DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 27. srpna 2017

Report, photos, video - FEKAL PARTY 2017 - SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH, GUTSLIT, CARNIVORE DIPROSOPUS, BIRDFLESH and others - club Modrá Vopice, Prague - 26. 8. 2017

Schirenc plays the Pungent Stench
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Club: Modrá Vopice - http://modravopice.eu/



Když nad tím tak přemýšlím, tak pro mě začala letošní Fekal party vlastně už ve čtvrtek. K obědu jsem si dal v práci v kantýně nějakej zeleninovej salát zalitej takovým tím dresinkem, který velmi  připomíná jelení sperma. Vydržel ve mě přesně hodinu. Pak už jsem jen úpěl na záchodě a málem vším tím tlakem rozstřelil keramiku v okruhu několika kilometrů. No a večer, když jsem venčil svoji suchozemskou želvu, tak přiběhl asi šedesátikilový pes a mého domácího miláčka bez varování zasypal hnědou hmotou. Želva kouká co se děje, slečna se omlouvá, snaží se otřít alespoň krunýř. Byly to nervy, ale aspoň měla výstřih jako bohyně.



V pátek jsem v práci radši nic nejedl, léčil se vodou, doma pak slivovicí a večer pivem, protože přijel kamarád z Teplic, můj věrný spolubojovník Bohumil. Bylo to skvělý. Dva čtyřicátníci, vzpomínající, bez manželek, bez dětí - mládí v prdeli a do důchodu daleko. K tomu pivko a jako kulisa Venom Inc., Bohouš dlouhá řeč a spousta příběhů z vysokoškolských kolejí. Jdu spát a nemám průjem! Hurá!



Sobota ráno, bolehlav tupohlav, nadávání jak dva starý špačkové. Ty vole, máme to zapotřebí, hlásí Bohumil. Ano, máme! Potřebujeme pravidelnou dávku metalových a grindových emocí, musíme si vyčistit hlavu od všeho toho smetí, co nám tam v práci zanechali. Těšíme se jak za mlada. Vyprošťovák to jistí. Otřepeme se, omyjeme ksichty vodou, já musím všechny ihned informovat o své krásné a kvalitní stolici. Jsme připraveni! 

Jede se vlakem, ráno z plzeňského nádraží. A protože nejedu po dlouhé době sám, o hodně rychleji to uteče. České dráhy forever! Pak taky metro a kus pěšky. Dneska si pořádně vyhodíme z kopyta! Chybí snad už jen rum.



Jedním z důvodů, možná dokonce hlavním, proč jsme letos zvolili Fekal party, jsou lidé. Grindově brutální a death metalové akce jsou totiž plné různých zdánlivě podivných postaviček, které jsou ale neskutečně milé, příjemné a v pohodě. Ještě dnes mě bolí bránice od smíchu, hubu mám roztaženou, jak kdybych sežral obří bagetu. Potkal jsem vás spoustu a posílám vám obrovské díky! Byli jste úžasní, skvělí! Potetovaní, ocvočkovaní, propíchaní, opilí, ale hlavně odvázaní a správně blázniví. Dnes se to už zase tak často nevidí. Modrá Vopice byla v sobotu oázou svobody, duševního odpočinku a hudebního masakru.

kluci v akci
Vyrazil jsem vlastně jen na dvě kapely, na indické GUTSLIT a mé oblíbence z mládí, PUNGENT STENCH. Nejsem hudebně moc grindový, spíš tíhnu ke smrtícímu kovu, proto jsem spoustu skupin jen vyfotil a některé ani neviděl. Berte to prosím v potaz.

Dámy a pánové, vítejte na tanečním parketu. K tanci a poslechu vám hrají kapely, který se s tím rozhodně nemazlí. Nechte si chutnat! Zadejte si!

POTHEAD - grindová taškařice z hlavního města.



MAC OF MAD - holka, ajťák a kytara.



KANDAR vidím letos podruhé a opět mě rozsekali. Ono totiž to jejich běsnění má nejen obrovský tlak a energii, ale je zároveň houpavě návykové. Jedna masakrující skladba střídá druhou, zpěvákovi snad každou chvíli vypadnou mandle. Hele, řeknu vám, tohle byl mlýnek na maso přesně podle mého gusta! Grind! Grind which nail you on the wall! Great presentation!







NEEDFUL THINGS - nám ukázali, zač je toho v Pardubicích grindový perník.




CARNAL DIAFRAGMA - černé uhlí a grind, jak to jde dohromady? Jednoduše. Přijeli kluci z Ostravy a vypálili nám rybník.



SPLATTERED - na to šli brutálně, hezky od podlahy, až jsem měl málem strach, zda se ta dřevěná bouda vedle nesesype. Brutal, killer, maniacal! Beating! Good!



HUMAN HUMUS - popradské písně plné lásky a porozumění.




Indičtí GUTSLIT byli pro mě asi největším lákadlem. Brutální death metal v jejich podání je neskutečně ostrý, nekompromisní a zároveň propracovaný. Vystoupení mělo neskutečný tlak. Člověk si připadal, jakoby ho objala samotná bohyně Kálí. Pro mě osobně jedno z nejlepších vystoupení celého dne. Masakr na druhou s temnou přidanou hodnotou navíc. It was a brutal death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this concert. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. The gig GUTSLIT reminded me tsunami. Amazing butcher work! 








Interview - GUTSLIT - Europe is our second home!
Rozhovor - GUTSLIT - Evropa je náš druhý domov, těšíme se k vám!

CARNIVORE DIPROSOPUS - kolumbijský (dnes vlastně už španělský) death metalový kartel se předvedl s razancí sobě vlastní. Opět se jednalo o totální výmaz. Mě osobně sice u téhle smečky chybí větší propracovanost skladeb (první dva songy dobré, ale pak už je to pořád dokola to samé), ale jinak v pořádku. Good, killer gig!




SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION - další (legendární) death grindový hlomoz, tentokrát z Francie. Měl jsem pocit, že mi právě někdo jednu napálil palicí plnou kovových střepů. Byla to vivisekce našich vnitřností za přímého přenosu. Ano, tohle mohu a s chutí! Death grind metal in a killing form! Excellent!



Dostávám v davu kopačku do zad a padá mi foťák, od té doby jsou fotky nějak hozené do špatného světla, omlouvám se. Taky mě pěkně bolí pod lopatkou.

BIRDFLESH - trochu té legrace nikdy neuškodí a když ji hrají jedni z nejpovolanějších grinderů, není moc co řešit. Já se bavil, já jsem tančil, já byl veselý! Účel byl tedy splněn a já odcházel na další pivo absolutně spokojený. Humour, death, gore! BIRDFLESH! Super, loud, crazy! I was happy! Very good performance!





SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH jsem viděl na stejném místě minulý rok. Pro mě jsou jednou z extrémních kapel mého mládí. A opět se mi moc líbili. Klasika, přetavený death a grind, smíchaný s krví a kousky zohavených těl. Zazněly všechny důležité skladby, člověk si zařval zase jednou texty dole pod pódiem. Tohle byla kapela hlavně pro nás, pro starý. Osobně jsem si Dona Cochina a jeho věrné neskutečně užil. Mělo to náboj, drive, hnilobu, hnis. Paráda. Exhume old corpses, let zombies out into this world! Don Cochino and his boys are here. Oh shit, it was totally old school death metal! Perversion! Molestation! Depravity ! Gore! Sick! Great concert!






inside stage:



BOWEL FUCK - český vysokooktanový gore grind, s kousky namotaného crustu. Hergot, to ale mělo sílu. Mé rozlišovací schopnosti sice byly již značně poznamenány alkoholem, ale musím říct, že klukům to šlapalo opravdu pěkně. BOWEL FUCK comply with their good name and they throw out dead piece of a meat. These songs were full of dirt and human filth. I was full of them from the beginning to the end. The beast had spoken again. Mightily and loudly.



WAKE - kanadští zuřivci předvedli totální hardcore, grind, crust, black peklo. Pro mě další z překvapení celého večera a velký zážitek. Málem mě rozstřelili na tisíc kousků. Tohle byla absolutní temnota! WAKE went to the very edge of tolerability. They are bloody, crust, black and grind. Uncompromising striking surfaces are meeting some “peaceful” moments of darkness. Wov, super!



BACKSLIDER - hráli něco jako takovou hodně špinavou směsici punku, noise, rocku a odhodlání. Tady se musím přiznat, že už jsem se notně ztrácel. Bylo pozdě, o muziku mi šlo v tu dobu až tak řekněme na desátém místě. Co jsem ale slyšel, tak nebylo vůbec špatné. Dark show, remind me driven truck! Very good!



Návštěvnost jsme čekal trošku větší (nemám odhad, koukněte na fotky), zvuk byl solidní. organizace v pořádku, jídlo dobré, obsluha velmi milá a příjemná. Za mě si nebylo na co stěžovat.

Naše cesta zpět mi připomíná společné návraty z hospody a klubů na vysokoškolské koleje před dvaceti lety. Vzduchem létaly vtipy, málokterý roh zůstal neoznačkován a suchý. Motáme se Prahou jak dva toulaví psi, ale nevadí nám to, máme čas a vlak jede až ráno. Jednou se zastavím, kouknu na oblohu a tam asi padá hvězda. Jakoby se najednou čas vrátil o spoustu let zpátky. Ještě, že je tady Bohumil, který mě z mé nostalgie vytrhne, protože řekne třikrát po době rychle prdel. Kupodivu trefím na hlavák na poprvé. V kupé parta uřvaných Němců a 80 minutové zpoždění. Miluju České dráhy.

with GUTSLIT


with Mallika from Abnormality
review:




with PUNGENT STENCH





V Plzni šeptám tak nahlas, že vzbudím moji ženu. Pronese něco o tom, že už bych taky mohl mít rozum. Směje se u toho, je totiž hrozně ráda, že mě zase po týdnu vidí. Prázdniny za chvíli končí a pro mě vlastně i festivalová sezóna. Letos byla tahle fekální tečka vydařená po všech stránkách. Díky za to! Užili jsme si jako za mlada. 

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

---------------------------------------------------
Promotion!

THRASH NIGHTMARE 5!
info:


info:


Recenze/review - TOXIK - Breaking Class (2017)


TOXIK - Breaking Class 
EP 2017, vlastní vydání

Valí se na mě informace ze všech stran. Každý je odborník na všechno, stačí sáhnout do kapsy a během několika okamžiků už umí blábolit o čemkoliv. Svět se mění každým dnem, tepe jako právě prostřelené srdce. Krev stříká všude kolem a mozek odmítá poslušnost. Nevím jak z toho ven, potřebuji další pořádnou dávku thrash metalu.

Přijdu domů, zavřu se do pokoje, nasadím sluchátka na uši. Jsem náhle v překrásném sále plném thrash metalu. Technického, propracovaného, šíleného. Působí na mě jako droga, poslední dávka před jinou dimenzí. Poslouchám nové EP "Breaking Class" amerických TOXIK. Blahodárných dvanáct a půl minuty čisté energické vzpruhy. 



TOXIK lze považovat za legendu, která se svými deskami již dávno zapsala do pamětí všech, kdo se jen trošku zajímají o thrash metal. Pánové do toho mlátí ve stylu HEATHEN, ARTILLERY, WATCHTOWER, REALM a v určitých momentech i MEGADETH. Samozřejmě, se svým vlastním ksichtem, nepřehlédnutelným vokálem a silnými politickými tématy v textech. A já říkám jediné - takhle má vypadat současná deska zahraná moderně, s přihlédnutím ke starým časům. Chutná moc, naplňuje mě až po okraj klidem. Tak až vám jednou bude na zvracení ze všeho kolem, budete mít chuť rozkopat televizi a zničit celý internet plný nenávisti, určitě je zkuste. Třeba vám také pomohou. Technický thrash metal vynikající kvality!


sumarizace:

TOXIK jsou zpět! Jejich novinka "Breaking Class" je přesně taková, jak mám tuhle legendu nejraději. Svěží, progresivní, ostrá, komplikovaná a přesto tolik přitažlivá. Při poslechu jsem velitelem vesmírné lodi a řítím se nekonečným prostorem. Poslouchám nahrávku pořád dokola a neustále objevuji nové a nové nápady. TOXIK nám předkládají hudbu, která bude znít všude, až nás napadnou vetřelci z vesmíru. Vynikající záležitost pro všechny fanoušky! Thrash metalová legenda opět dokázala, že je jedinečná, výjimečná a že dokáže nahrát skvělé album! "Breaking Class" jsou toho jasným důkazem. Absolutní thrashová bomba!


Asphyx says:

TOXIK are back! Their new "Breaking Class" is exactly such an album I prefer. Fresh, progressive, sharp, complicated and still so appealing. When I'm listening, I'm the commander of a spaceship crashing through the infinite space. I listen to the recording over and over again and I always discover new ideasTOXIK present music that will sound everywhere when the space invaders will attack us. Excellent affair for all fans! Thrash metal legend demonstrated once again that it's unique, exceptional and it can record the great album"Breaking Class" are clear proof. Absolute thrash bomb!


Tracklist:
01. Stand Up
02. Breaking Class
03. Psyop

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto sedmý - Prdíme do hlíny a je nám dobře!


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto sedmý - Prdíme do hlíny a je nám dobře!

Nikdy jsem takhle svého kamaráda Sabatha neviděl. Vždycky byl pro nás vzorem, již starším chlápkem, čtyřicetiletým, ke kterému jsme vzhlíželi. Přesto, co si všechno prožil, byl neustále veselý, vtipný, plný energie. Teď jsem měl chuť ho obejmout. "Můžu za to já":obviňoval se:"kdybych šel s ním do hospody, nic by se nestalo". Měl pláč na krajíčku a já s Káčou jsme nevěděli co dělat. Pak má milá vyndala z kapsy modrý kapesník (přesně to vidím před sebou, ten ladný naučený pohyb) a otřela Sabathovi první slané kapky z očí. Objala ho.

Chlápka jménem nebo spíš přezdívkou Kóča jsme znali jen trošku. Měl svých problémů dost. Před dvěma roky mu zemřela manželka v autě a on od té doby chřadl. Zůstala mu dcera, sotva patnáctiletá, která chodila na stejný gympl jako Káča. Včera už nevydržel všechnu svoji bolest a oběsil se na Radouči v lese. Kousek od místa, kam jsme si občas s mojí džínovou vílou zalezli a dělali tam věci, které spolu mladí lidé dělávají. 

Ten večer se U Hymrů neskutečně pilo. Sabath na bolest ze ztráty svého kamaráda. My drželi krok a pak i opilého nešťastníka cestou domů. Kóča byl jeho nejlepší přítel, důvěrník. Kluk, se kterým vyrůstal, dokonce po sobě různě "dědili" holky. A teď tu nebyl. Odložili jsme Sabatha domů, já mu sundal boty a chvíli počkal, až začal oddechovat. Pro jistotu jsem mu schoval všechny lahve z ledničky, kdyby se náhodou rozhodl upít. Neměl k tomu daleko. 

Šli jsme zamyšleně noční ulicí. Po kočičích kostkách a oba jsme se koukali na čínské kecky. Zamlklí, ponoření do sebe. Kóča pro nás sice nebyl to co pro Sabatha, ale znali jsme ho. Sedli jsme si u náměstí na betonový sokl a pozorovali mlčky opilce. Jindy to bývala docela legrace, ale dneska nám bylo ze všeho smutno. Nějak nebyla na nic nálada, na muckání už vůbec a tak jsme si dali jen jednoho nekonečně dlouhýho a hlubokýho francouzáka a šli spát. Viděl jsem ještě Kačenku, jak za mnou kouká z okna. Jak si sundává tričko. Zamával sem a šoural se dolů na sídliště. Doma ticho, jen pes zacupital po linu a přivítal mě. Pustil jsem ho k sobě do postele. Musel jsem někoho obejmout.

Vstanu, zjistím, že jsem doma sám. Všichni jeli na chalupu. Na stole vzkaz, ohřej si párky, už zase. Vezmu síťovku, nasadím sluchátka, pustím Vader. Hrají mi do kroku a je mi docela dobře. Stojím frontu na pečivo. Prodavačka na mě hodí okem, zná se s Janou, tak ji vyseknu poklonu a dostanu pár rohlíků navíc. Budou se hodit. "Ahoj": ozve se za mnou hlásek, tenounký a jemný. Otočím se a tam stojí Karolínka, princezna, s očima po tátovi. Ano, starýho Kóčy dcera. Koukneme na sebe, já nevím co říct, tak jdeme stranou a tam mi skočí do náruče.

Mám úplně mokrý triko od slz a snažím se jí utěšovat. "Já nevím, kam mám jít, já se doma bojím, všechno mi tam tátu připomíná": brouká mi smutně a jemňounce. Jsem duše citlivá a Sabath je jak můj druhej táta, tak beru Karolínku k nám domů. Namažu jí rohlíky, usmažím vajíčka, snažím ji přivézt na jiné myšlenky. Vypadá tak ztracená, jako toulavá kočka. Její babička z Moravy nemůže na nohy a nikoho jiného na světě nemá. Jsem jen o dva roky starší než ona, ale já už se o tebe nějak postarám, říkám si v duchu a na tuhle myšlenku se upnu. Jenže je mi sedmnáct a jsem kluk, moc dívčí, možná ještě spíš dětské bolavé duši nerozumím.

Usne mi v posteli, přikryji ji dekou. Nevím, jestli ji můžu obejmout, aby to nevypadalo blbě, ale ona se z dvouhodinového spánku budí, občas pláče. Tak musím. Hrozně se chvěje, je jako vystrašené zvířátko. "Kde to jsem?": zeptá se, když se probudí a když ji to dojde, tak má zase oči plné slz. Zdálo se jí o tátovi. Jsem zmatený, tak jí nabídnu jedno pivo a ona ho vypije. Vezmu ji s sebou, musíme za Káčou. Ta už mě vyhlíží a všechno jí vyprávím. Přesně si pamatuji, že na mě koukla tím svým hnědookým pohledem, ve kterém bylo vždy tolik tepla, síly, odhodlání, něhy. Pak mě pohladila a na chvilku zmizely u nich doma. Karolínka se mi navíc styděla říct, že má své dny.

Vzali jsme Karolínku dolů za město, na panely, kde se zrovna o jejím tátovi mluvilo. Bylo zajímavé sledovat, jak všichni ti drzí kluci, držky nevymáchaný, chuligáni, drsňáci a rebelové byli najednou milí, až dojímavě hodní a každý nabízel pomoc. Vybraly se hned peníze na věnec, které jsme předali Sabathovi. Musel taky ven a seděl zrovna úplně nahoře, jako nějaký šéf celé naší smečky. V ruce pivo, v očích ještě včerejší opici. Karolínka stoupá pomalu k němu a já zažiji jednu z nejdojímavějších chvílí svého života. Jakoby se kolem vznášel stín samotného Kóčy. Vypelichaný sedřený rocker, s prvními vráskami ve tvářích a křehotinká kráska, dívka a dítě zároveň. Spojení mládí, života a smutku. Musel jsem Kačenku stisknout tak, až jí vyhrkly slzy.

Pije se na Kóčovo zdraví a Sabath opatrně, s hlasem, který jsem u něj ještě neslyšel, uklidňuje Karolínku. Musí se vyřídit spousta věcí. Jdeme se s Kačenkou projít, ale obloukem se vyhneme místu, kde se Kóča oběsil. Jsme nahoře na Borku, hned vedle zahrádkářské kolonie. Sedíme na staré borovici a koukáme na celé sídliště. A má milá má divné řeči o smrti. Bojí se jí, jako každý. A že by beze mě nemohla žít a ať na sebe dávám pozor. Koukám jí do hnědavých očí, líbám jí nekonečně dlouho, až málem spadneme ze stromu dolů. Musíme nazpátek.

Kačenka spí u nás a chodí celou noc kontrolovat Karolínku, kterou jsme uložili do pokoje mých rodičů. Stará se o ní jako o vlastní dceru. Má mateřství v sobě, možná právě proto jsem si ji kdysi podvědomě vybral. Sedíme pak v kuchyni a pijeme až do usnutí rum, protože je nám pořád smutno. 

Ráno jdeme se Sabathem a Káčou i ostatními vyklízet byt po Kóčovi. Jak žil dlouho bez manželky, měl tam hroznej bordel. Jen dívčí pokoj, ještě se spoustou mončičáků, byl uklizený, malinký, s fotkami maminky, až se člověku srdce svíralo. Brali jsme do rukou staré věci po chlápkovi, kterého jsme ani moc neznali. Odnášeli jsme do kontejnerů celý jeden život. Zase tolik toho neměl. Až na poslední místnost, která byla po okraj narvaná vinyly. Sabath si sedl doprostřed, vzal do rukou Kóčovy oblíbené Venom a rozbrečel se. Zavřeli jsme dveře a nechali ho tam samotného.

Našla se slivovice z Moravy, od příbuzných, s nápisem roku výroby na skle. Otevřeli jsme špunt a každý si vzal jednu celou skříň vinylů. Na mě vyšli Deep Purple, Black Sabbath a pak spousta desek Venom. Hodně z nich mám dodnes, ale moc je nehraji, bojím se. Aby nedošlo k omylu, všechno bylo podloženo Kóčovým dopisem na rozloučenou, který ležel na albu "Prime Evil". Jeden song (Skeletal Dance), byl podtržen s tím, že chce být spálen, aby už nikdy nebyl a že mu ho máme nechat zahrát na pohřbu.

Stalo se tak za několik dní. Přišlo snad padesát lidí, samý dlouhý vlasy a mluvilo se dlouho. Teprve až v obřadní síni nám, mladým cucákům došlo, co byl Kóča zač. Stará mánička, kluk, kterého semlel režim, doba, svět. Řečnilo se dlouho, před námi se odehrával jeden zničený život. Chtělo se nám řvát, chtělo se nám plakat. A tak jsme dělali obojí, ale až venku, mezi starými topoly. "Kurva proč? Proč dokážou lidi někomu takhle zničit život?": křičel Prcalík, aby ze sebe všechno dostal.

Karolínku odvedli Kačenky rodiče k sobě domů a postarali se o ní. Další den musela na sociálku, na policii a já nevím kam. Pamatuji si, že paní Kačenková chtěla Karolínku adoptovat, ale tenkrát to nebylo tak jednoduché.

Šlo se k Hymrům, číšníkovi se řeklo ať drží hudbu, že celej večer bude pouštět jen Venom. Hospodou cinkaly sklenice, duněla Demilition Manova basa. Poslouchali jsme až s nábožným výrazem vyprávění starých mániček. O honech s policajty, o samizdatu, o vězení, o mučení, o lidských sviních i rovných chlapech. Nejednou jsme Kóču viděli v úplně jiném světle. Tahle parta vlasatých džínových rockerů měla jeden slogan, popěvek, který si prý zpívávali pokaždé, když se potkali:"Prdíme do hlíny a je nám dobře!" Křičeli jsme jej spolu s ostatními a bylo v těch výkřicích úplně všechno - touha, láska, rebelie, odpor, život i smrt. 

Cesty, jak se člověk dostane ke své oblíbené hudbě, bývají někdy hodně klikaté. Kóča už dávno "prdí do hlíny", Karolínka vystudovala kdysi dávno vysokou školu a žije spokojeně v Itálii. Tuhle jsem ji potkal, byla svým dětem ukázat její rodné město. Poznal jsem ji podle očí. Chvíli jsme na sebe koukali a její dva černoocí synátoři na mě zírali jako na zjevení. Měl jsem zase po letech zmáčené tričko od slz a jedno překrásné odpoledne v malé hospodě u náměstí. Prý si všechny ty vinyly můžu nechat. Kluci šmírovali celej svět z mobilů, my dva se nemohli odtrhnout od vzpomínek i od sebe a musel jsem slíbit, že tenhle příběh sepíšu. Zde je, poslouchal jsem při jeho psaní staré Venom. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. srpna 2017

Recenze/review - SLAUGHTBBATH - Contempt, War and Damnation (2017)


SLAUGHTBBATH - Contempt, War and Damnation
CD 2017, Hells Headbangers

Donutili mě polykat ošklivé kousky zla. Přesypaná temnota, chladivý odér záhrobí, ruka umrlcova, hladící moji tvář. Stará dobrá smrt a její věrná fena nenávist. Někdy se ptám, kde se všechna ta tma v lidech bere? Odkud pochází? Možná z nové desky chilských SLAUGHTBBATH.

Ti hrají prastarý black metal z časů, kdy si ještě fanoušci zakopávali své džínové bundy na hřbitovech. Syrový, ošklivý, nechutně krvelačný. Ve stylu FORCE OF DARKNESS, BESTIAL MOCKERY, TEMPLE BELOW, POSSESSION, DESTROYER 666, SARCÓFAGO. Už zase praskají lebky pod kopyty jezdců apokalypsy. Podsvětí znovu otevřelo svoji náruč a zve nás na nekonečné black metalové orgie.


Občas si říkám, co se to s black metalem stalo? Spousta evropských kapel propadla komerci, jezdí i turné po velkých pódiích. Jejich věc, ale většinou tím ztrácejí potřebnou černou nenávist ve svých deskách. Tenhle styl má bolet, má být válkou s nebem, pekelným ohněm spalujícím další kříže. Tohle všechno SLAUGHTBBATH umí na výbornou. A mě nezbývá nic jiného, než je doporučit. Jsou pro mě důkazem, že brány do podsvětí jsou opět otevřeny. Tenhle špinavý, sírou a neurvalostí načichlý černý kov mám rád, drásá mě, nutí ke kreslení dalších a dalších pentagramů. Smrt! Inferno! Black metal! Satan s vámi! Skvělé album.


sumarizace:

SLAUGHTBBATH přinášejí na svém novém náladu opuštěných kostelů. Jejich black metal je kombinací tradičních postupů. Výsledkem je pak neskutečně návykové album. Nápady pocházejí ze samotného pekla a svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Přijdu si, jako by mi někdo dupl okovanou botou na hrudník a dusil mě po celou dobu nahrávky. Vše plyne v šíleném tempu, ale o to jedovatěji. Zahalte své tváře do kápí, sepněte ruce k obrácené modlitbě a velebte samotné peklo. Black metal je tady vytažený odněkud z nejvzdálenějších koutů podzemí. Deska, která drásá a bolí. Světlo během téhle nahrávky rozhodně neuvidíte. Black metal s hodně zlou atmosférou. Skvěle!


Asphyx says:

SLAUGHTBBATH bring us a mood of abandoned churches on their next album. Their black metal is a combination of traditional actions. The final product is amazingly addicting album. The ideas come from the Hell itself and the world is very difficult place to live in while listening to this album. I feel like someone stepped on my chest with an ironbound shoe and I am choking the whole time while the album is playing. Everything just flows in a mad tempo and all the more is this album poisonous. Cover your faces with capes, clasp your hands to pray and bless the Hell itself. This black metal is taken from the farthest corners of the underworld. This album hurts and scarify. You will definitely see no light during this album. Black metal with a very cruel atmosphere. Great!    


SLAUGHTBBATH are:
SkullShredder - guitars, backing vocals
SelfDesecrator - vocals, bass
Negro - drums

Photos - BRUTAL ASSAULT 2017 - MAYHEM - 12. 8. 2017


PHOTOS
author of photos Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

MAYHEM











































TWITTER