová deska je brutální i melodická, temná i syrová. Splňuje všechny mé požadavky na to, abych tuhle smečku podporoval. Na albu naleznete jak americké, tak evropské odkazy na zakladatele smrtícího stylu. To vše zabalené v polském odéru. Přesně takhle to mám rád, přesně takový death metal koluje i v mých žilách. Poslouchám "Sanity Desecration" stále dokola a když se ráno probudím, tak mám pocit, že jsem zpátky v devadesátých letech minulého století. Skladby jsou napsány velmi poctivě, opravdově. Jedná se o ryzí stylovou záležitost. Pokud vám, stejně jako mě, poslední roky připadá, že svět je divný a plný šílených lidí, tak se zde hraje i pro vás. Zvuk (Paweł Leniart - recording, mastering, mixing) je prašivý a temný, praskají u něj kosti v těle. O obal se postaral Jakub "Skiborg" Skibiński, který je i zpěvákem. Posluchač dostane komplexní dílo, na kterém je poznat, že za ním stojí zkušení muzikanti, kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Nové album mi přijde o trošku surovější, než debut a tenhle vývoj se mi moc líbí. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal. Znáte to, najednou vás zaujme obal (stejně jako za dob mého mládí). Pak si vyhledáte víc informací, abyste nakonec seděli u hi-fi věže, podupávali nohou a bouchali pěstí do stolu. Jsem už starý pes a hodně si hudbu vybírám. ATROPINE prošli mým sítem. Důvody se samy nabízejí - kapela hraje od srdce, je znát, že dala do skladeb úplně všechno. Stará dobrá polská škola, na které jsem kdysi vyrůstal, o sobě dala zase jednou vědět. A to pěkně hlasitě! Lidé s mrtvým pohledem. Prázdné ulice, všichni jsou napojeni na síť a připomínají zombie. Nikdo už nemá dávno svůj vlastní názor. Zvýšený počet sebevražd. Přeplněná oddělení psychiatrie. Na povrch vylezly ty nejtemnější myšlenky. Máš dvě možnosti, buď si vystřelit mozek z hlavy nebo poslouchat "Sanity Desecration". Temný, masivní, zničující death metal, který se bude hrát všude, až nastane apokalypsa!

pro fanoušky: MORBID ANGEL, TRAUMA, GORTAL, VADER, IMMOLATION. 


Asphyx says:

People with dead eyes. Empty streets, all wired into the grid and resembling zombies. No one has their own opinion anymore. Increased suicide rates. Overcrowded psychiatric wards. The darkest thoughts have surfaced. No miracle is happening. On the contrary, the worst fantasies of the old science fiction writers have come true. Satan is smiling and the machines are getting smarter than some of us. I never thought I'd live to see it. But alas, the apocalypse has long since begun. Just look around you, just turn on the evening news.

I like the effect music has on me and it can tear my consciousness apart. I've never heard of Polish ATROPINE before. But I also bought their previous album "Death Is Coming..." from 2019. It's just as good as the new one "Sanity Desecration". You'll be walking on scorched earth, among destroyed houses and your only companions will be mangy, hungry dogs and this record.


The new album is brutal and melodic, dark and raw. It meets all my requirements to support this pack. The album features both American and European references to the founders of the deadly style. All wrapped up in a Polish dressing. That's exactly how I like it, that's exactly how death metal flows in my veins. I listen to "Sanity Desecration" over and over again and when I wake up in the morning I feel like I'm back in the 90s. The songs are written in a very honest, real way. It's a pure style thing. If, like me, you've been feeling like the world is weird and full of crazy people lately, this is playing for you too. The sound (Paweł Leniart - recording, mastering, mixing) is dusty and dark, it cracks the bones in your body. The cover artwork was done by Jakub "Skiborg" Skibiński, who is also the vocalist. The listener gets a complex piece of work, on which you can tell that behind it are experienced musicians who know very well what and how they want to play. I find the new album a bit more raw than the debut and I really like this development. I'm very glad I met this pack on my underground wanderings. You know, suddenly the cover art catches your eye (just like in the days of my youth). Then you seek out more information, only to end up sitting at the hi-fi tower, stomping your foot and banging your fist on the table. I'm an old dog now and I choose my music a lot. ATROPINE have passed through my net. The reasons offer themselves - the band plays from the heart, you can tell that they put everything into the songs. The good old Polish school I once grew up on has made itself known once again. And it's pretty loud! People with dead eyes. Empty streets, all wired up and looking like zombies. No one has a voice anymore. Increased suicide rates. Overcrowded psychiatric wards. The darkest thoughts have surfaced. You've got two choices, blow your brains out or listen to "Sanity Desecration". Dark, massive, devastating death metal that will be played everywhere when the apocalypse comes!

for fans: MORBID ANGEL, TRAUMA, GORTAL, VADER, IMMOLATION. 


Tracklist:
01. Fallen 
02. Dead World 
03. Psychopath 
04. Executioner 
05. Battlefront 
06. Meat Dealer 
07. Wasted Soul 
08. Enter My Nightmare 
09. Braindead (Remastered)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý šestý - Jak jsem potkal básníka


Příběh čtyř stý dvacátý šestý - Jak jsem potkal básníka

Bylo ještě poměrně brzy, ale já už měl všeho ve škole plný kecky. Možná jsem si za to mohl sám, protože jsem nešel s davem. Studenti si mezi sebou vyměňovali zkušenosti z předmětů a já stál vždycky tak nějak bokem. Na strojní fakultu chodila spousta lidí, kteří neměli vůbec žádnou fantazii. Zase jsem měl pocit, že tam nepatřím. Holky z kruhu nebyly nic moc a vlastně s nimi nebyla ani sranda. Kluci byli divní úplně. Šli si tvrdě za svým a já si takový kamarády nikdy nehledal. Asi jsem musel všem připadat jako divnej pavouk. Byl jsem o dva roky starší, už jsem pracoval, chodil s holkama. Oni byli na začátku a já měl už víceméně jasno. Všechno se mi míhá hlavou, až dojdu ke kostelu svatého Bartoloměje. Sednu si na chvilku dovnitř, ani ne snad kvůli nějakému bohu, ale protože je tu klid. Čistím si tím hlavu. Celý den jsem poslouchal neskutečný nadržený kecy kluků a slepičí štěbetání holek. Hergot, jak mě jejich názory přišly prázdný.

Každej si jen pořád na něco hraje. Uslyšel jsem z rohu hospody. Koukám, pán má nějak naváto, pomyslel jsem si a četl si dát. V kostele mi byla zima, tak jsem zalezl do podzemí a dal si pivko. Mají je tu jako křen. Popíjím a čtu si. Hlaholící chlápek vypadá jak kdyby utekl rovnou od soustruhu. Postava jak dřevorubec, velký břicho, něco mezi obrem a kolohnátem. Má před sebou sešit a po něm jezdí tenkou tužkou. Občas se podívá do prázdna. Jednou se naše pohledy setkají. Co je vole? Nějakej problém? Omluvím se. Nechci dostat do držky. Zabil by mě. Stačilo by praštit jednou. Obracím stránky, ale nějak se nemůžu soustředit. Pořád mi vrtá v hlavě, co dělám špatně. Nepotřebuji být oblíbený, ale na studentských večírcích se nudím, s dívkami nelaškuji a pořád a neustále sním. Sedávám v přednáškových sálech a koukám z okna. Jako na střední škole, kde jsem od jara sledoval hnízdící ptáky, zatímco na tabuli zářily rovnice o několika neznámých. Nakonec stejně moje myšlenky zalétnou k blondýnce.

Představuji si, co má na sobě, jak pokyvuje hlavou, naklání jí tak krásně roztomile na stranu. Jako to dělávají štěňata a nebo srny, když zaslechnou nějaký zvuk. Někdy, když mi je opravdu smutno (bez příčiny), tak si představuji její úsměv, jak se na mě dívá nahoru, jak se ztrácím v jejích očích, jak mě objímá, hladí, jak se propleteme v jedno tělo a sálá z nás teplo. Bohužel, mívám občas pak problémy a nemohu vstát. To se raději přesměruju do minulosti a vzpomínám na koncerty. Někdy si něco zapíšu, ale teď už méně, protože času je fakt málo. Měl bych počítat, dělat elaboráty, semestrální práce. Učit se, učit se, učit se, jako Lenin. Aby ze mě něco bylo. Chodíme se školou na exkurze a v plzeňské škodovce sleduji své budoucí kolegy. Vypadají, jako by se u nich zastavil čas. Šedivo, až běda. Jsou to fachmani, ale je to svět pro sebe, stejně jako v Boleslavi. Pokaždé udělám všechno, co musím, nejrychleji jak to jen jde. Opisuji, kopíruju, jako o závod, ne kvůli tomu, že bych chtěl podvádět, ale protože mě to nebaví. Jsem tu jen kvůli vojně. 

Nějak nevím, jak z toho ven, tak se uklidňuji čtením a muzikou. Diskuzemi a kamarády z mokré čtvrti a pivem. Na koncertech pařím v první řadě, kolem se mění osoby i místa, zůstává mi jen několik důležitých jistot. Rodina (bez otce), milovaný pes a hlavně moje jediná, laskavá a krásná žena. Mám vlastně štěstí, žiju a jsem zdravý, ale škola i brigády mě ubíjí. Je to takové kruté setkání s realitou, musím nějak žít a fungovat. Je na co se těšit, je za co bojovat, zapsal bych si do deníčku, kdybych nějaký měl. "Co to kurva čteš za kravinu?": zahřmí nade mnou a já se málem poseru, protože se leknu a to já tuze nerad. Nadaci od Asimova, byl jsem v antikvariátu. "Máš štěstí, že nečteš nějakou píčovinu, tohle je dobrý, beru": má naváto, pochopím. Vůbec na nic se mě neptá a rovnou si přisedne. Drbne půllitrem o keramický tácek, až trošku piva vyšplouchne. Dva rumy, křikne na servírku, která na mě soucitně protočí oči. Ale panáky přinese.

Něco blekotám o tom, že bych neměl, že je ještě brzy. Pošle mě do prdele. Nevím co říct, taky mě vytrhl ze snění a představ. Někdy si potřebuji srovnat věci v hlavě, ale najednou nebyl čas. Měl pomněnkové oči alkoholika. Ale po počátečním oťukávání, které bylo hrubé a sprosté, začal mluvit moc hezky. Chytl jsem se, protože jsem konečně zase potkal někoho, kdo uměl mluvit a říkal věty, které nebyly prázdné. Tak nějak víceméně kopíroval můj život. Máma udřená, otec chlastal a brácha moc nemluvil. Býval starou máničkou, která s rockem začala někdy na průmyslovce. Chtěl studovat filozofii a místo toho se učil o materiálech, o obrábění a vůbec ho to nebavilo. Sedli jsme si do noty, jen když pak začal o tom, s kým se kdy a jak popral, komu dal do držky a kdo je v Plzni největší komunistická svině, kdo je nově podnikatel, kdo má bordely, koho zná a kdo ho sere, ztrácel jsem se v tom. Pak ale otevřel sešítek a dal mi přečíst pár jeho básní.

Nikdy bych to do něj neřekl, nevypadal jako veršotepec, spíš mi připomínal ruského medvěda. Mozolnaté ruce, žádný šál, ani roláček, jak tehdy bývalo typické pro uměleckou scénu. Naopak, mezi pivem a pivem, zachvátila jeho řeč vášeň. Sloka střídala sloku, slova plynula jako řeka, jako ledový proud, kterým si sprchujete obličej. Byla o obyčejném životě, o smrti, o trápení, o poblitých ulicích. Tak trošku beatník, rozervaný romantik, ale syrový a opravdový. Normálně jsem čuměl. Básně nečtu rád, málokdy se umím naladit na básníkovu náladu. Ale tohle byl opravdu talent, moc se mi to líbilo. Najednou ztichl a tohle obrovský hovado bylo šíleně zranitelný. Otevřel mi svoje nitro, a co já prý na to. Poděkoval jsem, zahlédl v jeho očích jiskry a pak samozřejmě řekl něco o debilech, hovnech a prcinách, aby zakryl, že je děsně rád. To my chlapi někdy děláme. Vyprávěl mi o svém životě, asi se potřeboval svěřit. Nechal jsem ho, Asimov pro tentokrát počká. Vystudoval i vejšku, ale pak šel raději k soustruhu. Jedno rozvedené manželství a syn, kterého miluje, ale vůbec se nevidí.

Mohla to být taková klasika, kterou šlo zažít po hospodách velmi často. Opilci někdy pláčou nad svými osudy a nic s nimi nedělají. Někdy to ani nejde, ale tentokrát to bylo přeci jen jiné. Neuměl jsem se už na toho obra dívat jen jako na obyčejné hovádko boží, jeho básně mnou rezonovaly, trápily mě, drásaly zevnitř. Přesně jsem si pamatoval některé verše a to se mi normálně vůbec nestává. Setkali si u piva, dva milovníci knih a dali se do řeči. Měli jsme toho tolik společného. Zpočátku jsem byl opatrný, ale teď mi připadal jako starý známý, jako kdysi Sabath, jako mí kamarádi na koleji. Pokaždé, když šla okolo servírka, praštil do stolu, až půllitry nadskočily. A objednal panáka. Bylo to děsivé a šílené. Kolem osmé, když už jsem sotva trefil na záchod, vylezl na stůl a po zvyku starých bardů začal číst. Výčepák ho nejdřív okřikl, ale pak ztichl, stejně jako celý pajzl. Všichni alkáči, dělňasové i chudí studentíci ztichli. Poslouchali, někteří časem s otevřenou hubou. Mezi slokami, když se obr pokaždé napil, sem tam někdo výskl nebo zatleskal. Bylo to úžasný.

Nikdy jsem nic podobného nezažil a pak už vlastně také ne. Těžko popsatelná atmosféra, spousta emocí. Dočetl poslední sloku, dal hlavu do dlaní a když se na mě podíval, tak mu po neupravených vousech tekly slzy. Několikrát zašeptal díky kurva, díky kurva a pak si otřel obličej do flanelové košile. Zatím vypadal jako hovádko s jemnou duší, ale po několik dalších panácích, se v něm něco zlomilo. Už jsem do sebe byl schopný dostat jenom pivo. Ale on jel dál a pomalu se z něj stával šílenej děsivej démon. Bylo v něm něco hrozného, děsivého, hnusného. Měl jsem vlastně štěstí, protože si mě našla blondýnka. Trošku naštvaná, ale věděla, kde mě najít. Občas jsem jí dopředu řekl, že kdyby měla chuť, budu si v nějaké hospodě číst. Našla si mě. Jako vždycky, už mě znala. Pozdravila, sedla si vedle mě a políbila. Obr zahřměl a začal na mě řvát. Že se mi otevřel a já jsem na ženský? Co si kurva o sobě myslím? Nejdřív jsem, ve své naivitě, nevěděl, o co jde, ale moje milá mě kopla pod stolem a probudila.

Utekli jsme a šli do baru. Celý večer jsem přemýšlel o jeho básních a říkal si, jak je možné, že takový talent nevydává knížky, nepřednáší, není o něm víc vidět. Možná by ale pak nepsal tak dobře, možná by si začal hrát na to, co není. Možná by už pak nebyl upřímný a jeho slova by ztratila sílu. Opravdový básník asi musí opravdu trpět, musí si všechno prožít. Bylo mi úplně jedno, že byl teplej a asi i nešťastnej. Kamarád by se z něj nikdy nestal, s tím jsem si jistej, měl v sobě totiž až příliš běsů a bolesti. Vidíte to, stačilo jedno odpoledne a večer a já mám přemýšlet o čem i dnes, po tolika letech. Musím všechno říct Michalovi a on hned, že by ho rád poznal a něco si přečetl. Byl přeci jen víc přes básně než já a třeba by mu uměl i pomoc. Znal i nějaké vydavatele a tak. Šli jsme spát, druhý den do školy, do toho blbýho stereotypu, ale už odpoledne jsme cestou na kolej jsme řešili, na co se obra zeptáme. Moje milá se sice zlobila, protože ho poznala v momentě, kdy z něj šel strach a měla obavy o moji maličkost, ale my byli takoví nadšenci, že jsme si nedali návštěvu vymluvit.

V hospodě ale nebyl. Servírka nám o něm řekla, že je to takový hrozně smutný příběh. Znala ho dlouho, často jí šepotal nějaká krásná slovíčka, ale to víte, on byl teplej, což byla škoda, protože jinak to byl hezkej chlap. Kdyby se trošku upravil. Dáme si tedy jen pivo, probereme život a je nám smutno, protože jsme si to představovali úplně jinak. Básníka jsem už nikdy nepotkal, ani od něj nic nečetl. Zmizel. Výčepák nám pak po několika měsících řekl, že se prý oběsil, ale nemusí to být pravda. On neměl moc kamarádů, znáte to, a taky byl teplej, což nezapomněl dodat jako zajímavost. Byl to vlastně paradox. V krásných aulách a klubech bylo možno potkat velkou spoustu básníků, kteří se tak jenom tvářili. A já měl zase jednou štěstí, že jsem potkal opravdového, rozervaného, syrového obra, ohlodaného životem i těžkou prací. Psal nádherně, nikdy jsem nic takového pak už nečetl. Mrzí mě to dodnes. Ale třeba to tak mělo být. Prchavý okamžik, tucet skvělých básní a jedna opice. Je to málo? Pro mě rozhodně ne. Naopak. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. října 2023

Recenze/review - XORSIST - At the Somber Steps to Serenity (2023)


XORSIST - At the Somber Steps to Serenity
CD 2023, Prosthetic Records

for english please scroll down

Nepotřebuji nikomu nic vysvětlovat. Mám dávno svůj názor a směr. Každý večer odcházím na hřbitov, abych s nemrtvými podporoval hudbu, kterou mám rád celý svůj život. Proséváme mezi prsty prach našich předků, exhumujeme staré hroby, tančíme a užíváme si, dokud můžeme. Pokud máš chuť, klidně přijď mezi nás. Stačí, když přineseš pivo a musíš mít rád prašivý švédský death metal. Přesně takový hrají i XORSIST, mladá kapela ze Stockholmu, která je na tom stejně jako já a zombie.

O téhle smečce jsem již psal a to prosím pěkně loni, když na nás zaútočili svým debutem "Deadly Possession". Album se mi líbilo, je totiž stylově velmi dobře zahrané a pokud máte tenhle styl rádi, bylo pro vás doslova povinností. My, co trávíme svůj čas v podzemí, víme dávno své. Novinka se také povedla. Je takovým volným pokračování započaté morbidní hrobnické práce. Je propracovanější, divočejší a melodičtější. 


Mě už je vlastně dávno jedno, co se děje kolem. Nesledují zprávy, ani sociální sítě, raději se zavírám do starých kobek a poslouchám hudbu. Dám si pár piv a ochutnám další syrové maso. Moc dobře vím, že XORSIST pokračují v tom, co kdysi začaly kapely typu GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED. V dnešní divné době je každý někomu podobný. Záleží vždy spíše na tom, jestli se povede přenést potřebnou temnou a chladnou energii na nás, posluchače. Téhle kapele se to povedlo na výbornou. Bylo mi ctí, tančit na hrobech v rytmu "At the Somber Steps to Serenity". Rád jsem si zavzpomínal, užil si zvuk (Iñaki Marconi - producer, mixing, mastering, Tomas Skogsberg - mixing mastering), s chutí se vždy podívám na stylový obal (James Campbell). Nové album je jízda od začátku do konce. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale to ani nikdo nechce. Hlavní je, že se usmívám já, zombie i nemrtví. Jak by také ne, když se zde hraje hlavně pro nás. Skladby jsou ostré jako břitva, shnijete u nich zaživa. Proti provedení nemám žádných námitek. Těším se, až se zase setmí a já se vydám na svoji pravidelnou cestu. Kývnu na pozdrav démonům, navštívím márnici a spočítám nové přírůstky. Jsem tu správně, zde se cítím nejlépe a tady vynikne hudba XORSIST nejvíce. Mezi temnými náhrobky s nápisy žhnoucími do tmy. Metal se má hrát srdcem, tvrdím to celý svůj život. A z téhle smečky cítím opravdovost, ryzost a nadšení pro hrobnické záležitosti. Morbidní exhumace starých švédských hrobů! Smrtící záležitost pro všechny nemrtvé!


Asphyx says:

I don't need to explain anything to anyone. I've had my opinion and direction for a long time. I go to the cemetery every night to support the music I've loved all my life with the undead. We sift the dust of our ancestors between our fingers, exhume old graves, dance and enjoy ourselves while we can. If you feel like it, feel free to join us. Just bring a beer and you must like dusty Swedish death metal. That's exactly what XORSIST, a young band from Stockholm who are just like me and zombies, play.

I've already written about this pack and please, pretty much last year when they attacked us with their debut "Deadly Possession". I liked the album, because it is stylistically very well played and if you like this style, it was literally a must for you. Those of us who spend our time in the underground know our stuff. The novelty was also good. It's a kind of loose continuation of the morbid graveyard work begun. It's more sophisticated, wilder and more melodic.


I don't really care what's going on around here anymore. I don't watch the news or social media, I prefer to hole up in my old dungeon and listen to music. I'll have a few beers and taste some more raw meat. I know very well that XORSIST is continuing what bands like GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED once started. In these strange times, everyone is like someone. It's always more about whether you can transfer the necessary dark and cold energy to us, the listeners. This band did it perfectly. It was an honor to dance on graves to the rhythm of "At the Somber Steps to Serenity". I enjoyed reminiscing, enjoyed the sound (Iñaki Marconi - producer, mixing, mastering, Tomas Skogsberg - mixing mastering), and always look with relish at the stylish cover art (James Campbell). The new album is a ride from start to finish. The gentlemen don't bring anything new, but nobody wants that either. The main thing is that it makes me, the zombies and the undead smile. And how could we not, when it's mainly for us. The songs are razor-sharp, they'll rot you alive. I have no objections to the performance. I'm looking forward to when it gets dark again and I go on my regular journey. I'll nod hello to the demons, visit the morgue and count the new arrivals. I'm right here, this is where I feel most comfortable and where the music of XORSIST shines through the most. Among the dark tombstones with inscriptions glowing in the dark. Metal is meant to be played with the heart, I've been saying that all my life. And from this pack I can smell the sincerity, the purity and the passion for tombstone matters. Morbid exhumations of old Swedish graves! A deadly affair for all the undead!



Recenze/review - XORSIST - Deadly Possession (2022):


Tracklist:
01. A Life In Vain 
02. Carve It Out 
03. Blessed By The Divine 
04. Imitation 
05. Coterie Of The Depraved 
06. Banished To Obscurity 
07. Distorted Shapes 08. Grace 
09. Darkened Wings 
10. At The Somber Steps To Serenity

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine