Recenze/review - MONOLITH CULT- Gospel Of Despair (2017)

MONOLITH CULT- Gospel Of Despair

CD 2017, Transcending Records

Vždycky mě fascinovala krev smíchaná s bahnem. Když pršelo, kolem všichni umírali a propadali se do nekonečných močálů utrpení. Chtěl jsem se klanět smrti, obdivovat krůpěje prosakující do matky Země. Chyběla snad už jen hudba, která by celou kulisu náležitě podtrhla. Zvolil jsem britské doomaře MONOLITH CULT. Po nějakém čase vše zapadlo krásně do sebe a já mohl obdivovat všechny ty krásné smutné příběhy.

Pokud bychom chtěli nějakým způsobem nové album "Gospel Of Despair" k někomu připodobnit, museli bychom zmínit smečky jako CANDLEMASS, SOLITUDE AETERNUS, SERENITY, GOATSNAKE, ORCHID, SAHG. Nasávali bychom spolu mezi vřesovými keři studenou mlhu, ocenili i stoneorové prvky, epické nálady. 

"Gospel Of Despair" je po všech stránkách povedenou deskou. Má dobrý zvuk, parádní obal a zajímavého vokalistu. Ten mi sice v některých pasážích příliš nesedí, ale to bude spíš můj problém, protože jinak jsem na něj slyšel jen samou chválu. MONOLITH CULT nejsou a asi nikdy nebudou kapelou, která by otáčela dějinami a nahrávala převratná alba, ale vzájemná setkání jsou pro mě opravdu příjemné. Tedy pokud pomineme drobnosti jako chlad v páteři, zklidněnou mysl na bod mrazu a neustále představy o tom, že z nebe prší krev. Jestli máte rádi starý dobrý doom metal v klasické podobě, tak neváhejte. A vy ostatní, vám to bude stejně jedno. Příjemná doomová nahrávka!

sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady MONOLITH CULT a jejich nová letošní kompilace smutných písní. Epický doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a MONOLITH CULT nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Gospel Of Despair" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska MONOLITH CULT.

Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The MONOLITH CULT is here with its new compilation of sad songs. Epic doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the MONOLITH CULT prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Gospel Of Despair". Welcome to the funeral dinner where the new album by MONOLITH CULT is served.

Tracklist 

1 Disconnection Syndrome 

2 The Gospel Of Despair 

3 Kings Of All That's Lost 

4 Chothia In Memorium 

5 Sympathy For The Living 

6 Complicit In Your Own Abuse 

7 Death Means Nothing

band:

Lee Baines - Guitar, Wayne Hustler - Guitar, Ian "Izak" Buxton - Bass, David Allen - Drums, Bry Outlaw - Throat.

https://www.facebook.com/Monolith-Cult-469161969792692/

http://monolithcult.bigcartel.com/

https://www.reverbnation.com/monolithcult

https://soundcloud.com/monolithcult/

http://www.transcendingrecords.com/

Recenze/review - BUNKER 66 - Chained Down in Dirt (2017)

BUNKER 66 - Chained Down in Dirt
CD 2017, High Roller Records

Prosévám v dlaních zeminu z tvého hrobu. Chodím sem každý den, pod šerou korunou stromů. Po cestě z písku, hned kolem dávno opuštěných křížů. Chci s tebou znovu tančit, chci s tebou konečně hnít. Musím počkat do večera, až zazní zvon z márnice. Pak přijdeš, dáš mi dlouhou kostnatou pusu. Z očí ti vylezou červi, pohladím tě po zbytcích ztrouchnivělého těla. Jsme zase spolu. Má milá, lásko smrtelná.

Nabrousím kosu, zapřu se v mírném rozkroku. Tohle je metal, jdoucí až k samotné podstatě smrti. Thrash, black, špína, hniloba, sněť, černá krev. Italští maniaci, kteří si říkají BUNKER 66 hrají ostře a přesně ví, o co nám v záhrobí jde! Jsme stejného druhu, stejné čeledě, odrůdy, zkažení jediným pravým starým metalem. Jestli jste jako já fanoušci VENOM, CRUEL FORCE, CELTIC FROST, HELLHAMMER, MIDNIGHT, PROTECTOR, BULLDOZING BASTARD, MOTORHEAD, tak rozhodně neváhejte, při podobné hudbě zamrzá peklo.

"Chained Down in Dirt" je deskou, která musela být nahrána ve staré opuštěné hrobce. Žádné zbytečnosti, žádné obezličky, jen špína, tma a pravěké postupy. Fascinuje mě energie, černá jiskra, které jsou cítit snad z každého tónu. Jasně, jedná se o prašivou starou rakev, která příznivcům pohřbívání žehem asi moc vonět nebude, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne. Já chci znovu a znovu tančit na hromadě kostí padlých mnichů. Vzpomínat na doby, kdy byl ještě metal také zábava a ortodoxní radost z pořádného hluku. Jsem moc rád, že ještě existují kapely jako BUNKER 66. Už se těším, až se zavřu do své oblíbené rakve, pustím novou desku a zapomenu na celej tenhle zkaženej svět. Italský načernalý thrashový roztavený kov roztančí i všechny dávno hnijící, mrtvé. Je potřeba zase jednou pořádně vyčistit záhrobí ohněm. Album doporučuji všemi deseti uříznutými prsty. Fuck off všemu a všem, tohle je metal! Kult!

sumarizace:

„Chained Down in Dirt“ je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. BUNKER 66 nám přinášejí další porci klasického thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý thrash metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. „Chained Down in Dirt“ je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem absolutně nadšený. Peklo, inferno, staroba! Masakr!

Asphyx says:

„Chained Down in Dirt“ is an album that is like a very pleasant trip to the old times. BUNKER 66 bring us the next amount of classic thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school thrash metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. „Chained Down in Dirt“ is like an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is  great experience. Moldy thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm absolut enthusiastic! Hell, inferno, old school! Massacre!
.

tracklist:

1. Satan's Countess
2. Black Steel Fever
3. Chained Down in Dirt
4. Taken Under the Spell
5. Her Claws of Death
6. Wastelands of Grey
7. Power of the Black Torch
8. Evil Wings

Line up:
D. Thorne - Bass, Vocals
Dee Dee Altar - Drums
J.J. Priestkiller - Guitars  

https://bunker66.bandcamp.com/album/chained-down-in-dirt

https://www.facebook.com/Bunker66/

https://www.reverbnation.com/bunker66

https://www.hrrshop.de/

http://bunker66.bigcartel.com/

Recenze/review - DAWN OF DISEASE - Ascension Gate (2017)

DAWN OF DISEASE - Ascension Gate

CD 2017, Napalm Records

Hrát v současné době melodický death metal je podle mého názoru velmi těžké. Styl se mi zdá být dokonale vyčerpán a o další klon již známých kapel nemá nikdo zájem. Občas se ale ještě vyskytnou kapely, které dělají čest severským melodiím. Troufám si tvrdit, že DAWN OF DISEASE k nim patří. Solidní letošní novinka "Ascension Gate" je toho jasným důkazem.

Pro poslech je sice nutné se navnadit na studený sound v podobě v jaké ho předváděli v dobách své největší slávy třeba takoví IN FLAMES, OMNIUM GATHERUM, INSOMNIUM  a v neposlední řadě AMON AMARTH. Tak a teď už víte o co se jedná a vlastně ani nemusíte číst dál.

"Ascension Gate" splňuje všechny náležitosti stylu. Melodické, studené pasáže se střídají s rychlými vypalovačkami. Nad albem se jako temný stín vznáší kousky ledu. Ano, potud je všechno v nejlepším pořádku. Ale jen do doby, než se na nahrávku podíváte jako na klon dříve slyšeného. Záleží pak už jen na vás, zda na tuhle hru Němcům přistoupíte, či nikoliv. Osobně bych ocenil alespoň nějaké ostřejší koření, klidně nějaké vsuvky, aby byla narušena občasná monotónnost celého alba. Správný metal má bolet, ale to se u DAWN OF DISEASE neděje. Je to škoda, protože podvědomě cítím, že pánové jsou velmi dobří muzikanti. Jen se bojí předvést. Chtělo by to lepší produkci, některé songy trošku zkrátit. Jinak je vše v pořádku. Solidní melodic death metalové album!

Asphyx says:

It is very difficult to play melodic death metal nowadays. It seems to me that this style is absolutely exhausted and nobody is interested in yet another clone of famous bands. But sometimes there are some bands who surprise us and they do the honour to Nordic melodies. I dare to say the DAWN OF DISEASE are one of those bands. A solid this year´s album “Ascension Gate” is a clear proof of that. 

You should probably get in the mood of the cold sound when you want to listen to it. The mood of the fame times of bands like IN FLAMES, OMNIUM GATHERUM, INSOMNIUM and also AMON AMARTH. Well, and now you know what is it about and you do not even have to read on. 

“Ascension Gate” meets all requirements of the style. Melodic and cold passages alternate with fast songs. There is a cloud of freeze above this album like a dark shadow. Yes, so far so good. But you can also look at this album as it is a clone of something you have already heard before. And now it is up to you – if you accept those Germans´ game or not. Personally, I would appreciate something a little bit spicier, even small disturbs so the occasional monotony is distracted. The real metal should hurt you, but DAWN OF DISEASE does not hurt me. Too shame because I feel that those gentlemen are good musicians. They are just afraid to show that. The production should be better and some songs should be shorter. But everything else is fine. A solid melodic death metal album!

Tracklist:
1. Passage
2. Perimortal
3. Leprous Thoughts
4. Beneath The Waters
5. Ascension Gate
6. Akephalos
7. Fleshless Journey
8. The Growing Emptiness
9. Lucid
10. Mundus Inversus

band:

Tomasz W. - Vocals

Olli K. - Guitar

Lukas K. - Guitar

Christian W. - Bass

Christian T. - Drums

https://www.facebook.com/DawnOfDisease/

https://dawnofdisease.bandcamp.com/album/ascension-gate

http://www.dawnofdisease.com/

http://label.napalmrecords.com/

Recenze/review - PÄNZER - Fatal Command (2017)

PÄNZER - Fatal Command

CD 2017, Nuclear Blast

Vždycky, když potkám podobné kapely, bývám lehce skeptický. Na deskách, na kterých se totiž sejde tolik slavných osobností, bývá často velký problém s celkovým vyzněním. Nebudu to zdržovat, němečtí PÄNZER mě nepřesvědčili ani svým druhým albem.

Obal je klasický, nápady bych přirovnal k takovým o něco ostřejším a hutnějším SAXON, JUDAS PRIEST, ACCEPT. Samozřejmě s charismatickým hlasem páně Schmiera. Potud vše v nejlepším pořádku. Problémem je jiná věc, mě deska jednoduše vůbec nebaví. Opět.

Oproti předešlé nahrávce "Send Them all to Hell" z roku 2014 se mi zdá novinka víc propracovaná, možná i údernější. Vlastně jsou splněny veškerá pravidla slušného řemesla. Fanoušci budou určitě jásat a budiž jim přáno. Já je ale jednoduše nemůžu dostat ani po delší době "Fatal Command" do hlavy. Jako bych dopředu přesně věděl, jaký riff bude následovat, který motiv přijde jako další. Je to škoda, PÄNZER mi přijdou na rozdíl třeba od Schmierových HEADHUNTER jako totálně nevyužitý potenciál. Pokud tedy chcete nahrávku plnou osmdesátých let, se současným zvukem a nadšením, tak neváhejte. Já raději počkám, s čím přijdou pánové příště, třeba se konečně chytnu. Zatím totiž stojím úplně mimo. Za mě osobně průměrná deska, která není hodna jmen v bookletu.

sumarizace:

"Fatal Command" je druhým albem PÄNZER v řadě a opět je krásným úkazem toho, jak se to nemá dělat. Nevýrazné riffy, příliš dlouhé skladby. Chybí mi údernost, energie, síla, Mám raději pořádný, poctivý a plesnivý thrash metal, než tuctové, tisíckrát slyšené motivy. Přijdu si jako na hostině, kde jsem nucený jíst samé pokrmy bez koření, bez přísad. Ne, já nechci průměrné jídlo bez chuti, mám raději krvavý steak. Pár dobrých nápadů tohle album mezi mé oblíbence neposune. Já vlastně ani nevím, co bych měl napsat dalšího. Kdybych měl říct číslo, dal bych tak šedesát procent. Musel bych ale zavřít obě oči a zakrýt si uši. PÄNZER nahráli další obyčejné album, nic víc, nic méně. 

Asphyx says:

"Fatal Command" is the second album of PÄNZER in a row and it’s again a wonderful sign how it shouldn’t be done. Bland riffs, too long songs. I miss the punch, energy, power. I prefer good, honest and moldy thrash metal more than dozen, for thousand times heard themes. I'm coming like on a feastnqk where I had to eat the same food without spices, without additives. No, I don’t want to eat tasteless food, I prefer rare steak. A few good ideas can’t move this album amoung my favourite bands. I don‘t even know what I could write more. If I had to say a number, I'd give about sixty percent. But I would have to close both eyes and cover my ears. PÄNZER recorded the next ordinary album, nothing more, nothing less. 

tracklist:
01. Satan's Hollow
02. Fatal Command
03. We Can Not Be Silenced
04. I'll Bring You The Night
05. Scorn And Hate
06. Afflicted
07. Skullbreaker
08. Bleeding Allies
09. The Decline (…And The Downfall)
10. Mistaken
11. Promised Land

band:
Schmier (DESTRUCTION) - bass, vocals
Pontus Norgren (HAMMERFALL) - guitar
V.O. Pulver (G.U.R.D., POLTERGEIST) - guitar
Stefan Schwarzmann (ACCEPT, ex-RUNNING WILD) - drums

https://www.facebook.com/TheGermanPanzer
http://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

Recenze/review - HERETIC - A Game You Cannot Win (2017)

HERETIC - A Game You Cannot Win 

CD 2017, Dissonance Productions

Tlustý zkrátka do tenkýho nenarvete. Můžete se snažit sebevíc, ale nejde to. Odporuje to fyzickým zákonům. Nejsem z těch, kdo by chtěl zbytečně házet na kapely a jejich hudbu špínu, nejsem ani vševědoucí "pan recenzent" s vážnou tváří, ale novinka kalifornských power thrasherů HERETIC mě zkrátka nebaví. Snažil jsem se opravdu hodně moc, přeci jen se jedná o smečku s vybudovaným jménem, ale asi si nejsme souzeni.

V roce 2011 znovu obnovená skupina hraje ve stylu METAL CHURCH, SECRED REICH, VICIOUS RUMORS, ARMORED SAINT, REVEREND, TRAUMA. Jen s tím rozdílem, že jejich nová deska vůbec neřeže.

Možná je to mnou a mýma ušima, možná jen tím, že hledám u hudby trošku jiné hodnoty, ale "A Game You Cannot Win" je pro mě přesnou definicí průměrnosti. Přitom, ze skladeb je cítit urputná snaha kapely znít energicky, natlakovaně. Nedaří se. Bohužel. Vzájemná jiskra mezi mnou a jejich novinkou zkrátka nepřeskočila. Vy si ji, pokud se vám bude líbit, pořádně užijte a já se už raději nebudu vracet. Power thrash metal, který postrádá drive! Obyčejná nahrávka, kterých jsou stovky na každém rohu.

sumarizace:

"A Game You Cannot Win" je dalším obyčejným albem v řadě. Chybí mi větší drive, síla, postrádám energii. HERETIC se nedá upřít snaha, mají dobrý zvuk, produkci i obal. Jen těch nápadů je příliš málo. Snažil jsem se do nahrávky dostat dlouhou dobu, ale bohužel se mi to nepovedlo. Můj verdikt je tak jasný. Obyčejný průměrný thrash, který vůbec nepálí. Hodnotil bych tam maximálně šedesáti procenty. 

Asphyx says:

"A Game You Cannot Win" is the next ordinary album in a row. I miss bigger drive, power, energy. I can't deny HERETIC the effort, they have good sound, production and cover. But there're only a few ideas. I've tried to get to the recording for a long time, but unfortunately It failed. My verdict is clear. Classic average thrash that doesn't burn at all. I would evaluate maximum of sixty percent.

Tracklist:

1. Intro

2. This World Called Hell

3. A Game You Cannot Win

4. Demonized

5. Broken Hero

6. Never Added Up

7. Relentless

8. Before The Fall

9. Master At Her Game

10. Immaculate Deception

11. Annihilate

12. Everything’s About To Change

13. Outro

Lineup:

Julian Mendez - Vocals

Brian Korban - Guitars

Angelo Espino - Bass

Stuart Fujinami - Guitars

Ignazio "Iggy" Coppola - Drums

https://www.facebook.com/HERETICUSA/

https://www.heretic.rocks/

http://www.dissonanceproductions.co.uk/

Report, photos, video - THRASH NIGHTMARE vol. 5 - HELLISH CROSSFIRE, DEATHSTORM, LAHAR, RAGING DEATH, DEMOLIZER, FIRST STRIKE - Divadlo Pod Čarou, Písek - 28. 10. 2017

Hellish Crossfire

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

club: http://www.podcarou.cz/
promoter: Thrash Nightmare festival
- https://www.facebook.com/thrashnightmarepisek/

Když nad tím tak přemýšlím, tak když kdysi v roce 1975 zazněl jeden z prvních thrashových riffů ve skladbě „Symptom of the Universe“ od slavných BLACK SABBATH, byl mi přesně jeden rok. Bydleli jsme tenkrát v Jizerkách, uprostřed lesů. Já a sedmnáctiletá máma, táta na vojně. Z vyprávění vím, že se tam trošku bála a tak si pořád dokola pouštěla nejen vinyl výše zmíněných slavných potemníků,  ale i své milované QUEEN (další thrashovka „Stone Cold Crazy“ (1974)). Dalo by se tedy s nadsázkou říci, že jsem thrashem odkojen. V pubertě jsem sice jako první desky poslouchal heavy metal, ale co si budeme povídat, thrash je vlastně nakonec stejně "jen" takový rychlejší NWOBHM s příměsí hardcore a punku.

Gandalf šedý - ready to thrash metal

Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli do Písku pojedu. V plánu jsem měl sice tenhle skvělý festival snad půl roku (hlavně díky úžasnému předešlému ročníku a parádní sestavě kapel, i kamarádům, kteří přislíbili účast). Jenže moje milá tchýně zrovna čekala na novou ledvinu a jako jeden z mála chlapů v rodině jsem musel dělat řidiče mezi Plzní, Táborem a Ikemem v Praze (těch vyšetření je jak pro kosmonauta). Do toho práce, občasné stavy totální únavy a děti s manželkou. Na jednoho je toho někdy až moc. Ale co, metal je a vždycky byl řehole. Kecy jsou na nic, rozhodují činy.

Mě i mé skvělé tchýni (máme parádní vztah a pořád na mě kouká jako na svatej obrázek:)) nakonec přálo štěstí. Je sice trošku zvláštní, když o vaší přítomnosti na festivalu rozhodne jeden starý pán, který spadne smrtelně ze schodů na Moravě a před tím, než se mu to stane, souhlasí s dárcovstvím svých orgánů, ale s tím už nic neuděláte. Ulevilo se nám oběma. Já najednou nikam (na další dialýzu, vyšetření) nemusel a má druhá máma je v rekonvalescenci po transplantaci. Tak hodně štěstí má drahá, tenhle report je taky pro tebe!

Sobota ráno je pro mě fyzicky náročnou záležitostí. Už mi není dvacet, všechno se na mě najednou sesypalo a nepomáhají ani prášky, co mám předepsané. Zařvu několikrát z balkonu do lesa kurva, kurva, kurva. Mě fakt štěstí nepřeje. Nemám ani moc peněz, bude to hodně na punkáče. Ale co, jedu! Rozhodnu se i přes připomínky mé manželky. Ona má o mě starost, zároveň by chtěla vyrazit se mnou, ale nemůže, protože máme malé děti. Narvu si do sluchátek nějaký doom metal, abych zklidnil tělo i mysl a vyrazím s igelitkou plnou svačiny na nádraží. Auto rovnou vzdám, cesta z Písku do Plzně je hnusná, to bych už v noci nedal.

Písek

Těším se na kapely, které nikde jinde neuvidíte a jsem zároveň malým překvapením, protože díky výše zmíněným událostem jsem už spoustě známým řekl, že nedorazím. Starý vypelichaný deathový thrasher, s igelitkou, foťákem, poloprázdnou kapsou, totální únavou v kostech a v pošramoceném srdci. Musí na mě být radost pohledět. Ne, nesmějte se mi, pokud vám štěstí a život dá, taky tak dopadnete. Poslouchám metal třicet let a ještě vám to letos několikrát určitě připomenu. Na všechno tohle myslím, když nastoupím do vlaku, přestoupím s kolegou, kterého potkám v kupé, v Ražicích a vylezeme v Písku na nádraží. Sním bokem skvělé bagety od manželky a zapiji vodou. Jsem připraven. 

Na internetu psali, že máme jít do restaurace U REINERŮ, tak tam hned zaplujeme. A už přichází další a další kolegové ve zbrani. Samá džínová bunda, dlouhý vlas. Jakoby se vrátily zlatý devadesátky. Kecáme, pijeme, řešíme metal. Nádhera. 

U Reinerů

Někdy mi připadá, že moje tělo i mysl pohání muzika. Dokáže mě nakopnout, udržet pohromadě. Pomáhá mi, když mi je blbě, těžko na duši, když mě něco trápí, vlastně vždycky. V thrash metalu si dnes už hodně vybírám, jsem spíš deathovej, ale Písek je Písek, tady se sešli stejně naladění lidé. Divadlo pod Čarou, ve kterém kupuji lístek, se stane takovou retro oázou všech metalových fans. Znáte to, džínové bundy, holky s hezkýma prdelkama, fotrové od rodin, co to ještě nevzdali. Komunita příjemných nadšenců, kteří si přišli vymlátit palice, na chvilku zapomenout na starosti. Smát se, popíjet, pařit, setkávat se.

Teď už asi víte, proč jsem se "přemohl" a dorazil. Když si všechno zpětně promítám v hlavě, nejvíc mě zlákala atmosféra, kterou jsem si pamatoval z loňského roku. V Písku prostě umí udělat skvělý festival, to je bez debat. Brouzdám předsálím i sálem, potkávám spoustu známých, zdravíme se, prohodíme pár slov, víme o sobě. 

Přátelé, netřeba mi pořád děkovat za můj blog, za recenze, za reporty. Moc si toho vážím, akorát se pak vždycky trošku stydím, neumím tolik chvály unést. A ano, milé krásné dívky a ženy. Jsem šťastně ženatý - chtěl bych vás samozřejmě všechny, ale nejde to, tak si to budeme aspoň představovat, jo?:)) Děkuji moc všem svým fanouškům a fanynkám zvlášť - nechci být patetický, ale mám vás moc rád! Ta zpětná vazba je úžasná!

Thank you very much for all bands - killer music, killer performance! Thank you for Thrash Nightmare crew, you are the best! Thank you for my friends, my new friends and specially for girlfriends!:))

Konečně jsou zde "moje holky", Jana a Dášenka. Děkuji vám za všechno kočenky, bez vás by to nebylo ono.

Ladím si foťák, srkám opatrně pivo, abych se nevykropil hned ze začátku. Taky mi jede vlak zpět až ráno lehce po šesté a k tomu si připočtěte hodinu navíc díky posunu času. Tahle noc bude dlouhá a ty jseš starej blázen, zase budeš pak týden hekat, říká mi manželka. Dám ji ještě doma obrovskou pusu a slíbím, že budu hodnej. Snažím se, ale zazní první kapela a já jsem zase v tom. V thrashovém šílenství, mezi prudkými a rychlými riffy, uprostřed nižších tónových registrů, s vysokými kytarovými sóly v obličeji. Rytmické strunné výpady - palm muting a staccato, všechno zkreslené a nahlas. Tady se bude hrát metal! Pravý, upřímný, nefalšovaný!  

FIRST STRIKE (GER) - chtěli jste pořádně krvavé bavorské vdolečky? Máte je mít. Němečtí thrash speedaři uctili i památku heavy klasiky. Měl jsem pocit, že jsem najednou o nějakých pětadvacet let na časové ose zpět. Při poslechu doma z internetu jsem byl skeptický, ale naživo mě pánové a dáma (za mikrofonem) vcelku bavili. I když přátelé, být jen retro nestačí, chtělo by to trošku zapracovat i na kompozicích. Dobré, neurazilo. Solid thrash speed metal with heavy influence! Good trip a trip to the past. 

RAGING DEATH (POL) - bylo na čase zrychlit a tihle Poláci byli k večernímu nakopnutí více než vhodní. Klasický thrash metal, syrový, prašivý, osmdesátkový. Jestli jste někdy uctívali totemy vyřezané německými kapelami, museli se vám líbit i RAGING DEATH. Občas sice jejich vystoupení ztrácelo na síle, to když byly jejich skladby až příliš dlouhé, ale jinak spokojenost. Strong gig that will knock - out you in the first round! Polish thrash metal of the good quality! Hell!

DEMOLIZER (SVK) nám všem hezky poctivě vykropili hrobky sírou! Hey bastards, tak tohle bylo něco pro mě. Prašivina přetavená v hnilobu. Síla, rychlost, tma! Krvavé metalové kořeny vytržené v Bratislavě ze země a dovezené do Písku. Chtělo se mi křičet a taky jsem to dělal. Slováci se přesně trefili do mého vkusu. Masakr! Peklo! Smrt! Inferno! Perfektní! DEMOLIZER was as an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Wov, totally killer, maniacal, moldy, old school! Mongy speed black metal that opens the lids from the coffins! I was very very satisfied.

LAHAR (CZE) - 15 let! - pánové slavili, slušelo by se tedy nehodnotit. Dovolím si jen jediné. Mělo to ty správné thrash coreové koule, občas byl set trošku roztříštěný, ale to bych přičítal vícero zpěvákům. Tedy, za mě dobré (jako vždy), občas monotónní (jako pokaždé) a byl jsem rozhozený ještě po DEMOLIZER, tak jsem se občas ztrácel. This music was enliven our blood in veins. A thrash metal gig which was literally smash our head! Good work! 

DEATHSTORM (AT) do nás nasypali výbušnou směs německého a brazilského thrashe. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se chytil, ale když se tak stalo, zcela jsem jejich vystoupení propadl. Byl to pravý, nefalšovaný a poctivý masakr thrashovou pilou. Sice měla rezavý řetěz, ale ten během koncertu ani jednou nespadl. Rakušané měli energie na rozdávání. S dovolením jsem si jí odvezl několik kilo s sebou. Velmi dobře! WOV, so this was the honest, awesome moldy thrash metal. Raw, with a large number of hit songs for me. DEATHSTORM with you! For ever and ever, amen!

HELLISH CROSSFIRE (GER) - Vystoupení německých thrash metalistů HELLISH CROSSFIRE bylo po okraj narvané temnými melodiemi, šílenstvím, mocnými riffy a hlasem démona. Němci jsou klasici, kteří nejenže perfektně zvládají svoje řemeslo, ale ještě navíc dokáží složit skladbu, která vás od začátku až do konce doslova rozdrtí. Už zase hořely kříže spalujícím ohněm černého thrash metalu! Takto má vypadat kovové peklo! HELLISH CROSSFIRE jsou legendou, která v Písku opravdu mocně zařvala. Připomínala znovu probuzené monstrum, které nám šlo po krku. Vynikající temný thrash metal! Kult!



The crosses were burning again with the scorching fire of old school thrash metal! This was how thrash metal should look! HELLISH CROSSFIRE are legend which screamed again. It was like a awaken monster which will chase you. Excellent dark thrash metal! Cult!

Zvuk byl velmi solidní, nebylo si vůbec na co stěžovat. Organizace jako vždy na výbornou. Navíc se vzduchem vznášela skvělá nálada, taková ta příjemná atmosféra, kterou dělají hlavně lidé. Návštěvnost odhadnout neumím, ale tipoval bych si něco kolem 150 fanoušků (asi víc). Ale koukněte raději na fotky.

Pomalu se končí, dojíždějící už nervózně přešlapují na místě a netrpělivě čekají na své pijící kamarády. Čeká je dlouhá cesta. Ubytovaní v Písku už zívají v předtuše brzkého spánku. A pak jsem tu ještě já, kterému začíná docházet, co zase provedl. Doznívají ve mě poslední dávky thrash metalu, ale taky mi začíná vrtat hlavou, co budu do šesté ráno dělat. Nemám peníze, jen lístek na vlak, mám hlad a jak už nejsem v euforii, tak vím, že až ze mě opadne alkohol, bude to hodně bolet. Na hajzlících někomu tvrdím, že si občas připadám jako Kristus, ale on mi řekne, že jde o hovno. V sedmnácti bych si to řekl taky. Ještě že se o mě holky zase postarají. 

fans

s Koníkem - první setkání - bylo mi velkou ctí pane!

Jdeme do non-stopu, kde málem vyřešíme celej svět a jsem samozřejmě zase hrozně chytrej. Jak je mým zvykem, tak bych každého pořád objímal. 

Po rozloučení se stanu budhistou, medituji v chůzi. Blýskají proti mě lampy, tělo je ve stavu, který moc nejde popsat slovy. Hlavou se mi míhají jak zážitky z celého večera, tak i vzpomínky na doby dávno minulé. Ve všech je metal, holky, pivo, tuna sexu. Teď ale sotva chodím.

Bloudím docela dlouho. Pak konečně najdu podchod k nádraží. Jdu skrz a najednou se za mnou ozve: "Hej, magore, dej mi peníze".  Otočím se a přijde mi to hrozně vtipný, protože mám u sebe jen lístek na vlak. Dostanu ránu přímo do obličeje, což mi rozhodí úsměv a taky pěkně naštve. Reakce z mé strany mě překvapí. Jakoby se ve mě probudily staré pudy. Dám tomu romskýmu maníkovi v teplákách s rozkrokem u kolen takové dělo, že lehne na zem. 

Dojdu na lavičku před stanicí a spustí se mi krev z nosu. Mám jen dva kapesníky, ale je tam hrozně hodná slečna za pokladnou. Výpravčí mě posadí na vlak a dojedu s kapesníkem a telefonem u ucha (volají holky, které už si lebedí v pensionu) až do Ražic.

Svítá a je hrozný vichr. Hodina zpoždění, klepu kosu na nástupišti. Vylézá asi padesátiletá paní a je na mě hodná jak vlastní máma. Já bych si tedy nepomohl - vypadám hodně použitě, ale dostávám čaj a nějaký koláč. Asi je jí mě líto. Předá mě konečně průvodčí do vlaku na Plzeň (Mařenko, prosím tě postarej se o pána).

Ta mě hlídá až do Plzně. Povídáme si, tedy spíš ona, já říkám jen nějaké klasické opilecké řeči. Melu z posledního. Klepou se mi ruce. Párkrát se musím v Plzni zastavit, projede mi do levé ruky bolest jako od čerta. Ale o to nejde, jsem starej metal, je to pro mě pořád jako droga (ano třicet let, ha!). Jinej už nebudu. Muzikanti si vždycky přejou, aby vypustili duši na pódiu. Mě se jednou zdálo, že jsem usnul navěky s hlavou v repráku. Uvidíme, zatím je čas. A hlavně, tohle jsou všechno podružné věci. I mé, skoro 43 let staré tělo se časem zregeneruje. Důležité jsou nakonec hlavně zážitky, hudba, setkávání, předaná energie. 

Doma ze mě mají radost, že jsem přežil. Manželka mě opatruje, občas si sice neodpustí slova o starých bláznech, ale to už k tomu taky tak nějak patří. Já jsem si letošní THRASH NIGHTMARE vol. 5 užil po všech stránkách. Vynikající, opět skvělé. To budu říkat všem pocestným. Tak zase za rok přátelé, děkuji moc!

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

------------------------------

Promotion!

info:

http://obscure.cz/cs/events/

info:

https://www.facebook.com/events/113416065927784/