DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 14. června 2021

Recenze/review - MACABRE DECAY - Into Oblivion (2021)


MACABRE DECAY - Into Oblivion
CD 2021, Grind to Death Records

for english please scroll down

Ocelová pěst drtící všechny kosti v těle! Jedovatý spalující oheň, který vzešel z temnoty! Surové železo s čistokrevným švédským rodokmenem! Taková slova mě při poslechu novinky "Into Oblivion" napadají nejčastěji. Je o mě všeobecně známo, že mě vždy potkáte hlavně ve starých opuštěných katakombách. Je zde klid, nikdo mě neruší a já si mohu vychutnat ryzí, opravdový death metal. 

U MACABRE DECAY se stačí podívat do promo materiály a přečíst si, jací muzikanti v kapele hrají. Jedná se o zkušené hrobníky, kteří vás od prvního tónu nenechají na pochybách. Tady se chřestí pytlem plným kostí, lebky pukají tlakem a víka od rakví naskakují do rytmu. Horda ze severu, v čele se skvělým Henke Anderssonen (CENTINEX, ex-INCARANTED), by probudila i nemrtvé.


MACABRE DECAY nejsou ale jen další kapelou v řadě, která bezezbytku ctí staré švédské pořádky. Líbí se mi, že se pánové snaží do skladeb propašovat spoustu zajímavých temných momentů, okořenit klasiku svými nápady, lehce se posunout v rámci death metalového zákona. Na pevných, surových a chladných základech jsou vystavěny divoké, neurvalé motivy. Švédi se s ničím rozhodně nepářou. Když už seknou, tak po nich zůstávají krvavé šmouhy. Masivní zvuk, tematicky laděný obal, totální nasazení. Není se co divit, že zombie lezou z děr, Smrt si dává rande se Satanem a hroby se otvírají. Mám při poslechu touhu roztrhnout okovy, jestli mi rozumíte. Album mi do žil vlévá velké množství energie, chladu a stávám se navěky prokletým. Je k dokonalosti vybroušeným kusem smrtícího kovu, který je jasně a zřetelně zacílen - na staré i mladé fanoušky krutých severských melodií. Až půjdeš zase jednou do márnice nebo kopat čerstvý hrob, tak na tuhle smečku rozhodně nezapomeň. Hraje totiž od srdce, s nadšením a odhodláním. S pradávnou touhou zabíjet hudbou, kterou mají její členové dávno zakódovanou v genech. Dokonalá esence švédských death metalových melodií, která vás pohřbí zaživa! Temné ozvěny z katakomb!

pro fanoušky: DISMEMBER, ENTOMBED, CENTINEX, GRAVE, NIHILIST, FLESHCRAWL, ENTRAILS, PUTERAEON, DEATH, CARCASS, BOLT THROWER a pravé švédské oceli!


Asphyx says:

Steel fist crushing all the bones in the body! A poisonous burning fire that emerged from the darkness! Pig iron with a purebred Swedish pedigree! Such words come to me most often when listening to the news "Into Oblivion". It is well known about me that you will always meet me mainly in old abandoned catacombs. There is peace, no one disturbs me and I can enjoy pure, real death metal.

At MACABRE DECAY, all you have to do is look at the promo materials and read what kind of musicians play in the band. These are experienced gravediggers who will not leave you in doubt from the first tone. Here they rattle with a sack full of bones, skulls burst with pressure and coffin lids jump to the beat. A horde from the north, led by the great Henke Anderssonen (CENTINEX, ex-INCARANTED), would awaken even the undead.


But MACABRE DECAY is not just another band in a row that fully respects the old Swedish order. I like that the gentlemen try to smuggle a lot of interesting dark moments into the songs, spice up the classics with their ideas, and easily move within the death metal law. Wild, unruly motifs are built on solid, raw and cold foundations. The Swedes are definitely not mating with anything. When they cut, bloody smudges remain after them. Massive sound, thematically tuned cover, total commitment. No wonder zombies crawl out of holes, Death dates Satan, and graves open. I have a desire to break the shackles when listening if you understand me. The album pours a lot of energy, cold and veins into my veins. It is a perfectly cut piece of deadly metal, which is clearly and clearly targeted - at old and young fans of cruel Nordic melodies. When you go to the morgue again or dig a fresh grave, don't forget this pack. He plays from the heart, with enthusiasm and determination. With an ancient desire to kill music that its members have long since encoded in their genes. The perfect essence of Swedish death metal melodies that will bury you alive! Dark echoes from the catacombs!

for fans: DISMEMBER, ENTOMBED, CENTINEX, GRAVE, NIHILIST, FLESHCRAWL, ENTRAILS, PUTERAEON, DEATH, CARCASS, BOLT THROWER and genuine Swedish steel!

about MACABRE DECAY on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
1. Icon
2. Impenitent Homicide
3. Into Oblivion
4. Utterly Helpless
5. The Becoming of Art
6. Altered Flesh
7. Wall of Bones
8. Last Breath
9. Beauty in Carnage
10. Kräks, Förruttnelse och Våld




----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:


instagram:

facebook:

neděle 13. června 2021

Recenze/review - GOSUDAR - Morbid Despotic Ritual (2021)


GOSUDAR - Morbid Despotic Ritual
CD 2021, Rotted Life Records

for english please scroll down

Chladné zdi, temná zákoutí. Atmosféra nekonečného strachu. Poklekáš stále znovu a znovu před kdysi padlými modlami. Dávno jsi ztratil víru, připadáš si jako chycený v síti. Bylo tomu tak vždy, co svět světem stojí. Víra je slepá, přesto toužíš po odpuštění. Tupý dav, jdoucí na porážku. Stav duše, stav těla. Mrtví, zakopaní dole pod kostelem, by mohli vyprávět. Vstupuješ do starých katakomb a víš, že jedinou pravou vírou je death metal. Nasáváš pach smrti, prokletý, moje duše už ti nepatří. Posloucháš novou desku ruských GOSUDAR.

Kapela pochází z Moskvy, byla založena v roce 2018 a vydala jedno demo a split s CARCIONID. Letos nás se svým prvním dlouhohrajícím albem "Morbid Despotic Ritual" pozvala do temných zákoutí chrámu bolesti. Hroby se otvírají, mrtví lezou z děr!


"Morbid Despotic Ritual" je deskou, jejíž základy lze přirovnat k takovým kapelám, jako jsou INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, MORTIFERUM, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, MERCYLESS, PHRENELITH. Rusové vás vezmou na dlouhý, tajemný výlet do kruté historie smrti. Potkáte na cestě tváře dávno zemřelých, své vlastní svědomí i ďábla. Sklady připomínají ostré nože, které vám někdo pomalu a s jedovatým úsměvem zabodává do břicha. Cítím ve vzduchu síru, užívám si pochmurné, zběsilé nálady. Songy jsou složeny s elegancí a zkušeností starým mistrů. Připomínají z kostí vyřezané amulety, které vás mají ochránit před dobrými silami. Když přidáte hlasitost, tak začnou dole ve sklepě praskat víka od rakví. Jsou v nich pohřbeni padlí mniši, prokletí a zavržení v našem i na onom světě. Líbí se mi smradlavý, ledový zvuk, oceňuji i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Pravé nefalšované death metalové inferno! GOSUDAR vám vypálí svojí hudbou cejch do kůže, zadřou se do morku kostí. Uvaříte se ve svých vlastních špatných myšlenkách. Album je skvělé po všech stránkách, navíc v sobě obsahuje pradávnou sílu. Jako bych proséval mezi prsty prach svých předků. Studený, prašivý smrtící kov, nekonečná temnota! Odkaz samotného Lucifera! 


Asphyx says:

Cold walls, dark nooks. An atmosphere of endless fear. You kneel again and again before the once fallen idols. You've lost faith long time ago, you feel trapped in a net. This has always been the case the world stands for. Faith is blind, but you long for forgiveness. A dull crowd going to defeat. The state of the soul, the state of the body. The dead, buried below the church, could tell. You enter the old catacombs and you know that the only true faith is death metal. You suck the smell of death, damn it, my soul no longer belongs to you. You are listening to a new record of Russian GOSUDAR.

The band comes from Moscow, was founded in 2018 and released one demo and a split with CARCIONID. This year, with their first full-length album "Morbid Despotic Ritual", they invited us to the dark corners of the Temple of Pain. Graves open, dead come out of holes!


"Morbid Despotic Ritual" is a record whose basics can be compared to such bands as INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, MORTIFERUM, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, MERCYLESS, PHRENELITH. The Russians will take you on a long, mysterious trip into the cruel history of death. On the way you will meet the faces of the long dead, your own conscience and the devil. The warehouses resemble sharp knives that someone stabs into your stomach slowly and with a poisonous smile. I feel sulphur in the air, I enjoy gloomy, furious moods. The songs are composed with the elegance and experience of the old masters. They are reminiscent of bone-cut amulets to protect you from good forces. When you add volume, the coffin lids start to crack down in the basement. Fallen monks are buried in them, cursed and condemned in our world and beyond. I like the stinky, icy sound, I also appreciate the cover, which accurately describes what is happening on the record. Real unadulterated death metal inferno! GOSUDAR will burn mark into your skin with their music, they will get into your bones. You cook in your own bad thoughts. The album is great in every aspect and it also contains ancient power. It was as if I was sifting the dust of my ancestors between my fingers. Cold, dusty deadly metal, endless darkness! The legacy of Lucifer himself!

Tracklist:
01. Demented Visions Of The Infinite Power
02. Awakening Of The Realm
03. Prophecy Embodiment
04. Scripture Of The Vile Testimony
05. Insurrection Of Nephilim
06. Morbid Despotic Ritual

band:
Renat Kurmakaev – Drums
Sergey Milenin – Vocals, Guitar
Vadim Ivanov – Vocals (lead), Guitar

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třetí - První z tisíců návratů


Příběh tří stý třetí - První z tisíců návratů

Nazpátek do Boleslavi musím autobusem. Vlakem jsem přijel na hlavák v Praze a pak zjistil, že to jede snad čtyři hodiny. Nemám čas, těším se domů. Tak si to shrňme. Mám za sebou první týden v Plzni. Bydlím v Plasích s dvěma podivínama, kolegové studenti na mě koukají jako na vyvrhele a přednášejícím vůbec nerozumím. Studentky a studenti jsou veselí, jak už mladí bezstarostní lidí bývají, ale jinak jsou Plzeňáci přednasraní. Působí na mě takhle. Možná jsem udělal chybu, když jsem všechno opustil. Vůbec mi ještě nedochází, že momentálně vytrhávám kořeny několika generací a přesouvám je přes celou republiku. Myslel jsem si, že budu jak utržený ze řetězu, ale vůbec nejsem. Naopak, mí spolužáci mi přijdou hrozně nezralí, opožděný v pařbách a vůbec.

Objeví se přede mnou komín škodovky. Konečně doma. Přeběhne mi mráz po zádech, když jedeme kolem zemědělky, čtyři roky na střední pro mě byly docela utrpením. Na autobusáku očekávám nějaké přivítání, ale nikde nikdo. To na mě zapomněli tak rychle? Kde jste, právě se vracím z velkýho světa a mám toho šíleně moc na srdci. Čeká na mě jenom Esterka. Líbáme se, chci ji hned a tady, ale nejde to. Pojď k nám. Máma tě určitě ráda pozná. Mám ale výčitky, jak jsem si něco málo začal s paní učitelkou. No, ale nepamatuju si to, snažím se omlouvat sám sebe. Proč se chovám jako dobytek, když je tahle panenka tak hodná? Otevřu byt a překvapí mě ticho. Nikde nikdo. Jen na stole vzkaz. Jsme na chalupě, ohřej si párky, jsou v lednici. Popraskají mi, protože jsem tak nadrženej, že se s Ester přivítáme na kuchyňské lince. 

Kňourá mi do ucha, že jsem ji chyběl, hladím ji po šíji, prsty přejíždím po její krásné puse. Chvěje se. Pojď, půjdeme někam do hospody, byt máme na noc pro sebe. Jen kývne hlavou a já si připadám, jako bychom se neviděli deset let a ne deset dní. Zavěsí se do mě, snad budou všichni U Hymrů. Jsou a ani si nevšimnou, že jsme přišli. Je tu celá parta, mí věrní, na které jsem se hrozně těšil, ale místo toho, aby nábožně poslouchali, co jsme zažil, tak se baví o úplně něčem jiném. Sejde z očí, sejde z mysli, že by tak brzy? Ale ne, byla to sranda. Po chvilce dostanu rum a prej povídej. Vyprávím, taktně vynechám přivítací románek s paní učitelkou a jsem za hvězdu. Je mi tady tak hrozně dobře, že mě na chvilku napadne, že už bych do Plzně nikdy nejel. Ani si nedovedete představit, jaké to bylo se vrátit. Mezi holky, k teplouškům, Vencovi, kterej je tak plnej novinek, že mu až hlas přeskakuje. Dokonce se později stavil i Sabath, aby mě viděl.

Byl to jeden z tisíců návratů, které jsem od té doby pořádal každý týden, pak čtrnáct dní, pak měsíc a ke konci i půl roku. Ale nepředbíhejme. Zatím je vše v nejlepším pořádku. Hospoda nás spojuje. Hele, není něco někde poblíž, zapařil bych. Jasně že je. Jsem hrozně rád, že jsem mezi svýma. Nikdo na mě nekouká jako na umaštěnou metlu. Kolem se sice taky vyrojili bradáči, co si barví po vzoru Pantery fousky a já patřím stylově už mezi ty starší, ale pořád tu jsou lidi, se kterými si mám co říct. Tak zítra, loučíme se a močíme u památníku učitele národů. Jako za starých dobrých časů. Chtěl bych Esterku potěšit, ale jsem moc opilý. Usneme a když se probudíme, tak na mě kouká. Chce mě jenom pro sebe. Proč na mě letí takový krásný éterický bytosti? Víly se vrátily. Metalové modré víly. Myslím na to, když si obléká džíny a že prý skočí pro rohlíky.

Den je, jak to jen napsat, krásný. Ano, dva mladí, co se dlouho neviděli. Z toho jedna milá, hezká dívka a jeden tak trošku blbec, že si ji neváží. Asi bych Esterku mohl milovat, ale to bychom spolu museli žít. Jenže já v neděli večer zase zmizím. A nevím, jestli ji má cenu trápit. Přemýšlím o tom, ale zatím nic neřeším. Je mi s ní moc dobře. Patřilo k dobrým mravům metalistů, mít dívku. Osobně jsem se to snažil dodržovat, asi jako každý mladý muž a šlechtic. Do Dobrovic jedeme už odpoledne. V místním sále je tradiční metalová taškařice. Je mi úplně jedno, co hraje, ani si to moc nepamatuju. Po obligátních vesnických jakože metalech, které mají úspěch obzvláště u dam (Tak co, vlhko? Zeptal se jedné dámy Venca pod pódiem). No, bylo to hrozný. Okoukané pózy z klipů. Ale nevadí. Hlavní jsou lidi kolem. Jak je, co děláš, Plzeň jo? Miluju tohle korzování. Soudržnost k metalu tenkrát patřila. 

Domů jdeme pěšky, kecáme, tentokrát mě doprovází Vence, Ester jde kousek za náma s holkama. Do Boleslavi dorazíme po mnoha kilometrech, několika exkluzivních šavlích a jedné lahvi rumu. Jsem na plech, blábolím, ale i když vyčerpaný, tady se cítím doma. Pořád to tak mám. Mám skoro až plačtivou, objímáme se a venku už plyne normální život. Ester odejde hodinu před tím, než přijede máma s bráchou do Boleslavi. Usmívají se, odpočatí po skoro třech dnech na chalupě. Stihnu uklidit, sbalím se, prohodíme pár slov a už si to zase směřuju na nádraží. Vůbec se mi nikam nechce. Je už tma, pojedu na noc, tenkrát ještě jezdila spousta spojů. Do Plasů to vezmu taky vlakem. Je mi smutno. Vzpomínám na celý víkend. Všechno si přehrávám neustále dokola v hlavě a poslouchám u toho Vader.

Vlaky jsou prázdné, můj pokoj v Plasích taky. Spolubydlící dorazí až ráno. Dám si chleba se sádlem, s cibulí a dívám se z okna na pouliční lampu. Stýská se mi. Potřeboval bych obejmout. Zase takovej drsoň nejsem. Co kdybych zítra došel na studijní a dal všem tady vale? Ještě tu nejsem zakousnutej, ještě tu nemám kořeny. Schoulím se do prenatální polohy a mám divný sny. O Boleslavi, jak jinak. První z tisíců návratů si pamatuji velmi přesně. Míchala se mi v hlavě hrozná spousta emocí. Hlavně jsem byl poprvé v životě úplně sám. Já, který od malička obklopen tetičkami, babičkami a pak kamarádkami, zažíval vlastně takový krásný sen. Tak tohle je ta dospělost, vylétnutí z hnízda? Nemělo by to být osvobozující? Tak proč mě to tak děsně bolí? A proč pořád myslím na Ester?

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. června 2021

Recenze/review - THE PLAGUE - Within Death (2021)


THE PLAGUE - Within Death
CD 2021, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Stačil jeden neopatrný krok a zase jsem padal dolů. Spustil jsem lavinu. Kameny drtily mé kosti, lebka pukala tlakem. Vnitřnosti byly mačkány a i když jsem ještě trošku žil, tak už jsem nahlédl na druhou stranu. Nikdo mě nehledal. Byl jsem zde jen já, moje dáma smrt a death metal. Surový, poctivý, takový, jaký hrají i australští THE PLAGUE. Nikdo mě nikdy nepohřbil, maso si vzala zvěř a červi. Splynul jsem s přírodou. Bolelo to, ale teď už mám klid. Konečně jsem na druhé straně. Užívám si temnotu, chlad i nové album "Within Death".

Tyhle šílence jsem objevil náhodou nebo lépe, byli mi doporučeni. Pustil jsem si první song a s chutí nasál shnilou atmosféru. Death metal, thrash metal, vše staré a plesnivé, přesně jak to mám rád. Propast vydala další svědectví. Moje bělostná kostra zářila do tmy. Vzduchem zazněl první riff. Jsem ztracen v záhrobí.


THE PLAGUE se pohybují někde na pomezí amerického (DEICIDE, POSSESSED) a skandinávského death metalu (ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED). Skladby připomínají ostré čepele nožů určených k porcování krvavého masa. Jedná se o klasiku, se spoustou tradičních prvků. Mám to takhle stejně nejraději. Kapela si na nic nehraje, pevně věří své trnité cestě. Songy jsou velmi pochmurné, mají potřebnou atmosféru. Představte si rezavý buldozer, který toho má za sebou už spoustu, jak hrne před sebou obrovskou hromadu. Najednou zastaví, protože byla objevena kostra. Chudák asi hodně trpěl, ale nic nenasvědčuje násilí. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili, že má duše dávno bloudí v záhrobí. Volume doprava, démoni i zombie ví své. "Within Death" si užívají úplně všichni. Mrtví i nemrtví. Australanům se povedl přesný zásah. Přímo do živého, na komoru. O zvuku i obalu netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Stojím zase nad propastí, dívám se do hlubiny. Asi tušíte, co bude následovat. Padám znovu a stále dokola dolů, umírám a znovu se rodím. Tak přesně takové pocity mám i z téhle desky. Oldschool death metal, který rozmetá vše živé i neživé!


sumarizace:

"Within Death" od australských THE PLAGUE je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce!

pro fanoušky: DEICIDE, POSSESSED, ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED


Asphyx says:

"Within Death" from Australian THE PLAGUE is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!

for fans: DEICIDE, POSSESSED, ENTOMBED, DISMEMBER, UNLEASHED




Tracklist:
01. Mind Eraser
02. Torment the Living
03. Spawn of Monstrosity
04. Effigy of the Rotten
05. Hand of Greed
06. Drones
07. Slave to Addiction
08. Dismal Solitude
09. Within Death
10. Festering in Sickness

band:
Shane Piercy - Rhythm Guitar
Mike Ryan - Vocals
Tommo Singleton - Bass
Zac Sale - Drums
Ross Chinchella - Lead Guitar

pátek 11. června 2021

Recenze/review - TYPHONIAN - The Cosmic Pendulum of Time (2021)


TYPHONIAN - The Cosmic Pendulum of Time
EP 2021, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Nemrtví žalují. Na svůj osud. Celý život jsi žil poctivě a byl si dobrý. Přesto tě probodli v temné uličce. Nemohl jsi tomu věřit. Nikdy si nikomu neublížil. Umíral si dlouho. Několik lidí tě překročilo, ale většina si tě vůbec nevšimla. Stojíš u řeky Styx a čekáš na převozníka. Tíží tě samota a vzpomínky. Planeta je přelidněna, zla musí být logicky více. Stejně si ale v šoku, z negativní energie, ze závisti, z nože, kterým tě zezadu probodli. Převozník je zahalen v černé kápi, směje se jedovatým smíchem, který připomíná skřípaní kostí. Chce zaplatit. Dnes nemáš strach, určitě tě převeze. Platíš novou deskou německých TYPHONIAN.

Každé dobré album ve mě rozjitří emoce, promítne mi do mysli černobílý film, nahrubo nasekanou tmu. Novinka "The Cosmic Pendulum of Time" jakoby zastavila čas, proklela mě a vrátila o spoustu let zpátky. Do doby, kdy se všude hrál ještě poctivý, ryzí a opravdový death metal, v určitých momentech načichlý doomem. Do kostí se mi vkrádá chlad. Mrazí mě v zádech a spolu s kapelou vstupuji do země stínů. 


V současnosti je na každém rohu spousta kapel, které se snaží hrát "postaru". Většina jich zní podobně a nejsou příliš zajímavé. TYPHONIAN sice také staví na pevných základech, které všichni známe, ale navíc přidávají kus sebe samého. Skladby mají jasné, zřetelné a dobře zapamatovatelné motivy. Riffy jsou neotřelé. Osobně se mi ale nejvíc líbí atmosféra celé nahrávky. Je temná, chladná, opravdu si představuji, že se toulám záhrobím. Možná je to nicota, vesmír, říkejte si tomu jak chcete, ale určitě existují věci mezi nebem a zemí, které nelze pochopit. Němci sice na tyto otázky nedávají odpovědi, ale rozhodně vás donutí přemýšlet. Alespoň tak vnímám a chápu album já. Určitě znáte ten skvělý pocit, když víte, že je hudba to pravé pro vás, pro vaše uši. TYPHONIAN jsou na novince vznešení, démoničtí, mystičtí, magičtí. Při poslechu se dívám na svět přes krvavou mlhu, užívám si jednotlivé nápady, hru s mrazivými náladami. Zmínit musím i nádherný obal od Juanjo Castellana a excelentní zvuk, pod kterým je podepsán Dan Swanö. Stylově lze zařadit kapelu jak na sever, mezi švédské kapely, tak i třeba k ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER. Jsou to ale jen ozvěny, jinak jsou TYPHONIAN pro mě opravdu originální zajímavou skvělou kapelou. Chladný, temný death metal, který vás převede na onen svět! Vynikající!


Asphyx says:

The undead are suing. To your destiny. You've lived honestly all your life and you've been good. Yet they stabbed you in the dark alley. You couldn't believe it. You never hurt anyone. You died for a long time. Several people crossed you, but most didn't notice you at all. You are standing by the river Styx, waiting for the ferryman. You are burdened by loneliness and memories. The planet is overpopulated, there must be logically more evils. But you are still in shock, of negative energy, of envy, of the knife with which they pierced you from behind. The ferryman is shrouded in a black hood, laughing with a poisonous laugh that resembles the creaking of bones. He wants the pay. You're not afraid today, he'll definitely take you. You pay with a new German TYPHONIAN record.

Every good album stirs up emotions in me, a black-and-white film projecting into my mind, roughly chopped darkness. The novelty "The Cosmic Pendulum of Time" seemed to stop time, curse me and take me back many years. Until the time when honest, pure and real death metal was played everywhere, at certain moments smelled doom. Cold is creeping into my bones. It freezes my back and I enter the land of shadows with the band.


Currently, there are a lot of bands on every corner trying to play "old school". Most of them sound similar and are not very interesting. TYPHONIAN also builds on solid foundations that we all know, but they also add a piece of themselves. The songs have clear, distinct and well-remembered motifs. Riffs are unique. Personally, however, I like the atmosphere of the whole recording the most. It's dark, cold, I really imagine I'm wandering the grave. It may be nothingness, the universe, call it what you will, but there are certainly things between heaven and earth that cannot be understood. The Germans do not answer these questions, but they will definitely make you think. At least that's how I perceive and understand the album. Surely you know the great feeling when you know that music is right for you, for your ears. TYPHONIAN are noble, demonic, mystical, magical. When listening, I look at the world through the bloody mist, I enjoy individual ideas, a game with freezing moods. I must also mention the beautiful cover by Juanjo Castellan and the excellent sound, under which Dan Swanö is signed. Stylistically, the band can be classified both to the north, among Swedish bands, as well as for example ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER. But these are just echoes, otherwise TYPHONIAN are really original for me, an interesting great band. Cool, dark death metal that will take you to the next world! Excellent!


about TYPHONIAN on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Dismal Dreams Of Lives Forgotten
02. Throne Of Deceit
03. Disembodied
04. Forever In Misery
05. Hammer Of The Heretics
06. On Primordial Pathways
07. The Cosmic Pendulum Of Time

band:
Thanatos Drums
Prometheus Guitars
Typhon Guitars, Orchestration
M.W. Styrum Vocals
Charybdis Bass

KNIŽNÍ TIPY - Měsíční prach - Arthur Charles Clarke (1965)


Měsíční prach - Arthur Charles Clarke
1965, SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Tahle knížka má sice jenom 208 stránek, ale je pro mě opravdu zásadní. Míval jsem jako dítě rád Verneovky a Arthur C. Clarke byl pro mě takovým krásným návratem do dětství, kdy jsem i přes zákaz ležel s baterkou pod peřinou. Měsíční prach je nejen dobře napsaný, ale také vizionářský. Někdy si říkám, kde všude lidstvo mohlo být a jaké problémy řešit, kdyby se pořád neválčilo, neřešily se zbytečnosti a většina planety nebyla tupá jak vědro. Měsíc nás vždycky lákal, přikládáme mu spoustu magických vlastností a tenhle příběh patří k nejlepším, jaké jsem kdy četl. Arthur byl bezesporu mistr pera, ale také vizionář. Měl úžasnou fantazii a uměl své představy přetavit do zajímavých příběhů. 

Když jsem byl malý, tak chtěl být každý kluk popelářem nebo kosmonautem. U nás na sídlišti byli popeláři docela oškliví a nepříjemní. Smrděli chlastem i odpadky. Oproti tomu kosmonauti zažívali  neskutečné věci. To, že se budeme dnes v roce 2021 běžně procházet po Měsíci, jezdit tam na dovolenou, jsem si představoval pořád. Štvala mě učitelka, tak jsem snil, že před ní uteču na vesmírnou stanici. Pamatuji si, jak jsem si hrozně rychle udělal po příchodu ze školy úkoly, abych se mohl flákat s partou venku. Kamarád mi přinesl brožovanou knížku Měsíční prach. Prý ji musím brzy vrátit. Stačila mi první kapitola a nebyla se mnou zase řeč.

Kdo tuhle knížku nečetl, tak nemá základy v žánru sci-fi. Ten je skvělý v tom, že se v něm prolíná spousta lidských činností, vědy, historie a hlavně představ, jaká bude naše budoucnost. Lidé by měli víc číst, možná by potom nevěřili falešným zprávám ani prorokům. Z historie bychom se měli poučit a podobné knížky by nám mohly určit směr i cíle, kam se vydat. Na měsíc je sice možné letět, ale stále to není běžná věc, dostupná pro obyčejné lidi. Možná je to lepší, protože si myslím, že máme neskutečnou schopnost zničit vše dobré, co někteří prozřetelní jedinci vytvořili.

Příběh Měsíčního prachu je pro mě strhující dodnes. Některé pasáže dokáži stále odcitovat. Třeba: „Otec Ferraro věřil v Boha a člověka. Dr. Lawson nevěřil v žádného z nich.“ Občas si na knihu vzpomenu, když slyším někde nějaký tupější rozhovor, když sleduji dění kolem sebe. Turistická kancelář s výlety na Měsíc není rozhodně špatný nápad. I přesto, co se v knize stalo. To jsem si jako mladý čtenář, který tento příběh četl poprvé, opravdu myslel. Dnes si to už tak úplně nemyslím. Možná je opravdu lepší, když některé věci zůstanou jen v naší fantazii.

Možná je to věkem, ale jde na mě občas nostalgická. Poslední roky jsem četl samé detektivky, ale někdy, když mám čas, tak se ke knihám jako Měsíční prach stále rád vracím. Mají v sobě totiž poselství, spoustu skvělých a zajímavých myšlenek. Kdysi bylo sci-fi považováno tak trošku za podřadný žánr, moje paní učitelka češtiny mi to aspoň tvrdila. Nemyslím si to. Časem některé knihy neskutečně dozrají. Oprášil jsem starý výtisk a přečetl si Clarkovu novelu (román) znovu. Pořád se jedná o skvělé dílo. Doporučuji všem s bohatou fantazií!
-----------------------------------------------------------------------------------

Vědeckofantastický román anglického spisovatele (nar. 1917), jenž má za sebou už na třináct prozaických knih. V této poslední z r. 1961 přenáší čtenáře do 21. století a na Měsíc, kde lidé už normálně žijí i kam podnikají výlety ze Země. Vypráví o cestě skupiny turistů měsíčním autobusem, jeho postižení přírodní katastrofou, pádu do hlubiny a zavalení měsíčním prachem a o složité a důmyslné záchraně cestujících.


-------------------------------------------------------------------

čtvrtek 10. června 2021

Recenze/review - RIEXHUMATION - The Final Revelation of Abaddon (2021)


RIEXHUMATION - The Final Revelation of Abaddon
CD 2021, Lavadome Productions

for english please scroll down

Nejdřív měl jenom divný pocit někde uvnitř břicha. Probouzel se uprostřed noci a tlak postupně zesiloval. Bolest se stupňovala. Začínal slyšet hlasy, odněkud z černé oblohy. Nenávist v něm rostla, začal nesnášet vše živé kolem sebe. Toužil po krvi. Už si nepamatuje, kdy vzal poprvé do ruky nůž. V domě šílenství můžete narazit na spoustu podobných příběhů. Kde je hranice mezi dobrem a zlem? Opravdu nás můžou ovládnout temné síly? Shodneme se asi na jediném. Zlo opravdu existuje, i když mnohdy neznáme jeho příčinu.

Death metal byl vždycky hudební styl o špatných věcech, o negaci všeho dobrého. O tmě, bolesti, strachu. O zákeřné síle z vesmíru, která nás může ovládnout a zničit. Dovolte mi prosím dnes představit další zástupce z dlouhé řady prokletých. Italští RIEXHUMATION jsou kapelou složenou ze samých zkušených muzikantů. Letos přicházejí se svoji prvotinou, která smrdí sírou a ryzím death metalem. 


RIEXHUMATION ctí bezezbytku tradiční, surový smrtící kov. Nicméně se rozhodně nejedná jen obyčejnou kopii věcí minulých. Základy jsou sice jasné a zřetelné, ale kapela se snažila do skladeb propašovat i spoustu svých nápadů a myšlenek. Výsledkem této zajímavé rovnice je deska, která rozhodně stojí za pozornost. Songy obsahují neotřelé a bolestivé prvky. Člověk má nejednou pocit, že stojí na starodávném pohřebišti, na kterém se obětovalo vetřelcům z vesmíru, šíleným bohům i samotnému peklu. Líbí se mi, že se musí dát albu čas, uzrává postupně. Má několik vrstev, které musí posluchač jako archeolog odkrýt. Motivy jsou složeny inteligentně, je slyšet, že při skládání kapela přemýšlela, chtěla se vyjádřit upřímně, opravdově. A zvolila k tomu prostředky, které dělají mojí padlé duši více než dobře. Užívám si i hutný, masivní a chladný zvuk. Obal mi připadá trošku nevýrazný, ale to jsou možná jenom mé dojmy. Zase tolik kapel, které dokáží zhmotnit tmu a nenávist není. Na nahrávce je spousta jasných, zřetelných nápadů, které vás sežehnou na popel. Desku určitě ocení každý, kdo rád tráví čas ve stínu. Nejdřív budete mít jenom divný pocit někde uvnitř břicha. Probudíte se uprostřed noci a tlak se bude postupně zesiloval. Bolest stupňovat. Začnete slyšet hlasy, odněkud z černé oblohy. Takové je i album "The Final Revelation of Abaddon". Nahrubo nasekaná tma, temná death metalová energie z vesmíru! Skvěle!


Asphyx says:

At first he just had a weird feeling somewhere inside his stomach. He woke up in the middle of the night and the pressure gradually intensified. The pain escalated. He was beginning to hear voices, from somewhere in the black sky. The hatred grew in him, he began to hate everything living around him. He longed for blood. He no longer remembers the first time he picked up a knife. In the house of madness you can come across a lot of similar stories. Where is the line between good and evil? Can dark forces really control us? Let's agree on one thing. Evil does exist, although we often do not know its cause.

Death metal has always been a musical style about bad things, about the negation of all good things. About darkness, pain, fear. About an insidious force from space that can control and destroy us. Please allow me to introduce another representative from a long line of the damned today. Italian RIEXHUMATION is a band composed of experienced musicians themselves. This year, they come up with their first album, which stinks of sulphur and pure death metal.


RIEXHUMATION honours the traditional, raw death metal. However, it is definitely not just an ordinary copy of things of the past. The basics are clear and distinct, but the band tried to smuggle a lot of their ideas into the songs. The result of this interesting equation is an album that is definitely worth attention. The songs contain fresh and painful elements. One often feels that he is standing in an ancient burial ground, where he was sacrificed to invaders from outer space, mad gods and hell itself. I like that the album has to be given time, it is maturing gradually. It has several layers that the listener must uncover as an archaeologist. The motifs are composed intelligently, it is heard that when composing the band, they thought, wanted to express themselves honestly, truly. And they choose exactly things which make my fallen soul more than well. I also enjoy the dense, massive and cool sound. The cover seems a bit bland, but maybe it's just my impressions. Again, so many bands that can materialize darkness and hatred. There are a lot of clear ideas on the record that will burn you to ashes. The record will definitely be appreciated by everyone who likes to spend time in the shade. At first you will just have a strange feeling somewhere inside your belly. You will wake up in the middle of the night and the pressure will gradually increase. Pain escalating. You begin to hear voices from somewhere in the black sky. Such is the album "The Final Revelation of Abaddon". Roughly chopped darkness, dark death metal energy from space! Great!

Tracklist:
01. Intro
02. Inbreeding A Final Form In The Flesh
03. Ake The Throne Of Enlil
04. Conflagration Mantra
05. Manifestation Of The Horned-Head Presence
06. Ascension XIV
07. He Vectorcvlt
08. Embrace Nihility
09. Triumph Of Perfect Darkness


středa 9. června 2021

Recenze/review - FLOTSAM AND JETSAM - Blood in the Water (2021)


FLOTSAM AND JETSAM - Blood in the Water
CD 2021, AFM Records

for english please scroll down

Když jedu brzy ráno prázdnou ulicí, tak potřebuji silný motor a dobré palivo do žil. Všichni ještě spí, slunce se snaží proniknout smogem a chci poslouchat muziku, která mě nakopne. Už dávno poslouchám a píši jen o albech, které se mi líbí. Čím jsem starší, tím víc si vážím podobných chvil, jako je tato. Stále cítím v žaludku jemné chvění. Moje srdcová kapela vydává nové album. Už to je samo o sobě událost.

FLOTSAM AND JETSAM jsou poslední roky ve skvělé formě. Poctivost, pokora, jasné a zřetelné melodie, skvělý zvuk (Jacob Hansen), zajímavý obal (Andy Pilkington), na to kapela sází a navíc přidává ještě dvě věci - úžasný vokál Erica A.K a obrovské množství talentu. "Blood in the Water" je pokračováním minulé desky, v textech ovlivněná současným děním. Přidávám plyn a užívám si pestrost, košatost, schopnost zaujmout. Základem je jako vždy ostrý thrash metal, s přesahy do heavy metalu. Hudba pro staré, dalo by se také napsat. Jenže pánové umí vše podat takovým způsobem, že nakopou do zadku kde jakou rádoby progresivní skupinu.

Někdy mám pocit, že už do dnešní doby dávno nepatřím. Stále se mi totiž líbí hezké holky, silná auta, pořád se klaním dobrému řemeslu. Novou desku "Blood in the Water" si neskutečně užívám. Je pro mě podobným zážitkem, jako rychlá jízda, gurmánským thrash metalovým pokrmem. Padesát dva a půl minuty ryzího umění. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Na albu najdete spoustu zajímavým momentů, zvratů, pasáží, které se vám doslova vypálí do mozku. Stačilo několik cest do práce a songy si pamatuji, zpívám si je, jsou usazeny v mém podvědomí. U hudby Američanů je nutné ale i přemýšlet, rozhodně to není muzika na první dobrou. Poslední dobou je hrozně příjemné být fanouškem kapely. Neznám nic lepšího, než dlouhou prázdnou dálnici před sebou, krásnou holku po boku a FLOTSAM AND JETSAM puštěné na plné pecky. I letos má totiž muzika těchto veteránů v sobě neskutečnou sílu. Pánové dokáží být zemití a temní, chladní a tajemní, ostří a nekompromisní. Stále v sobě mají nadhled, eleganci, touhu, vášeň a hravost. Cítím to z každého tónu, z každého úderu bicích (mimochodem, také skvělá práce Kena Maryho). Navíc, skupina je vynikající i naživo. Jak říkám...Když jedu brzy ráno prázdnou ulicí, tak potřebuji silný motor a dobré palivo do žil. "Blood in the Water" mě bude nabíjet ještě hodně dlouho. Thrash metalový opus nejvyšší kvality!


Asphyx says:

When I drive down an empty street early in the morning, I need a powerful engine and good fuel for the veins. Everyone is still asleep, the sun is trying to penetrate the smog and I want to listen to music that kicks. I've been listening for a long time and I'm only writing about albums that I like. The older I get, the more I appreciate moments like this. I still feel a slight tremor in my stomach. My heart band is releasing a new album. This is special moment.

FLOTSAM AND JETSAM have been in great shape for the last few years. Honesty, humility, clear and distinct melodies, great sound (Jacob Hansen), interesting cover (Andy Pilkington), the band bets on it and adds two more things - the amazing vocals of Eric A.K and a huge amount of talent. "Blood in the Water" is a continuation of the previous album, in lyrics influenced by current events. I add gas and enjoy variety, brilliance, the ability to engage. The basis is, as always, sharp thrash metal, with overlaps into heavy metal. Music for the old, one could also write. But the gentlemen can present everything in such a way that they kick all “progressive” bands in the ass.


Sometimes I feel like I don’t belong to this day. I still like pretty girls, strong cars, I still bow to good craft. I really enjoy the new album "Blood in the Water". It's a similar experience to me as a fast ride, a gourmet thrash metal dish. Fifty-two and a half minutes of pure art. There is nothing left anywhere, nothing is missing. On the album you will find a lot of interesting moments, twists and turns, which will literally burn into your brain. A few trips to work were enough and I remember all songs, I sing them, they are settled in my subconscious. But it is also necessary to think about the music of Americans. It's been really nice to be a fan of the band lately. I know nothing better than a long empty highway in front of me, a beautiful girl by my side and FLOTSAM AND JETSAM in speakers. Even this year, the music of these veterans has incredible power. The gentlemen can be earthy and dark, cold and mysterious, sharp and uncompromising. They still have insight, elegance, desire, passion and playfulness in them. I can feel it from every tone, from every percussion (by the way, also the great work of Ken Mary). On top, the band is excellent live. As I say ... When I drive down an empty street early in the morning, I need a powerful engine and good fuel for the veins. "Blood in the Water" will charge me for a long time. Thrash metal opus of the highest quality!


about FLOTSAM AND JETSAM on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - FLOTSAM AND JETSAM - The End of Chaos (2019)




tracklist:
1. Blood in the Water
2. Burn the Sky
3. Brace for Impact
4. A Place to Die
5. The Walls
6. Cry for the Dead
7. The Wicked Hour
8. Too Many Lives
9. Grey Dragon
10. Reaggression
11. Undone
12. Seven Seconds til the End of the World

band:
Eric A.K. - zpěv
Michael Gilbert - kytara
Steve Conley - kytara
Bill Bodily - baskytara
Ken Mary - bicí



úterý 8. června 2021

Recenze/review - MEPHITIC GRAVE - Into the Atrium of Inhuman Morbidity (2021)


MEPHITIC GRAVE - Into the Atrium of Inhuman Morbidity
CD 2021, Carbonized Records / My Dark Desires Records / Nihil Productions

for english please scroll down

Kosti, lebky, vyschlá kůže. Příliš nás toho po nás nezbude. Po někom jenom hromádka popela. Přemýšlím o posmrtných věcech a stále cítím napětí. Za chvilku otevřu dveře do staré kobky. Nikdy nevím, co najdu. Kolem některých rakví se vznáší světlá aura, jiné jsou zasažené hnilobou a snětí. Představuji si jednotlivé příběhy. Jsme tak pomíjiví. V životě i ve smrti. Zrnko písku ve vesmíru. Vkročím dovnitř a seznámím se s maďarskou kapelou MEPHITIC GRAVE. Pustím si pár skladeb a ihned se ocitnu v dobách, kdy death metal jako styl začínal.

Zahuhlaný špinavý zvuk, spousta hniloby a prašiviny. Totální underground, který nadchne hlavně všechny dávno mrtvé. Hraje se účelně, surově, chladně. Zkuste si někdy vykopat hrob do zmrzlé země. Použijte pouze krumpáč a lopatu. Po každé vrstvě, kterou odkryjete, pochopíte přesně důvod, proč hrají MEPHITIC GRAVE starý death metal.


Maďaři debutují s morbidní elegancí starých mistrů. Nechce se mi ani věřit, že se jedná o prvotinu kapely. MEPHITIC GRAVE na to jdou podobným způsobem jako smečky typu AUTOPSY, DEICIDE, CRYPTIC BROOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, CARTILAGE, PESTILENCE, OBITUARY. S ničím se moc nepářou, útočí ostře a nekompromisně. V pomalejších momentech nechají vzpomenout na klasický pohřeb do země. Nechybí jim nadšení a odhodlání. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jak se mi zadírají postupně pod kůži. Jak mi napadnou mozek i vnitřnosti. Samozřejmě, pořád se jedná o nejhlubší underground, ale troufám si tvrdit, že kapela strčí do kapsy mnohé o hodně slavnější skupiny. Rozkročeni na hromadě kostí do nás sází jeden divoký a neurvalý riff za druhým i morbidní surový vokál. Zvuk jest podřízen podzemí. Jako celek je album přesně tím druhem hudby, kterou budete rádi a často poslouchat na opuštěných hřbitovech, v márnicích. Nutným předpokladem pro hudbu MEPHITIC GRAVE je touha po syrovém mase, zkažené krvi a poctivém smrtícím kovu. Morbidní, prašivý, shnilý death metal, který se vám jako zlá choroba usadí v kostech! Katakomby byly otevřeny! 


Asphyx says:

Bones, skulls, dry skin. We won't have much left for us. After someone, just a pile of ashes. I think about the afterlife and I still feel the tension. I'll open the door to the old dungeon in a moment. I never know what I'll find. Some coffins float a light aura, others are affected by rot and rot. I imagine individual stories. We are so fleeting. In life and in death. A grain of sand in space. I step inside and meet the Hungarian band MEPHITIC GRAVE. I will play a few songs and immediately find myself in the days when death metal as a style began.

Smoky dirty sound, lots of rot and dust. A total underground that will excite especially all long-dead. It is played purposefully, raw, cold. Sometimes try to dig a grave in the frozen ground. Use only a pickaxe and a shovel. After each layer you uncover, you will understand exactly why MEPHITIC GRAVE is playing old death metal.


The Hungarians make their debut with the morbid elegance of old masters. I can't believe it's the first part of the band. MEPHITIC GRAVE do it in a similar way as packs such as AUTOPSY, DEICIDE, CRYPTIC BROOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, CARTILAGE, PESTILENCE, OBITUARY. They don't mate much with anything, they attack sharply and uncompromisingly. In slower moments, they will remember the classic burial in the country. They do not lack enthusiasm and determination. I like the way the songs are written, how they gradually get under my skin. How my brain and guts invade me. Of course, it's still the deepest underground, but I dare say that the band puts much more famous bands in their pockets. Straddling a pile of bones, one wild and unruly riff after another puts morbid raw vocals into another. The sound is subordinate to the underground. As a whole, the album is exactly the kind of music you will love and often listen to in abandoned cemeteries, in the morgue. A prerequisite for MEPHITIC GRAVE music is a desire for raw meat, spoiled blood and honest deadly metal. Morbid, dusty, rotten death metal that settles in your bones like an evil disease! The catacombs have been opened!



Tracklist:
01. Entering The Atrium / The Gatekeeper
02. Chthonicon
03. The Vaults Of Strangling Fear
04. Withering Aeons
05. Straight Into Deaf Madness
06. The Other Side Of Midnight
07. Anatomy Of Madness
08. Cosmic Prey

band:
Ádám - vocals/bass
Knot - guitars
Zoli - guitars
Balázs - drums

pondělí 7. června 2021

Recenze/review - DESASTER - Churches Without Saints (2021)


DESASTER - Churches Without Saints
CD 2021, Metal Blade Records

for english please scroll down

Hej Satane, jak se dneska daří? Doufám, že se máš dobře. Jsem rád, že tě zase potkávám. Minule to bylo skvělé, pamatuješ. Pařili jsme spolu u posledního řadového alba "The Oath of an Iron Ritual" v roce 2016. Za tu dobu se stala spousta věcí, svět zase trošku víc zčernal a hlupáci řvou čím dál tím hlasitěji. Hele, víš co, zavřeme za sebou dveře a budeme poslouchat novou desku "Churches Without Saints". Co ty na to, démone?

Myslím, že pán pekla, stejně jako všichni ostatní fanoušci ryzího pravého a prašivého black thrash metalu, musí být spokojeni i letos. Novinka opět smrdí sírou. Člověk, který tuhle německou smečku sleduje od jejich začátků, tak nějak tuší a ví, co od nich očekávat. Ano, je to peklo v podobě, v jaké jej máme všichni tolik rádi. Smradlavé, s černými plameny, které olizují nohy všech prokletých. 


DESASTER jsou staří psi, kteří neuhýbají z cesty. Je to jen a jen dobře. Vždy se mi líbil jejich rukopis, styl, s jakým nám předkládají již dlouhé roky to, co přesně po metalu požaduji. Pradávnou temnou energii. Opět s parádním zvukem (Jan "Janosch" Gensheimer), obalem, který chci mít na tričku (Marcos Miller). Němečtí pekelníci jsou ortodoxní, šílení, zběsilí. Nás, staré fanoušky nechají zavzpomínat na staré dobré časy, kdy byl svět ještě v pořádku. Jasně, je v tom možná kus nostalgie, ale když oni pánové umí svoji hudbu prodat i dnes, kdy se za underground považuje každý druhý a falešných proroků je čím dál víc. My ale dobře víme, že tančit se Satanem můžou jen někteří. Hudbu musíte cítit srdcem, musí vám zkazit krev v žilách. I na nové desce lze vystopovat odkazy kapel jako HELLHAMMER, VENOM, PILEDRIVER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO, BATHORY, DESTROYER 666 (ale i třeba heavy metalových SAXON, JUDAS PRIEST). Pokud podobné záležitosti posloucháte, budete spokojeni i s "Churches Without Saints". Jak se tak dívám na rohatého, tak sedí na svém trůnu a spokojeně se usmívá. Podupává si kopytem do rytmu, užívá si stejně jako já náladu celé desky, jemné nuance, chladné a temné nálady. Hej Satane, doufám, že máš dost piva a přijdou i nějaké holky. Přidej hlasitost, dneska bude dlouhá noc. Pekelné ozvěny ze záhrobí! Black thrash metalový opus! Ďábelská symfonie smrti!


Asphyx says:

Hey Satan, how are you today? I hope you are well. Nice to meet you again. It was great last time, do you remember? We made a party together at the last album "The Oath of an Iron Ritual" in 2016. During that time a lot of things happened, the world went a little blacker and the fools roar louder and louder. Well, let’s close the door behind us and listen to the new album "Churches Without Saints". What do you think, demon?

I think the lord of hell, like all other fans of pure real and dusty black thrash metal, must be satisfied this year as well. The new album stinks of sulphur again. A person who has been following this German band since their beginnings somehow suspects and knows what to expect from them. Yes, it's hell in the form we all love so much. Stinky, with black flames that lick the feet of all the cursed.


DESASTER are old dogs that do not get out of the way. It's just fine. I have always liked their signature, the style which they have been presenting us for many years with exactly what I demand of metal. Ancient dark energy. Again with a great sound (Jan "Janosch" Gensheimer), the cover I want on my T-shirt (Marcos Miller). German infernals are orthodox, mad, furious. They let old fans remember the good old days when the world was still okay. Sure, there may be a bit of nostalgia in it, but the gentlemen can still sell their music even today, when everyone else is considered underground and there are more and more false prophets. But we know very well that only some can dance with Satan. You have to feel the music with your heart, it has to spoil the blood in your veins. The links of bands such as HELLHAMMER, VENOM, PILEDRIVER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO, BATHORY, DESTROYER 666 (as well as heavy metal SAXON, JUDAS PRIEST) can also be traced on the new album. If you listen to this bands, you will be satisfied with "Churches Without Saints". As I look at the horned one, he sits on his throne and smiles contentedly. He digs his hoof into the rhythm, enjoys, like me, the mood of the whole record, the subtle nuances, cold and dark moods. Hey Satan, I hope you have enough beer and some girls are coming. Turn up the volume, it will be a long night today. Hellish echoes from the graveyard! Black thrash metal opus! The Devil's Symphony of Death!


about DESASTER on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
1. The Grace of Sin (Intro)
2. Learn to Love the Void
3. Failing Trinity
4. Exile Is Imminent
5. Churches Without Saints
6. Hellputa
7. Sadistic Salvation
8. Armed Architects of Annihilation (In Clarity for Total Death)
9. Primordial Obscurity
10. Endless Awakening
11. Aus Asche (Outro)




band:
Infernal: Guitar
Sataniac: Vocals
Tormentor: Drums
Odin: Bass

neděle 6. června 2021

Recenze/review - HOUSE BY THE CEMETARY - Rise Of The Rotten (2021)


HOUSE BY THE CEMETARY - Rise Of The Rotten
CD 2021, Pulverised Records

for english please scoll down

Měl jsem pocit, že se na mě lebka usmála. Když jsem ji házel do drticího stroje. Občas se mi to stává. Stojím u tohohle stroje smrti už dlouhá léta. Někdy mívám pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Šeptají mi jedovatá slova, smějí se, lákají mě do temnoty. Hodně piju, abych zapomněl, ale je to ještě horší. Říkají o mě, že jsem divný, přitom jenom dělám svoji práci a poslouchám death metal.

Ten švédský, hrubozrnný, temný a chladný, mám hodně rád. Dostala se mi do rukou nahrávka od kapely, která je složená ze zkušených muzikantů. Myslím, že jména jako Mike Hrubovcak  (MONSTROSITY),  Rogga Johansson a Matthias Fiebig (PAGANIZER), mluví sama za sebe. Ano, pánové hrají old school death metal švédské odrůdy. 


Všichni zkušení hrobníci a fanoušci hororů ví, že HOUSE BY THE CEMETARY je také film z italské produkce pod taktovkou slavného režiséra Lucio Fulciho. Album má velmi podobnou temnou a krvavou atmosféru. Roggovy riffy jsou typické, v množství kapel, ve kterých hraje, se sice nelze vyhnout opakování, ale jako vždy to záleží na tom, s kým se spojí dohromady. Tentokrát se povedlo pánům vytvořit mocné, temné, šílené, krvavé album. Jedná se o ryzí švédský death metal devadesátých let, který sice ničím nepřekvapí, ale ani nezklame. Záleží spíše na tom, jakým způsobem vnímáte metal vy. Tohle je totiž záležitost pro všechny staré věrné fanoušky, hrobníky, obdivovatele temných zákoutí a dlouhých stínů. Nedávno mi přivezli hodně poničené tělo. Na první pohled to vypadalo, že se nebožák setkal s divokou bestií. A nebo poslouchal desku "Rise Of The Rotten". Je totiž po okraj narvaná starou poctivou smrtí, která vám rozdrtí všechny kosti v těle. Beru do ruky kladivo a mé údery jsou dnes razantnější. Poslouchám stále dokola HOUSE BY THE CEMETARY a užívám si jednotlivé motivy. Tohle je ryzí, shnilý, prašivý, smradlavý death metal ze staré švédské školy, u kterého vám ztuhne krev v žilách! Velmi dobře!


Asphyx says:

I felt like a skull smiled at me. When I threw her into the crusher. Sometimes it happens to me. I've been standing by this death machine for many years. Sometimes I feel like the dead are talking to me. Poisonous words whisper to me, they laugh, they lure me into the darkness. I drink a lot to forget, but it's even worse. They say about me that I'm weird, while I just do my job and listen to death metal.

The Swedish one, coarse-grained, dark and cold, I like it a lot. I received a recording from a band composed of experienced musicians. I think names like Mike Hrubovcak (MONSTROSITY), Rogga Johansson and Matthias Fiebig (PAGANIZER) speak for themselves. Yes, gentlemen play old school death metal of the Swedish variety.


All experienced gravediggers and horror fans know that HOUSE BY THE CEMETARY is also a film produced by Italy under the baton of the famous director Lucio Fulci. The album has a very similar dark and bloody atmosphere. Rogg's riffs are typical, in the number of bands he plays in, repetition cannot be avoided, but as always it depends on who he joins together. This time the men managed to create a powerful, dark, crazy, bloody album. It is a pure Swedish death metal of the nineties, which does not surprise, but does not disappoint. It depends more on how you perceive metal. This is a matter for all old loyal fans, gravediggers, admirers of dark nooks and long shadows. I was recently brought a very damaged body. At first glance, it seemed that the undead had met a wild beast. Or listened to the album "Rise Of The Rotten". It is packed to the brim with an old honest death that will crush all the bones in your body. I pick up the hammer and my blows are stronger today. I listen to HOUSE BY THE CEMETARY all the time and I enjoy the individual motives. This is pure, rotten, dusty, smelly death metal from an old Swedish school, where your blood clots in your veins! Very good!




TRACKLIST
1. Rise Of The Rotten
2. Contagious Madness
3. Crematory Whore
4. Defleshed By The Seasons
5. A Morbid Scent
6. Into The Murky Depths
7. Eaten By The Horrid
8. The Wretched One
9. March Of The Undead

LINE-UP
Mike Hrubovcak - Vocals
Rogga Johansson - Guitars & Bass
Matthias Fiebig - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine