DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 22. září 2023

Recenze/review - VALRAVN - The Awakening (2023)


VALRAVN - The Awakening
CD 2023, Primitive Reaction

for english please scroll down

Nejdřív jsem byl rád, že jsem daleko od zlého a ošklivého světa. Zavřeli mě do malé kobky, několik metrů pod zem. Bez jídla, bez pití. Jen já, tma a několik zuřivých krys. Umíral jsem pomalu a marně volal o pomoc. Rozdrásal jsem si obličej do krve a proklínal jsem Boha. Zajímavé je, že úplně stejné stísněné a bolestivé pocity mám i u poslechu nové desky finských black metalistů VALRAVN. Ti letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem a rovnou musím napsat, že se jedná o přesně takový ten druh hudby, která koluje i v mých žilách.

V kostech se mi usadil mráz a vrátily se mi děsivé noční můry. Říkají o mě, že jsem prokletý. Muzika zde připomíná jedovaté hady, kteří se plazí směrem k vám. Když vás uštknou, tak nejdříve překvapeni hledíte do tmy, abyste nakonec padli na zem a zemřeli v nekonečných křečích. Mám rád black metal, který u mě vyvolává emoce. Zde se potkávají chladné melodie s atmosférou strachu a beznaděje. 


V tomhle stylu si opravdu hodně vybírám a VALRAVN prošli mým sítem i letos. Důvodů je několik. Skladby jsou velmi dobře napsány, zvuk pálí a chladí zároveň a vokály připomínají choroby ze starých časů. Finové si hrají s temnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Nejvíc mě ale zaujalo chvění, zvláštní tlak, energie, které se v jejich hudbě ukrývají. Bylo pro mě velmi zajímavé zhasnout všechna světla a zavřít se ve svém pokoji. Jen si tak sedět a poslouchat. Nebo se vydat do lesů se sluchátky na uších a čekat, až se setmí. Ze stínů vystoupily přízraky a kývaly souhlasně hlavou. Ano, tahle deska se opravdu povedla. Je silná ve svých základech, ale kapela netlačí zbytečně na pilu, když to není potřeba. Nechává vyniknout sílu melodií. Přiznám se bez mučení, k nahrávce jsem se často a rád vracel, neustále si ji rval do hlavy. Není divu, povedlo se opravdu vše - zvuk, obal, celkové provedení, produkce, vše je na perfektní úrovni. Všechno bylo podřízeno jedinému, aby vynikla hudba a nápady, kterých je na nahrávce velké množství. V dnešní době mě spousta nových kapel nudí, protože jenom kopírují. VALRAVN sice stojí na pevných klasických, tradičních základech, ale zároveň přidávají něco svého, kus vlastní invence. A to velmi oceňuji! Od chvíle, kdy jsme slyšel "The Awakening" poprvé, tak se těším na každou mlhu, na noc, na staré katakomby, které rád za zvuků téhle desky navštěvuji.  Rozdrásal jsem si obličej do krve a proklínal jsem Boha. Mrazivý black metal, který hoří jasným plamenem!


Asphyx says:

At first I was glad to be away from the bad and ugly world. They put me in a small dungeon a few meters underground. No food, no drink. Just me, the dark, and a few fierce rats. I was dying slowly, crying for help in vain. I tore my face to blood and cursed God. Interestingly, I have the same cramped and painful feelings when listening to the new album by Finnish black metallers VALRAVN. They come this year with their second full-length album and I have to write right away that this is exactly the kind of music that runs through my veins as well.

A chill settled in my bones and the scary nightmares came back. They say I'm cursed. The music here is like poisonous snakes slithering towards you. When they bite you, you first stare in surprise into the darkness, only to fall to the ground and die in endless convulsions. I like black metal that evokes emotion. Here, cold melodies meet an atmosphere of fear and despair.


I really choose a lot in this style and VALRAVN passed through my net this year. There are several reasons. The songs are very well written, the sound burns and chills at the same time, and the vocals are reminiscent of the diseases of old. The Finns play with dark moods like a beast with its prey. But what caught my attention the most was the trembling, the strange pressure, the energy that is hidden in their music. It was very interesting for me to turn off all the lights and shut myself in my room. Just sit and listen. Or go into the woods with headphones on and wait for it to get dark. Ghosts stepped out of the shadows and nodded their heads in agreement. Yes, this record was really good. It's strong in its fundamentals, but the band doesn't push the envelope unnecessarily when it doesn't need to. It lets the power of the melodies shine through. I'll admit without torture, I returned to the record often and gladly, constantly banging it around in my head. It's no wonder, everything has been done - the sound, the packaging, the overall performance, the production, everything is at a perfect level. Everything has been subordinated to one thing, to make the music and ideas stand out, of which there is a lot on the record. Nowadays I'm bored with a lot of new bands because they just copy. VALRAVN may stand on solid, traditional classical foundations, but at the same time they add something of their own, a piece of their own invention. And I really appreciate that! Ever since the first time I heard "The Awakening" I've been looking forward to every fog, to the night, to the old catacombs that I like to visit to the sounds of this record. I've ripped my face to shreds and cursed God. Freezing black metal that burns with a bright flame!


Tracklist:
1. The Black Flame
2. Kehän murtama
3. Liekki tiemme valaisee
4. The Great Deceit
5. The Insolent
6. Sisyphean Torment
7. A Symphony of Horror
8. Charge of the Last Cavalry

Lineup:
A. Olkkola – Guitars
Alarik – Vocals, bass
B. Carey – Guitars
T. Sipola – Drums



KNIŽNÍ TIPY - Pan Wolodyjowski - Henryk Sienkiewicz (1995)


Pan Wolodyjowski - Henryk Sienkiewicz
1995, Vyšehrad

Taky máte takové ty knížky, ke kterým se vracíte? Leží rozečtené nějaký čas na nočním stolku a pak, když je nálada, tak je zase otevřete? Normálně to nedělám, nemám rád nedokončenou "práci", ale v tomhle případě jsem nemohl jinak. Pan Wolodyjowski patřil do povinné četby, myslím na základce. Já býval čtivé a poctivé dítě. Jediné, co jsem nikdy nevstřebal, byl Jirásek. Na mě psával moc rozvláčně a popisně. Henryk Sienkiewicz je jeho pravým opakem. Jeho knihy jsou napínavé a historie je v nich předkládána velmi vkusně a zajímavě. Byli jsme, jak jinak, na chalupě a dcera po mě chtěla nějakou povinnou četbu na gympl. Zalezl jsem do staré knihovny na půdu a pátral jsem. Byl jsem jako starý archivář, knihovník, chcete-li. Objevil jsem tolik krásných výtisků, že se mnou nebyla celé odpoledne řeč. Oprášil jsem staré svazky, prohlížel si krásně vyvedené vydání a listoval zažloutlými stránkami. Asi jsem se opravdu minul povoláním. Škoda, velká škoda, že není práce v knihovně dobře placená. Byl bych ve svém živlu. Ale kdo ví, třeba by mě to nakonec pohltilo nebo nudilo. Takhle, když je čtení koníček, je to stejně nejlepší.

Dcera začínala od začátku a já od konce. Pan Wolodyjowski je závěrečným dílem trilogie o historii Polska. Bylo pro mě hodně zajímavé, číst knihu právě teď, když se zase kolem nás mění dějiny. Vnímal jsem samozřejmě vše úplně jinak, než jako dítě. Chápal jsem více souvislosti. Líbí se mi polská hrdost, myslím si, že spolu máme mnoho společného. Jasně, že byla knížka napsána s úmyslem, aby bylo Polsko velebeno. Přesto je v ní spousta zajímavých pasáží a i když se to nezdá a je to historický román, čte se tak nějak sám. Vše krásně odsýpá, vy se těšíte na každou další kapitolu. Jazyk mi nepřipadal nijak zastaralý, naopak, příběh obstojí i v dnešní době. Boj s Turky, hrdinství. Ano, stále potřebujeme ty opravdové vzory. Já vím, vše se změnilo, dneska je "slavný" každý, kdo má spoustu sledujících, ale já to myslím jinak. Potřebujeme vzory a hrdiny, kteří opravdu něco dokázali. A to focení prdelí fakt není.

Měl jsem přes den vždy nějakou práci. Co nestihnu přes rok, to musím dohánět o dovolené. Každá chalupa je tak trošku prokletí. Když jí je sto let, tak se skoro nezastavíte. Měl jsem den naplánovaný na hodinu přesně. A vždycky jsem se těšil, až budu mít padla. Už nemusím do hospody, stačí mi pár pivek a hlavně klid na čtení. Najednou jsem nebyl v Jizerkách, ale jezdil jsem na koni a měl šavli. Polská jízda byl pojem a i když jsem více méně proti všem válkám, tak moc dobře vím, že někdy to zkrátka jinak nejde. Bránit se musíte, jinak vás pohltí zlo. Hodně jsem nad knížkou přemýšlel, dohledával si na internetu další informace a říkal si, že jsme se jako lidi fakt moc nezměnili. Jenom máme lepší technologie, kterými se můžeme zabíjet. Ono je taky pravda, že války jsou takovou šílenou záchranou před přelidněním. Dříve, v dobách Pana Wolodyjowského, byla vojna samozřejmě jiná než dnes. Bolela ale stejně a co se týká nepřítele, ať si každý udělá obrázek sám. Myslím, že historie by nás měla poučit z vlastních chyb. Co myslíte?

Ale nebojte se, v knize není žádné zbytečné mentorování. Příběh je vystavěn opravdu zajímavě, je zasazen do dějinných událostí, které se opravdu staly. Příběh je to velmi bolestivý, krutý, náročný a abych pravdu řekl, možná právě proto je mi z celé trilogie nejbližší. Bylo pro mě velmi dobré se po mnoha letech vrátit a znovu si knihu přečíst. Má v sobě totiž vše potřebné, aby mě i v dnešní divné době zaujala a doslova pohltila. Přežila více než století  a je stále silná jako dřív. Navíc, co si budeme nalhávat, stále jsou národy, které bojují proti víře toho druhého. My, zapřisáhlí ateisté a bezvěrci to asi nikdy nepochopíme, ale stejně nás to ovlivňuje. Poslední roky si dost často říkám, jaké by to asi bylo, kdyby všichni lidé víc četli podobné knihy. Jestli by se z nich poučili. Asi ne, k tomu jsem skeptický. Vždycky jde nakonec o moc, o to, pokořit toho druhého. Jsme tak nastaveni. Možná právě proto potom podobné knihy vyniknou. Pan Wolodyjowski není dokonalý, ale je pro mě opravdovým hrdinou. Úplně jsem ho viděl před sebou, když udýchaný sesedl po bitvě z koně. 

Trošku jsem se bál, jak bude tahle trilogie působit na současnou mladou generaci a byl jsem velmi mile překvapen. Vím, že moje dcera není typickým představitelem, většina jejích spolužáků nedočte ani jídelní lístek, ale přesto jsem byl takový ten hrdý otec. Myslím si, že i dnes stojí Pan Wolodyjowski za přečtení. Koneckonců, s Poláky nás pojí nejen hranice ale i společné dějiny. Poslední dobou se k podobným knihách vracím často a rád. Mají v sobě něco velmi přitažlivého. Když si uvědomíte, co naši předci museli vybudovat a vybojovat, přenese se hrdost i na vás. Kořeny se nedají jen tak vytrhnout, to mi věřte. Přeji příjemné čtení i den. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Závěrečný díl trilogie z dějin Polska. Tentokrát o bojích proti Turkům. Setkáte se tu se všemi předchozími hrdiny celé trilogie. Hlavním hrdinou je pan Michal Wolodyjowski.

Kniha byla roku 1968 zfilmována.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. září 2023

Info - Zajícova benefiční výstava obrazů, letos již po třetí a tentokrát s metalovým doprovodem v pražském klubu Rock Café



Zajícova benefiční výstava obrazů, letos již po třetí a tentokrát s metalovým doprovodem v pražském klubu Rock Café.


V pátek 6. října se bude centrum Prahy chvět pod ponurými tóny black a death metalu. Kreslíř obrazů mrtvolných, mistr Zajíc, si po předešlých punkových ročnících, tentokrát sáhnul do hudebních vod nejtemnějších! Společnost jeho tvorbě budou ten večer dělat černokněžníci z Prahy, Plzně, ale i dalších krajů a luhů českých. Výtěžek z akce bude pak věnován na pomoc válkou zmítané Ukrajině.

Zajíc je výtvarník, kriplpunk a tanečník po spáleništích. Věnuje se digitální tvorbě, kterou využívá klasickým způsobem vrstvením barev. Má rád temná a kontroverzní témata. Spojení biomechaniky s mystikou. Jeho tvorbu bezesporu ovlivňuje těžké zdravotní postižení "progresivní svalová dystrofie", což je svalové onemocnění, které ve svých důsledcích vede k invalidizaci a předčasnému úmrtí.

,,Nic z toho nepíšu proto, že bych se snažil vyvolat pocit soucitu nebo obdivu. Jde jen o vysvětlení toho, kdo jsem. Každý z mých obrazů je můj osobní prožitek. Ve světě každého z nich jsem strávil nějaký čas a jsem tak jejich součástí.´´

Tento rok je benefice zaměřená na pomoc válkou zmítané Ukrajině. Organizace www.koridorua.cz vybírá humanitární zásoby a přerozděluje je na různá místa přímo na Ukrajině. Výtěžek z benefičního koncertu a prodeje obrazů půjde na transparentní účet jejich organizace.

Na podiu se pak toho večera vystřídá čtveřice metalových kapel. Pražská deathová NARCOSA nám má jistě, po kratší vynucené koncertní pauze co říct. Menší změny v sestavě jí budou určitě ku prospěchu a pořádně nám to všem vpálí roztočenými dready přímo do ksichtu! Kontrovat jim budou jejich přátelé z blackové stáje SEKEROMLAT. Ten prošel také nějakými personálními změnami, které ho jen utvrdili v jeho poslání a raw přístupu k věci. Od jejich posledního loňského počinu Drápy a Tesáky jim v setlistu přibilo prát nových písní o legendách lesních a kostí sebou také tahají zase o nějakou tu bednu navíc. Dále se nám představí smečka v pražských ulicích málo viděná a to blackový SUKKHU. Ti za sebou mají za poslední dobu pořádný kus práce, ať už v precizním albu Labyrinths, nebo letos odehraných festivalech, jako třeba ETEF, Armageddon of Decibels, nebo nedávný United in Brutality. Zde se můžete těšit nejen na kulervoucí hudbu, ale i na stylový vizuál, kterému vévodí dvě démonické bosorky. Jako vyvrcholení tohoto večera se pak chystá vystoupení blackové legendy STÍNY PLAMENŮ. Kořeny této kanalizační bestie sahají až do roku 1998, kdy ji založil věhlasný Lord Morbivod. Toho, mimo další projekty, můžete znát také z neméně kultovní lesní blackové kapely Trollech. Stíny plamenů nekoncertují zrovna často a tak je nám velkou ctí, že přijedou vyprávět svůj čistírenský příběh právě na tuto naši akci. Pražská zvradla jistě nebudou ten večer stíhat nápor špinavé vody a krve, jenž se do nich z Rock Café valit bude!

Vstup na akci je 300+ kč. Vstupenky budou pouze na místě.

Odkaz na FB událost akce:


Odkazy na kapely:

STÍNY PLAMENŮ

SUKKHU

SEKEROMLAT

NARCOSA

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - MY LAMENT - The Season Came Undone (2023)


MY LAMENT - The Season Came Undone
CD 2023, Ardua Music

for english please scroll down

Je to vlastně hrozně zvláštní a odporuje to logice, ale moje sny bývají poslední roky hrozně živé. Nejdříve ke mě přicházely mlhavé přízraky a po probuzení jsem míval ještě chvilku strach. Jenže časem získaly jejich tváře ostřejší obrysy. Potkával jsem své dávno mrtvé kamarády. Usmívali se. A pokaždé mi doporučili nějakou dobrou muziku. Doom metal je hodně těžká disciplína, ale měli vždycky nakonec pravdu. I když jsem byl třeba zpočátku trošku odmítavý, nakonec došlo ke vzájemnému přenosu.

MY LAMENT jsem viděl v jednom malém klubu. Tuším, že je tenkrát v roce 2016 přivezli našinci ET MORIEMUR. Byl to úžasný koncert. Dodnes na něj rád vzpomínám (odkaz na report je dole pod článkem). Letos se pánové vracejí s novinkou "The Season Came Undone". Poslouchám ji už dlouhou dobu. A vůbec se mi nechtělo psát. Má slova totiž nestačí. Opět se mi vrátily divné sny, opět jsem v nich proséval prach mezi prsty, díval se na listí padající pomalu k zemi. Četl jsem si v temném koutě a obdivoval vytrvalost můry, snažící se spálit o světlo. Nové album je k dokonalosti vybroušenou stylovou záležitostí. Jakoby ze skladeb smutek a melancholie doslova odkapávaly.


Oproti předchozím počinům je novinka přehlednější, více ohlodaná na kost. Líbí se mi jak zvukově, tak co se týká celkového provedení. Obal, produkce, vše je v podstatě perfektní. Pokud navíc posloucháte hudbu hlavně srdcem jako já, oceníte určitě i skvělé texty. Rozhodně stojí za bližší prostudování. Když "The Season Came Undone" poslouchám, tak jsem rád sám. Otevřu si okno a dívám se na město pode mnou. Občas se mi sevřou vnitřnosti a pálí mě mozek. Nevím, jestli jsem vzhůru nebo už spím. Nemrtví šeptají a říkají mi, že tahle deska se opravdu povedla. Doom a death metal vždycky (stejně jako i ostatní metalové styly) jsou hlavně o přenesených emocích. A Belgičané mi rozdrásali duši do krve. Je to jako potkat krásnou dívku na ulici. Tajemno, neodbytná touha schoulit se do sebe. Magie prchavých stínů. Zvláštní a velmi podmanivé chvilky mezi snem a bděním. Mám chuť být básníkem, ale stydím se své verše ukazovat jiným. Natolik osobní se pro mě tahle nahrávka stala. Nechci a nebudu ji přirovnávat k ostatním. Nesluší se to. MY LAMENT sice čerpali inspiraci ve starých death doom metalových archívech, ale zároveň jsou svým způsobem originální. Vkládají do skladeb i vlivy odjinud. Možná ze světa za řekou Styx. Občas mě současný svět trošku bolí. Tak se schovám do svého pokoje, otevřu okno a čtu si nějakou dobrou knihu. Jenže tentokrát se nemůžu na příběh soustředit. Raději stále přidávám hlasitost a toulám se v jiných dimenzích. Belgičané jsou mi velmi dobrými průvodci. Pokud jste fanoušci tohoto stylu, je pro vás nové album doslova povinnost. A to vám klidně podepíšu vlastní krví. K dokonalosti vybroušený doom death metalový křišťál!


Asphyx says:

It's actually very strange and defies logic, but my dreams have been very vivid for the last few years. At first, I had vague phantoms coming to me, and after I woke up, I was scared for a while. But as time passed, their faces took on a sharper outline. I used to meet my long-dead friends. They were smiling. And each time they recommended some good music. Doom metal is a very difficult discipline, but they were always right in the end. Even though I might have been a little reluctant at first, eventually there was a mutual transfer.

I saw MY LAMENT in a small club. I think it was our ET MORIEMUR that brought them in 2016. It was an amazing show. I still remember it fondly (link to the report is below the article). This year the gentlemen are back with a new album "The Season Came Undone". I have been listening to it for a long time. And I didn't feel like writing at all. My words are not enough. Again my strange dreams came back, again I sifted dust between my fingers, watched the leaves falling slowly to the ground. I read in a dark corner, admiring the persistence of the moth trying to burn for light. The new album is a stylistic affair honed to perfection. It's as if the sadness and melancholy literally drip from the songs.


Compared to previous works, the new one is clearer and more bare-bones. I like it both sonically and in terms of overall performance. The packaging, the production, everything is basically perfect. Plus, if you listen to music mostly with your heart like I do, you'll appreciate the great lyrics. Definitely worth a closer look. When I listen to "The Season Came Undone", I'm happy to be alone. I open my window and look out at the city below me. Sometimes my insides clench and my brain burns. I don't know if I'm awake or asleep. The undead are whispering and telling me that this record is really good. Doom and death metal have always (as well as other metal styles) been all about transferred emotions. And the Belgians ripped my soul to shreds. It's like meeting a beautiful girl on the street. The mystery, the insistent desire to curl up inside. The magic of fleeting shadows. Strange and very captivating moments between dream and waking. I feel like being a poet, but I am ashamed to show my verses to others. That's how personal this record has become for me. I don't and won't compare it to others. It's not fitting. MY LAMENT may have drawn inspiration from the old death doom metal archives, but at the same time they are original in their own way. They put into their songs influences from elsewhere. Maybe from the world beyond the river Styx. Sometimes the contemporary world hurts me a little bit. So I hide in my room, open the window and read a good book. Only this time I can't concentrate on the story. I'd rather keep turning up the volume and wandering in other dimensions. The Belgians are very good guides for me. If you are a fan of this style, the new album is literally a must for you. And I'll sign it with my own blood. A doom death metal crystal polished to perfection!



Report, photos, video - PATIOR ERGO SUM - MY LAMENT, ET MORIEMUR, BLUES FOR THE REDSUN - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 9. 2016:
https://www.deadlystormzine.com/2016/09/report-photos-video-patior-ergo-sum-my.html


Tracklist: 
1. Everything Goes to Waste
2. My Mausoleum
3. Fallacy
4. Like Fallen Rain
5. Oh, Fall
6. Dying of the Light
7. Like Something Almost Being Said (Instrumental)
8. November
9. Life Will Be the Death of Me (2023 Remaster)

Line-up:
Steph – bass
Vincent – drums
Paul – guitars
Robrecht – vocals & guitars


MY LAMENT

Ardua Music

Interview - ASPHODELUS - Doom death metal with a chillingly dark, melancholic atmosphere!


Interview with doom death metal band from Finland - ASPHODELUS.

Answered Jari Filppu (bass, guitars, vocals), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - ASPHODELUS - Sculpting from Time (2023):

Ave ASPHODELUS! It's been a while since your label Hammerheart Records sent me an album to review. And immediately with your new album "Sculpting from Time" you have reached the imaginary top of my personal doom death metal chart together with the new SATURNUS. The first time I encountered the new album was in the chilly weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Stygian Dreams"?

Asphodelus: Thanks for the kind words, glad you liked the album! The album was made from Jari’s home demos that were then worked on together as a band. Then we recorded the songs in a makeshift studio in an abandoned casino in the middle of nowhere. As for differences between the albums: We have matured as musicians from Stygian Dreams, because this time around we came to the studio more prepared, the songs are more intricately composed and honed with lots of thought-out layers and guitar harmonies.


Let's go back in history a bit. ASPHODELUS was formed as a continuation of CEMETERY FOG. Why the name change? It's not easy to start over nowadays. How did you guys get together in the first place and why did you choose doom death metal?

Asphodelus: We met each other in school and formed the initial line-up for Cemetery Fog there. Cemetery Fog relied on horror themes and really murky black/doom metal. Then our sound and lyrical themes started to evolve, and it got to the point where we thought that we needed a new name to reflect the new sounds and thoughts. We chose to pursue doom/death metal with Asphodelus because for us, that kind of music just hits so hard emotionally.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Marco S. Vermiglio. We all know his work for MAYHEM. I'm curious to know how did you guys work together and why him? With what feelings did you leave the studio?

Asphodelus: When we were making our debut album, our then-label head Stefano of Terror from Hell suggested Marco to us, and Marco did such a great job that we wanted to make this album with him too. The recording was rough at times, but Marco came through again and we are satisfied and happy with the results.


The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them?

Asphodelus: The lyrics are informed by life itself and lived experiences. Much of the pain comes from the feeling of living a life as a human in disharmony while also having the idea of a more harmonic way of living, and from a distorted sense of time, where thoughts of a reassuring past, an intoxicated and blurry present and a vaguely terrifying future live on in the mind simultaneously. These thoughts are then tied to romantic, mythological, and literary themes. The title of the second album is a reference to Tarkovsky.

There's a beautiful female vocal in "The Moon in Pisces". I'm afraid I can't find out who she is? This song is very captivating for me personally, who is the artist behind it and how was it created?

Asphodelus: Her name is Rosanna Mantila, and she sings in an indie-rock band called Ajastaika. Jari wrote the lyrics and Anselmi and Joonas wrote the song, and it was created as an intro for the last song, so it was made from the foundation of the last song.


Does Finnish nature influence you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy in your songs. A lot of times I would take the album to the woods near my home, just outside the city, and it felt like I was somewhere up north.

Asphodelus: The Finnish woods breathe life into us. Breathing in the fresh countryside air or taking a walk by the side of a lake gives time for the mind to reflect. And the ominous feeling of driving at a dark forest road with a good album playing or walking in the woods with only a flashlight is such a powerful feeling, even if it raises some discomfort from time to time. The new album was indeed recorded in the middle of a forest, isolated from any human contact.

According to wikipedia, Finland has 5.5 million inhabitants. The Czech Republic has ten. We have a lot of metal bands here too, but definitely not as many as you. Does that mean you have a musician in every family? I wonder why you have so many bands? And I'm not talking about the mainstream, but the underground (I love PURTENANCE!). What do you explain it with?

Asphodelus: It feels like many young people have picked up an instrument and everyone has multiple bands going on, that could explain why! And we also appreciate the Czech scene, we love Drakar and Master’s Hammer, just to mention a couple!

How do you perceive your scene? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of concerts in our country, but only some of them are well attended. Plus, I feel like the young fans are already listening to something a bit different.

Asphodelus: We find the scene to be really cool at the moment. There are many gigs going on, and there are many up-and-coming festivals that are solidifying their place (Hellsinki Metal Festival, Helsinki Death Fest). Especially at HDF there were many younger bands playing, and there are many very promising youngster bands, like Disguised Malignance and Malformed. Maybe the madness of youth will never subside.


Personally, I find "Sculpting from Time" to be such a perfectly polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

Asphodelus: As long as someone publishes our music, gives us a budget for studio time and we get to play our music around the world, we are living the dream. It’s also really heart-warming when people come up to say that our music resonates with them emotionally. The further we can take this thing, the better, but we are grateful for where we are today.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

Asphodelus: There’s a picture of me as a toddler, sucking a pacifier and holding a guitar naked while pointing to the camera, so I guess that’s when I knew I wanted to be a rockstar. Then, when I was 4-5 years old, my older brother used to have a melodic death metal band (Cold Waste, you can get demos from me if you want. Tomi Pekkola, who has helped our band immensely over the years also played in it) and they trained in our barn. I carried my small drum set outside the barn and tried to play along. My brother was my first musical role model, who also inspired me to get boots later on.

Then, when I was 10-11 years old, I heard Deep Purple’s Highway Star and there was no stopping after it. After Ritchie Blackmore came Alexi Laiho and Chuck Schuldiner. My first gig was a KISS concert. Our first gig with Cemetery Fog was in PRKL-club in Helsinki.

As for wild experiences… we had a tour in the Balkans with fellow Finnish band Kuilu. The tour was cool as fuck, but some of the conditions were quite funny. A lot of alcohol was abused and the venues were of varying quality. In Romania, some Finnish student noticed our gig and came and brought us a “care package” – an empty Camel pack with weed and speed inside, hah. Our last gig in Croatia was basically in a cube-shaped room filled with cigarette smoke under the ground with only one narrow stairway up and no ventilation at all. The venue got its’ electricity by siphoning it from an electricity pole directly with a very hazardous-looking extension cable mess that the venue’s sound technician referred to as “banana”. We weren’t afraid of dying during that gig, but we knew that if anything happened at all, survival would have been impossible.

Also, our first gig abroad as Cemetery Fog in Germany, when we were about 19 years old got out of hand really quickly. The trip was just boozing around the clock, with trips to a nearby gas station for more vodka at 4am being a repeating occurrence. At least the gig went well, even though we had some technical difficulties at the venue. When we were leaving the hotel at the end, one of us tripped into wet cement, destroying the new floor. Damn we were stupid.


I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Asphodelus: It’s a lifestyle, it’s everything. It’s listening to music and creating music alone to make life more tolerable, and it’s also social when we get together as a band or when we attend gigs and see other people. It’s just constant.

What is ASPHODELUS planning in the near future?

Asphodelus: We’ve already started working on new material now that we have a defined line-up. We’re also looking to play as many gigs as possible. Anyone reading this, you can shoot us an inquiry for a gig to asphodelusdoom@hotmail.com. NOTE! We are more well-behaved nowadays than in the stories we just told! Maybe.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new release "Sculpting from Time" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Asphodelus: Thank you for the interview, this was a blast! Have fun in the woods, brother! If you ever come to Finland, hit us up and we can go pick blueberries in the woods.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ASPHODELUS - Doom death metal s mrazivě temnou, melancholickou atmosférou!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Finska - ASPHODELUS.

Odpovídal Jari Filppu (basa, kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - ASPHODELUS - Sculpting from Time (2023):

Ave ASPHODELUS! Je to už nějaký čas, co mi poslal váš label Hammerheart Records album na recenzi. A ihned jste se se svým novým albem „Sculpting from Time“ dostali spolu s novými SATURNUS na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Stygian Dreams“?

Děkuji za tvá slova, jsem rád, že se ti album líbilo! Album vzniklo z Jariho domácích demáčů, na kterých jsme pak pracovali společně jako kapela. Skladby jsme pak nahráli v provizorním studiu v opuštěném kasinu uprostřed ničeho. Co se týče rozdílů mezi alby: Od “Stygian Dreams” jsme jako muzikanti vyspěli, protože tentokrát jsme do studia přišli připravenější, skladby jsou složitěji komponované a vybroušené se spoustou promyšlených vrstev a kytarových harmonií.


Pojďme trošku do historie. ASPHODELUS vznikli jako pokračování kapely CEMETERY FOG. Proč ta změna názvu? V dnešní době není lehké začínat znovu. Jak jste se dali vůbec dohromady a proč jste si zvolili doom death metal?

Potkali jsme se ve škole a tam jsme vytvořili první sestavu pro Cemetery Fog. Cemetery Fog si zakládali na hororových tématech a opravdu temném black/doom metalu. Pak se náš zvuk a lyrická témata začaly vyvíjet a došlo to do bodu, kdy jsme si řekli, že potřebujeme nový název, který by odrážel novou hudbu a myšlenky. Rozhodli jsme se pokračovat v doom/death metalu s Asphodelus, protože pro nás je tento druh hudby emocionálně velmi silný.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Marco S. Vermiglio. Všichni známe jeho práci pro MAYHEM. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Když jsme dělali naše debutové album, náš tehdejší šéf labelu Stefano z “Terror from Hell” nám navrhl Marca a ten odvedl tak skvělou práci, že jsme s ním chtěli udělat i toto album. Nahrávání bylo občas drsné, ale Marco se opět vytáhl a my jsme s výsledkem spokojení a šťastní.


Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci?

Texty vycházejí ze života a prožitých zkušeností. Velká část bolesti vychází z pocitu, že člověk žije život v disharmonii a zároveň má představu o harmoničtějším způsobu života a z pokřiveného vnímání času, kdy v mysli současně žijí myšlenky na uklidňující minulost, omámenou a rozmazanou přítomnost a nejasně děsivou budoucnost. Tyto myšlenky se pak vážou k romantickým, mytologickým a literárním motivům. Název druhého alba je odkazem na Tarkovského.

Ve skladbě „The Moon in Pisces“ zazní krásný ženský vokál. Bohužel, nemůžu nikde dohledat, kdo to je? Tahle song je pro mě osobně hodně podmanivý, kdo je pod ním podepsán a jak vznikl?

Jmenuje se Rosanna Mantila a zpívá v indie-rockové kapele Ajastaika. Jari napsal text a Anselmi a Joonas napsali skladbu, která vznikla jako intro k poslední verzi, takže byla vytvořena ze základu poslední skladby.


Ovlivňuje vás nějak finská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde na severu.

Finské lesy nám vdechují život. Dýchání čerstvého venkovského vzduchu nebo procházka u jezera dávají mysli čas na rozjímání. A ten zlověstný pocit, když jedete po temné lesní cestě s puštěným dobrým albem nebo se procházíte lesem jen s baterkou, je tak silný pocit, i když občas vyvolává nepříjemné pocity. Nové album se skutečně nahrávalo uprostřed lesa, izolovaně od jakéhokoli lidského kontaktu.

Podle wikipedie má Finsko 5,5 miliónů obyvatel. Česká republika jich má deset. Máme tu taky spoustu metalových kapel, ale tolik jako vy rozhodně ne. Znamená to, že u vás máte v každé rodině muzikanta? Zajímalo by mě, proč se u vás daří tolika kapelám? A to teď nemluvím o mainstreamu, ale o undergroundu (miluju PURTENANCE!). Čím si to vysvětluješ?

To by mohlo vysvětlovat, proč se mnoho mladých lidí chytlo nějakého nástroje a každý má několik kapel. A taky si vážíme české scény, milujeme Drakar a Master's Hammer, abychom jich pár zmínili!

Jak vnímáš vaši scénu? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného.

V současné době nám naše scéna připadá opravdu skvělá. Koná se spousta koncertů a je tu mnoho nadějných festivalů, které si upevňují své místo (Hellsinki Metal Festival, Helsinki Death Fest). Hlavně na HDF hrálo hodně mladších kapel a je tam mnoho velmi nadějných mladíků, jako jsou Disguised Malignance a Malformed. Možná, že šílenství mládí nikdy nepoleví.


Mě osobně připadá „Sculpting from Time“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Dokud někdo vydává naši hudbu, dává nám budget na studio a my můžeme hrát naši hudbu po celém světě, žijeme si svůj sen. Taky mě moc hřeje u srdce, když za námi lidé přijdou a řeknou, že s nimi naše hudba emocionálně rezonuje. Čím dál to dotáhneme, tím lépe, ale jsme vděční za to, kde jsme dnes.

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

Na jedné fotce jsem jako batole, jak cucám dudlík, držím nahý kytaru a ukazuju do kamery, takže tehdy jsem asi věděl, že chci být rocková hvězda. Pak, když mi bylo 4-5 let, měl můj starší bratr melodickou death metalovou kapelu (Cold Waste, jestli chceš, můžeš si ode mě vzít demáče. Hrál v ní i Tomi Pekkola, který naší kapele v průběhu let nesmírně pomohl) a zkoušeli u nás ve stodole. Nosil jsem si před stodolu svou malou bicí soupravu a snažil se hrát s nimi. Mým prvním hudebním vzorem byl můj bratr, který mě také později inspiroval. Pak, když mi bylo 10-11 let, jsem uslyšel Highway Star od Deep Purple a pak už nebylo možné přestat. Po Ritchie Blackmoreovi přišli Alexi Laiho a Chuck Schuldiner. Můj první koncert byli KISS. Náš první koncert s Cemetery Fog byl v PRKL-klubu v Helsinkách. Co se týče divokých zážitků... měli jsme turné po Balkáně s finskou kapelou Kuilu. Turné bylo super, ale některé podmínky byly docela vtipné. Pilo se hodně alkoholu a místa konání měla různou kvalitu. V Rumunsku si našeho koncertu všiml nějaký finský student, přišel za námi a přinesl nám "balíček" – prázdnou krabičku od Camelek s trávou a speedem uvnitř, hah. Náš poslední koncert v Chorvatsku byl v podstatě v místnosti ve tvaru krychle plné cigaretového kouře pod zemí s jediným úzkým schodištěm nahoru a bez jakéhokoli větrání. Elektřinu získávalo toto místo tak, že ji odčerpávalo přímo ze sloupu elektrického vedení pomocí velmi nebezpečně vypadajícího prodlužovacího kabelu, kterému tamní zvukař říkal "banán". Nebáli jsme se, že během toho koncertu zemřeme, ale věděli jsme, že kdyby se cokoliv stalo, přežít by bylo nemožné. A taky náš první zahraniční koncert jako Cemetery Fog v Německu, když nám bylo asi devatenáct, se nám hodně rychle vymkl z rukou. Na výletě se jen nepřetržitě chlastalo, přičemž výlety na nedalekou benzínku pro další vodku ve čtyři ráno se opakovaly. Alespoň že koncert dopadl dobře, i když jsme měli na místě konání nějaké technické potíže. Když jsme na závěr odcházeli z hotelu, jeden z nás zakopl a zničil nově vybetonovanou podlahu. Sakra, byli jsme pitomci.


Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Je to životní styl, je to všechno. Je to poslouchání hudby a samotná tvorba hudby, aby byl život snesitelnější, je to také zábava, když se sejdeme jako kapela, nebo když se účastníme koncertů a vidíme se s dalšími lidmi. Je to prostě konstantní.

Co chystají ASPHODELUS v nejbližší době?

Už jsme začali pracovat na novém materiálu, když máme finální sestavu. Také se snažíme odehrát co nejvíce koncertů. Kdokoli, kdo to čte, nám může poslat poptávku na koncert na asphodelusdoom@hotmail.com. POZNÁMKA: V dnešní době se chováme mnohem slušněji, než v příbězích, které jsme právě vyprávěli! Možná.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Sculpting from Time“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Díky za rozhovor, byla to pecka! Bav se v lese, brácho! Jestli někdy přijedeš do Finska, zavolej nám a můžeme jít sbírat do lesa borůvky.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 20. září 2023

Recenze/review - MONASTERY - From Blood (2023)


MONASTERY - From Blood
CD 2023, Art Gates Records

for english please scroll down

Sedíš svázaný v plesnivé kobce. Několik metrů v podzemí, v chladu a absolutní tmě. Lekáš se každého zvuku. Už ti vyřízli pruh kůže, už na tobě zkusili různé druhy mučení. Zatím si neodvolal, zatím bojuješ za pravdu. Existují kolem nás lidé, kteří mají zkaženou krev. Poznáte je podle zlých slov, které vytékají z jejich úst jako jedovaté sliny. Naděje umírá poslední. Alespoň se to říká. Nikdy se o tobě nikdo nedozví. Jsi dávno mrtvý, beze jména. Bez náhrobku. Než zemřeš, tak ti zbývá jediné - poslouchat ryzí a opravdový death metal.  

S maďarskými veterány MONASTERY jsem se poprvé setkal naživo na jednom festivalu v Čechách. Naživo mě rozsekali. Sepsal jsem jim ihned recenzi na předchozí album "Divine Damnation" (2022) a máme spolu i skvělý rozhovor (odkazy jsou dole pod článkem). Když jim letos vyšla novinka "From Blood", bylo pro mě samozřejmostí se zavřít do staré plesnivé kobky a album podpořit. Je to totiž opět skvělé! Řeže a pálí!

Mám vždycky rád, když si dá kapela záležet na zvuku (Zoltán 'Töfi' Cserfalvi - producer, engineer, mixing), na obalu (Bogi Waldmann), na produkci. Formální věci musí být v pořádku a na MONASTERY je znát, že je to smečka starých zkušených psů, u kterých jsou tyto věci samozřejmostí. To by ale bylo málo. Pro mě je nakonec stejně nejdůležitější předaná energie. A té mají Maďaři na rozdávání. Skvěle napsané skladby, které se mi ihned zadřely pod kůži. Neustále jsem se k nahrávce vracel a používal ji jako čistící prostředek pro můj mozek. V dnešní šílené době na člověka neustále padá lavina děsivých informací. Náš mozek na to není připravený. Proto jsou zde alba, jako je "From Blood". Pokaždé mě přenesou na stará pohřebiště, do piteven, na patologii. Líbí se mi melodie, oceňuji rytmus, vše se odehrává přesně tak, jak to mám nejraději. MONASTERY odvedli skvělou práci. Ale nejen to. Zavřeli mě do staré kobky, pohřbili zaživa, donutili mě tančit na mém vlastním hrobě. Songy řežou jako ostrý, čerstvě nabroušený skalpel. Kapela vás vyvrhne zaživa, rozdrtí všechny vaše kosti. Temnota, chlad, pochmurná atmosféra, ale také tlak, který vám rozsekne hlavu na několik částí. Je to smršť, vichřice, je to živelná pohroma. "From Blood" je nejen skvěle odvedeným řemeslem. Deska má v sobě něco navíc, co ocení hlavně staří fanoušci kovu smrti. Existují kolem nás lidé, kteří mají zkaženou krev. Poznáte je podle zlých slov, které vytékají z jejich úst jako jedovaté sliny. Naděje umírá poslední. Alespoň se to říká. Nikdy se o tobě nikdo nedozví. Jsi dávno mrtvý, beze jména. Bez náhrobku. Přesto budeš tohle album poslouchat stále dál. Temný, démonický death metal, který zabije i nemrtvé! Mokvající mršina!


Asphyx says:

You're sitting tied up in a moldy dungeon. Several meters underground, in the cold and absolute darkness. You're terrified of every sound. They've already cut a strip of your skin, they've tried all kinds of torture on you. You have not yet recanted, you are still fighting for the truth. There are people around us who have corrupted blood. You know them by the evil words that come out of their mouths like poisonous saliva. Hope dies last. Or so they say. No one will ever know about you. You're long dead, without a name. No tombstone. Before you die, there's only one thing to do - listen to pure and true death metal.

I first met Hungarian veterans MONASTERY live at a festival in the Czech Republic. Live they blew me away. I immediately wrote a review of their previous album "Divine Damnation" (2022) and we had a great conversation (links are below the article). When their new album "From Blood" came out this year, it was a given for me to lock myself in the moldy old dungeon and support the album. It's great again! It cuts and burns!


I always like it when a band takes care of the sound (Zoltán 'Töfi' Cserfalvi - producer, engineer, mixing), the cover (Bogi Waldmann), the production. Formal things have to be in order and you can tell that MONASTERY is a pack of old experienced dogs, where these things are a matter of course. But that wouldn't be enough. For me, in the end, the most important thing is the energy transmitted. And the Hungarians have plenty of it. Well-written songs that immediately got under my skin. I kept coming back to the record and using it as a cleanser for my brain. In today's crazy times, there is a constant avalanche of scary information raining down on people. Our brains are not prepared for it. That's why there are albums like "From Blood". Each time I'm transported to old burial grounds, autopsy rooms, pathology. I like the melodies, I appreciate the rhythm, everything is played exactly the way I like it. MONASTERY did a great job. But not only that. They locked me in an old dungeon, buried me alive, made me dance on my own grave. The songs cut like a sharp, freshly sharpened scalpel. The band will eviscerate you alive, crush all your bones. Darkness, coldness, gloomy atmosphere, but also pressure that will split your head into several pieces. It's a whirlwind, it's a whirlwind, it's a natural disaster. "From Blood" is not only a great piece of work. The record has something extra to it that old fans of death metal will especially appreciate. There are people around us who have tainted blood. You can recognize them by the evil words that ooze out of their mouths like poisonous saliva. Hope dies last. Or so they say. No one will ever know about you. You're long dead, without a name. No tombstone. Yet you'll keep listening to this album. Dark, demonic death metal that kills the undead! Wetting carcass!


about MONASTERY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MONASTERY - Divine Damnation (2022)

Interview - MONASTERY - A massive, powerful and dark, apocalyptic death metal tsunami!

Rozhovor - MONASTERY - Masivní, mocné a temné, apokalyptické death metalové tsunami!

Tracklist:
1. Intro 01:46
2. River Of The Fallen Souls 
3. Dreadful Thing 
4. Faceless Nothing 
5. Pulled Into Stake 
6. Solitude In Delirium 
7. Dire Warnings 
8. Aeternum Vale 
9. Continue To Suffer
10. Brutal Persecution Of Reason

band:
Roland Kovács - vocals, lyrics
Krisztián Tóth - guitar
Ferenc Tóth - guitar
Szabolcs Szanati - bass
Róbert 'Billy' Kovács - drums
Lajos 'Dixi' Diószegi - lyrics

Zoltán 'Töfi' Cserfalvi - producer, engineer, mixing
Bogi Waldmann - cover art


Recenze/review - RUNESPELL - Shores of Náströnd (2023)


RUNESPELL - Shores of Náströnd
CD 2023, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Bál jsem se dýchat. Stál přede mnou a otíral nůž od krve. Právě jsme zažili starodávný obřad. V kostech jsem měl chlad a vítr žaloval v korunách stromů. Dívám se do tmy a čekám. Až ze mě vyprchá život a přejdu na druhou stranu. Jsem moc rád, že tentokrát mi dělají průvodce black metalisté RUNESPELL z Austrálie. Jsem převezen přes řeku Styx a ocitám se v Hádově říši. A stále poslouchám novou desku "Shores of Náströnd".

Jako bych byl ve starém středověkém městě a právě zažil pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Silné melodie, ostré riffy, zajímavé vokály. Když tohle všechno sečtete, dostanete album, které je v mnoha ohledech vynikající. Pokud jste fanoušci žánru, potom je pro vás doslova povinností. Cítím z něj totiž obrovskou sílu a černou energii.


Kapela je složena z velmi zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, jak navodit tu správnou temnou atmosféru. Já opravdu při poslechu cítím chlad v kostech. Kývám se do rytmu, jsem mimo tento svět. Vznáším se na krvavých vlnách a mlátím pěstí do stolu. Bývám v black metalu hodně vybíravý, ale tentokrát nemohu jinak, než jenom chválit. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je vynikající. Australané mají navíc svůj rukopis, krvavý otisk, takže je ihned poznáte mezi ostatními. Hudebně se pohybujeme ve stejných zkažených vodách jako třeba polští GRAVELAND. Skladby jsou vznešené, majestátní a mají v sobě spoustu zajímavých momentů. V některých momentech si opravdu připadám, jako bych měl horečku a děsivé představy. Když se řekne pagan black metal, tak většinou odvrátím svoji tvář na druhou stranu, ale tentokrát jsem velmi spokojený. RUNESPELL totiž umí navodit pestrou paletu černých nálad. Pochmurných a mrazivých. Je to jako se vydat na výlet zimní krajinou. Podél cesty leží zmrzlá těla mých předchůdců. Jsem moc rád, že se mi tohle album dostalo do ruky. Už teď vím, že se k němu budu rád a často vracet. Bál jsem se dýchat. Stál přede mnou a otíral nůž od krve. Právě jsme zažili starodávný obřad. V kostech jsem měl chlad a vítr žaloval v korunách stromů. Dívám se do tmy a čekám. Až ze mě vyprchá život a přejdu na druhou stranu. Mraky jsou nízko a z nebe prší krvavý déšť. Mrazivé black metalové rouhání! 


Asphyx says:

I was afraid to breathe. He was standing in front of me, wiping blood off the knife. We had just experienced an ancient ceremony. My bones were cold and the wind was in the treetops. I look into the darkness and wait. For the life to drain out of me and cross over to the other side. I'm so glad that this time I have the black metallers RUNESPELL from Australia as my guide. I am transported across the river Styx and find myself in the realm of Hades. And I'm still listening to the new album "Shores of Náströnd".

It's like I'm in an old medieval city and I've just experienced an ancient ritual for summoning dark forces. Strong melodies, sharp riffs, interesting vocals. When you add it all up, you get an album that is excellent in many ways. If you're a fan of the genre, then this is literally a must for you. Because I can feel a huge power and black energy from it.


The band is composed of very experienced musicians who know very well how to create the right dark atmosphere. I really feel the chill in my bones when I listen to it. I sway to the beat, I'm out of this world. I'm floating on bloody waves and pounding my fist on the table. I used to be very picky about black metal, but this time I can't help but praise. The sound, the cover, the overall execution, everything is excellent. The Aussies also have their signature, bloody imprint, so you can immediately recognize them among the others. Musically, we are in the same corrupted waters as, for example, Polish GRAVELAND. The songs are sublime, majestic and have a lot of interesting moments in them. At some points I really feel like I'm having a fever and scary fantasies. I usually turn my face the other way when you say pagan black metal, but this time I am very satisfied. RUNESPELL can evoke a wide variety of black moods. Gloomy and chilling. It's like taking a trip through a winter landscape. The frozen bodies of my predecessors lie along the road. I'm so glad I got my hands on this album. I already know I'll be coming back to it often. I was afraid to breathe. He stood in front of me, wiping the blood off the knife. We had just experienced an ancient ceremony. My bones were cold and the wind was in the treetops. I look into the darkness and wait. For the life to drain out of me and cross over to the other side. The clouds are low and the sky is raining blood. Cold black metal blasphemy!


Tracklist:
01. Mirrors of the Dead (08:24)
02. Elemental Fires (06:37)
03. Spectres of War (09:05)
04. Unfurled Night (03:07)
05. Shores of Nastrond (10:57)
06. Vigirdr Fields (07:51)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine