DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 28. září 2017

Recenze/review - AKERCOCKE - Renaissance in Extremis (2017)


AKERCOCKE - Renaissance in Extremis
CD 2017, Peaceville Records

 for english scroll down please

 Vznáším se v podivném tichu, našlapuji na stovky ostrých střepů. Třesu se  chladem, otevírám svoji duši zlu. Třináctá komnata, od které mi právě předali klíče. Řekli jdi a pochop nicotu! Vstoupil jsem, se strachem v zádech. Byli tam, ledoví, ostří a šílení jako dřív. AKERCOCKE.

 Návrat po deseti letech! Pusťte fanfáry, tohle je album, které drásá nervy! Od prvního poslechu, až do dnešního dne, pořád objevuji nová a nová zákoutí. Kousky překapané tmy, smíchané s ledem. Novinka "Renaissance in Extremis", opět upletená z toho nejjemnějšího death metalu, blacku a progresivity, znovu poctivě řeže. Klaním se až k zemi, tahle deska mnou totiž doslova prostoupila. Jako nabroušený nůž.



AKERCOCKE připomínají hráče rulety, kteří prosévají mezi prsty prach nás všech. Deska má krásně melancholickou náladu, ale dokáže být i náležitě drsná a surová. Těch nálad a emocí je na ní obrovské množství. Slyším z ní vzdálené ozvěny MORBID ANGEL, ale i třeba VOIVOD, OPETH, PORCUPINE TREE, KING KRIMSON, DEVIN TOWNSEND. Není to zase tolik důležité, hlavní je výsledek a ten je neskutečným způsobem naléhavý, jiskřivý, temný, bolestivý a obestřený temným závojem věčnosti. Člověk má chuť být padlým básníkem, skočit ze skály do hlubin nebo tančit s nemrtvými šílený tanec smrti. Vše je zde dávkováno v perfektně vyváženém poměru, se skvělým zvukem a vokálem, který nepřehlédnete. Tohle je návrat ve velkém stylu a mě nezbývá nic jiného, než prohlásit AKERCOCKE za nesvaté! Padlí andělé zase hoří! Vynikající nahrávka, která má v sobě dokonalou esenci chladu, tmy a melancholie!


Asphyx says:

I am floating in strange silence, hitting hundreds of sharp shards. I tremble by cold, opening my soul to evil. The thirteenth room, from which they just handed keys to me. They said "Go and understand the nothingness!")! I entered - shivers down my spine. They were there, ice, blades and crazy as before. AKERCOCKE.

Return after ten years! Let go of fanfare, this is an album that crackles nerves! From the first listening, to this day, I still discover new and new corners. Shreds of darkness mixed with ice. The novel "Renaissance in Extremis", once again knitted from the finest death metal, bang and progressivity, agjust slays. I bow down to the ground, because this album really came right through me like a sharpened knife.

Akercocke resemble roulette players, who sieve between their fingers the dust of all of us. The album has a beautifully melancholic mood, but it can also be rough. The mood and the emotions are enormous. I can hear distant echoes from MORBID ANGEL, but also VOIVOD, OPETH, PORCUPINE TREE, KING KRIMSON, DEVIN TOWNSEND. But that's not so important, the main thing is the result and it is incredibly urgent, sparkling, dark, painful and encircled by the dark veil of eternity. Man has the desire to be a fallen poet, to jump from a rock to the depths or to dance a mad death dance with the undead. Everything is served in a perfectly balanced ratio, with great sound and vocals will not be unnoticed. This is a comeback in style, and I have to claim that AKERCOCKE are unholy! Fallen angels are burning again! Outstanding recording that has the perfect essence of cold, darkness and melancholy! 

Tracklist:
1. Disappear
2. Unbound by Sin
3. Insentience
4. First to Leave the Funeral
5. Familiar Ghosts
6. A Final Glance Back Before Departing
7. One Chapter Closing for Another to Begin
8. Inner Sanctum
9. A Particularly Cold September

band:

středa 27. září 2017

Recenze/review - BLACK BLOOD INVOCATION - Black Blood Invocation (2017)


BLACK BLOOD INVOCATION - Black Blood Invocation
MCD 2017, Deathrune Records

 Hledali jsme spolu okultní jiskru v bestiálním black death metalu. Jenže ona všechno to zlo neustála a propadla Satanovi. Mumlala po večerech podivné formule, sloužila obrácené mše. Ztracená, zatracená, zničená vlastními démony. Kolik z vás ještě propadne peklu? 

 Pokud budete poslouchat nahrávky jako "Black Blood Invocation" řeckých maniaků stejného jména, tak asi mnozí. Jejich smrtící kov ve stylu ARCHGOAT, DEMONCY, VON je natolik zahalen rouchem špinavosti a zla, až se stává velmi přitažlivým. Ošklivý zvuk, nekompromisní rouhání. Podzemí zase jednou vyvrhlo na povrch čistou smrt.


"Black Blood Invocation" je morbidní ochutnávkou z onoho světa. Je šílenstvím, páchaným každý den na všech věřících. Schválně, zkuste si je naládovat do hlavy a pak se pokřižujte s konečky prstů smočenými ve svěcené vodě. Uvidíte, co to s vámi udělá. Možná také uvidíte pentagramy na zdech, uslyšíte šepot nemrtvých a vaši mysl zakryje na dlouhou dobu temnota. Bestiální black death metal, který smrdí sírou na sto honů! Velmi dobře!
sumarizace:

"Black Blood Invocation" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná výše zmíněné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Řekové hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"Black Blood Invocation" is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Greece maniacs are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Recenze/review - INDIGNITY - Realm of Dissociation (2017)


INDIGNITY - Realm of Dissociation
CD 2017, Sliptrick Records

 for english please scroll down

 Když vám někdo znenadání ustřelí hlavu brokovnicí, tak máte co dělat, abyste posbírali poslední zbytky sil a neztratili alespoň ten malý zbytek důstojnosti, co vám zbyl. Nejde o bolest, ta bývá až další na řadě. Rvou nám do hlavy zkažené informace každý den. Jsme jako ovce jdoucí na porážku. Někdy si říkám, že pro spoustu z nás by byla ustřelená palice vysvobozením.

 Houpu se do rytmu polských INDIGNITY. Brutálních nováčků, kteří se nebojí ani slammu, ani grindu. Základem je ale krutý death metal, velmi dobrý zvuk a často i parádně mokvavé nápady. Marně hledám svoji sekyru, nemám čím porcovat maso. Ještě, že je zde nová deska "Realm of Dissociation", která vyřeší můj problém. Je načase ochutnat další syrové maso.



"Realm of Dissociation" je velmi zdařilou dlouhohrající prvotinou. Album nepostrádá spoustu zajímavých pasáží, je v rámci stylu pestré, krvavé, ostré a nekompromisní. Čerpáno je ze zahnívající studnice, do které přispěly kapely jako CANNIBAL CORPSE, ARCHSPIRE, DECAPITATED, SUFFOCATION, ale i již zmiňovaného slammu. Odděluji šlachy od kostí, tahám z břicha dlouhé smotky střev. Deska má tlak, je nakažlivá, jako nějaká choroba. Baví mě ji poslouchat a nejvíc si užívám šílenství, které cítím z každé skladby. INDIGNITY odvedli opravdu skvělé řemeslo, kterému nechybí pověstné koření navíc. Novinka je hodně heavy, brutální a připoutala mě k přehrávači na dlouhou dobu. Pokud brutální death metal, tak bych prosil v tomto provedení! Masakr! Šílenství! INDIGNITY! Skvěle!


Asphyx says:

When somebody just shoots you in the head without any warning with a shotgun, it will take you a lot of strength to get up and not lose your dignity. This is not about pain, which is next. They put some ugly ruined information into our heads every day. We are like sheep going to the slaughterhouse. Sometimes I think that it would be a gift of freedom to be shouted into the head. 

I am swinging into the rhythm of this Polish band INDIGNITY. They are a brutal new band which is not afraid of slam nor grind. However, the base is cruel death metal, very good sound and often nicely weeping ideas. I cannot find my axe so I cannot cut the meat. Thank God there is the new album “Realm of Dissociation” here and it will solve my problem. It is time to taste another raw meat. 

“Realm of Dissociation” is a very good long-played first album. This album does not lack of many interesting passages, it is (in case of this style) colourful, bloody, sharp and uncompromising. It draws from mouldy dilapidated which also has some parts of bands like CANNIBAL CORPSE, ARCHSPIRE, DECAPITATED, SUFFOCATION, but also slam. I separate the tendons from the bones, pulling the long bowels of the intestines from the stomach. This album has pressure, it is contagious like a disease. I enjoy listening to it and the most I enjoy the madness I feel from each song. This new album is very heavy, brutal and it bind me to the player for a long time. If you need brutal death metal, I would suggest you this version! Massacre! Madness! INDIGNITY! Excellent!

Tracklist:
01. Genotype of a Murderer
02. Addicted to Brutality
03. Embodiment of Internal Corruption
04. Bloodlust
05. Consumed by Anhedonia
06. Skull Trepanation
07. Whine of Conceit
08. Violence Escalation
09. Keratoprosthesis

band:

Kilas - Vocal, 
Miras - Guitar, 
Sesil - Bass, 
Tarki - Drums

A few questions – interview with brutal death metal band from Poland - INDIGNITY.


A few questions – interview with brutal death metal band from Poland - INDIGNITY.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Hail Satan! Indignity was founded by guitarist Miras and drummer Tarki in 2014. Shortly after Sesil joins for bass guitar. We had problems finding a vocalist, so we jumped into the studio to record a three piece demo- Decrepitude, which we thought would help us find a vocalist. A few months later Kilas joined the band, and finnished the domo with his vocals. 

Our playstyle is mix of old school death metal and newer; brutal, slams and grind.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The recordings took place in the same studio as our first demo- Orion Studio. It is a place run by our old friend in a town near by. The studio is situated in a private house, so the conditions are great. A friendly, yet fully professional atmosphere is just what a band needs.

The production process was done by Daniel Azar Arendarski, but of course we had full control of what was going on. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

There are 2000 of physical copies, released as a fancy digipack. Apart from that you can buy Realm of Dissociation via Amazon, iTunes etc, or directly through the bands store- http://indignityofficial.8merch.com/, or http://indignity.bigcartel.com/ so whatever option is good for you - you have it!

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics are written by our vocalist - Kilas. They deal about life, society, religions, brutality, mutilation, and whatever is in Kilas‘ sick and twisted mind. Of course every member brings his own ideas, and if they are interesting enough, we discuss them, and write something together.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Arkadiusz Doniak is the author of the logo, album cover and background used for graphics are made by Łukasz „Pachu“ Pach. Kilas makes graphics, posters etc. for our fanpage but whole band takes care about our social media activity. It is considered by us as important becouse we use it as a promotion tool. It’s the easiest way to reach lots of viewers, fans.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Sliptrick Records. They offered us best conditions. It's hard to say if we are satisfied becouse our relation is very short. We’ll see what support we’ll get from the label, the most important is booking good shows, we want to play a lot, and everywhere we can.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

There's a lot inspirations, mainly old school death metal like Cannibal Corpse, Suffocation, Decapitated etc. We are playing as technical as we can and adding some brutality and slam. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We got a lot of responses and good feedback but we belive we chosen the best one. 


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We are playing as much gigs as we can. Last time we played with bands like Krisiun or Korpse. In this year we will play few more gigs, we will play in Prague before Pathology. We think that gigs in open space are the best ones. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are planning to play a lot more gigs, across whole europe, promote our music, and progress.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Fastest way is via facebook fanpage.

Thanx for the interview.

We also thank you!


úterý 26. září 2017

Recenze/review - ARCHSPIRE - Relentless Mutation (2017)


ARCHSPIRE - Relentless Mutation
CD 2017, Season of Mist

 Někde na pomezí mezi normálnem a šílenstvím. U tenké hranice vnímatelnosti, s extrémním vyzněním. Tam někde se pohybují kanadští ARCHSPIRE. Kapela, která hraje technický death metal velmi zajímavým způsobem. Ostře, nekompromisně, zároveň bolestivě a neotřele.

 Vždycky když poslouchám nahrávky smeček, které se zhlédly v tvorbě třeba takových ORIGIN, SPAWN OF POSSESSION, DEYOND CREATION, CYNIC, ATHEIST, OBSCURA, GOROD, NECROPHAGIST, tak si představuji, že do mého pokoje přiletěli mimozemšťané, mají mě zrovna přivázaného v křesle a horní díl mé lebky je krásně čistě odkrojený. Ládují mi do hlavy trychtýřem složité, komplikované riffy, jdoucí až na samou hranu snesitelnosti.



"Relentless Mutation" je strojově přesným albem, se spoustou zajímavých zákoutí, různých kudrlinek. Jakoby desku už nenahráli lidé, ale spíše bytosti z jiné planety. K nahrávce se tak můžete stavět několika způsoby. Buď ji zcela odmítnout, případně chytře pokyvovat hlavou a přesto ji nerozumět a nebo jí dát dlouhý čas a pochopit ji. Nezastírám, není to lehký poslech, mnohdy mi úplně všechno nesedí, ale jako celek rozhodně zaujme. ARCHSPIRE na to jdou po svém, složitě. Než aby řízli rovnou do břicha, tak raději postaví okolo vašeho těla stovku táhel a navzájem propojených nožů. Jenže takhle se v moderním death metalu zkrátka zabíjí. Je jen na vás, zda k těmto praktikám budete vstřícní, či nikoliv. Osobně musím mít na album náladu. Pak ocením hlasitý zvuk, hráčské umění a nakonec vlastně i totálně odlidštěnou atmosféru. Invaze z vesmíru začala! Zachraň se kdo můžeš! Ti kdo přežijí, si mohou poslechnout zmiňovanou desku. Technický death metal vysoké kvality.


sumarizace:

ARCHSPIRE nám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího progresivního death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého alba je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou! 

Asphyx says:

ARCHSPIRE published a taste test of the progressive highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this album is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness.


Tracklist:
1. Involuntary Doppelganger
2. Human Murmuration
3. Remote Tumour Seeker
4. Relentless Mutation
5. The Mimic Well
6. Calamus Will Animate
7. A Dark Horizontal

band:
Oliver Rae Aleron - Vocals //
Dean Lamb - 8 String Guitar //
Tobi Morelli - 7 String Guitar // ...
Jared Smith - Bassist //
Spencer Prewett - Drums //  

Recenze/review - BELPHEGOR - Totenritual (2017)


BELPHEGOR - Totenritual
CD 2017, Nuclear Blast

 for english please scroll down

 Sedím na hřbitovní zdi a čekám až se setmí. Jsem napnutý a v očekávání. Těším se na protáhlé tváře nemrtvých, na mrtvolnou atmosféru i zvuky plné šílenství. Nic z toho bohužel nepřichází.

 Snažil jsem se nové album rakouských BELPHEGOR vstřebat opravdu dlouho. Opět mi to nejde. Přitom kombinace deathu a black metalu mi dělala a dělá vždy dobře. Pánové se zkrátka už asi nikdy nepřenesou přes stín svých třech prvních alb. Ta byla vynikající, ale pak začalo postupně docházet ke kvalitativnímu sesuvu. Tedy alespoň u mě. 



Pokud jste fanoušek kapely, tak pro vás bude "Totenritual" asi velmi dobrým hudebním zážitkem. Dostanete totiž úplně vše, co jste očekávali. Chladivé mezihry, blackové skřehotání, mocné nástupy, tolik známé z polské školy. Mě ale chybí tlak, energie, takový ten správný death metalový smrad. BELPHEGOR jsou zkrátka moc hodní, přívětiví, nebojím se jich a nedrásají mě. Nápady nejsou zrovna z nejoriginálnějších. To by se dalo odpustit, ale co mě doslova vadí, tak je určitá roztahanost. Deska vůbec nepůsobí kompaktním dojmem. Pořád čekám, co přijde za další zlo a ono nic. Novinku tak budu řadit k lehce nadprůměrným, solidním albům, ke kterým se ale nebudu často vracet. Klasický obyčejný počin BELPHEGOR posledních let a až velká sázka na jistotu.



Asphyx says:

I'm sitting on the graveyard wall waiting for the nightfall. I'm tense and waiting. I look forward to the protracted faces of the undead, to the dead atmosphere and to the sounds of madness. Unfortunately, none of this comes.

I tried to absorb the new BELPHEGOR album for a really long time. Again I cannot. despite the fact that the combination of death and black metal always makes me feel good. The gentlemen will probably never go over the shadow of their first three albums. These albums were excellent, but then a qualitative landslide gradually began to appear. At least for me.


If you are a fan of this band, "Totenritual" will be a very good musical experience for you. You will get exactly what you expected. Cool interludes, black snapping, powerful adventures, so familiar from the Polish school. But I see lack the pressure, energy, the right death metal smell. BELPHEGOR are simply very nice, friendly, I'm not afraid of them at all. Ideas are not exactly the most original. It could be forgiven, but what really bothers me is a certain stretching. The album does not have a compact look at all. I'm still waiting for the next evil and nothing. That's why I'm going to sort the news to slightly above average, good albums but I will not return to listen to it so often. It is a classic work of BELPHEGOR' of recent years, and a big and secure bet.


Tracklist:

1. Baphomet 
2. The Devil's Son 
3. Swinefever - Regent of Pigs 
4. Apophis - Black Dragon 
5. Totenkult - Exegesis Of Deterioration 
6. Totenbeschworer 
7. Spell of Reflection 
8. Embracing a Star 
9. Totenritual 
10. Stigma Diabolicum (Live) 
11. Gasmask Terror (Live)



band:


Helmuth: Heretic Grunts/ Chainsaw,

Serpenth: Bass Devastator/ Vokills,
Bloodhammer: Drums, Impaler: 6-String Storm [Live]

New clip - INNERSPHERE - Black Forest (new single !!)

pondělí 25. září 2017

Recenze/review - CANKER - Earthquake (2017)


CANKER - Earthquake
CD 2017, Xtreem Music

 Dnešní doba je v mnohém divná. Pozůstalým stačí předaná urna se spáleným tělem. Nikdo se už s mrtvými neloučí, pohřbívá se převážně žehem. Jako bychom se smrti báli, odmítali jí přijmout a nechtěli si kazit své vysněné životy. Ještě že pořád hrají kapely jako španělští veteráni CANKER. Ti vás vezmou za ruku, přitáhnou k otevřenému hrobu a budete hledět rovnou do tváře svého vlastního svědomí. Takhle se má hrát death thrash metal, přátelé!

 Datum vzniku rok 1990, nekonečná touha zničit svět, plesnivina ve skladbách, drtivý účinek. Staří psi zase jednou ukázali, že umí pořádně kousnout. Letošní návrat, po dlouhých dvaceti letech, se víc než vydařil. Pojď má drahá, ukážu ti, jak se pohřbívalo ve starých časech!


"Earthquake" je albem, které si to valí v rytmu starých dobrých SINISTER, ASPHYX, HOWITZER, DEATH, CARCASS, PESTILENCE. Převážně s odkazy na evropskou death metalovou školu, samozřejmě s přihlédnutím k bay area thrashi (EXODUS). Osobně občas slyším i první alba SEPULTURY, ale to může být jen můj pocit. Výsledný dojem je neskutečně hnilobný, ostrý, nekompromisní a syrový. Přesně takhle to mám nejraději a nutno rovnou napsat, že CANKER se přesně trefili do mého morbidního vkusu. Jsem starý šedý vlk, kterému je pořád ještě milejší pořádně uleželá mrtvola, než kousky technicky zpracovaného popela. "Earthquake" je deskou, která mě rozsekala, rozdrtila, rozmělnila. Nevydržím u ní v klidu, musím přidávat hlasitost, po lokty se přehrabovat ve střevech a natáčet hlavou směrem do podzemí. Chce se mi řvát! Hydra se probudila. Vynikající starosvětské album od legendy, která dokázala exhumovat reálný poctivý death thrash metal! Inferno!


sumarizace:


Riffy ostré jako břitva, plesnivina a thrashový feeling. To jsou první věci, které mě napadají při poslechu novinky "Earthquake". CANKER nahráli tradiční, klasické album. Zaplať Satan za to! Nahrávka je určena pro všechny pravé old school death metalové maniaky. Nečekejte žádný posun, ani progresi, ale rovnou rozsekaný obličej. Jsem při poslechu rozemletý jako nějaké pořádně rozdrcené maso. Zavolejte do kafilerie, za chvíli jsem tam. Mé staré kosti děkují, že se zase jednou mohou rozhýbat v pořádně rychlém tempu. Pokud jste měli rádi stará alba těchto španělských maniaků, myslím, že budete spokojeni i tentokrát. Hydra z devadesátých let je zpět a opět řve jako divoká šelma utržená ze řetězu. Nahlas, rychle a pořádně krutě. Strhněte všechny modly! Rozbijte kladivem zeď a slyšte poctivý, reálný death metal od mistrů ve svém oboru! Old school death metal forever! CANKER rules!



Asphyx says:

The riffs sharp like a rasor, mildew and thrash feeling. These are the first things coming to my mind when listening to the news, "Earthquake". CANKER recorded the traditional, classic album. Thanks to Satan! The recording is intended for all true old school death metal maniacs. Don't expect any shift or progression, but right cut up face. When listening I was minced like some pretty crushed meat. Call the glue factory, I'm there in a few minutes. My old bones thank  that they can once again move in pretty rapid pace. If you liked old albums of these Spannish maniacs, I think you will be satisfied this time too. Hydra from the 90th is back and it roars again like wild beast loose from the chain. Loud, fast and really cruel. Tear down all the idols! Break the wall with a hammer and hear honest, real death metal from the masters in their field! Old school death metal forever! CANKER rules!


Tracklist:
01. Whale Hunt
02. Earthquake
03. Hand of God
04. Biosfear
05. Leyla Island
06. Bedout
07. Ravenous
08. The Ghosts of Past
09. Black Star
10. Obliteration

band:
Leo Gonzalez - Vocals
Miguel Hernández - Guitar / Vocals
Manuel Trespe - Rhythm Guitar
Antonio León Garrido - Bass
Raúl Márquez - Drums

neděle 24. září 2017

Recenze/review - SEDUCED - Discarding The Mask (2017)


SEDUCED - Discarding The Mask
CD 2017, vlastní vydání

 "Pohřbil jsem tě zaživa má milá, aby si věděla, jak mě má touha k tobě bolela. Nevážila sis mého obdivu, nechtěla si být mojí loutkou. Plakala si, prosila, ale já nemám slitování. Vždyť tě miluju...navždy": řekl jí a hodil na její rakev poslední lopatu hlíny. Tichý pláč, ozývající se ze země pomalu utichal.

 Smíchejte dohromady black metal s thrashem, přidejte nezbytné death metalové přísady. Navíc pak vše ozdobte dobrou produkcí, neotřelými nápady a vaše perversní představy dostanou jasnou myšlenku. Ano, rakouští maniaci SEDUCED tohle všechno umí a dokáží nás pohřbít zaživa. Všechny.



"Discarding The Mask" je třetím řadovým albem kapely a je také krásně morbidní výpovědí o perversních praktikách, satanistických rituálech, antikřesťanství, temnotě a zlu. Deska odsýpá převážně v rychlém tempu a jsou do ní umně roubovány košaté vyhrávky plné chladu a špíny. Líbí se mi zvuk, který je čitelný a ostrý zároveň, obdivuji schopnost téhle smečky složit zapamatovatelný motiv. To vše zabaleno v úchylném blackovém kabátě. Přichází pomalu podzim a když jdu takhle ráno šerou ulicí, mám "Discarding The Mask" na uších, tak se mnou hudba dělá doslova divy. SEDUCED jsem si pro sebe objevil teprve nedávno, ale o to větší silou mě smetli. Splňují totiž vše, co mám u dobrého metalu rád. Nepostrádají tlak, síru, smrt, šílenství a ještě navíc řežou jako čerstvě nabroušený skalpel. Black/thrash/death metalové album, které zmasakruje vaše zkažené duše! Skvěle!


sumarizace:

SEDUCED jsou na své první dlouhohrající desce velmi chladní. Ostré, nekomplikované riffy se střídají s dunivými pasážemi. Dýchá na mě studený vítr ze severu a moje mysl je při poslechu čistá, jako hladina horského jezera. Pro odpočinek, relax, celkový restart organismu a očištění mysli, jsou tihle šílení Rakušané velmi vhodní. Nejedná se o nic převratného, ani dokonalého, ale drobné nedostatky jsou vyváženy nadšením a energií. Přijdu si jako při tanci, ke kterému mě vyzvali samotní nemrtví. Skáčeme do rytmu ze záhrobí, pijeme jen čistou krev a relaxujeme v ledové vodě. SEDUCED jsou zajímavým úkazem. Jejich hudba nepatří k těm objevným, ale dokáže mě svázat, vylouhovat a podchladit. Dávám si ji rád do hlavy ve chvílích, kdy je mi úzko a má hlava je zanesena přemírou informací. Black, thrash, death, který vás zmrazí a rozseká! Velmi dobrá deska!

Asphyx says:

SEDUCED are very cold on their first long-play album. Sharp, not complicated riffs are mixed with booming passages. I feel the cold wind breathing at me from the north and my mind is clear during the listening, like a level of a mountain Lake. For rest and relax, a restart of your organism and clearing your mind, this Austrian crazy guys are great for this. This is not something special, unusual, or perfect, however those few small mistakes are perfectly combine with enthusiasm and energy. I feel like I´m dancing with the dead creatures. We are jumping in the rhythm from the other world, we are drinking a pure blood and relaxing in a freezing water. SEDUCED are an interesting phenomenon. Their music is not a breakthrough music but it can hold and tie me, draw and refrigerate me. I like to listen to it when I have anxiety and my head is full of information. Black, thrash, death which would freeze and chop you up! Very good album! 

Tracklist:
1. Delusional
2. Discarding The Mask
3. Between The Shadows And The Light
4. Juliette
5. When The Taste Of Wine Is Gone
6. Bewitched
7. In Your Blue Eyes
8. Smirched By The Semen Of Many
9. Bloody Canvas
10. Burning Skies
11. Human Goat Jigsaw
12. Teufelseintreibung
13. Vorhöllensymphonie
14. Slay The Fucking Jesus Christ
15. The Blazing Son Of Dawn

band:
Georg: Vocals
Craig: Guitar
Dominik: Guitar
Lorenz: Drums
Lukas: Session Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto jedenáctý - Uteču všem


Příběh sto jedenáctý - Uteču všem

 Seděl jsem v rohu a všeobecnou radost všech ostatních jsem příliš nesdílel. Sabath byl ve svém živlu a na kulečníkový stůl vyskládal celou kořist. Přijel včera z Polska a přivezl několik igelitek plných CD a kazet. Jedna byla pro mě, měl jsem dneska svátek. Ráno pršelo a předešlá noc nás všechny doma hrozně bolela. Mě tedy nejvíc, protože už jsem to nemohl vydržet. Všechny ty nekonečný hádky, řvaní, pláč, smutek, strach.

 Nebolelo mě ani tak nateklé oko, ale spíš duše, protože jsem se ve svých sedmnácti poprvé naplno postavil svému otci. Alkoholik ve vrcholné formě, kdysi táta, který byl snem každého kluka. Co my jsme se spolu nadělali kravinek, jak já ho miloval. Postupně se ale rozložil šedivým městem, tvrdou prací v továrně a hlavně chlastem, který dělá z lidí trosky. Už jsem se na to nemohl dívat a tak jsem se někdy kolem třetí v noci, kdy hádka zrovna vrcholila, rozčílil, zařval a šel mu všechno vyprsknout do tváře. Nikdy do té doby nikoho nebil, ani mámu, ale tentokrát udeřil. Měl jsem tu čest být první. 

 "Smrťáčku, to bude dobrý, uvidíš, vždycky se to uklidní...hej Sabathe, Smrťákovi je smutno, pusť mu Krabathor": líbala mě a utěšovala Kačenka. Pak přišly postupně všechny holky, objaly mě a Jana odněkud vytáhla lékárničku a začala mé oko ošetřovat. Dostal jsem od svého otce, ještě nedávno tak skvělého chlapa, zásah přímo do té vší čisté modře, jak říkávala moje černosnubná víla. Všem jsem poděkoval, přihnul si piva a začal vykládat kazety a CD na svůj stůl. Dostal jsem dárek, který se stal jedním ze základů mé mohutné sbírky. Samé dobroty, občas s podivně zkopírovanými obaly, ale alespoň na chvíli se mé jmeniny trošku rozjasnily.

 Vader - "The Ultimate Incantation", Voivod - "The Outer Limits", Bathory - "Twilight of the Gods" - tyhle obaly mě zaujaly asi nejvíc a ihned jsem si zabral kazeťák. Nikdo nic nenamítal, všichni věděli, že mi není zrovna nejlépe. Mí skvělí kamarádi byli jako smečka vlků, vždycky jsme vycítili nálady těch ostatních. A když byl jeden smutný, ostatním také moc veselo nebylo. První šli na řadu Voivod. Řezali pěkně a to natolik, že se celá hospoda proměnila v jednu obrovskou pařbu. Musel jsem ze sebe všechnu tu bolest, to ponížení dostat. Pohádal jsem se s otcem tak, že mi řekl, abych se už nikdy nevracel. A tak jsem neměl kam jít.

 Pil jsem až do rána a ani nešel Káču doprovodit. Zalezl jsem si dozadu do skladu, mezi staré kulisy po divadelnících, hned vedle loutek a stejně nemohl spát. Pořád jsem před sebou viděl všechen ten pláč i zlej obličej chlapa, kterýho jsem ještě před pár lety tolik obdivoval. Byl mým vzorem, táta, který se uměl tak krásně smát a dokázal všechno na světě. Bylo to pryč a zůstala jen prázdnota, zklamání. Vstal jsem brzy ráno, ještě víc opuchlý než včera a pustil si na rozjezd Bathory. Načepoval si pivo a začal uklízet. Nechtěl jsem zůstat nikomu nic dlužen.

 Toulal jsem se a přespával u svých kamarádů celý týden. Vím, že mě máma hledala, ale všichni mě zapřeli. Byla to celé blbost, mámy se trestat přece nemůžou, jenže my byli mladí, naštvaní a té nespravedlnosti bylo už všude kolem moc. Jedl jsem co a kde se dalo. U Kačenky doma se sprchoval, ale nemohl přečkat noc. Stačil mi jejich plesnivý sklep a tuna zavařenin. Ráno uplakaná Káča, která mě přemlouvala, že takhle to dál nejde. Vždyť co chudák máma? Měla pravdu, ale já byl poníženej, ztratil jsem jeden velký kus sebe samého. Byla se mnou těžká řeč. Hrdej, mladej, blbej death metalovej chuligán. 

 Někdy v první polovině srpna, v teplém létě 1993 jsem se ocitl sám a beze všeho. Neměl jsem už žádné peníze z brigády, neměl jsem nic. Jen kazety, CD, co jsem si ve vzteku sbalil a dvě trika - Vader a Sodom. Taky džínové kraťasy a vestu, párek počmáraných čínských kecek. Jinak vůbec nic. Čekal jsem, až mi skončí poslední prázdniny a v říjnu nastoupím do lakovny jako THP pracovník. Místo mi sehnala máma. Mě to bylo jedno, stačilo mi, že jsem dostal odklad z vojny. Víc mi nebylo třeba.

 Nejhorší byla rána, když jsem se probudil, většinou rozlámaný, párkrát dole u řeky, jak starej bezdomovec. Umyl jsem se v Jizeře, otřásl zimou i hladem a většinou se rozplakal. Musel jsem sám, nechtěl jsem před ostatními, protože přece drsňáci nebrečí. Kačenka na mě byla šíleně hodná, nosila mi jídlo, líbala mě na špinavou tvář a pálilo ji všechno jako mě. Jenže já byl vzteklý, asi na ní i ošklivý, pohádali jsme se hodně. Hodně moc, jako zatím nikdy. Kvůli mé bolesti, kvůli všemu, co na mě padalo. Jasně, mohl jsem za to já, jen já, nikdo jiný.

 Mládě, ztracené v šedivém zlém světě. Tak jsem se cítil a najednou mi cvaklo v hlavě, že už jsem všem na obtíž. Asi jsem i byl. Nikdo mi nikdy nic neřekl, ale já to nějak vycítil. Ani nevím, co mě to napadlo. Napsal jsem na starý karton, na kterém jsem spal dole u řeky, fixou omluvná slova a báseň o tom jak ji miluju. Hodil jsem to své milé Kačence před dveře, smířen s tím, že už jsem na konci svých sil. Musel jsem vypadnout, utéct, utéct všem.

 Asi jsem byl v nějakém divném šoku, k tomu zničený a vyhublý. Nevím, proč jsem se vydal zrovna tímhle směrem. Možná proto, že v bělských lesích a u Máchova jezera jsem zažíval nedávno překrásné chvíle s Kačenkou. Lidská mysl je občas nevyzpytatelná a nejvíc si pamatuju, jak jdu po silnici. Kolem sviští auta, ale já je vidím rozmazaně, přes vzteklé provazce ze slz.

 První noc o samotě spím zahrabaný v listí kousek od silnice. Jím jen lesní plody, rozhodnutý, že to nějakou dobu vydržím a pak se všem pomstím. Opravdu jsem to tak cítil, chtěl jsem si z kořenů a lýčí uplést provaz a přehodit ho přes nejbližší strom. Mladý, smutný kluk, který si nevážil toho, že má nejkrásnější holku na světě, skvělé kamarády a hlavně mámu, která by pak na všechno zůstala sama. Já takhle ale nepřemýšlel.  

 Nejhorších několik hodin bylo u jedné studánky, hned vedle Máchova jezera. Asi jsem se spletl a snědl nějaké bobule, co mi způsobily šílené křeče v břiše. Ležel jsem na zemi, řval bolestí a doslova trhal zem kolem sebe. Přešlo to v bolavém průjmu, já se šel vykoupat do Mácháče a pak mě popadl hroznej hlad. Vydal jsem se na cestu. Říkal jsem si, že bude má poslední. Ještě jednou se najím, něco někde ukradnu (představoval jsem si uzenou kýtu) a pak se vrátím. Provaz byl připraven. 

 Dojdu do Bělé pod Bezdězem, pěšky, utahaný jako tažný kůň. Sedí tam na lavičce mánička a hned odkud jsem. Od prvního pohledu alkáč, ztracená existence, vlastně něco jako zrovna já. Dá mi loknout rumu, koupí mi párek v rohlíku. Tak díky, musím jít, mám něco na práci, odpovím mu, ale on mě nepustí. Opije mě, nezkutečným způsobem zrychtuje, že bliju na náměstí do kašny. Pak zmizí, vypaří se nebo se mi to jen zdá - je jak umolousanej strážnej anděl, kterej se z ničeho nic objevil a chlastem mi zachránil život. Lehnu si na lavičku a zdá se mi o tom, jak jsme s Kačenkou zalezlí v peřinách na chalupě. V krbu praská dříví a já jí koukám na zadek, jak jde pro něco k jídlu. V mém tričku. Překrásná.

 "Tak copak mladej, koukej mazat domů": slyším jakoby z dálky. "Jdi do prdele, já jsem sem přišel chcípnout": odseknu a odpovědí je mi rána do zad obuškem. Policajti ze staré školy, napadne mě. Ihned naloží moje tělo do auta, odvezou na záchytku. Ještě mi probleskne hlavou, že teď už si to nestihnu asi hodit. Musím to všem hned říct. I mladé slečně doktorce, které v ožralosti tvrdím, že se jmenuji Michael Jackson a že kdyby chtěla, že bych ji uměl hezky polaskat. Stačí říct. Pak rozsypu všechny kazety a CD po ordinaci a snažím se je sebrat. Moc mi to nejde a shodím stojan s léky. Připoutají mě raději k posteli a já pak spím až do rána. Igelitku se svými metalovými poklady mám u bosých nohou a příjemně mě chladí.

 "Proč, proč mi tohle děláš": pláče mi druhý den ráno nad postelí máma. Sepisujeme papíry s pupkatým panem policistou. Vidím na nástěnce svoji fotku (je mi na ní tak patnáct a tvářím se na ní jak debil, asi nějaký narozeniny a máma vzala do ruky první, kterou měla po ruce). Nechali mě hledat, svého nehodného syna, který si ničeho neváží. Je tu i otec, k mámě se chová jako gentleman, ale všichni víme, že tohle alkáči umí na výbornou. Cestou do Mladé Boleslavi sedím vzadu v autě na sedačkách. "Podívej se na to, to je ta tvoje výchova. Furt se jen fláká s kamarádama, chodí za holkama a poslouchá ten hroznej metal": brblá otec a vůbec mu nedojde, že synové se pěstí do obličeje nemlátí. A že když řeknou, tak dřu všude, na chalupě i na polích v Sovinkách, bez keců, práce mi nikdy nevadila.

 Doma spím snad dvanáct hodin. Večer zvonek, vykouknu z okna a tam stojí úplně všichni. Sabath, Prcalík s Prcalinkou, Jana a Kytka s Mirkou. Uprostřed nich Kačenka. Sejdu dolů. "Čau Kubo, doufám, že už přestaneš dělat blbosti...hele ty vole, všichni máme něco, ale tak jsme tu jeden pro druhýho...ne, ty vole blbej, tohle nemůžeš, to nejde...": promluví na mě Kytka a Káča mi skočí do náruče. "Smrťáku, tohle už mi nikdy v životě nedělej, nikdy! Já měla takovej strach!": šeptá mi do ucha a já vidím nahoře v okně paneláku svoji mámu, jak pláče. Vypadá to, že už pochopila, co pro mě moje parta znamená, pro nás všechny.

 Na panelech se všichni sesednou kolem mě a já musím vše vyprávět. Snažím se být vtipný, shazovat se, ale když se dostanu k momentu s provazem z lýčí, všichni začnou pokašlávat, odvracet tváře a je na nich vidět, že je to bolí. Radši vše převedu v legraci, ale musím pak s Kačenkou do lesíka na naši mýtinu. Prší, ale nám to vůbec nevadí. Omlouvám se jí, pořád dokola, až už konečně nepláče a rozplyneme se jeden v druhém. Pak dostanu facku, protože se o mě bála, protože jsem jí ublížil a protože beze mě by tady v tomhle šedivým světě taky nezůstala. Potom už je všechno zlé najednou pryč, mě se vrátí do žil síla a smutek jen tak pohořívá dole pod povrchem. Nakonec jsem vlastně nikam neutekl, protože sám před sebou člověk jednoduše neuteče, nejde to. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine