DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 26. září 2023

Interview - GRAND CADAVER - Chilling death metal echoes from Swedish burial grounds!


Interview with death metal band from Sweden - GRAND CADAVER.

Answered Stefan Lagergren (guitars), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - GRAND CADAVER - Deities of Deathlike Sleep (2023):

Ave GRAND CADAVER! I just came to work. It was raining and it was already very cold. I listened to your new "Deities of Deathlike Sleep" and as I walked around the cemetery, I felt like zombies would come out of the graves at any moment. You really did well with the album. It's raw, it's cold, its bones are cracking. As a band, you date your origins to 2020. How did you actually get together and when did the first idea to start GRAND CADAVER come about?

The first seeds were sown back in 2016, actually, when Daniel Liljekvist contacted Alex Stjernfeldt more or less out of the blue, and decided that they should play death metal together. Alex asked me to join them, seeing that me and Alex had played together before. Things did not pan out back then, because of scheduling. In 2020, Daniel – once again – claimed “Now is the time”, and Alex asked his buddy and neighbour Mikael Stanne if he would like to sing, and they asked Christian Jansson to join as a bass player. I didn’t want this thing to get stuck the same way as the previous try, so I pushed that we should only record an EP which we definitely would had time for. That became “Madness Comes”. The first time we all five met each other was in the studio when we started.


Every time I see a band composed of experienced musicians themselves, who already have something behind them, I wonder if the problem is a bit with the ego of individual members. How do GRAND CADAVER work? I mean now, who is the lead composer? How do you create new songs?

There are no egos involved. We’re a total democracy, which can have its ups and downs, but it is important to us. We share everything equally. However, it is definitely Alex who’s the musical motor in the band. He’s so incredibly creative that we can’t keep up with his pace. But with that said, we all contribute. Christian also writes lots of riffs, and we all poke around in the arrangements.

You are from Sweden, you play Swedish death metal. You have it in your blood. You come from Stockholm and Gothenburg. Both death metal directions intertwine in your music. You give me the impression that you are old friends who wanted to go back to the old days and enjoy the beautiful feeling of the nineties, when everything was created. How do you perceive your scene? How did you actually experience the 1990s and how do you remember them? Here in the Czech Republic, we looked to you as death metal gods. Please remember.

The band members didn’t know each other in the nineties, so we certainly have different memories of these days. For me personally, it was the common rowdy times of being 17-18 years old, and hanging with your friends as much as possible. It was probably unique that our friends had bands like Nihilist, Dismember, Grave, plus my band mates in Treblinka. At least in the beginning, the Stockholm scene was very small. Someone said that there was at most 40 people that were “active”. That obviously changed when our friends started releasing albums like “Left Hand Path”, and changed for the worse a few years later, when TV celebrities started to show up at the parties and gigs, and Entombed acted as house band in some silly TV show.


Let's go to the novelty "Deities of Deathlike Sleep". It has a great sound. Classic, traditional, but at the same time lively and organic, if you understand me. No current plastic and artificial production, but an honest sound that breaks down walls. Where and how did you record and who mixed your record?

That’s fantastic to hear, that was absolutely our goal. We wanted the classic sound, since it’s a superior sound, and we wanted it to sound like five guys playing in a room. We have used the same studio, Welfare Sounds in Gothenburg, and the same crew of Per Stålberg, Kalle Lilja and Dollars Deurell, for all our recordings. It’s a great studio, and the engineers really know what they’re doing and knows what we want to do.

I also like your graphic style. I found out that Illusive Illustration was signed under the packaging. and Stefan Lagergren. I don't understand a little. Does this mean that Stefan is also the author of the cover? What does the motif for "Deities of Deathlike Sleep" actually mean? Is it a road to hell?

Illusive is our artist Albin Sköld, who paints or draws the artwork, while I’m the designer of the packaging. I take Albin’s paintings and decide where they go, add logo, titles, liner notes and everything else. And makes both the LP and CD cover, which obviously are a bit different. I don’t know if I’m the only one, but I don’t actually know the meaning behind the art. I just loved it, because it was a bit mysterious, as well as being original and looked fantastic.


I wonder what your lyrics are about and where you get inspiration for them? Are they books? Movies? And who is their author?

Stanne writes the vast majority of the lyrics. Whenever I ask him, he’s all “oh it’s just blood and death and zombies”, but I know it’s more than that. I know that “The Wishful Dead” is based around Greek mythology. “A Crawling Feast of Decay” has something to do with “scaphism”, which was some kind of really gruesome execution method involving tying a person in-between two boats, drench them in honey and just wait for the animals and insects to come. You know, happy, fun stuff.

Mikael (vocals) and Christian are also members of DARK TRANQUILLITY. After all, it is just a big band that performs a lot, releases albums and has to take a lot of time. Others also have their own bands and projects. How is all this reflected in the functioning of GRAND CADAVER? How can you even reconcile all the dates, concerts together?

If I’m not mistaken, we have made three Grand Cadaver records after Dark Tranquillity released their latest album. Our recordings are quick, spontaneous and just a good time, so that part is mostly manageable. It’s a bit more complicated when it comes to everything else, like playing live. We take the few chances we get, and makes the most of them. Once we played in Oslo, in the middle of a Dark Tranquillity European tour, where Christian and Stanne flew to Oslo the same day, played a Grand Cadaver gig, and flew back to Dark Tranquillity the morning after.


How are GRAND CADAVER doing with concerts? Have you ever performed live? And how did you enjoy the concert? What did the fans say to you and how did they react to the songs live?

We did a short tour supporting At The Gates, and have played some festivals, and a couple of our own headline gigs. It’s always fantastic and extremely fun, both on and off stage. We meet quite seldom, but have a great time when we do. Our second-ever gig was with At The Gates in their home town, so we were off to a running start, so to speak. Packed house.

GRAND CADAVER are basically a starting band, even though it is composed of experienced veterans. How far do you want to go, what are your goals? Will you be more of a "project" for fun or a "regular" band that wants to tour, play at big festivals and release records on famous labels?

We are a band that will stay active as long as we enjoy it. That’s the goal. Our goal was initially to make “Madness Comes” and that’s it. But when we started recording and hanging out, we had such an awesome time, and the record came out way better than I think we expected. So we wanted to continue doing it, and here we are, second album in. I oppose the term “side project” a bit, as we are a band. We are well aware that we are not the top priority at all times, and we’re not working towards being that. If we have offers from big festivals, we are more than happy to play. If we’re offered a three month tour, probably not feasible. We’re not changing record label either, we are more than happy being on Majestic Mountain Records with their total support, and them letting us do things in our own pace.


When the phrase Sweden and death metal is said all over the world, everyone imagines the famous era of the 1990s. But how does your scene work today? I did interviews with a lot of younger bands that praised the Swedish underground. But how do you see it as a person who remembers the "good old days"? Has the scene changed in any way, thanks to new communication technologies, etc.?

The scene is a hundred times bigger now, for sure. Both because of the standards we set in the beginning, and thanks to cheaper ways to record and reach out. In the eighties we had to invent this style, go to expensive studios, record quickly, and then sell demo cassettes in person. It’s hard to get gigs these days, though, with thousands of bands competing, and several always seems to be slightly bigger and better.

What does death metal mean to you? Is it a lifestyle? And why do you think that so many good bands come from Sweden? Sometimes I suspect that they are already giving you a guitar in the maternity hospital ☺)).

Death metal has been a part of me for 35 years, so it’s in my blood. It’s not a lifestyle, but a part of my identity, I guess. It has been really important all these years, but it manifests itself in a different way now, compared to the “all-in” style of my youth. In Swedish schools we had ample opportunities to learn an instrument at a young age, and that obviously contributed to get many interested to pursue it further. But more important is that we had the trailblazer bands that showed you that it was within reach to actually become a good band.

I'm already looking forward to finishing work soon and putting the "Deities of Deathlike Sleep" on my headphones again. I think when I walk around the cemetery, the coffin lids will crack. Thank you very much for the interview, and especially for your music. Let the album sell well and prosper in private.

Thank you very much!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GRAND CADAVER - Mrazivé death metalové ozvěny ze švédských pohřebišť!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - GRAND CADAVER.

Odpovídal Stefan Lagergren (kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - GRAND CADAVER - Deities of Deathlike Sleep (2023):

Ave GRAND CADAVER! Právě jsem přišel do práce. Pršelo a je už pěkná zima. Poslouchal jsem vaši novinku „Deities of Deathlike Sleep“ a když jsem šel kolem hřbitova, tak jsem měl pocit, že každou chvílí vylezou zombie z hrobů. Album se vám opravdu povedlo. Je syrové, chladné, praskají u něj kosti. Jako kapela datujete svůj vznik do roku 2020. Jak jste se vlastně dali dohromady a kdy vznikl první nápad založit GRAND CADAVER?

První zárodky byly zasety už v roce 2016, kdy Daniel Liljekvist víceméně z ničeho nic kontaktoval Alexe Stjernfeldta a rozhodl se, že by spolu mohli hrát death metal. Alex mě požádal, abych se k nim přidal, protože jsme s Alexem už předtím spolu hráli. Tehdy to nevyšlo kvůli časovému vytížení. V roce 2020 Daniel - opět - prohlásil: "Teď je ten správný čas." Alex se zeptal svého kamaráda a souseda Mikaela Stanneho, jestli by nechtěl zpívat a oslovili Christiana Janssona, aby se přidal jako basák. Nechtěl jsem, aby se tahle věc zasekla stejně jako předchozí pokus, a tak jsem prosadil, abychom nahráli jen EP, na které bychom rozhodně měli čas. Tím se stalo "Madness Comes". Poprvé jsme se všichni v pěti potkali až ve studiu, když jsme začínali nahrávat.


Pokaždé, když vidím kapelu, složenou ze samých zkušených muzikantů, kteří již mají něco za sebou, tak si říkám, jestli není problém trošku s egem jednotlivých členů. Jak fungují GRAND CADAVER? Myslím tím teď, kdo je hlavní skladatel? Jak tvoříte nové songy?

Nejde tu o žádné ego. Máme naprostou demokracii, která může mít své klady i zápory, ale je pro nás důležitá. O všechno se dělíme rovným dílem. Nicméně je to určitě Alex, kdo je v kapele hudebním motorem. Je tak neuvěřitelně kreativní, že jeho tempu nestačíme. Ale všichni přispíváme. Christian také píše spoustu riffů a všichni se šťouráme v aranžích.

Jste ze Švédska, hrajete švédský death metal. Máte jej v krvi. Pocházíte ze Stockholmu a Gothenburgu. Oba death metalové směry se ve vaší hudbě navzájem prolínají. Působíte na mě dojmem, že jste dávní kamarádi, kteří se chtěli vrátit tak trošku do starých časů a zase si užít ten krásný pocit z devadesátých let, kdy všechno vznikalo. Jak vnímáš vaši scénu? Jak si vlastně devadesátá léta prožíval a jak na ně vzpomínáš? U nás v Čechách jsme k vám vzhlíželi jako k death metalovým bohům. Zavzpomínej prosím.

V devadesátých letech se členové kapely neznali, takže na tyto dny máme určitě jiné vzpomínky. Pro mě osobně to byly bujaré časy, kdy mi bylo 17-18 let a kdy jsem se co nejvíc potloukal s kamarády. Asi bylo unikátní, že naši kámoši měli kapely jako Nihilist, Dismember, Grave, plus moji spoluhráči z Treblinky. Alespoň ze začátku byla stockholmská scéna hodně malá. Někdo říkal, že tam bylo maximálně 40 lidí, kteří byli "aktivní". To se samozřejmě změnilo, když naši kámoši začali vydávat alba jako "Left Hand Path", a změnilo se to k horšímu o pár let později, když se na večírcích a koncertech začaly objevovat televizní celebrity a Entombed působili jako domácí kapela v nějaké hloupé televizní show.


Pojďme k novince „Deities of Deathlike Sleep“. Má skvělý zvuk. Klasický, tradiční, ale zároveň živý a organický, jestli mi rozumíš. Žádná současná plastová a umělá produkce, ale poctivý zvuk, co bourá zdi. Kde a jak jste nahrávali a kdo vám desku míchal?

To je skvělé slyšet, to bylo naším cílem. Chtěli jsme klasický zvuk, protože je to špičkový zvuk a chtěli jsme, aby to znělo, jako když hraje pět chlápků v jedné místnosti. Pro všechny naše nahrávky jsme používali stejné studio, Welfare Sounds v Göteborgu, a stejný tým ve složení Per Stålberg, Kalle Lilja a Dollars Deurell. Je to skvělé studio a inženýři opravdu vědí, co dělají a ví, co přesně chceme natočit.

Líbí se mi i váš grafický styl. Dohledal jsem si, že pod obaly je podepsáno Illusive Illustration. a Stefan Lagergren. Trošku tomu nerozumím. Znamená to, že je Stefan i autorem obalu? Co má vlastně motiv na „Deities of Deathlike Sleep“ znamenat? Je to cesta do pekla?

Illusive je náš umělec Albin Sköld, který maluje či kreslí grafiku, zatímco já jsem designér obalů. Vezmu Albinovy obrazy a rozhodnu, kam budou umístěny, přidám logo, názvy, poznámky na obalu a všechno ostatní. Dělá obaly LP i CD, které se samozřejmě trochu liší. Nevím, jestli jsem jediný, ale já vlastně nevím, jaký význam se za výtvarnými díly skrývá. Prostě se mi to líbilo, protože to bylo trochu tajemné a zároveň originální a vypadalo to fantasticky.


Zajímalo by mě, o čem jsou vaše texty a kde pro ně berete inspiraci? Jsou to knihy? Filmy? A kdo je jejich autorem?

Stanne je autorem převážné většiny textů. Kdykoli se ho na to zeptám, řekne: "Je to jen krev, smrt a zombíci." Ale já vím, že je to víc než to. Vím, že "The Wishful Dead" vychází z řecké mytologie. "A Crawling Feast of Decay" má něco společného se "scaphismem", což byl nějaký opravdu hrůzný způsob popravy, který spočíval v tom, že člověka přivázali mezi dvě lodě, namočili ho do medu a jen čekali, až přijdou zvířata a hmyz. Však víte, veselé, zábavné věci.

Mikael (zpěv) a Christian jsou členy i DARK TRANQUILLITY. To už je přeci jen velká kapela, která hodně koncertuje, vydává alba a musí zabírat spoustu času. I ostatní mají své kapely a projekty. Jak se tohle všechno odráží ve fungování GRAND CADAVER? Jak dokážete vůbec sladit všechny termíny, koncerty dohromady?

Pokud se nepletu, tak jsme po vydání posledního alba Dark Tranquillity natočili tři desky Grand Cadaver. Naše nahrávání je rychlé, spontánní a prostě se při něm dobře bavíme, takže tahle část se dá většinou zvládnout. Trochu složitější je to se vším ostatním, třeba s živým hraním. Využíváme těch pár šancí, které se nám naskytnou a těžíme z nich maximum. Jednou jsme hráli v Oslu, uprostřed evropského turné Dark Tranquillity, kdy Christian a Stanne přiletěli do Osla ve stejný den, odehráli koncert Grand Cadaver a ráno po něm letěli zpátky na Dark Tranquillity.


Jak jsou na tom GRAND CADAVER s koncerty? Vystupovali jste už naživo? A jak jste si koncert užili? Co na vás říkali fanoušci a jak reagovali na skladby naživo?

Absolvovali jsme krátké turné na podporu At The Gates, hráli jsme na několika festivalech a na několika vlastních koncertech. Je to vždycky fantastické a nesmírně zábavné, jak na pódiu, tak mimo něj. Setkáváme se poměrně zřídka, ale když už se sejdeme, tak se skvěle bavíme. Náš druhý koncert v životě byl s At The Gates v jejich domovském městě, takže jsme se takzvaně rozjeli. Narvaný klub.

GRAND CADAVER jsou v podstatě začínající kapelou, i když je složena ze zkušených veteránů. Kam až se chcete dostat, jaké máte cíle? Budete spíše „projektem“ pro radost nebo „regulérní“ skupinou, která chce jezdit turné, hrát na velkých festivalech a vydávat desky u slavných labelů?

Jsme kapela, která bude aktivní, dokud nás to bude bavit. To je náš cíl. Naším původním záměrem bylo natočit "Madness Comes" a to je vše. Ale když jsme začali nahrávat a scházet se, tak jsme si to strašně užívali a deska dopadla mnohem líp, než jsme asi čekali. Takže jsme v tom chtěli pokračovat a teď jsme tady, máme za sebou druhé album. Trochu se bráním termínu "vedlejší projekt", protože jsme kapela. Jsme si dobře vědomi toho, že nejsme za všech okolností hlavní prioritou a nesnažíme se o to, abychom jí byli. Pokud máme nabídky z velkých festivalů, rádi si zahrajeme. Pokud dostaneme nabídku na tříměsíční turné, asi to není realizovatelné. Neměníme ani nahrávací společnost, jsme více než spokojeni, že jsme u Majestic Mountain Records s jejich naprostou podporou a že nás nechávají dělat věci naším vlastním tempem.


Když se všude na světě řekne slovní spojení Švédsko a death metal, tak si každý představí slavnou éru z devadesátých let. Jak ale funguje vaše scéna v současnosti? Dělal jsem rozhovory se spoustou mladších kapel, které si švédský underground pochvalovali. Jak to ale vidíš ty, jako člověk, co pamatuje i „staré dobré časy“? Změnila se nějak scéna třeba díky novým komunikačním technologiím apod.?

Scéna je teď určitě stokrát větší. Jak díky úrovni, kterou jsme nastavili na začátku, tak díky levnějším způsobům nahrávání a dosahu. V osmdesátých letech jsme museli vymýšlet tenhle styl, chodit do drahých studií, rychle nahrávat a pak osobně prodávat demokazety. V dnešní době je ale těžké sehnat koncerty, konkurují nám tisíce kapel a vždycky se zdá, že několik z nich je o něco větších a lepších.

Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl? A proč si myslíš, že zrovna ze Švédska pochází tolik dobrých skupin? Někdy vás podezřívám, že vám už v porodnici dávají do ruky kytaru:)).

Death metal je mou nedílnou součástí už 35 let, takže ho mám v krvi. Není to životní styl, ale součást mé identity, řekl bych. Celé ty roky byl opravdu důležitý, ale teď se projevuje jinak než ve stylu "všechno v jednom" z dob mého mládí. Ve švédských školách jsme měli dostatek příležitostí učit se v útlém věku na nějaký nástroj a to zřejmě přispělo k tomu, že se tomu mnozí chtěli věnovat dál. Ale ještě důležitější je, že jsme měli průkopnické kapely, které nám ukázaly, že je dosažitelné stát se skutečně dobrou kapelou.

Už se těším, že brzy skončím v práci a znovu si pustím do sluchátek „Deities of Deathlike Sleep“. Myslím, že až půjdu kolem hřbitova, tak budou praskat víka od rakví. Děkuji moc za rozhovor a hlavně za vaši muziku. Ať se album dobře prodává a ať se vám daří i v soukromí.

Díky moc!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 25. září 2023

Recenze/review - DESECRESY - Deserted Realms (2023)


DESECRESY - Deserted Realms
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Sledoval jsem stopy krve. Čekala mě dlouhá cesta. Temnotou, chladem, mrazem. Sestoupil jsem několik metrů pod zem a dlouho bloudil nekonečnými chodbami podzemí. Slyšel jsem ozvěny ze záhrobí, děsil se každého stínu. Finským DESECRESY vychází nové album a musel jsem najít místo, kde se mi bude poslouchat nejlépe. Ve starých kobkách, uprostřed smradlavých močálů, v jeskyních, kde bestie trhá svoji kořist na kusy. Stále mě fascinuje neklidná, strašidelná nálada celé desky. Pořád se s chutí procházím mlhavým městem a nasávám pach smogu.

Mám pro DESECRESY slabost. Líbí se mi, jakým způsobem tvoří Tommi Grönqvist hudbu. Sleduji jeho práci od začátku (odkazy na recenze a rozhovor naleznete dole pod článkem). Letos se opět  jedná o bolestivé setkání s démony. Konečně jsem našel svůj cíl. Tady, ve starých opuštěných katakombách, vynikne nahrávka "Deserted Realms" nejvíce.


Seděl jsem uprostřed studené místnosti a poslouchal pozorně. Každé setkání je pro mě obřadem, pradávným rituálem. Prosévám mezi prsty prach svých předků a rozmlouvám s nemrtvými. Už dávno jsem pochopil. Hudba DESECRESY je určena hlavně pro ty, kteří navěky bloudí mezi naším a oním světem. Zvuk, obal, produkce, vše je podřízeno jedinému. Pohřbít vás zaživa. Jednotlivé motivy se plazí kupředu jako jedovatí hadi. Uhranou vás, zakousnou se do vaší mysli a nepustí. Dokud nezemřete! Hraje se tady pro fanoušky starého plesnivého death metalu i masivního doomu. Pokud máte rádi kapely typu HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD, určitě si "Deserted Realms" poslechněte, mohlo by se vám líbit. Budím se uprostřed noci a dávno už nevím, co je pravda a co sen. Navštěvují mě přízraky a zvou mě na dlouhý výlet bez konce. Sledujeme stopy krve, abychom nakonec zemřeli, znovu se narodili a uzavřeli kruh. Vždycky jsem měl nejraději muziku, které ve mě dokázala probudit emoce, která mě nenechá v klidu. Drásá mě a bolí, pálí a žhne, chladí a má v sobě poctivou jiskru. Nemůžu si pomoc, když tuhle desku poslouchám, tak vím, že mě čeká dlouhá cesta. Temnotou, chladem, mrazem. Sestoupím několik metrů pod zem a budu dlouho bloudit nekonečnými chodbami podzemí. Budu poslouchat ozvěny ze záhrobí, budu se děsit každého stínu. Death metalová pocta věčnosti! Mrazivé, temné ozvěny z krvavých močálů!


Asphyx says:

I followed the blood trail. I had a long way to go. Through darkness, cold, frost. I descended several meters underground and wandered for a long time through the endless corridors of the underground. I heard echoes from beyond the grave, dreading every shadow. Finnish DESECRESY has a new album coming out and I had to find the place where I could listen to it best. In old dungeons, in the middle of stinking swamps, in caves where the beast tears its prey apart. I'm still fascinated by the restless, haunting mood of the whole record. I still enjoy walking through the foggy city and taking in the smell of smog.

I have a soft spot for DESECRESY. I like the way Tommi Grönqvist creates music. I've been following his work since the beginning (links to reviews and an interview can be found at the bottom of the article). This year, it's again a painful encounter with demons. I have finally found my goal. It is here, in the old abandoned catacombs, that the recording of "Deserted Realms" stands out the most.


I sat in the middle of the cold room and listened intently. Every meeting is a rite of passage for me, an ancient ritual. I sift the dust of my ancestors through my fingers and converse with the undead. I understood long ago. The music of DESECRESY is especially for those who forever wander between this world and the next. The sound, the cover, the production, everything is subordinate to one thing. To bury you alive. Individual motifs slither forward like venomous snakes. They'll enchant you, bite into your mind and never let go. Until you die! Playing for fans of old moldy death metal and massive doom. If you like bands like HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR, SOLOTHUS, KRYPTS, BOLT THROWER, INCANTATION, ROTTREVORE, ABHORRENCE, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD, definitely give "Deserted Realms" a listen, you might like it. I wake up in the middle of the night and I don't know what's true and what's a dream anymore. I'm visited by ghosts and invited on a long trip without end. We follow the trail of blood to finally die, be reborn and come full circle. I've always liked music best, music that can awaken emotions in me that won't leave me in peace. It scratches and hurts, burns and glows, chills and has an honest spark to it. I can't help it, when I listen to this record I know I have a long way to go. Through the dark, the cold, the frost. I'll descend a few metres underground and wander the endless corridors of the underground for a long time. I'll listen to the echoes from beyond, I'll be terrified of every shadow. Death metal tribute to eternity! Frosty, dark echoes from the bloody swamps!


about DESECRESY on DEADLY STORM ZINE:

Interview - DESECRESY - The eerie, decaying death metal mantra!

Recenze/review - TOMB MOLD - The Enduring Spirit (2023)


TOMB MOLD - The Enduring Spirit
CD 2023, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Kdysi dávno, v roce 2017 mi jedna moje kamarádka přinesla album kapely, kterou jsem vůbec neznal. Poslechl jsem si tenkrát jejich novinku "Primordial Malignity" a chvilku jen tak kýval hlavou. Nic moc mi hudba TOMB MOLD neříkala. Jenže mě pořád něco nutilo se vracet. Bylo to tenkrát nakonec jako prokletí. Začal jsem tuhle smečku sledovat, hltat každé jejich nové album a dokonce se nám povedl pěkný rozhovor (odkazy na články naleznete dole pod dnešní recenzí). Čas ubíhal a pánové se pomalu vyvíjeli.

Pokaždé, když se mi dostane do ruky nějaká jejich nová deska, je to pro mě obřad. Sednu si, zhasnu všechna světla a nechám na sebe album působit. Novinka "The Enduring Spirit" mi hned od začátku připomínala koktejl, kterého když se napijete poprvé, tak se ošklíbáte. Časem vám ale pronikne do krve a začnete se usmívat. Kombinace starých, tradičních postupů, moderny i progrese, to vše zamíchat a netřepat, zkrátka funguje. Tohle umí málokdo a je pro to potřeba velká porce talentu. A ten tahle smečka rozhodně má. To vám podepíšu vlastní krví. 


Jsem převážně zavřený ve starých plesnivých kobkách a čím jsem starší, nechce se mi vůbec vylézat ven. Tentokrát ale udělám rád výjimku. Odkazy na DEATH, CYNIC, ATHEIST, GORGUTS, ale klidně i progresi, jazz. Na mě to funguje a nemám žádných připomínek. Kapela totiž i komplikovanější pasáže hraje tak nějak samozřejmě, s nadhledem a lehce. Nezbývá mi nic jiného, než si podupávat nohou, kývat se do rytmu a nechat na sebe tenhle magicky podmanivý mix působit. Jsem zase jednou tulákem po hvězdách, moje fantazie pracuje na plné obrátky. Já vím, asi to nebude album pro každého, neznám víc konzervativní posluchače než metalisty, ale přesto - jde hlavně o hudbu, o chvění, o tlak a energii. O to, nechat se jen tak unášet, vnímat vibrace. Víte co mě napadá nejčastěji? Vzpomínám na koncerty klasické vážné hudby, kdy jsem jen tak seděl, měl zavřené oči a usmíval se. Ze skladeb zde tryskají velmi podobné emoce. TOMB MOLD mají samozřejmě ostrý a křišťálově čistý zvuk (Sean Pearson - recording, Arthur Rizk - mixing, mastering). Povedl se i obal (Jesse Jacobi), který krásně vše doplňuje. Nahrávka je svým způsobem velmi neklidná, jiná, mnohdy těžko uchopitelná. Zároveň se velmi dobře poslouchá. Jen musíte na tuhle hru přistoupit. Přiznám se bez mučení, "The Enduring Spirit" se stalo na dlouhou dobu mým nejposlouchanějším albem za poslední měsíce. A ještě dlouho jím bude. V tomhle případě jsou totiž jakákoliv slova zbytečná, tady k vám promlouvá hudba. K dokonalosti vybroušený death metalový křišťál! Esence těkavých emocí z jiných světů!


Asphyx says:

A long time ago, in 2017, a friend of mine brought me an album by a band I didn't know at all. I listened to their new album "Primordial Malignity" and just nodded my head for a while. Nothing much about TOMB MOLD's music appealed to me. Something kept me coming back. It was like a curse back then. I started to follow this pack, devouring every new album and we even had a nice interview (links to the articles can be found below today's review). Time passed and the gentlemen slowly evolved.

Every time I get my hands on one of their new records, it's a rite of passage for me. I sit down, turn off all the lights and let the album affect me. The new album "The Enduring Spirit" reminded me right from the start of that cocktail that makes you wince when you first take a sip. But eventually it gets into your blood and you start to smile. The combination of old, traditional methods, modernity and progression, all mixed up and not shaken, simply works. Not many people can do this and it takes a great deal of talent to do it. And this bunch definitely has it. I'll sign that with my own blood.


I'm mostly locked in old moldy dungeons and the older I get, I don't want to come out at all. But I'm happy to make an exception this time. Links to DEATH, CYNIC, ATHEIST, GORGUTS, but feel free to progressive, jazz. It works for me and I have no complaints. The band plays even the more complicated passages somehow naturally, with an attitude and lightness. I have no choice but to stomp my feet, sway to the rhythm and let this magically captivating mix work its magic on me. I'm once again a star wanderer, my imagination working at full speed. I know, it probably won't be an album for everyone, I don't know more conservative listeners than metalheads, but still - it's all about the music, about the vibe, the pressure and the energy. It's about just letting yourself go, feeling the vibrations. You know what comes to mind most often? I remember classical classical music concerts when I would just sit there with my eyes closed and smile. The songs here ooze very similar emotions. TOMB MOLD have of course a crisp and crystal clear sound (Sean Pearson - recording, Arthur Rizk - mixing, mastering). The cover artwork (Jesse Jacobi) is also very good, and complements everything beautifully. The recording is in a way very restless, different, often hard to grasp. At the same time it is very easy to listen to. You just have to accept this game. I admit without torture, "The Enduring Spirit" has become for a long time my most listened album in the last months. And it will be for a long time to come. Because in this case any words are useless, it's the music that speaks to you. Death metal crystal polished to perfection! The essence of volatile emotions from other worlds!


about TOMB MOLD on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. The Perfect Memory (Phantasm of Aura)
2. Angelic Fabrications
3. Will Of Whispers
4. Fate’s Tangled Thread
5. Flesh As Armour
6. Servants Of Possibility
7. The Enduring Spirit Of Calamity

LINE-UP
Max Klebanoff - Drums, Vocals
Derrick Vella - Guitar, Bass
Payson Power - Guitar

neděle 24. září 2023

Recenze/review - TORTURED CORPSE - Night Stalker (2023)


TORTURED CORPSE - Night Stalker
EP 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas se to stává. Satan na sebe vezme lidskou podobu. Všichni asi znáte příběh sériového vraha a satanisty Richarda Ramiréze. Jedná se o jednoho z největších bastardů, kteří chodili po světě. Jeho činy dodnes šokují. Byl ztělesněním zla, hnusu a zvrácenosti. Říkalo se mu Night Stalker a je o něm i nové EP polských death metalistů TORTURED CORPSE. Pokud máte rádi starý, prašivý a shnilý smrtící kov, tak neváhejte ani chvilku.

Při poslechu budete v Kalifornii a budete se toulat nočními ulicemi. Uvidíte a uslyšíte bestii, která je na lovu. Lidský odpad, který byl dopaden až po dlouhé době, který se vysmíval soudu i pozůstalým. A to všechno za zvuků EP s příhodným názvem "Night Stalker". Poláci na to jdou poctivě, opravdově. Koneckonců, posuďte sami. Stačí jen přidat hlasitost. 


Opět se pohybujeme ve stejných hudebních katakombách jako kapely typu CANNIBAL CORPSE, ROTTREVORE, NUNSLAUGHTER, IMPETIGO, REPULSION, CARCASS, AUTOPSY. Autentický, prašivý a hnisavý zvuk, jeden závěrečný cover od Slaughter, obal se sériovým vrahem a hlavně temná a syrová atmosféra - tohle všechno dělá z novinky doslova povinnost pro všechny, kdo mají rádi ryzí death metal, který je zahrán s jediným úmyslem. Zničit vás a pohřbít zaživa. Smrt je při poslechu opravdu blízko. Psal jsem to již minule, když pánové vydali EP "Rites of Putridity and Death" (odkaz na recenzi a rozhovor najdete dole pod dnešním článkem). TORTURED CORPSE se povedlo mě přenést do hororového filmu, který byl kdysi bohužel krutou realitou. Skladby jsou velmi dobře napsány, jsou uvěřitelné, zběsilé, ostré a nekompromisní. Přesně takhle to mám rád. Poslech mi pokaždé připomíná návštěvu starého hřbitova, na kterém naleznu nejen ostatky obětí, ale i spoustu vzpomínek na obskurní smrtící kov, který se hrával v dobách mého mládí. Ano, jsem starý pes, který bude vždy podporovat podobné záležitosti. Myslím ti totiž, že starosvětský death metal nesmí zemřít. Pokud budou existovat kapely jako TORTURED CORPSE, tak o to strach nemám. Představte si temnou ulici. Je ticho, alespoň si to myslíte. Koutkem oka zahlédnete záblesk nože a potom už jenom překvapeně padáte k zemi. Vyhřezlé vnitřnosti, mozek, který se vaří ve vlastní šťávě. "Night Stalker" navštíví jednou i váš domov. Stačí jenom nechat otevřené dveře. Občas se to stává. Satan na sebe vezme lidskou podobu. Old school death metalový útok rezavým nožem!


Asphyx says:

It happens sometimes. Satan takes on human form. You all probably know the story of serial killer and Satanist Richard Ramirez. He's one of the biggest bastards to walk the earth. His actions are still shocking today. He was the epitome of evil, disgust and depravity. He was called Night Stalker and he is the subject of the new EP by Polish death metallers TORTURED CORPSE. If you like old, dusty and rotten death metal, don't hesitate a moment.

You'll be in California and wandering the night streets while listening to it. You will see and hear a beast that is on the prowl. Human trash that has been caught after a long time, that has mocked the court and the survivors. All to the sounds of the aptly titled "Night Stalker" EP. The Poles go at it honestly, for real. After all, judge for yourself. Just turn up the volume.


Again we are in the same musical catacombs as bands like CANNIBAL CORPSE, ROTTREVORE, NUNSLAUGHTER, IMPETIGO, REPULSION, CARCASS, AUTOPSY. Authentic, dusty and festering sound, one final cover by Slaughter, a cover with a serial killer and most of all dark and raw atmosphere - all this makes the new album literally a must for all those who like pure death metal played with one intention. To destroy you and bury you alive. Death is really close while listening to it. I wrote this last time when the gentlemen released the EP "Rites of Putridity and Death" (link to the review and interview can be found below today's article). TORTURED CORPSE succeeded in transporting me to a horror movie that was once, unfortunately, a harsh reality. The songs are very well written, believable, frantic, edgy and uncompromising. That's how I like it. Listening to them always reminds me of visiting an old cemetery, where I find not only the remains of the victims, but also many memories of the obscure death metal that was played in the days of my youth. Yes, I am an old dog who will always support such things. I mean, I don't think old-world death metal should die. As long as there are bands like TORTURED CORPSE, I'm not worried about that. Imagine a dark street. It's quiet, or so you think. Out of the corner of your eye you see the flash of a knife and then you just fall to the ground in surprise. Guts bulging, brain boiling in its own juices. The "Night Stalker" will one day visit your home. All you have to do is leave the door open. It happens sometimes. Satan takes on human form. Old school death metal attack with a rusty knife!


about TORTURED CORPSE on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Martydrom of a Bloody Childbirth
2. Night Stalke
3. Necrophilic Lust
4. Death Dealer (Slaughter cover)

Recenze/review - DOMINANCE - Slaughter of Human Offerings in the New Age of Pan (2023)


DOMINANCE - Slaughter of Human Offerings in the New Age of Pan
CD 2023, Putrid Cult

for english please scroll down

Existují lidé, v jejichž přítomnosti se cítíte divně. Mají zlý pohled a někteří smrdí sírou. Jsou jako šelmy, jsou jako bestie, které vás zničí, roztrhají na kusy. Když nastane válka, stávají se hrdiny. Protože k smrti milují bolest a utrpení. Jednou se mi zdál sen, ve kterém jsem se probudil a vyšel ven z domu. Už neexistovalo žádné světlo, žádný čistý vzduch. Jenom nihilismus, špína a hnis, nenávist a temnota. Bestie zase jednou zvítězily. 

Na svůj sen jsem si vzpomněl i letos v létě, když jsem začal poslouchat debutové album "Slaughter of Human Offerings in the New Age of Pan" polských black metalistů DOMINANCE. Mraky byly zase jednou nízko a lidé kolem mě ukazovali svoji odvrácenou tvář. Podle mě je o těchto věcech a náladách dobrý černý kov. Musí hořet, pálit a chladit zároveň. Musí vám rozdrásat obličej do krve. Polákům se to povedlo na výbornou. Tohle je šílená jízda přímo do pekla! 

Kapela je složena ze zkušených muzkantů (MÖRTALIST, RAPED CHRIST), kteří se rozhodli nás spálit na popel. Můžete si užít opravdu zabijácký zvuk (Haldor Grunberg - Santa Studio (Warsaw, PL)  (Behemoth, Dopelord, Witchmaster)), podívat se na válečný a velmi povedený obal (Witchfucker). Základem hudby těchto maniaků jsou ozvěny od kapel jako MARDUK, DARK FUNERAL, 1349, zazní ale i lehké thrashové motivy (SODOM). Výsledkem je smrtící koktejl, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích. Vždycky jsem říkal, že dobrý black metal se pozná podle toho, že máte chuť rozmlátit nejbližší zeď. Ve skladbách je pověstné zlo, špína a hnis. DOMINANCE sice neobjevují nic nového, ale to ani není účelem. Zkrátka a jednoduše, mám neustálou chuť se k nahrávce vracet, rvát si ji do hlavy a poslouchat ji pořádně nahlas. Vždycky jsem měl raději tmu a chlad a proto si dost často zalezu do stínu a užívám si ostré melodie, chorobný vokál, zničující bicí a neskutečně temné nálady, které jsou z desky cítit. Jako když najdete v lese rozkládající se mršinu. Tvář bez očí, vnitřnosti vylezlé ven. Také cítíte pach smrti? Tak přesně takhle na mě působí i "Slaughter of Human Offerings in the New Age of Pan". Už neexistuje žádné světlo, žádný čistý vzduch. Jenom nihilismus, špína a hnis, nenávist a temnota. Bestie zase jednou zvítězily. A nám nezbývá nic jiného, než tančit na jejich hrobech. Téhle smečce se povedlo nahrát album, které je dokonalou esencí toho, co mám na tomhle stylu rád. Zničující, nihilistické, mrazivé black metalové rouhání! Infernální vstup do zlé dimenze!


Asphyx says:

There are some people who make you feel weird. They have a mean look and some smell of brimstone. They're like beasts, they're like beasts that will destroy you, tear you apart. When there's a war, they become heroes. Because they love pain and suffering to death. I once had a dream in which I woke up and went out of the house. There was no light, no clean air. Only nihilism, dirt and filth, hatred and darkness. The beasts had won once again. 

I remembered my dream this summer when I started listening to the debut album "Slaughter of Human Offerings in the New Age of Pan" by Polish black metallers DOMINANCE. The clouds were low once again and the people around me were showing their turned away face. For me, good black metal is about these things and moods. It must burn, scorch and cool at the same time. It must rip your face to blood. The Poles have done it well. This is a crazy ride straight to hell!

The band is composed of experienced musicians (MÖRTALIST, RAPED CHRIST) who decided to burn us to ashes. You can enjoy a really killer sound (Haldor Grunberg - Santa Studio (Warsaw, PL) (Behemoth, Dopelord, Witchmaster)), check out the warlike and very hilarious cover art (Witchfucker). The basis of the music of these maniacs are echoes from bands like MARDUK, DARK FUNERAL, 1349, but there are also light thrash motifs (SODOM). The result is a deadly cocktail that when you taste it you will die in mad convulsions. I've always said that you can tell good black metal by the fact that you feel like smashing the nearest wall. There's the proverbial evil, filth and pus in the songs. DOMINANCE may not be discovering anything new, but that's not even the point. In short, I have a constant urge to go back to the record, rip it into my head and listen to it properly loud. I've always preferred darkness and coldness, and that's why I often crawl into the shadows and enjoy the sharp melodies, sick vocals, devastating drums and incredibly dark moods that can be felt on the record. Like finding a decomposing carcass in the woods. A face without eyes, guts crawling out. Do you smell death too? That's exactly how "Slaughter of Human Offerings in the New Age of Pan" affects me. There's no more light, no more clean air. Only nihilism, dirt and filth, hatred and darkness. The beasts have won once again. And we have no choice but to dance on their graves. This pack has managed to record an album that is the perfect essence of what I love about this style. Devastating, nihilistic, freezing black metal blasphemy! An infernal entry into an evil dimension!

Tracklist: 
1. Battlefield
2. Blood Countess
3. Deadly Winter
4. Ritual
5. The Age of Pan
6. Human Holocaust
7. Vicious Circles
8. Carnage

band:
Impaler - bass/vocals
Hellcult - guitar
Witchfucker - drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý dvacátý třetí - Komouš


Příběh čtyř stý dvacátý třetí - Komouš

Na pátek jsme se oba omluvili ze školy. Čekala nás dlouhá cesta a vstávali jsme v půl čtvrté. Blondýnka nepřemýšlela ani chvilku. Byl jsem na ní hrozně hrdý. Protože na pohřby nejezdí rád nikdo. Umřela mi tetička z pátého kolene, kterou jsem viděl snad třikrát v životě, ale máma ji měla ráda. Dřív naše rodina držela víc pohromadě. Původně měl řídit otec, ale ten, jak bylo jeho dobrým pravidlem, začal den předtím vyšilovat. Takže následoval telefonát na kolej v Plzni a moje maličkost, která přikývla na souhlas. Teď jedeme vlakem do Prahy a autobusem do Boleslavi. Mám v krosně prázdno, počítám s tím, že nazpátek povezu nějaké zásoby. Abych nemusel utrácet za jídlo a mohl si koupit knížky, CD a pivo. Tulíme se k sobě a vůbec nevíme, jak bude vše probíhat. Přivítá nás rozmrzelá máma, celou noc nespala. Otec se zase řádně vyndal. Ale aspoň spí a my můžeme v klídku sbalit.

Tobě to ale sluší, řeknou mi obě ženy mého života. Kvádro a kalhoty, košile a kravata. Oblek z tanečních, maturity, černý jako uhel. Hodí se i na pohřby. Necítím se dobře, připadám si jako naškrobený panák. Jako manager, kterých najednou kolem pobíhala velká spousta. Kdejaký vedoucí v potravinách byl najednou manažer. Dusím se a když vklouznu do naleštěných bot, jsem jak panák z reklamy. Jen ty dlouhé vlasy v culíku to kazí. Blondýnka mě drží za ruku. Má na sobě černé šaty, ve kterých krásně vyniknou její obliny. Hergot holka, co na to skočit, dělám si legraci, ale slyší nás moje máma. Prý si to máme nechat na jindy. Usednu do Favorita, seřídím zrcátka i sedačku a jedeme. V Mnichově Hradišti málem na kostkách sundám cyklistu. Podklouznou mu galusky a padne. Zareaguji ale rychle a nic se nestane. Jen řeknu kurva a máma mě okřikne. To přeci slušný kluci neříkají. Kousek za městem, v malé vesničce, je už řada zaparkovaných aut. Jedna větev mé rodiny. Je šero a pochmurno. Pohřeb je v kostelíku na místním hřbitově.

Pozdravíme se a dostanu od jednoho strýčka stopičku slivovice. Všichni mě chválí, jak jsem vyrostl, jakej je ze mě fešák a jak jsem šikovnej, pane inženýre. Blondýnka ihned zapadne mezi tetky a vše vypadá na pohřeb vcelku dobře. Až do té doby, než na ulici zaparkuje stará volha. Vyleze strýc Ječmínek (opravdu, měl takové krásné jméno) a než zabouchne dveře, začne láteřit. Za komoušů by se takovej šlendrián nestal. Nikdo nevíme, o co jde, ale je to prý jedno, protože nadává na všechno a pořád. Kdysi dělal nějakýho předsedu něčeho a po převratu ho vyhodili. Odešel do důchodu, ale od té doby zahořkl a stýská se mu po starých časech. Nostalgie může být dobrá, ale v jeho případě se proměnila jen v nadávky a hnus. V kostelíku je otevřená rakev, každý se jdeme rozloučit. Tetička vypadá jako z vosku a protože jsem už nějaký ten horor viděl, mám pocit, že na mě každou chvíli promluví. Jsem vepředu a pak stojíme bokem a čekáme na ostatní. Když se pokloní Komouš, nezapomene dodat, že všichni černoprdelníci jsou kurvy. Nevhodné, řekl bych, ale lidé, kteří pořád nadávají, jsou toxičtí a negativní, zkrátka existují. Normálně se jim každý rozumný vyhne, ale tady to nejde.

Průvod vlastně ani není průvodem, protože k hrobu je to jen kousek. Moje máma brečí, tak ji nechám, aby se o mě opřela. Tetička už byla hodně stará. Házíme květiny a vedle nás stojí její sestra. Začne se před námi odvíjet příběh, který vám vlastně chci vyprávět. Vzpomíná. Ztrácí se v minulosti, vynořuje se a je to hrozně zajímavé. Mluví o světové válce, jak ukrývala partyzány, jak ji chytili náckové, když jim nosila do lesa jídlo. Jak se stala po válce na chvilku komunistkou a po pár letech vystoupila, protože jí došlo, co jsou zač. Tahle vesnická žena, zdánlivě nenápadná, v šátku jak z pohádky, prokázala za svůj život nejedno hrdinství. Trpěla, byla zavřená za letáky, které roznášela proti komunistům. Vůbec jsem to nevěděl a byl najednou hrozně hrdý, že máme v rodině taky někoho takového. Na hostině jsem se pak díky tomu hrozně rozčílil. Pamatoval jsem si moc dobře, co mi vyprávěl strejda, který si prošel koncentrákem i Jáchymovem. Vždycky jsem měl v sobě takový zvláštní vztek, který musel ven. Nespravedlnost, lidská špína. Vypěnil jsem. A řekl komoušovi, co si myslím. A to pořádně od plic.

On totiž na hostině, která většinou bývá o tom, že se vypráví o zemřelém v dobrém, začal špinit její jméno. Starej chlap, co by už měl mít rozum. Bonzák a udavač. Donašeč, kvůli kterýmu spousta lidí trpěla. Jedna moje teta udělala velkou chybu, že si ho kdysi vzala. Láska je prostě někdy slepá. Neznal jsem detaily, nehodnotím, nebyl jsem u toho, ale přeci když už, tak radši držím hubu. Jenže on nadával, jak byla blbá, jak stála na špatný straně, a že takový jako ona, můžou za to, jak se máme blbě. Asi mu vadila svoboda, asi mu vadilo, že odtáhli Rusáci. Prostě jsem se zvedl a nenechal na něm nit suchou. Samozřejmě, byl jsem ihned mladej cucák, co o tom nic neví a že jednou uvidíme, jak měl pravdu. Faktem tedy je, že bych nečekal, že spoustu podobných lidí budu potkávat i dnes, ale to je jiný příběh. My, v té době mladý, jsme si mysleli, že podobný typy postupně vychcípají. Jenže se tak nestalo. Bohužel. Z pravdy a lásky se pro mnohé stala jen prázdná fráze. Chudí duchem stále pochodují v tupém davu. Pro kus žvance nechají umírat nevinné. Pohřební hostina pokračovala dál a já se musel uklidnit. Sestra zemřelé ke mě přišla a obejmula mě. Lépe by to prý neřekla ani ona. Moc mi děkovala.

Protože jsem pil a protože se nám nikomu nechtělo do Boleslavi za ožralým otcem, přijali jsme nabídku přespání. Den byl ale ještě mladý a tak jsme zašli do domu, kde na stará kolena trávily obě sestry stáří. Četli jsme si ve starých spisech, výstřižcích z novin a já si najednou uvědomil, kolik lidskosti, opravdovosti a poctivosti se v tetičkách ukrývalo. Obě měly dost dětí a tak je dobře, že jim předaly do života zdravý základ. Moudrost, ano, to je to, co jsem cítil z celého domu nejvíc. Svraštělé ruce i tělo, ale pořád bystrý a laskavý pohled. Jak je možné, že někdo na stáří nezahořkne a jiný se stane zapšklým nervákem? Ptám se tetičky a ona mi řekne, že se s manželem pořád usmívali. Zažili si spoustu problémů, strastí, jedné z nich dokonce umřelo jedno z dětí. A ony stále pevně hleděly dopředu. Věřily v dobré, normální lidi. Bylo to smutné a vznešené zároveň a my si od té doby vždycky s blondýnkou říkali, jak museli být tihle lidé silní. Kolik museli překonat překážek a stále věřili v dobro. A že to někdy není vůbec lehké. To mi nemusíte říkat. Nejhorší byly takový ty vsuvky, jen tak mimochodem. Jak šly ze školy, naposledy, protože je zavřely a někde cestou parta Čecháčků, co fandili náckům, jednu její kamarádku znásilnili tak, že si vzala život.

Musely si jejich rodiny zkusit neskutečný věci. Hroznou bolest, nenávist. Na malé vsi tohle vynikne nejvíc, to si nemyslete. Sousedský spory, pod záštitou socialismu. Osobní spory, které přerostly skoro ve vendetu. Stará paní vyprávěla, vracela se a občas mlžila, jak už to lidí v jejím věku dělají, ale i tak byly jejich příběhy hrozně zajímavé. Pak se ozval zvonek na dveřích a vstoupil Komouš. Že prý pil a nikdo ho nechce nechat přespat. Stařenka se usmála, pokynula mu rukou a zavedla ho do pokoje pro hosty. Moje máma se přesunula k ní do světnice a my s blondýnkou jsme odešli na seník. Romantické, že? Takové to mělo být, ale následoval večer, kdy jsem chtěl zapšklého dědka několikrát zahrabat na zahradě. On si vůbec nic neuvědomoval. Jenom, já, pořád jen já, já já. Ego a sobectví. Vše dělal pro vlastní prospěch. Vlastně mu to vycházelo celý život. Skoro celý, protože boží mlýny jsou jediná jistota, to mi věřte. Občas se totiž jakoby zasnil a mluvil tišeji. Díky své povaze a díky tomu, že v sobě měl kus starý komunistický svině, zůstal sám.

Manželka umřela a jeho děti k němu nerady jezdily. Neviděl ještě ani svoje vnoučata. Ale nedával to najevo. Jen sekal a útočil kolem sebe. Jeho výklad světa byl úplně jiný. On se vždycky přidával na stranu silnějších, klidně i na úkor ostatních. Ubližoval a nehleděl na to, jestli někomu ublíží. Moje máma, která je normálně vcelku kliďas, mu nakonec, po dlouhých debatách, řekla, že musí být hrozně smutný člověk. Protože když někomu ublížíte, bude vás to pronásledovat do konce vašich dní. Tenhle blbec nikdy žádný odpuštění nedostane. Na pohřeb mu nikdo nikdy nepřijde. Bude sedět, starý a nemohoucí a zůstane jen se svými hnusnými myšlenkami a činy. Usneme na seníku, šíleně vyčerpaní. Zdá se nám o válce, o komunistech, všechno se nám míhá v hlavě. K ránu jdu na záchod a když se vrátím, moje milá je celá rozvrkočená. Ihned si k ní lehnu a je nám moc fajn. Na snídani přijdeme celí červení. Tetička to, na rozdíl od mojí mámy, pozná. Podá nám ruce a popřeje vše nejlepší a že je hrozně ráda, že potkala takové normální lidi. Políbí nás a řekne nám, poprosí, abychom nikdy nenechali tyhle starý komouše vyhrát.

Nevím, jestli se nám to povedlo. Někdy si říkám, že ne, že různých podobných blbců a tupců je kolem už moc. Jenže pak potkám někoho dobrého a vykouzlí mi to úsměv na tváři. A je úplně jedno, jestli je mu devadesát nebo třeba sedmnáct, nebo jako nám tehdy dvacet. Odvezu mámu domů, ona mi poděkuje a my celou cestu do Plzně přemýšlíme o tom, jaké je to vlastně zvláštní. Člověk jede na pohřeb a měl by být smutný. Místo toho se cítíme tak nějak vznešeně, majestátně. Máme v sobě nové zážitky, přemýšlíme o budoucnosti a říkáme si, jestli bychom v některých situacích zareagovali jako tetičky. Jestli bychom na to měli sílu. Postavit se nespravedlnosti. Bojovat. Za sebe, za vlast, za ostatní. Nevíme, nemuseli jsme se bohudík v podobné situaci nikdy rozhodovat. Doufám, že tomu tak bude i na dále. A taky doufám, že všichni staří a zlí komouši skončí v pekle. Třeba jako můj strejda z pátýho kolene. Protože po pár letech zemřel vlastní rukou sám. Starý a opuštěný. Dohnalo ho svědomí? Nevím. S jedním jsem si ale jistý. Boží mlýny melou. Pomalu ale jistě. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. září 2023

Recenze/review - BLOODYARD - Distilled Aggression (2023)


BLOODYARD - Distilled Aggression
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Dívám se do temné chodby a slyším podivné zvuky. Jsem tu znovu, jako každý den ráno, kdy mě z ulic vyžene světlo. Zpátky v katakombách pod vaším městem. Procházím se po prašivých kostech a hledám ve starých rakvích hudbu, kterou mám rád. Dnes se mi dostal mráz do kostí při poslechu nové desky britských BLOODYARD. Kapely, která hraje od roku 2010 a má na svém kontě již jedno dlouhohrající album, dvě EP a jednu kompilaci. Přesto potkávám tuhle smečku vůbec poprvé.

Pokud máte rádi klasický valivý death metal, odkazující na kapely typu JUNGLE ROT, SIX FEET UNDER, ale i klasickou školu z Velké Británie, myslím si, že by se vám mohla líbit i novinka "Distilled Aggression". Jak už sám název nahrávky napovídá, jedná se o skladby, ve kterých naleznete velké množství temnoty, chladu i nakumulovaného vzteku. 


Každou hudbu posuzuji hlavně podle toho, jak na mě působí, jaký ve mě zanechá dojem. Po poslechu "Distilled Aggression" ve mě zůstávají krvavé stopy. Dusím se, oběšen uprostřed aleje sebevrahů, topím se v temných hlubinách. Potkávám na ulicích smečky rozzuřených prašivých psů, které mě pokaždé roztrhají na kusy. Přesně takovým způsobem na mě působí i BLOODYARD. Hrají postaru, přesto jsou zajímaví a dokáží mi pokaždé nakopat zadek. Možná za to mohou groovy pasáže, možná nadšení a odhodlání, které ze skladeb cítím. Každopádně, co se týká zvuku, obalu a produkce, tak bylo odvedeno velmi dobré řemeslo. To ale u nás v undergroundu považujeme za samozřejmost. Zajímavostí je i to, že za mikrofonem stojí žena Donna Hurd. Přiznám se, že jsem to vůbec nepoznal. Její vokál je opravdu velmi chorobný. Nezaostávají ale ani ostatní. Ostré riffy, devastující bicí, tohle všechno dohromady vytvořilo opravdu morbidní zážitek. Ve skladbách se pořád něco děje, jsou neklidné, jako vězeň před popravou. Britové připomínají starý buldozer, který před sebou hrne obrovskou hromadu z kostí, zkaženého masa a vzteku. Beru do rukou kladivo a zavírám za sebou rezavé dveře. Tohle bude dlouhý den. Musím rozmlátit hromadu prašivých rakví. "Distilled Aggression" je jako jed, pradávný lektvar, který je umíchám z těch nejkvalitnějších ingrediencí. Za bonus potom považuji to, že mě baví album opravdu poslouchat. Dívám se do temné chodby a slyším podivné zvuky. Jsem tu znovu, jako každý den ráno, kdy mě z ulic vyžene světlo. Zpátky v katakombách pod vaším městem. Procházím se po prašivých kostech a hledám ve starých rakvích hudbu, kterou mám rád. Myslím, že jsem ji našel. Masivní, valivý death metal, který vás zakope několik metrů pod zem! Masakr!


Asphyx says:

I look down the dark hallway and hear strange noises. I'm here again, as I am every morning when the light drives me from the streets. Back in the catacombs beneath your city. I walk through the dusty bones, searching the old coffins for the music I love. Today, I got chills in my bones listening to the new British BLOODYARD record. A band that has been playing since 2010 and has already released one full-length album, two EPs and one compilation. Still, this is the first time I've met this bunch.

If you like classic rolling death metal, referring to bands like JUNGLE ROT, SIX FEET UNDER, but also classic school from Great Britain, I think you might like the new release "Distilled Aggression". As the title of the record suggests, these are songs that contain a great deal of darkness, coldness and accumulated anger.

I judge every music mainly by how it affects me, what impression it leaves on me. After listening to "Distilled Aggression", I'm left with a trace of blood. I suffocate, hanged in the middle of a suicide alley, drowning in the dark depths. I meet packs of angry mangy dogs on the streets, and they tear me apart every time. That's exactly how BLOODYARD affects me. They're old school, yet interesting and they kick my ass every time. Maybe it's the groovy passages, maybe it's the enthusiasm and determination I feel from the songs. Either way, as far as sound, packaging and production go, very good work has been done. But we take that for granted here in the underground. Another interesting thing is that Donna Hurd is the woman behind the microphone. I admit I didn't recognize it at all. Her vocals are really very morbid. But the others are not far behind. The sharp riffs, the devastating drums, all of this combined to create a truly morbid experience. Something is always happening in the songs, they are restless, like a prisoner before his execution. The Brits resemble an old bulldozer, heaping a huge pile of bones, rotten flesh and rage before it. I pick up the hammer and close the rusty door behind me. This is going to be a long day. I've got a pile of mangy coffins to smash. "Distilled Aggression" is like poison, an ancient potion that I concoct from the finest ingredients. Then I consider it a bonus that I actually enjoy listening to the album. I look down a dark hallway and hear strange noises. I'm here again, as I am every morning when the light drives me from the streets. Back in the catacombs beneath your city. I walk through the dusty bones, searching the old coffins for the music I love. I think I've found it. Massive, rolling death metal that will bury you several feet underground! Massacre!


Tracklist:
01. Zoophagous Philosophy 
02. Thought Criminal 
03. Abracadaver 
04. Trephination 
05. Surface Lies Silent 
06. Then Came The Wolves 
07. Daemonology 
08. Bloodshed Personified 
09. Corpse Eye View 
10. Bloodborne


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine