DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 13. března 2021

Interview - TERRORDOME - Thrash Metal is the style of living and brutal expression for the people with excessive energy.

Interview with thrash metal maniacs from Poland - TERRORDOME.

Answered Uappa, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):

Ave TERRORDOME! Greetings to Poland! I hope you all are doing well! I feel great, because I just came back from work, where I was listening to your new album "Straight Outta Smogtown" for a whole day. I worked on my computer, and I still had the headphones in my ears. I am literally fascinated by the energy that I feel from the new record. I am sure, you won’t tell me your recipe, where you take so much power, but you could describe how the new album was born? Has somehow TERRORDOME changed the way in writing process compare to previous albums?

Hello Jakub and all Deadly Storm readers! We’re so happy you liked our new album so much! Really great to hear, that years of our work on the new music are appreciated. Well, the energy get no from the vacuum; we have refreshed the squad (we have a new drummer – Rob Sixkiller and a new bassist – Virious), we changed the way of playing, we practiced a lot and we invested in a new gear and new possibilities. We are born anew band with lots of plans and tons of new energy to bring to the crowds. The process of writing music improved, because we focused on the details to be satisfied with every note in every song, but we did not lose the spirit that Terrordome had from the beginning!


Personally, I like the most at the album "Straight Outta Smogtown" one thing - melodies. Clear and distinct, you are betting on interesting riffs, the songs slowly graduate; they have a drive and strength. In my opinion, these things make from the good music the excellent one. I wonder how you know that the song is already done. Who has the last word? And how do you perceive their live presentation after that? Is the chemistry between you and then between you and the fans important? Do you also have the ideas which you throw out (don’t use)?

The process of writing each song differs. First we basically make riffs and they must be catchy as fuck. Me and Paua (the guitarist), when writing riffs, we throw away something like 70-80% of music we create. If they do not fit, if they are not catchy, then we don’t need them. It takes time but we must be 100% satisfied and we have to feel it, otherwise we cannot put it on the album. Of course there are times, where we write a full songs and it is like a miracle – all perfect as we would love to have. And it stays – for example that was with the song „Steel on the Road“ that appers on a new album. Hard to say who has the last word – it is like when song is ready, we play it on rehearsal like 30th time and it fits and we feel that both length and all the melodies are fine, then we are fully satisfied and we can think about recording it. We just feel it, it makes us like super happy and we can’t wait to record it.


I know a lot of bands that have lyrics to songs just to sing something. I always appreciate at TERRORDOME that you have the lyrics with some idea, a sense, an opinion. How do you write the lyrics? When the inspiration come and how do you squeeze it into the music? Personally, I think that writing the lyrics is a madly hard discipline, and especially at the new record "Straight Outta Smogtown" the lyrics are great. I am often saying to myself, yes, that's exactly how I feel it.

Of course all depends. I write my ideas even if I have no music written. Sometimes it comes, when I have the full song and a topic, that holds my mind and I totally want to express myself in this way. The lyrics on „Straight Outta Smogtown“ are special for me – I spent lots of time doing them, they have several layers or hidden meanings and could be interpretated in many ways. Of course some of them are also simple and straightforward. This album gave me full expression and I treated it as some kind of rehab after lots of shitty moments, I had in the previous few years. I am totally fulfiled by this and ready for my momentum.


I don't have an original CD in my hand yet and I wonder who drew the cover for you? Was he the same artist as last time? Both motifs seem to me to follow each other. How did you get together?

This is our great friend – Marcin „Biauy“ Bialkowski, who takes care of the artworks. He is a special person for us and he has been creating artworks for Terrordome for a long time. We have a great connection and we understand each others, so I hope he will create another new cover for Terrordome in next years. He was studying with Paua together and that was Paua, who recommended to talk to him about creating some artworks on „We’ll Show You Mosh, Bitch!“ album back in 2011.

I still say it to everyone, and it is clear that a long time ago the rock and heavy metal was first, and only then thrash metal has come. There is no development without basics. If we stay in the past, which musicians have actually brought you to the music in general? Is anyone who you still admire to these days, would you like to meet him and thank him for your inspiration?

To be honest we are totally non original when it comes to the inspiration. We admire old Metallica, I love early Black Sabbath, but the most bands we feel and we take from are Exodus, Pantera, Slayer and all of new wave of Thrash Metal. I like being always up to date with quite modern, let’s say „rock bands“, so I have some list of guilty pleasures in different styles of metal.


I always take every band as a whole. Not only their music, but their performances, how they behave to the fans. To be honest, the band can play as gods, but when they come to the concert and they are arrogant, they are finished for me. On TERRORDOME I've always liked you have been very civilian, cool, heartguys, who always going straight. How do you feel about your fans? It seems to me that you enjoy every performance. Am I right?

We’re normal guys, having our daily jobs and working afterhours in this band to to play gigs, some festivals and to meet with people. We love to travel and we always do our best to give ourselves to the public where we are on tour. Acting as an arrogant star is not welcomed in our band, however we all have to bear in mind that also being in a band is a hard nut to crack and people are just people – everyone has a bad day.


How do you feel about contemporary metal? Do you have any favorite bands? Seems to me that everyone is playing faster and crazier, more incomprehensible. The man stays under the podium, headbanging his head for a while, worshiping them as a great musicians, and then he does not remember anything. Then goes home and rather play old good Saxon.

Sure I have lots of a new shit I listen to - Exit Smashed, Lich King, Power Trip, Warbringer and so on. I also listen to lots of various non-metal related shit, because it makes me calm and easy going. Well, the contemporary metal has its time at this exact moment, and I am sure if they are well promoted by their label, if they love it and they are hardworking band, they will reach a group of fans that in 20-30 years that will worship them, as this guy who comes back home after a gig to chill during listening to Saxon. So that I believe in that way in Terrordome, that working on this everyday will bring us the great results and we won’t be forgotten within the years.


TERRORDOME seems to me like a bunch of cheerful maniacs. What do you do in your free time? Do you have any other hobbies? What about a pub, beer? Parties? Poland I have associated with vodka, what do you think?

Exactly, quite we’re easy going dudes and all of us love the console games and different kinds of entertainments and sports. When I do not play guitar or record or do whatever connected with the music, I just collect Lego, I skateboard and I play my favourite video games on PC and various TV consoles. Also, I am a big fan of horror or sci-fi movies from ‘80s, ‘90s and collector of cassettes, vinyls and CD’s – I know there is much, but that’s what I love to do. Vodka? Well, because of gym and sports I try to stay in shape, so I prefer like having a whiskey drink from time to time or a glass of wine, but really sparingly haha! Thanks for asking, I like this sort of questions!


We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the thrash metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

Thrash Metal is the style of living and brutal expression for the people with excessive energy, that was invented in early ‘80s to express the actual moods of pissed off & always positive as fuck maniax! Stage ADHD, jumping and onstage running and my fav Slayer album „Undisputed Attitude“ define Terrordome entirely!

What TERRORDOME is planning for the next few months?

Videos, lots of new music videos to our songs from „Straight Outta Smogtown“, that will appear on Youtube regularly within upcoming months. After videos to „Possessed by Blyat“ and „I Don’t Care“, we have also recorded video to „Desordem e Regresso“ and to the songs „The Day They Left Their Graves“ and „Conspiracy“. Also, we are watching the situation connected with current pandemic, so as soon as it finished we’re planning to hit the road. That would be greate to comeback to Japan or Brasil, but time will show how it lookds like. If the pandemic is not over, we’re just getting back to our rehearsal room to make a new album.

  

Thank you very much for the interview. I wish you a lot of great ideas, sold records, sold out concerts, and also everything good in your personal lives. See you at the concert! TERRORDOME RULES!

Thank you very much, wishing everybody all the best – please take care during this crazy period and see you all on the upcoming gigs in Czech Republic and other countries!

Recenze/review - TERRORDOME - Straight Outta Smogtown (2021):


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

pátek 12. března 2021

Recenze/review - EVULSE - Pustulant Spawn (2021)


EVULSE - Pustulant Spawn
EP 2021, Godz Ov War Production

for english please scroll down

Musel jsem chvilku na vzduch, pach rozkládajících se těl byl nesnesitelný. Představte si starou kobku, zasypanou hromadou plesnivé hlíny, pohřbenou pod nánosem času. Uvnitř ní hnijící mrtvoly, s kusy rozkládajících se mršin. Smrt v té nejošklivější podobě. Zlo je doslova hmatatelné, stejně jako death metal není ani návštěva tohoto pohřebiště nic pro slabé povahy. Jedná se o hudbu, která je extrémní, temná, zákeřná, ošklivá a mokvající. 

EVULSE jsou americkou smrtící kapelou, která se naplno zhlédla ve starých dobrých časech. Přináší nám svoje již druhé demo, tentokrát vydané v podobě EP. Absolutní underground, totální inferno. Temnota, chlad, rouhání. 


Skladby na "Pustulant Spawn" smrdí zkaženou krví, sírou a inspirací AUTOPSY, INCANTATION, CARCASS, IMMOLATION, IMPETIGO, MORTICIAN. Jedná se o starý, zkažený death metal, vytažený z čerstvě exhumovaných hrobů. Špinavý, zastřený zvuk, mokvající obal, produkce jako vystřižená z devadesátých let. Oddanost stínům doplňuje také velké nadšení pro věc, ozvěny ze záhrobí. Ocení hlavně fanoušci podobných prašivých záležitostí. EVULSE vás přenesou zpět do doby, kdy se kopírovali kazety, kupovalo se všechno s lebkou na obalu. Songy jsou velmi dobře napsány, plynou kolem mě jako podzemní stoka Smrti. Kapelu lze samozřejmě odepsat pár slovy o nepůvodnosti, ale dělat to nebudu, to bych dnes nemohl psát vlastně o nikom. Líbí se mi nasazení, atmosféra, shnilé kousky masa, podávané na víku od rakve. Propadl jsem kdysi peklu a jsem pokaždé rád, když potkám posly z onoho světa. EVULSE jsou i příslibem do budoucna. Smradlavý death metal toho nejhrubšího zrna, brutální a nekompromisní. Dveře do záhrobí jsou vylomeny, nemrtví dávno ovládli náš svět. Temný devastující death metal, u kterého se rozpadnete v prach! 


sumarizace:

"Pustulant Spawn" lze v určitých momentech přirovnat ke smečkám jako AUTOPSY, INCANTATION, CARCASS, IMMOLATION, IMPETIGO, MORTICIAN. Dobrá společnost, co říkáte? Plesnivý death metal natlakovaný bolestivými momenty, to celé zabalené ve velmi příjemném balení. Povedlo se vlastně všechno. Zvuk je bolestivý, obal nepřehlédnutelný a nápady? Těch je na albu nepřeberné množství. Každá skladba má v sobě pořádný kus shnilého masa, žhne a pálí, zadírá se mi každým dalším poslechem víc a víc pod kůži. Nevím, kolikrát jste byli přítomni u opravdové pitvy, ale představte si, že mrtvý byl postižen nějakou hodně zlou chorobou. Ruce máte od zkažené krve, ve střevech naleznete obrovské množství parazitů, o červech a sněti ani nemluvě. Vidíte to před sebou? Tak si k té představě pusťte ještě zmiňované album a zažijete dosud nepoznanou bolest. To vám garantuji a přidávám navíc potvrzení o vysoké kvalitě umírání. Jsou nahrávky, které na mě působí jako jed, podaný rovnou do žíly. EVULSE mi prořízli hrdlo velmi ostrým materiálem. U téhle desky zemřete v nekonečných křečích! 


Asphyx says:

"Pustulant Spawn" can be compared to bands like AUTOPSY, INCANTATION, CARCASS, IMMOLATION, IMPETIGO, MORTICIAN. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with painful moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. EVULSE cut my throat with very sharp material.


Tracklist:
01. Repulsive Infestation
02. Pustulant Spawn
03. Depraved Sanctity
04. Worms Made Flesh

Evulse are:
Jimmy - Vocals
Colin Tarvin - Guitars
Michael Treloar - Guitars
Clint Roach - Bass
Johnny Valles - Drums

Recenze/review - MÆRE - I (2020)


MÆRE - I
EP 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Jako zlý sen, který se vám stále dokola vrací zpět. Noční můra, tak živá, hmatatelná. Nasáklá zkaženou krví, děsem a nihilismem. Taková je i prvotina německých black/death metalistů MÆRE. Vezme vás na dlouhý výlet bez konce. Do temných zákoutí lidské mysli, které nejsou ještě zcela probádány. Šílení by mohli vyprávět.

Šílená je i prvotina s jednoduchým názvem "I". Zpočátku vám bude připadat jako zvláštní kakofonie zvuků, chaoticky poskládaných vedle sebe. Já mám ale rád výzvy, s chutí poslouchám hudbu v různých stavech a náladách. Tentokrát musela být všude kolem tma, chlad a smutek. 

 

Myslím, že fanoušci třeba takových DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT, GORGUTS, by mohli být spokojeni. Celkově se jedná o velmi povedený debut. Zvuk bych možná ocenil trošku hutnější, hrubější, ale to je jen drobnost, která mi nemůže zkazit jinak skvělý morbidní zážitek. Dlouhé výpravné motivy vás zavedou opravdu až někam do temných zákoutí vašich zlých snů. Odvrácená strana světa opět promluvila. Negace všeho, smrt v očích. Mám rád kapely, které ve mě dokáží probudit emoce, nenechají mě v klidu, donutí přemýšlet. MÆRE jsou smečka složená z muzikantů, kteří kdysi hrávali technický death metal (Ingurgitating Oblivion). Ti zúročili svoje zkušenosti, pootevřeli dveře do pekla a začali uctívat chaos a disonanci. Slabší jedince bude EP "I" deptat, některé možná i zničí. Nevadí, tady se hraje stejně pro hudební gurmány, pro milovníky dlouhých depresivních stavů. Pro všechny, kteří si užívají své noční můry. Vítejte v pekle, dveře jsou otevřeny, stačí jen vstoupit! Devastace lidské mysli! 


Asphyx says:

Like a nightmare that keeps coming back. A nightmare, so alive, tangible. Soaked in rotten blood, terror and nihilism. This is how the first record of a German black/death metal heads MÆRE feels like. They will take you on a long endless trip. TO the dark corners of the human mind that have not yet been fully explored. The mad ones could tell stories.

The first record with a simple name “I” is also crazy. At first it will seem to you like a strange cacophony of sound, chaotically arranged side by side. But I like challenges, I like to listen to music in different states and moods. This time there must have been darkness, coldness and sadness all around.

I think that fans of bands like DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT, GORGUTS could be satisfied. Overall, this is a very successful debut. I might appreciate the sound a little denser, rougher but that's just a trifle that can´t spoil my great morbid experience. Long narrative motives will really take you somewhere in the dark corners of your bad dreams. The other side of the world spoke again. Negation of everything, death in the eyes. I like bands that can arouse emotions in me, don´t leave me alone, make me think. MÆRE is a band of musicians who once played technical death metal (Ingurgitating Oblivion). THey used their experience, opened the door to hell and began to worship chaos and dissonance. Weaker individuals will be trampled by EP “I”, some may even be destroyed. It doesn't matter, it's played the same ways for music gourmets, for lovers of long depressive states. FOr all who enjoy their nightmares. Welcome to hell, the door is open, just enter! Devastation of the human mind!


Tracklist:
1. I
2. I, Devouring
3. I Descend
4. I Ascend
5. I Am
6. I, Transcending 

Mære is:
Sascha Hermesdorf – Guitars
Christian Pfeil – Bass
Ingo Neugebauer – Drums
Ralf Büsing – guitars
Malte Schön – vocals

https://lavadome.bandcamp.com/album/i-dissonant-death-metal

KNIŽNÍ TIPY - Není cesty zpět - Tim Weaver (2016)


Není cesty zpět - Tim Weaver
2016, Mystery Press

Nejdřív bych chtěl všem moc poděkovat za kladné ohlasy na mé Knižní tipy. Ani jsem nečekal, že v dnešní době ještě tolik skvělých lidí čte. Asi jako pro každého, je pro mě čtení soukromou záležitostí, kdy se vydávám na výlet spolu s autorem, následuji jeho stopy, někdy mě hlavní hrdina štve, občas mi je smutno. Není cesty zpět je posledním dílem, které jsem od Tima Weavera zatím četl. V květnu vyjde další novinka a já se samozřejmě těším. Jenom nevím proč, ale po přečtení jsem byl tentokrát takový rozjitřený, smutný, jestli mi rozumíte. On je totiž celý příběh takový hodně pochmurný, ztracená rodina, děti, prostředí malé vesnice někde u moře. Tohle všechno na mě padlo jako splín.

Tentokrát jsem dočetl, knihu odložil a dlouho seděl. Mám tu před sebou nového Miniera - Údolí a pořád se nějak nemůžu dokopat k tomu, abych začal číst. Žena je z Miniera nadšená, ale ve mě Není cesty zpět pomalu doznívá, pořád se vracím k jednotlivým pasážím. Ne že bych znovu četl a listoval, ale v hlavě, když chodím odpoledne po lesích. Timovi se opět povedlo mě zasáhnout nějak hlouběji, než ostatní. Možná je to tím, že Raker je jako postava velmi blízká mému naturelu. On je David v podstatě šíleně opuštěnej chlápek (a já mám kolem sebe velkou rodinu a spoustu kamarádů, přesto se někdy cítím hodně podobně). Není cesty zpět pro mě nebyla jen obyčejná detektivka, ale taky spousta momentů k zamyšlení. Schválně, zkuste si ji koupit a uvidíte sami. Mě totálně dostala. 

-----------------------------------------------------------------------------

Měl to být skvělý večírek, jenže když Emily Kaneová dorazí ke své sestře Carrie, objeví jen prázdný dům s dveřmi dokořán. Večeře se vaří na sporáku, televize je zapnutá. Carrie, její manžel a dvě dcery jsou pryč.

Policie nad záhadou brzy zlomí hůl, a Emily tak nezbývá než se obrátit na svého bývalého přítele Davida Rakera, který se specializuje na pátrání po nezvěstných osobách. Někdo má totiž evidentně zájem na tom, aby se na její sestru s rodinou rychle zapomnělo.

Pavučina klamu a zlověstných rodinných tajemství obestírající celý případ rychle pohltí i Rakera, a ten brzy zjišťuje, že by se snadno mohl stát další z řady obětí, které si za celá desetiletí tahle obrovská lež vyžádala.


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

čtvrtek 11. března 2021

Recenze/review - DEMISE - Old Skull (2021)


DEMISE - Old Skull
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Zpřelámané kosti, proražené lebky. Ukládáme do obrovských pytlů ostatky z jednoho starého pohřebiště. Nedaleký klášter se k němu nehlásí, ale všichni dobře víme, že se v něm mučili lidé. Nad hřbitovem se vznáší hejno krkavců. Jsou neklidní. Zlo je všude kolem a Smrt je tentokrát hnusná a ošklivá. Kruté riffy, morbidní vokál. Z márnice slyším pravý death metal, který se perfektně hodí k tomu, co se zde odehrává.

Venezuelská kapela DEMISE je zpět s dalším nákladem shnilých kostí. Tradiční, klasický smrtící kov, jaký se kdysi hrával v devadesátých letech. Kapela moc dobře ví, o čem hraje a zpívá, datuje totiž svůj vznik do roku 1992. Vítejte v temném, krvavém údolí smrti. Vše smrdí sírou a nenávistí. 

 

"Old Skull" je albem, u kterého již mnohé vysvětluje samotný název. Hádáte správně, venezuelští veteráni hrají přesně tím způsobem, jako to mám rád. Sázejí na mrtvolnou atmosféru, prašivý zvuk, na melodie, které nadzvedávají víka od rakví. Netuším, kolik hrobů jste exhumovali, ale pokud rádi a s chutí posloucháte smečky jako BENEDICTION, BOLT THROWER, POSSESSED, HELLHAMMER, CIANIDE, MASTER tak rozhodně neváhejte a přidejte pořádně hlasitost. Tohle je opravdu hudba vhodná především na stará ponurá pohřebiště, mezi náhrobky, na kterých jsou napsána jména padlých kněží. Líbí se mi zvuk, který je rezavý a ostrý zároveň. Obdivuji černobílý obal. Hlavně si ale užívám náladu celé desky. Její patinu, neurvalost, touhu ničit a lámat staré rozpadající se kosti. Zase tolik kapel, kterým by se povedlo mě převést na druhou stranu, do země nemrtvých, není. DEMISE se to povedlo na výbornou. Tohle je přesně ten druh špinavého death metalu, který mi koluje v žilách, trhá maso od kostí a zůstává po něm jen spálená země. Další hrob, další mrtvé poničené tělo. Zůstanu zde ještě dlouho a budu pečlivě poslouchat. Old school death metal par excellence! 


Asphyx says:

Broken bones, punctured skulls. We store the remains of an old burial ground in huge bags. The nearby monastery does not report to it, but we all know very well that people were tortured there. A flock of ravens hovers above the cemetery. They are restless. Evil is all around and Death is disgusting and ugly this time. Cruel riffs, morbid vocals. From the morgue I hear real death metal, which is perfectly suited to what is happening here.

The Venezuelan band DEMISE is back with another load of rotten bones. A traditional, classic death metal that was once played in the 1990s. The band knows very well what they play and sing about, because they origin is dating back to 1992. Welcome to the dark, bloody valley of death. Everything stinks of sulphur and hatred.


"Old Skull" is an album for which the title itself explains a lot. You're right, Venezuelan veterans play exactly the way I like it. They rely on a dead atmosphere, a dusty sound, on melodies that lift the coffin lids. I have no idea how many graves you have exhumed, but if you like to listen to bands like BENEDICTION, BOLT THROWER, POSSESSED, HELLHAMMER, CIANIDE, MASTER, don't hesitate and add loud volume. This is really music suitable especially for old gloomy burial grounds, among the tombstones on which the names of fallen priests are written. I like the sound, which is rusty and sharp at the same time. I admire the black and white cover. But mainly I enjoy the mood of the whole album. Its patina, rudeness, desire to destroy and break old crumbling bones. Again, there aren't that many bands that could transfer me to the other side, to the land of the undead. DEMISE did very well. This is exactly the kind of dirty death metal that circulates in my veins, tearing meat from bones and leaving only scorched earth. Another grave, another dead damaged body. I will stay here for a long time and listen carefully. Old school death metal par excellence!



Tracklist:
01. Infernal Majestic
02. Reborn Against Your Will
03. Flesh Of Mortal Souls
04. Death Guarantee
05. Banished From This Earth
06. As You Die
07. Cause Of Agony
08. Redemptions To The Gods
09. Beneath The Ground


Recenze/review - OMEGAVORTEX - Black Abomination Spawn (2020)


OMEGAVORTEX - Black Abomination Spawn
CD 2020, Invictus Productions

for english please scroll down

Krátký, rychlý záblesk ve tmě. Proříznutá tepna. Zlo se znovu probudilo. Ležím na starém oltáři v dávno opuštěném kostele. Nade mnou se sklání postavy v kápích a šeptají slova obrácené modlitby. Kříže zase hoří! Kozlí hlava se usmívá. Pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Na hrudník mi nakreslí pentagram a přesně do jeho středu zabodnou rezavou dýku. Než vydechnu naposledy, spatřím postavu v ohni. Peklo opravdu existuje. Brána byla právě otevřena. Stačí jen vstoupit.

Pradávný rituál smrti mi připomíná i první dlouhohrající deska německých black death metalistů OMEGAVORTEX. Poprvé jsem ji poslouchal dlouho po půlnoci. Vyhlédl jsem z okna a na ulici čekala postava v kápi. Byl čas jít. Nahrubo nasekaná tma, absolutní nihilismus. Zlo. Tohle album mi ihned naředilo krev špínou. 


"Black Abomination Spawn" je nahrávkou, která má doslova magickou atmosféru. Během poslechu se setkáte se všemi svými nočními můrami, potkáte ty nejohavnější démony a budete nuceni neustále přidávat hlasitost. Inspiraci si němečtí maniaci berou u starých MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE a dalších tmářů. Kapela pracuje skvěle s náladami, nejedná se jen o změť nesourodých riffů, jak tomu dnes někdy bývá, ale skladby mají hlavu i patu, postupně gradují. Musely být napsány na starých pergamenech, hluboko v podzemí. V místech, kam se odváží jenom padlé duše nemrtvých. Jsem opravdu účastníkem dávno zapomenutého rituálu, je útočeno na ty nejohavnější lidské pudy. Riffy bolí, pálí, jsou jako kus rozžhaveného železa, které vám někdo hodí do rukou. OMEGAVORTEX si mě ocejchovali stejným způsobem, jako se to dělávalo služebníkům Satana. Rouhání, blasfemie, nihilismus. Tohle vše zde najdete nakumulované, napěchované v nádobě plné jedu a absolutního zla. Deska je pro mě obrovským překvapením a důkazem, že ještě existuje ryzí, špinavý, nenávistný black death metal. Vynikající zásek! Inferno!


Asphyx says:

A short, quick flash in the dark. Cut artery. Evil awoke again. I am lying on an old altar in a long abandoned church. The hooded figures bend over me and whisper the words of inverted prayer. The crosses are burning again! Goat's head is smiling. An ancient ritual for summoning dark forces. He draws a pentagram on my chest and stabs a rusty dagger right in the middle of it. Before I exhale for the last time, I see a figure in the fire. Hell really exists. The gate has just been opened. Just enter.

The first long-length record of German black death metallers OMEGAVORTEX reminds me of an ancient death ritual. I listened to it for the first time long after midnight. I looked out the window and a hooded figure was waiting on the street. It was time to go. Roughly chopped darkness, absolute nihilism. Evil. This album immediately diluted my blood with dirt.


"Black Abomination Spawn" is a recording that has a literally magical atmosphere. While listening, you will encounter all your nightmares, you will meet the most hideous demons and you will be forced to constantly turn up the volume. The German maniacs are inspired by the old MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE and other dark ones. The band works great with moods, it's not just a mess of disparate riffs, as is sometimes the case today, but the songs have a head and a heel, they gradually graduate. They had to be written on old parchments, deep underground. In places where only the fallen souls of the undead dare to go. I am really a participant in a long-forgotten ritual, the most heinous human instincts are attacked. Riffs hurt, burn, they are like a piece of red-hot iron that someone throws into your hands. OMEGAVORTEX branded me in the same way as Satan's servants did. Blasphemy, nihilism. You will find all this here accumulated, stuffed in a container full of poison and absolute evil. The record is a huge surprise for me and a proof that there is still pure, dirty, hateful black death metal. Excellent work! Hell!


Tracklist:
01. Netherworld Descendant
02. Cosmic Horror Maelstrom
03. Violent Transcendence
04. Void Possessor
05. Soul Harvest
06. Stellar Death
07. Gateways
08. From Obscurity
09. B.A.S.

Recenze/review - DAMNABLE - Inperdition (2021/1996)


DAMNABLE - Inperdition
CD 2021/1996, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Stejně je to zajímavé sledovat, jakým směrem se death metal ubíral během celé své existence. Od počátečních, nesmělých kroků, kdy jen vystrkoval rohy, až po současnou dokonalou produkci bez duše. Měl bych pro vás dnes jednu takovou sběratelskou libůstku. přeneste se prosím, do roku 1996 a nechte na sebe chvilku tehdejší dobu působit. Kdysi tenkrát v Polsku to v death metalu hodně vřelo. Pamětníci už vědí. Ano, DAMNABLE. Šílení, brutální maniaci.

Přiznám se na rovinu, že nejsem Satan jaký sběratel různých reedicí. Většinu desek mám stejně ještě v původních formátech, ale u DAMNABLE klidně udělám výjimku. "Inperdition" si totiž opravdu pamatuji. Dokonce si vzpomínám i na obal, na dva operatéry, kteří si s vámi na pár morbidních chvilek pěkně pohrají. 


Starý dobrý prašivý brutální death metal, grindcore. Tenkrát jste ještě každou kapelu poznali podle zvuku, podle pár prvních tónů. Každý se snažil být originál, i když je jasné, že inspirace se také brala, kde se dalo. Kupříkladu s DAMNABLE si člověk zavzpomíná na první desky DYING FETUS, CARCASS, berte mé přirovnání ale s nadhledem. Ne že by byli Poláci nějak hrozně originální, ale i dnes mě fascinuje krutost, devastující zvuk i nápady, které kdysi dokázali do skladeb propašovat. "Inperdition" se tak stává krásně morbidním sběratelským kouskem, nejen pro všechny death metalové archeology, ale i pro ostatní labužníky, kteří se kdy o extrémní žánr otřeli. Říkám si, že je velká škoda, že zrovna DAMNABLE se neuchytili u nějakého většího labelu. Kapely z tehdejšího východního bloku to měly těžké, i když ve správný moment po nich byl také velký hlad. "Inperdition" vychází jak na vinylu, tak na CD, samozřejmě i digitálně, ale to asi není zrovna u téhle smečky zrovna na pořadu dne. Jsem rád, že zrovna tato deska znovu vyšla. Bývá dobré se občas ohlédnout dozadu. A u DAMNABLE to platí několikanásobně. Vítejte v dávno opuštěné pitevně, asi víte, co bude následovat! Absolutní masakr ze starých patologických časů!


sumarizace:

Z DAMNABLE je hodně slyšet, že vznikli jako kapela pro radost, spontánně, že z nich riffy vylétly jako krev z proříznuté tepny. Navíc je jejich sound jiný než u ostatních, což se v dnešní době nadprodukce hudby cení nade vše. "Inperdition" je špinavým, surovým originálním albem, ze kterého stříká hnis na všechny strany. Je odbrzděným vlakem, který vás smete do samotného pekla. Je proseknutou lebkou, ze které kouká mozek. Hlavně je ale nahrávkou, která dokázala přitáhnout moji pozornost, podmanit si mě a vytrhnout mi srdce z těla. Temný death grind, který vám zkazí krev v těle! Líbí se mi určitý těkavý neklid, nutkání, které ze songů cítím. Nutí mě se k desce znovu vracet. Atmosféra je opravdu hodně podobná nepovedené operaci hlavy. Pacient ještě trošku žije, ale nebude to dlouho trvat a změní se v zombie, zabijácké monstrum. Vítejte zpátky v roce 1996, se skvělým zvukem a nápady. Hroby byly znovu exhumovány! Skvělá vzpomínka!

Asphyx says:

There is possible to hear that DAMNABLE were formed as a band for pleasure, spontaneously, that riffs flew out of them like blood from a severed artery. In addition, their sound is different from the others, which is highly valued. "Inperdition" is a dirty, raw original album, from which spurt pus on all sides. It is an unbreaked train that will take you to hell itself. It's a pierced skull from which the brain looks. But most of all, it is a recording that managed to attract my attention, conquer me and rip my heart out of my body.  A dark death grind that will make your blood in your body rotten!  I like a certain volatile restlessness, the urge I feel from the songs. It forces me to return to the record. The atmosphere is really very similar to a failed head operation. The patient is still alive, but it won't take long and he will turn into a zombie, a killer monster. Welcome back in 1996, with great sound and ideas. The graves were exhumed again! Great memory! 


Tracklist:
01. Intro
02. Underworld
03. Paranormal Verdict
04. Circle Of Time
05. The Myth
06. Reincarnation
07. Re-Reincarnation
08. To A God Unknown
09. Self Analysis
10. Outro

Damnable are:
Bayn - Guitars, Vocals
Andy - Guitars
Rolly - Bass
Melon - Drums



středa 10. března 2021

Recenze/review - DEIQUISITOR - Humanoid (2021)


DEIQUISITOR - Humanoid
EP 2021, Dark Descent Records

for english please scroll down

Celý život mu říkali, jak je šikovný. Od malička rád stavěl nové stroje. Své nadání využil i v dospělosti, kdy se všem pomstil za příkoří, která na něm byla spáchána a sestrojil dokonalý stroj na zabíjení. Mechanismus, který oběť postupně roztrhal na kusy. Vyrval jí střeva z těla. Usekl kus lebky. Vše bylo navrženo tak, aby tělo co nejdéle trpělo. Stál pokaždé kousek vedle, aby cítil pach smrti. Rád se díval a šeptal u toho slova obrácené modlitby. 

Jako dokonalý stroj na zabíjení působí i dánští DEIQUISITOR, kapela, která hraje temný, ošklivý death metal, nasáklý zkaženou krví. I při poslechu jejich nového EP "Humanoid", mám pocit, že jsem chycen do složitého mechanismu a trhán na kusy. Kolem se vznáší mlha a já čekám na smrt. 


"Humanoid" je opravdu albem, u kterého jsou mi z těla odkrajovány postupně kousky masa. Jedovatý, hutný, mocný, masivní death metal, který zpočátku působí komplikovaně a složitě. Není to rozhodně deska na první poslech. Jednotlivé nuance vyplavou na povrch až po nějaké době, doporučuji poslouchat ve starých márnicích, v katakombách, případně na místech, kde byl spáchán nějaký zlý násilný čin. Za neprostupnou stěnou riffů, drtivými bicími a chorobným vokálem se ukrývá na kost ohlodané melodie, které vás doslova rozsekají. Kapela má tradičně skvělý zvuk, démonický výraz i produkci. O obalu netřeba diskutovat, opět se povedl a zároveň zachovává linii, kterou Dánové následují již několik let. Pokud bych měl k někomu tvorbu těchto maniaků přirovnat, volil bych smečky typu IMMOLATION, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, ARCHGOAT, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, DIABOLIC a další, jejichž hudba vznikala v tom nejhlubším pekle. DEIQUISITOR nám opět předložili syrový, surový death metal, který smrdí sírou. Je na čase znovu spustit stroj na zabíjení. Tentokrát je ve skvělé formě, stačí jen zapnout play a přidat hlasitost. Ohavné ozvěny ze záhrobí! Inferno!


Asphyx says:

They've told him all his life how handy he is. From an early age, he enjoyed building new machines. He also used his talent in adulthood, when he took revenge on everyone for the hardship that was committed on him and built a perfect killing machine, the mechanism that gradually tore the victim to pieces. He ripped her intestines from her body. He cut off a piece of the skull. Everything was designed so that the body suffered as long as possible. He always stood a short distance away to smell death. He liked to watch and whisper the word of inverted prayer.

The Danish DEIQUISITOR, a band that plays dark, ugly death metal, soaked in rotten blood, also acts as a perfect killing machine. Even listening to their new EP "Humanoid", I feel like I'm caught in a complicated mechanism and torn to pieces. Fog is floating around and I'm waiting to die.


"Humanoid" is really an album in which pieces of meat are gradually cut from my body. Toxic, dense, powerful, massive death metal, which at first seems complicated and complicated. It's definitely not a record for first listening. The individual nuances will realize only after some time, I recommend listening in the old morgue, in the catacombs, or in places where some evil act of violence was committed. Behind the impenetrable wall of riffs, crushing drums and sick vocals, there are melodies gnawed to the bone, which will literally chop you up. The band traditionally has a great sound, demonic expression and production. There is no need to discuss the cover, it has succeeded again and at the same time maintains the line that the Danes have been following for several years. If I were to compare the work of these maniacs to someone, I would choose bands such as IMMOLATION, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, ARCHGOAT, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, DIABOLIC and others whose music originated in the deepest hell. DEIQUISITOR once again presented raw death metal, which stinks of sulphur. It's time to restart the killing machine. This time it's in great shape, just turn on play and add volume. Disgusting echoes from the graveyard! Hell!


about DEIQUISITOR on DEADLY STORM ZINE:




Rozhovor - WRATHRONE - Hudba obecně, včetně death metalu, je velmi důležitou součástí mého života.

 

Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska.

Odpovídali Lauri and Matti, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - WRATHRONE - Eve of Infliction (2021):

Ave WRATHRONE! Zdravím do Finska. Na úvod si vám hned dovolím vyseknout poklonu. Právě jsem se vrátil z výletu do lesa a ve sněhu a mrazu se mi vaše novinka „Eve of Infliction“ poslouchala skvěle. Měl jsem pocit, že se melodie úplně zasekávaly do mozku. Jak album vznikalo a přistupovali jste k němu jinak než k předchozímu „Reflections of Torment“? Mě připadá novinka temnější, chladnější, ale i melodičtější, byl to účel?

Lauri: Taky tě zdravím! Rád slyším, že se ti album líbilo. Album vznikalo docela snadno, přinesli jsme skladby do zkušebny, vytvořili několik před produkčních nahrávek a vybrali tu nejlepší možnou kombinaci pro album vypuštěním některých melodií. Poté bylo album nahráno na dvou samostatných víkendových akcích.

Matti: Mám pocit, že „EoI“ je docela přirozený krok vpřed od „RoT“. Spousta podobností, ale možná i trochu kombinací, skladby mají větší variabilitu, což nám vyhovuje. Postup je již nějakou dobu stejný. Vili a Lauri píší skladby, Pekka také přispívá a aranžmá jsou završena společným úsilím. Takhle nám to funguje a vyhovuje.


Kde jste album nahrávali a kdo jej mixoval, produkoval? Jak už jsem psal, zvuk je opravdu křišťálově ledový, ale zároveň ostrý, temný a syrový.

Lauri: Nahrávalo se na Viliho chatě u jezera uprostřed nejchladnější zimy. Pan Venho (který například nahrával a mixoval Torture Killer a Reverend Bizarre) přivezl studiové vybavení a zůstal s námi přes víkend. Vokály se nahrávaly podobně, jen při jiné příležitosti a klávesy jsem naprogramoval doma po dokončení všeho ostatního. Pan Venho poté album mixoval a další studiový chlapík pan Sillvan provedl mastering pro CD a vinyl.

Nemám ještě v ruce originální CD a zajímalo by mě, kdo vám maloval obal? Byl to stejný umělec jako minule? Oba motivy mi připadají, jakoby navazovali na sebe. Jak jste se dali dohromady?

Lauri: Tentokrát obal alba a veškerou další grafiku (kromě fotografie kapely) nakreslil náš multi talentovaný basák Pekka Wärri. Styl je ve srovnání s předchozím albem trochu podobný a velmi se nám líbí.

Matti: Pekkova umělecká díla se k albu dokonale hodí. Bylo to jeho první umělecké dílo pro celé album jako takové a on to úžasně trefil. Dříve nám dělal design triček, takže jsme věděli, že je dobrý. Je to opravdu skvělé mít takovýto talent v kapele.


Vždycky mě zajímá, jakým způsobem kapela skládá. Jak vzniká nová skladba. Kdo přinese riffy, jestli si hrajete nejdřív sami pro sebe doma a potom vše přinesete do studia? Nebo vše vzniká společně? Jak tvoří WRATHRONE?

Lauri: Myslím, že náš způsob skládání je velmi běžný model. Kluci nahrávají dema a nosí je na zkoušky, kde se ostatní učí skladby hrát a některé úpravy se provádějí společně. Většinu věcí na „Eve of Infliction“ napsal Vili, ale opravdu neřešíme, kdo co napsal, všichni v kapele můžou házet nápady na stůl a my použijeme to, co podle nás zní nejlépe a hodí se obecně do nálady alba.

Patřím mezi fanoušky death metalu, kteří hudbu i fyzicky sbírají. Jsem stará škola, mám rád, když sedím u přehrávače a čtu si texty. O čem jsou na „Eve of Infliction“ a kdo je jejich autorem? Kde pro ně berete inspiraci?

Lauri: Myslím, že všechny texty pocházejí od Mattiho a Mikaela.

Matti: Jo, to je pravda. Mám sklon opírat se o docela tradiční death metalová témata. Ponuré, krvavé hororové příběhy překračující jisté hranice. Mám také pocit, že obecný pokles přírodních aspektů způsobený katastrofami a pandemiemi nakonec napraví naše tupé jednání. Tyto scenérie se objevují také v mém psaní.

Poslední dobou mi připadá, že je ve Finsku doslova boom death metalových kapel. Nikdy jsem ve vaší krásné zemi nebyl, ale nějak podvědomě pořád smečky od vás vyhledávám. Mám rád vaší starou scénu (třeba PURTENANCE poslouchám, znám od jejich prvotiny, CONVULSE také, líbí se mi noví REVULSION, SHRAPNEL STORM, DEATHGOAT, WORTHLESS, SPIRITUAL HOLOCAUST). Navenek to působí, že to u vás v undergroundu hodně žije? Zajímal by mě tvůj pohled zevnitř. Vy jste součástí scény.

Lauri: Myslím, že to není boom, ale spíše dlouhá časová osa od počátku devadesátých let. Finský death metal byl vždy směsicí originálního zvuku a některých švédských vlivů. Možná byste se měli kouknout na Sepulchral Curse, Gorephilia a Galvanizer, pokud máte rádi nový finský death metal.


A co koncerty? Hrajete hodně? Jak vás ovlivnila současná situace s pandemií covid 19? Máte ve vašem městě nějaký klub, kde se dá zahrát nebo musíte do Helsinek? Mimochodem, dělal jsem rozhovor s ruskými PYRE z Petrohradu a vypadá to, že tam to také hodně poslední dobou žije. Co nějaké turné na podporu nové desky, nechystáte?

Lauri: Před „morem“ jsme měli turné ve Finsku, několikrát v Německu, Polsku a pobaltských zemích. Myslím si, že v roce 2020 vůbec žádné živé koncerty nebyly, což je škoda, rádi hrajeme živě a navštěvujeme nová místa. Možná bude tento rok lepší. Zatím však nemáme žádné plány.

Matti: Hraní naživo a turné je pro nás to pravé (i když se všemi souvisejícími aktivitami také docela namáhavé!). Je skvělé poznávat nová místa a hrát pro menší či větší publikum. Pojďme se zbavit téhle pandemické sračky a vyrazit znovu, rozhodně po tom toužíme!

Právě jsem zhlédl i váš nový klip ke skladbě „We feast on fear“. Jak a kde jste nahrávali? Vzpomněl jsem si na staré klipy na videokazetách, zkopírované z Headbanger´s ball z MTV. Snad jen to pivo mi tam chybí:).

Lauri: Video bylo natočeno dvěma DSLR kamerami a jednou GoPro kamerou u našich přátel, pak jsem to sestříhal. Chtěli jsme to udělat jednoduše a levně, protože se nám stejně nelíbí přeprodukované a super naleštěné věci. Já osobně bych chtěl, aby to vypadalo ještě syrověji, ale dopadlo to dobře.

Ono vůbec, vy jste přesně tím druhem death metalové kapely, která hraje old school uvěřitelně. Kdo byl vlastně vaším vzorem? Která skupina byla důvodem, že jste vzali do rukou kytary, začali mlátit do bicích a křičet do mikrofonu? Nebo jste začali hrát kvůli holkám?

Lauri: Na kytaru jsem začal hrát koncem devadesátých let poté, co jsem poslouchal staré Sentenced, Amorphis, At the Gates, The Crown, In Flames a podobně. V dnešní době poslouchám více black metalu než death metalu.

Matti: První setkání s death metalem pro mě byla první dvě alba Amorphis. V té době jsem objevoval tradiční heavy metal, ale tahle alba mě prostě dostala. Pak následovali Sentenced, Obituary, Morbid Angel, Cannibal Corpse a podobné. V současné době poslouchám docela pestrou směs metalu, i když mí oblíbenci stále pocházejí z doby, kdy jsem objevil fascinující svět metalu. Na death metalu mě vždy bavil hluboký growling, proto se o něj většinou taky snažím.


WRATHRONE na mě působí jako parta veselých maníků. Co děláte, když zrovna nehrajete? Máte nějaké jiné koníčky? Co hospoda, pivo? Pařby? Finsko mám spojené s vodkou, co vy na to?

Lauri: Svůj volný čas většinou využívám k hraní videoher, poslechu nahrávek a trávím čas se svou rodinou.

Matti: Když se vydáme na cestu s kapelou, určitě jsme parta veselých týpků a hlavní roli v tom hraje nadměrné množství jakéhokoliv alkoholu. Spojení s touto finskou společností nám tedy není neznámé. Jak se říká, je to jen malá součást života. Během dne pracujeme, staráme se o své rodiny, ale když se vydáme na cestu, užijeme si to naplno!

Co pro vás znamená hudba? Jak vnímáš death metal vzhledem ke svému životu? Jsi i fanoušek? Sbíráš třeba vinyly, kazety, CD? Klidně se můžeš pustit i hlouběji a nahlédnout na death metal i z hlediska životní filozofie.

Lauri: Hudba obecně, včetně death metalu, je velmi důležitou součástí mého života. Rád kupuji vinyly, abych podpořil umělce, kteří mě baví a postuji fotky na instagram, abych jim pomohl s propagací. Líbí se mi, že si dnes můžete najít novou kapelu, kterou si užijete, pokud brouzdáte na Youtube dostatečně dlouho. Metalová hudba jako životní filozofie zní trochu kýčovitě, ale myslím si, že mě baví agresivní a strašidelná hudba stejně, jako někoho baví třeba hororové filmy.

Matti: Pravidelně poslouchám hudbu, ale pro mě je to běžná každodenní součást života. Opravdu se na to moc nezaměřuji, i když je to jistě důležitá a příjemná součást. V mladším věku jsem si kupoval více CD a stále je mám, v současné době už hudbu tolik nekupuji.


Co chystají WRATHRONE v nejbližších měsících? Na co se od vás můžeme těšit? Co trička s novým motivem, budou? Musím objednat!

Lauri: Protože kvůli pandemii nemáme žádné koncerty, nazkoušeli jsme nový materiál a máme připraveno mnoho skladeb v předprodukci. Možná bychom příští rok mohli nahrát čtvrté album. Také sním o vydání předchozího alba na vinylu. Trička jsou ve výrobě!

Děkuji moc za rozhovor. A vlastně i za vaši hudbu. Novinka mě opravdu hodně baví. Už se těším, až zase vyrazím odpoledne po práci do lesů. Určitě si ji vezmu s sebou. Ať se deska dobře prodává a ať se vám daří i v soukromých životech! Death metal forever, WRATHRONE rules!

Lauri: Díky za podporu.

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine