Člověk pořád šmátrá po obrazovkách, je napojený na dráty a bezdráty, je sledován každý jeho pohyb. Občas bývá dobré vypnout všechny sítě světa a zavzpomínat na doby, kdy byl svět ještě v pořádku. A protože jsem měl v létě trošku víc volna a čekal jsem, než mi přijdou nové knížky, začal jsem rozbalovat dárky. Možná trošku pozdě, ale přece.
Seděl jsem zrovna na chalupě v pokoji, protáčel staré vinyly a vzpomínal na své mládí, kdy jsem podobné časopisy hltal. Půjčovali jsme si je s kamarády, párkrát se o nějaký ten neúspěšně pokusili, ale hlavně, čerpali z nich vždy obrovské množství informací. Kdysi nám pomáhaly formovat hudební vkus. Mnohdy jsme se nad články pohádali a dokázali odcitovat jakýkoliv rozhovor, případně recenzi.
Kupoval se Bang!, Metaliště, Metal Maniac, Metal Broom, Gung Ho, milovali jsme první čísla Sparku. Bylo jich spousta a ty které vydržely, se většinou vydaly cestou, která už není pro mě. Je moc komerční, zničená penězi, chybí jim takové to mnohdy sice neumělé a nedokonalé fanouškovstí. Musí mít reklamu, aby se uživili, musí bojovat, už v tom není metal, ale prachy. V undergroundu je to jiné, u nás v podzemí jde víc o nadšení, o podporu, o šíleně dlouhé hodiny autorů nad texty a v závěru hlavně o lásku k extrémní hudbě.
A tak jsem si otevřel první pivo, přidal hlasitost na gramofonu. Hráli mi staří Venom, kteří se k četbě perfektně hodili a dal jsem se do toho. Nutno rovnou napsat, že se jednalo o výjimečný zážitek po všech stránkách. Jakoby se mi všechno vracelo. Najednou jsem nebyl v pokoji sám, ale bylo nás zde dvacet, všichni dlouhé vlasy, huby plné smíchu a vtipů, k tomu holky, který vrtěly prdelkama v džínách takovým způsobem, že jsem se nemohl soustředit na čtení. Občas odříkávám články nahlas.
Ptal se mě nedávno jeden klučina, jestli to má vůbec v dnešní době smysl, vydávat papírové magazíny. Ono se vždycky hrozně dobře diskutuje o něčem, čemu nerozumíte, co jste nezažili a co jste nikdy nedrželi v ruce. Přede mnou tu teď leží tři časopisy, které samozřejmě nejsou dokonalé po grafické stránce, mnohdy s chybami (pokud to tedy ve slovenštině vůbec chyby jsou), ale o to přece vůbec nejde. Jde o ten pocit, o ten krásný zážitek, když rozlepíte hnusnej igelit, kolem zasmrádne čerstvý papír. Já nebudu a nechci kritizovat provedení. Mě se líbí obsah, články i recenze, líbí se mi, jak ze všech těch drobně potištěných stránek cítím nadšení, oddanost hudbě, metalu.
Takže ano, má to smysl! A velký, protože tištěný text se čte úplně jiným způsobem než obrazovky. To mi nikdo nevymluví. Vnímá se pozorněji, lépe se k němu vrací, netěká se u něj. Nebo alespoň já to tak mám nastaveno.
Sám bych to nedokázal, opakuji stále dokola, když si prohlížím všechny tři časopisy. Musí za nimi být obrovská porce dříny, odříkání. Klobouk dolů, dámy a pánové! Odvádíte skvělou práci! Je hrozně znát, že zde píšou srdcaři pro srdaře!
Pojďme si jednotlivé časopisy představit. Pokusím se popsat jejich obsah, co mi má slova dovolí. Lepší samozřejmě ale bude, když se přesvědčíte sami, hezky naživo. Vždyť co může být lepšího, než si sednout do křesla, hodit nohy nahoru a číst a číst a číst...nemám pravdu?
IMMORTAL SOULS ZINE
Černobílý magazín o death metalovém undergroundu. Jedná se o podporu smrtícího kovu v provedení, které mi vyloženě vyhovuje. Zajímavě vedené rozhovory, recenze na alba, která poslouchám často i já. Z celého časopisu je cítit obrovské nadšení pro věc, takové to odhodlání a touha po muzice, které se dnes již tak často nevidí. Čítávám jej nejraději v neděli u ranní kávy a pouštím si podle něj na hi-fi věži jednotlivé kapely. Občas se v recenzích rozcházíme, ale většinou plně souzníme. Říkám si často nahlas - Jsme jedné krve, ty i já...
Provedením je to vyložený underground, ale je hodně znát, že je za časopisem velký kus mravenčí práce a poctivosti. A já říkám a stále opakuji, víc takových magazínů, víc takových maniaků. Četba tohoto underground death metal zinu je pro mě vždy velmi příjemným zážitkem, nebál bych se napsat i svátkem.
Poznámka: V dalším čísle tohoto časopisu si budete moci přečíst i rozhovor s mojí maličkostí. Byla to pro mě úplně nová zkušenost, normálně totiž stojím v pozici toho, kdo se ptá. Snažil jsem se na zajímavé otázky opravdu poctivě odpovědět, tak objednávejte:)!
info@immortalsouls.sk
CREMATION ZINE
cremationzine@outlook.com
Tento časopis má trošku širší záběr. Najdete v něm pestrou skladbu rozhovorů se zajímavými skupinami. K tomu recenze, různé rozbory, články, u kterých kýváte spokojeně hlavou. Přiznám se, že jsem jej zhltnul na jeden záběr a druhý den začal zase znovu. Je pro mě velmi dobrou studnicí, ze které rád a často čerpám. Magazín mě upozornil na mnoho skupin, o kterých jsem neměl ani ponětí a to přesto, že prolezu kdejaký temný kout.
Líbí se mi, jak časopis vypadá i po grafické stránce. Opět underground jak má být. Pro mě jsou skvělé hlavně rozhovory s českými a slovenskými kapelami, o kterých si nikde jinde nepřečtete. Parádní jsou i upoutávky na koncerty, pro lidi, co nemají facebook vyloženě povinnost. Od časopisu vždycky odcházím s nadšením. Mrzí mě vždy jen jediné, chci víc a víc.:))
EARSTURBATION
Když se mi dostalo do rukou první číslo tohoto časopisu, spadla mi vyloženě čelist. Tohle že má být "fanouškovský" UG fanzine, jak je napsáno v úvodu? Cože? Vždyť tenhle magazín strčí do kapsy své mnohem prodávanější známější kolegy. A to jak provedením, tak hlavně obsahem. Brutální death metal a jeho odnože jsou zde podporovány takovým způsobem, že neznám žádný jiný, který by to dělal v takové míře a v takové kvalitě. Nezbývá než hlavní autorce Monice a jejím kolegům vyseknout velkou poklonu. Rozhovory jsou vedeny opravdu zajímavě a jsou z nich cítit obrovské znalosti scény, kapel, undergroundu. Žádné povrchní otázky, ale hezky s kůží na trh. Navíc dostanete vložené plakáty a už jsem něco zaslechl i o CD.
Můj milý, věrný čtenáři. Věřím tomu, že jsi z těch, kteří opravdu milují muziku. Že jen nekecáš na diskuzních fórech, ale že alespoň občas podpoříš kapely návštěvou koncertu i koupí nějakého toho nosiče. Rád bych ti za moji maličkost výše zmiňované časopisy doporučil. Jsou totiž nedílnou součástí toho, co k undergroundu jako takovému patří. Mít skupinu, chtěl bych v nich mít rozhovor a recenzi.
Dočetl jsem všechny tři časopisy a pořád se k nim vracím. Jasně, všichni dál budeme hladit obrazovky, nasávat do hlavy další a další data, ale tištěné magazíny pro mě budou mít vždycky vyšší hodnotu. Čtou se jinak, poctivěji, jsou trvalejší.
Chtěl jsem napsat nějaký vznešený závěr, ale napadá mě snad jen slavná parafráze:
Lidé čtěte!