DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 17. března 2021

Rozhovor - NOCTURNAL HOLLOW - Jsem hardcore fanoušek hudby a metalového umění, užívám si koncerty a energii, která z těchto setkání vychází.

Rozhovor s death metalovou skupinou NOCTURNAL HOLLOW z Venezuely.

Odpovídal JR ESCALANTE, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Ave NOCTURNAL HOLLOW! Zdravím do venezuelského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos šesté skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

JR ESCALANTE: Zdravím a díky moc za prostor a příležitost. Těší mě, že se ti naše album líbí. “Triumphantly Evil” prošlo největší produkcí v naší kariéře, je na něm zohledněno více detailů, aniž by došlo ke změně intenzity hudby a to je přesně ten rozdíl mezi tímto novým albem a předposledním “A Whisper Of The Horrendous Soul”, bylo nahráno za 2 měsíce, tedy velmi rychle ... nikdy jsme nevytvořili album tak rychle, podobnost je i v přímočaré a surové energii.


„Triumphantly Evil“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál NOCTURNAL HOLLOW?

JR ESCALANTE: Neexistuje žádný tajný vzorec ani odlišný způsob skládání, prostě jsme jen dělali věci tak, abychom to udělali co nejlépe... Složím skladbu a sejdeme se s bubeníkem na zkoušce a zrodí se nová skladba, tak to chodí, když máš spojení se svým spoluhráčem. Jsme v kapele jen já a Gerorge Knive. Hrajeme spolu už 20 let, nejen v NOCTURNAL HOLLOW, ale i v jiných kapelách a spojení a komunikace jsou automatické, vše plyne velmi rychle.

Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

JR ESCALANTE: Neznamená to, že když je album syrové a jednoduché, je snadné jej vytvořit, někdy se ukáže, že ty nejjednodušší jsou obtížnější, protože se snažíte zachytit původní zvuk, který mikrofony zachycují a přenášejí do studia k produkci tímto způsobem, jednoduše a přímo, bez větších detailů. Při této příležitosti jsme nahrávali s Danem Urbinem v UNIRECORDS STUDIO, je to zvukař a dlouholetý přítel, ve skutečnosti to byl on, kdo namíchal a zmasteroval naše první album “Decay Of Darknes” v roce 2011, od té doby jsme s ním nespolupracovali a výsledek byl velmi uspokojivý.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o tělo ve značném stavu rozkladu? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

JR ESCALANTE: Pracovali jsme s Johnem Quevedem Janssensem nějakou dobu, umělcem, který je v současné době ve tvorbě na prvotřídní úrovni, je to skvělý umělec a kamarád z dětství ... celoživotní! V podstatě mu řeknu, co chci, aby se umělecké dílo pokusilo přenést vizuální část do hudby, on posbírá nápady a pak mi dá úžasný konečný výsledek, stejně, jako je to v tomto případě, pekelné a chaotické dílo, stejně jako hudba tohoto nového alba.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Venezuely si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se blacku a death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

JR ESCALANTE: Upřímně, prožíváme špatnou ekonomickou a politickou dobu, což odráží realitu těch z nás, kteří žijeme ve Venezuele, scéna je dost potlačená, neexistují téměř žádné koncerty a firmy, které by je propagovaly ...což mě naplňuje silou, místo toho, aby mě to táhlo ke dnu, není to snadné, ale je to již součástí našeho života a nemůžeme to nechat zemřít. Death metalových kapel je více než black metalových, těch je jen velmi málo, využil jsem této příležitosti a představil svůj další black metalový projekt s názvem CROOKED GOD...mix a mastering jsou připraveny a jsem opravdu nadšený z výsledku, dalo by se říci, že je to další kapela, která rozšíří Venezuelskou scénu.


Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i švédskou a americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit NOCTURNAL HOLLOW, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

JR ESCALANTE: NOCTURNAL HOLLOW se zrodili s myšlenkou být klasickou, jednoduchou death metalovou kapelou ... s touto myšlenkou jsme vydali dvě alba, ale od třetího alba “DEATHLESS AND FLESHLESS” se vše změnilo, do skladeb jsme zahrnuli skvělý pedál Boss HM2, baštu švédského death metalu a líbilo se nám to, bavilo nás to ... šli jsme touto cestou a stylem až do dnešního dne, zvláště já jsem byl spíše příznivcem evropského metalu. Moje vzory, které dodnes stále poslouchám, jsou Venom, Celtic Frost, Slayer, Possessed ... to byly mé hudební základy a vlivy. Brzy se vydáme radikálním směrem, za pár měsíců se určitě přestěhujeme do USA, přesněji do Houston Tx ... Odtud bude pokračovat NOCTURNAL HOLLOW, což nám umožní rozšířit možnosti vyrazit na turné, hrát živá vystoupení a samozřejmě zahrát si brzy v Evropě... takto je to naplánováno, takže se brzy uvidíme.

Když jsem před pěti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

JR ESCALANTE: Děláte skvělou práci, od doby, kdy jsem naposledy četl recenzi naší kapely na vašem portálu se ukazuje, že se úspěšně rozvíjíte, k tomu vám blahopřeji. Jsem hardcore fanoušek hudby a metalového umění, užívám si koncerty a energii, která z těchto setkání vychází ... a samozřejmě si myslím, že se musíme navzájem podporovat, je to umění srdce a ducha, ekonomický aspekt v tom v žádném případě nefiguruje, pokud to nemilujete, běžte od toho a dělejte něco jiného.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako NOCTURNAL HOLLOW ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

JR ESCALANTE: Myslím, že musíme využít toho, co nám současná doba nabízí, nekonečné informace na internetu, můžete dělat dobré věci, jako je podpora vašich oblíbených kapel tím, že si koupíte jejich album a merch, nebo prostě být bojovník za stahování hudby z poza klávesnice bez přispívání, to není dobré... ale jak to kontrolovat! Někdy je to frustrující ...vše má hodnotu, je dobré přispět, lidé si nepředstavují peníze, úsilí a čas, které stojí vytvoření alba ... to nejmenší, co můžete udělat, je alespoň koupit si digitální hudbu, to je skvělá pomoc pro muzikanty, kteří nemají příležitost být financováni labelem.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

JR ESCALANTE: K této otázce bych toho mohl napsat opravdu hodně, ale pokusím být co nejkonkrétnější ... Život je založen na zkušenostech, na zkušenostech, ve kterých mu dáváte smysl toho, jak jej chcete žít ... hudba a zejména extrémní metal je můj motor, ovlivňoval mé nejtemnější momenty a zároveň mé nejšťastnější, je to rozhodně způsob života a tak či onak formuje tvůj charakter, dodávala energii, dalo mi to charakter a sílu ... je to součást samotného života, neexistují žádní prostředníci ... naštěstí v tomto krátkém a jediném životě, který žijeme, jsem si mohl užít zážitek z toho, že jsem metalista ... nežádám o nic víc!


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají NOCTURNAL HOLLOW v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

JR ESCALANTE: Nekonečné díky za to, že jste nás vzali v potaz pro tento výtečný rozhovor. Krátkodobé plány ... věnovat se plně mé druhé kapele CROOKED GOD a chvíli vyčkat, než budeme následovat odkaz NOCTURNAL HOLLOW s dalším albem, rozhodně se přestěhujeme a budeme jezdit turné po USA a Evropě. to je nutnost ...! Budeme si také muset počkat, až pomine toto pandemické šílenství, ale musíme jít kupředu, více hudby, více života!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Triumphantly Evil“ zase narvat do hlavy!

JR ESCALANTE: Ještě jednou díky tobě i vašemu zinu... a samozřejmě i všem fanouškům, kteří sledují a podporují kapelu.

 about NOCTURNAL HOLLOW on DEADLY STORM ZINE:






------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

úterý 16. března 2021

Recenze/review - BAEST - Necro Sapiens (2021)


BAEST - Necro Sapiens
CD 2021, Century Media Records

for english please scroll down

Zrovna jsem se díval v televizi na dokument o tom, jak je naše planeta zničená. Na břehu moře stála malá dívka. Po kolena v odpadcích. Smutné oči zvířat, v protikladu s jediným pravým predátorem na světě. Člověk, někdy tolik přemýšlivý, rozumný, chytrý. Jindy zrůda, toužící po moci. Proč mám poslední dobou pocit, že vítězí ti špatní? Death metal poslouchám přes třicet let a čím dál častěji jsou my příjemnější staré katakomby, než nová krematoria.

Dánští BAEST patří k mladým, talentovaným kapelám, kterým se daří kombinovat starý smrtící feeling s modernějším zvukem a nápady. Jejich nová deska může být klidně soundtrackem k apokalypse, která již dávno začala. Pamatuji si koncert v našem městě, kde hráli pro pět lidí. Po pár měsících oslovili tisíce fanoušků na velkém festivalu. Nedivím se, málokdo má takový talent na to, složit chytlavé, syrové melodie, jako právě BAEST


"Necro Sapiens" je brutálnější, surovější deskou, než předchozí počiny. V pozadí je pořád cítit inspirace švédskými death metalovými klasiky, ale do popředí začala vyplouvat i americká škola. Jako celek je novinka smrtícím jedem, který vám postupně pronikne do žil. Cit pro morbidní melodie, chorobný vokál, drtivý zvuk, neurvalost, špína a tlak, to jsou všechno hlavní atributy nového alba. BAEST nejsou jen dnes tolik častou retro kapelou, ale skupinou s vlastním výrazem a postupy. Osobně se mi nejvíc asi líbí temná a chladná atmosféra celé nahrávky. Jako bych stál na břehu moře, po kolena v ropě a díval se na zkázu, za kterou si díky své nenažranosti můžeme sami. Novinka je propracovanější, důmyslnější, přesto si pánové zachovali feeling a uvěřitelnost. Masivní produkce všemu dodává na razanci. Slabší jedinci si budou rvát vlasy z hlavy, ale jedno je jasné, jestli se nezměníme, tak za chvilku budeme chodit po spálené zemi. A hrát nám k tomu bude "Necro Sapiens". Na konci tunelu není žádné světlo, za apokalypsu můžeme jen my sami. Zničující deska po všech stránkách! 


Asphyx says:

I was just watching a documentary on television about how our planet is destroyed. A little girl stood on the shore of the sea. Knee-length in the garbage. The sad eyes of animals, in contrast to the only true predator in the world. A man, sometimes so thoughtful, sensible, clever. Other times, a monster longing for power. Why do I feel like the bad guys are winning lately? I have been listening to death metal for over thirty years and more and more often we are enjoying the pleasant catacombs than the new crematoria.

Danish BAEST is one of the young, talented bands that manage to combine an old deadly feeling with more modern sound and ideas. Their new album can easily be a soundtrack to an apocalypse that has already begun. I remember a concert in our city where they played for five people. After a few months, they addressed thousands of fans at a big festival. No wonder, few people have the talent to compose catchy, raw melodies like BAEST.


"Necro Sapiens" is a more brutal record than previous acts. In the background, you can still feel the inspiration from Swedish death metal classics, but the American school has also started to come to the fore. As a whole, the novelty is a deadly poison that will gradually penetrate your veins. A feeling for morbid melodies, sick vocals, a crushing sound, recklessness, dirt and pressure are all the main attributes of the new album. BAEST is not only a so often retro band today, but a group with its own expression and procedures. Personally, I probably like the dark and cold atmosphere of the whole recording the most. It is as if I am standing on the shore of the sea, knee-deep in oil, looking at the destruction that we can blame ourselves for because of our greed. The novelty is more elaborate, more ingenious, yet the gentlemen have retained their feeling and credibility. Massive production adds to everything. Weaker individuals will tear their hair out of their heads, but one thing is clear, if we do not change, we will walk on the scorched earth in a moment. And "Necro Sapiens" will play for us. There is no light at the end of the tunnel, only we can be behind the apocalypse. Destructive album in every way!



about BAEST on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. The Forge
02. Genesis
03. Necro Sapiens
04. Czar
05. Abattoir
06. Goregasm
07. Towers Of Suffocation
08. Purification Through Mutilation
09. Meathook Massacre
10. Sea Of Vomit

band:
MATTIAS MELCHIORSEN (bass)
SVEND KARLSSON (guitar)
SEBASTIAN ABILDSTEN (drums)
SIMON OLSEN (vocals)
LASSE REVSBECH(guitar)



Recenze/review - INNERSPHERE - Omfalos (2021)


INNERSPHERE - Omfalos
CD 2021, Slovak Metal Army

for english please scroll down

S INNESPHERE jsem se poprvé setkal v malém, zaplivaném, klubu u nás v Plzni. Nastoupili jako předkapela, vypadali nesměle a na opravdový metal mi přišli příliš nezkušení. Hrábli ale poprvé do strun a já jsem se stal jejich fanouškem. Ne, nebyli a vlastně dodnes nejsou dokonale znějící kapelou, ale doslova mě fascinovalo jejich nasazení, uvěřitelnost a opravdovost. Připadal jsem si jako v dobách svého mládí, když ještě nebyl čas na pózy.

Pánové mají velký cit pro melodie, pokaždé umí vše poskládat v jedné parádní harmonii. Skladby pak zní celistvě, svěže, hravě. Na svoji stranu si mě získali i s novou deskou "Omfalos", která je oproti předchozím počinům temnější, chladnější. Jakoby se v ní odrážela současná situace ve společnosti. Dokonce si dovolím napsat, že mě baví o hodně víc, než  poslední alba některých jejich vzorů.


INNESPHERE jsou také jednou z mála melodických death metalových kapel, které poslouchám pravidelně. V tomhle stylu je poslední roky hrozně moc balastu, ale pánové to se mnou umí. Možná je to tím, že i na nové desce pořádají výlety až k doomu, thrashi a blacku. Album je tím pádem pestré, dobře se poslouchá a zároveň má i dlouhou trvanlivost. Také cítím ze songů chvění, poctivost, hodiny a dny odříkání, oddanosti muzice jako takové. Tohle jsou, spolu s nepopiratelným talentem, věci, které se nedají naučit. Musíte je mít v sobě, jinak nebude jiskra mezi skupinou a posluchači zažehnuta. Vůbec mi nevadí, že kořeny lze u Plzeňanů vystopovat u INSOMNIUM, GOJIRY, SYLOSIS. Pro mě osobně je hlavní atmosféra, variabilní vokál, propracované bicí a skvělá kytarová práce, která v sobě obsahuje spoustu zajímavých momentů. Síla melodie! INNESPHERE se s novou deskou zase posunuli o pořádný kus dopředu a navíc jsou heavy, sálá z nich odhodlání, touha, vášeň, zdravá naštvanost. Věci, které mám na metalu tolik rád. Dovedl bych si sice představit trošku špinavější zvuk, ale to je možná způsobeno tím, že trávím většinu času ve starých death metalových katakombách. "Omfalos" je melodickým death metalovým opusem, ze kterého létají jiskry na všechny strany!


Asphyx says:

First I met INNESPHERE in a small, spitting club in Pilsen. They performed as a support band, they looked shy and they came to me for real metal too inexperienced. But for the first time, they were raking the strings and I became a fan of them. No, they weren't and actually aren't a perfect-sounding band to this day, but I was fascinated by their commitment, credibility and authenticity. I felt like I was in my youth when there was no time for poses.

Gentlemen have a great feeling for melodies, they can always put everything together in one great harmony. The songs then sound whole, fresh, playful. They also won me over with a new record "Omfalos", which is darker, colder than previous acts. It was as if it reflected the current situation in society. I even dare to write that I enjoy much more than the last albums of some of their role models.


INNESPHERE are also one of the few melodic death metal bands that I listen to regularly. There's been a lot of ballast in this style for the last few years, but gentlemen can do it with me. Maybe it's because they also organize trips to doom, thrash and black on the new record. The album is therefore colourful, it listens well and at the same time has a long shelf life. I also feel tremors from the songs, honesty, hours and days of renunciation, devotion to the music as such. These, along with undeniable talent, are things that cannot be learned. You have to have them in you, otherwise, the spark between the group and the listeners will not be ignited. I do not mind at all that the roots of the Pilsen band can be traced to INSOMNIUM, GOJIRY, SYLOSIS. For me personally, the main atmosphere is variable vocals, elaborate drums and great guitar work, which contains a lot of interesting moments. The power of melody! INNESPHERE have moved a lot further with the new record and in addition, they are heavy, they are determined by determination, desire, passion, healthy anger. Things I love so much about metal. I could imagine a little dirtier sound, but it may be because I spend most of my time in old death metal catacombs. "Omfalos" is a melodic death metal opus from which sparks fly in all directions!



about INNERSPHERE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Presentiment
2. The Darkest Hour
3. Above
4. Fire
5. Omfalos
6. Wisdom
7. Blackness
8. Nature of Sorrow
9. The Embodiment
10. The Fall



pondělí 15. března 2021

Recenze/review - CHAINSWORD - Blightmarch (2021)


CHAINSWORD - Blightmarch
CD 2021, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejvíc si pamatuji na prchavé okamžiky klidu. Když jsme leželi v zákopech a nikdo nestřílel. Ticho před bouří, obě strany sbíraly síly k útoku. Byl jsem jenom číslem v řadě, pochodujícím na jistou smrt. Přesto jsem přežil. Můj kamarád ne. Neviděli jsme se spoustu let. Až najednou stál proti mě a mířil mi do obličeje. Nevím, kdo mu ustřelil kus hlavy, ale na jeho pohled nezapomenu do smrti. Veteráni všech válek světa jistě ví, co vám chci vyprávět.

Ano, jeden příběh o kapele z Polska, která se ve svých textech zaobírá (nejen) Druhou světovou válkou. Přicházejí se skvělým zvukem, chladem nasáklými skladbami a atmosférou, kterou lze potkat opravdu jen na bojišti. Válečný death metal, zahraný od srdce a nesmírně uvěřitelně. Takoví jsou pro mě CHAINSWORD.


Tank s označením CHAINSWORD poprvé vyjel do boje v roce 2016, když byla kapela založena. Pánové mají na svém kontě dva singly a letošní zásek "Blightmarch", ve kterém jsou otištěny jasné stopy BOLT THROWER, ale také spousta vlastní invence a nápadů. Poláky lze s klidem zařadit po bok současných pokračovatelů britské vlny death metalu jako jsou třeba DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE a samozřejmě zkušení válečníky MEMORIAM. Nálada bitev a bojů je uvěřitelná, zcela zřetelná, přesto na to jdou Poláci po svém. Osobně se mi líbí všude přítomná temnota, mráz. V některých momentech jsou songy možná příliš dlouhé, ale zase na druhou stranu, pokud se desce poddáte jako já, tak s tím nebudete mít žádný větší problém. Jedná se o velmi dobrou válečnou desku, se spoustou zajímavých momentů. Pro mě je nejdůležitější, že si připadám opravdu jako starý válečný veterán, který vzpomíná na hrůzu bitev. Myslím si, že tank s označením CHAINSWORD nelze zastavit. Zůstává po něm jenom spálená země a spousta skvělých smrtících metalových zážitků. Je dávno po bitvě, všude jen nářek raněných. Válka nezná slitování. Velmi kvalitní surová death metalová ocel! 


Asphyx says:

I remember the fleeting moments of peace the most. When we were lying in the trenches and no one was shooting. Silence before the storm, both sides gathered forces to attack. I was just a number in a line, marching to certain death. Yet I survived. Not my friend. We haven't seen each other in years. Suddenly he stood against me and aimed at my face. I don't know who shot him in the head, but I won't forget his gaze to death. Veterans of all the wars of the world certainly know what I want to tell you.

Yes, one story about a band from Poland, which deals in its lyrics (not only) with the Second World War. They come with great sound, cold-soaked songs and an atmosphere that can only really be found on the battlefield. War death metal, played from the heart and extremely believable. That's what CHAINSWORD is to me.


The CHAINSWORD tank first went into battle in 2016, when the band was formed. The gentlemen have two singles to their credit and this year's "Blightmarch" magazine, in which clear traces of BOLT THROWER are printed, but also a lot of their inventions and ideas. Poles can easily be included alongside the current successors of the British wave of death metal, such as DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE and, of course, experienced MEMORIAM warriors. The mood of battles and fights is believable, quite clear, yet the Poles go their way. Personally, I like the ubiquitous darkness, the frost. At some point, the songs may be too long, but on the other hand, if you give in to the record like me, you won't have any major problems with it. This is a very good war plate, with lots of interesting moments. For me, the most important thing is that I really feel like an old war veteran who remembers the horrors of battle. I don't think the CHAINSWORD tank can be stopped. All that remains is scorched earth and lots of great deadly metal experiences. It is long after the battle, only the lamentation of the wounded everywhere. War knows no mercy. High-quality crude death metal steel!



Tracklist:
01. Ost Front 1943: Stalingrad
02. Spinehammer
03. Horus, The Chosen Son
04. Ost Front 1942: Moskau
05. Dead Hand Call
06. Exterminatus
07. Daemonculaba
08. Blightmarch
09. Dreadquake Mortar
10. 06.08 09:15

band:
Herr Brummbär – Vocals
Sarin Spreizer – Guitar
Herr Hornad - Guitar
Wutender Ente - Bass
Herr Feldgrau – Drums, Vocals



A few questions - interview with death metal band from Poland - CHAINSWORD.


A few questions - interview with death metal band from Poland - CHAINSWORD.

Answered Herr Brummbar and Wütender Ente, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Herr Brummbar: Chainsword was forged back in 2016 by Herr Feldgrau. Not much later Wutender Ente and I joined. We had some line-up changes on the way, but since 2019 it’s been stable and we managed to record „Blightmarch“.
Wütender Ente: Herr Feldgrau asked me if I wanted to join his sunday Bolt Thrower worship choir. How could I refuse? Since then our style evolved a lot, but you can still hear how it all started. I would describe our style as death metal soundtrack to a war. Works well with games too.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Herr Brummbar: Due to the pandemic, we had to take some precautions. Especially with the guitars, most of it was done by the guys separately, only with some online reviews by the band. The drums were recorded in Nebula Studio, the rest in Primate 666 Studio and the mix and mastering was done by the one and only Haldor Gruenberg from Satanic Audio.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Herr Brummbar: Right now we only have digital and CD releases, but the little birds are already chirping about a vinyl, sooo.... time will tell.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Herr Brummbar: Most of them were done by me, but there are no restraints on the other guys who want to contribute. „Dead Hand Call“ is like 100% Wutender Entes song, including the music, the title track is Herr Feldgraus. We deal with war in general. I’m more into WWI and II, but we have some WH40K buffs on board, so that also reflects on the record.

Wütender Ente: Herr Brummbar did most of the work. During breaks in rehearsals we talk a lot about history and games, so after making a new song we usually sit down, exchange some war stories we read this week and suddenly H.B has new lyrics done in no time.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Herr Brummbar: The logo is a piece of art by the Lord Ov Logos Christophe Szpajdel. The main artwork was done by our good friend Wilson German Arietta and it is magnificent. And social media? It’s not our bread and butter, but now, after a year long lockdown, it’s the only way to reach anyone. It hurts, but has to be done.

Wütender Ente: Artwork and logo were made not long after first songs and reflect the course we set for ourselves nicely. As for social media: I hate it but they are useful and need to be maintained. It’s not like we can drive a tank into someone’s house and force them to listen to our music. Unfortunately.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Herr Brummbar: Gods Ov War is not huge, but takes great pride in the bands they release, which, in consequence, means that they do A LOT and take plenty of care about the bands in their roster. We’re really satisfied and thankful for the amount of work GOW has done for us.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Herr Brummbar: That’s a question you’d have to ask all the guys separately. At this point I cannot say what band or artist is my main inspiration, there’s too many to spell’em out here. I do however listen to loads of stuff quite distant style-wise from what we play with Chainsword.

Wütender Ente: My Dying Bride, Bolt Thrower, Black Sabbath, Mourning Beloveth - those were my early inspirations, but anything from death metal or doom metal goes. Then also some progressive stuff (Opeth, Rush, Arcturus, lately Yes) or classics (Led Zeppelin, Slayer, but also random old stuff). If a band does it all it’s even better.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Herr Brummbar: By the time GOWP said they’re interested in releasing us, we’ve not considered any other label. This one’s just perfectly suited for us and the effects are amazing.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Herr Brummbar: we had a few great ones, but not many. As soon as we managed to stabilize our line-up and got to serious work on the material for the album, the fucking pandemic blew up and live shows got cancelled altogether. I don’t really think we’ve reached our peak live performance level yet, so the best ones are still to come. In the meantime, we practice, write new stuff and want to be ready to destroy any stage, once the music business comes back to life.

Wütender Ente: “The last one was best.” - normally I would say. But now we had to play online, with no crowd. It’s not the same, so let’s hope we can spread the sound of war to some live audience this year.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Herr Brummbar: We want to write good tunes, do a worthy follow-up to „Blightmarch“ and, finally, play live. As for the rest – high hopes the future will reward our hard work.

Wütender Ente: Write more and better stuff.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Herr Brummbar: You can find us on Bandcamp, Facebook, Instagram... we’re everywhere! The contact info can be found there, or you can just DM us directly.

Thanx for the interview.

Herr Brummbar: Thank you!
Wütender Ente: こちらこそ

 


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

neděle 14. března 2021

Recenze/review - SCAFFOLD - Codex Gigas (2021)


SCAFFOLD - Codex Gigas
CD 2021, Satanath Records

for english please scroll down 

Věřím tomu. Dvě strany jedné mince. Dobro a negace. Pozoruji to již dlouho. Světem se pomalu šíří zlo. Jakoby někdo chodil mezi lidmi a přednášel z Ďáblovy bible. Obrácené modlitby, spousta z nás lační po krvi. Kati by mohli vyprávět. Nekonečný souboj, který nelze vyhrát. Obracíš stránky ve starodávné knize. Slyšíš šepot démonů. Rozdávají příkazy. Jdi a zabij, poruš všechny přikázání, desatero je jenom kusem papíru. Zmítáš se v pochybnostech. Mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nakonec vyhraje temnota. Jako vždycky.

Podle dostupných informací byla Ďáblova bible sepsána ve 13. století. V české Chrudimi. Autor byl dle pověsti za toto dílo zazděn zaživa. Je tu ale srbská legendární death metalová kapela SCAFFOLD, která po mnoha letech oživila jeho myšlenky a probudila pradávné zlo. Pomocí pravého, ryzího, sírou nasáklého smrtícího kovu.


SCAFFOLD se vrátili zpět a jsou věrni tomu, co umí nejlépe. Death metalu a thrashi starého střihu. Při poslechu jejich novinky si rádi a s chutí zavzpomínáte na dobu, kdy světu vládly kapely typu PESTILENCE, MASTER, OBITUARY, MORBID ANGEL, MERCYLLES, MASSACRE, POSSESSED, VITAL REMAINS a spousta dalších smeček, které ctí staré pořádky. "Codex Gigas" je jako návštěva opuštěného kláštera, kde je hluboko pod zemí pohřben padlý mnich. Také cítíte z hudby prašivinu? Zažloutlé spisy, ze kterých by se nemělo číst nahlas. Parádní plesnivý zvuk, chorobný vokál, ale hlavně riffy a melodie, které vás pohřbí zaživa. Pro mě, jako pro starého fanouška pohřbů do země a pravého death metalu, je hrozně příjemné se vrátit spolu s kapelou do devadesátých let minulého století. Osvěžit si vzpomínky a užívat si chladné procházky podsvětím. SCAFFOLD nahráli syrovou a syrovou desku, která má drive a velkou sílu. Cituje se na ní ze starých death metalových rukopisů a je tak prováděno s velkým citem pro věc. Srbové si mě ihned omotali kolem prstu, uvrhli do temnoty a navěky prokleli. Jsem tomu moc rád. Tohle je totiž ryzí, nefalšovaný smrtící kov z kvalitního železa. Poklekněte a skloňte hlavu, Satan přichází! 


Asphyx says:

I believe it. Two sides of one coin. Good and negation. I've been watching it for a long time. Evil is slowly spreading around the world. It was as if someone was walking among the people and lecturing from the Devil's Bible. Inverted prayers, many of us are hungry for blood. Executioners could tell. An endless duel that can't be won. You are turning the pages in an ancient book. You hear the whispers of demons. They give orders. Go and kill, break all commandments, “ten rules” is just a piece of paper. You are in doubt. The brain boils in its own juice. In the end, the darkness wins. As always.

According to the available information, the Devil's Bible was written in the 13th century. In Czech town Chrudim. According to the legend, the author was walled up alive for this work. But there is the Serbian legendary death metal band SCAFFOLD, which after many years revived his thoughts and awakened ancient evil. With real, pure, sulphur-soaked death metal.


SCAFFOLD have returned and are loyal to what they do the best. To death metal and thrash metal in old style. While listening to their new album, you are happy of remembering the time when the world was ruled by bands such as PESTILENCE, MASTER, OBITUARY, MORBID ANGEL, MERCYLLES, MASSACRE, POSSESSED, VITAL REMAINS and many other bands that respect the old order. "Codex Gigas" is like a visit to an abandoned monastery, where a fallen monk is buried deep underground. Do you also smell dusty from music? Yellowed writings that should not be read aloud. Great mouldy sound, sick vocals, but mainly riffs and melodies that will bury you alive. For me, as an old fan of funerals and real death metal, it's very nice to go back with the band to the nineties of the last century. Refresh your memories and enjoy cool walks through the underworld. SCAFFOLD recorded a raw record, which has a drive and great power. It is quoted on it from old death metal manuscripts and is thus performed with great feelings. The Serbs immediately engulfed me, threw me into the darkness, and cursed forever. I'm very happy about that. This is pure, unadulterated death metal made of quality iron. Kneel and bow your head, Satan is coming!


tracklist:
1. The Butcher of Rostov
2. 1763 (Consecrated Ground)
3. Five Circles in Barbed Wire
4. In These Dreams
5. At the Dawn of a Judgement Day
6. Variola Vera
7. Psychopathic Mind (Bloodbath cover)
8. Rotting in the Rain

band:
Ivica Dujić (zpěv, kytara)
Antonio Ismailović (kytara)
Milan Dobrosavljević (basa)
Aleksandar Musicki (bicí)


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý - Doomařina, hrobařina


Příběh dvoustý devadesátý - Doomařina, hrobařina

Je mlha a chladno. Jsme ještě opilí, ale pomalu střízlivíme. Nevím, koho zase napadla takováhle hloupost, ale jdeme všichni. Celá parta. Holky, co se choulí v džínových vestách a my kluci, s rozhalenými křiváky, protože my jsme děsný tvrďáci. Včera jsme potkali U Hymrů divnýho chlápka. Dali se do řeči a on nás teď vede na hřbitov. Je na něm hrobníkem a taky miluje doom metal. Odblinknu si cestou do křoví a teprve teď mě secvakne, proč jsme tak dobře pokecali. Mrtvolky a jeho triko Candlemass. Viděl jsem jej na někom snad poprvé. Moje oblíbená kapela. Už spoustu let. Uměl mluvit, krásně a byl zachmuřený, což mu dodávalo na zajímavosti. No a my byli mladí zvědaví metalisti, kteří zase nechtěli o všem jen kecat, ale také zažít na vlastní kůži.

Hrobníka asi nemůžete dělat, pokud jste normální a nebo nechlastáte. On splňoval obě tyhle představy. Asi jak se setkával často se smrtí, tak mluvil pomalu, měl kostnatou postavu a vrásčitou tvář. Kdysi někde studoval, to už si nepamatuji přesně. Pak něco provedl, to si taky nepamatuju a tak strávil spoustu času po kotelnách, jako zřízenec v nemocnici, až nakonec (jak říkal) nalezl klid na hřbitově. Záhady přitahují snad každého a my mu zkrátka věřili. Tedy včera večer, hezky v teple, kdy vypadaly romantické metalové představy o lebkách, zombících a hlubokých hrobech, jako dost dobrý nápad. Teď už nemluvil nikdo. Rezavá vrátka vrzla jako v hororu a mě se udělalo blbě. Já vůl stál na hřbitově, kde byla pochovaná Kačenka. Kouknu doleva na Janu a ona pochopí. Musím se sednout. Tohle už není žádná prdel.

Už ani pořádně nevím, co jsme to včera všechno domluvili a nějak se mi o tom nechce přemýšlet. Mistr hrobnický je ale asi zvyklý. Jeho pohyby jsou ještě pomalejší než dřív. Vrásky se mu prohloubí a najednou mluví o stínech. Má hluboký (to tak nějak u podobných lidí očekáváte) hlas, který se pro nás stane za chvilku podmanivý a nebál bych se napsat i uhrančivý. Provází nás hřbitovem. Ke každému hrobu má nějaký příběh. Spoustu lidí zde pohřbíval sám a u těch starých přejmul příběhy po svém předchůdci. Hej kluci, pojďte mi pomoc, dost bylo keců, musíme taky makat. A tak najednou s Vencou a Tomášem házíme hlínu. Pro stařičkého pána, který leží vedle v márnici. Dostanu se do divného stavu, který člověku přináší těžká fyzická práce spojená s představami. Vidím červí kolonie, odkrývám další vrstvu a poslouchám, jak je čím dál tím méně pohřbů do země.

Podle teorie našeho předchůdce se při kremaci spálí i duše. Asi je to blbost, ale zrovna teď tomu věřím. "Normálně teď k ránu chodí na chvilku pokecat Maruška": pronese z hluboké díry náš nový kolega. Nejdřív si myslíme, že chce být zajímavý nebo že mu po těch letech s mrtvými už všechno leze na mozek. Přidejte si mocný včerejší večer s rumem a čertem a musím se usmívat. Chce nás vystrašit, to je jasný. Na holkách ale vidím jen bledost a strach. Pradávný strach ze smrti, který máme všichni v sobě. Přinese nám z kůlny pivo. "Většinou tady spím, je tu klid": cvrkne zátky do hrobu. Podívám se na něj a on se zakření. Dědkovi to vadit určitě vadit nebude, zatím si nikdo nikdy nestěžoval. Pustí nám Paradise Lost. Koukne na mě, včera jsme o nich dlouze hovořili. Já to měl s doom metalem vždycky takový divný. Hodně jsem si vybíral a poslouchal ho vlastně jen ve chvílích, kdy jsem potřeboval klid.

Tady byl ale klid pořád. Jen prý při cikánských svatbách bývalo živo. "Tak to ona se staví Maruška asi až zítra": řekne mezi skladbami. Opatrně se zeptám, kdo že to je ta Maruška? Nejdřív mlčí a pak se mu zalesknou oči. Vypráví nám dlouhý příběh o nešťastný lásce. O něm a dívce Marii, o tom, jak jim nebylo přáno, jak jej zmlátili policajti, které na něj poslal její otec velkej komouš. Podobné zážitky máme se Sabathem, ale tentokrát je to díky atmosféře hřbitova jiné. Vezme nás za ruku a jdeme do rohu hřbitova. Tam je zlatem vyvedený nápis Marie Nová (1925 - 1945). Koukneme s Vencou na sebe. Tady nás někdo pěkně vodí za nos. Asi už je pán pěkně vychlastanej, ale potom zjistíme, že on tomu opravdu věří. Prý si sedne vždycky na lavičku, když k ránu obchází hřbitov. Usmívá se a povídají si. Co na tom, že čas ani letopočet nesedí. Přemýšlím o všem a i když je to celé hrozně divné, tak nějak chápu, o čem mluví.

Vždyť to není tak dlouho, co jsem si chodil kousek vedle povídat s Kačenkou. Paradise Lost postupně doburácejí, dobědují a na mě padne splín. Kopání hrobů je sice v každé druhé skladbě, co poslouchám, ale najednou toho mám plné zuby. Chytnu Markétu za ruku a jdeme pryč. Za mnou se ozve: "Před smrtí ani před svým stínem nikdy neutečeš". Připadám si, jakoby mi někdo řízl nožem rovnou do mozku. Celý se rozklepu. Už včera jsem měl pocit, že mi hrobník vidí do hlavy. Divný pocit mě neopustí ani doma. Jdeme si lehnout. Vždycky na chvilku usnu a pak se probudím celý zpocený. Nakonec mám jeden ošklivý sen, který se mi pořád vrací. Raději vstanu, ještě chvilku věřím démonům a na cigáru se je pokouším rozehnat kouřem. Když konečně odejdou, někdo dole zazvoní. Stojí tam Kristýnka, celý uslzená. Padne mi do náruče. Brit zemřel.

Náš společný pes. Hafan, co ji dělal společníka, když seděla dlouhé hodiny na vozíku. Když plakala bolestí. Mezi vzlykáním se mi pořád dokola omlouvá. Šli ráno do parku a on uviděl veverku. Brit měl veverky moc rád. Občas nějakou dokonce ulovil. Hrdě ji přinesl a tvářil se děsně hrdě a zároveň nevinně. Teď už nikoho nikdy lovit nebude. Vběhl pod auto a museli ho před chvílí utratit. Probudíme Markétu. Sedíme v kuchyni a pořád dokola se objímáme. Já vím, bylo to "jen" zvíře, ale tohle nikomu, kdo nikdy psa neměl, nevysvětlíte. Byl to kamarád se spoustou vrtochů. Nalezenec, který si u svého původního pána užil své. Utrápený se s námi pomalu začal smát. Psi se totiž fakt smějí. A umí to lépe, než někteří lidé. Oni totiž nedokáží nic předstírat. Jsou to duše čistý, boží stvoření. 

Tenkrát ještě nikde psí hřbitovy nebyly. Na veterině nám předají těžký pytel. Musím to udělat. Kristýnce i Britovi to dlužím. Najednou jsem já hrobníkem. Skládací vojenská lopatka, co mám někde ve sklepě jde s námi. Já, moje bývalá, moje současná a mrtvý Brit. Budu mít tyhle dny navěky spojené s doom metalem. Protože, když daleko v lesích za městem vykopu na Chlumu díru do země, tak se potom pomodlím. Jo, fakt, za jeho duši. Já bezvěrec, co víru už dávno ztratil. Bylo to totiž krásný boží stvoření a dalo nám spoustu obyčejný lásky, kterou každej potřebujeme. A kdo říká že ne, ten je jen mrtvej jedinec bez citu. Ujistím se ještě, že se Kristýnce daří dobře, že je na ní její nový mládenec milý a hodný a rozejdeme se. Když se vrátíme domů, mám zimnici a v kuchyni se konečně sesypu. Vůbec si neuvědomuji, jaká je Markéta citlivá, jak naslouchá. Pustím si oblíbené Candlemass, které si dávám v podobných chvílích vždycky a koukám do stropu. 

Přemýšlím o smrti a nejednou tomu vychlastanýmu hrobníkovi všechno věřím. Nevím vlastně proč, můj mozek rozumově jeho vyprávění o Marii odmítá. Je to hloupost, ale vím, o čem mluvil. Jsem mladej kluk, kterej se teprve učí se smrtí žít. Setkal jsem se s ní za poslední roky příliš často. Přidám hlasitost a zasním se. Jsme s Britem a Kristýnkou na jarní voňavé louce. Má bývalá se usmívá. Zrovna ji nic nebolí. Hafan se vždycky rozběhne a skočí na ní. Jednou ji dokonce porazí i vozíkem. Všichni se smějí. Candlemass pomalu dohrají a já musím políbit Markétu. Obejme mě. Jdeme se projít ven. Je už zase tma. Jakmile zahlédnu nějakého psa, co učuchává rohy, myslím si, že je to Brit. Třeba je, kdo ví?

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. března 2021

Recenze/review - PORTAL OF PAZUZU - Portal of Pazuzu (2021)


PORTAL OF PAZUZU - Portal of Pazuzu
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Moc lidí už pohřeb do země nechce. Většina přinese jen popel a žádá jeho uložení do hrobu. Tohle byl ale jiný případ. Divný pán, který byl za svého života doslova opředen záhadami. Říkalo se o něm, že ovládal temné síly. Prokletý, zavržený, žil v ústraní. Teď tu leží, s bílým tělem a já mám pocit, že vůbec nezemřel. Rozmlouvá se mnou, šeptá zlé modlitby. Nechce ještě pohřbít, chce zůstat a pomstít se za všechna příkoří, která mu byla způsobena. Je brzy ráno a nad hřbitovem se vznáší mlha. Jsem jeho první obětí.

Kapela PORTAL OF PAZUZU mi také přijde jako temný přízrak, jako monstrum, bestie, která dlouho odpočívala ve stínu, aby se právě probudila, vyvrhla mezi nás novou desku a všechny nás proklela. Death metal v této podobě je zlý, ošklivý, záhadný a zanechá vám po těle krvavé šrámy. 


Američané ctí staré death metalové pořádky. Jejich hudba je poctou dávno opuštěným katakombám. Mohutný, masivní zvuk, ostré riffy, surový vokál, tohle všechno dohromady dělá skvělý a velmi chutný pokrm pro všechny fanoušky reálné smrti. Co na tom, že je podáváno plesnivé maso věřících? Hroby jsou exhumovány podobným stylem, jako to uměly a umí třeba takoví MORBID ANGEL, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, MONSTROSITY, BRUTALITY. Kapela složila mocné skladby, které vás přikovají na zeď, proříznou vám hrdlo. Z márnice se ozývá nářek. Bestie se opravdu probudila. Jedná se o prvotinu, v těchto případech bývám shovívavý, dokážu odpustit nepřesnosti, nedokonalosti, ale tentokrát nemusím. Album je totiž v podstatě dokonalé po všech stránkách. Grafika zaujme, o divokém a zběsilém zvuku jsem již mluvil. "Portal of Pazuzu" mě nenudí ani chvilku, neskutečně si jej užívám. Je pro mě ozvěnou ze záhrobí, pradávným rituálem smrti, kultem, který budu rád a s chutí uctívat. Pravý, nefalšovaný pohřeb do zmrzlé země. Hrob je připraven, stačí jen přidat hlasitost a nechat se proklít. Po PORTAL OF PAZUZU zůstává krvavá stopa a spálená země! Absolutně devastující nahrávka, která vám ukáže smrt v její nejhnusnější podobě! Skvěle!


Asphyx says:

Many people no longer want to be buried. They only bring ashes and ask to be placed somewhere. But this was a different case. A strange gentleman who was literally shrouded in mystery during his lifetime. People said he have controlled the dark forces. Cursed, condemned, he lived in seclusion. He's lying here now, with a white body, and I feel like he's not dead at all. He talks to me, whispers evil prayers. He does not want to be buried yet, he wants to stay and take revenge for all the hardships that have been inflicted on him. It is early in the morning and fog is hovering over the cemetery. I am his first victim.

The band PORTAL OF PAZUZU also comes to me like a dark ghost, like a monster, a beast that rested in the shadows for a long time to just wake up, threw a new record between us and curse us all. Death metal in this form is evil, ugly, mysterious and will leave you with bloody scars on your body.

Americans respect the old death metal rules. Their music is a tribute to the long-abandoned catacombs. Powerful, massive sound, sharp riffs, raw vocals, all this together makes a great and very tasty dish for all fans of real death. What about the mouldy meat of believers being served? The graves are exhumed in a similar style as MORBID ANGEL, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, MONSTROSITY, BRUTALITY. The band composed powerful songs that nail you to the wall, they will cut your throat. There is a lamentation from the morgue. The beast really woke up. It is the first album, in these cases I am usually forgiving, I can forgive inaccuracies, imperfections, but this time I do not have to. The album is basically perfect in all respects. The graphics are interesting, I have already talked about the wild and frantic sound. "Portal of Pazuzu" doesn't bore me for a moment, I really enjoy it. For me, it is an echo from the grave, an ancient death ritual, a cult that I will love and worship. A real, unadulterated burial in frozen land. The grave is ready, just turn up the volume and be cursed. After the PORTAL OF PAZUZU, there is a bloody trail and scorched earth! An absolutely devastating recording that will show you death in its most disgusting form! Great!


Tracklist:
01. Call To Prayer
02. Eternal Insight
03. Invoke Our Majesty (The Hideous One)
04. Blasphemous Communion
05. Haunted By Tormented Entanglement
06. Pazunia
07. The Realm Of Gehenna
08. Lamashtu
09. Rechant (Demon Speak)
10. Winds Of Famine

band:
Don Benson- Guitar
Adam Karl- Drums
Hiran Deraniyagala (Battlecross)- Guitar
Mike Saraceno- Bass
Tony Ferro- Vocals


Rozhovor - TERRORDOME - Thrash metal je životní styl a brutální vyjádření pro lidi s přebytkem energie.

Rozhovor s polskými thrash metalovými maniaky - TERRORDOME.

Odpovídal Uappa, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):

Ave TERRORDOME! Zdravím do Polska, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Straight Outta Smogtown". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na sobě. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým TERRORDOME skládají oproti minulým albům?

Ahoj Jakube a všichni čtenáři Deadly Stormu! Jsme rádi, že se ti naše nové album tak líbilo! Je opravdu skvělé slyšet, že roky naší práce na nové hudbě jsou oceněny. Energie nevzniká z vakua, osvěžili jsme tým (máme nového bubeníka - Roba Sixkillera a nového basáka - Virious), změnili jsme způsob hraní, hodně jsme cvičili a investovali jsme do nového vybavení a nových možností. Zrodili jsme se jako nová kapela se spoustou plánů a spoustou nové energie, která má přilákat davy. Proces psaní hudby se zlepšil, protože jsme se zaměřili na detaily, abychom byli spokojeni s každým tónem v každé skladbě, ale neztratili jsme ducha, který měl Terrordome od začátku!


Osobně se mi na "Straight Outta Smogtown" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?

Proces psaní každé skladby se liší. Nejprve v podstatě tvoříme riffy a ty musí být chytlavé. Já a Paua (kytarista) při psaní riffů vyhodíme něco kolem 70-80% hudby, kterou vytvoříme. Pokud se nehodí, pokud nejsou chytlavé, pak je nepotřebujeme. Vyžaduje to čas, ale musíme být stoprocentně spokojeni a musíme to cítit, jinak to na album nemůžeme dát. Samozřejmě existují chvíle, kdy píšeme celé skladby a je to jako zázrak - vše perfektní, přesně jak chceme. A ponecháme to – třeba jako v případě sklady „Steel on the Road“, která se objevuje na novém albu. Těžko říct, kdo má poslední slovo - když je skladba hotová, hrajeme ji na zkoušce asi třicetkrát a pokud to sedí a máme pocit, že jak délka, tak všechny melodie jsou v pořádku, pak jsme plně spokojení a můžeme přemýšlet o nahrávání. Prostě to cítíme, dělá nás to super šťastnými a nemůžeme se dočkat, až to nahrajeme.


Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na TERRORDOME se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince "Straight Outta Smogtown jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.

Samozřejmě, na všem záleží. Píšu si své nápady, i když nemám napsanou hudbu. Někdy to přijde, když mám celou skladbu a téma, které pohltí mou mysl a prostě se chci vyjádřit tímto způsobem. Texty skladby „Straight Outta Smogtown“ jsou pro mě speciální - strávil jsem na nich spoustu času, mají několik vrstev, skrytých významů a lze je interpretovat mnoha způsoby. Některé z nich jsou samozřejmě také jednoduché a přímočaré. Toto album mi dalo možnost se plně vyjádřit a já jsem k tomu přistupoval jako k jisté „rehabilitaci“ po spoustě prožitejch sraček z předchozích let. Naprosto mě to naplnilo a jsem připraven na své memento.


Nemám ještě v ruce originální CD a zajímalo by mě, kdo vám maloval obal? Byl to stejný umělec jako minule? Oba motivy mi připadají, jakoby navazovali na sebe. Jak jste se dali dohromady?

Je to náš skvělý přítel - Marcin „Biauy“ Bialkowski, který se stará o obaly. Je pro nás výjimečný a dlouhodobě tvoří obaly pro Terrordome. Máme skvělé spojení a navzájem si rozumíme, takže doufám, že i v příštích letech vytvoří pro Terrordome další nový obal. Studoval s Pauem a byl to Paue, který mu v roce 2011 nabídl vytvořit obal k albu „We’ll Show You Mosh, Bitch!“.

Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl se s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?

Upřímně řečeno, pokud jde o inspiraci, jsme naprosto neoriginální. Obdivujeme starou Metallicu, miluji ranný Black Sabbath, ale nejvíce kapel, které prožíváme a ze kterých čerpáme, jsou Exodus, Pantera, Slayer a celá nová Thrash Metalová vlna. Rád držím krok s docela moderními, řekněme „rockovými kapelami“, takže mám seznam tzv. „guilty pleasures“ v různých metalových stylech.


Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na TERRORDOME se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?

Jsme normální týpci, máme svá zaměstnání a pak makáme v kapele, abychom mohli hrát koncerty, nějaké festivaly a setkávat se s lidmi. Rádi cestujeme a vždy se snažíme plně věnovat fanouškům tam, kde jsme zrovna na turné. Chování arogantní hvězdy není v naší kapele vítáno, nicméně všichni musíme mít na paměti, že být v kapele je těžký oříšek a lidé jsou jen lidé - každý má špatný den.


Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.

Určitě mám spoustu nových věcí, které poslouchám - Exit Smashed, Lich King, Power Trip, Warbringer a tak dále. Také poslouchám spoustu různých nemetalových věcí, protože mě to uklidňuje a háže do pohody. Současný metal má svůj čas, právě v tuto chvíli a jsem si jistý, že pokud je kapela dobře propagovaná, pokud ji milují a jsou pracovití, osloví skupinu fanoušků, kteří je za 20–30 let budou uctívat, stejně jako ty, který se po koncertě vracíš domů, abys si oddychl během poslechu Saxon. Takhle věřím v Terrordome, věřím, že tato každodenní práce nám přinese skvělé výsledky a během let se na nás nezapomene.


TERRORDOME na mě působí jako parta veselých maníků. Co děláte, když zrovna nehrajete? Máte nějaké jiné koníčky? Co hospoda, pivo? Pařby? Polsko mám spojené s vodkou, co vy na to?

Přesně tak, jsme nenároční týpci a všichni milujeme herní konzole a různé druhy zábavy a sportu. Když nehraju na kytaru, nenahrávám nebo nedělám nic, co souvisí s hudbou, sbírám lego a hraji své oblíbené videohry na počítači a různých televizních konzolích. Také jsem velkým fanouškem hororových nebo sci-fi filmů z 80., 90. let a sběratel kazet, vinylů a CD - vím, že je toho hodně, ale tohle mám prostě rád. Vodka? No, kvůli fitku a sportu se snažím zůstat ve formě, takže dávám přednost pití whisky nebo sklence vína, ale opravdu střídmě haha! Díky za dotaz, líbí se mi tento druh otázek!


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Thrash metal je životní styl a brutální vyjádření pro lidi s přebytkem energie, který vznikl počátkem osmdesátých let, aby vyjádřil skutečné nálady naštvaných, ale přesto kurva pozitivních maniaků! Fáze ADHD, skákání a pobíhání po pódiu a moje oblíbené album od Slayer „Undisputed Attitude“ naprosto definují Terrordome!

Co chystají TERRORDOME v nejbližších měsících?

Videa, spousta nových hudebních videí k našim skladbám z „Straight Outta Smogtown“, která se na Youtube budou objevovat pravidelně během následujících měsíců. Po videích „Possessed by Blyat“ a „I Don’t Care“ jsme také nahráli video k „Desordem e Regresso“ a ke skladbám „The Day They Left They Graves“ a „Conspiracy“. Sledujeme také situaci spojenou se současnou pandemií, takže jakmile to skončí, plánujeme vyrazit na cestu. Bylo by skvělé vrátit se do Japonska nebo Brazílie, ale čas ukáže, jak to dopadne. Pokud pandemie neskončí, zalezeme zpět do naší zkušebny, abychom vytvořili nové album.

  

Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! TERRORDOME RULES!

Díky moc a přeji všem jen vše dobré - buďte opatrní během této šílené doby a na viděnou na nadcházejících koncertech v České republice a dalších zemích!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

TWITTER