DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 24. března 2021

Recenze/review - HORROR GOD - Cursed Seeds (2019)


HORROR GOD - Cursed Seeds
CD 2019, Lavadome Productions

for english please scroll down

Také někdy máte pocit, že balancujete na ostré hraně? Spadnete na jednu stranu a rozpustíte se v kyselině a na druhé vás zase rozsekají ostré nože. Je krásné mít na výběr, ale když se potom vzbudíte z noční můry a nevíte, co je a co není pravda, jste zmatení. V podobných chvílích si potřebuji dát do žil dobrou hudbu. Něco temného, mocného, zničujícího. Dnes v noci jsme zvolil desku ruských maniaků HORROR GOD.

A vůbec mi nevadilo, že mě jejich hudba zcela pohltila, rozmělnila na prach a nakonec rozprášila za hřbitovní zdí. Kapela si mě získala mocným zvukem, ale hlavně náladami, pochmurnými, záhadnými, zastřenými krví. 


Stále dokola se rodíme a umíráme a dost často zapomínáme na to, že náš čas je přesně vyměřený. Zároveň jsme jen zrnko písku ve velkém vesmíru. Při poslechu "Cursed Seeds" mám podobné pocity, zvláštní, temné, zahalené ve tmě. V některých momentech kapela rozvíjí dřívější myšlenky kolegů GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, REPLIKANT, AUGURY, PHOBOCOSM. Rusové mi ale přijdou přeci jen přívětivější, přehlednější a tím pádem se i velmi dobře poslouchají. Technika zde není samoúčelná, nejedná se o dnes tolik časté exhibice beze smyslu a řádu, ale o motivy s jasným cílem - všechno zabít a zničit. HORROR GOD jsou samozřejmě kapelou pro posluchače s bohatou fantazií a představivostí. Pravděpodobně nebudou okupovat přední místa v žebříčcích lesklých metalových časopisů. Hudba je ale jenom jedna a i když je "Cursed Seeds" nahrávkou z roku 2019, tak ji doporučuji vyzkoušet všem, kteří se rádi proplétají černými labyrinty. Vždyť balancovat na hraně je někdy tak napínavé, vzrušující. A tahle nahrávka si rozhodně zaslouží pozornost. Má v sobě totiž přesně ten ostrý feeling, který mám u kapel podobného typu tolik rád. Smrt!


Asphyx says:

Do you ever feel like you´re balancing on a sharp edge? You will fall on one side and dissolve in the acid and on the other side you will be cut by sharp knives. It's nice to have a choice, but then when you wake up from the nightmare and don't know what is and isn't reality, you are confused. At similar times, I need to put good music into my veins. Something dark, powerful, destructive. Tonight I chose the record of Russian maniacs HORROR GOD.

And I didn't mind at all that their music completely engulfed me, smashed me to dust, and finally scattered me behind the cemetery wall. The band won me over with a powerful sound but mainly with modos, gloomy, mysterious, clouded blood.


We are constantly born and dying and quite often we forget that our time is precisely measured. At the same time, we are just a grain of sand in a large universe. Listening to “Cursed Seeds” I have similar feelings, strange, dark, shrouded indarkness. At some point, the band develops the earlier ideas of colleagues GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, REPLIKANT, AUGURY, PHOBOCOSM. But these Russians come to me more friendly, clearer and therefore they listen very well. The technique is not an end in itself, it is not a frequent exhibition without meaning and order. This is a motive with a clear goal - to kill and destroy everything. HORROR GOD are, of course, a band for listeners with a rich imagination. They probably won't occupy the top positions in the charts of shiny metal magazines. But there is only one music and even though “Cursed Seeds” is a record from 2019, I recommend trying it on everyone who likes to intertwine with black labyrinths. After all, balancing on the edge is sometimes so exciting. And this album definitely deserves attention. It has exactly the sharp feeling that I like so much for bands of a similar type. Death!


tracklist:
1. Cursed Seeds
2. Age of Madness
3. They Were Behind the Barbed Wire
4. We Built These Walls Ourselves
5. Sunset
6. Face of War
7. Throne

band:
Sergey "Bor" Borisov – guitars, bass
Pavel "Arte" Smirnov – guitars
Max "Shaman" Stepanov – vocals
Lev Kurgansky – drums (Fleshgore, Endocranial, Ezophagothomia, Derogation)

úterý 23. března 2021

Recenze/review - WOLFHEART - Skull Soldiers (2021)


WOLFHEART - Skull Soldiers
EP 2021, Napalm Records

for english please scroll down

Kolem již taje sníh. Dívám se přes poslední rampouch do kraje. Odráží se v něm probouzející, přesto stále studená příroda. Zahlédnu červenou barvu. Ano, je to krev, ze sněhu vylezla mrtvá těla těch, kteří zimu nepřežili. Mám rád chladný severský vítr, s chutí se toulám samotou lesa. Poslouchám u toho novou desku finských melodických death metalistů WOLFHEART.

Mám rád kapely, které příliš neuhýbají ze svého směru, mají typický zvuk i rukopis. Finské bardy si s sebou beru rád a často na své toulky krajinou. U cesty leží další tělo. Ještě je zmrzlé, přesto se v něm kroutí červi. Smrt a život, koloběh, který nelze zastavit. Přemýšlím, nasávám chladnou atmosféru desky. Jsem spokojen, mimo tenhle svět, na jiskřivých vlnách melodií. 


Melodický death metal už dávno moc neposlouchám, u WOLFHEART ale udělám vždy výjimku. Kapela totiž umí zasáhnout moji mysl, převést mě přes řeku smrti, do království temnoty a mrazu. Líbí se mi pochmurné nálady, křišťálový zvuk, mocný vokál. Netřeba hledat podobnosti s jinými, Finové sice nepřináší vůbec nic nového, ale když ono se album tak dobře poslouchá. Nejdříve plyne kolem, jako poklidná voda, ale po několika dalších posleších se změní v divokou horskou bystřinu. Bublá a vaří se, máte chuť se utopit, skočit do hlubiny a nechat se unášet jednotlivými motivy. Z skladeb je navíc cítit pověstná severská melancholie, načerpaná pravděpodobně na podobných cestách, po kterých chodím i já. Krása a smutek, tající sníh, síla a energie, vlastně nic dalšího ani nepotřebuji. Jsem spokojený, usmívám se, užívám si jednotlivé pasáže. "Skull Soldiers" se dle mého neskutečně povedlo. Není jen dobrým řemeslem, ale i dílem po okraj napěchovaným emocemi. Poselství ledu a chladu! Ohlodané kosti, smutek a beznaděj. Melodický death metal, nasáklý mrazivou mlhou!


Asphyx says:

The snow is already melting around. I look through the last icicle into the region. It reflects the awakening, yet still cold nature. I'll see red. Yes, it's blood, the dead bodies of those who did not survive the winter climbed out of the snow. I like the cold northern wind, I wonder with the loneliness of the forest. I'm listening to a new album by Finnish melodic death metalists WOLFHEART.

I like bands that don't deviate too much from their direction, they have a typical sound and handwriting. I like to take Finnish bards with me and often take my wanderings through the countryside. Another body lies by the road. It is still frozen, yet worms are swirling in it. Death and life, a cycle that cannot be stopped. I think, I suck in the cool atmosphere of the record. I am satisfied, outside of this world, with the sparkling waves of melodies.


I haven't listened to melodic death metal a long time ago, but I always make an exception with WOLFHEART. The band can hit my mind, take me across the river of death, into the kingdom of darkness and frost. I like gloomy moods, crystal sound, powerful vocals. No need to look for similarities with others, the Finns do not bring anything new at all, but when the album listens so well. At first, it flows around, like calm water, but after a few more hearings it turns into a wild mountain stream. It bubbles and boils, you feel like drowning, jumping into the depths and getting carried away by individual motives. In addition, you can feel the famous Nordic melancholy from the songs, probably drawn on similar paths that I also follow. Beauty and sadness, melting snow, strength and energy, I don't really need anything else. I am satisfied, I smile, I enjoy the individual passages. "Skull Soldiers" was incredibly successful in my opinion. It is not only a good craft but also a work full of emotions. A message of ice and cold! Gnawed bones, sadness and hopelessness. Melodic death metal, soaked in freezing fog!


Tracklist:
01. Skull Soldiers (04:32)
02. Hereditary (04:18)
03. Aeon of Cold (03:24)
04. Reaper (04:55)




Recenze/review - TZUN TZU - The Forbidden City (2020)


TZUN TZU - The Forbidden City
CD 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Stále mám v sobě chuť objevovat nové kapely. Fascinuje mě stav mysli, kdy znám jenom jméno a název desky. Nahrávku si pustím, nic nikde dopředu nečtu a nechám ji na sebe působit. Takhle jsem to udělal i s australskými death metalisty TZUN TZU. Ihned se na mě vyhrnul z přehrávače technický smrtící kov, založený na brutalitě a chaosu. Surová, syrová hudba, která mě, aniž bych věděl, přenesla jako nějaká mantra daleko na východ. Byl jsem potom hodně překvapený, že kapela o Japonsku a Číně opravdu zpívá.

Hovořila ke mě nejdřív hudba. Připomínala mi živoucí organismus neznámého původu, ze kterého jde strach. Troufám si tvrdit, že některé pasáže jsou natolik složité, že zůstane jejich krása mnohým ukrytá. Nevadí, cesta i styl kapely byl nastaven dle mého správně. Nemohou hrát všichni stejně, no nemám pravdu? A TZUN TZU jsou rozhodně originálním tělesem. 


Je prostým faktem, že "The Forbidden City" vyžaduje soustředěný a hlubší poslech, což nevím, jestli v dnešní uspěchané době ocení širší publikum. Chce si to otevřít booklet, mít dobrou aparaturu a teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Mnozí nebudou vědět, co si s deskou počít, kam ji zařadit, budou zmatení. Je právě pět hodin ráno a jediné, co mě drží po probděné noci na nohou, tak je hudba. Novinku TZUN TZU si užívám, mám totiž pocit, že mě přenesla do zcela jiných dimenzí, než bývá většinou obvyklé. Kapela se sice občas nevyhne hlušším místům nebo mi to tak alespoň připadá, ale jako celek rozhodně nezklame. Techniky, progrese, je někdy příliš, ale zase na druhou stranu, jak se to vezme. Australané i přes složitost, s jakou hrají, neztratili feeling a drive. Zároveň mi deska připadá i svým způsobem temná, zákeřná. Kapelu budu rozhodně sledovat i do budoucna. Zjistil jsem totiž, že i přes počáteční ostýchavost se na každou další skladbu těším. Je pro mě ostrým hřebem, který mi někdo postupně zatlouká do hlavy. Dostane se mi až do mozku a začne tam hnít. Nepřipomíná vám to jeden druh japonského mučení? Nedivte se, technický brutální death metal v podání TZUN TZU je totiž přesně takový. Masakr!


Asphyx says:

I still feel like discovering new bands. I am fascinated by the state of mind where I only know the name and title of the album. I play the recording, I don't read anything in advance and let it affect me. This is how I did it with Australian death medalists TZUN TZU. Immediately, a technical deadly metal came to me from the player, based on brutality and chaos. Raw music that (without my knowledge) carried me away like a mantra far to the East. Then I was very surprised that the band really sings about Japan and China.

The music spoke to me first. It reminded me of a living organism of unknown origin that fears. I dare say that some passages are so complicated that their beauty remains hidden from many. It doesn't matter, the way and style of the band was set correctly in my opinion. They can't all play the same, can they? And TZUN TZU are definitely an original body.


It's a simple fact that “The Forbidden City” requires focused and deeper listening, which I don´t know if it's appreciated by a wider audience in today´s hectic time. You need to open the booklet, have good equipment and only then will the individual nuances stand out. Many will not know what to expect from the album, where to place it, they will be confused. It's just five o'clock in the morning and the only thing that keeps me on my feet after a sleepless night is music. I enjoy the new TZUN TZU, because I feel that it has taken me to completely different dimensions that are usually usual. The band sometimes doesn't avoid the worse places, or so it seems to me. But as a whole it will definitely not disappoint you. Techniques, progression - it might sometimes be too much. But again on the other hand how to take it. The Australians, despite the complexity with which they play, have not lost their feeling and drive. At the same time, the record also seems dark, insidious in a way. I will definitely watch the band in the future. I found out that despite the initial shyness, I'm looking forward to every other song. It is a sharp nail for me which someone gradually beats into my head. It gets into my brain and starts to rot there. Doesn't that remind you of one kind of Japanese torture? Don´t be surprised, technical brutal death metal performed by TZUN TZU is exactly like that. Massacre!


tracklist:
1. The Forbidden City
2. Kunoichi
3. Ko'Muso

band:
Don Taylor: Lead/Rhythm/Synth Guitars, Vocals
Nick Seja: Lead/Rhythm/Synth Guitars, Vocals
Adam Ritchie: Bass/Noise, Programming
Alan Cadman: Drums

pondělí 22. března 2021

Interview - DEIQUISITOR - We don't consider ourselves as being orthodox, we just find our inspiration in the bands we admired so much back in the early 90's.


Interview with death metal band from Denmark - DEIQUISITOR.

Answered quitarist and vocalist TFJ, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - DEIQUISITOR - Humanoid (2021):

Ave DEIQUISITOR! I have been listening to your new album „Humanoid“ for some time now and I still discover something new in it, some new pieces of darkness. I have to say that I thought that your album will be great but this completely killed me. The album is great. How are your reactions from your fans and what about reviews?

Hail Jakub ! Thomas fro Deiquisitor here. Thanks for the kind words. The reactions to this album has been really great so far, we are also very satisfied with the production on this one. The sound is very close to how we sound in our rehearsalroom, and that was our plan. The production on our 2 previous releases were great, but it didn't really sound like us.


Have you played your new songs live already? How do they work with fans? Do you have any potential hit? For me it would be probably „Autonomous Warfare“.

I think „Empyrean lifeform“ is the only one of them we have played live, we were supposed to play a gig in Copenhagen i January this year with all the new tracks, but then everything closed down. I guess it's the same situation in nost countries. Hopefully things will get back to normal soon. I don't know which of the songs that could be like a kind of „hit“ song, everyone we have talked with about it, has different favorites, and that's great I think. My personal favorite is probably „Empyrean lifeform“.

How did you compose new material for „Humanoid“? How DEIQUISITOR compose?

Well, we have an untraditional way of composing songs. In most other bands the guitarist makes the riffs and composition, and then dictates the drummer how to play to these riffs. We do it the other way around, Henriks makes some drumpatterns with fills and everything which we record as we rehearse, and then afterwards I sit back at home listen closely to them, and get inspired to what kind of riffs that would fit the drums. Sometimes I can almost hear the notes for the riffs by listening to the fills. I guess that's because we have been making music together for so many years.


Who is the author of your lyrics? What are your lyrics about and where do you find inspiration?

On our previous album Henrik and Daniel made the lyrics for one song each, on this new one Henrik and I have made 3 each, I made the lyrics on side A, and Henrik the lyrics on side B. On the next one all 3 of us has contributed with lyrics. I think this is really great, it adds so much more diversity to the lyrics. And it is not possible for me to write interesting lyrics in the same speed as we compose tracks. We are very productive, in fact, we almost already have the tracks ready for the next one.

Who is the author of the cover or „Humanoid“? I really like this person´s work. How did you even chose the theme of the cover?

We always use the artwork of my brother M.F.Jorg on our full-length releases, and then on most of our promos and EP's, it is our close and old friend Brian H. We think their artwork fits our music perfectly, and in a way it is like it links the releases together when the artwork is recognizable. The both have very unique panting/drawing styles, but my brothers style is much more detailed and therfore more suitable for an LP cover.


The sound of the album is really great. It is dark, cold and sharp at the same time. In what studio did you recorded? Were you able to have any comments during the recording and at the final sound and mastering?

As I mentioned, we are very satisfied with the production on this one. This time we used a small studio in Copenhagen called No Masters Voice studio, and Marcus F.L. was the producer. It was really great to work with Marcus, a really cool guy, and very good at listening to how the bands want it to be. A few months before recording „Humanoid“, we recorded the 2 tracks for our EP „Religiously endorsed masochism“ in our own studio, and had a guy called Jesper Hviid to mix and master them. This EP is very brutal and dirty sounding compared to the other one. But it is like an ongoing process for us, to find the ideal sound for Deiquisitor. In order to find that sound, you'll have to experiment a lot with different ways of recording and mixing.


You guys play the classic, typical old death metal. You have never played anything else, you are an “orthodox” band. Personally, that is one of the reasons why I like your music. But have you ever thought about changing it a little bit? Just to change things up so the work of DEIQUISITOR is different?

We formed Deiquisitor back in 2013, before that we have been playing what you can describe as occult black warmetal for like 20 years, that was in our former band Blodfest and before that Solhverv. You can find all of the Blodfest releases in the Order of the Nonagram bandcamp site. That band was Henrik, my brother Martin and myself. But when my brother left the band to focus on his paintings an experimental electronic music, Henrik and I felt that we wanted to return to our deathmetal roots from the early 90's. And then we recruited Daniel who had been a close friend of ours for many years. His former band was called Purification Kommando, and played brutal war metal. We don't consider ourselves as being orthodox, we just find our inspiration in the bands we admired so much back in the early 90's, and create the music that feels natural for us. We don't have any plans of changing our style in any way, but we feel that we are developing our music a bit with every new release we make.


On concerts in the Czech Republic I often hear that there is not enough people going on concerts nowadays. I would like to know how is it in Denmark. For us you are a big country with a lot of bands and promoters. A lot of bands go to your country to play when they are on a tour. Do people go on death metal concerts in Denmark? And do you prefer playing in a small club or on big festivals?

Denmark is actually a small country compared to most other in Europe, but we do have a very strong metal scene, with a lot of great bands. Maybe it is because of our Viking genes that we are so much into the more violent forms of music. Regarding concerts, I think it is pretty much same all over Europe, the audience could be bigger but those who attend to the concerts are often very dedicated to this kind of music, and playing your music live is always a great experience. We definitely prefer to play in smaller clubs and at underground festivals, thats where you meet the people who really enjoys this kind of music. The bigger festivals are more for people that not necessarily loves this kind of music, but attends just for the party.

Nowadays, there is a lot of young bands who start to play “old school death metal”. Most of them are not very good, but there are some good bands who realize what is this music about. Do you have any favourite band which would be able to make those “good old days” alive again?

There's a lot of great danish bands that are very true to the „values“ of death metal as it was done back in the old days. I could mention bands like Undergang, Taphos, Phrenelith and Chaotian, all great bands and friends of ours.


People download music online in these days and they only use its digital form. How do you as a musician feel about this issue?

Well......it is impossible to stop people from doing that, I just hope that when they find a band that they really like, they will support the band by buying the releases. In that way it is ok to download some music, there are so many bands nowadays, and you can't afford to buy everything that comes out. So if you find a band you really like, you would want their music in good quality, with cover, lyrics and everything. Not as a lousy 128 kbps Mp3 file.

Are there any albums which have caught your attention recently?

That depends on what you mean by recently, when great old bands like Suffocation and Immolation releases something, it should capture anyones attention. But personaly, I am a great fan of Portal from Australia, and I am really looking forward to hear new stuff from them. Such a unique band.


Do you know and listen any Czech bands?

I don't really know any other Czech bands than Kaosquad who we played some gigs with when we visited Czech Rep. A really great live band, intense and brutal stuff and some cool guys. If there are any other Czech band you could recommend, please let me know. It would be great to hear.

What are DEIQUISITOR ´s plans for the next few months?

Hopefully things will get back to normal, and we will be able to play some live koncerts again,visiting some other countries, maybe Czech republic, that was a great experience for us. Besides that we will probably start recording songs for our next release soon.

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold albums, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thanks for letting me do this interview, and thanks for your support Jakub








-------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Rozhovor - DEIQUISITOR - Nepovažujeme se za ortodoxní, pouze nacházíme inspiraci v kapelách, které jsme na počátku 90. let tolik obdivovali.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Dánska - DEIQUISITOR.

Odpovídal kytarista a zpěvák TFJ, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - DEIQUISITOR - Humanoid (2021):

Ave DEIQUISITOR! Poslouchám vaši letošní novinku „Humanoid“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Hail Jakube! Tady Thomas z DEIQUISITOR. Díky za vřelá slova. Reakce na toto album byly zatím opravdu skvělé, jsme velmi spokojeni s produkcí tohoto alba. Zvuk je velmi blízký tomu, jak zníme v naší zkušebně a to byl náš plán. Produkce na našich dvou předchozích nahrávkách byla také skvělá, ale ve skutečnosti to neznělo jako my.


Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Autonomous Warfare“.

Myslím, že „Empyrean Lifeform“ je jediná skladba, kterou jsme zatím hráli živě, měli jsme hrát koncert v Kodani v lednu letošního roku (se všemi novými skladbami), ale pak se vše zavřelo. Myslím, že je to stejná situace jako ve většině zemí. Doufejme, že se věci brzy vrátí do normálu. Nevím, které ze skladeb by mohly být „hity“, protože každý, s kým jsme o tom mluvili, preferuje jiné skladby a to je podle mě skvělé. Mým osobním favoritem je pravděpodobně „Empyrean Lifeform“.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Humanoid“? Jak vlastně tvoří/skládají DEIQUISITOR?

No, máme netradiční způsob skládání. Ve většině ostatních kapel vymýšlí a skládá riffy kytarista a poté diktuje bubeníkovi, jak tyto riffy hrát. My to děláme obráceně, Henriks tvoří několik bicích vzorů s výplněmi a se vším, a když zkoušíme, tak to nahráváme, poté si k tomu sednu doma, pozorně to poslouchám a nechávám se inspirovat, jaké riffy by se k bicím hodily. Někdy téměř slyším noty pro riffy. Myslím, že je to proto, že spolu tvoříme hudbu už tolik let.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Na našem předchozím albu Henrik a Daniel napsali každý jeden text, na tomto novém jsme vytvořili s Henrikem každý tři. Texty na straně A jsem napsal já a Henrik texty na straně B. Na nové nahrávce jsme se na tom podíleli všichni tři. Myslím, že je to opravdu skvělé, přidává to textům mnohem více rozmanitosti. A není pro mě možné, abych psal zajímavé texty stejnou rychlostí, jakou skládáme skladby. Jsme velmi produktivní, ve skutečnosti už máme připravený materiál na další desku.

Kdo je autor obalu novinky „Humanoid“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Na našich dlouhohrajících nahrávkách vždy používáme umělecká díla mého bratra MFJorga, a pak na většinu našich promo a EP jsou to díla našeho blízkého starého přítele - Briana H. Myslíme si, že jejich umělecká díla dokonale zapadají do naší hudby a svým způsobem je to, jako by to spojovalo jednotlivé nahrávky, když je kresba rozpoznatelná. Oba mají velmi jedinečné styly kreslení, ale styl mého bratra je mnohem detailnější a proto vhodnější pro obal LP.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Jak jsem zmínil, jsme velmi spokojeni s produkcí. Tentokrát jsme použili malé studio v Kodani s názvem No Masters Voice studio a Marcus F.L. byl producent. Bylo skvělé pracovat s Marcusem, opravdu skvělý chlap a velmi dobře naslouchal požadavkům kapely. Několik měsíců před nahráváním „Humanoid“ jsme nahráli 2 skladby pro naše EP „Religiously Endorsed Masochism“ ve vlastním studiu a nechali jsme si je namíchat a zmastrovat chlápkem jménem Jesper Hviid. Toto EP je ve srovnání s druhým velmi brutální a špinavé. Je to pro nás probíhající proces hledání ideálního zvuku pro DEIQUISITOR. Abychom tento zvuk našli, budeme muset hodně experimentovat s různými způsoby nahrávání a mixování.


Hrajete typický, klasický starý death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu DEIQUISITOR ozvláštnit?

DEIQUISITOR jsme založili v roce 2013, předtím jsme už 20 let hráli to, co můžete popsat jako okultní black war metal, což bylo v naší bývalé kapele BLODFEST a předtím SOLHVERV. Všechny nahrávky BLODFEST najdete na bandcampu - „Order of the Nonagram“. Kapelu tvořil Henrik, můj bratr Martin a já. Ale když bratr opustil kapelu, aby se soustředil na jeho malování a experimentální elektronickou hudbu, měli jsme s Henrikem pocit, že se chceme vrátit ke svým kořenům death metalu z počátku 90. let. Pak jsme naverbovali Daniela, který byl po mnoho let naším blízkým přítelem. Jeho bývalá kapela se jmenovala PURIFICATION KOMMANDO a hrála brutální war metal. Nepovažujeme se za ortodoxní, pouze nacházíme inspiraci v kapelách, které jsme na počátku 90. let tolik obdivovali, a vytváříme hudbu, která je pro nás přirozená. Nemáme žádné plány jakkoli změnit náš styl, ale cítíme, že s každou novou nahrávkou trochu rozvíjíme naši hudbu.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Dánska? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Dánsko je ve skutečnosti malá země ve srovnání s většinou ostatních v Evropě, ale máme velmi silnou metalovou scénu se spoustou skvělých kapel. Možná je to díky našim vikingským genům, že jsme tak silně zaměřeni na násilnější formy hudby. Co se týče koncertů, myslím si, že je to skoro stejné po celé Evropě, návštěvnost by mohla být větší, ale ti, kteří se koncertů účastní, jsou často tomuto druhu hudby velmi oddaní a hraní vlastní hudby naživo je vždy velkým zážitkem. Rozhodně dáváme přednost hraní v menších klubech a na undergroundových festivalech, kde potkáte lidi, kteří si tento druh hudby opravdu užívají. Větší festivaly jsou určeny spíše pro lidi, kteří tento druh hudby nutně nemilují, nýbrž dorazí jen na „párty“.

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Existuje spousta skvělých dánských kapel, které velmi dobře ctí „hodnoty“ death metalu, jak tomu bylo za starých časů. Mohl bych zmínit kapely jako UNDERGANG, TAPHOS, PHRENELITH a CHAOTIAN. Skvělé kapely a naši přátelé.


V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

No,...je nemožné v tom lidem zabránit, jen doufám, že když najdou kapelu, která se jim opravdu líbí, podpoří ji koupí nahrávky. V tomto ohledu je to v pořádku stahovat nějakou hudbu, dnes je tolik kapel a nemůžete si dovolit koupit všechno, co vyjde. Takže pokud najdete kapelu, která se vám opravdu líbí, měli by jste chtít její hudbu v dobré kvalitě s obalem, texty a vším co k tomu patří. Ne jen mizerný soubor MP3 128 kbps.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

To záleží na tom, co považuješ za poslední dobu, když skvělé staré kapely jako SUFFOCATION a IMMOLATION něco vydají, mělo by to zaujmout kohokoli. Ale osobně jsem velkým fanouškem kapely PORTAL z Austrálie a opravdu se těším, až od nich uslyším nové věci. Je to unikátní kapela.


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Neznám žádné jiné české kapely než Kaosquad, se kterými jsme odehráli několik koncertů, když jsme navštívili Česko. Opravdu skvělá kapela na živo, intenzivní a brutální věci a skvělí kluci. Pokud existuje nějaká další česká kapela, kterou by jsi mi doporučil, tak prosím sem s ní. Rád si ji poslechnu.

Co chystají DEIQUISITOR v nejbližších měsících?

Doufejme, že se věci vrátí do normálu a my si budeme moci znovu zahrát nějaké živé koncerty, navštívit další země, třeba Českou republiku, což pro nás byla skvělá zkušenost. Kromě toho pravděpodobně brzy začneme nahrávat skladby pro naši novou desku.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky za rozhovor a díky za podporu Jakube!







-------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Recenze/review - VALDAUDR - Drapsdalen (2021)


VALDAUDR - Drapsdalen
CD 2021, Soulseller Records

for english please scroll down

Všichni prokletí již dávno vědí, že se dobrý black metal musí hledat hluboko pod povrchem, nejlépe ve starých plesnivých sklepeních. V dnešní době nadprodukce to platí ještě víc. Pokaždé, když si mé tělo i mysl žádají chlad a temnotu, pouštím si novou kapelu VALDAUDR. Stojí za ní zkušení muzikanti z BLOOD RED THRONE. Představte si les plný starých stromů. 

Tam, někde na samotě, pořádají VALDAUDR tajemné rituály z devadesátých let. Jejich black metal je tradiční, klasický a nepostrádá v sobě všechny potřebné ingredience jako mráz, nenávist, surovost, pekelnou síru a ostré melodie. Nic pro současné fanoušky napomádovaného black metalu, ale spíše záležitost pro true následovníky opravdové smrti.


Pokud patříte jako já k obdivovatelům staré norské a švédské black metalové školy (MARDUK - "Panzer Division Marduk", MARDUK - Nightwing, DARKTHRONE - "Panzerfaust", MAYHEM - "De Mysteriis Dom Sathanas"), potom neváhejte ani chvilku. VALDAUDR vás vezmou na dlouhý výlet do starých časů, několikrát vás proklejí a pohřbí zaživa. Z jejich nové desky "Drapsdalen" je cítit opravdovost, ryzost, nekonečná oddanost stínům. Oběť je připravena, ohně zase hoří! Kříže jsou obráceny směrem dolů, všechno nasvědčuje tomu, že Satan dnes zavítá mezi nás. Stačí přidat hlasitost, přiložit do kotle a užívat si. Přiznám se bez mučení, už dlouho mi nějaký black metal nepronikl tolik do žil. Myslím si totiž, že se jedná o styl, který musíte hrát srdcem, musí být vaší krví. A VALDAUDR tohle všechno umí na výbornou. Jejich hudba musela vznikat hluboko pod zemí, ve starých plesnivých sklepeních. Rakve jsou připraveny, zvuk je parádně prašivý a rezavý, obal stylový. Posílám do pekla všechny ty dnešní rádoby kapely, které si na zlo jenom hrají a vypadají spíše legračně  a znovu vkládám do přehrávače "Drapsdalen". Tohle jsou totiž uvěřitelné a jedovaté ozvěny z dalekého severu. Black metal se neposlouchá, black metal se žije! Vynikající zásek, pro všechny pravověrné! Peklo zase jednou hoří jasným plamenem!

Asphyx says:

All the curses have long known that good black metal must be sought deep beneath the surface, preferably in old mouldy cellars. In today's world of overproduction, this is even more true. Every time my body and mind demand coldness and darkness, I play a new band VALDAUDR. Experienced musicians from BLOOD RED THRONE stand behind her. Imagine a forest full of old trees.

There, somewhere alone, VALDAUDR performs mysterious rituals from the 1990s. Their black metal is traditional, classic and does not lack all the necessary ingredients such as frost, hatred, cruelty, hellish sulfur and sharp melodies. Nothing for current fans of bullshit black metal, but rather a matter for true followers of true death.


If, like me, you are an admirer of the old Norwegian and Swedish black metal schools (MARDUK - "Panzer Division Marduk", MARDUK - Nightwing, DARKTHRONE - "Panzerfaust", MAYHEM - "De Mysteriis Dom Sathanas"), then do not hesitate for a moment. VALDAUDR will take you on a long trip to the old days, curse you several times and bury you alive. From their new album "Drapsdalen" you can feel authenticity, purity, endless devotion to the shadows. The sacrifice is ready, the fires are burning again! The crosses are turned downwards, all indications that Satan will visit us today. Just add volume, put it in the boiler and enjoy. I confess without torture; some black metal has not penetrated so much into my veins for a long time. I think this is a style that you have to play with your heart, it has to be your blood. And VALDAUDR can do all this very well. Their music had to be created deep underground, in old moldy cellars. The coffins are ready, the sound is really dusty and rusty, the packaging is stylish. I'm sending to hell all those wannabe bands of today that are just playing evil and look rather funny, and I'm putting "Drapsdalen" back in the player. These are believable and poisonous echoes from the far north. Black metal is not listened to, black metal is alive! Excellent jam, for all orthodox! Hell is once again burning with a bright flame!


TRACKLIST
1. Liket Skulle Vaert Brent (6:24)
2. Trass og Vrede (5:04)
3. Evig Langt Inn I Tiden (4:39)
4. Den Evige Ild (5:15)
5. Du Vantro Og Vrange Slekt (3:57)
6. Drapsdalen (5:19)
7. Kom, Bestig Vaare Fjell (7:28)

LINE-UP
Vald - Vocals and Lyrics
Død - Guitar and Bass
Rune Nesse - Drums



neděle 21. března 2021

Recenze/review - FOSSILIZATION - He Whose Name Was Long Forgotten (2021)


FOSSILIZATION - He Whose Name Was Long Forgotten
EP 2021, Transylvanian Tapes/ Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Potíš se, přestože je zima. Nechtěl si sem chodit, ale svědomí ti nedalo. Můžeš za její smrt ty? A nebo to byly jen zlé okolnosti? Slyšíš tichý šepot a bojíš se stínů. Vzduchem se vznáší hudba, která je prokletá jako tvůj špinavý život. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny! Mlha se válí kolem a na náhrobku je najednou i tvé jméno. Někde mezi životem a smrtí, ve stavu beztíže, se pohybuje i hudba brazilských death doomařů FOSSILIZATION.

Nepíšu o kapelách, které ve mě nevyvolávají jakékoliv emoce. Tentokrát jsem zamotán do pavučin, které se každou skladbou utahují, řežou mě po celém těle, jako tisíce střepů z minulosti. Každý jsme za svůj život udělali spoustu zlého a při "He Whose Name Was Long Forgotten" vše vyplouvá na povrch. Exhumace mysli, nikdy nenalezneš klid. 


"He Whose Name Was Long Forgotten" se mi nejlépe poslouchalo brzy ráno, když ještě celé město spalo. Jen pár tuláků, stínů bez tváře, se zjevilo jako přízrak před naším domem. Lákali mě, slibovali věčnost, ale já jsem raději přidal hlasitost. Hudba Brazilců se táhne jako zkažená krev. Inspirováni třeba takovými DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM vás pozvou na nekonečnou panychidu. S chladným zvukem, krásně morbidním obalem, se spoustou ponurých a záhadných motivů, jsou pro mě FOSSILIZATION velmi příjemným překvapením. Tklivě bolestivým obrazem v zrcadle, pro smutné dny bez energie. Album je death metalově surové, ale i ledově doomové, nálady jsou zde namíchány v přesně takovém tom zajímavém a dobře poslouchatelném poměru. Nic nikde nechybí, ani nepřebývá, přesto je jasné, že deska bude více vyhovovat všem staromilcům, častým návštěvníkům hřbitovů i všem maniakům, kteří uctívají dávné pořádky v metalu. Nejvíc oceňuji (jako vždy), chvění, jiskru, nadšení a uvěřitelnost. Pro mě asi nejdůležitější věci v tomto stylu jako takovém. A FOSSILIZATION to se mnou umí na výbornou. Prvotina, která má v sobě až okultně magickou přitažlivost. Death doom metal, u kterého stíny šeptají zlé modlitby! Skvěle!


Asphyx says:

I don't know if you've ever been drowning in a stormy river, but my feelings about the new album "He Whose Name Was Long Forgotten" are very similar. Imagine a weir under which dirty water spins. You fall down by your back, hit your head, and then it's all about destiny. This time the music floats around like the smell of a long decaying corpse. A bloated drowned man with a pale face. The door to the other world is open.


"He Whose Name Was Long Forgotten" is a record that stinks in exactly the same way as works by bands like DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM. Riffs stretch like black mud. Like decaying body remains. The album has a very good sound, cover and overall production. But this is not the most important thing. The main thing is the atmosphere, a plethora of strange mysterious moods. Shattered glass that cuts your bare feet. A blow that never heals. Beats and burns, it is rotten gradually until it bursts and pus and hopelessness flows out. The band can build solid walls from impermeable melodies, attack the most painful spots, rip old wounds back into the blood. We enter the other side while listening, we meet the souls of all madmen. Yes, the album has meditative effects on me, it is an occult experience rather than just an ordinary record. Shadows are getting longer, you need to go on another journey without end. Infernal death doom metal that burns black brand into your fallen souls! 


Tracklist:
01. Neanderthal Tombs
02. Blight Cathedral
03. Caronte
04. He Whose Name Was Long Forgotten
05. A Deplorable Epoch

band:
V. - Vocals, guitars, bass, synths and percussions
P. - Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý první - Děkuji pane Cimrmane, děkuji pane Foglare!


Příběh dvoustý devadesátý první - Děkuji pane Cimrmane, děkuji pane Foglare!

Sedím na zaprášený bedně nahoře na půdě. Mám v ruce poklady, který mě provázely celý dětství. Já vím, pro naši partu jsou Rychlý šípy i Hoši od Bobří řeky už trošku pasé, ale když mě pořád baví tyhle starý knížky číst. Možná proto, že mě přivedly k věcem, které bych jinak nezažil. Do lesa, k chytání ryb na pytlačku, nekonečným toulkám po Jizerkách, kdy jste se zastavili jen tam, kde nikdo nebyl. Taky jsem si, stejně jako z ohmataných KODek, naladil v hlavě takové věci, jako smysl pro zodpovědnost, čest, hrdost. Zkrátka věci, o kterých všichni často a hodně mluví, ale málokdo je má v sobě srovnané v citlivém poměru. Neměli jsme mobily, ani počítače, ale zase jsme věděli, jak přežít v lesích i na sídlišti.

Byla to celé taková krásná hra. Šest bratranců na horách, kteří byli pro místní zasraní Pražáci. Nikdo z nás přitom neměl s Prahou nic společného. Ale co, blbcům tohle nevysvětlíte. Ještě, že tu s námi byly i holky ze sousedství. Obyčejný, krásný, klidný život. Večer pod lampou jsme si četli u špatného světla potají knížky, abychom potom ráno inspirováni u chleba s tvarohem a cibulkou řešili, kam vyrazíme. Na louky, do lesů, do starých opuštěných stavení, kterých byla všude spousta po odsunutých Němcích. Hráli jsme si na piráty, objevitele, dobrodruhy a zažívali jsme krásné věci nejen virtuálně, ale přímo naživo. S odřenými koleny, modřinami a boulemi po rvačkách s klukama, co nás neměli rádi. První sladké polibky. A já tu teď sedím a sním a sním a Markéta mě nemůže dostat mezi ostatní. 

Chlastají dole v chalupě. Venku totiž prší. Uteču zadem. Potřebuju být sám se svými vzpomínkami, které se vznáší kolem jako pápěří. Navoněný dopis od první dívky. Krabice plná laskavosti. Tomáš v dálce bleje do stejného potůčku, ve kterém jsme kdysi s bratránky chytali pstruhy do ruky a já brečel, protože jsem ho nedokázal zabít a vykuchat. Takhle z tebe chlap nebude, smál se mi děda a v očích měl jiskřičky. Chybí mi. Jeho vrásčité ruce, hluboký hlas, kolínská, kterou mu babička dávala stejně jako bačkory každý rok k vánocům. Jsem hrozně rád, že jsem tohle všechno mohl zažít, hezky špinavě, s pachem a potem, se zmrzlými nosy, promočenými kalhotami, s nejlepším pocitem na světě - když přijdete z venku, ulítaní a na stole je voňavý koláč od babičky. Nikdo nikomu pořád dokola neříkal, že ho miluje, chlapi neplakali a tak nějak mi přišlo, že mezi lidmi bylo víc smíchu. Od srdce.

Já vím, každý vzpomíná rád, protože byl malý, neměl starosti, přesto si říkám, ptám se občas do ticha půdy, kam zmizela taková ta obyčejná opravdovost, ryzost. Taky jsem se smál Dlouhýmu bidlu, ale hlavně Mirkovi Dušínovi. Ale aspoň jsem věděl, že při rvačce se perou jen dva, na zemi se do nikoho nekope a škrábou a koušou jenom holky. Táhne mi na dvacet a připadám si hrozně starej. Markéta má strach, že ji uteču do tý velký Plzně, kde budou samý chytrý krásný holky a ona mě zná. Ví moc dobře, že jsem slabej, že podlehnu. Prcalík říkal, že jsem jak nějaká milosrdná děvka, že dám každý, jen aby měla radost. Přeháněl, ale něco málo na tom určitě bude. On mě znal. Věděl, že jsem jak nějakej starej skaut, trubka hodná, co na jazyku, to na srdci i plicích. 

"Hledám tě, pojď už konečně do chalupy": přisedne si ke mě a políbí mě. Mám v rukou staré komiksy a usmívám se. Co se to s náma stalo? Kam zmizela čistota dětství? Jdu přiložit do kamen, jak leje, tak je nějak zima. Uvnitř se potácejí opilí kamarádi a mám co dělat, abych je dohnal. Nějak nemám dneska splávek. Radši bych si četl něco dobrého. Opiju se tedy a upadnu do spánku. Ráno je mi blbě, smažím vajíčka a sedí u mě Venca. Jak moc nedal alkoholu, tak nevyspával. Kecáme o životě, taky mě přemlouvá, abych do Plzně nejezdil. Ty vole, co ti tady chybí. Máš krásnou holku, práci, kamarády, rodinu. Les a louku, koncerty. Ale mě pořád vrtalo hlavou několik otázek. Co ze mě bude? To chci fakt skončit v továrně? Do práce a domů? Snil jsem, básnil o lepším životě, ke kterému mi měla dopomoci vysoká škola.

Bylo to jako pokaždé, na Markétu šla touha po dítěti. Nechápu to, proč chce se mnou mít každá holka caparta? Vždyť jsem pořád rozevlátej snílek, neukotvenej, s občasnými nočními můrami, rozhodně ne zodpovědný, žádnej princ, ani podnikatel. Rozložím po stole snad dvacet let starý komix. Čtu hlášky Jirky Metelky, hrozně se tomu s Vencou tlemíme. Je to naivní, neaktuální, ale přesto mají texty i příběhy v sobě něco, co mě i po letech hrozně láká. Sám jsem totiž podobné věci zažil. Až na otce, který pořád pije, jsem měl vždy kolem sebe jen samé skvělé lidi. Nezahořkl jsem na ženský, ani na život. Nesemlela mě šeď sídliště, ani továrna. Pořád jsem dovedl snít a užívat života. Navzdory smrti třech mých nejbližších kamarádů. Ty vole, vždyť jsme byli jak Rychlý šípy, vzadu za městem, kde byl klid.

Vzpomínám si, že jsme si dělali srandu, že mezi nás holky nesmí a pak jsme naschvál chodili kolem nich, dělali jakože nic, naparovali se, mluvili halasně a hodně nahlas a ony se chichotaly, tvářily se dospěle. Kecám o všem s Vencou, on smutně pokyvuje hlavou. Budí se i ostatní. Zmuchlaný obličeje, blitíčka a vyprošťováčky. Konečně neleje, tak vytáhneme křesla před chalupu, báníme a Tomáš je hlavní DJ. Di do vole prdele už s tím hevíkem, pusť tam něco od podlahy. Řvou na něj už i holky, ale on se usmívá a zase jede uječenej Judas Priest. To vole, to už je vykopávka. Zvednu se, rozdám lahváče a na stole v kuchyni objevím kazetu od mé tety. Je na ní napsáno Jára Cimrmam - Zlatovláska. Vložím ji do přehrávače a pustím play.

Co to jako je, ty vole? Ozve se za mnou. Ticho. Bolí nás hlavy z chlastu a tak je mluvené slovo tentokrát lepší než metal. Ten den si pamatuji dodnes přesně a jasně. Zrodila se moje vášeň pro Divadlo Járy Cimrmana. Sice zatím jen stokrát okopírované kazety ze záznamů představení, ale dráp byl zaseknut. Ve spoustě momentů jsem vůbec nechápal, proč se lidí smějí. Často jsme se tlemili úplně něčemu jinému, ale tohle přesně byl styl humoru, který mám rád. Inteligentní, nikdo nikoho nezesměšňoval, nikdo nepadal koulema na tyč, žádný přijde blondýna do kafilérie nebo jak to je. Byla to pro mě smršť. Ihned jsem si od tety sehnal všechno, co měla. A s Markétou jsme strávili spoustu večerů s bolavou bránicí. Znám dodnes hlášky nazpaměť, ovlivnilo mě to úplně stejně jako Foglar a sport. 

Mám skvělou partu. Nejlepší na světě. Je sice druhá a ta první se pomalu stává vzpomínkami. Tak proč mě svrbí pořád nohy? Proč se dívám do dálky, jsem mimo? Proč vyhledávám klidná místa? Všichni mi mluví do duše, ptají se, proč jsem tak smutný. A já vlastně vůbec nevím. Čtu si staré ohmatané knihy, vracím se v kruhu do dětství. Jsem jak starej chlápek, co si rovná myšlenky v hlavě, říká si, kdy a kde udělal chybu, jestli někomu neublížil. Vezu si z chalupy všechny knihy od Foglara, skoro se mi ani nevejdou do krosny. Kluci si ze mě dělají prdel, že jsem senilní, že tohle přece nikdo už dneska nemůže číst. Jenže přátelé, ony ty obyčejné věci pořád platí. Stále se vám dobré vrátí a možná je taky hrozně příjemné občas vytěsnit všechen ten hnus co se děje u našich doma a být alespoň na chvilku ve světě, kde se pobíhá po Stínadlech, staví létající kolo a směje se vtipům, který nejsou vtipný, ale milý.

Děkuji pane Cimrmane, děkuji pane Foglare, děkuji knížkám z edice KOD, díky Karavaně a prvním sci-fi. Díky moc všem spisovatelům, že píšou a dokážou mě přenést do svých světů. Fantazie je krásná věc, můj milý čtenáři. Jen si někdy říkám, nehodnotím, nekritizuji, jestli ty dnešní děti nejsou o tohle všechno ochuzené. Spousta určitě ne, ale stejně si myslím, že kdo neměl odřený kolena a nezadržoval brekot a neběžel k babičce a tvrdil, že to jen tak upadl (a v hlavě mu doznívala bitka na život a na smrt s klukem ze sousedství), přišel o hodně. Nebylo nás pět, bylo nás víc a bylo to úžasný. Už teď se těším, až budu plesnivej dědek a budu to všechno vyprávět svým vnoučatům. Snad nebudu moc trapnej a budu zajímavější než obrazovka jejich mobilu. Uvidíme. Hezký den všem, kdo měli odřená kolena!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. března 2021

Recenze/review - DEVIANT BURIAL - Descent To The Darkest Circle (2021)


DEVIANT BURIAL - Descent To The Darkest Circle
EP 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Na stromech visí bílé kosti, jdeš pomalu dovnitř. Zápach rozkládajícího se masa. Zvedá se ti žaludek, lidská jatka tě pořád dokáží šokovat. Už sis myslel, že jsi zažil všechny hrůzy světa, ale pokaždé je to šílené. Tajemný kult v lesích, začaly se ztrácet lidé. Pentagram na zdi, oheň ještě hoří. Do mozku se ti otisknou šílené obrazy plné utrpení, smrti a nenávisti. Najednou nepochybuješ, že existuje ryzí, opravdové zlo. Negace všeho. Kousek za domem je několik mělkých hrobů. Bestie se toulá někde kolem. Žije ve stínu a čeká na další krev.

DEVIANT BURIAL je kapelou, která hraje šílený, bestiální death metal staré školy. Letos přicházejí se svoji prvotinou. Při poslechu EP "Descent To The Darkest Circle" se budete cítit jako při návštěvě místa, na kterém se staly rituální vraždy. Hudba je zde negací všeho dobrého, kusem nahrubo nakrájené tmy, která vás zcela pohltí. 


DEVIANT BURIAL jdou ve stopách, které zde zanechaly kapely jako DIABOLIC, DEICIDE, MORBID ANGEL, INCANTATION, IMPREACTION, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, HEADHUNTER D. C.. Se shnilým, masivním zvukem, drtivými bicími a nihilistickou náladou, vás nenechají ani chvilku na pochybách. Máme opravdu tu čest s právě probuzenou bestií. Touží po syrovém mase. Skladby jsou složeny jako pocta temnotě. Mají v sobě pradávnou sílu. EP je opatřeno démonickým obalem, který přesně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Špinavé, hnusné, mokvající peklo. Pokud se jako já rádi a často touláte podzemím, nevadí vám smrad rozkládajících se těl a toužíte po tlaku a temné energii, tak neváhejte ani chvilku, tahle kapela totiž smrdí sírou, umí skvěle hrát a ctí staré dobré death metalové pořádky. Je pro mě příslibem do budoucna, že budu mít stále co poslouchat, že nebudu muset ještě dlouho vylézt na zkažené světlo současného světa. V podzemí je mi stejně poslední roky nejlépe, alespoň, co se týká hudby. "Descent To The Darkest Circle" vás přenese na ošklivá místa, na kterých ucítíte čiré zlo. Tajemný rituál smrti! Death metal, který otevírá bránu do pekla! Inferno!


Asphyx says:

Anti-human, absolutely blasphemous death metal from the hands of the most competent. That is a new EP of mad maniacs DEVIANT BURIAL. The band, which is a bloody personification of musical evil. Powerful guitar beginnings, the vocal taken off from somewhere of the most frowsty tomb, smell of decomposing bodies, and omnipresent Death. Welcome to the bloody bath!


"Descent To The Darkest Circle" is a moist work in the style of the bands like DIABOLIC, DEICIDE, MORBID ANGEL, INCANTATION, IMPREACTION, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, HEADHUNTER D. C.. It is a perfect incarnation of evil, a true occult seance for invoking of Satan. The pentagram is drawn, and the rotten blood flows down the walls. I am fascinated by the dirty sound, the mysterious and dark mood, and the persistent feeling that someone is going on my throat. During the whole listening, I feel the fear. DEVIANT BURIAL are powerful; they are moving in the graves with the grace and elegance of the fallen angels. The churches are burning again with the unholy fire! Blasphemy prevailed once again. Americans are an orthodox, real, believable and addictive in an inexpressible manner. Once I was cursed, and I cannot do anything, only to bless this album by my own blood. My corpse was a long time ago fretted by the time, but "Descent To The Darkest Circle" I will still keep listening. Burned bible, inverted crosses, desecrated altar, but the most important is music that is excellent. An absolute black cult that smells by the sulfur and death!


Tracklist:
01. Divine Self-Evisceration
02. Posthumous Messiah Procreation
03. Spawned Into Suffering
04. Lifeless Dismemberment
05. Descent To The Darkest Circle

band:
Chris Briggs - Vocals & Lyrics
Julian Gullen - Guitar & Backing Vocals
Austin Douglas - Bass & Backing Vocals
Roy A. Jurado - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine