Nakumulovaná agrese, vztek, který dlouho doutnal hluboko v mysli, ale teď musí ven. Zhoupnout se v kolenou, vzít do rukou sekyru a jít na to. Brutální death metal není jenom hudbou, která bourá zdi, ale také záležitost s ošklivými a krutými texty. Vše musí sedět na svých místech. Krvavá atmosféra, surový zvuk. Obal, od kterého budete chtít nejdřív odvrátit zrak.
Strach a bolest jsou cítit i z nového alba holandských šílenců KORPSE. Jedná se opět o divoké, nespoutané orgie, o absolutní masakr. Nahlédnete znovu do zvrácených lidských myslí a budete se cítit jako při sledování děsivého hororu. Bohužel, lidé jsou někdy takoví a je moc dobře, že nám to dokáží kapely stále připomínat. Tohle je brutální death metal, který vás doslova vykostí.
"Insufferable Violence" je ostrým brutálně death metalovým albem s prvky slammu. Pokud se vám v přehrávačích často převalují kapely typu KRAANIUM, MORTICIAN, DISGORGE, tak neváhejte ani chvilku, dostanete opravdu výběrový kousek masa. Tohle album není pro slabé povahy, ani pro death metalové přemýšlivce, ani pro ty, kteří mají rádi staré pořádky. Jedná se svým způsobem o brutalitu v modernějším provedení. Sem tam na povrch totiž vylezou i progresivní prvky. Přiznám se, že hudbu KORPSE jsem nejvíc ocenil vždy naživo. Ten tlak, který ze skladeb sálá, je nepředstavitelný. Kapela to do vás nasype bez slitování a vy budete mít co dělat, abyste všechno ustáli. Holanďané jsou nekompromisní, krutí, jsou hodně nahlas, mají ošklivý obal, splňují všechny požadavky pro opravdu morbidní zážitek. Muzika má vyvolávat emoce a "Insufferable Violence" je ohavným, násilným činem. Samozřejmě vše bráno s nadsázkou a nadhledem. Imaginární, ale uvěřitelná, krev teče proudem, lebky pukají tlakem. Smrt v očích, v rukou sekyra, je jen na tobě, co s ní provedeš. Troufám si tvrdit, že KORPSE vydali hodně ostré album, které vykuchá břicho i mozek, vytáhne vám vnitřnosti z těla a vy tomu budete ještě rádi. Brutal slamm metal, který vás vyvrhne zaživa!
sumarizace:
"Insufferable Violence" je velmi dobrým krvavým albem. Album nepostrádá spoustu zajímavých pasáží, je v rámci stylu pestré, krvavé, ostré a nekompromisní. Čerpáno je ze zahnívající studnice, do které přispěly kapely jako KRAANIUM, MORTICIAN, DISGORGE, ale i již zmiňovaného slammu. Odděluji šlachy od kostí, tahám z břicha dlouhé smotky střev. Deska má tlak, je nakažlivá, jako nějaká choroba. Baví mě ji poslouchat a nejvíc si užívám šílenství, které cítím z každé skladby. KORPSE odvedli opravdu skvělé řemeslo, kterému nechybí pověstné koření navíc. Novinka je hodně heavy, brutální a připoutala mě k přehrávači na dlouhou dobu. Pokud brutální death metal, tak bych prosil v tomto provedení! Masakr! Šílenství! KORPSE! Skvěle!
Asphyx says:
"Insufferable Violence" is a very good bloody long-played album. This album does not lack of many interesting passages, it is (in case of this style) colourful, bloody, sharp and uncompromising. It draws from mouldy dilapidated which also has some parts of bands like KRAANIUM, MORTICIAN, DISGORGE, but also slam. I separate the tendons from the bones, pulling the long bowels of the intestines from the stomach. This album has pressure, it is contagious like a disease. I enjoy listening to it and the most I enjoy the madness I feel from each song. This new album is very heavy, brutal and it bind me to the player for a long time. If you need brutal death metal, I would suggest you this version! Massacre! Madness! KORPSE! Excellent!
Vždycky, když už si myslela, že je konec, přišel znovu. Jeho fantazie byla nekonečná. Stejně jako její bolest. Uměl balancovat přesně na hraně mezi životem a smrtí. Naučil se, jak způsobit co největší muka. Možná si myslíte, že se jedná o nějakého úchylného vraha, kterého jednou odsoudí a budou s ním všude rozhovory, ale není to pravda. Tohle je obyčejný, řadový voják, který plní příkazy. Příliš se o tom nemluví, jedná se o citlivé téma, ale svědectví z různých bojišť mluví za vše.
OMINOUS RUIN jsem poslouchal poprvé v momentě, kdy jsem o podobném zážitku četl a viděl fotky. Nikdy nezapomenu na ten vyděšený pohled. U téhle desky zažívám podobné, technické, brutálně death metalové orgie. Připravte se na vypálení hlubokých ran přímo do vašeho mozku.
Je prostým faktem, že současný trend hrát co nejkomplikovaněji, nejsložitěji, nejkrutěji, příliš nesdílím, ale to nic nemění na tom, že jsem byl postaven před úkol sepsat o téhle desce pár řádek. Nakonec je to jednodušší, než by se mohlo zdát. OMINOUS RUIN totiž patří do stejné party jako třeba takoví DECREPITH BIRTH, ODIOUS MORTEM, DEEDS OF FLESH, ARCHSPIRE a další, kteří se s tím moc nepářou. Recept je stejný jako vždy. Nasypat do nás pod tlakem pořádně nahlas změť šílených riffů, vyhrávek, sem tam zvolnit, dodat psycho pasáže a jít na pivo. I když tentokrát by se hodil spíš nějaký iontový nápoj. Hrát podobnou hudbu totiž musí být neskutečný fyzický výkon. Občas je chaos až příliš velký, zpočátku je posluchač doslova zahlcen a zmaten, ale ona to taky není hudba pro každého. Spíše ji ocení hledači progresivních odlidštěných zákoutí, než obyčejní fanoušci. Je ale také zcela jasné, že dnes se takto zkrátka hraje a podobných kapel je dvanáct do tuctu. Trošku mám problém je rozeznat od sebe, ale také se samozřejmě skláním před skvělým řemeslem. O duši nakonec stejně nejde, hlavní je zabít hudbou. OMINOUS RUIN se to myslím povedlo. Jen to chce mít hlavu otevřenou a nebát se popustit uzdu fantazii.
sumarizace:
OMINOUS RUIN nahráli velmi kruté, krvavé album. Pokud byste dnes hledali technický brutal death metalovou kapelu, která se nebojí pořádně říznout do masa a zároveň hraje zajímavě, pak jste tady správně. "Amidst Voices that Echo in Stone" je albem, které bolí, je nezvykle pestré a velmi dynamické zároveň. Fanoušci stylu by měli zbystřit svoji pozornost, protože tady se odehrávají pořádně „hnusná“ hudební jatka. Američané moc dobře vědí, jak složit dobrou skladbu. Prohrabují se hromadami mrtvol s velkým citem pro věc. Muzika je zde velmi ošklivá, šílená a připomíná záběry z vivisekce. Pokud bych měl letos někomu doporučit kapelu, která nahrála velmi dobré technické brutal death metalové album, byli by to rozhodně OMINOUS RUIN! Tihle patologové opravdu moc dobře vědí, jak se dělá dobrá práce. Deska, která vám shnije v přehrávačích!
Asphyx says:
OMINOUS RUIN recorded a very cruel, bloody album. If you are looking for a slamming brutal death metal band that isn't scared to cut into meat and is playing interesting as well, so you're right here. "Amidst Voices that Echo in Stone" is an album that hurts, it's unusually colourful and very dynamic at the same time. Fans of the style should sit up their attention, because here are played very “ugly” music massacre. The Americans know very well how to compose a good song. The music here is very ugly, crazy and reminds images of autopsy. If I would recommend someone a band this year, that recorded a very good slamming brutal death metal album, it would be definitely OMINOUS RUIN! These pathologists really know very well how to do a good job. Album, that will rot in yours CD players!
Track Listing:
1 Ritual
2 Attuned to the Chasm
3 Deception*
4 Chrysalis of Flesh**
5 A Feast for Shadows
6 Labyrinthine Torment***
7 Consumed
8 Simulacra
9 Amidst Voices that Echo in Stone
*Guest vocals: Jade Ordonez (Arcane Existence, Embrium, Deliria) and Crystal Rose
**Guest vocals: Kris Cana (Symbiotic)
***Guest vocals: Julian Zidarevich (Black Passage, Behold the Desecration)
Ave MORTAL TERROR! Greetings to the German underground. I hope you are doing well in these difficult times. Do you also miss playing in clubs? Or are they open at your place? It does not look very promising in the Czech Republic. Last year you released the album "Bite of the Underdog". How do you feel about it and how did its release affect the COVID 19 pandemic?
Hey Jakub, thank you very much for your support and doing this Interview with us. Yes, times are really strange but all in all we’re fine and hope (just like everybody else) things will get better in the near future. We have nearly no concerts in Germany since March 2020 except some single events in summer under special Covid safety precautions. We’ve played our last show in December 2019 with M.O.D. in our hometown Kassel. The Clubs and Venues in our home area are also closed since March. The recording sessions for our new album took place in 2019 (before the pandemic) and when it all started we were in the Mixing Process. Of course it’s (especially for an underground band like us) difficult to release a new album without the chance to play a single show to support it, but when all was done and it became quite clear that no ending of the pandemic was in sight, we just thought “fuck it” - we’ve done a really good record, let’s just release it and see what happens.
I first heard "Bite of the Underdog" somewhere on the Internet and at first I thought it is some record from the eighties. I looked more closely and I say, look, MORTAL TERROR have a new record. The sound is really mouldy and dusty like an old coffin. Where and how did you record the album and who is behind the great sound? How did you achieve it? Analogously?
We’ve done it all by ourselves. Our bass player Gerret, who has always been interested in recording techniques and learned a lot by himself had a little studio called “Krachgarten” some years ago, where he did a lot of recordings for regional bands. Although he did not had the time to continue with the studio at some point and had to close it, he still continues to do our own recordings and he is (so to say) our producer. We did our last 4 albums that way and I think the experiences of the former recordings helped a lot because we had a very clear picture how the record should sound and what we wanted to improve this time. All in all we wanted a powerful sound which should on the other hand differ from the clean and lifeless “plastic”-sound many records have nowadays. Let’s say we wanted to capture the energy of our live performances as good as possible. We used digital recording techniques but avoided triggers, amp simulators, copying and pasting and all that shit to capture as good and natural as possible how we really sound as a band.
But it's not just about the sound, I really like the "old motif" on the cover. Who is its author and why such a horror theme? I admit that at first sight I also thought it was a reissue from the eighties:)). Really amazing!
I’ve had written a new song and when thinking about the lyrics somehow the title “Bite of the Underdog” came to my mind. Having this in mind I thought it might as well be a cool title for our new album and also had within seconds a rough idea for the possible cover scene.
My girlfriend has played Roller Derby for some years (if you don’t know it, I absolutely recommend it - its a really tough and awesome action sport originated in the USA first as an all female sport). One of her team mates, Hell D., is a student in arts and she did all the flyers, logos and merch designs for the Roller Derby Team and we always loved what she created. So we asked her, if she would like to do our cover artwork and she agreed. We then talked about the Ideas we had so far and the atmosphere we had in mind for the artwork and what can I say? She’s such a cool guy and it was so much fun working with her. We really love the results and think she did an outstanding job.
I'm an old metal dog that used to start with thrash metal in the nineties, I still have it in my blood, even though I'm more of death metal today, but I still think that both of these styles must be played from the heart, musicians must have in into them. Can you tell us how MORTAL TERROR creates new songs? Has the way you composed changed somehow, over the long time you are playing?
The main pattern didn’t change that much over the years. I’m the main song writer in Mortal Terror and our songs are mostly based on my guitar riffs. When I have some riffs that I have the feeling could result in a good song I work it out step by step until I have a nearly finished picture of the song – this can process can take hours our months from case to case. At that point I’ll take the song-idea to the rehearsal room and work it out with the other guys so they can add their ideas and we’ll have a finished song at the end of that process. What may have changed over the years is of course that the song-writing got more skilled and focussed and we have simply improved and know better how the achieve what we want. And what we want is plain and simple songs that work in a live situation, giving the listener passion and energy, songs that smell of sweat and make you want to raise your fist and bang your head ;-)
How new, modern technologies have influenced you? Today, the studios are completely different, also the recording processes, we also have the Internet, various programs. Did it affect your approach to music? Today, everyone has your record on their mobile phone two days before the release, they listen to it, but it's all so fast, fleeting. Did you have to adapt in any way?
I think the good aspect of all the digital possibilities is that it supports the idea of an independent non-commercial music scene. You don’t depend that much on a record company or the music industry to record your music and make it heard. The bad aspect is for sure that the music itself loses its worth because everything is available everywhere and anytime. Another bad aspect is that the digital recording techniques lead to many productions that sound the same and in our to opinion too perfect, too clean and absolutely boring and lifeless. Listen for example to the classic thrash albums from the 80’s. They sound all very different but everyone has its own character and atmosphere. This is something we miss lot in many of the present day releases – even from those bands who created that magic albums back in the days.
So – as I mentioned above – we use digital recording technology because it enables us to make good recordings on our own but the recording process itself doesn’t differ in most relevant aspects from the recording process 30 years ago. You hear real drums, real guitars, real amps and a real band playing it’s songs.
I really like on new album, that it has such an ancient drive, feeling. In short and simply, it kicks, cuts, you probably know what I mean. In my opinion, only few bands can do this, where the chemistry between the musicians works. MORTAL TERROR seems to me like a bunch of cheerful guys who like to go out for beer together? If I am right, you've changed the line-up since the last record. Can you tell us something about the changes?
Oh, you can bet we like to go out for a beer together – best after a sweaty and electrifying show! I´m probably a happy guy that I can call everyone who has been in this band over the years a friend.
Matthias Keyser was in Mortal Terror for about 16 years and was an important part of Mortal Terror. Over the last years he became more and more overloaded with his job and his family life and was simply no longer able to give the band the time and energy it would have needed. This situation developed step by step and first of all because we are friends it took us all some time to face this reality and talk about it. But when we did it became quite clear that it would be better for everyone involved to part ways at that point. For the rest of us it was also quite clear, that we would continue with the band. So we did the recordings for the new album as a four-piece and also played one show in that constellation. After that show Mattias van Geldern (the new Matthias!) came up and asked if we were looking for a new guitar player. We knew him already a bit from the old days of the regional scene, where he has been active in several bands. He’s about our age, has the same musical roots, is a great guitar player and has always liked and supported Mortal Terror. So we got back to full strength!
In the Czech Republic, we perceive the German metal scene as something great. But how does it really work in the underground? Do bands support each other? What about fans, clubs? You are already witnesses, you can compare even with the old days. Tell me something about current thrash metal scene in Germany..
Of course there some idiots or people you don’t want to connect with just like everywhere else. But all in all we experience the scene as very supportive and full of very enthusiastic and true people and bands, who simply do what they do because they love it and we simply like to focus more on them than on the idiots.
First of all in our regional metal scene fans, bands, clubs and organizers/promoters are mostly well connected and support each other. There are really lots of great people and we are really thankful for being a part of that scene.
What about you and the concerts, tours? I still believe (and I've tried it on myself) that real fans will go to a concert, they'll also buy a T-shirt, vinyl, talk. Do you play often? And are you planning a tour to support the new record?
We really like to play live – at least this is the essence of it all. But to be honest we don’t play as often as we would like. We’re all really old guys (around or over 50) and have our jobs and families and simply don’t have the time to organize lots of gigs or go on larger tours.
So we mostly play single shows or festivals we are asked for from organizers or befriended bands but with the (so far) really very good reactions on the new album, we will surely try to get a lot more active on that subject and play more shows as soon as the Covid-Situation may allow it. Especially over the last years we were often really happy with the reactions. We often had really enthusiastic crowds, people buying our records and merch and coming for a beer and a talk after show. This is at least why we are still going on and still enjoy what we do so much.
How would you define thrash metal? What does it mean to you? Is it just music or even a lifestyle? How do you see its development and which bands get your attention with their records lately?
First of all it may be a matter of age. We grew up and started Mortal Terror in the 80s, when suddenly all this new music came up which was faster, rougher and wilder than classic Hard Rock and Heavy Metal and simply made us go nuts. Not all but many of that bands can be looking back defined as Speed or Thrash Metal and that’s simply our musical DNA.
Another thing we like about Thrash Metal is that is has (for most of the relevant bands) some kind of an honest and authentic (maybe a little bit Punk influenced) feeling. It’s more coming of the streets and having this certain “Fuck Off Attitude” which may fit to us as persons and as a band as well. I think the present scene still offers a lot of great bands and music and we are personally far from only listening to thrash metal. In the last years I personally was for example very impressed with bands that manage to create this certain “ancient” energy and authenticity like for example Midnight, Bewitcher, Enforcer, Ranger to name a few.
What can we expect from the MORTAL TERROR in the coming months?
We’ll see – of course we hope the new album will open some possibilities for us and so far we’re really happy with the reactions. Many people really seem to like it very much and really seem to understand what the album and the band is about, which feels really good and exciting for us. We hope things will continue to go that direction and may give us the opportunity to do – fist of all – more shows and maybe find a good label to support and promote us. As you know “Bite of the Underdog” is self-released and therefore only available as a limited Vinyl-Edition so far.
I would like to continue in interview, but I have a terrible desire to listen your new "Bite of the Underdog" record again. I have to do it now. Thank you very much for the interview, I really appreciate it. I wish MORTAL TERROR only crazy fans, a lot of sold media and full halls at concerts. Good luck to you in personal lives!
Thank you very much, we really appreciate your support! All the best for you and the Deadly Storm Zine!
Recenze/review - MORTAL TERROR - Bite of the Underdog (2020):
Ave MORTAL TERROR! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že se vám v této nelehké době daří dobře. Taky vám chybí hraní v klubech? Nebo u vás jsou otevřené? V Čechách to moc nadějně nevypadá. Loni jste vydali desku „Bite of the Underdog“. Jaký z ní máš pocit a jak její vydání ovlivnila pandemie covid 19?
Ahoj Jakube, díky moc za podporu a tento rozhovor. Ano, je to opravdu nelehká doba, ale celkově jsme v pořádku a doufáme (stejně jako všichni ostatní), že se situace v brzké budoucnosti zlepší. Od března 2020 nemáme v Německu téměř žádné koncerty, kromě několika samostatných akcí v létě, se speciálními bezpečnostními restrikcemi proti Covidu. Naši poslední show jsme odehráli v prosinci 2019 s M.O.D. v našem rodném městě Kassel. Od března jsou také uzavřeny v naší domovské oblasti všechny kluby. Nahrávání našeho nového alba proběhlo v roce 2019 (před pandemií), a když to všechno začalo, byli jsme v procesu mixu. Samozřejmě je (zejména pro undergroundovou kapelu, jako jsme my) těžké vydat nové album bez možnosti zahrát jedinou show, která by ho podpořila, ale když bylo vše hotovo a bylo zcela jasné, že žádný konec pandemie není v dohledu, prostě jsme si pomysleli “serem na to” - vytvořili jsme opravdu skvělou nahrávku, prostě ji vydáme a uvidíme, co se stane.
„Bite of the Underdog“ jsem slyšel poprvé někde na internetu a nejdřív jsem si myslel, že to hraje nějaká deska z osmdesátých let. Podíval jsem se pečlivěji a říkám, hele, MORTAL TERROR mají novou desku. Ten zvuk je fakt plesnivej a prašivej, jak stará rakev. Kde a jak jste album nahrávali a kdo stojí za tím parádním zvukem? Jak jste jej docílili? Analogově?
Všechno jsme si udělali sami. Náš basák Gerret, který se vždy zajímal o techniky nahrávání a hodně se toho naučil sám, měl před několika lety malé studio s názvem „Krachgarten“, kde dělal mnoho nahrávek pro regionální kapely. Přesto v určitém okamžiku neměl dále čas na pokračování studia a musel ho zavřít, stále dělá vlastní nahrávky a je (tak říkajíc) naším producentem. Udělali jsme tak naše poslední 4 alba a myslím, že zkušenosti z dřívějších nahrávek hodně pomohly, protože jsme měli velmi jasnou představu o tom, jak by měla deska znít a co jsme chtěli tentokrát vylepšit. Celkově jsme chtěli silný zvuk, který by se měl na druhou stranu lišit od čistého a nezáživného „plastového“ zvuku, který dnes má mnoho desek. Řekněme, že jsme chtěli zachytit energii našich živých vystoupení co nejlépe. Použili jsme techniky digitálního nahrávání, ale vyhnuli jsme se triggrům, simulátorům zesilovačů, kopírování a vkládání a všem těmto sračkám, abychom zachytili ten nejlepší a nejpřirozenější zvuk, to, jak opravdu zníme jako kapela.
Ono to není ale jenom o zvuku, mě se hrozně líbí i „starý motiv“ na obalu. Kdo je jeho autorem a proč právě takové hororové téma? Přiznám se, že jsem si taky nejdřív myslel, že to je nějaká reedice z osmdesátých let:). Je úžasný!
Napsal jsem novou skladbu a při úvahách o textu mi nějak přišel na mysl název „Bite of the Underdog“. S touto myšlenkou jsem si zároveň pomyslel, že by to mohl být skvělý název pro naše nové album, a také jsem měl během několika vteřin hrubou představu o možném obalu. Moje přítelkyně už několik let hraje “Roller Derby” (pokud to neznáte, rozhodně to doporučuji - je to opravdu tvrdý a úžasný akční sport, který vznikl v USA, původně jako ženský sport). Jedna z jejích týmových kolegyň, Hell D., je studentkou umění a dělala všechny letáky, loga a obchodní návrhy pro “Roller Derby Team” a vždy se nám líbilo, co vytvořila. Takže jsme se jí zeptali, jestli by nechtěla vytvořit náš obal a ona souhlasila. Poté jsme mluvili o nápadech, které jsme dosud měli, o atmosféře, kterou jsme měli na mysli pro tento obal, no a co dodat? Je prostě skvělá a spolupráce s ní byla zábavná. Opravdu milujeme výsledek a myslíme si, že odvedla vynikající práci.
Jsem starej metalovej pes, který kdysi začínal v devadesátých letech s thrash metalem, mám ho pořád v krvi, i když dnes jsem spíš na death metal, ale pořád si myslím, že oba tyto styly se musí hrát od srdce, muzikanti je musí mít v sobě. Prozradíš nám, jak tvoří MORTAL TERROR nové skladby? Změnil se třeba nějak způsob, jakým skládáte za tu dlouhou dobu, co hrajete?
Hlavní postupy se za ta léta moc nezměnily. Jsem hlavním autorem skladeb v Mortal Terror a naše skladby jsou většinou založeny na mých kytarových riffech. Když mám nějaké riffy, o kterých mám pocit, že by mohly vyústit v dobrou skladbu, pracuji na tom krok za krokem, dokud nemám téměř hotový návrh skladby - to může trvat hodiny, někdy měsíce, záleží jak kdy. Poté přinesu nápad na skladbu do zkušebny a pracujeme na tom s ostatními spoluhráči, takže můžou přidat své nápady a potom skladbu dokončíme. Co se za ta léta mohlo změnit, jsou samozřejmě zkušenosti s psaním a zaměření na to, abychom se prostě zlepšili, také už víme, jak dosáhnout toho, co chceme. A to, co chceme, jsou jednoduché a prosté skladby, které fungují na živo, dodávají posluchačům vášeň a energii, skladby, ze kterých je cítit pot, a které tě nutí zatnout pěst a třepat hlavou. ;)
Jak vás vůbec ovlivnily nové, moderní technologie. Dnes jsou studia úplně jiná, procesy nahrávání také, máme navíc internet, různé programy. Ovlivnilo to váš přístup k muzice? Dnes má každý vaši desku v mobilu dva dny před vydáním, poslechne si ji, ale je to všechno takové rychlé, pomíjivé. Museli jste se nějak přizpůsobit?
Myslím, že dobrým aspektem všech digitálních možností je, že podporují myšlenku nezávislé nekomerční hudební scény. Nejste tak závislí na nahrávací společnosti nebo hudebním průmyslu, aby jste nahráli vaši hudbu a bylo ji slyšet. Špatný aspekt je jasný, že hudba sama o sobě ztrácí svoji hodnotu, protože vše je k dispozici kdykoli a kdekoli. Dalším špatným aspektem je, že techniky digitálního záznamu vedou k mnoha produkcím, které zní stejně a podle našeho názoru jsou příliš dokonalé, příliš čisté a naprosto nudné a bez života. Poslechněte si například klasická thrashová alba z 80. let. Zní velmi odlišně, ale každý má svůj vlastní charakter a atmosféru. To je něco, co nám u mnoha současných nahrávek hodně chybí - dokonce i od těch kapel, které ty magická alba kdysi vytvořily. Takže - jak jsem zmínil výše - používáme technologie digitálního nahrávání, protože nám samotným umožňují nahrávat, ale samotný proces nahrávání se ve většině relevantních aspektů neliší od procesu nahrávání před 30 lety. Slyšíte reálné bicí, reálné kytary, zesilovače a skutečnou kapelu hrající její skladby.
Mně se na novince hrozně líbí, že má v sobě takový ten starodávný drive, feeling. Zkrátka a jednoduše kope, řeže, asi víš, co tím myslím. Podle mého tohle umí jen kapely, kde mezi muzikanty funguje vzájemná chemie. MORTAL TERROR na mě působí jako parta veselých chlápků, co spolu rádi chodí na pivo. Je tomu tak? Jestli se nepletu, tak jste od minulé desky změnili sestavu. Můžeš nám o změnách něco prozradit?
To si piš, že si spolu rádi zajdeme na pivo - nejlépe po propoceném a elektrizujícím koncertu! Jsem asi šťastný člověk, protože můžu označit za přítele každého, kdo v této kapele v průběhu let působil. Matthias Keyser byl v Mortal Terror asi 16 let a byl důležitou součástí Mortal Terror. V posledních letech byl ale stále více a více přetěžován svou prací a rodinným životem a prostě už nebyl schopen dát kapele čas a energii, které by potřebovala. Tato situace se vyvíjela krok za krokem a především proto, že jsme přátelé, nám všem trvalo nějakou dobu čelit této realitě a mluvit o ní. Ale když jsme to udělali, vyšlo najevo, že v tomto bodě by bylo pro všechny zúčastněné lepší, kdybychom se rozešli. Pro nás ostatní bylo také zcela jasné, že budeme s kapelou pokračovat. Nahráli jsme tedy nový materiál ve čtyřech a odehráli jsme také jednu show v této konstelaci. Po této show přišel Mattias van Geldern (nový Matthias!) a zeptal se, jestli nehledáme nového kytaristu. Znali jsme ho trochu z dřívějška z místní scény, kde působil v několika kapelách. Je asi v našem věku, má stejné hudební kořeny, je skvělým hráčem na kytaru a vždy měl rád a podporoval Mortal Terror. Takže jsme se vrátili v plné síle!
U nás v Čechách vnímáme německou metalovou scénu jako něco skvělého. Jak to ale funguje v undergroundu doopravdy? Podporují se kapely navzájem? A co fanoušci, kluby? Jste už pamětníci, můžeš porovnávat i se starými časy. Jaká je současná thrash metalová scéna v Německu?
Samozřejmě tady existují idioti nebo lidé, se kterými se nechceš spojit, jako všude jinde. Ale celkově zažíváme scénu jako velmi podporující a plnou velmi nadšených a opravdových lidí a kapel, kteří prostě dělají to, co dělají, protože to milují a my se prostě rádi soustředíme více na ně, než na idioty. Hlavně v naší lokální metalové scéně jsou fanoušci, kapely, kluby a organizátoři / promotéři většinou dobře propojeni a navzájem se podporují. Je tu opravdu spousta skvělých lidí a jsme vděční za to, že jsme součástí této scény.
Co vy a koncerty? Jezdíte turné? Já pořád věřím tomu (a mám to ozkoušené na sobě), že opravdoví fanoušci zajdou na koncert, také si koupí triko, vinyl, pokecají. Hrajete rádi a často? A nechystáte nějaké turné na podporu nové desky?
Opravdu rádi hrajeme živě – koneckonců to je podstata toho všeho. Ale abych byl upřímný, nehrajeme tak často, jak bychom chtěli. Všichni už jsme staří chlápci (kolem 50ti let a více) a máme svou práci, rodiny a prostě nemáme čas na pořádání mnoha koncertů nebo na větší turné. Většinou tedy hrajeme jednotlivé koncerty nebo festivaly, které nás o to požádají, nebo na akcích našich spřátelených kapel, ale vzhledem k (zatím) opravdu velmi dobrým reakcím na nové album se určitě pokusíme být aktivnější a hrát více koncertů, jakmile to situace s Covidem dovolí. Zejména v posledních letech jsme byli nadšeni z reakcí. Často jsme měli opravdu nadšené davy fanoušků, kupujících si naše desky a merch, kteří si přišli po koncertě pokecat a na pivo. To je to, proč stále pokračujeme a stále si tolik užíváme to, co děláme.
Jak bys definoval thrash metal? Co pro tebe znamená? Je to jen hudba nebo i životní styl? Jak vidíš jeho vývoj a které kapely tě poslední dobou svými deskami oslovily?
Především to může být otázka věku. Vyrostli jsme a založili Mortal Terror v osmdesátých letech, kdy najednou přišla veškerá tato nová hudba, která byla rychlejší, drsnější a divočejší než klasický hard rock a heavy metal a prostě z nás udělala šílence. Ne všechny, ale mnoho z těchto kapel, může být zpětně označených jako speed nebo thrash metal a to je prostě naše hudební DNA. Další věc, která se nám na thrash metalu líbí, je to, že má (pro většinu relevantních kapel) jakýsi upřímný a autentický (možná trochu ovlivněný punkem) pocit. Pochází to víc z ulice a mít tento jistý „Fuck Off přístup“, nám sedí jak osobně, tak i jako kapele. Myslím, že současná scéna stále nabízí spoustu skvělých kapel a hudby a my osobně jsme daleko tomu poslouchat jen thrash metal. V posledních letech na mě osobně například velmi zapůsobily kapely, které dokáží vytvořit tuto „starodávnou“ energii a autentičnost, jako třeba Midnight, Bewitcher, Enforcer, Ranger.
Na co se můžeme těšit z tábora MORTAL TERROR v nejbližších měsících?
Uvidíme - samozřejmě doufáme, že nám nové album otevře nějaké nové možnosti, a zatím jsme s reakcemi opravdu spokojeni. Mnoha lidem se to opravdu velmi líbí a zdá se, že chápou, o čem album a kapela je, což je pro nás opravdu skvělé a vzrušující. Doufáme, že se věci budou i nadále ubírat tímto směrem a mohou nám dát příležitost odehrát - především – více koncertů a možná najít dobrý label, který nás bude podporovat a propagovat. Jak víte, „Bite of the Underdog“ jsme si vydali sami a proto je zatím k dispozici pouze jako limitovaná vinylová edice.
Rád bych ještě pokecal, ale mám hroznou chuť si zase vaši novinku „Bite of the Underdog“ pustit. Musím to hned udělat. Děkuji moc za rozhovor, moc si jej vážím. Přeji MORTAL TERROR jen samé šílené fanoušky, spoustu prodaných nosičů a plné sály na koncertech. Ať se vám daří i v soukromí!
Díky moc, opravdu si vážíme tvé podpory! Přeji vše dobré jak tobě, tak i Deadly Stormu!
Recenze/review - MORTAL TERROR - Bite of the Underdog (2020):
SEPULCHRAL CULT - Immurement, Spirits And Graveyard Chants
CD 2021, Putrid Cult
for english please scroll down
Přistupovat ke starému death metalu můžete různě. V dnešní době nadprodukce bude mnohým vadit jednoduchost, zvuk, někdy i riffy. Jenže já patřím ke starý prokletý generaci, která pamatuje ještě začátky tohoto morbidního stylu. Kdysi dávno ještě šokoval posluchače svojí zlobou, temnotou a šílenstvím. Hrávalo se jednodušeji, přehledněji. Ještě se nezávodilo, kdo předvede větší zběsilost, netahala se do tohoto skvělého stylu technika.
Polští black death metalisté SEPULCHRAL CULT jsou jak vystřižení z devadesátých let minulého století. Hrají jednoduše, nebál bych se napsat primitivně a surově, ale o to víc sází na atmosféru. Jedná se o pradávný rituál smrti, který smrdí sírou. Black a death metal ve své ryzí, základní podobě.
"Immurement, Spirits And Graveyard Chants" je kouskem mokvajícího masa, určeného nejen pro milovníky starých zapomenutých časů, ale i pro všechny, kteří jsou přežraní dnešní metalové umělosti. Zahnívající, nepříjemný zvuk, postupy jak vystřižené ze starých učebnic (DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, CARNAGE). Sem tam se Poláci otřou i o doom metal nebo jsou jejich skladby nasáklé černotou. Album je tak vzpomínkou na opravdové pohřby do země, na dobu, kdy se na nějakou tu špínu a nedokonalost nehledělo. Pořád, i po 30 letech života v undergroundu, mě podobné smečky dokáží oslovit více, než některé dnes tolik protěžované kapely. SEPULCHRAL CULT nám předkládají pestrou paletu ozvěn ze záhrobí, surových, neotesaných. Dokáží být divocí, chladní, ale hlavně uvěřitelní. Slyším, cítím, že hrají opravdově, uvěřitelně, od srdce. Není to sice nic nového, všechno jsme již dávno někde slyšeli, ale to dnes můžete napsat o jakékoliv metalové desce. Poláci si aspoň na nic nehrají, nedočkáte se žádných póz a zbytečností. Vše je ohlodáno až na kost. Zacíleno na ty nejnižší pudy. Old school black death metal, u kterého lezou mrtví z hrobů! Velmi dobře!
sumarizace:
"Immurement, Spirits And Graveyard Chants" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. SEPULCHRAL CULT nám přinášejí další porci klasického death metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school death metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý death metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "Immurement, Spirits And Graveyard Chants" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných death metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý death metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.
pro fanoušky: DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, CARNAGE
Asphyx says:
"Immurement, Spirits And Graveyard Chants" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. SEPULCHRAL CULT bring us the next amount of classic death metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school death metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy death metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Immurement, Spirits And Graveyard Chants" is like an old again open grave, like reading from the old death metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is great experience. Moldy death metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.
for fans: DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, CARNAGE
Tracklist: 01. Embodiment Of Fear 02. Different Paths 03. Rotting 04. Contamination Of The Soul 05. Suffering 06. Apparition Of A Dream 07. ...To Disappear
band: M. - Guitars, Vocals K. - Drums Artworks - M. Danny B. - mix and master All chants captured by Tomasz T.
Prozradila ho až zkažená krev, která se objevila ve stoce pod naším domem. Za dveřmi jeho bytu se muselo stát spousta ohavných činů. Takový milý pán, usměvavý a vždy vtipný. Ale za příjemným vzhledem se ukrývala zrůda. Vyšinutá, šílená šelma, která vraždila na potkání. Lednice plná masa, rudé skvrny v koupelně. Mluvil tiše a dlouho nechtěl prozradit, kde všechny pohřbil. Nakonec nás vzal kousek za město, do lesa, kde si jinak hrály děti. Mělké hroby vydaly svědectví a nikdo z nás už nebyl takový jako dřív.
Když mysl člověka zahalí temnota, dějí se různé zlé věci. Když poslouchám novou desku amerických death metalistů DIGYPUS, mám pocit, jako bych se zrovna díval na podobný horor. Vše je zahalené krvavou mlhou. Chladné, ostré riffy, magické melodie, kapela působí jako našeptávači zla. Nahrubo nasekaná tma, špinavá stoka, ve které se převalují zbytky lidských těl. Tohle je hodně ohavný smrtící kov.
Podobně shnilý a mokvající death metal staré školy mám ve velké oblibě. U "Bushmeat" si připadám jako při návštěvě hřbitova, kde jsou na jednotlivých náhrobcích jména jako AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM. DIPYGUS čerpají ze stejných vzorů. Pocházejí z nejhlubšího undergroundu. Nepřinášejí sice nic nového do záhrobí, ale přesvědčilo mě jejich odhodlání, opravdovost. Songy jsou totiž neskutečně uvěřitelné, mají potřebnou morbidní atmosféru. Cítím z nich pach smrti, nasládlý a shnilý. Nevím, jestli jste někdy byli u exhumace starého hrobu, ale nebývá to hezký pohled. S "Bushmeat" se to hodně podobné. Posluchač je stažen do černé hlubiny smradlavého močálu. Každý další krok, každý další poslech, vás stahuje víc a víc do temnoty. Možná jenom nevíte, co se děje za dveřmi vašeho souseda. Proč se jeho návštěvy nikdy nevrací zpět? Vysvětlení najdete pod jeho maskou, někde uvnitř. S DIPYGUS nahlédnete za dveře pocákané krví. Poslouchejte bedlivě, mějte uši nastražené. Za rohem možná stojí i váš vrah. Mokvající, prašivý death metal staré školy, který vás pohřbí zaživa! Absolutní smradlavý, hnilobný masakr! Nemrtví mi zajisté potvrdí. Inferno!
Asphyx says:
He was betrayed by the rotten blood that appeared in the sewer under our house. There must have been a lot of heinous acts behind the door of his apartment. Such a nice gentleman, smiling and always funny. But behind the pleasant appearance, there was a monster. Mad beast that killed a rat. Fridge full of meat, red stains in the bathroom. He spoke softly and for a long time he did not want to reveal where he buried them all. Eventually he took us just outside the city, to the forest, where the children were otherwise playing. The shallow graves testified, and none of us were as they used to be.
When a person's mind is obscured by darkness, various bad things happen. When I listen to the new album of American death metallers DIGYPUS, I feel like I'm watching a similar horror movie. Everything is shrouded in bloody mist. Cool, sharp riffs, magical melodies, the band acts as whisperers of evil. Roughly chopped darkness, a dirty sewer in which the remains of human bodies roll. This is a very abominable death metal.
Similarly, I like the rotten and soaking death metal of the old school. At "Bushmeat" I feel like visiting a cemetery, where there are names like AUTOPSY, UNDERGANG, VASTUM on individual tombstones. DIPYGUS draw from the same patterns. They come from the deepest underground. They do not bring anything new to the grave, but I was convinced by their determination, their authenticity. The songs are incredibly believable, they have the necessary morbid atmosphere. I smell death, sweet and rotten. I don't know if you've ever been to the exhumation of an old grave, but it's not a pretty sight. It's very similar with "Bushmeat". The listener is drawn into the black depths of a stinky swamp. Every next step, every other listening, draws you more and more into the darkness. Maybe you just don't know what's going on behind your neighbour's door. Why do his visitors never return? You can find the explanation under his mask, somewhere inside. With DIPYGUS, you peek behind a blood-splashed door. Listen carefully, keep your ears ready. Your killer may be around the corner. Wet, dusty old-school death metal that will bury you alive! An absolute stinking, rotting massacre! The undead will surely agree. Inferno!
Tracklist: 01. Ape Sounds 02. St. Augustine, FL 1896 03. The Khumjung Scalp 04. Osteodontokeratic Savagery 05. Plasmoidal Mass (Slime Mold) 06. BushMeat 07. Long-Pig Feast 08. Myiasis In Human Mouth 09. Ape Sounds II
Už když jsem otevřel první rakev, přišlo mi něco divné. Většinou se ozývá katakombami tichý jedovatý šepot nemrtvých, ale tentokrát nic. Absolutní prázdnota. Sundám víko a pochopím. Nebožtík je v pozici, ve které musel hodně trpět. Chvíli přemýšlím a potom mi to dojde. Byl pohřben zaživa. Svědčí o tom škrábance na vnitřní straně rakve, ruce, rozsekané a poničené. Také tvář, ve které se zračí neskutečná bolest. Je mnoho způsobů smrti, koneckonců, o té je death metal, ale tenhle patří k nejhroznějším.
CELESTIAL SANCTUARY jsou kapelou, která mě ihned přesvědčila na svoji stranu. Prašivý, plesnivý death metal. Jakoby někdo ťukal zvenku na moji rakev. Slyším tichý pomstychtivý smích. Začíná boj o vzduch, panika a také riffy, které pronikají i přes pevné dubové dřevo. Najednou jsem jen kusem masa, odsouzeným na porážku. Takhle se má hrát death metal!
"Soul Diminished" je jako kdybych vstoupil do obrovské staré márnice, kde jsou na zdech napsána jména slavných death metalových kapel z devadesátých let (BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT a mnoho dalších). Hutný zvuk mě smete do podzemí. Riffy bolí, pálí a žhnou, vokál je správně neurvalý. Nemám s deskou absolutně žádný problém. Naopak, skvěle se poslouchá, má v sobě drive a sílu, pradávnou jiskru, tlak a energii. CELESTIAL SANCTUARY jsou řádnými členy nové vlny britského death metalu a také velkým příslibem do budoucna. Valí se jako lavina, jsou rozjetým buldozerem, který zahrabává staré hromadné hroby. Spousta exhumací v poslední době svědčí o tom, že pohřby zaživa nebyly žádnou výjimkou. U "Soul Diminished" budete v rukou prosévat popel z vlastního nebohého těla. Myslíte, že to není možné? Tak to jste ještě nikdy neslyšeli pravý, nefalšovaný a ryzí death metal. Užívám si morbidní atmosféru, nasávám nasládlý pach smrti. Těla se postupně rozkládají, mrtvolný klid je narušen hudbou. Jsem nadmíru spokojený. Old school British death metal! Rakve jsou otevřeny, peklo čeká!
sumarizace:
CELESTIAL SANCTUARY jsou death metalová skupina z Velké Británie, která uctívá hudbu takových veličin jako jsou BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT. Jejich dlouhohrající prvotina "Soul Diminished" je hodně krvavou vstupenkou do záhrobí. Nutno říci, že hodně vydařenou.
Na CELESTIAL SANCTUARY se mi nejvíc asi líbí odhodlání, schopnost složit zapamatovatelnou skladbu, která vás rozloží jako mrtvolu ze starých časů. Britové hrají dle dávných postupů, ale činí tak zkušeně a dodávají do skladeb svoji vlastní invenci. Mají jasnou vizi - zničit vás, postupně, jako choroba. Připomínají posly z devadesátých let, kteří přišli exhumováni znovu na tento svět, aby šířili slávu jediného pravého death metalu. Album pravděpodobně neosloví dnešní zmlsané strávníky a obdivovatele technických ekvilibristik, ale spíše fanoušky, kteří pamatují ještě klasické hanobení hrobů. S "Soul Diminished" jsem uléhal rád a často do své dřevěné rakve. Užíval jsem si studené melodie, prašivý zvuk i sílu záhrobí. Stali se mými věrnými průvodci v zemi stínů. Plesnivý death metal, který řeže jako rezavý nůž!
Asphyx says:
CELESTIAL SANCTUARY is a death metal band from United Kingdom which worship music of the famous bands like BOLT THROWER, MORGOTH, MASSACRE, JUNGLE ROT. Their long-played first album "Soul Diminished" is a very bloody ticket to the beyond world. And I have to say that this ticket is very good.
What I like the most about CELESTIAL SANCTUARY is their determination, the ability to compose a memorable song that will break you up like a corpse from the ancient times. Those British´s play music according to old practices but they do it very good and their songs have their own invention. They have a clear vision – to destroy you, gradually, like a disease. They feel like messengers from the 90s who came exhumed again to this world to spread the fame of the one and only real death metal. This album will probably not appeal to today´s spoiled consumers and admirers of technical equalizers but rather fans who remember the classic defamation of graves. I really like to go to sleep with "Soul Diminished" into my wooden coffin. I enjoyed the cold melodies, ashy sound and also the power of the world beyond. They became my faithful guides in the world of shadows. A mouldy death metal which cuts like a rusty knife!
Varovali mě dopředu, přesto se mi zvedl žaludek. Vstoupil jsem do temné místnosti a nejdříve si myslel, že se jedná jenom o poházené věci. Jenže tomu tak nebylo. Kusy masa, tělo rozsekané a krev všude. Hlava vystavená a naaranžovaná na stole. Bez očí, bez svědomí. Kdo tohle mohl udělat? Sochař smrti, který se nám snažil celou dobu něco říct. Setkání s bestií. Lovcem, který zabíjí a mučí bez slitování. Vzduchem se vznáší hniloba a nasládlý pach. Sevře se mi znovu žaludek a běžím ven.
V podobných chvílích si musím vyčistit hlavu. Možná jsem neměl tuhle knihu číst, zločiny jsou v ní popsány až příliš uvěřitelně. Pravý a uvěřitelný je i death metal v podání kanadských ALTERED DEAD. Starý, prašivý a mokvající smrtící kov, který nejvíc připomíná pitvu nějakého zabitého nebožáka. Uvěřitelná, temná a chladná hudba, druhé album kapely, která moc dobře ví, co je to hnusná smrt.
Jedná se o hutný, mokvající, plesnivý death metal staré školy. S ozvěnami třeba takových AUTOPSY, DEMILICH, BONESAW, ale i kousky švédské školy (GRAVE). Kapele se povedlo vytvořit pěkně ošklivou desku. Člověk má při poslechu opravdu pocit, že se ocitl několik metrů v podzemí, kde věznili nebohou oběť. Po stěnách stéká hnis, ALTERED DEAD jsou jako zanícená rána, do masa zarostlá pouta, rezavý řetěz, kterým vás někdo připoutá ke zdi. "Returned To Life" je albem, na kterém se cituje ze starodávných učebnic. Je také nahrávkou, která má absolutně temnou a podmanivou atmosféru. Chorobami nasáklý vokál, riffy ostré jako skalpel, nekompromisní bicí, tohle všechno si neskutečně užívám. Skladby byly naspány s přihlédnutím k tomu, komu jsou určeny. Starým patologům, hrobníkům, ohledávačům mrtvol. Mumifikace probíhá v několika krocích. ALTERED DEAD vám nejdřív vymáchají obličej v kaluži plné krve, pak vás rozsekají na malé kousky a na závěr navěky proklejí. Pokud máte rádi dlouho neléčené řezné rány, mrtvolný pohled a užíváte si s chutí nálady exhumovaných hrobů, tak neváhejte ani chvilku. Tohle je totiž smrtící kov v podobě, v jaké se kdysi hrával. Death metalová ozvěna z piteven!
Asphyx says:
They warned me ahead, yet my stomach heaved. I entered a dark room and at first thought I just see scattered things. But that was not the case. Pieces of meat, chopped body and blood everywhere. Head exposed and arranged on the table. No eyes, no conscience. Who could have done this? A death sculptor who has been trying to tell us something for a long time. Encounter with the beast. A hunter who kills and tortures without mercy. Rot and sweet smell float in the air. My stomach tightens again and I run outside.
At such times, I have to clear my head. Maybe I shouldn't have read this book, the crimes in it are described too believable. Death metal performed by Canadian ALTERED DEAD is also real and believable. An old, dusty, and soaking death metal that most closely resembles the autopsy of a slain dead man. Incredible, dark and cold music, the second album of a band that knows very well what a nasty death is.
It is dense, wet, mouldy old school death metal. Echoes of bands such as AUTOPSY, DEMILICH, BONESAW, but also pieces of the Swedish school (GRAVE). The band managed to create a pretty ugly record. When listening, one really feels that one has found oneself a few meters underground, where a poor victim has been imprisoned. Pus flows down the walls, ALTERED DEAD are like an inflamed blow, handcuffs overgrown with flesh, a rusty chain with which someone will tie you to the wall. "Returned To Life" is an album quoted from ancient textbooks. It is also a recording that has an absolutely dark and captivating atmosphere. Disease-soaked vocals, riffs as sharp as a scalpel, uncompromising drums, I really enjoy all of this. The songs are written in way for whom they are intended – to old pathologists, gravediggers, corpses. Mummification takes place in several steps. ALTERED DEAD will first rinse your face in a pool full of blood, then cut you into small pieces and finally curse them forever. If you like long-untreated wounds, a dead look and you enjoy the mood of exhumed graves, do not hesitate for a moment. This is death metal in deadly form. Death metal echo from autopsies!
Tracklist: 01. Mental Suicide 02. Returned To Life 03. Final Pathogen 04. Prosodemic Realms 05. Empostomb 06. Thrawing In Agony 07. Ensanguine Path 08. Rotting Outwards 09. ...Of The Oppressed 10. Into The Crypts Of Rays (Celtic Frost Cover)
band: Julian - Drums, Vocals Mic - Guitar, Bass, Vocals
