DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 25. února 2021

Recenze/review - THE GENERALS - To Hell (2021)


THE GENERALS - To Hell
CD 2021, Black Zombie Records

for english please scroll down

Pozvánku jsem dostal na dřevěném víku od rakve. Byla napsána krví a očekávalo se, že budu o půlnoci na starém hřbitově za městem. Těšil jsem se, zakázané chutná vždy nejlépe. Mrtví začali vylézat z děr přesně na čas. Od hlíny a se smrtí v očích. Překrásné zombie, nešlo odolat. První chladný tón, první ostrý riff. Švédští THE GENERALS jsou zpět s novým albem a hrají nám k tanci a poslechu. Kosti chřestí, občas někomu odpadne maso, nálada je pochmurná. Přesně takhle to mám rád. Hroby jsou otevřeny!

Jak je všeobecně známo, tak kapela hraje čistokrevný death´n´roll severského střihu. Hudbu, která kdysi vznikla ve starých márnicích, mezi prokletými těly. Stačilo několik nocí na hřbitově a nová deska "To Hell" mi pronikla přímo do krve. Novinka se totiž velmi dobře poslouchá. 

Pokud jako já k smrti zbožňujete starou švédskou death metalovou školu, budou se vám líbit i THE GENERALS. Spousta dobrých nápadů, chladný a mrazivý zvuk, melodie, které vás opravdu donutí k poslednímu tanci, tohle všechno dělá z nové desky parádní dílo k tanci a poslechu. Veškeré ingredience jsou namíchány v přesně tom třeskavém poměru, který mám tolik rád. Vždycky tančím s těmi nejvíc sexy zombie a nebudu na tom měnit nic ani tentokrát. Cítím zde odér starých ENTOMBED, DISMEMBER. Jedná se o tradiční, klasický švédský death metal načichlý alkoholem, cigaretovým kouřem, plísní a spoustou temné energie. Líbí se mi neurvalost, rebelie, touha se porvat s celým světem. Zároveň jsou THE GENERALS ale velmi dobří muzikanti, kteří dokáží navodit opravdu shnilou atmosféru. "To Hell" je deskou pro všechny, kteří ještě nezapomněli tančit na svých vlastních hrobech. Je odkazem doby, kdy byl smrtící kov ještě upřímný a ryzí. Hergot, nalejte mi někdo pivo, musím si desku pustit ještě jednou. Z tohohle hřbitova nepůjdu jen tak pryč. Zůstanu tady, přidám volume a budu se těšit na další dlouhou noc. Severský death metalový masakr, u kterého praskají víka od rakví!


Asphyx says:

I received the invitation on the wooden lid of the casket. It was written in blood, and I was expected to be in the old cemetery outside the city at midnight. I was looking forward, forbidden always tastes best. The dead began to climb out of the holes just in time. From clay and death in his eyes. Beautiful zombies, could not resist. The first cool tone, the first sharp riff. The Swedish THE GENERALS are back with a new album and they play for us to dance and listen to. Asparagus bones, sometimes someone loses meat, the mood is gloomy. That's exactly how I like it. The graves are open!

As is well known, the band plays a pure-bred Nordic death´n´roll. Music that once originated in old mortuaries, among cursed bodies. It was enough for a few nights in the cemetery and the new album "To Hell" penetrated directly into my blood. The novelty is very well-listenable.

If, like me, you adore the old Swedish death metal school to death, you will also like THE GENERALS. Lots of good ideas, a cool and chilling sound, melodies that really make you dance to the last dance, all this makes the new album a great work to dance and listen to. All the ingredients are mixed in exactly the crackling ratio I like so much. I always dance with the sexiest zombies and I won't change anything this time either. I can smell old ENTOMBED, DISMEMBER here. It is a traditional, classic Swedish death metal smelling of alcohol, cigarette smoke, mould and lots of dark energy. I like rudeness, rebellion, the desire to fight the whole world. At the same time, THE GENERALS are very good musicians who can create a really rotten atmosphere. "To Hell" is a record for everyone who has not forgotten to dance on their own graves. It is a legacy of a time when death metal was still sincere and pure. Damn, someone give me another beer, I have to play the record one more time. I'm not just leaving this cemetery. I'll stay here, add volume and look forward to another long night. Nordic death metal massacre, with coffin lids bursting!

TRACKLIST
1. Faith In Fire (5:06)
2. To Hell (4:02)
3. Evolution Of The Flesh (3:54)
4. Thrill Kill (4:51)
5. Locate Decapitate Incinerate (3:35)
6. No Atonement (3:32)
7. Deadlock (3:24)
8. Demonical Trait (2:56)
9. Bombardment (2:55)
10. Undying Death (4:48)

LINE-UP
Rickard Hednar - Vocals & Bass
Rickard Fäldt - Guitar
Marius Tömte - Guitar
Martin Svensson - Drums

https://www.facebook.com/thegeneralsSWE
https://www.facebook.com/Blackzombierecords
https://www.blackzombierecords.se

Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020)


SHAARK - Deathonation
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Když mi máma v roce 1995 našla doma na stole kazetu "Sinn Fein", zhrozila se. "Co to prosím tě posloucháš?": ptala se a její údiv byl ještě větší, když objevila, že pátý song se jmenuje Fuck me. Tohle slovo znala ze špatně nadabovaných akčních filmů na videokazetách. Byl jsem tenkrát velký rebel a tak jsem prohodil jenom něco o tom, že tohle je hudba budoucnosti.

Uteklo spousta vody v řekách, několikrát se změnila politická situace, mobily nahradily rozhovory tváří v tvář. Něco se ale nezměnilo. Ano, hádáte dobře, moravští SHAARK se s tím pořád nepářou. Pokud máte rádi starý thrash metal, který je dobře zahraný, má drive a pořádný rockový koule, tak neváhejte ani chvilku. 


Můžeme mít tisíc důvodů k tomu, abychom desku shodili ze stolu a stejně jako kdysi moje máma jen pokývali hlavou nad špatnostmi dnešního světa, ale tohle je hudba pro staré fanoušky. SHAARK zkrátka hrají poctivý thrash metal slayerovského střihu a hotovo. Návrat po dlouhých čtrnácti letech se nadmíru vydařil. Staří pardálové moc dobře ví, jak na nás, na veterány, kteří pamatují zlatou dobu metalu v devadesátých letech. Ve skladbách je pořád kus rebelie, jako vždy se mi moc líbí bicí (jak zvuk, tak i technika). Je sice pravda, že některé songy by zasloužily trošku zkrátit, opakováním ztrácejí lehce na intenzitě, ale to je jen drobnost, která mi nedokáže pokazit celkový dojem. Líbí se mi produkce alba i zdravá naštvanost, která patří k dobrému thrash metalu, jako k mrtvému zimník. Jasně, že jsme tohle všechno už někde slyšeli. O to ani nejde. Pořád mám chuť pařit, vynadat všem blbcúm, kopnout do vrtule, stále je ve mě vášeň a nadšení pro hudbu jako takovou. Z nahrávky "Deathonation" cítím podobné emoce a náladu. Vysokooktanový thrash metal, u kterého hrozí samovznícení! Ryzí, poctivý výplach mozku ze staré školy. Žraloci znovu útočí!


Asphyx says:

When my mother found the "Sinn Fein" tape on my desk at home in 1995, she was horrified. “What are you listening to?” She asked, and her astonishment was even greater when she discovered that the fifth song was called Fuck me. She knew this word just from action movies on videotapes with terrific dubbing. I was a big rebel then, so I just said something about this being the music of the future.

Some time passed, the political situation changed several times, and mobile phones replaced face-to-face conversations. But something hasn't changed. Yes, you guessed it, the Moravian SHAARK still fighting well. If you like old thrash metal, which is well played, has a drive and a proper rock ball, so don't hesitate for a moment.


We may have a thousand reasons to throw the record off the table and, like my mom once, just nod over the bad things of today's world, but this is music for old fans. SHAARK simply plays honest thrash metal in a slayer style and that's it. The return after fourteen long years was extremely successful. The old veterans know very well how to impress us, the veterans who remember the golden age of metal in the nineties. There is still a bit of rebellion in the songs, as I always like drums (both sound and technique). It's true that some songs deserve to be shortened a bit, they lose a bit of intensity with repetition, but that's just a trifle that can't spoil my overall impression. I like the production of the album and the anger, which belongs to good thrash metal. Of course we've heard all of this before. But I still feel I want to mosh, scolding all jerks, kicking a propeller, I still have a passion and enthusiasm for music as such. I feel similar emotions and mood from the recording of "Deathonation". High-octane thrash metal that is at risk of spontaneous combustion! A genuine, honest old-school brainwash. Sharks attack again!


tracklist:
1. Adventus Mali
2. Union of Pain
3. Monsteroid
4. Corruption
5. Trip to Non-Return
6. Deathonation
7. Trapped in the Net part I
8. Trapped in the Net part II
9. Friends of Evil
10. Speed King

band:
Ctibor ´Peroon666´ Palík (zpěv)
Aleš ´Alex 93´ Nejezchleba (kytara)
Radek ´Bája´ Kutil (basa)
Zdeněk Pradlovský (bicí)


Recenze/review - AWRIZIS - Gears of Fear (2020)


AWRIZIS - Gears of Fear
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Kdysi dávno jsem hltal sci-fi povídky o apokalypse. Před třiceti lety a zajímavé je, že spousta předpovědí se splnila. Jsme propojeni v jedné všemocné síti, která nás měla původně spojovat a nyní nás spíše izoluje. O smrtících virech vám asi nemusím nic říkat, přímo to prožíváme teď a tady. Někteří dokonce tvrdí, že apokalypsa dávno začala, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenávist, vztek, jedovaté sliny, kterými se, ať chcete nebo ne, stejně nakonec nakazíte. Rozhoduje za nás umělá inteligence, která je chytřejší, než většina populace.

Nová, v pořadí třetí dlouhohrající, deska moravských death thrash groove metalistů AWRIZIS by mohla všude znít z rozhlasu, až bude po apokalypse. Až se náš svět zase očistí od zbytečností. Bude to pochmurný, temný a náročný život. Restart je už ale opravdu potřeba. 


"Gears of Fear" krásně vyjadřuje do krvava laděný obal i promo materiály, při poslechu na mě padá stejná beznaděj, jako při sledování večerních zpráv. AWRIZIS dokáží být vznešení, epičtí, rozevlátí, jejich skladby nepostrádají jasné, zřetelné motivy, spoustu rozličných nálad, ze kterých nejvíce převládá melancholie. Občas vyvstane na povrch jemná inspirace třeba takovými HYPOCRISY, SOILWORK, BORKNAGAR, novými CONVULSE. Kapela ale není svázána nijak s žádným stylem. Je spíše vzácnou kompozicí, riffy jsou účelné a songy krásně gradují. Jako bych se procházel po spálené zemi, vzpomínal na to krásné a děsil se ve snech všemi zvěrstvy, kterých je lidstvo schopno. Cloumá se mnou dlouho zadržovaný vztek, smutek, připomínku bych měl snad jenom ke zvuku, který je v některých momentech takový "nevyvážený", působí roztříštěně. Někdy moc nahlas, občas vyniknou zcela jiné nástroje, než bych očekával. Jsou to ale jen drobnosti, jinak jsem spokojený. V téhle kapele se sešla parta velmi talentovaných muzikantů, kteří jsou hraví, skládají inteligentně, s cílem vás rozdrásat do krve. Musím rovnou napsat, že u mě se jim to podařilo. Až jednou zase budete sdílet bolest na sociálních sítích, rozhodně si předtím pusťte tuhle desku. Třeba vás donutí k zamyšlení jako mě. Apokalypsa přichází!


Asphyx says:

Once upon a time, I loved sci-fi stories about the apocalypse. Thirty years ago and interestingly, a lot of predictions came true. We are connected in one omnipotent network that was originally supposed to connect us and now rather isolates us. I probably don't have to tell you anything about deadly viruses, we experience it right now and here. Some even claim that the apocalypse began a long time ago, just look around. Hate, anger, poisonous saliva, which, whether you like it or not, will eventually infect you anyway. Things are decided by artificial intelligence, which is smarter than the majority of the population.

The new, third long-length album of Moravian death thrash groove metallers AWRIZIS could sound from the radio everywhere, after the apocalypse. When our world is cleansed of uselessness again. It will be a gloomy, dark and demanding life. But a restart is really needed.


"Gears of Fear" beautifully expresses the bloody cover and promo materials, while listening to me the same hopelessness as when watching the evening news. AWRIZIS can be noble, epic, distracting, their compositions do not miss clear, distinct motifs, a lot of different moods, but the most prevalent is melancholy. Sometimes a subtle inspiration by bands such as HYPOCRISY, SOILWORK, BORKNAGAR, new CONVULSE come up. But the band is not tied to any style. It is rather a rare composition, the riffs are purposeful and the songs graduate beautifully. It was as if I was walking on scorched earth, remembering the beautiful, and terrifying in my dreams with all the atrocities that humanity is capable of. I have a long-held anger, sadness, I would only like to mention the sound, which in such moments is so "unbalanced", it seems fragmented. Sometimes too loud, sometimes completely different instruments stand out than I would expect. But these are just trifles, otherwise I'm satisfied. This band brought together a group of very talented musicians who are playful, compose intelligently, in order to scratch your blood. I have to write straight away that they succeeded with me. Once you share the pain on social media again, be sure to play this record first. Maybe they'll make you think like me. The apocalypse is coming!



tracklist:
1. Where the True Nature of Human Dwells in Shadows
2. The Great Plague
3. North of My Heart
4. Broken Clocks
5. Veins vs. Wires
6. The Racing Heart
7. Quarantined (My Home, My Grave)
8. Dehumanized
9. Signs in the Sky

band:
Marek ´Frodys´ Pytlík (kytara, zpěv)
Matěj Grunt (kytara)
Jakub Grunt (basa)
Lord Izual (bicí)


středa 24. února 2021

Recenze/review - APOCRYPHETIC - Heir to the Cosmos (2020)


APOCRYPHETIC - Heir to the Cosmos
EP 2020, Sunshine Ward Recordings

for english please scroll down

Ze starého, dávno zapomenutého hrobu trčí kostnatá ruka. S dlouhými drápy, leze pomalu ven. Nemrtví se znovu probudili, aby pomstili svoje hříchy. Kříže jsou obrácený směrem dolů a na zdi kostela hoří pentagram. Potrhané oblečení, neskutečný smrad a tvář od zkažené krve. Bestie je znovu zde, lační po čerstvém mase. Nepomáhá zaříkávání, ani zcela zbytečné modlitby. Peklo zase jednou vydalo svoje svědectví.

Kapelu APOCRYPHETIC mi doporučili samotní démoni. Hluboko pod zemí, v katakombách, kde se hraje pravý syrový death a black metal. Blasfemie, nahrubo nasekaná tma, šílenství. Riffy ostré jako břitva, starodávný plesnivý zvuk, vokál raněné šelmy. Dohromady se jedná o desku, která ničí vše v okruhu několika kilometrů. 

 

APOCRYPHETIC se volně inspirují ve své tvorbě kapelami jako PERDITION TEMPLE, KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, NECROWRETCH. Během poslechu zažijete jen utrpení, strach a budete mít pocit, že vám někdo právě zabodl rezavý nůž do břicha. Kapela dokáže být tajemná, některé motivy jsou jako procházka po hřbitově sebevrahů. Hlavními artefakty, které si z nahrávky odnesete, je ale touha ničit. Zlo je podáváno rovnou, bez příkras a zbytečností. "Heir to the Cosmos" je totálním vyhlazením, nakumulovanou nenávistí. Zažijete u ní muka pekelná, shoříte jako kus masa. Líbí se mi tlak a energie, které dokáže kapela vyvinout. Jednotlivé motivy na mě padají jako lavina, stěna z kostí a lebek. Bestie se probudila a chce krev, čerstvou krev. Zůstávají po ní roztrhaná těla, nářek a beznaděj. Jako po novém albu APOCRYPHETIC. Po každém setkání mám pocit, že potřebuji do žil další dávku, pořádnou porci black death metalu. Po smrti není nic, jenom temnota. Tahle kapela to ví moc dobře a dokázala to znázornit i svojí hudbou. Obraťte všechny kříže směrem dolů, otevřete bránu do pekla! Vynikající smrtící kov s příznaky blasfemie! Masakr!


Asphyx says:

A bony hand protrudes from an old, long-forgotten grave. With long claws, it climbs slowly out. The undead awoke again to avenge their sins. The crosses are turned downwards and a pentagram burns on the wall of the church. Torn clothes, an unreal stench and a face from rotten blood. The beast is here again, hungry for fresh meat. It does not help incantations, nor completely unnecessary prayers. Hell once again release its testimony.

The band APOCRYPHETIC was recommended to me by the demons themselves. Deep underground, in the catacombs, where real raw death and black metal are played. Blasphemy, roughly chopped darkness, madness. Razor-sharp riffs, ancient mouldy sound, wounded beast vocals. Together, this is a record that destroys everything within a few kilometres.


APOCRYPHETIC are freely inspired in their work by bands like PERDITION TEMPLE, KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, NECROWRETCH. While listening, you will only experience suffering, fear and you will feel that someone has just stabbed a rusty knife in your stomach. The band can be mysterious, some motives are like a walk through the graveyard of suicides. But the main artefacts you take away from the recording are the desire to destroy. Evil is served straight away, without embellishments and futility. "Heir to the Cosmos" is a total annihilation, accumulated hatred. You will experience hell torment with it, you will burn like a piece of meat. I like the pressure and energy that the band can develop. The individual motifs fall on me like an avalanche, a wall of bones and skulls. The beast has woken up and wants blood, fresh blood. She is left with torn bodies, lamentation and despair. Like after the new APOCRYPHETIC album. After each meeting, I feel like I need another dose in my veins, a good portion of black death metal. There is nothing after death, only darkness. This band knows this very well and was able to illustrate it with their music. Turn all the crosses down, open the gate to hell! Excellent death metal with symptoms of blasphemy! Massacre!


Tracklist:
01. Liturgy Of The Blade
02. Oppression Through Genocide
03. The Millenial Key
04. Possessed Battalions Conquer
05. Imperial Defenestration
06. Apocalyptic Prophecies
07. Blood Flow
08. Dawn Of Lamentation

band:
Lord of the Carrion Pit: Rhythm Guitar & Vocals
Ghoul: Lead Guitar
Narzarath: Bass Guitar
Infernal Dominator: Drums & Synth


úterý 23. února 2021

Recenze/review - CORPSE WORSHIP - Horror Chronicles (2021)


CORPSE WORSHIP - Horror Chronicles
CD 2021, Coyote Records

for english please scroll down

Chodil jsem kolem již několik dní, ale teprve až teď jsem si všiml krkavců, skřehotajících kousek od cesty. Zmrzlá mrtvola mladé ženy zde už musela ležet několik dní. Bez očí, s rukou ukazující někam do dáli. Možná na svého vraha. Nůž zabodnutý v zádech. Vypadá to na dlouhý lov. Musela být neskutečně vystrašená, vyděšená. Dostihl ji v mrazu a ledu, v hlubokém sněhu. Osamocenou. Zakřičím na krkavce, ale jenom se na mě drze podívají. Jsou jako poslové smrti.

Stejný pocit mám i z prvotiny ruských death metalistů CORPSE WORSHIP. Ti hrají temný, mrazivý smrtící kov staré školy, se spoustou ledových melodií. Skladby mají již od prvního setkání velký drive, jsou propracované a připadám si, jako bych se díval do tváře staré mrtvoly. 


Songy na mě působí jako návštěva hřbitova sebevrahů. Během celé desky se kolem vznáší poctivý smrad a já si ji opravdu užívám. Inspiraci Rusové čerpali u starých švédských (DISMEMBER, ENTOMBED, DESULTORY, CENTINEX), ale i amerických kapel. Hodně tomu pomáhá surový a syrový zvuk. Radost je pohledět i na krásně morbidní obal, který vás ihned zavede do nečisté hry. Jakoby někdo každým dalším riffem odřezával maso od zmrzlých kostí. Nejedná se sice o nahrávku, která by otočila hudebními dějinami, ale jako vždy oceňuji hlavně upřímnost a opravdovost. Nadšení, které z alba cítím. "Horror Chronicles" je jako četba ze starodávné Knihy mrtvých. Smrt v podání CORPSE WORSHIP přichází jako černý mráz. Převážně ve středním tempu. Divoce, šíleně, zběsile, ale zároveň má jasný řád. Vydávám se znovu na dlouhou cestu. Do sněhu a vánice. Jsem zvědavý, kolik mrtvých těl potkám dnes. Je vám doufám jasné, co mi bude hrát v přehrávači. Ano, ruská pocta starých katakombách se vydařila po všech stránkách a neměla by uniknout uchu žádného pravého old school death metalisty. Syrová, surová hororová výpověď, u které ožívají nemrtví a krev teče proudem. Rakve se otvírají!


sumarizace:

Když si přehrávám "Horror Chronicles" ve svém přehrávači, tak mám pocit, že znovu tančím na hrobech všech death metalových předků. Ostré riffy, chorobný hlas, vše je zahrané s neutuchajícím nadšením pro exhumaci těl. Stylově lze tvorbu CORPSE WORSHIP přirovnat k těm nejlepším albům DISMEMBER, ENTOMBED, DESULTORY, CENTINEX. Jakoby CORPSE WORSHIP zamíchali do obrovské nádoby všechny staré poctivé rezavé ingredience, přidali temnotu, špínu a hnis a podávali podchlazené. Přiznávám na rovinu, že pro mě osobně se jedná o jeden z nejlepších ruských old school death metalových počinů současnosti. Dar zlámat všechny kosti hudbou má málokdo a CORPSE WORSHIP útočí napřímo a bez vytáček. Smrt může mít mnoho podob, často bývá nevyzpytatelná, ale z "Horror Chronicles" doslova odkapává jako zkažená krev. Dávno prokleté pohřebiště vydalo další svědectví! Vynikající album, připomínající starou rakev až po okraj narvanou prašivinou, hnilobou a chladem! Morbidní pozdrav ze záhrobí!


Asphyx says:

When I listen to the record "Horror Chronicles" on my player, I feel like I'm dancing on the graves of all death metal ancestors again. Sharp riffs, a sick voice, everything is played with a constant enthusiasm for the exhumation of bodies. Concerning the style, the work of CORPSE WORSHIP can be compared to the best albums of DISMEMBER, ENTOMBED, DESULTORY, CENTINEX. As if CORPSE WORSHIP mixed all the old, rusty ingredients into the enormous container, added darkness, dirt, and pus, and served supercooled. I must confess that for me, this is one of the best old school Russian death metal records of the present. To have a gift to break all the bones by the music has only the chosen and CORPSE WORSHIP attacks straight and without warning. Death can possess many forms, often unpredictable, but from the album "Horror Chronicles" literally drips like "bad blood". The long time ago cursed burial ground has given further testimony! An excellent album, reminiscent of an old coffin full of dirt, putridity, and cold! Morbid greeting from the grave!



Tracklist:
01. Doom Bell-(First Chapter)
02. Monastery Ruins
03. City Of Eternal Gloom 05:53
04. Misanthropy
05. Cadaver Fanaticism
06. Cemetery Angel
07. Mortification
08. Chorus Of The Damned-(Last Chapter)

News! - MŮRA - Doom Invocations and Narcotic Rituals (blackened death doom, Caligari Records)

 

Prague based Necromantic Narcotic Death Doom Metal.

Kytarista Sekeromlat, zpěvák Voluptas a bývalý bubeník The Tower spojili síly a založili novou kapelu pojmenovanou MŮRA. V průběhu loňského roku nahráli dvacetiminutové EP Doom Invocations and Narcotic Rituals, které vyjde ke konci března na kazetě u amerického labelu Caligari Records.

Jedná se o pomalý jeskynní blackened death/doom pro fanoušky kapel jako Temple Nightside, Antediluvian, Grave Upheaval, Encoffination a dánské deathmetalové scény. Nahrávka vznikla v pražském Dödsmord Studiu a první skladbu Chambers of Decay lze poslechnout na Bandcampu kapely a labelu.

Na Bandcampu Caligari Records také možno už předobjednat kazetu, která vychází v nákladu 200 ks.


pondělí 22. února 2021

Recenze/review - SUFFERING HOUR - The Cyclic Reckoning (2021)


SUFFERING HOUR - The Cyclic Reckoning
CD 2021, Profound Lore Records

for english please scroll down

Netuším, jestli jsem v nějakém zlém snu nebo jen zažívám ohavné ošklivé zlo. Death metal a black metal se dají hrát různými způsoby. Komplikovaně, nepřístupně. Mě osobně vždy šlo o celkový dojem, jakým na mě hudba působí. Americké SUFFERING HOUR sleduji již od jejich počátků. Pokaždé mě dokázali strhnout do hlubin. Do močálů, ze kterých není úniku. Ostré, chladní riffy, propracované bicí, ale hlavně absolutně podmanivá atmosféra. To zase tolik kapel v tomto ranku neumí.

Novinka "The Cyclic Reckoning" je oproti předešlým zásekům zpočátku ještě víc nepřístupná, než dříve, ale pokud se prokoušete přes první mlhavý závoj, budete odměněni skvělým zážitkem. Pokud rádi a často ochutnáváte krvavé chuchvalce, dusíte se tmou a nadevše milujete záhrobí, tak neváhejte ani chvilku. Tady se hraje přesně pro vás.

 

"The Cyclic Reckoning" je vystavěno na pevných death a black metalových základech (MORBID ANGEL, INCANTATION, MAYHEM, IMMOLATION) a umně jsou doplněny a rozvíjeny "modernější" prvky (MGLA, AUROCH, DEASPELL OMEGA, THE CHASM, ULCERATE). Vše je potom zabaleno v potrhaném rouchu věčnosti, nihilismu a nicoty. SUFFERING HOUR nejsou jen další rádoby "novátorskou" kapelou v řadě, ale opravdovými členy podzemí. Chladné, rozevláté plochy, smutek, beznaděj, zároveň v pozadí pobublávající oheň, který vás pokaždé až překvapivě spálí. Bořím se po kolena v bahně, jsem neustále stahován do hlubiny. Kdo z nás doopravdy ví, co bude po smrti? Troufám si tvrdit, že tahle smečka nám umožní nahlédnout na druhou stranu. Se skvělým zvukem, originálním a zřetelným rukopisem, se sírou, která vám vypálí cejch do mozku, jsou SUFFERING HOUR jednou z chuťovek pro všechny death black metalové gurmány. Nevím, jestli je to jenom zlý sen nebo jsem vzhůru a svět je už dávno ztracený, ale při poslechu "The Cyclic Reckoning" cítím pradávnou sílu. Zapletený do pavučiny melodií umírám a znovu se rodím. Je to kruh, ze kterého není úniku. Vynikající záležitost pro všechny tmáře, nihilisty a padlé duše!


sumarizace:

Viděl jsem včera člověka, který se svlékl do půl těla uprostřed davu. Poklekl a začal si drásat obličej do krve. Lidé se rozestoupili a poslouchali jeho nářek. Trhal si vlasy, plakal a naříkal. Slepý, osamocený, ponížený. Chvíli jsem stál opodál a potom pochopil. Potkal jsem prokletého, zavrženého, zničeného. Viděl jsem jedince, kterého zcela ovládli démoni strachu a nenávisti.

Na tento a spoustu jiných, velmi podobných zážitků, jsem si vzpomněl i při poslechu black death metalových šílenců SUFFERING HOUR. Jejich hudba je stejným způsobem temná, prokletá, maniakální. Stačilo několik poslechů a také jsem byl během dne donucen často pokleknout a začít si drásat obličej do krve. Smrt si totiž, jak je všeobecně známo, nevybírá.

Poslouchám album "The Cyclic Reckoning" a připadám si jako v jiné dimenzi. Potkávám jen samé vyděšené tváře, těším se na každý další motiv, na každý riff. Mám pocit, že mi postupně houstne krev v žilách, hniji za živa. Na albu se mi vlastně líbí úplně všechno. Zajímavé nápady, surový hutný a masivní zvuk, obal, u kterého se zastavíte a budete nad ním přemýšlet. Novou desku SUFFERING HOUR lze v určitých momentech připodobnit ke kapelám typu MORBID ANGEL, INCANTATION, MAYHEM, IMMOLATION, MGLA, AUROCH, DEASPELL OMEGA, THE CHASM, ULCERATE. Nejedná se o žádnou prvoplánovou odpočinkovou muziku, ale spíše složitější záležitost, kterou ocení spíše přemýšlivější fanoušci. Osobně jsme se do nahrávky dostával také delší dobu, zpočátku mi přišla příliš komplikovaná a nepřístupná. Přesto mě pořád něco lákalo k dalšímu setkávání. Death black metal, který nám letos SUFFERING HOUR předkládají možná i vám rozdrásá obličej do krve. Budete si připadat jako posedlí démony. Temnota je koneckonců na albu všude přítomná, tak proč se jí nepodat. Propracovaný smrtící kov s démonickým účinkem! Peklo!



Asphyx says:

I saw a man undressing half-body in the middle of the crowd yesterday. He knelt down and began to wrinkle his face into the blood. People parted and listened to his cry. He tore his hair, crying and moaning. Blind, alone, humiliated. I stood nearby for a moment, then understood. I met a cursed, condemned, destroyed. I saw an individual completely controlled by demons of fear and hatred.

I remembered this and many other very similar experiences while listening to black death metal madmen SUFFERING HOUR. Their music is in the same way dark, cursed, manic. It was enough to listen it a few times, and I was often forced to kneel often during the day and start wrinkling my face into the blood. Death, as is well known, does not choose.

I listen to "The Cyclic Reckoning" and I feel like in another dimension. I just meet all the frightened faces, looking forward to every other motive, every riff. I feel like my blood is gradually thickening in my veins, rotting alive. I really like everything on the album. Interesting ideas, raw, dense and massive sound, a cover where you can stop for a while and think about it. The new SUFFERING HOUR album can be compared to bands like MORBID ANGEL, INCANTATION, MAYHEM, IMMOLATION, MGLA, AUROCH, DEASPELL OMEGA, THE CHASM, ULCERATE.. It is not a relaxation music, but rather a more complicated issue that will be appreciated by more thoughtful fans. Personally, I also got into the record for a long time, initially I found it too complicated and inaccessible. But something still lured me to listen it again and again. Death black metal, which SUFFERING HOUR presented to us this year may even rip your face into blood. You will feel like possessed by demons. After all, darkness is present everywhere on the album, so why not to enjoy it? Sophisticated black death metal with a demonic effect! Hell!

about SUFFERING HOUR on DEADLY STORM ZINE:
https://www.deadlystormzine.com/2017/07/recenzereview-suffering-hour-in-passing.html

Tracklist:
01. Strongholds Of Awakening
02. Transcending Antecedent Visions
03. The Abrasive Black Dusk Part II
04. Obscuration
05. The Foundations Of Servitude


Recenze/review - THE SCALAR PROCESS - Coagulative Matter (2021)


THE SCALAR PROCESS - Coagulative Matter
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Představte si velký kovový trychtýř. Také mě, svázaného na židli, někde hluboko, několik metrů pod zemí. Můj mučitel ke mě pomalu jde a v ruce kývá kladivem. Usmívá se. Pohladí mě po hlavě a potom mi do lebky zatluče trychtýř. Nalije do něj ředěnou kyselinu, abych umíral pomalu. Stane se tak a já se dostanu na druhou stranu. Do země stínů a fantazie. Stejně jako při poslechu nové desky francouzských THE SCALAR PROCESS. 

Technický, progresivní death metal není zrovna stylem, který bych rád a dobrovolně vyhledával. Většinou mě podobná alba spíše rozhodí, než abych si je užíval a ctil. U "Coagulative Matter" udělám výjimku. Je totiž vznešené, odlehčené, devastující.


"Coagulative Matter" je deskou ze stejné líhně jako nahrávky CYNIC, THE FACELESS, ARCHSPIRE, BEYOND CREATION, NECROPHAGIST, COEXISTENCE, HATEFUL, GORGUTS, OBSCURA a spousty dalších progresivců. Je to samozřejmě muzika složitá na poslech, náročná, určená spíše pro muzikanty, než pro běžného strávníka. Musíte mít hlavu otevřenou, nejlépe i trychtýř, zatlučený hluboko do mozku. Technika, spousta různých zákoutí, melodií, které jdou těžko uchopit. THE SCALAR PROCESS jsou dle mého někdy možná až moc rozevlátí, obyčejný fanoušek smrti potom, stejně jako já, tápe a marně hledá nějaký záchytný bod. Ale ono tak má asi být, je to chtěné a současné trendy to vyžadují. Já vlastně s deskou nemám žádný zásadní problém, vše je zahrané jak z partesu, kluci jsou skvělí muzikanti, kteří umí nejen dobře své řemeslo, ale i skládat. Jen občas ztrácím pozornost, ale to bude hlavně tím, že se podobnému death metalu opravdu spíše vyhýbám. Zároveň ale cítím z alba určité chvění, touhu a vášeň, vesmírnou energii, chcete-li. Ona jsou slova možná zbytečná, tentokrát je opravdu lepší poslouchat, nechat na sebe všechen ten zdánlivý chaos působit, nechat si zatlouct do hlavy trychtýř a prolít si mozek kyselinou. Technický, progresivní death metal, který řeže přímo do živého!


sumarizace:

THE SCALAR PROCESS nám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího progresivního death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého alba je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou! Wov!

pro fanoušky: CYNIC, THE FACELESS, ARCHSPIRE, BEYOND CREATION, NECROPHAGIST, COEXISTENCE, HATEFUL, GORGUTS, OBSCURA 


Asphyx says:

THE SCALAR PROCESS published a taste test of the progressive highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this album is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness. Wow!

for fans: CYNIC, THE FACELESS, ARCHSPIRE, BEYOND CREATION, NECROPHAGIST, COEXISTENCE, HATEFUL, GORGUTS, OBSCURA 



tracklist:
1. Elevation
2. Cosmic Flow
3. Ink Shadow
4. Celestial Existence
5. Mirror Cognition
6. Poisoned Fruit
7. Azimuth 04:15 video
8. Beyond The Veil Of Consciousness
9. Ouroboros
10. Coagulative Matter
11. Somnambulation

Line up -
Eloi Nicod - Guitars, Composition
Mathieu Lefevre - Vocals
Clement Denys - Drums

Guest appearances -
Clement Denys (Fractal Universe) - Session drums for the album
Scott Carstairs (Fallujah) - Guest Solo on Ink Shadow
Mark Garrett (Kardashev, Viraemia) - Guest vocals on Mirror Cognition
Enlia - Female choirs on Azimuth
Tommy Bonnevialle (Virulent Depravity, DeathAwaits) - Guest piano solo on Coagulative Matter

Artwork by Bastien Jez (Exocrine)

neděle 21. února 2021

A few questions - interview with death grind band from Japan - MORTIFY.


A few questions - interview with death grind band from Japan - MORTIFY.

Answered vocalist Adam, thank you!

Recenze/review - MORTIFY - Grotesque Buzzsaw Defilement (2021):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Cheers for the interview. We are a 3 piece from Tokyo Japan. Tak is on guitar but it is easy to mistake his axe for a grinding buzzsawwwwwww. Ryo bashes the coffins into dust. And I am Adam - mucous dripper and toe clipper thief. We play death/grind with the help of HM-2, bags filled with rancid and soggy dog food and buzzsaws turned to maximum speed. Some have compared our sound to old school Swedish death metal meets Swedish grindcore ala Regurgitate.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Ryo handled and has handled everything of ours since the inception of the band. We do everything in house as far as recording and mixing and mastering, so we are all very grabby hands on with the sound and final product. Most of the recordings are done at our dungeons of doom (living room).

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

I believe Obliteration Records pressed 1000 CDs for the Japanese release. Headsplit in the US pressed 100 or 200 tapes as well. There are a few other versions being discussed at the moment too.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I handle all of the family friendly lyrical content for the band. Lyrics are usually influenced by things such as boogers that grow on butts, smegma filled apple pies, dogs that can bring back the dead, mucous burgers and pools filled with ooze. You know..the standard.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our ghoul friend Suzy based in Sweden made our logo and she really did a great job I think. Of course social media is important for any band to use at this point. It has indeed caused an overload of the senses, and it’s harder to weed out the awful from the disgusting. But many people rely on these mediums for information about shows and projects and releases so we must get in line with the other fecal booger zombies and do the same.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose Obliteration Records naturally because Naru from Butcher ABC is a true ooze sucking, lava eating, zit popping maniac!!! He understands our vision and always takes care of his fellow fiends. Cheers to Butcher ABC! We have also been lucky to work with many many other killer labels who have believed in Mortify and the message of drinking sewage sausage juice at night.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We all have many inspirations but I think we can all agree on bands like Impetigo, Agathocles, Pungent Stench, Carnage, Dismember, Warsore, Regurgitate.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have not sent any press packets or zit pies to any labels. Thankfully all of the labels have sent us correspondence via letter attached to maggot filled backpack attached to pigeon dog.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played a lot of shows over the past 4 years being a band ranging from small club shows, studio shows and bigger festivals in Tokyo. We will play anywhere for any size crowd, as long as the maniacs are ready to DIE FOR THE SAWWWW!


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Right now we have our new ep out entitled “Grotesque Buzzsaw Defilement” We will promote that for a while. And we are currently wrapping up everything for the upcoming split 7 inch with H.A.R.M. on 625. Hail Max Ward! As for the band, we really want to play in Europe once this virus has gone back to its cold dark tomb.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can find us on FaceBook and Twitter and bandcamp. Just search “mortify 666 Tokyo grindcore Buzzsaw zombie brain sauce phlegm in rectum Sweden worship metal”.

Thanx for the interview.

Hey my friend, thanks for the interview and kind words. Thanks for all the sicko grind and death metal maniacs around the globe repping Mortify. We appreciate it and hope to see you in person. Hail hail hail and spill (the toxic gastric juices).

Recenze/review - MORTIFY - Grotesque Buzzsaw Defilement (2021):






------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Recenze/review - BLACK HOLE DEITY - Lair Of Xenolich (2021)


BLACK HOLE DEITY - Lair Of Xenolich
EP 2021, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Varovali mě, ale já jsem stejně šel. Řeka mě lákala. Už jenom kousek, spustila se mi z nosu krev, začaly mě pálit klouby. Musel jsem, čekám na to celý život. Na řeku mrtvých, plynoucí, věčnou, bolestivou. Konečně jsem našel svůj klid. Mávám na převozníka. Zahalen v kápi mi pokyne kostnatou rukou. Mozek je v jednom ohni. Na jednu stranu nemůžu pořád uvěřit, na druhou se zmítám v pochybnostech. Celým tělem mi projede bolest a najednou jsem na druhé straně, v říši mrtvých.

Na onen svět vás převezou i američtí death metalisté BLACK HOLE DEITY. Na scéně dlouho očekávané album, plné zajímavých a zvláštních melodií. Smutek a beznaděj, ale také vztek, bezmoc. Zatínáte zuby a modlíte se, aby už smrt přišla a vysvobodila vás. Stejně jako při této desce.


BLACK HOLE DEITY se pohybují někde na pomezí klasického temného amerického death metalu (MORBID ANGEL, ABYSMAL DAWN, IMMOLATION), smrtí načichlou black metalem (AZARATH) a progresivitou. Sem tam na povrch vypluje i lehká inspirace třeba takovými CARCASS. Kapela je navíc složena ze samých zkušených muzikantů, kteří za sebou mají obrovský kus práce (CHAOS INCEPTION, AZURE EMOTE, MALIGNANCY). Je tak velmi dobře postaráno o zvuk, produkci i obal. "Lair Of Xenolich" je progresivním albem v rámci death metalového zákona. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Navíc mají v sobě skladby pověstné chvění, jsou velmi dobře napsány, řežou a pálí. Jedná se přesně o ten druh masakru, ke kterému se budete rádi a s chutí vracet. Chce to jen určitou dávku trpělivosti, touhy objevovat a smyslu pro poslední věci člověka. K téhle řece smrti se modlím při svých toulkách podzemím. Je plná zpěněné smradlavé vody, mrtvých nafouklých těl a totálně podmanivé atmosféry. Excelentní záležitost pro všechny death metalové gurmány!


sumarizace:

Progresivní death metalová kapela BLACK HOLE DEITY z USA letos vydala vynikající album. Splňuje všechny mé požadavky na ledovou, smutnou a temnou nahrávku, která mi zmrazila krev v žilách. Kapela působí jako skupina death metalových šlechticů z dávných dob, která nám přišla vyprávět příběhy plné tmy. Oceňuji skvělé nápady, temný hlas, připomínající krvelačné monstrum. Z "Lair Of Xenolich" je cítit chlad, síla, jiskřivá energie i určitý smutek, který vás zcela pohltí. Při poslechu si přijdu jako lovec, čekající na svoji kořist. BLACK HOLE DEITY mezi nás letos hodili album, které vás uhrane, prokleje, rozloží na malé části. Stanete se členy jejich smečky a budete lovit jen samé temně studené melodie. Jsou nahrávky, které mě navěky proklejí. "Lair Of Xenolich" je jednou z nich. Progresivní temné death metalové album, které je plné vznešeného chladu!

pro fanoušky: MORBID ANGEL, CARCASS, AZARATH, IMMOLATION, ABYSMAL DAWN


Asphyx says:

The progressive death metal BLACK HOLE DEITY from USA released an excellent album this year. It meets all of my requirements for an ice, sad and dark record which froze my blood. The band is like a group of death metal noblemen from the past who came to tell stories full of darkness. I appreciate the good ideas and the voice which sounds like a monstrum. You can feel the cold, power, sparkling energy and certain sadness from the "Lair Of Xenolich". During the listening I feel like a hunter waiting for his prey. BLACK HOLE DEITY threw an album among us this year which will bewitch you, curses you and spread you over a small pieces. You will become a member of their group and you will hunt only dark cold melodies. There are some records which will curse me forever. "Lair Of Xenolich" is one of them. Progressive dark death metal album which is full of noble coldness!

for fans: MORBID ANGEL, CARCASS, AZARATH, IMMOLATION, ABYSMAL DAWN

Tracklist:
01. Razed Earth Edict
02. Railgun Combat
03. Hypersleep Dementia
04. Multiverse Incantations
05. Lair Of Xenolich



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý sedmý - Pitka snů


Příběh dvoustý osmdesátý sedmý - Pitka snů

Zdá se mi o obrovském svěráku, který momentálně svírá moji hlavu. Čelisti mi drtí uši a do ksichtu se mi šklebí Jirák. Můj temný stín z dětství. Kde se tady kurva vzal? Já měl za to, že se dal na komediantství jako jeho otec. To je jedno, každopádně brzy umře. Neměl bych se nejdřív rozloučit. Kupodivu mě pustí. Jde se mnou, ale můžu se obejmout se všemi blízkými. Dívá se, jak mi ho na rozloučenou Markétka kouří. Bože, to ale není sen? Pomalu se probouzím. Ležím na posteli mezi holkama. Jsem nahý. Úplně. A mezi nohama se snaží má milá. Konečně mi začíná všechno docházet. Včera jsme pili absint. Taky jedli oříšky, protože jsou nablitý hned vedle postele.

Jana se probudí a dívá se. Pak zakroutí hlavou a odejde do koupelny. Vidím jí zezadu prsa, to se mi na ženských vždycky hrozně líbilo. Bože, co jsme to zase prováděli? Vydechnu a Markétka se ke mě přitulí. Hladí mě a chce znovu. Lásko, já nemůžu. Je ještě totálně opilá. Otočím se k ní zády, ale tam je zadek Prcalinky. Ty vole, to je jak nějaký porno. Co je vůbec za den? Sobota. Že nemám rozum já, to chápu, ale holky? A proč jsem nahatej. Viděly mě všechny, často jsme spali i v jedný posteli, ale bylo jasně daný, že s nima nebudu souložit. Někdy to bylo hodně těžký, znáte to, ale já byl vždycky rád, že můžu někam hlavu složit. Jana se vrátí z koupelny. Ty jo, mě je fakt blbě. Dáme vyprošťováka? Jsem pro. Necháme Markétku spát. Hele Smrťáku to si nedáte pokoj. Omlouvám se, já nic, já nechtěl (kecám). Oblékni se a neprovokuj tady s tím svým...usměje se na mě.

Měli jsme s Janou různý období. Jednou jsem ji miloval já, pak zase ona mě, ale nikdy ne oba najednou. Teď jsme se k tomu blížili asi nejvíc, ale měl jsem zase Markétku. Moji černovlasou panenku. A byl jsem do ní blázen. Kolem se sice říkalo, že spím se všema holkama, ale nebyla to pravda. Sem tam, jako třeba včera se to zvrtlo. Sodoma Gomora, ale byla to spíš erotika. Jo, viděl jsem holky někdy masturbovat, viděl jsem věci, o kterých se nemluví. Nechtěl jsem porušit křehké vztahy, které spolu máme. Přinesu si pivo z lednice a dám napít i Janě. Neměla by ses taky obléct. Jako jsme kámoši, ale ty tvý prsa, kdo to má vydržet. Dá mi mlaskavou pusu za ucho, zašeptá nějaký prasárničky, ale je to z legrace. Odejde a já se mohu s klidem věnovat pivu. Uff, ženský bláznivý.

Postupně se všichni probouzí. Vajíčka, topinky. Jsme u Jany doma. Mám to tady rád. Ještě nedávno jsem tu bydlel, když jsem se rozešel s Andreou. Hele, víte o tom, že jsme vypili toho absintu jen půlku? Je mi blbě dopředu. Najíme se, děvčata se konečně obléknou a já přemýšlím, proč jsme byli všichni nazí. Je mi vysvětleno, že jsem se ožralý jako doga dožadoval sexu s každou. Uff. A jak to dopadlo? No, začal si souložit s Markétou. Vedle v pokoji, jenže si u toho usnul. A my myslely, že jako něco bude, tak jsme se svlékly. Markéta na nás vyděšeně kouká. No hele, ožralý dělají různý věci. Slečny ji ujišťují, že by mi nikdy nedaly, jsem kamarád. Ale momentálně, po absintové noci, si nejsem úplně jistej. Vše se převede ve smích a legraci, ale Markéta se moc netváří.

Víš o tom, žes ho ráno Smrťákovi kouřila? Ne! Cože? Jako před tebou? Ale Jana mávne rukou a pak se zase pije. Postupně padají zábrany, znovu nahodíme řetěz. Pamatuji si, že jsme pořád dokola točili francouzský Mercyless. Coloured Funeral. Vůbec nevím, kdo je přitáhl, ale skladby si pamatuji dodnes. A mám je spojený s absintem. Ten zase dotáhl Sabath z Prahy. Tam to prej chlastaj umělci. Je to na nás silný a tak odpoledne jedem spíš pivko. Jak jinak než u Hymrů. Půllitry cinkají, máme skvělou náladu. Pak někoho napadne, že budeme zlobit. Dělám Kissáky, pořád vyplazuju jazyk. A mé dámy jsou jako velký samice (to jako fakt jsou). Lidi jsou vyděšený, dívají se na nás úkosem. Je nám to jedno, přebytečná energie musí ven. Jana zvrací ještě za světla do takovýho malýho bazénku, kašny, co je na náměstí Míru. 

Nějaká stará paní pronese klasickou hlášku o zkažený mládeži a o tom, že za komoušů bylo líp. Jí možná, ale my jsme rádi, že můžeme taky někdy udělat trošku bordel. Potkám pár svých bývalých spolužáků. Mají košilky, nebo roláčky a vypadají velmi spořádaně. Někdo už má děti a korzuje po parku, kam se přesuneme. Lehneme si do trávy a hrajeme oblíbenou hru na to, co jsou lidi zač. Podívej, támhle ten kluk tu holku chce a nikdy ji mít nebude. Ona čeká na nějakýho debila, co jí bude možná i mlátit, ale tady tomu chudákovi nikdy nedá. Hele, stařeček a stařenka, bože ty jsou krásný. Jak se spolu vedou. Takhle chci dopadnout. Koukej, nasranej padesátník, to je snad diagnóza. Mládí v prdeli a do důchodu daleko. Stará mu taky nedá.

Probrali jsme každýho a děsně se u toho nasmáli. Lidé chodící kolem nás neslyšeli, ale ohlíželi se. Salvy smíchu, které z nás doslova tryskaly, se nedaly přeslechnout. Někdo navíc vytáhl placatici rumu. Zase tančím. Mám takový období. Dělám na pusu bicí, vytažený z různých skladeb, zpívám si podivnou angličtinou a do toho tancuju. Vypadám jako po zásahu elektrickým proudem, ale musím, nedá mi to. Stav neklidné opilosti. Bůh nás provázej. Holky se přidají ke mě a jsme jak nějaká ujetá džínová taneční skupina. Protančíme se až k Janě domů. Pustí metal a pokračujeme. Tohle je pitka snů. Oslava radosti, že jsme spolu, že se máme rádi.

Včera čekal na moji mámu otec před barákem. Byl na mol a nejdřív prosil a potom vyhrožoval. Šel z něj strach. Máma s brekem utekla nazpátek domů. Volala mi do práce, celá vyděšená. Prý mu úplně hráblo. Nevěděl jsem, co na to říct. Ale měl jsem strach, Tisíckrát jsem si říkal, že je to jejich věc, jsou dospělí, ale když jsem svýho kdysi tak skvělýho tátu viděl, bál jsem se taky. Párkrát jsme zavolali policajty, ale ti si vždycky jen poznamenali pár slov do notesu a odjeli. Asi čekali, až se opravdu něco stane. A on nás zatím pronásledoval. Volal i mýmu šéfovi, dělal naschvály, jezdil kolem nás rychle autem, pak odlákal psa. No něco šílenýho. Gradovalo to. Byla z něj troska, zlá osoba. Pořád jsem tomu nechtěl věřit, ale bylo tomu tak.

Toho tlaku na mě teď bylo fakt hodně. Čekala mě škola v Plzni, v práci mi naložili, že když jako končím, tak ať se třeba poseru a doma to stálo za vyliž prdel. Někdy jsem měl fakt strach, takovej neodbytnej pocit, že se zase vrací zlo. Ale teď, s holkama a Markétou, mi bylo dobře, tady, uprostřed vybrané metalové společnosti, jsem doslova zářil. Konečně klid, krása mladých těl, pivo, rum a večer absint, který se na nás smál z lednice. Hrajeme flašku a zase jsem skoro nahý. Mé kamarádky se zase chichotají a jsou hrozně sexy. Markéta tolik pití nesnesla, tak má různý stavy. Jednou je nadržená a navrhuje grupáč, pak je ji blbě, nebo spí. Hlavně je to ale celý neskutečná sranda. Propiju se až ke smutku, jak starej alkáč, sedím v kuchyni, jen v trenýrkách a řvu jako želva. Musí ze mě všechno pryč. Máme chvilkové vážné chvilky.

Říkáme si věci, co jiným ne, ani rodinám. O svých strastech i radostech, o životě. Čeká nás ještě lahev absintu. A to skoro nemůžeme chodit. Zase máme svlékací a tak jako nějaký nudisti sedíme v kuchyni a kecáme. Prsa a zadky, vzpomínám si, jak jsem se vždycky díval dámám mezi nohy, nedalo mi to a ony to pokaždý poznaly a smály se mi. Ty si nedáš pokoj, do očí se mi dívej nebo aspoň na kozy. Takhle asi pařívali hippies, napadne mě a hned jdu k hi-fi věži a pouštím starý rockový fláky. Tančíme, tančíme, objímáme se. Markéta mě zatáhne vedle do pokoje, ale tentokrát usne ona, musím se smát. Ale ještě není konec, myslím si naivně.

Mám hlavu ve svěráku a tentokrát je se mnou učitelka ze základky, co jsem ji hrozně miloval. Chce mě mít. Opravdu paní učitelko? Abyste neměla nějaký problémy. Ale ona mě fakt chce. Plní se mi sen. Bohužel se probudím. Za přirození mě drží ze snu Jana. Vysmeknu se, i když se mi nechce. Jdu vedle a i když mě bolí celej člověk, tak Markétě dokážu, že jí mám moc rád. Nakonec se svalím vedle své milé a usnu jako špalek. Nic se mi nezdá. Jsem jako špalek a jsem rád, že konečně je mi dobře. Byla to pitka snů, o které se dlouho vyprávělo. Některý naše nahatý věci jsme zamlčovali, ale i tak, byla to jedna z posledních akcí v Boleslavi, kdy jsem byl opravdu šťastnej.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine