DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 2. října 2023

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN - A War Too Far (2023)


JUST BEFORE DAWN - A War Too Far
CD 2023, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Díváš se do tmy a čekáš. Jsi lovec, jsi šelma. Musíš. Jinak zemřeš. Útočí na tebe hlavně v noci. Záblesk nože, proříznuté hrdlo. Vylezli z děr, jako krysy, jako démoni. Lekáš se stínů ještě dlouhé roky potom, když si doma. Děsivé sny, všechno se ti vrací. Tví kamarádi tolik štěstí neměli. Chodíš na jejich hroby a přemýšlíš, jaký to mělo smysl? Jsi vrah? Nebo hrdina? Válka se otiskla do tvé mysli a nikdy nezmizí. Stejně jako death metal, který hrají JUST BEFORE DAWN.

Jsem velkým fanouškem téhle smečky. Anders Biazzi je totiž velmi dobrý skladatel, muzikant, který dokáže napsat skladby, u kterých se pokaždé vždy cítím, že jsem uprostřed války. Tentokrát se vracíme do Vietnamu, do šíleného konfliktu. Do džungle, ve které se odehrával kus krvavé historie. Album je jako vzpomínání veteránů, jako memento. 


Devět ostrých songů, které vám prolétnou hlavou jako nábojnice. Zůstane po nich krvavá stopa a neodbytný pocit chladu. JUST BEFORE DAWN volně navazují na klasické nahrávky BOLT THROWER. Samozřejmě s vlastními nápady a invencí. Anders Biazzi se opět obklopil velmi zkušenými muzikanty. Jejich seznam najdete dole pod článkem. Všichni odvedli perfektní práci. Mrazivé, temné melodie, které ve mě opravdu evokují noční boje v džungli, jsou doslova návykové. Tohle je kapela ze staré školy se vším, co k tomu patří. Uvěřitelná, surová bestie, které se povedlo do skladeb propašovat velké množství temné energie. Je slyšet, že všichni nahrávali se srdcem na dlani, že opravdu věřili své práci. Není to ale jen poctivé řemeslo (perfektní zvuk i obal jsou samozřejmostí). Bez toho to samozřejmě nejde, ale tahle smečka dává do hudby všechno. Je to slyšet a já jako starý pes opět skláním svoji hlavu a kývám se spokojeně do rytmu. Tady se hraje pro všechny veterány, kteří mají rádi smrtící kov v jeho tradiční podobě. Netuším, jak to Anders Biazzi dělá, ale opět mu věřím každý tón, každou notu. "A War Too Far" je pro mě přesně tím druhem muziky, která koluje i v mých žilách. Určitě to znáte. Sednete si, zapnete přehrávač a čekáte, co s vámi novinka udělá. Mě přenesla o spoustu let zpět, do Vietnamu. Byl jsem stínem, který sledoval to obrovské utrpení, bolest. Kolem mě se povalovala mrtvá těla a já si říkal, že už by se to nemělo nikdy opakovat. Bohužel, lidé se nikdy nepoučí. Je moc dobře, že existují kapely, které nám naši historii stále připomínají. Díváš se do tmy a čekáš. Jsi lovec, jsi šelma. Musíš. Jinak zemřeš. Útočí na tebe hlavně v noci. Záblesk nože, proříznuté hrdlo. Vylezli z děr, jako krysy, jako démoni. Lekáš se stínů ještě dlouhé roky potom, když si doma. Děsivé sny, všechno se ti vrací. Chladné, děsivé vzpomínky na válku v death metalových zákopech! Masivní útok z temnoty!


Asphyx says:

You stare into the darkness and wait. You're a hunter, you're a beast. You must. Otherwise you will die. They attack you especially at night. The flash of a knife, a slit throat. They came out of the holes, like rats, like demons. You're scared of the shadows for years after you're home. Scary dreams, everything comes back to you. Your friends weren't so lucky. You go to their graves and wonder what was the point? Are you a murderer? Or a hero? The war has imprinted itself on your mind and will never go away. Just like the death metal that JUST BEFORE DAWN plays.

I'm a big fan of this pack. Because Anders Biazzi is a very good songwriter, a musician who can write songs that always make me feel like I'm in the middle of a war every time. This time we're going back to Vietnam, a crazy conflict. A jungle where a piece of bloody history took place. The album is like a veteran's remembrance, a memento.


Nine sharp songs that will fly through your head like bullets. They leave a trail of blood and an insistent feeling of cold. JUST BEFORE DAWN loosely follows the classic BOLT THROWER recordings. Of course with their own ideas and inventiveness. Anders Biazzi has once again surrounded himself with very experienced musicians. You can find their list below the article. They all did a perfect job. The chilling, dark melodies that really evoke night fights in the jungle are literally addictive. This is an old-school band with everything that goes with it. A believable, raw beast that manages to smuggle a lot of dark energy into the songs. You can hear that everyone recorded with their hearts on their sleeves, that they really believed in their work. But it's not just honest craftsmanship (perfect sound and cover art are a given). You can't do without that, of course, but this pack puts everything into their music. You can hear it, and like an old dog I bow my head again and sway contentedly to the beat. Here's a game for all the veterans who like the deadly metal in its traditional form. I have no idea how Anders Biazzi does it, but again I trust him with every note, every note. For me, "A War Too Far" is exactly the kind of music that runs through my veins as well. I'm sure you know it. You sit down, you turn on the player and you wait to see what the news does to you. It took me back many years, to Vietnam. I was a shadow watching the immense suffering, the pain. The dead bodies lying around me, and I told myself it should never happen again. Unfortunately, people never learn. It's very good that there are bands that still remind us of our history. You look into the darkness and you wait. You're the hunter, you're the beast. You have to. Otherwise you'll die. They attack you especially at night. The flash of a knife, a slit throat. They came out of the holes, like rats, like demons. You're scared of the shadows for years after you're home. Scary dreams, everything comes back to you. Cold, horrible memories of the war in the death metal trenches! A massive attack from the darkness!


about JUST BEFORE DAWN on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
1.Innocence Lost / vocals by: Damien Terry
2.Operation Arc Light / vocals by: Filip Fougstedt
3.La Drang / vocals by: David R Kreft
4.A War Too Far / vocals: Damien Terry, Sebastian Gustavsson
5.The Odyssey of Echo Company / vocals by: Matias Nastolin
6.The Gulf of Tonkin / vocals by:S ebastian Gustavsson, Damien Terry
7.We Few / vocals by: David R Kreft
8.Phase Line Green / vocals by: Filip Fougstedt
9.When Sanity Cracks / vocals by David R Kreft

Solos:

James Murphy solo on track 4
Gurra Nyrin solo on track 3,7,9
Daniel Gustavsson solo on track 1,2,6,8

All Music by: Anders Biazzi

Lyrics by: Per Albinsson
Lyrics on The Odyssey of Echo Company by: Matias Nastolin
Layout by: Rai Wolters

neděle 1. října 2023

Recenze/review - REBAELLIUN - Under the Sign of Rebellion (2023)


REBAELLIUN - Under the Sign of Rebellion
CD 2023, Agonia Records

for english please scroll down

Obrácené kříže hoří jasným plamenem. Věřící vyšli do ulic. Chtějí se pomstít. Za to, že jim celý život lhali, za to, že jim ubližovali. Kamenné tváře padlých kněží. Strach a nenávist. Všichni už moc dobře víme, že Satan má mnoho podob a Bůh není nikde vidět. Hluboko pod starým, znesvěceným kostelem se probudila hydra. Stará, prašivá kapela, která datuje svůj vznik na konec devadesátých let. Byl jsem hodně zvědavý, jak se návrat legendárních  REBAELLIUN z Brazílie povede. Album jsem si pustil pořádně nahlas právě ve chvíli, kdy ve zprávách mluvili o církvi.

Bylo mi chvilku špatně z hnusných kněží, popadl mě vztek. Musel jsem se vyřvat. Novinka "Under the Sign of Rebellion" se zdála být více než vhodná. Má v sobě totiž vše potřebné pro poctivé, hlasité rouhání. Jedná se o tradiční jihoamerický atak se syrovým masivním zvukem (Tormentum Funebri - recording, Jander Antunes - mastering). Přesně takhle to mám rád, přesně takový druh hudby koluje i v mých žilách. 


Jestliže církev stále chrání zločince, jestliže pořád nemluví o hrozných činech, které se dějí, tak REBAELLIUN říkají všechno narovinu, naplno, bez kompromisů. Celá nahrávka je jako smršť, jako lavina, která vás smete z povrchu zemského. Spadnete do hlubiny, budete mučeni. Ano, přesně takhle zní opravdové peklo. Vše se odehrává ve stylu KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, THE ORDHER. Občas zazní i odkazy na starou SEPULTURU a její první alba. Pokud si chcete vychutnat dokonalou esenci toho, co nabízí jihoamerické podsvětí, tak neváhejte ani chvilku. Kapela vám nedá ani na chvilku vydechnout, budete se kroutit jako jedovatí hadi, které někdo spálil rozžhaveným železem. Pánové si stále, i po těch letech, drží vysokou kvalitu. Nepřinášejí sice nic nového, nijak zásadně se nemění, ale to je přesně to, co jsem od nich očekával. Smrtící kov bez kompromisů, cejch vypálený hluboko do mozku. Až půjdeš zase v neděli do kostela, tak si předtím poslechni tuhle desku. Možná konečně nebudeš slepý a hluchý. Svět je někdy hodně zlé a těžké místo k životu. Nezbývá, než stále bojovat. Existuje velká spousta skupin, kterým jejich sílu a energii nevěřím. REBAELLIUN jsou ale opravdoví, ryzí, uvěřitelní. Teprve čtvrté dlouhohrající album se povedlo. Myslím si, že hodně vám prozradí i obal od mistra Sebástiana Suareze. Ten totiž přesně vyjadřuje to, co se na desce odehrává. Zběsilý, divoký, živočišný smrtící kov, který vám zláme všechny kosti v těle. Obrácené kříže hoří jasným plamenem. Věřící vyšli do ulic. Chtějí se pomstít. Za to, že jim celý život lhali, za to, že jim ubližovali. Ďábelský, bestiální death metal, který vás uhrane a navěky prokleje! Peklo, smrt, utrpení!


Asphyx says:

The inverted crosses burn with a bright flame. The faithful have taken to the streets. They want revenge. For lying to them all their lives, for hurting them. The stone faces of the fallen priests. Fear and hatred. We all know now that Satan has many forms and God is nowhere to be seen. Deep beneath the old, desecrated church, a hydra has awakened. An old, grimy band that dates back to the late '90s. I was very curious to see how the return of the legendary REBAELLIUN from Brazil would go. I turned the album up really loud just as they were talking about the church on the news.

I was sick of the ugly priests for a while, anger grabbed me. I had to scream. The new "Under the Sign of Rebellion" seemed more than appropriate. It has everything you need for honest, loud blasphemy. It is a traditional South American attack with a raw massive sound (Tormentum Funebri - recording, Jander Antunes - mastering). This is exactly how I like it, this is exactly the kind of music that runs through my veins.


If the Church is still protecting criminals, if it is still not talking about the terrible acts that are happening, then REBAELLIUN is saying everything straight, fully, without compromise. The whole recording is like a whirlwind, like an avalanche that will wipe you off the face of the earth. You will fall into the depths, you will be tortured. Yes, that's what real hell sounds like. It's all in the style of KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, THE ORDHER. Occasionally there are references to the old SEPULTURA and its first albums. If you want to enjoy the perfect essence of what the South American underworld has to offer, don't hesitate a moment. The band won't let you breathe for a moment, you'll be writhing like poisonous snakes that someone burned with a red-hot iron. Even after all these years, the gentlemen still keep their high quality. They don't bring anything new, they don't change fundamentally, but that's exactly what I expected from them. A deadly metal without compromise, a brand burned deep into the brain. When you go to church again on Sunday, listen to this record first. Maybe you won't finally be blind and deaf. The world can be a very mean and hard place to live in. Nothing to do but keep fighting. There are a great many groups that I don't trust their strength and energy. But REBAELLIUN are real, genuine, believable. Only their fourth full-length album has been a success. I think the cover artwork by master Sebastian Suarez will tell you a lot. Because it expresses exactly what is happening on the album. Furious, wild, animalistic death metal that will break every bone in your body. The inverted crosses burn with a bright flame. The faithful have taken to the streets. They want revenge. For lying to them all their lives, for hurting them. Devilish, bestial death metal that will chill you and damn you forever! Hell, death, suffering!




Tracklist:
01. Intro 
02. All Hail The Regicide 
03. The Gods Manace 
04. Fear The Infidel 
05. Insurgent Fire 
06. Light Eater 
07. The Decimating Opposition 
08. In Heresy We Trust 
09. Hostile Presence 
10. Antagonize 
11. The Ultimate War

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý čtvrtý - Struny ostré jako břitva


Příběh čtyř stý dvacátý čtvrtý - Struny ostré jako břitva

Vlny smutku a depresí se mi skoro už vůbec nevracely. Byl jsem sice stále mrtvý muž, který v osmnácti zůstal šíleně sám po hrozné bouračce, ale noční můry mi způsobovaly spíše vzpomínky na otce, než na moji první velkou lásku. Jsou to věci, které nikomu moc neříkáte. Většinou každý stejně jen pokývá hlavou. Pokud totiž něco podobného nezažijete, nepochopíte. A je to tak dobře. Zrovna teď o podobných věcech přemýšlím. Mám to v hlavě nějaké popletené už od včerejška. Křičeli jsme do tmy s mojí blondýnkou texty oblíbených kapel. Byli jsme na koncertě nějakých punkáčů v Divadle pod Lampou. Paráda. Samý úsměvy, nekonečný řetěz vtípků a srandy. Taky jsem tančil, lezl na pódium a vůbec dělal rotyku. Náš valčík mezi pogujícími se stal tancem večera. Strhli jsme ostatní a kapely pak koukaly jak vyoraný myši, když jim pod pódiem několik dvojic různých pohlaví ploužilo jako ve Vídni. 

Asi to bylo chlastem, který ze mě pomalu vyprchával. Splín přichází znenadání. Mám pak vždycky touhu někam utéct, nejlépe do stínu, do postele, která je bokem. To ale dost dobře na koleji moc nejde. Pořád sem někdo leze, chce si povídat, kouřit, pít lahváče. Zapojím tedy baskytaru značky Hohner do komba Fender a začnu brnkat. Postupně přidávám volume, až drnčí stěny. Blondýnka je ve škole a tak se můžu vyřádit. Je snad první holkou na světě, před kterou se stydím hrát. Nikdy mi to nevadilo. Moc dobře vím, že sice držím rytmus a vypadám u toho dobře, ale co se týká techniky, tak bych měl cvičit. Jenže já chtěl vždycky raději muziku poslouchat, než ji hrát. Kdysi jsme měli nějaký kapely, většinou s jepičím životem, ale některé se staly poměrně známé. Obzvlášť tedy svými názvy a jen mezi kámošema, ale o to nám šlo vždycky. Pobavit se, nějaké větší ambice jsme nikdy neměli. Basa mě ale zase chytla. Naposledy. Nejdřív jsem ale musel mít podle čeho hrát. Také by to chtělo nějaké kámoše, se kterými bych si mohl brnknout, ale těch byl velký nedostatek. 

Carlos, se kterým jsme zkoušeli párkrát ve zkušebně něco tvořit, dávno pochodoval u hradní stráže na vojně. Jeho spoluhráči se věnovali raději ženám a pivu a co se týká Štěpána, narcistního kytaristy a debílka, tam nebylo o čem. Bohužel mě tenhle démon prázdnoty párkrát slyšel. A neustále mi dával rady, co a jak bych měl dělat. Moje neustálé posílání do prdele ho vůbec neodrazovalo. "Ahoj, to bylo hezký, co to je za skladbu?": ozve se ode dveří a já si připadám, jako puberťák, kterého chytnou při onanii. "Ale nic": zčervenám a ihned začnu ukládat svoji červeno bílou krásku do pouzdra. Vypnu kombo a vedle z pokoje se ozve: "No konečně". Sousedky z práv mají problém ne s tím, že hraju, ale co hraju. Měl bych prý skládat a hrát něco hezkého, milého, nejlépe nějaké cajdáky. Jednou jsem jedné, lehce opilý, zahrál Mozarta, co jsem se tvrdě naučil a ona málem zvlhla. Ještě, že si mě blondýnka chránila. Ona zmiňovaná dívka stejně nebyla mým typem. Vůbec nepoznala, že je to Mozart a říkala něco ve smyslu: "Jéé, to je boží, jééé, to je krásný, to si složil ty? A klasické, vždycky jsem měla ráda kytaristy". Nepoznala ani, že to je basa. No hrůza.

Jdeme do Tylovky, kde je na fakultě ekonomiky počítačová učebna. Chci si vytisknout nějaké tabulatury. Mám v sešitku napsány názvy kapel a skladeb. Minule, za sprostých 200 korun českých, jsem si založil emailovou schránku na hotmail.com, kterou mám mimochodem dodnes. Na řadu se dostaneme po půlce krabičky cigaret. Pořád nás zdržují studenti, kteří hledají něco do školy. Když se konečně dostanu na řadu, nejdřív mě seřve nějakej umaštěnej asistent. Tady se nesmí pít. Hodím do sebe lahváče skoro na ex. A pošlu blondýnku k tiskárně, aby nám náhodou naše papíry nikdo nesebral. Hrozně to prožívám. Nahodím Yahoo.com a vyhledám. Asi patnáctý odkaz je tím, o kterém mi vyprávělo již několik muzikantů. Vole, slyšel jsem, že existují počítače, ve kterých je všechno. Krásné doby začátků, kdy se ke kompům dostávali jen zasvěcení. Kliknu a začne tisk. Ozve se křik. Stránek je příliš mnoho. Kolem pobíhá asistent umaštěnec, lomí rukama a proklíná mě. Blondýnka stojí vedle něj a děsně se tomu směje. Trvá to asi hodinu, někteří studenti pláčou. Pak, když už konečně všechno máme, platím přes pět set a odcházím zavěšen do své milé. Máš zákaz vstupu, volá na mě mladík, který to tu má na starosti.

Se ti na to můžu vysrat, nějakej internet, co to má jako bejt. Sem si to mohl okopírovat v knihovně. Tohle nemá žádnou budoucnost, vedu chytrý řeči. Lidi nikdy nedonutíš, aby seděli na prdelích a čuměli do obrazovek, taková blbost, proč by to dělali. Vedu chytrý řeči a nejhorší je, že je slyší moje budoucí manželka, která mi je dodnes v legraci připomíná. Zalezeme do hospody a já začnu rovnat tabulatury. Mám tu vše. Od Motorhead, přes německý thrash, americké heavíky. Chci začít znovu, od píky. Death metal jsem ale vůbec nikde nenašel. Vedu děsně zasvěcený řeči. Ke sportu, ke škole, k životu se svoji milou a vedlejším pracovním poměru jako metalista, k brigádě, knihám, budu ještě hrát na basu! Kouká na mě shovívavě, takovým tím pohledem zkušených žen, hlavně, když si hraje a nezlobí. Koníčky potřebuje každej normální chlap. Jinak zahyne. Amen. Dopiju pivo a dám si další. Taška plná plánů a naděje. Fantazie o tom, že v Plzni založím death metalovou kapelu se rozvine natolik, že nás vidím na pódiích. Možná nebudu slavný, vlastně jsem to ani nikdy nechtěl, ale nějakou práci odvedu.

Byl jsem ovlivněn příběhy svých oblíbených kapel. Jenže Čechy nejsou Švédsko, ani Finsko. Povídal jsem a nic nedbal na dotazy své ženy, která nelétala v oblacích, ale stála pevně na zemi. Hele a jak budeš hrát pro mě, když se normálně stydíš? Pokládala normální otázky a kazila tím jemně moje nadšení. Jdeme, musím cvičit. Na pokoj doslova vtrhnu. Je už tma, ale to mi nevadí. Jsem přeci umělec, budu jím! Musím makat a tvořit. Jsem jak šílenej a moje milá moc dobře ví, že se mnou teď nic neudělá. Je to to samé, jako když se rozhodnu naštípat obrovskou hromadu dříví na chalupě. Normální člověk by si to rozvrhl do několika dní. Ne tak moje maličkost. Sekám do půlnoci, padám na hubu, ale musím mít hotovo. Jsi dříč, ale nemáš rozum. Po letech ale moje odhodlání ocení při rekonstrukci bytu. Jsem jako buldok, který se zakousne a nepustí. Mávne nade mnou rukou a jde se učit ke kamarádce. Prý, jestli budu chtít, budou pak dole na baru. Ale mě na nějaký hezký křehotinky nenaláká. Já jdu brnkat. Zapojím aparaturu a otevřu první stránku. Bože, to je těžký.

Vrátím se tedy na začátek. K učebnici, ve které jsou naprosté základy. Vždycky jsem hrál jako obyčejné nekulturní hovado, spíše citem, než že bych nějak svědomitě cvičil. Na ten náš thrash, který byl spíš punk, to stačilo. Nicméně, duněl jsem o sto šest, všechny budil. A to několik dní v kuse. Struny mi připadaly ostré jako břitva. Měl jsem prsty od krve. Do školy, pak zaběhat, rozcvička v polích, kliky, shyby a honem do pokoje. Nadávali mi všichni. Ty debile, kdyby to mělo aspoň nějakou melodii, křičeli na mě na chodbách, ale já byl zaťatej. Umění musí bolet. To asi jo, ale to nemůžeš hrát jinde? Vylezl jsem tedy na střechu koleje číslo tři. Plašil jsem holuby a lidé koukali k nebi. Tramtadá, dum dum, dam dam. Zkoušel jsem příklepy, trsátkem, palcem, ke kobylce, ke krku, sem tam i slap and pop a dokonce i double thumb. Upnul jsem se na svoji Hohnerku, až mi to lezlo na mozek. Byl jsem jak dvanáctiletej klučina, co se rozhodne, že bude kosmonautem. A pevně tomu věří.

Tahal jsem basu někdy i do školy, abych si na dvoře v koutě zkoušel prstoklad. Nebyl jsem muzikant jako ostatní. Spíše jsem připomínal nadržené zvířátko. Dělal jsem divný pohyby, vše děsně prožíval. Setkal se díky tomu s pár opravdovými hudebníky, kteří mi řekli, že na začátečníka dobrý. Nadchlo mě to. Problém ale nastal, když jsem se konečně odhodlal a chtěl najít nějaké maniaky jako já. Nikde jsem na nikoho nenarazil. Death metal nechtěl hrát nikdo. Každej jen punk nebo zábavovky, protože rozumíš, na to ulovíš nějaký holky. Jednou jsem potkal v hospodě pár blackerů, ale to zase byli debilové. Nemyslete si. Kapela je něco jako rodina. Členy akorát nespojuje krev, ale muzika. Byl jsem neštastnej. Po půl roce, co jsem marně hledal a nenacházel, jsem zkusil dokonce jednu punkovou kapelu. Skvělý kluci, studenti ze všech koutů republiky. Problém byl, že bubeníka pak vyhodili ze školy a zase jsem měl utrum. Víc se chlastalo a málo hrálo. Ono taky, basa už byla v mých koníčcích přes čáru. Bylo to podobné jako se psaním. Také jsem potkal pár maníků, co měli různé časáky o hudbě a psali do nich, ale nebyl zkrátka čas.

Konečně nemáš ruce od krve. Pohladí mě a směje se mozolům. Hele, ty mám ale z brigády, lopata byla mojí přítelkyní. Já už myslela na nejhorší, že ti nestačím. Basa stojí smutně v koutě. A je tam až do doby, než musíme z koleje odejít, protože manželka dostuduje. Odvezu ji zpět do Boleslavi, kde ji po několika letech prodám a koupím si za ní svůj první mobilní telefon. Umělec ze mě tedy nebude, co? Řeknu potichu. To ale přeci nevadí, možná to není tvůj osud. Přitulím se a jsem rád, že mi baskytara aspoň pomohla od několika dalších nočních můr. Třeba můj otec nikdy neměl pochopení pro jakékoliv koníčky. Sám sice kdysi závodně běžkoval, ale to už je tak dávno. To bylo ještě předtím, než jsem se narodil. Všechno to utíká hrozně rychle. Jsme spolu s blondýnkou pár měsíců a už jsem byl muzikantem, básníkem, sportovcem i otrokem v továrnách. Mě je ale jedno, co budeš dělat, já hlavně chci, abys byl se mnou. Řeknu nějaký vtip, který ji rozesměje. Právě proto tě mám ráda. A mě je vám tak nějak teplo na duši, že na tu krásku v rohu, co mi rozedřela strunami prsty do krve, úplně zapomenu. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. září 2023

Recenze/review - ABOMINATED - Traumatic Putrefaction Abominated (2023)


ABOMINATED - Traumatic Putrefaction Abominated
CD 2023, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Vynořily se z mlhy jako přízraky. Vstoupil jsem do staré kobky, byla noc a děsily mě stíny. Postavy v divných pozicích připomínaly morbidní galerii. Maso, dávno shnilé, smějící se lebky, prašivina a neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Dívám se do tmy a mrazí mě v zádech. Vypadají jako živí, ale nejsou. Nebo ano? Slyším tichý šepot. Pak prořízne zapáchající vzduch první riff. Leknu se a potom ulehnu do své rakve.

Moje práce a podpora death metalových kapel někdy připomíná archeologii. Mám rád smečky, které hrají postaru, jako v devadesátých letech minulého století. Musí mít svůj výraz a jejich hudba musí bolet. Když si pustíte novinku polských ABOMINATED, určitě budete vědět, o čem píšu. Tohle je totiž smrt v přímém přenosu, zničující útok rozzuřených zombie. Masakr v márnici!


Poslouchat "Traumatic Putrefaction Abominated" je jako otevřít starou plesnivou rakev. Nejdřív ucítíte pach zatuchliny a dávno shnilého masa. Potom na vás zaútočí poctivý, reálný a divoký smrtící kov. Pokud máte rádi švédskou školu a britské grindové šílenství, tak se vám určitě budou líbit i ABOMINATED. Jedná se sice o debut, ale náhodě nebylo ponecháno nic. Jako vždy vynikající obal od mistra Juanjo Castellana, masivní, ostrý a zničující zvuk (recorded, mixed and mastered by Paweł Sota in Chróst Studio Sulejówek), tohle všechno je v podstatě dokonalé. Vy si tak můžete vychutnat smrtící koktejl, vykopat si svoji vlastní mrtvolu, trávit s kapelou dlouhé noci v márnicích. Tohle je perfektně zahraný starý a prašivý kov, který koluje i v mých žilách. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, s démonickou elegancí starých mistrů. Pro mě osobně, se jedná o velké překvapení a kapelu, kterou budu nadále určitě sledovat. Hrát tak, aby to bylo uvěřitelné, děsivé a temné, je velmi těžké. ABOMINATED to umí na výbornou. Rozsekali mě na malé kousky, pohřbili zaživa a spálili na popel. Přesně jako v dobách mého mládí, když jsem v devadesátých letech s tímhle stylem začínal. Už je čas jít. Beru si do ruky lopatu a hřbitov čeká! Vynořily se z mlhy jako přízraky. Vstupuji pomalu do staré kobky, je noc a děsí mě stíny. Postavy v divných pozicích připomínají morbidní galerii. Démoni temnoty! Stará, hnilobná, smradlavá death metalová choroba z prokletých kobek!


Asphyx says:

They emerged from the mist like phantoms. I entered the old dungeon, it was night and the shadows were frightening. The figures in strange positions resembled a morbid gallery. Flesh, long rotten, laughing skulls, filth and the insistent feeling that I was being watched. I stare into the darkness and shudder. They look alive, but they're not. Or are they? I hear a low whisper. Then the first riff cuts through the fetid air. I startle and then I lie down in my coffin.

My work and support of death metal bands sometimes feels like archaeology. I like bands that play the old way, like in the 1990s. They have to have an expression and their music has to hurt. If you listen to the new album by Polish ABOMINATED, you will know what I am writing about. This is, after all, death live, a devastating attack by enraged zombies. Massacre in the morgue!


Listening to "Traumatic Putrefaction Abominated" is like opening an old moldy coffin. First you smell the musty odor and long-rotten meat. Then you're assaulted by honest, real and ferocious death metal. If you like the Swedish school and British grind madness, you will definitely like ABOMINATED. This may be their debut, but nothing has been left to chance. As always excellent cover artwork by master Juanjo Castellano, massive, sharp and devastating sound (recorded, mixed and mastered by Paweł Sota in Chróst Studio Sulejówek), all this is basically perfect. So you can enjoy a deadly cocktail, dig up your own corpse, spend long nights in morgues with the band. This is perfectly played old and dusty metal that runs through my veins too. The pieces are written with great skill, with the demonic elegance of the old masters. For me personally, this is a great surprise and a band I will definitely continue to follow. Playing in a way that is believable, scary and dark is very difficult. ABOMINATED does it perfectly. They cut me into little pieces, buried me alive and burned me to ashes. Just like in the days of my youth, when I started with this style in the 90s. It's time to go. I'm picking up my shovel and the cemetery is waiting! They emerged from the fog like ghosts. I enter the old dungeon slowly, it's night and the shadows are scaring me. The figures in strange positions resemble a morbid gallery. Demons of darkness! The old, rotten, stinking death metal disease from the cursed dungeons!


Tracklist:
01. Forbidden Pleasures Of Self-Immolation (Opus Magnum .44) 
02. Stench Of Life 
03. Vile Mutated Mass 
04. Merciless Aggression 
05. Sacrificial Defilement 
06. Traumatic Putrefaction 
07. Senseless Barbaric Insemination 
08. Blasphemous Convocation 
09. Slave To Depravity

Line-up:
Greg - Vocals
JK - Guitars
Marc - Guitars
Marol - Bass
Ordynathor - Drums

Recorded, mixed and mastered by Paweł Sota in Chróst Studio Sulejówek, July 2022.
All lyrics and music written and produced by Abominated.
Cover artwork by Juanjo Castellano.

pátek 29. září 2023

Recenze/review - FLESHER - Tales of Grotesque Demise (2023)


FLESHER - Tales of Grotesque Demise
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Jen se nepřetvařuj. Vím to o tobě už hodně dlouho. Láká tě to, viď? Máš děsivé sny, navštěvují tě noční můry a nutí tě jíst zkažené maso. Probudíš se a nevíš, co je pravda a co byl jenom děsivý sen. Vždycky jsi měl rád staré horory. Jejich nedokonalost, uvěřitelnost. Pach zkažené krve. Nemusíš se stydět. Být hrobníkem a poslouchat dobrý death metal je čest. Je to náročná práce, ale budeš se usmívat. Až si exhumuješ svůj první hrob. Až uložíš první ostatky a zatlučeš hřeby do rakve. 

Je to klasika, tradiční death metal. Je to také debutové album, které když si poslechnete, tak budete chvilku vzpomínat. Na zlatou éru smrtícího kovu. První dlouhohrající album amerických FLESHER je takovým syrovým návratem do minulosti. Záleží jen na vás, jestli to máte takhle rádi a nebo se otočíte a utečete pryč. Každý nesnese pach rozkládajících se těl. 


Kapela nepodcenila vůbec nic. O zvuk se postarali Dan Swanö (mastering) a Wesley Heaton (engineering, mixing) a pod obalem je podepsán Ed Repka. No řekněte, co si víc může začínající smečka přát? V dnešní době je každý někomu podobný a FLESHER na to jdou stejným způsobem jako třeba takoví JUNGLE ROT, SIX FEET UNDER, CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL. Pokud jste tedy fanoušci výše zmíněných legend, neváhejte ani chvilku. Osobně bych měl k nahrávce jedinou připomínku. Občas je trošku monotónní. Zase na druhou stranu, atmosféra je velmi morbidní, temná, zákeřná. Přesně jak to mám rád. Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem si "Tales of Grotesque Demise" oblíbil. Nejdříve jsem kolem alba chodil jako šelma kolem kořisti, abych se nakonec zakousl a vychutnal si pořádnou porci syrového masa. Oceňuji poctivou práci, slušné řemeslo. Spoustu dobrých nápadů. Nakonec, nebudeme si nic nalhávat, u dobrých alb musíte cítit pach smrti. A to FLESHER umí na výbornou. Je to zkrátka hudba pro staré hrobníky, pro patology s jiskrou v oku i všechny řezníky, kteří dokáží vyvrhnout vnitřnosti. Jen se nepřetvařuj. Vím to o tobě už hodně dlouho. Láká tě to, viď? Máš děsivé sny, navštěvují tě noční můry a nutí tě jíst zkažené maso. Probudíš se a nevíš, co je pravda a co byl jenom děsivý sen. Vždycky jsi měl rád staré horory. Jejich nedokonalost, uvěřitelnost. Pach zkažené krve. Jsem tu správně, na starých opuštěných jatkách. Usmívám se. Tohle album totiž řeže tou správnou stranou nože. Morbidní, valivý, smradlavý death metal, který vás vykostí zaživa! 


Asphyx says:

Just don't get too cocky. I've known that about you for a long time. You're tempted, aren't you? You have scary dreams, nightmares, and they make you eat rotten meat. You wake up and you don't know what's true and what was just a scary dream. You've always liked old horror movies. Their imperfections, their believability. The smell of rotten blood. No need to be ashamed. Being a gravedigger and listening to good death metal is an honor. It's hard work, but it'll make you smile. When you exhume your first grave. When you lay your first remains and hammer the nails into the coffin.

It's classic, traditional death metal. It's also a debut album that, when you listen to it, you'll remember for a while. The golden era of death metal. The first full-length album from American FLESHER is such a raw throwback to the past. It's up to you whether you like it that way or turn around and run away. Everyone hates the smell of decomposing bodies.


The band didn't underestimate anything. Dan Swanö (mastering) and Wesley Heaton (engineering, mixing) took care of the sound and Ed Repka signed the cover art. Well, what more could a fledgling pack ask for? Nowadays everyone is like someone and FLESHER are going for it in the same way as JUNGLE ROT, SIX FEET UNDER, CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL. So if you are a fan of the above mentioned legends, don't hesitate a moment. Personally, I would have only one comment about the recording. It's a bit monotonous at times. On the other hand, the atmosphere is very morbid, dark, insidious. Just the way I like it. It took me a while, but I ended up liking "Tales of Grotesque Demise". At first I walked around the album like a beast around its prey, only to finally bite in and enjoy a good portion of raw meat. I appreciate honest work, decent craftsmanship. Lots of good ideas. In the end, let's not kid ourselves, you have to smell the stench of death with good albums. And FLESHER does it perfectly. It's simply music for old gravediggers, for pathologists with a sparkle in their eye and all butchers who can eviscerate entrails. Just don't get overconfident. I've known that about you for a long time. You're attracted to it, aren't you? You have terrifying dreams, nightmares, and they make you eat rotten meat. You wake up and you don't know what's true and what was just a scary dream. You've always liked old horror movies. Their imperfections, their believability. The smell of rotten blood. I'm right here, in an old abandoned slaughterhouse. I'm smiling. This album cuts with the right side of the knife. Morbid, rolling, stinking death metal that will bone you alive!

Tracklist:
01. Enter The Realm 
02. Wisconsin 
03. Scroll Of Thoth 
04. Creature Beast 
05. The Gates 
06. Curse 
07. No Escape 
08. In Suffering 
09. Flesher (Will Kill You)

Flesher is:
Paul Breece - vocals / guitar
David Jagger - bass
Dustin Boltjes - drums/ add’l vocals

KNIŽNÍ TIPY - Alenčiny narozeniny - Kir Bulyčov (1974)


Alenčiny narozeniny - Kir Bulyčov
1987 (1974), Svoboda

Nás bylo osm bratranců a moje dcerka byla první dívkou v rodině po hodně dlouhé době. Řeknu vám, to je úplně jinej svět, se kterým jsem se musel jako otec trošku poprat. Dnes už je to velká chytrá holka, ale když jí bylo sedm, osm let, sháněl jsem nějaké knížky, které bychom jí mohli číst. Problém trošku nastal, že když čtu já, tak to děti nebavilo. Neumím u toho dýchat a rozčilovalo je to. Musela tedy moje žena. Jeli jsme tenkrát myslím z chalupy a vraceli se po týdnu už v pátek kolem poledne. Krásná dovolená, na které jsme dětem četli knížky úměrné jejich věku. Jen už nám nějak docházely nápady. Skočím do antikvariátu. I stalo se a paní za pultem mi doporučila Alenčiny narozeniny. Pamatuji si, že když mi o knize vyprávěla, měla takový ten zasněný výraz, který mívají lidé, kteří vědí, už se někdy s příběhem setkali. Knihu jsem ale musel zpočátku odložit a chvilku počkat, až pomine šílenství kolem jednoho malého čaroděje z Bradavic. 

Synka tahle knížka vůbec nebavila. Ale u dcery se jednalo normálně o "prokletí". Hrávala si na Alenku, cestovala časem a já byl takový ten hrdý otec, který před kámoši machroval. To víte, naší dceři čteme Kira Bulyčova. Všichni koukali a myslím si, že jsem tenkrát tuhle knihu víceméně spoustě lidem vnutil. Je to opravdu výborné čtení. Vždycky si říkám, že napsat knihy pro děti musí být hrozně těžká disciplína. My dospělí máme občas tendenci ty malý smráďata podceňovat. Alenčiny narozeniny jsou navíc nadčasovým dílem. Jasně, vaše dítko se možná bude ptát, co jsou to telefonní budky a některé věci z Moskvy pro ně budou nepochopitelné (stejně jako pro vás), ale o to tady vůbec nejde. Je to napínavé, milé, jsou zde záhady, zkrátka všechny věci, které děti milují. Vy si knížku určitě zamilujete také. Znovu jsem ji vytáhl nedávno, je to několik týdnů. Jak asi dobře víte, tak jsem se od dob covidu pořádně podíval do své sbírky a řekl si, že přečtu spoustu knížek, co jsem kdysi miloval. A uvidím, jak na mě budou dnes, po letech působit.

Seděl jsem zrovna v křesle a usmíval se. Co to čteš tati? Ptá se mě dcerka a pak trošku ohrne nos. To je pro děti! Řekne a já jen zamručím. Je v pubertě a je to velká holka. Chápete? A stejně ji pak přistihnu, že si večer knížkou listuje. Nevidí mě a nechám jí v klidu. U večeře se potom usmívá stejně jako já. Alenčiny narozeniny zkrátka takové jsou. Je to vlastně sci-fi, ale napsané tak, aby je děti milovaly. A nejen ony. Byl jsem až překvapený, jak mi všechno spínalo. Z paměti mě vylézala velká spousta vzpomínek. Některé pasáže musela číst manželka několikrát. Znáte to, děti mají takovou jednu schopnost. Usnou ihned, bez varování. A vy čtete dál a dál. Potom se musíte vracet, až víte některé věci nazpaměť. Jinak musím pochválit překlad, který je dle mého dokonalý. Číst tuhle knihu je opravdová radost. Až si ji přečtete, tak mi dáte určitě za pravdu. 

Zajímavé také je, jak si autor přestavoval některé věci. Cestování časem je vždycky ošemetné téma. Nikdy nevíte, co z toho vyleze. Tentokrát se jedná o dva poměrně dlouhé příběhy, u kterých jsem se bál, jestli je dcerka vstřebá. Ino, co bych vám říkal, chytlo jí to od první chvíle. A ani se moc na nic neptala. Ono je to asi také o fantazii, schopnosti se do příběhu ponořit. To není samozřejmě každému dáno. Ale je fakt, že díky podobným knížkám si myslím, naše dcera čte. Získala si návyk a dnes už nám některé nové knihy dokonce doporučuje. Má mladší a čerstvější mozek, není tak unavená. Mě trvá přečíst knížku docela dlouho, ona čte jak drak. A pamatuje si všechno, narozdíl ode mě, který už asi fakt někdy stárne. Já vlastně ani nevím, jestli jsou Alenčiny narozeniny víc pro holky nebo pro kluky. Asi pro holky, ale v závěru je to jedno. Faktem nakonec je, že za čtení téhle knížky se rozhodně stydět nebudete. A můžete být klidně sto kilovej chlap jako já. 

Byl jsem teď na padesátinách. Kecáme, bavíme se a protože pár mých kamarádů taky čte, tak jsem na ně zkusil několik nápadů. Sci-fi jich moc nemusí, ale Alenčiny narozeniny znali všichni. Holky dokonce říkaly, jak je to jako malé děsně bavilo. Dnešní tip je tak hlavně pro všechny rodiče, kterým nestačí jenom strčit do rukou svého dítka tablet. Já vím, je to těžké, uspěchané a hektické, ale věřte tomu, že Alenčiny narozeniny jsou silné i dnes, v době, kdy je hrozně těžké knihou konkurovat jiným druhům zábavy. Ale třeba se zadaří. Zkoušejte to, za to nic nedáte. Když jsem knížku dočetl, potkal jsem dceru v kuchyni. Tati, hele, já si tu Alenku půjčím, jo? Chtěl  jsem něco děsně vtipnýho zahlásit, ale přemohl jsem se. Jenom jsem odcházel do obýváku jako hrozně pyšnej táta. Mějte se krásně a přeji hezký den. Nejlépe s knihou. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Knížka je druhou částí souborného vydání Alenčiných dobrodružství a přímým pokračováním Alenky z planety Země. Obsahuje příběhy Alenčiny narozeniny a Za sto let.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. září 2023

News! - SHADOWSPAWN - Color Me Dead - lyric video



SHADOWSPAWN “Color Me Dead” lyric video



After announcing their new album “Blasphemica - Absolution Carved From Flesh” for an October release and having already revealed the first single of the album (“Bonesong”), Danish death metal unit SHADOWSPAWN is now back with the second song from the record, both in digital single and lyric video formats.

The new digital single “Color Me Dead” is tied, lyrically, to the same claustrophobic feeling of “Bonesong”. Both groovy and aggressive “Color Me Dead” also builds up an afflictive dark atmosphere of horror. No hope – only bleak feelings and heavy thoughts.


_______________________

Shadowspawn is back with their highly anticipated fourth release, “Blasphemica - Absolution Carved From Flesh”. The new album from the Danes demonstrates the band’s growth and evolution, while still retaining their signature no-frills-death-metal sound. However, “Blasphemica” walks the extra mile for the band and pushes the boundaries of their musicality, incorporating elements of groove, darkness, and brutality into a cohesive whole. The album showcases the band’s maturity as songwriters and their ability to craft intricate, yet headbanging-worthy compositions.

With ten groovy death metal tracks, set in an abstract lyrical world of steampunk and religious criticism in the pocket, the band visited Tue Madsen at the renowned Antfarm Studios, for drum recording and, later, for mix and mastering, ensuring the best possible sound for their new opus. This will be also Shadowspawn first album with their new drummer Lukas Meier, known from The Petulant and Sacrificial.

Known for their unique blend of groovy and intense soundscapes, Shadowspawn was formed in 2013 by experienced men from the early Danish death metal scene, including well-known forces from, among others, Sacrificial, The Petulant and Cinerator. With their distinct approach to the genre, they have carved a path for themselves in the extreme music scene. From the bands emerging, and with three highly praised releases already, Shadowspawn is a well known act in the domestic metal scene, as well as abroad.

“Blasphemica - Absolution Carved From Flesh” will be released on LP (black vinyl, limited to 300) and digital formats via Emanzipation Productions on October 27th, 2023.


Lineup:
Bue T. Jensen - vocals
Nicolai Cheung - guitars
Oliver Ragnar - guitars
Kelvin Dam - bass
Lukas Meier - drums

Digital single:

Webshop:

Web:

about SHADOWSPAWN on DEADLY STORM ZINE:




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - CANNIBAL CORPSE - Chaos Horrific (2023)


CANNIBAL CORPSE - Chaos Horrific
CD 2023, Metal Blade Records

for english please scroll down

Kdysi dávno jsem pracoval v nemocnici a pokaždé, když vyjde nové album CANNIBAL CORPSE, tak si vzpomenu na svoje ranní cesty do práce. Dole ve sklepě bývalo otevřené okno do pitevny. Ležela tam otevřená těla a pokaždé mě přivítal divný zápach. Když jsme měli přestávku, sedávali jsme na zdi a sledovali, jak jde patologům práce od ruky. S touhle smečkou to mám poslední roky velmi podobné. Pánové vždy odvedou poctivou práci, je na ně spolehnutí.

Fanoušek dostane přesně to, co od téhle kapely chce a požaduje. Mistři brousí svůj styl k dokonalosti, ale je také pravdou, že se občas nevyhnou tomu, že se opakují. Některé motivy jsem již opravdu u nich slyšel. Zase na druhou stranu, od té doby co jim pomáhá s některými songy Eric Rutan (je podepsán i pod mixem a masteringem), tak nové nahrávky (nejen zvukově) doslova zabíjejí. Tlak, energie, krev, masakr! CANNIBAL CORPSE jsou zpět a jdou vám po krku!


Pokud se budete na novinku dívat optikou dlouholetého fanouška, tak budete nadšeni. Osobně bych měl snad jednu jedinou připomínku. Dovedl bych si představit pestřejší bicí. Je to ale jen drobnost, která mi nedokáže pokazit celkový morbidní zážitek. CANNIBAL CORPSE jsou stále brutální, nekompromisní a divocí. Máte jako vždy dvě možnosti. Buď je budete k smrti milovat a nebo se budete nudit. Myslím si, že nic mezi tím neexistuje. Pro mě osobně je asi nejdůležitější, že mě album zase nakopalo zadek. Je ostré, člověk má při poslechu chuť vyrazit ven a bouchnout pěstí do nejbližší zdi. Představte si starý dům daleko v lesích. Říká se o něm, že je v něm vstup přímo do pekla. Vstupujete pomalu dovnitř, samozřejmě za zvuků "Chaos Horrific". Na hácích jsou rozvěšené kusy shnilého masa, z klecí se na vás dívají vyděšené tváře. Krvavý horor? Ale ne, to jenom moje fantazie pracuje na plné obrátky. Je to pro mě důkaz, že se album povedlo. Nenechá mě v klidu, je někde uvnitř mé hlavy, drtí mě, pálí, kroutí moje vnitřnosti. Je vlastně úžasné, že si kapela i po tolika letech zachovala svůj vlastní výraz a stále dokáže nahrát desky, které vás doslova přikovou na zeď. Zaslouží si to obdiv! Je to vlastně jednoduché - chtěli jste CANNIBAL COPSE? Máte je mít, se vším, co k tomu patří. Nečekejte žádné změny, nebo nedej Satan progresi. A je to tak dobře, je to v nejlepším pořádku. Tohle je smrt v přímém přenosu! Krvavý flák masa, který vám hodí kapela přímo do ksichtu! Masivní death metalový útok!

Asphyx says:

A long time ago I used to work in a hospital and every time a new CANNIBAL CORPSE album comes out I remember my morning commute to work. Down in the basement, there used to be an open window to the autopsy room. There were open bodies lying there, and every time I was greeted by a strange smell. When we had a break, we'd sit on the wall and watch the pathologists go about their work. I've had a very similar experience with this pack over the years. The gentlemen always do an honest job, they can be counted on.

The fan gets exactly what he wants and demands from this band. The masters hone their style to perfection, but it's also true that they can't avoid being repetitive at times. I've actually heard some of their themes before. On the other hand, since Eric Rutan helps them with some songs (he is also signed for mixing and mastering), they literally kill new recordings (not only sonically). Pressure, energy, blood, carnage! CANNIBAL CORPSE are back and they are coming for your throat!


If you look at the news through the lens of a longtime fan, you'll be thrilled. Personally, I would have maybe one comment. I could imagine more varied drums. But it's just a small thing that can't ruin the overall morbid experience for me. CANNIBAL CORPSE are still brutal, uncompromising and ferocious. As always, you have two choices. Either you will love them to death or you will be bored. I don't think there's any in between. For me personally, I think the most important thing is that the album kicked my ass again. It's sharp, it makes you want to go out and bang your fist on the nearest wall. Imagine an old house far away in the woods. They say it's the entrance to hell. You enter slowly, of course to the sounds of "Chaos Horrific". There are pieces of rotten meat hanging from hooks, and terrified faces looking at you from cages. Bloody horror? Oh, no, that's just my imagination working at full speed. It's proof to me that the album is a success. It won't leave me alone, it's somewhere inside my head, crushing me, burning me, twisting my insides. It's actually amazing that after so many years the band has retained its own expression and can still make records that literally drive you up the wall. It deserves admiration! It's simple really - did you want CANNIBAL COPSE? You've got them, with everything that goes with it. Don't expect any changes, or Satan forbid progression. And that's just as well, it's in the best of order. This is death live! A bloody slab of meat thrown right in your face by the band! A massive death metal assault!


Tracklist:
01. Overlords Of Violence 
02. Frenzied Feeding 
03. Summoned For Sacrifice 
04. Blood Blind 
05. Vengeful Invasion 
06. Chaos Horrific 
07. Fracture And Refracture 
08. Pitchfork Impalement 
09. Pestilential Rictus 
10. Drain You Empty

band: 
Alex Webster -  Bass, Songwriting (tracks 1, 6, 7, 9), Lyrics (tracks 1, 7, 9)
Paul Mazurkiewicz - Drums, Lyrics (tracks 3, 4, 6, 8)
Rob Barrett - Guitars, Songwriting (tracks 3, 5, 8), Lyrics (track 5)
George "Corpsegrinder" Fisher -  Vocals
Erik Rutan -  Guitars, Vocals (backing) (track 2), Songwriting (tracks 2, 4, 10), Lyrics (tracks 2, 10)



středa 27. září 2023

Recenze/review - ASINHELL - Impii Hora (2023)


ASINHELL - Impii Hora
CD 2023, Metal Blade Records

for english please scroll down

Vždycky jsem chtěl potkat svoje démony. Navštěvují mě v nočních můrách a rozmlouvají se mnou. O mých kamarádech, kteří zde již nejsou, o smrti i pekle, o hudbě. Opravdu, chtěl bych je potkat, abych je mohl proklít a plivnout jim do tváře. Někdy zažijete až příliš bolesti, strachu. Pokaždé se musíte zvednout i bojovat. Myslím si, že nové album maniaků ASINHELL by k tomu mohlo pomoc. Alespoň tak vnímám desku já, starý prašivý pes.

Jak je všeobecně známo, Michael Poulsen je zpěvák a kytarista skvělé kapely VOLBEAT. Býval také blízkým přítelem L. G. Petrova z ENTOMBED.  Když jeho kamarád odešel, rozhodl se, že nahraje album plné floridských a severských melodií. Novinku tedy chápu jako takovou poctu jednomu z největších srdcařů, které death metal měl. Ke spolupráci si pozval jako vždy vynikajícího vokalistu Marca Grewa (MORGOTH, DISCREATION, INSIDIOUS DISEASE, LEPER COLONY) a Mortena Tofta Hansena (RAUNCHY, HATESPHERE). Výsledkem je album, u kterého shoří všichni démoni!


Určitě znáte takový ten pocit, když si nějakou desku pustíte poprvé, chvilku sedíte, kýváte spokojeně hlavou, podupáváte si nohou do rytmu, abyste nakonec i ve svém pokročilém věku skákali po pokoji a bouchali pěstí do stolu. Tohle je old school death metal, který se vám zadře hluboko pod kůži. Je to hudba, při které se sešli zkušení muzikanti s velkým talentem. Potkala se tu pekelná šlechta, aby podala výpověď o jednom skvělém hudebním stylu. Přizván byl i Dr. Frank Albers, který se jako psycholog zajímá o sociopaty, schizofreniky a násilné zločince. Sepsal texty, které rozhodně stojí za prostudování. Pro mě osobně je "Impii Hora" nahrávkou, která mě ihned dostala. Pronikla mi do hlavy, vystřelila mi mozek z hlavy. Připadá mi, že ke mě z reproduktorů stéká shnilá, černá krev. Nějak takhle si představuji peklo. Odehrává se vždy v našich myšlenkách. My jsme ti prokletí, my jsme šílenci, toulající se světem. Michael Poulsen dodal zajímavé a originální riffy. Není svázán žádnými předsudky a tak máme co do činění s pestrými, ostrými skladbami, ve kterých naleznete spoustu originálních momentů. Navíc, stále platí pravidlo, že Marc Grewe je jedním z mých nejoblíbenějších zpěváků vůbec. Většinou přistupuji k podobných projektům opatrně, ne vždy jsou slavná jména zárukou kvality, ale tentokrát vám podepisuji vlastní krví, že deska je vynikající. Pokud jste jako já staří fanoušci kovu smrti, neváhejte ani chvilku. Vždycky jsem chtěl potkat svoje démony. Navštěvují mě v nočních můrách a rozmlouvají se mnou. Teď už vím, co jim pustím přímo do ksichtu. Syrový, temný, maniakální death metal ukovaný z té nejkvalitnější oceli! 

pro fanoušky: ASPHYX, PESTILENCE, DISMEMBER, BOLT THROWER, AUTOPSY, OBITUARY


Asphyx says:

I've always wanted to meet my demons. They visit me in my nightmares and talk to me. About my friends who are no longer here, about death and hell, about music. Really, I wish I could meet them so I could curse them and spit in their faces. Sometimes you experience too much pain, too much fear. Every time you have to get up and fight. I think the new album by the maniacs ASINHELL could help you do that. At least that's how I, an old mangy dog, feel about the album.

As is well known, Michael Poulsen is the singer and guitarist of the great band VOLBEAT. He also used to be a close friend of L.G. Petrov of ENTOMBED. When his friend left, he decided to record an album full of Florida and Nordic melodies. So I see the new album as a kind of tribute to one of the biggest heartthrobs death metal had. To collaborate with him he invited as always the excellent vocalist Marc Grewe (MORGOTH, DISCREATION, INSIDIOUS DISEASE, LEPER COLONY) and Morten Toft Hansen (RAUNCHY, HATESPHERE). The result is an album that will burn all your demons!


I'm sure you know that feeling when you put on a record for the first time, sit there for a while, nod your head in satisfaction, stomp your feet to the rhythm, only to end up bouncing around the room and banging your fist on the table, even at your advanced age. This is old school death metal that gets deep under your skin. This is music that brings together experienced musicians with great talent. A hell of a lot of nobility has come together to give a testimony of a great style of music. Dr. Frank Albers, who as a psychologist is interested in sociopaths, schizophrenics and violent criminals, was also invited. He wrote lyrics that are definitely worth studying. For me personally, "Impii Hora" is a recording that got me immediately. It got into my head, blew my brains out. I feel like rotten, black blood is dripping from the speakers towards me. That's kind of how I imagine hell. It's always in our thoughts. We are the cursed ones, we are the madmen roaming the world. Michael Poulsen added interesting and original riffs. He's not bound by any preconceptions and so we're dealing with colourful, edgy tracks that feature plenty of original moments. Plus, it's still a rule that Marc Grewe is one of my favourite singers ever. I usually approach projects like this with caution, famous names are not always a guarantee of quality, but this time I'll sign in my own blood that the record is excellent. If like me you are an old fan of death metal, don't hesitate a moment. I've always wanted to meet my demons. They visit me in my nightmares and talk to me. Now I know what I'm gonna drop in their faces. Raw, dark, maniacal death metal forged from the finest steel!

for fans : ASPHYX, PESTILENCE, DISMEMBER, BOLT THROWER, AUTOPSY, OBITUARY



Tracklist:
01. Fall Of The Loyal Warrior 
02. Inner Sancticide 
03. Island Of Dead Men 
04. Trophies 
05. The Ultimate Sin 
06. Wolfpack Laws 
07. Desert Of Doom 
08. Pyromantic Scryer 
09. Impii Hora 
10. Føj For Helvede

band:
Michael Poulsen: Guitar
Marc Grewe: Vocals
Morten Toft Hansen: Drums

Recenze/review - THE RITE - The Astral Gloom (2023)


THE RITE - The Astral Gloom
CD 2023, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Bylo to zvláštní. V každém hrobě byly kosti poskládány v jiných obrazcích. Působilo to děsivě, jako by nám někdo z minulosti nechával vzkazy. Rakve byly neporušené, ale když jste je otevřeli, tak kromě smradu vylezlo ven ještě něco jiného. Jakoby bylo s těly dlouhé roky pohřbené zlo, tma. Měl jsem z toho divný pocit. Začaly se mi zdát děsivé sny. Nesnášel jsem světlo a poslouchal stále dokola novou desku THE RITE.

Jedná se o dánsko italskou kapelu, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Výsledkem jejich spolupráce je doom black metal, který je ohlodaný až do morku kostí. Je to staroba, plíseň, sněť. Je to spousta zajímavých a podmanivých melodií, je to hudba, která se vám zadře pod kůži. 


"The Astral Gloom" doporučuji poslouchat v absolutní tmě a chladu. Jedná se spíše o obřad, o starodávný rituál, který ocení fanoušci třeba takových CELTIC FROST, DEATH SS, MERCYFUL FATE, ABYSMAL GRIEF. Novinka se povedla i po zvukové stránce a co se týká obalu, tak ten k předkládané hudbě perfektně sedí. Jasně, že je to záležitost pro jedince, kteří mají rádi starou školu, kteří se rádi a často kývají do rytmu u svých gramofonů. To ale nemění nic na tom, že má album velmi magickou, podmanivou atmosféru. Najednou stojím uprostřed hřbitova a potkávám přízraky. Kolem mě je mlha a krve by se ve mě nedořezal. Bojíte se rádi? Obdivujete hororové nálady filmů z osmdesátých let minulého století? Potom by se vám mohla nová deska také líbit. Skladby jsou napsány tak, že mě je opravdu baví poslouchat. Koneckonců, jsem už starý na to, abych psal o muzice, která se mi nelíbí. Je pro mě doslova povinnost, tuhle nahrávku doporučovat. Má v sobě totiž něco neklidného, jakousi černou jiskru, která mě nutí se neustále vracet, zatemnit všechna okna a nechat na sebe "The Astral Gloom" působit. Mám pokaždé pocit, že mi kapela píchla do žil nějaký jed s chorobou. Začnu se pomalu rozkládat, rozpadat v prach a stále se u toho usmívám. Tohle album je totiž skvělé po všech stránkách. Bylo mi velkou ctí! Bylo to zvláštní. V každém hrobě byly kosti poskládány v jiných obrazcích. Působilo to děsivě, jako by nám někdo z minulosti nechával vzkazy. Rakve působily neporušeně, ale když jste je otevřeli, tak kromě smradu vylezlo ven ještě něco jiného. Okultní black doom metal, u kterého potkáte démony! Oltář je připraven!


Asphyx says:

It was weird. In each grave, the bones were arranged in different patterns. It was eerie, like someone from the past was leaving us messages. The coffins were intact, but when you opened them, something else came out besides the smell. It was as if there was an evil, a darkness that had been buried with the bodies for years. It gave me a strange feeling. I began to have terrifying dreams. I hated the light and listened to the new THE RITE record over and over again.

They are a Danish-Italian band, made up of all experienced musicians. The result of their collaboration is doom black metal that is gnawed to the core. It's old, it's mould, it's anthrax. It's a lot of interesting and captivating melodies, it's music that gets under your skin.


I recommend listening to "The Astral Gloom" in absolute darkness and cold. It's more of a ritual, an ancient ritual that fans of CELTIC FROST, DEATH SS, MERCYFUL FATE, ABYSMAL GRIEF will appreciate. The novelty was also successful in terms of sound and as far as the cover is concerned, it fits the music perfectly. Clearly, this is an affair for individuals who like old school, who like to sway to the rhythm of their turntables often. But that doesn't change the fact that the album has a very magical, captivating atmosphere. Suddenly I'm standing in the middle of a graveyard and I meet ghosts. There's a fog around me and I couldn't get enough blood. Do you like being scared? Do you admire the horror mood of 1980s movies? Then you might also like the new album. The songs are written in a way that I really enjoy listening to. After all, I'm too old to write about music I don't like. It is literally a duty for me to recommend this record. It has something restless in it, a kind of black spark that makes me keep coming back, blacking out all the windows and letting "The Astral Gloom" affect me. I always feel like the band has injected some kind of poison with disease into my veins. I start to slowly decompose, crumbling into dust and I'm still smiling about it. Because this album is great in every way. I was very honoured! It was special. In each grave, the bones were arranged in different patterns. It was eerie, like someone from the past was leaving us messages. The coffins looked intact, but when you opened them, something else came out besides the smell. Occult black doom metal where you will meet demons! The altar is ready!


Tracklist:
01. Intro - The Evocation (01:34)
02. The Spirit of Mendes (05:32)
03. The Fathomless Dark (04:55)
04. Under A Lunar Spell (04:50)
05. Walpurgis Night (03:15)
06. The Astral Gloom (05:12)
07. Nosophoros (05:56)
08. Naked When You Come (03:24)
09. The Valley of Megiddo (05:45)
10. Outro - Sheol (02:03)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine