Postava stažená z kůže, nainstalovaná v podivné poloze. Můžete si prohlédnout jednotlivé svaly. Neznalý bude šokován, bude pátrat, jak mohla tahle galerie smrti vůbec vzniknout. Kdyby jako já žili skoro celý život v podzemí, jen by se lehce pousmáli. Smrt dokáže být, stejně jako death metal, o hodně krutější, prašivější, šílenější. U popisků je uvedeno, že se jedná o vězně odsouzené za násilné činy, ale přesto, koupili byste si sochu z mrtvoly?
S prvotinou českých death metalistů SNĚŤ je to hodně podobné. Po zdařilé demonahrávce i koncertě v malém klubu se zdálo, že se v pražských katakombách rodí další bestie. Vlastně je to pravda, ale zatím se jen rozkoukává. Kapela složená z právoplatných členů scény (Bahratal, Kaosquad, Mörkhimmel, Vole) se zhlédla v současném trendu retro death metalu a předhodila nám svoji první desku. A jaká že je? Myslím, že instalace mrtvoly se vcelku povedla.
Když jsem slyšel "Mokvání v okovech" poprvé, tak jsem si říkal, že se jedná přesně o ten druh smrtícího kovu, který se bude hodně líbit lidem, kteří death metal běžně neposlouchají. Všechno je špinavé (chtěl bych o hodně víc), zvuk je ledový a prašivý (ale postrádá temnou energii a tlak) a jako celek je na mě album rozvláčné, lehko se v něm ztrácím. Odkazy na AUTOPSY, CARCASS, INCANTATION, MORBID ANGEL, MORTICIAN, nověji pak třeba UNDERGANG, jsou sice velmi dobře zahrány, ale chybí mi něco navíc. Feeling, drive, energie, chcete-li. Na živém koncertě, po několika pivech jsem se těšil, že se kapele povede vše převést na hudební nosič, ale i když deska obsahuje spoustu zajímavých momentů, tak je jako celek poměrně nevýrazná. Přikládal bych to produkci. Death metal v sobě musí mít ďábla, musí smrdět sírou a toho se SNĚŤI zatím příliš nedostává. Mě nevadí, že takhle dnes hraje spousta kapel, ale příště bych poprosil víc kopnout do vrtule. "Mokvání v okovech" je vlastně dobrým stylovým albem. Jenže já jsem raději v pekle, obdivuji pravé mrtvoly a navštěvuji galerie smrti umístěné v reálných starých katakombách. Je to dobré, ale pánové mají dle mého navíc. Jo a abych nezapomněl, českým textům sice není rozumět, ale pokud ano, volil bych příště raději angličtinu. Verdikt - solidní nahrávka!
Asphyx says:
A figure pulled from the skin, installed in a strange position. You can view individual muscles. The ignorant will be shocked, looking for how this gallery of death could have come into being. If, like me, they had lived underground almost their entire lives, they would have just smiled slightly. Death can be, like death metal, much crueler, dustier, crazier. The labels state that they are prisoners convicted of acts of violence, but still, would you buy a statue from a corpse?
It is very similar to the first of the Czech death metalists SNĚŤ. After a successful demo and a concert in a small club, it seemed that other beasts were being born in the Prague catacombs. It's true, but for now, he's just looking around. The band composed of rightful members of the scene (Bahratal, Kaosquad, Mörkhimmel, Vole) saw the current trend of retro death metal and threw us their first record. And what is it like? I think the installation of the corpse was quite successful.
When I first heard "Mokvání v okovech", I thought it was exactly the kind of death metal that people who don't normally listen to death metal will like a lot. Everything is dirty (I would like a lot more), the sound is icy and dusty (but it lacks dark energy and pressure) and as a whole, the album is tedious to me, I easily get lost in it. Links to AUTOPSY, CARCASS, INCANTATION, MORBID ANGEL, MORTICIAN, more recently, for example, UNDERGANG, are very well played, but I miss something extra. Feeling, drive, energy, if you will. At a live concert, after a few beers, I was looking forward to the band managing to convert everything to a music medium, but even though the record contains a lot of interesting moments, it as a whole is relatively indistinct. I would attach it to production. Death metal must have a devil in it, it must stink of sulfur, and the SNĚŤ isn't getting that much yet. I don't mind that a lot of bands play like this today, but next time I would ask to kick more in the propeller. "Mokvání v okovech" is a good stylish album. But I prefer to be in hell, admire real corpses and visit death galleries located in real old catacombs. It's good, but gentlemen have, in my opinion, an extra. Yes, and let me not forget, Czech texts may not be understood, but if they do, I would prefer English next time. Verdict - a solid pass!
Někdy přemýšlím, jaký je rozdíl mezi naším a oním světem. Kolem je spousta zla už za našeho života. Možná před tím přivíráme oči, ale stejně máme neodbytný pocit, že nás někdo sleduje. Faleš, lži, závist. Prachy a sex. Násilí. Pokání už dávno nikdo nečiní. V záhrobí, mezi nemrtvými, alespoň víte, na čem jste. Zlo i dobro jsou jasněji definovány. Stejně jako hudba. Underground. Tentokrát z Finska. Death metal odněkud z hlubokých močálů.
Shnilé kousky masa, vzpomínky a odkazy na staré smrtící kapely. Riffy smrdí zatuchlinou, nenávistí a smrtí. Jako když otevřete dávno opuštěný hrob. Exhumujete jej a objevíte kdysi zapomenuté důkazy bestiální vraždy. Hnus, špína, beznaděj. Jsem tu správně.
MORBIFIC kráčejí ve stopách smeček jako PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Jedná se přesně o ten druh ošklivého, mokvajícího death metalu, u kterého vám praskne lebka tlakem. Finové ale nejsou jen obyčejnou kopií věcí minulých, přidávají i kus svého zvráceného vkusu. Jestli jste jako já dávno zanevřeli na náš zkažený svět, vítejte v záhrobí. Hraje se tu poctivě, ryze, opravdově, s nadšením pro poslední věci člověka. Jakoby mě někdo spoutal a hodil do studené kobky. Čeká mě mučení, ale vůbec mi to nevadí. Zatímco mi budou trhat nehty, pálit mě rozžhaveným železem a lámat kosti, budu poslouchat stále dokola "Ominous Seep Of Putridity". Stanu se postupně sám nemrtvým, s chutí znovu a znovu ochutnám zkažené maso, které nám kapela podává na víku od rakve. Skladby asi nejvíc připomínají ozvěny ze záhrobí, vyprávění o zohavených tělech, o mučení, o všech zkaženostech a zlu, kterého je schopen jenom člověk. Pokud jako já trávíte svůj čas převážně několik metrů pod zemí, tak neváhejte ani chvilku. Tady se hraje přesně pro vás! Surový, shnilý, mokvající death metal, který je nasáklý zkaženou krví!
Asphyx says:
Sometimes I wonder what the difference is between our world and the other. There is a lot of evil around in our lifetime. We may close our eyes before that, but we still have an unquenchable feeling that someone is watching us. False, lies, envy. Dust and sex. Violence. No one repents for a long time. In the grave, among the undead, at least you know what you're up to. Evil and good are more clearly defined. Like music. Underground. This time from Finland. Death metal from some deep swamps.
Rotten pieces of meat, memories and references to old deadly bands. Mistily riffs, hatred and death. Like opening a long-abandoned grave. You exhume him and discover the once forgotten evidence of bestial murder. Disgust, dirt, despair. I'm right here.
MORBIFIC follow in the footsteps of bands such as PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. This is exactly the kind of ugly, soaking death metal that makes your skull burst with pressure. But Finns are not just an ordinary copy of things of the past, they also add a piece of their perverted taste. If, like me, you have enough of our corrupt world, welcome to the grave. Here is played honestly, purely, truly, with a passion for the last things. It was as if someone had handcuffed me and threw me into a cold dungeon. Torture awaits me, but I don't mind at all. As they tear my nails, burn me with hot iron and break my bones, I will listen to "Ominous Seep Of Putridity" over and over again. I will gradually become undead myself, I will taste the spoiled meat that the band serves us on the lid of the coffin again and again. The songs are probably most reminiscent of echoes from the grave, stories about mutilated bodies, torture, all the corruption and evil that only man is capable of. If, like me, you spend your time mostly a few meters underground, do not hesitate for a moment. This is where it's played for you! Raw, rotten, soaking death metal that is soaked in rotten blood!
CD 2021, Blood Blast Distribution / Listenable Insanity Records
for english please scroll down
Zvedá se vítr a já slyším podivné cinkání. Sleduji tenhle dům už hodně dlouho, ale zatím jsem nezjistil vůbec nic. Až dnes k večeru, když se začaly prodlužovat stíny. Vstoupím dovnitř a ihned mě uhodí do obličeje krvavá skvrna na zdi. Cítím smrt. Smrdí jako zkažené maso. Prohledám pokoje, kuchyň i ložnici. Nikde nic. Ještě zbývá sklep. Tichý šepot, něco se houpe ve větru. Celý dům skřípe, naříká. Ne, to není dům, ale hlasy ze sklepa. Otevřu kovové dveře a vstoupím do pekla. Na hácích jsou rozvěšena těla. Propadnu temnotě.
Na tuhle scénu ze starého hororu jsem si ihned vzpomněl, když jsem slyšel novinku floridských death metalistů GOREGÄNG. Atmosféra nahrávky je hodně podobná. Šílená, bolestivá, krutá, studená a krvavá. Bestie se znovu probudila.
Kapela je, jak je všeobecně známo, složena ze dvou velmi zkušených muzikantů. Jména Jeramie Kling (INHUMAN CONDITION, VENOM INC, THE ABSENCE) kytara a zpěv a Taylor Nordberg (INHUMAN CONDITION, THE ABSENCE) bicí, kytara, basa, mluví sama za sebe. Hudebně se potom jedná o kombinaci švédského a floridského death metalu velmi vysoké kvality. Pro mě osobně jsou ale nejdůležitější nálady celé desky, které jsou doslova podmanivé. Jsem opravdu účastníkem ve starém hororu z osmdesátých let. "Long Live The Grime" na mě působí stejným způsobem. Někde v okolí řádí šílenec, který si už jako malý oblíbil ostré nástroje. Proříznutá tepna, tlukot srdce pomalu utichá. Lovci a jejich oběti. Death metal býval vždy o ošklivých věcech a tentokrát jsou díky hudbě GOREGÄNG doslova hmatatelné. Líbí se mi i hnusný obal, který přesně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Smrtící kov, který nezná slitování. Čtyři nové songy, čtyři živé záznamy a jeden cover od White Zombie. Mám pocit, že nemrtví opravdu přišli pomstít své utrpení. A hrát jim k tomu bude "Long Live The Grime". Cítím smrt. Smrdí jako zkažené maso. Krvavý death metal!
Asphyx says:
The wind is rising and I hear a strange clink. I've been watching this house for a long time, but I haven't found anything at all yet. Until tonight, when the shadows began to lengthen. I step inside and immediately a blood stain on the wall hits me in the face. I feel death. It stinks like rotten meat. I'll search the rooms, the kitchen and the bedroom. Nothing anywhere. There is still a cellar. A quiet whisper, something swaying in the wind. The whole house is creaking, moaning. No, it's not a house, but voices from the basement. I'll open the metal door and go to hell. Bodies are hung on hooks. I will fall into darkness.
I immediately remembered this scene from an old horror movie when I heard a novelty by Florida death metallers GOREGÄNG. The atmosphere of the recording is very similar. Crazy, painful, cruel, cold and bloody. The beast awoke again.
The band is, as is well known, composed of two very experienced musicians. The names Jeramie Kling (INHUMAN CONDITION, VENOM INC, THE ABSENCE) guitar and vocals and Taylor Nordberg (INHUMAN CONDITION, THE ABSENCE) drums, guitar, bass, speak for themselves. Musically, it is a combination of Swedish and Florida death metal of very high quality. For me personally, however, the most important moods are the whole album, which is literally captivating. I'm really a participant in an old horror movie from the eighties. "Long Live The Grime" affects me in the same way. Somewhere in the area there is a madman who, as a child, liked sharp tools. A severed artery, the heartbeat slowly subsides. Hunters and their victims. Death metal has always been about ugly things, and this time they are literally tangible thanks to the music of GOREGÄNG. I also like the disgusting cover, which shows exactly what is happening on the record. A death metal which have no mercy. Four new songs, four live records and one cover by White Zombie. I feel that the undead really came to avenge their suffering. And "Long Live The Grime" will play for them. I feel death. It smells like rotten meat. Bloody death metal!
Tracklist:
01. Born. Slave. Death.
02. Pernicious Thief
03. Long Live The Grime
04. Farm The Mother
05. Electric Head Part I (The Agony) (White Zombie Cover)
06. A Cavity In Reality - Intro (Live)
07. False Flags (Live)
08. Plague Of Hammers (Live)
09. Cathedral Of Chemicals (Live)
band:
Jeramie Kling (INHUMAN CONDITION, VENOM INC, THE ABSENCE) - kytara a zpěv
Taylor Nordberg (INHUMAN CONDITION, THE ABSENCE) - bicí, kytara, basa
Mladej člověk je v tomhle věku jako pytel plnej emocí. Hormony, touhy, nenaplněný sny. Často jedná spíš pudově, než rozumem. K mládí to tak nějak patří a já jsem rozhodně nebyl výjimkou. Spíš naopak. Nikdy jsem nepochopil kluky v práci, který byly jak vystřižený z brožurky Opravdový chlap. Peníze, moc, zašukat si. Auta, fotbal, nic proti tomu nemám, ale já byl a jsem přeci jen trošku jiný. Možná za to mohla moje četba knih nebo spousta ženských kolem mě, ale bylo tomu tak. Rozchod s Markétou mě pořád bolel, ale znát to, Ester měla tak krásnej zadek, mladí kluci jsou přelétaví, víc mě začalo mrzet, že se mnou nemluvil Venca. Měl jsem za pár týdnů začít chodit v Plzni na strojárnu a hrozně moc mi záleželo na tom, abychom se udobřili. Možná i víc, než na nové holce, sexu a podobných dobrotách, kterých měl tenkrát člověk, co hrdlo ráčí.
Byl naštvanej, protože jsem se zhulil s pankáčema a protože byl vyléčenej feťák, tak si myslel, že jsem na dobré cestě ho následovat. Ne, tvrdý drogy jsem v životě nezkusil, skončil jsem u špatný trávy a jednou omylem přijal v klubu trošku hašiše, ale Venca byl jinýho názoru. Občas jsem ho (Boleslav je fakt malý město), potkal někde na ulici, ale vyhýbal se mi. Byl jsem hrdej mladej zmetek, ale tohle bolelo fakt hodně. Teploušci Tomáš a Buddha sice byli skvělí kluci, ale pokecat s nima o ženských moc nešlo a nebudeme si nic nalhávat, každej chlap potřebuje někoho, s kým pokecá, dá pivko, vyčistí hlavu, ujistí se, že je pořád chlapem. S Janou, ani Prcalinkou to taky nešlo a Ester? Tam kráčelo úplně o něco jiného. Měl jsem ji rád, ale ještě jsem ji neříkal všechno. Ani nebyl čas.
Stejně jako spousta jiných věcí, tak i obnovení našeho kamarádství, způsobila náhoda. O nové vlně metalistů jsem vám už vyprávěl. Koukali jsme na ně trošku z vrchu. Oni už nemuseli jezdit pro kazety do Polska, nemuseli stát dlouhé hodiny před krámem s CDčkama na nový Megadeth. Měli všechno, rozumíš, všechno, jak na zlatým podnose. Metal byl najednou kšeft, jako cokoliv jinýho, postrádal jsem rebelii a takový to krásný prvotní spiklenectví, které se provádělo povětšinou tajně, aby rodiče nevěděli. Spousta nových kapel, který jsem už nechápal. Začaly hrát tak nějak divně, kombinovali hudbu třeba s rapem, funky, orchestrem. Sem tam mě něco zaujalo, ale najednou bylo hrozně těžký být ortodoxní. Mohl jsem se zatvrdit, stát se metalovým kořenem, který bude točit stále dokola těch svých pár desek a vzpomínat na doby, kdy byl mladej, ale to se mi nechtělo. Pořád ještě hrály smečky, co do toho uměly říznout.
Mě spíš štvalo, že se za metalistu začal považovat každej druhej. Nechápal jsem, jak nemůžou mladý kluci přiřadit správně obaly desek ke správným albům. To by dřív neobstáli, byli zesměšněni a vyloučeni z party. Nojo, taky jsem začal pozorovat, že se začaly kolem toulat i partičky, který dělaly naší hudbě spíš ostudu. Ne, my nebyli svatí, ale tohle bylo moc. A s přesně jednou takovou skupinou metalových debilů jsem potkal Vencu. On stál na jedné straně u zdi, jich šest proti němu a měl v sobě tak řekl bych osmou ránu. Zrovna ho chtěl někdo kopnout mezi nohy, jen tak, z prdele, punkáči se přece můžou šikanovat, špíny jedny, ne? Nevím, jestli jsem byl víc v šoku, že vidím Vencu nebo příslušníky mé kasty, kteří se chovají jako hovada. Byl jsem tenkrát odvážnej, něco málo jsem se taky narval, tak jsem šel svému kamarádovi na pomoc.
Hele, dostali jsme tak nádherně do držky, že jsme měli ksichty rozsekaný na maděru. "Proč mi pomáháš? Zvládl bych je v klidu sám, od tebe nic nechci": řekl mi jako první větu po bitce Venca a cedil mezi zuby krev. Hekal jsem a odpověděl něco v tom smyslu, že jsem nebránil jeho, ale metalovou čest. Já to tak fakt tenkrát bral. V naší partě jsme se vždycky snažili být čestní jak pionýři. Ale všechno nebylo tak růžový, jestli mi rozumíte. MY JSME CHTĚLI, aby to bylo hezký, poctivý. Nebylo, ne vždy a všude. To je jasný. Venca konečně začal mluvit. Napadli ho jen tak, kvůli barvě džínů. Ty krávo, tohle dělali vždycky jenom skinheads, ne? Svině jedny svinutý, asi mám zase naražený žebra. Takhle nemůžu domů. Musel jsem zase někam, kde se dám dohromady, máma by mě zabila. Venca zrovna zase bydlel u Jany, tak se šlo tam. Přivítala nás s otevřenou náručí a pusou plnou nadávek.
Ale měla radost. Nebo spíš zářila. Jana nás měla ráda oba. Šel jsem k jejímu přehrávači a pustil tam na počest Vency nějakej punk. Vůbec mu to neudělalo radost. Naopak, takhle rozčilenýho jsem ho ještě neviděl. Nadával mi, že jedu, utíkám do Plzně, že jsem hulil trávu, že si myslel, že mě ztratí. Rozčílil se tak, že ke konci skoro brečel a já si uvědomil, jak jsem ho musel ranit. Mluvili jsme dlouho a tiše. Vysvětloval jsem své pohnutky, proč chci do Plzně, proč se mi chce od všeho utéct. Navíc jsem byl pořád v šoku, že i metalisti se můžou chovat jako hovada. To jsem do tý doby fakt nezažil. Jasně, magoři jsou všude, ale jako celek jsem považoval příslušníky metalu za takovou sektu, která je navenek drsná, ale uvnitř ryzí, ohlodaná na kost. Asi iluze mládí a puberty nebo výchova se stínu indiánů, skautů a pionýrů, nevím. Ale byl jsem najednou hrozně zklamanej. Nešlo o rozmlácený huby, ale o pocit ponížení, frustrace z toho, že mi někdo poničil můj velkej sen.
Ztratil jsem ten den iluze o metalistech, ale vrátil se mi kamarád. Musel jsem přísahat, že už nikdy nevezmu do huby trávu (což jsem samozřejmě několikrát porušil), musel jsem slíbit, že každý víkend pojedu domů do Boleslavi a zajdeme spolu na pivo. Přísahal jsem, ještě jsem nevěděl, že sejde z očí, sejde z mysli. Tušil jsem, že se vydám do Plzně a budu úplně sám, jak ten kůl v plotě. Budu tam bez holky, bez nejlepšího kámoše na světě, bez naší metalový party, která brala hudbu ještě postaru. Ale taky mě lákalo nové a nepoznané. Těžko se to vysvětluje, už se mi nechtělo moc mluvit, taky mě rozbolela žebra a tak jsme se radši naplno s Janou oddali pití rumu, vybrakovali jí celou lednici, poslali Vencu pro piva a vůbec se smáli. Byl jsem najednou hrozně spokojenej, že jsem to dal s mým nej kámošem dohromady. Poslední věc, co jsem chtěl před odjezdem do Plzně vyřídit.
Snažím se všechno povědět druhý den Ester, by věděla. Ale mám pocit, že mě vůbec neposlouchá. Jak se z takovýho jemnýho kvítka stala najednou taková samice? Objevila si kouzlo sexu, co? Chtělo se mi říct, ale nahlas jsem nic neprozradil. Nechtěl jsem porušit všechny ty hezký věci, co jsme spolu dělali. Nevím, jestli jsem byl připravenej na odchod do Plzně, ale stejně se už nedalo nic dělat. Měl jsem zařízenej internát, byl jsem zapsanej a měl index. Ale nechtělo se mi. Z teplý náruče, od kámošů. Od Ester jsem šel až večer a potkal tu hnusnou partičku, která by si snad ani neměla říkat metalisti. Nadávali mi a tak jsem vzal radši do zaječích. Nic už není takový, jako dřív, je čas na změnu. Říkal jsem si doma, když jsem poslouchal pořád dokola Panteru. Za týden jsem změnil celý svůj život. Asi už bylo na čase nebo ne? Co vlastně stojí za našimi rozhodnutími? Je to zatmění mysli, osud, starej dobrej bůh nebo jen naše touha po něčem novém? Byl jsem mladej a nevěděl jsem nic. Vylétl jsem z hnízda, vypadnul a roztáhl křídla.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave MALFORMITY! Greetings to the United States. I'm listening to your new "Monumental Ruin" and I can't break away from it. It has everything I like about death metal. It is raw, raw, dusty, dark and cold at the same time. You really did well with the album. How did it originate? and it is impossible not to ask why only now, after thirty years of existence?
Hails! First off, we are stoked that you like the album! We put a lot of work into it over the past year and half and we really put a lot of work into writing each song. All the songs are written collaboratively and so each song has riffs and parts and decisions made by all of us...and they take a long time to finish. The songs on the album were written between 2006 and 2018. Degenerative Sequences and In Corrosion are the oldest of the bunch. Lost Necropolis was on our 2015 demo EP, but we were not completely happy how it turned out so we made some small changes and re-recorded it. I was adamant about remixing the 2 songs from the 7” as there were aspects of that session I wasn’t happy about. Lifeless / Mindless was an old Malformity song from the 90s that we refactored and recorded. The other 6 tracks were written between 2014 and 2018.
I searched all weekend, but in the end I found it! Sometime in the nineties, a friend recorded a tape of me with one song from the "Black Holes to Heaven" demo. It's a bit unusual, but could you introduce the band to us? When and how did you come into being? Please guide us through the history of MALFORMITY.
To clear some things up, we haven’t been together for 30 years. Wires have gotten a bit crossed in the explanation of how this incarnation of Malformity came to be. Dan and I (Eric) played together starting in 1991, in 1994 we formed Malformity properly, but split up back 1995. I largely dropped out of playing music in the late 90’s and Dan went on to play in other bands (Neuroblast, Burial Rites, Amoebic Dysentery, etc). I played in a couple other metal bands in the early 2000s (Southern Hostility, Eridian). In 2007 Dan, Craig and Billy formed Lectures on the Apocalypse and Glenn (General Surgery, Regurgitate) joined them in 2012. In 2014 Billy left the band and Dan asked me to join Lectures, and pitched the idea of reusing the name Malformity. So it truly wasn’t the same band. We just reused the old name and the 2 founding members of the original Malformity were in both incarnations. We refactored one of the old songs and put it on this album as a throwback. We have discussed possibly bringing up a few of the other old songs. But we found that just having the same 2 members with our vocals and sensibilities did start to naturally move the new songs a little closer to the older original Malformity style at times.
As for the Black Holes to Heaven demos, they were recorded on an old 6-track tape machine by the same friend who mixed this album (Jamie Uertz). We were all inexperienced and experimenting with recording techniques at the time with poor equipment. That would be one reason I’d be interested in modernizing and recording 3 of the other old songs (for exposure). It’s pretty awesome your friend put one of our old demo tracks on a tape (all the way in Europe)! I’m curious which song it was.
Let's go to the new record. The first thing that literally hits everyone in the face is the cover. In a word, amazing! There is a crumbling temple on it. The cover is dark, mysterious. I still have to look at it. It also seems to me that it perfectly depicts what is happening on the record. Who is its author and how did you get together?
A lot of discussion went into the cover art. For our previous two covers we engaged a friend Mike Michalski but for this one we wanted more of an oil-on-canvas style. The name of the album is a mix of two of the songs (“Monument to Decay'' and “Into Ruin”). We wanted a title that is foreboding and dark that matched the tone of most of the songs; eventually we decided on “Monumental Ruin”. For the cover art we wanted something that was a monument to societal/civilization collapse as that’s the theme of the majority of the songs; so we searched out a lot of artists and paintings. Dan came across Jorge Acinto’s (Portugal) artwork and liked his ability to attribute a large scale to objects, and found the piece that is the basis for the cover. We asked the artist to make a few changes and create a new piece that better matched our theme. We got something we loved in its imagery, color palette and mood. And from the beginning we knew we wanted to do a gatefold vinyl LP jacket with a piece of art that wraps around both sides so when you open it makes one wide image. The trick was also making sure the right side of it would make the perfect cover by itself. Additionally with each of our previous releases we updated the Malformity logo. This time we wanted a metallic look and our friend Jennifer “Jephi” Clark updated the logo, which I think looks awesome with this cover.
The album has a massive, dense, raw and dark sound. He literally nailed me to the wall. Where did you record, who is signed under the mix, mastering? How much did you talk about the result, as a band?
All that was 100% intentional. Our sound is our sound, despite the fact it comes from a lot of influences from many different death metal bands. We recorded it very piecemeal, at the perfect place for each component which turned out to be ideal with COVID. Drums were recorded in September 2019 at Orange Peel Recordings with Raheem Amlani (Arcadea). Guitars and some of the bass were recorded by Dan and Glenn in Glenn’s basement starting in November 2019 (finished in mid-2020). Vocals were recorded in March-April 2020 at Second Sight Sound with Alex Parra (Paladin/Sadistic Ritual). Finally we finished tracking bass, solos and mixing at Jamie Uertz’s home studio in Atlanta, finishing in January of 2021. So it was a long process and COVID probably made it longer, but it also allowed us to really focus on getting everything exactly how we wanted it. As I mentioned, our college friend Jaime was the mixing and mastering wizard on this album who has gone on to work with many underground and larger bands like Gojira and Anthrax. We spent a lot of time with Jaime creating the perfect sound and we put a lot of thought as a group into every choice. We are extremely happy with the results and believe we have created a memorable album.
Each band has a different way of composing. Some meet in a rehearsal room, others write at home. How does the new material MALFORMITY form? Are all the songs newly composed or are they also motifs that you had stored in the archive?
As I mentioned before, we write almost everything in the rehearsal space collaboratively. Each song has riffs by at least 2 members. Most riffs are written at home but we use Google Drive collaboratively also, uploading riffs and song chunks for the others to hear. The songs don’t really have motifs before they’re written, they are composed very organically with all instruments and we understand the feel of the song better once it is complete. The song names are decided upon later (we have a list of song titles which sometimes we use and sometimes we just come up with them individually). But every song comes about differently. For instance we knew Facemelt and Bloodgrinder (actually 2 short songs that we play together) would be in the style of deathgrind from the early 90’s…its essentially an homage to Earache’s Grindcrusher album with influences from Repulsion, Terrorizer, Morbid Angel, Napalm Death, Carcass, Bolt Thrower, and others. But other songs start with only 1 or 2 riffs and we see what kind of feel should come next and either find a previously existing riff or sometimes create something new on the spot. The running time of some songs can be longer but each one takes its own journey and the goal is for each song to be a real experience for the listener.
Many years have passed since the 1990s. MALFORMITY is a band composed of experienced musicians who also work in other packs. Nevertheless, times have changed a lot with new technologies. We have the internet, the recording studios are completely differently equipped, etc. Did you have to change your approach in any way? How have new technologies affected you as a musician in your personal life?
Hmm, back in the mid-90s Dan and I were inexperienced (and somewhat broke) college students. We had combo amps and inexpensive Peavey guitars that we’d had since high school. Nowadays we can afford to buy whatever we need. The changes in tech help us as a band write more collaboratively and being able to simply download all the files we recorded in a previous session really helped us be able to record this during the pandemic. But technology also brings its own new set of problems when going from one recording environment to another. Problems that we solved but still gave us some headaches along the way. Additionally we were able to use a Kemper amp modeler to do solos without the hassle of lugging amps and cabs and around.
For me, death metal has always been mainly about live concerts. When I stand down under the stage and look forward to the first song, it is always, even after thirty years, unrepeatable. What about MALFORMITY and live concerts? Do you play, will you play live? What about a tour?
We enjoy playing live. Thankfully we all live around a major metropolitan area that has a lot of shows and opportunities to open for touring bands and we have only gotten better and better live over the years. We have opened for some excellent bands over the years (Cannibal Corpse, Deicide, Suffocation, Brutality, Dark Funeral/Belphegor, etc). We all have careers and most of us have families so getting out of town takes a lot of coordinating. We haven’t played out of town very much over the years but are looking forward to playing some shows throughout the Southeast US once shows are a thing again (hopefully this summer). We would really like to get onto some small festivals in the next couple of years and hopefully Unspeakable Axe putting this album out will help us get our foot in those doors. I think we’d be up for some mini-tours in the future. We have some live video recordings on Youtube.
A lot of musicians don't listen to the style they play at all. Are you a collector, a fan? And are there any records that have appealed to you lately?
We all listen to death metal and especially the late-80s/early-90s classics. I think we write what we would like to hear. Dan listens to a large variety of metal and he and Craig are the big collectors. Dan has a large metal CD collection and Craig has a lot of metal CDs but also a diverse vinyl record collection across many genres like psych and prog rock, jazz and classical. Two of his favorite newer metal releases are “Sel de Pierre” by the French band Vous Autres and the new Thantifaxath EP. I am fully digital these days and listen to primarily death and black metal stuff on Spotify and Youtube. I typically gravitate to bands that are really catchy with repeatable choruses and such...and yet aren’t redundant or derivative. With a lot of the songs on this album you will find repeated choruses but in unpredictable song structures.
When you started playing in the 1990s, who was your role model? What was the main reason you picked up the instrument and started playing? How do you remember that time and what would you like to bring back? And what would you change?
For me (Eric) personally it was bass players who did vocals also; Tom Araya, Glen Benton, Jeff Walker, David Vincent, etc. I love metal and wanted to create it like most of us in the genre. As for what I remember and would like to bring back...catchy death metal. I know I sound like an old man.
What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this thing philosophically.
For me death metal is the ultimate expression of metal with extreme aggression. I listened to thrash in the late-80s/early-90s but slowly moved to death metal after hearing Sepultura’s “Arise” and Obituary’s “Cause of Death” and other death metal that was played on MTV’s Headbangers Ball (Napalm Death, Morbid Angel). It’s not so much a lifestyle for me (Eric), just my preferred music; I have a lot of other interests as well. I would say Dan is more of the metal as a lifestyle member. He has been a fixture in the southeastern US metal scene as a musician and a fan for many decades and almost everyone knows or recognizes him at any show he goes to. But of course he has a lot of other interests too.
What are MALFORMITY planning in the coming months? Thank you so much for the interview. I'm going to play the new "Monumental Ruin" again. It's great! Good luck and I hope we don't wait so long for the next record!
Thanks for reaching out to us! We’re currently lining up ordering all the merch that corresponds to this release (shirts, posters, patches, stickers, etc), which we should have available in the next few weeks. This summer we will release a gatefold vinyl LP of 9 of the main songs from the CD on black and hand-poured colored vinyl. I’d like to release 2 of the others not already on other releases on another 7” record, but we will have to see if that happens. We’ve already started writing the next album and already have a couple songs written. This time around we’re focused on shorter and somewhat faster songs while maintaining our style. There will probably be 9-10 songs on the next one. Again, we’re super stoked you enjoy the album as well as the positive response to the album so far and are really looking forward to playing live again. Hopefully we will have a chance to come play for you in the future!
Ave MALFORMITY! Zdravím do Spojených států. Zrovna poslouchám vaši novinku „Monumental Ruin“ a nemůžu se od ní odtrhnout. Je v ní vše, co mám na death metalu rád. Je surová, syrová, prašivá, temná a studená zároveň. Album se vám opravdu povedlo. Jak vznikalo a nejde se nezeptat, proč až teď, po třiceti letech existence?
Zdravím! Předně nás těší, že se ti album líbí! V uplynulém roce nás to stálo hodně práce a při psaní každé skladby jsme se opravdu hodně nadřeli. Všechny skladby jsme psali společně, takže každá skladba má riffy, části a rozhodnutí, která jsme udělali všichni dohromady... a trvalo dlouho, než jsme to dokončili. Skladby na albu byly napsány v letech 2006 až 2018. „Degenerative Sequences“ a „In Corrosion“ jsou nejstarší ze všech. „Lost Necropolis“ byla na našem EP z roku 2015, ale nebyli jsme úplně spokojeni, jak to dopadlo, takže jsme udělali několik malých změn a znovu ji nahráli. Byl jsem neoblomný ohledně remixování dvou skladeb z EP, protože tam byly aspekty, které mě nečinily šťastným. Lifeless / Mindless byla stará skladba MALFORMITY z 90. let, kterou jsme předělali a znovu nahráli. Dalších šest skladeb bylo napsáno v letech 2014 až 2018.
Hledal jsem sice celý víkend, ale nakonec našel! Kdysi v devadesátých letech mi kamarád nahrál kazetu s jednou skladbou z dema „Black Holes to Heaven“, Je fakt, že se mi ihned zmuchlala, ale já věděl, že vás znám! Je to sice trošku netypické, ale mohl bys nám kapelu představit? Kdy a jak jste vznikli? Proveď nás prosím historií MALFORMITY.
Aby bylo jasno, nebyli jsme spolu 30 let. Spojení se obnovilo, to jen na vysvětlení, jak k této inkarnaci MALFORMITY došlo. Dan a já (Eric) jsme spolu hráli od roku 1991, v roce 1994 jsme založili MALFORMITY, správně. Ale rozpadli jsme se až v roce 1995. Do konce 90. let jsem s hudbou v podstatě přestal a Dan pokračoval hrát v jiných kapelách (Neuroblast, Burial Rites, Amoebic Dysentery, atd.). Na začátku roku 2000 jsem hrál v několika dalších metalových kapelách (Southern Hostility, Eridian). V roce 2007 Dan, Craig a Billy vytvořili Lectures on the Apocalypse a Glenn (General Surgery, Regurgitate) se k nim připojil v roce 2012. V roce 2014 Billy opustil kapelu a Dan mě požádal, abych se připojil k Lectures a nadhodili myšlenku opětovného použití názvu MALFORMITY. Takže to opravdu nebyla stejná kapela, jen jsme znovu použili staré jméno a dva zakládající členové původních MALFORMITY byli v obou inkarnacích. Předělali jsme jednu ze starých skladeb a dali jsme ji na toto album jako „návrat“. Diskutovali jsme možnost oprášení několika dalších starých skladeb. Ale zjistili jsme, že to, že máme stejné dva členy a stejné vokály a vnímání, vedlo přirozeně k posunu nových skladeb občas trochu blíže k původnímu stylu MALFORMITY. Pokud jde o demo „Black Holes to Heaven,“ bylo nahráno na starém šestistopém kazeťáku stejným kamarádem, který mixoval tohle album (Jamie Uertz). Všichni jsme byli v té době nezkušení a experimentovali s technikami nahrávání se špatným vybavením. To by byl taky jeden z důvodů, proč bych se zajímal o modernizaci a nahrání třech dalších starých skladeb (pro představu). Je úžasné, že váš přítel nahrál jednu z našich starých demo skladeb na kazetu (a navíc v Evropě)! Zajímalo by mě, o jakou skladbu se jednalo.
Pojďme k nové desce. První, co každého doslova uhodí do obličeje, tak je obal. Jedním slovem úžasný! Je na něm rozpadající se chrám. Obal jsem temný, tajemný. Pořád se na něj musím dívat. Taky mi připadá, že perfektně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Kdo je jeho autorem a jak jste se dali dohromady?
O obalu se hodně diskutovalo. Pro naše předchozí dva obaly jsme angažovali kamaráda - Mike Michalski, ale pro tento jsme chtěli spíše styl „olej na plátně“. Název alba je kombinací dvou skladeb („Monument to Decay“ a „Into Ruin“). Chtěli jsme temný název, který by odpovídal tónu většiny skladeb, nakonec jsme se rozhodli pro „Monumental Ruin“. Pro obal jsme chtěli něco, co bylo památkou společenského / civilizačního kolapsu, protože to je téma většiny skladeb, proto jsme prolustrovali mnoho umělců a obrazů. Dan narazil na umělecká díla Jorge Acinto (Portugalsko) a líbila se mu jeho schopnost přisuzovat váhu objektům ve velkém měřítku a našel kousek, který je základem obalu. Požádali jsme Jorge, aby provedl několik změn a vytvořil nový kus, který lépe odpovídá našemu tématu. Dostali jsme něco, co jsme milovali v jeho obrazech, barevnou paletu a náladu. A od začátku jsme věděli, že chceme udělat vinyl s uměleckým dílem, které se obepíná po obou stranách, takže když jej otevřete, vytvoří jeden široký obraz. Trik také spočíval v tom, že jeho pravá strana tvoří dokonalý obal sama o sobě. S každou z našich předchozích nahrávek jsme navíc aktualizovali logo MALFORMITY. Tentokrát jsme chtěli metalický vzhled a naše kamarádka Jennifer “Jephi” Clark aktualizovala logo, které podle mě vypadá s tímto obalem úžasně.
Album má masivní, hutný, syrový a temný zvuk. Doslova mě přikoval na zeď. Kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem, masteringem? Jak moc jste do výsledku, jako kapela, mluvili?
Všechno to bylo 100% úmyslné. Náš zvuk je náš zvuk, a to navzdory skutečnosti, že vychází z mnoha vlivů mnoha různých death metalových kapel. Nahrávali jsme po částech, na dokonalých místech pro každou složku, která se s Covidem ukázala jako ideální. Bicí byly nahrány v září 2019 v Orange Peel Recordings s Raheem Amlani (Arcadea). Kytary a některé basy nahráli Dan a Glenn v Glennově suterénu v listopadu 2019 (dokončeno v polovině roku 2020). Vokály byly nahrány v březnu až dubnu 2020 na Second Sight Sound s Alexem Parrou (Paladin / Sadistic Ritual). Nakonec jsme dokončili basy, sóla a mix v domácím studiu Jamieho Uertze v Atlantě, kde jsme skončili v lednu 2021. Byl to tedy dlouhý proces a Covid to pravděpodobně prodlužoval, ale také nám umožnil se opravdu soustředit na to, abychom dostali všechno přesně tak, jak jsme to chtěli. Jak jsem zmínil, náš kamarád Jaime byl kouzelníkem mixování a masteringu na tomto albu, který pokračoval v práci s mnoha undergroundovými a většími kapelami jako Gojira a Anthrax. Strávili jsme hodně času s Jaime vytvářením dokonalého zvuku a při každé volbě jsme hodně přemýšleli jako kapela. Jsme nesmírně spokojeni s výsledky a věříme, že jsme vytvořili nezapomenutelné album.
Každá kapela má jiný způsob skládání. Někdo se sejde ve zkušebně, jiný zase píše doma. Jak tvoří nový materiál MALFORMITY? Jsou všechny songy nově složené nebo se jedná i o motivy, které jste měli uložené v archívu?
Jak jsem již zmínil, píšeme téměř vše ve zkušebně společně. Každá skladba má riffy minimálně dvou členů. Většina riffů je psána doma, ale Google Drive používáme také společně, nahráváme riffy a skladby, které ostatní slyší. Skladby ve skutečnosti nemají motivy dříve, než jsou napsány, jsou složeny velmi organicky se všemi nástroji a po dokončení skladby lépe porozumíme pocitu oné skladby. O názvech skladeb se rozhodne později (máme seznam názvů skladeb, které někdy používáme a někdy je vymýšlíme individuálně). Každá skladba však vzniká jinak. Například jsme věděli, že Facemelt a Bloodgrinder (ve skutečnosti dvě krátké skladby, které hrajeme dohromady) budou ve stylu deathgrindu z počátku 90. let ... je to v podstatě pocta albu Grachecrusher od Earache s vlivy od Repulsion, Terrorizer, Morbid Angel, Napalm Death, Carcass, Bolt Thrower a dalších. Ale jiné skladby začínají pouze jedním nebo dvěma riffy a my podle pocitu víme, jak by to mělo pokračovat dále a buď najdeme dříve existující riff, nebo někdy vytvoříme něco nového na místě. Doba vzniku některých skladeb může být delší, ale každá se vydá svou vlastní cestou a cílem je, aby každá skladba byla pro posluchače skutečným zážitkem.
Od devadesátých let už utekla spousta let. MALFORMITY je kapelou, složenou ze zkušených muzikantů, kteří působí i v jiných smečkách. Přesto, doba se díky novým technologiím hodně změnila. Máme internet, nahrávací studia jsou úplně jinak vybavená atd. Museli jste nějak změnit i svůj přístup? Jak vás nové technologie ovlivnily jako muzikanty i v osobním životě?
Hmm, v polovině 90. let jsme s Danem byli nezkušení (a poněkud chudí) studenti univerzity. Měli jsme kombo zesilovače a levné kytary Peavey, které jsme měli od střední školy. V dnešní době si můžeme dovolit koupit vše, co potřebujeme. Změny v technice nám pomohly v tom, že můžeme tvořit víc společně a můžeme jednoduše stáhnout všechny soubory, které jsme nahráli na předchozí zkoušce a během pandemie. Technologie však přináší i vlastní novou sadu problémů při přechodu z jednoho nahrávacího prostředí do druhého. Problémy, které jsme sice vyřešili, nás ale po cestě potrápily. Navíc jsme měli možnost použít Kemper amp modeler k výrobě sóla bez potíží s taháním zesilovačů a hlav sem a tam.
Pro mě byl death metal vždy hlavně o živých koncertech. Když stojím dole pod pódiem a těším se na první skladbu, je to pokaždé, i po třiceti letech neopakovatelné. Co MALFORMITY a živé koncerty? Hrajete, budete hrát naživo? Co nějaké turné?
Baví nás hrát naživo. Naštěstí všichni žijeme v hlavní metropolitní oblasti, která má spoustu koncertů a příležitostí k předskakování kapelám na turné a my jsme se za ta léta zlepšovali a zlepšovali. V průběhu let jsme otevírali pro několik vynikajících kapel (Cannibal Corpse, Deicide, Suffocation, Brutality, Dark Funeral / Belphegor atd.). Všichni máme svou kariéru a většina z nás má rodiny, takže dostat se z města vyžaduje hodně koordinace. Za ta léta jsme moc nehráli mimo město, ale těšíme se, až budeme hrát několik koncertů po celém jihovýchodě USA, jakmile budou koncerty opět možné (snad letos v létě). Opravdu bychom se rádi dostali na několik malých festivalů v příštích několika letech a doufejme, že vydání u labelu Unspeakable Axe nám pomůže dostat se do těchto dveří. Myslím, že se v budoucnu chystáme na nějaké mini turné. Na Youtube máme několik živých nahrávek.
Spousta muzikantů vůbec neposlouchá styl, který hraje. Říká, že je jej přejedená. Jak to máš ty? Jsi sběratel, fanoušek? A jsou nějaké desky, co tě poslední dobou oslovily?
Všichni posloucháme death metal a hlavně klasiky z konce 80. a počátku 90. let. Myslím, že píšeme, co bychom rádi slyšeli. Dan poslouchá širokou škálu metalu a on a Craig jsou velcí sběratelé. Dan má velkou sbírku metalových CD a Craig má spoustu metalových CD, ale také rozmanitou sbírku vinylových desek napříč mnoha žánry, jako je psych a prog rock, jazz a klasika. Dvě z jeho oblíbených novějších metalových nahrávek jsou „Sel de Pierre“ od francouzské skupiny Vous Autres a nové EP Thantifaxath. V dnešní době jsem plně digitální a poslouchám hlavně death a black metalové věci na Spotify a Youtube. Obvykle tíhnu ke kapelám, které jsou opravdu chytlavé s opakujícími se refrény jako takovými ... a které přesto nejsou nadbytečné. U spousty skladeb na tomto albu najdete opakující se refrény, ale v nepředvídatelných strukturách skladeb.
Když si kdysi v devadesátých letech začínal hrát, kdo byl tvým vzorem? Co bylo hlavním důvodem, že si vzal do ruky nástroj a začal hrát? Jak na tu dobu vzpomínáš a co bys vrátil? A co naopak změnil?
Pro mě (Eric) osobně to byli basáci, kteří také zpívali - Tom Araya, Glen Benton, Jeff Walker, David Vincent atd. Miluji metal a chtěl jsem ho tvořit jako mnoho z nás v tomto žánru. Pokud jde o to, co si pamatuji a co bych rád vrátil ... chytlavý death metal. Vím, že teď zním jako staromilec.
Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.
Pro mě je death metal ultimátním vyjádřením metalu s extrémní agresivitou. Poslouchal jsem thrash na konci 80. / počátku 90. let, ale pomalu jsem se přesunul k death metalu poté, co jsem slyšel Sepulturu „Arise“ a Obituary „Cause of Death“ a další death metal, který se hrál na MTV Headbangers Ball (Napalm Death, Morbid Angel) . Není to pro mě tolik životní styl (Eric), ale moje oblíbená hudba. Mám také spoustu dalších zájmů. Řekl bych, že pro Dana je metal víc životní styl. Byl stálicí na metalové scéně na jihovýchodě USA jako muzikant a fanoušek po mnoho desetiletí a téměř každý ho zná nebo ho poznávají na každém koncertě, na který se vydá. Ale samozřejmě má také spoustu dalších zájmů.
Co chystají MALFORMITY v nejbližších měsících? Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Monumental Ruin“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že na další desku nebudeme čekat tak dlouho!
Děkujeme, že jste nás kontaktovali! Aktuálně připravujeme veškerý merch, který je přidružen této nahrávce (trička, plakáty, nášivky, samolepky atd.), které bychom měli mít k dispozici v příštích několika týdnech. Letos v létě vydáme vinyl s devíti hlavními skladbami z CD na černém a ručně litém barevném vinylu. Chtěl bych vydat dva zbylé songy, které nejsou na jiných nahrávkách na dalším EP, ale uvidíme, jestli k tomu dojde. Už jsme začali psát další album a máme již napsaných několik skladeb. Tentokrát jsme se zaměřili na kratší a poněkud rychlejší skladby při zachování našeho stylu. Na dalším bude pravděpodobně 9-10 skladeb. Opakuji tedy, jsme nadšeni z toho, že se ti album líbí, stejně jako z pozitivních reakcí na album a opravdu se těšíme, až budete moci hrát znovu naživo. Doufejme, že v budoucnu budeme mít šanci zahrát i pro vás!
Chodil stejnou cestou každý den. Brzy ráno, když ještě všichni spí. Kolem hřbitova, kde se občas ozýval divný šramot. Byl zvyklý na záhadné stíny, poblikávající světla lamp i skřehot, který někdy slýchával. Dnes to bylo jiné. Probudil se s těžkou hlavou a cítil v kostech mrazivý tlak. Teď tu stál a nevěřil vlastním očím. Na stromě kousek za městem, kde normálně sedávali havrani, visel člověk. Vyplazený jazyk, vytřeštěné oči. Rozeběhl se, pud záchovy mu velel, aby pomohl. Nadzvedl oběšence a uslyšel chrapot. Nerozuměl. Až do chvíle, než mu pohlédl do tváře. Zahlédl svůj vlastní obličej.
Když najdete oběšeného, otřese to s vámi. Sedíte pak v koutě a vyhledáváte pouze muziku, která je temná, studená, šílená. Jako život sám. Jako smrt. Když mi kolega vyprávěl, co ráno zažil, poslouchal jsem zrovna "Aeons Untold". Vše se mi spojilo navěky v jeden celek. Death metaloví maniaci SLITHERING DECAY dokážou svojí hudbou vytvořit hodně podobnou atmosféru.
Belgičané ctí na desce "Aeons Untold" všechna stará pravidla poctivého death metalu. Album v sobě obsahuje velké množství chladu, temnoty a energie. Nezapomíná se ani na melodie a vy si tak můžete naplno vychutnat ryzí hudbu bez příkras. "HM2 buzz saw" vysoké kvality. Jako bych se prodíral hustou mlhou, bořil se po kolena do močálu a kolem na stromech visela dávno mrtvá těla. Zárukou kvality je i zvuk od DANA SWANÖ a parádní obal od WESLEY DEWANCKELA, který přitáhne pozornost. SLITHERING DECAY sice nevymýšlejí nic nového, ale rozhodně se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. Riffy řežou, vokál trhá vnitřnosti a bubeník vše pohání kupředu s rychlostí blesku. Mám rád podobná alba plná pochmurných, děsivých nálad. Užívám si melodie, které připomínají nejvíc asi ledovou vichřici. Až půjdete ráno temnými ulicemi, dávejte pozor. Když budete poslouchat "Aeons Untold", probudí se kolem démoni. Způsobů, jak odejít z tohoto světa je nepřeberné množství. Jsem rád, že ještě existují kapely, které hrají hudbu srdcem, uctívají stejné modly jako já a navíc dokáží složit nahrávku, u které praskají kosti tlakem. Záhrobí vydalo další svědectví! Death metal, který vás naporcuje jako zmrzlé maso!
Asphyx says:
He walked the same path every day. Early in the morning when everyone is still asleep. Around the cemetery, where a strange rumble occasionally sounded. He was used to the mysterious shadows, the flashing lights of the lamps, and the creak he had ever heard. Today was different. He woke up with a heavy head and felt a chill in his bones. He was standing here now, not believing his own eyes. A man hung in a tree just outside the city, where ravens normally sat. Tongue out, eyes wide. He ran, the urge to keep him to help. He picked up the hangman and heard hoarseness. He didn't understand. Until he looked him in the face. He saw his own face.
When you find the hanged man, it will shake you. Then you sit in a corner and look only for music that is dark, cold, crazy. Like life itself. Like death. When a colleague told me what he had experienced this morning, I was listening to "Aeons Untold". Everything came together forever into one whole. Death metal maniacs SLITHERING DECAY can create a very similar atmosphere with their music.
The Belgians honour all the old rules of honest death metal on the album "Aeons Untold". The album contains a large amount of cold, darkness and energy. The melodies are not forgotten either, so you can fully enjoy pure music without embellishments. High quality "HM2 buzz saw". It was as if I were penetrating a thick fog, sinking knee-deep in a swamp, and long-dead bodies hung around the trees. The sound is also guaranteed by the sound from DAN SWANÖ and the great cover by WESLEY DEWANCKEL, which attracts attention. SLITHERING DECAY may not invent anything new, but it is definitely not just a well-done craft. The riffs cut, the vocals tear the entrails, and the drummer drives everything forward with lightning speed. I like similar albums full of gloomy, scary moods. I enjoy melodies that are most reminiscent of an icy storm. Be careful when you walk through the dark streets in the morning. When you listen to "Aeons Untold", demons will wake up. There are countless ways to leave this world. I'm glad that there are still bands that play music with their hearts, worship the same idols as me, and they can also make a recording in which the bones crack under pressure. The grave gave another testimony! Death metal that slices you like frozen meat!
ARSENIC ADDICT’s “Translation in Fire” is the new single and video from the Danish band and serves as a celebration of death as the driving force of life. An invitation to look for insights and enlightenment in the roaring flames instead of giving in to be consumed. Sacrifices and suffering are inherent in the process to clear the way for new beginnings. The video illustrates this point by showing that we are all marked by life, we have all been burnt, so remember to breathe while you can.
Arsenic Addict is currently preparing to record a darker, faster, more vicious album to follow-up their debut “Deviant Perception of Death”. “Translation in Fire” is served as a healthy appetizer.
_____________________
Arsenic Addict is a murderous death metal band from Odense, Denmark, inspired by the darkest insanity lurking in the minds of man. Fleshy riffs invite to bloodshed and thunderous blastbeats explode frail skulls while ominous melodic passages tighten the grip around the neck and won’t let go before it’s too late. The gory tales of molestation and decaying corpses delivered in aggressive growl complete the soundtrack for your next killing.
Arsenic Addict is a solid live-act and was selected for the Wacken Metal Battle Denmark 2019. Their full-length debut album “Deviant Perception of Death” was mixed by Lasse Ballade from Ballade Studios and released last year in 2019.
Tiché dívky jsem četl doma, v tramvaji i cestou vlakem. Chytly mě hned od začátku. Hlavní hrdina Rath má problémy se zády, mě také zrovna bolely. Vychovává mladou holku. Moje je také v pubertě. Těch styčných bodů, i přístup k životu, jsme měli hodně společných. Možná se právě proto stávají někteří autoři oblíbenějšími než jiní. Dokáží vám "vnutit" pocit, že máte s postavami spoustu stejných pocitů, názorů, myšlenek. Samotný případ, který je vyšetřován, je také zajímavý. Nebudu napovídat, abyste si napínavý příběh sami užili.
Tiché dívky jsou mojí první knihou od Erica Rickstada. Většinou to mám nastavené tak, že čtu od jednoho autora vše, co vydal a pak se najednou ocitnu v situaci, že už není v Čechách nic nového k mání. Rozhlížím se potom v Databázi knih, ptám se kamarádů, nejvíce ale manželky, která se mnou zálibu v četbě sdílí. Máme podobný vkus, stejně jako ve filmech. Mám vlastně veškeré umění nastavené tak, že dám hodně na emoce, energii, která je mi předávána. Eric píše zajímavě, lehce, elegantně. Donutil mě k přemýšlení. Navíc, americký přístup ke psaní i životu je přeci jen trošku odlišný od evropského, potažmo od českého. A pro mě je to hodně zajímavé. Rád se toulám v myšlenkách.
Určitě znáte ten pocit, když dočtete kapitolu a musíte se na chvilku kouknout z okna. Přemýšlíte, kam se bude děj ubírat, představujete si jednotlivé postavy, toužíte, lačníte po dalším pokračování. Perfektně je vykreslena i atmosféra Vermontu, se spoustou detailů - to já moc rád, nemusíte pak ani cestovat. Nahlédnete do pokřivených lidských duší. Psychologie postav je dokonale znázorněna, alespoň tedy pro mě. Závěr příběhu dává naději, že děj by mohl pokračovat. Uvidíme. A víte co, jdu si objednat další knihu - "Číhání". Nejsem kritik, co mě nebaví, o tom nepíšu. Jedovatosti je všude okolo spousta. Pokud jste příznivci thrillerů, myslím, že byste mohli být s Tichými dívkami spokojeni jako já.
Abych nezapomněl, děkuji moc za přízeň. Ani jsem nečekal, že na stránkách, které jsou věnovány hudbě, budou mít knížky takový úspěch. Moc si toho vážím! A teď už končím. Otevírám si pivo (je totiž pátek večer), vypínám všechny sociální sítě, internet, zapínám lampičku a ....zrovna vám nemusím asi nic vykládat. Dávejte na sebe pozor!
Provokativní, ambiciózní a nezapomenutelný příběh si zamilují čtenáři Iana Rankina, Joa Nesbøho a Grega Ilese.
Frank Rath si myslel, že když odevzdal odznak detektiva, vraždami už se nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyšetřovatelem a v zapadlém městečku v severním Vermontu sám vychovává dceru. Pak se ale u silnice najde opuštěné auto a zdá se, že nádherná mladá dívka, která ho vlastnila, zmizela beze stopy. Vyšetřování Rathovi odhalí ty nejtemnější stránky lidské duše. Mladé ženy s tajemstvím mizí jedna za druhou, Ratha trápí jeho násilná a bolestná minulost a znovu zjišťuje, že zlo číhá všude, i v těch nejmenších, zdánlivě idylických městečkách - a nikdo není v bezpečí.
