DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 20. ledna 2020

Rozhovor - STRAIGHT HATE - Hudba je dôležitým prvkom môjho každodenného života.


Rozhovor s grindcore death metalovou skupinou z Polska - STRAIGHT HATE.

Odpovídal Kuba Brewczyński, děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - STRAIGHT HATE - Black Sheep Parade (2019):

Ave STRAIGHT HATE! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií STRAIGHT HATE. 

Pôvod STRAIGHT HATE sa datuje späť do roku 2008 a názov kapely je odvodený z rovnomennej skladby z dielne SEPULTURA. Od vzniku sme si prešli už mnohými štylistickými a personálnymi zmenami a aj kvôli tomu sme žiaľ až do roku 2013 neboli veľmi aktívni. Koncertovali sme iba sporadicky. V roku 2014 sme nahrali naše debutové EPko s názvom „Mental Disorder“ a v júli toho istého roka sme pripravili aj splitko s indonézskym Speedy Gonzalesom „Born To Grind“ vo forme kazety. Náš debutový album „Every Scum Is A Straight Arrow“ vyšiel 6. mája 2016 a v súčasnosti propagujeme už našu druhú dosku „Black Sheep Parade“, ktorá vyšla 21. septembra 2019. Počas tohto obdobia STRAIGHT HATE odohrali niekoľko úspešných koncertov a festivalov s mnohými kapelami zakorenenými v poľskom a svetovom undergrounde. 


Právě poslouchám vaši novinku „Black Sheep Parade“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT a grindovými legendami. Deska má skvělý sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku? 

Celý proces od samotnej tvorby muziky až po nahrávanie a konečný mix a mastering trval vcelku dosť dlho. Tentoraz sme to však neoľutovali, pretože všetky detaily a nedostatky boli vycibrené až do úplného konca. V štúdiu boli v podstate nahraté iba bicie, ostatné nástroje sa nahrávali v domácich podmienkach. Náš basgitarista Przemek všetko veľmi starostlivo prehodnocoval a postaral sa aj o výsledný mix. 

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Black Sheep Parade“? Jak vlastně tvoří/skládají STRAIGHT HATE? 

Skladby boli tvorené veľmi spontánne. Väčšinou to býva tak, že náš gitarista Kamil skladá muziku doma, nahrá nejaký predbežný materiál a všetkým nám to pošle. No a my potom diskutujeme o možných zmenách, opravách, či vylepšeniach. Niekedy sa prihodí, že riffy vymýšľame aj na skúške a potom pri jamovaní spoločne vytvoríme aj celú skladbu. Čo sa týka textov, tie väčšinou píšem sám až na pár výnimiek. Napríklad texty skladieb „Gnijące Istenie“ a „The Kneaders“ napísali Kamil a Wizun. 


Na obalu „Black Sheep Parade“ jsou svázané ovce. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat? Mám je chápat jako přirovnání k tomu, jak jsou lidé svázaní předsudky a připraveni na porážku? 

Autorom obalu je Maciek Kamuda. Jeho prácu som poznal už predtým a keď sa začal črtať koncept nášho pripravovaného albumu, od začiatku som vedel, že to musí byť práve on, kto najlepšie zachytí naše myšlienky na obale. Na začiatku som mu len načrtol, čo sa skrýva za názvom albumu a vysvetlil som význam textov. Čiernymi ovcami sú všetky charakterové črty uvedené v textoch a spoločným menovateľom, ktorý ich spája do jedného stáda, je séria negatívnych dominantných znakov v dnešnom svete. Symbol čiernej ovce môže zahŕňať aj ľudí, ktorí sa nechávajú unášať na prúde vytvorenom médiami, ktorí nekriticky a bezmyšlienkovo akceptujú vzorce diktované modernými trendmi. Nedokážu myslieť sami za seba. 

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Texty sú odrazom každodenného života z pohľadu priemerného konzumenta. Píšem o problémoch, ktorým musíme čeliť. O tom, ako nás médiá klamú a zavádzajú, o ľuďoch, ktorí bezmyšlienkovite a nekriticky nasledujú súčasný trend. Celkovo nejde o nič nové, čo by sme objavili. Ako som už spomínal väčšinu textov píšem sám až na pár výnimiek. Napríklad texty skladieb „Gnijące Istenie“ a „The Kneaders“ napísali Kamil a Wizun. 


Novinka vyšla na CD u Deformeathing Production. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, ale nelákalo vás vydat album u nějaké větší firmy? Oslovili jste nějaké? Jak jste vlastně spokojeni s Deformeathing Production? 

Neuvažovali sme o väčšom vydavateľstve, pretože Deformeathing nám poskytla nami očakávané podmienky. Momentálne sme veľmi spokojní so spoločnou prácou s Wojtekom. 

Viděl jsem vaše vystoupení letos na SYMBOLIC festu v České republice. A musím uznat, že jste mě doslova rozsekali. Koncert měl velkou sílu, tlak, spoustu energie. Jak jste si to u nás užili, jak se ti festival líbil a co říkáš na české fanoušky? 

Každú cestu do Českej republiky považujeme za dovolenku. Milujeme hranie vo vašej krajine. Organizácia koncertov a atmosféra sú vždy na veľmi vysokej úrovni. Máte veľa festivalov, na ktorých by sme si radi zahrali. Ste pre nás vzorom. Každý rok posielam desiatky e-mailov so žiadosťou o vystúpenie rôznym organizátorom, na ktorých na webe natrafím. Niekedy je odozva aj pozitívna a podarí sa nám zúčastniť na nejakom festivale, čoho príkladom je aj Symbolic festival. Takéto koncerty sú však len sporadické, pretože o nás mnoho metalových fanúšikov nevie. Českí fanúšikovia sú šialení ľudia, ktorí si však zachovávajú svoj odstup. Ale zato sú veľmi priateľskí. Veľmi si vážime vašu krajinu a vašu hudobnú scénu. O vašej scéne sme sa už zmienili v mnohých rozhovoroch.


Když si projíždím vaši tvorbu, ušli jste opravdu dlouhou cestu. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně STRAIGHT HATE zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh? 

Nedá sa povedať, že by sme mali pravidelné skúšky. Väčšinou sa v skúšobni stretneme pred nejakým vystúpením alebo keď tvoríme nový materiál. Žijeme v dvoch rôznych mestách a naša pracovná vyťaženosť je tiež dosť rozdielna, takže je dosť ťažké sa zorganizovať a stretnúť. 

Na vaší kapele je opravdu vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte, jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu. 

Ja by som si len želal, aby sa naša muzika dostala k čo najväčšiemu počtu metalových nadšencov, ktorí majú možno aj rozdielne hudobné preferencie. To by sa mohlo podariť nášmu poslednému počinu “Black Sheep Parade”, ktorý by mohol spĺňať tieto podmienky, keďže je univerzálny a prístupný. 


Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

Musím sa priznať, že v poslednej dobe na mňa urobili obrovský dojem poľské black metalové zoskupenia. Kapely ako napríklad Mord'A'Stigmata a ich album „Dreams of Quiet Places“ alebo Gruzja a ich „Wciąż Nie Mamy Na Was Pomysłu“ spôsobili na našej domácej scéne veľa rozruchu. Nedávno ma upútala taktiež americká banda BruceXCampbell doskou „South To No Life“ a vaša pražská formácia Insistent a ich počin „Suspect“. 

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky? 

Samozrejme! České skupiny mali veľký vplyv na moje smerovanie a hudobný vývoj. Šesťkrát som sa zúčastnil festivalu Obscene Extreme, kde som sa stretol s mnohými z hlavných predstaviteľov vašej scény. Taktiež som hral s mnohými českými kapelami, menovite Needful Things, Spasm, Tortharry, Abortion, Contrastic, Insistent, Critical Madness a mnoho ďalších. Fleshless predviedli na Symbolicu skvelý výkon. Máte jednu z najsilnejších grind / death metalových scén v celej Európe. 


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death/grind metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl? 

Hudba je dôležitým prvkom môjho každodenného života. Moje sympatie ku Grind coru pramenia predovšetkým z jeho jednoduchosti a rozmanitosti, ktoré tento žáner ponúka. Dá sa ľubovoľne meniť začlenením napríklad aj švédskeho zvuku, či HC pasáží alebo death metalu. Je to doslova jazda bez toho, aby ste sa držali, jazda uvoľňujúca endorfíny, ktorá nás aspoň na okamih dokáže vytrhnúť zo strastí každodenného života. 

Co chystají STRAIGHT HATE v nejbližších měsících? 

Tento rok sme už naplánovali niekoľko koncertov. Jeden v Litve, jeden pravdepodobne na Slovensku a zvyšok v Poľsku. Čo sa týka českých festivalov, tak som samozrejme poslal mnoho správ, ale uvidíme, či aj tento raz z niektorého dostaneme kladnú odpoveď. Medzi ďalšími plánmi je aj vydanie split albumu, ale zatiaľ nedokážem povedať nič bližšie. 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. 

Ďakujem ti veľmi pekne za príležitosť na rozhovor, Kuba. Dúfam, že aj vďaka tomu oslovíme viac poslucháčov v Českej republike. Posielam pozdravy od grindových maniakov z východu!!! 

Interview - STRAIGHT HATE - Music is an important element of my everyday life.


Interview with grindcore death metal band from Poland - STRAIGHT HATE.

Answered Kuba Brewczyński, thank you!

Translated by Petra, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - STRAIGHT HATE - Black Sheep Parade (2019):

Ave STRAIGHT HATE! I didn’t find any interview with your band in the Czech language. Could you please introduce STRAIGHT HATE to Czech metal fans? You can start by establishing the band and go through the full band’s history. 

The origin of Straight Hate dates back to 2008. The name of the band was based on the Sepultura number. Since then, we have undergone a number of stylistic and personal changes. Unfortunately, until 2013 we were not a very active band. We played concerts sporadically. In 2014, we recorded our debut EP entitled "Mental Disorder". In July of the same year there was also a split recorded with the Indonesian Speedy Gonzales "Born To Grind" in the form of a cassette. On May 6, 2016, we released our debut album entitled "Every Scum Is A Straight Arrow". We are currently promoting the second album "Black Sheep Parade", which was released on September 21, 2019. Throughout this period, Straight Hate have played some successful gigs and festivals with many bands rooted in Polish and worldwide underground. 

I am listening to your new record and I feel as if I am closed in some chamber with bands like DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT along with the grind core’s legends. The record has a great sound. Where did you record it and how are you satisfied with the result? Did you have the last word concerning the final sound? 

The whole process of creating music through recordings and finally mixes took quite a long time. We do not regret this time, because all the details and shortcomings have been refined to the very end. Only the drums were recorded in the studio, the rest were recorded in home conditions. Our bass player Przemek was watching over everything, working and mixing everything. 

How was the new material for the "Black Sheep Parade" created? How does STRAIGHT HATE actually compose/write music? 

The numbers were created spontaneously. Our guitarist Kamil creates them at home, records drafts and sends them to the forum. Then we discuss possible corrections. Sometimes some of us will come up with a riff and in the rehearsal room together we create its whole. I write most of the texts myself. There are sometimes exceptions. Kamil and Wizun wrote the lyrics for the songs "Gnijące Istenie" and "The Kneaders". 

On the „Black Sheep Parade“ front cover is an image of roped sheep. Who is an author? I like his work. How did you actually choose the idea for front cover and what does it represent? Should I understand it as a comparison to how people are bound by prejudice and ready for defeat? 

The author of the cover is Maciek Kamuda. I had known his work before. When the concept of the new album appeared, I knew from the beginning that this man must make a cover for us. I just needed to describe the album title and explain the meaning of the lyrics. Black sheep are all characters mentioned in the texts. The common denominator that unites them into one herd is a series of negative dominant features in today's world. Black sheep can also include people who flow along with the current created by the mass media, uncritically and thoughtlessly accepting patterns dictated by modern trends. They can't think for themselves. 

Could you reveal us who is the author of lyrics and what is their background? Where do you take your inspiration for topics in the lyrics? 

The texts are a reflection of everyday life, viewed by the average bread eater. I am writing about the problems we have to face. About how we are fooled by the mass media, about people who flow thoughtlessly and uncritically along with the current created by contemporary trends. Overall, nothing new and revealing. I write most of the texts myself. There are sometimes exceptions. Kamil and Wizun wrote the lyrics for the songs "Gnijące Istnienie" and "The Kneaders". 

The new album was released as a CD by Deformeathing Production. This label has a very good name in the underground and does a really great job. But, didn't you want to release the record in the larger label? Did you address any? How satisfied are you with Deformeathing Production? 

We didn't think about a bigger label because Deformeathing offered us the conditions we expected. At the moment we are satisfied with working with Wojtek. 

I saw your performance this year at SYMBOLIC fest in the Czech Republic. And I must admit you literally cut me up. The concert had great power, pressure, lots of energy. How did you enjoy it, how did you like the festival and what do you say about the Czech fans? 

We treat every trip to the Czech Republic as a holiday. We love playing in your country. The organization of concerts and the atmosphere is always at a very high level. You have a lot of festivals where we would like to play. You are a role model for us. Every year I send dozens of emails asking about performances to various organizers found on the internet. Sometimes we manage to play like the Symbolic Festival. Unfortunately, these concerts are not many because we are little known to you. Czech fans are crazy people who have a distance. They are easygoing and friendly. We have very great respect for your country and for your music scene. I always talk about it in many interviews. 

When I go through your records, I must say, you passed a long way from the beginnings. It's obvious that you're working on yourself as a band. How often does STRAIGHT HATE rehearsal? Are you an honest group that meets regularly, or are you rather punkers and meet in the rehearsal room only when it is needed? 

We don't play regular rehearsals. We usually meet before the upcoming concert or when we create new material. We live in two different cities, we work at different times of the day. It's hard to organize. 

Concerning your band as a whole, it is obvious how are you still better at each record, you are evolving, you are still better and better. Do you have some goals, which would you like to achieve? For some it is a famous label, for another is to play some concert with a famous band… 

I just want our album to reach as many people as possible with different musical preferences. This would make “Black Sheep Parade” a very universal and accessible album. 

Could you recommend some new records, which catch your attention recently? 

I have to admit that Polish black metal bands have recently made a great impression on me. Albums of bands such as: Mord'A'Stigmata - "Quiet Places" or Gruzja "Wciąż Nie Mamy Na Was Pomysłu" have caused a lot of confusion on the native stage. Recently, American BruceXCampbell - "South To No Life" and the band from Prague - Insistent - "Suspect" caught my attention with grind themes. 

Do you know and listen to some of our Czech metal bands? 

Of course ! Czech bands had a great influence on my direction and musical development. I have been to Obscene Extreme six times where I met the leaders of your stage. I played with many Czech bands: Needful Things, Spasm, Tortharry, Abortion, Contrastic, Insistent, Critical Madness and many more. Fleshless made a brilliant performance at Symbolic Fest. You have one of the strongest grind / death scenes in all of Europe.

We are approaching the end of the interview, so let me ask you one philosophical question. How would you define the Swedish death/grind metal? How important is this music for you and why did you choose this kind of music? 

This music is an important element of my everyday life. My sympathy for Grind came primarily from the simplicity and diversity offered by this genre. It can be freely varied by incorporating even Swedish sound, hardcore releases or death metal crap. It is literally a ride without a handle that releases endorphins and logs us out of everyday life. 

What is STRAIGHT HATE planning in the next months? 

This year we have already planned a few concerts. One in Lithuania, one probably in Slovakia and the rest in Poland. Of course, I sent a lot of messages to Czech festivals, but we'll see if I will have an answer. We want to release split later, but we haven't determined the details yet. 

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold records, hundreds of crazy fans and tons of great ideas! 

Thank you very much Kuba for the opportunity to be interviewed. I hope that thanks to it we will reach more listeners in Czech Republic. Greetings from the eastern grind freaks !!!

neděle 19. ledna 2020

Recenze/review - CRYPTIC RISING - Putrid Remnants (2020)



CRYPTIC RISING - Putrid Remnants
CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down
Některé mrtvoly již byly ve stádiu značného rozkladu. Vypadá to, že pachatelé nestihli ani vykopat pořádný hrob. Možná se jedná i o výstrahu. Tu uříznutou hlavu, nabodnutou uprostřed, si budu pamatovat celý život. Přitom to začalo jako vždy nevinně. Malá, zcela zbytečná hádka postupně přerostla v absolutní nenávist. Nevím, kdo vzal zbraně do rukou jako první, to teď už je to jedno. Výsledkem jsou zohavené tváře, usekané ruce i nohy, slovo dostaly mačety a palné zbraně. Kdy tohle skončí?

Ne, to není žádný hororový film, ale krutá realita. Na záběry ve zprávách jsem si vzpomněl i při poslechu nové desky amerických šílenců CRYPTIC RISING. Ti letos přicházejí s velmi zajímavou nahrávkou. Plnou krve, temnoty, špíny a krutosti. Kapela původně hrávala post black metal, případně noise, postupně se ale začala víc přiklánět ke smrtícímu kovu. Přesto, nebo možná právě díky zkušenostem z jiných stylů, k němu přistupuje trošku odlišným, zajímavějším způsobem.
Celé album, žhne a pálí, je ošetřeno hutným, mohutným zvukem a morbidním obalem, kterého si ihned všimnete. Kapela je nejsilnější v pomalejších pasážích, u kterých mám sto chutí si vytrhat všechny vlasy. Bolí a drásají mě. Stále se mi při poslechu vkrádá do mozku myšlenka, že otevírám dveře do místnosti, která je vyzdobena zkaženou krví. Vlastně ani nevím proč, možná za to mohou nálady, které slyším, určité tajemno, který mě provází celou dobu. CRYPTIC RISING jsou zkrátka trošku jiní, odlišní a hned si jich všimnete. Pohybujeme se samozřejmě v tom nejhlubším undergroundu, ve starých pitevnách, na opuštěných jatkách. Na místech, do kterých jsou navěky otištěny násilné činy. Možná na někoho bude "Putrid Remnants" působit zcela jinak a má na to svaté právo, ale já mám pocit, že mám ruce ponořené do vnitřností stále ještě teplého těla. Songy jsou velmi pečlivě vystavěné, kapela přesně ví, co a jak chce hrát a výsledkem je album, které doslova masakruje. Ošklivý nechutný death metal s otiskem temnoty!



Asphyx says:

Some of the corpses were already in state of decay. Looks like the perpetrators haven't managed to dig a proper grave. Maybe this is also a warning. I will remember that cut off head, impaled in the middle, all my life. As it always began, innocently. A small, completely unnecessary quarrel gradually grew into absolute hatred. I don't know who took the guns first, it doesn't matter any-more. The result is mutilated faces, chopped hands and legs, machetes and firearms acts. When will this finish?

No, it's not a horror movie, but a cruel reality. I remembered the footage in the news while listening to the new album CRYPTIC RISING. They are coming up with a very interesting record this year. Full of blood, darkness, dirt and cruelty. The band originally played post black metal or noise, but gradually began to lean more towards the death metal. Yet, or perhaps because of the experience of other styles, they approaches to it in a slightly different, more interesting way.



The whole album, glowing and burning, is treated with a dense, powerful sound and a morbid cover that you will immediately notice. The band is strongest in slower passages where I want to pull out all my hair. It hurts and distracts me. While listening my mind affecting the idea that I open a door to a room that is decorated with spoiled blood. Actually, I don't even know why, maybe the moods that I hear are due to a mystery that has accompanied me all the time. CRYPTIC RISING are just a little different and you will recognize them. We are, of course, in the deepest underground, in old autopsy rooms, in abandoned slaughterhouses. In places where violent acts have been printed forever. Maybe "Putrid Remnants" might look quite different and have a holy right to it, but I feel like my hands are immersed in the intestines of a warm body. The songs are very carefully built, the band knows exactly what they want to play and the result is an album that literally massacres. Ugly disgusting death metal with a dark imprint!


Tracklist:
01. Intro
02. The Terror Is Real
03. Vessel of Dirge
04. Shifter(s)
05. Old Tomb
06. A Convalescent Season
07. Cosmic Death
08. Narcoleptic Predicament

https://crypticrising.bandcamp.com/
https://www.reverbnation.com/crypticrising
https://soundcloud.com/crypticrising
https://open.spotify.com/artist/6JIAVZMC7ZQDxKHlkVLd29?si=Hb8BlhbjSvm5bD8dGclVSA

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý třicátý - Odhalený až na dřeň


Příběh dvoustý třicátý - Odhalený až na dřeň

Díval jsem se na ni, jak pařila u kazeťáku. Házela hlavou a světlo z ulice se jemně proplétalo jejími vlasy. Bouchala do opěradel vozíku a já si uvědomil, že už budu muset do smrti chodit jen s holkama, co poslouchají metal. Nechal jsem ji, aby se připravila na menší procházku městem. Dělali jsme to tak pokaždé. Pokud byl klid a čas a nemuselo se k doktorům, tak se naše dlouhé výlety po okolí staly velmi příjemným zvykem. Vzpomínám na devadesátky moc rád. Vše nebylo samozřejmě dokonalé, ale lidi ještě nebyli tak nasraní. Nebo jsem je tak ještě nevnímal. Taky byl člověk mladej a možná trošku naivní. Kdo ví?

Konečně dopaří a pak na mě hodí takovej ten výraz, kterej jsem na ní miloval. Trošku pozdvihnutý ret, jakoby byla drzá, ale bylo v tom hodně vášně. Stejně jako ve všem, co následovalo potom. Byla divoká, sen každého muže. Joj. Když jsme se konečně dostali do mrazu, usmívali jsme se. Mladí zamilovaní to tak mívají. Koneckonců, v tomhle věku vám stačí fakt jen těch pár úsměvů. Víc nepotřebujete. Křupe mi pod nohama a vozík klouže. Předevčírem se sice Kristýnka poprvé sama postavila, ale její nohy byly pořád nejisté a slabé. I tak to byl velký úspěch. Měli jsme velkou radost. Sice jsme byli už vyčerpaní a skeptičtí, ale naděje se konečně taky jednou dostala ke slovu. 

Dnes si pro mě Sabath i ostatní připravili překvapení. V malém sále za Černou vdovou jsem měl před lidmi přečíst pár svých povídek a básní. Ano, pořád jsem se občas zavřel do pokoje a nechal se unášet svojí fantazií. Měl jsem už tenkrát pocit, že bych měl ty naše příběhy o metalu sepsat. Aby se na naši partu nezapomnělo, aby aspoň někde to krásný i smutný zůstalo zachováno. Samozřejmě, byl jsem mladej, trošku naivní i namyšlenej. Takhle v hospodě, po pár pivech, mé příběhy na kamarády fungovaly. Nikdo mi vlastně neřekl, že je něco špatně, že se někdy moc rozkecávám, že některé věci by šly napsat trošku jinak. Nebo spíš, nejsou mezi běžnými lidmi publikovatelné. 

Každý, kdo jde s kůží na trh, se svým způsobem odhaluje. Předkládá kus sebe samého, otevírá svoje nitro. Někdo to pochopí, někdo je naladěn na úplně jiných vlnách. Nikdy jsem se nepovažoval za žádného umělce. Většina věcí, a to jak hudby, tak i psaní, byla spíš legrace, básně pak přetavenou exhibicí, aby mě měly holky rády. Jenže pak mi umřela Kačenka a dva nejlepší kamarádi. Otisklo se to i do mých textů. Vypsal jsem se z toho. A mým kamarádkám i Sabathovi to imponovalo, protože to všechno prožívali se mnou. Kecáme o všem s Kristýnkou a já dostanu trému. Možná i strach. Cože, to jsem fakt slíbil, že budu číst svý nitro před partou ožralejch? Měl jsem sto chutí otočit vozík, zamknout se na několik západů a opít se doma do němoty. Ale sliby se mají plnit.

Vyzvedneme holky, který se hrozně těší a podporují mě. Zdravíme se ve Vdově s kamarády a všichni se ptají, jestli to jsem já, kdo bude dnes veřejně číst, všichni se těší. Musím si dát pivo, pak dvě, abych se u odpovědí usmíval. Přitom je ve mě malá dušička. Žmoulám v rukou desky, vzpomínám, co jsem všechno četl o Bukowském a najednou mám hroznej pocit, že chci utéct. Copak bude někoho vůbec zajímat můj život? Každej přece máme svůj kříž, svý problémy i radosti. Tak proč zrovna moje slova by měla zaujmout? Kristýnka to na mě pozná a mačká mi ruku. Tréma je na mě hodně vidět. Do čeho jsem se to zase navezl? 

Nejdřív hrály nějaký dvě kapely, jména si nepamatuji. Vím jen, že zpěvák měl kolem krku červený puntíkovaný šátek (Ferda Mravenec) a přišlo mi to hrozně vtipný. Nějak do mě nejede ani pivo, klepou se mi nohy. První veřejné čtení. Čas neúprosně běží a mě najednou dojde, že tam v sále nebudou sedět jen samí hodní lidé, ale normální dav, složený i z debilů a tupců. Jak na tyhle budou zabírat moje básničky? Dozvím se to záhy. Přede mnou čtou dva mladí kluci, tak nějak v mém věku. Retro Kerouac a Burroughs, alespoň tak mi připadají. Ty vole a nakonec přijde imitace Bukowského. To mě poser, jdu od toho, říkám si v duchu, ale pak vystoupí holčina, která když vejde na pódium, tak vzbudí šum mezi diváky jen svojí postavu. Je hodně poctivě stavěná, velká žena. Ale pak začne číst a já jsem unešen. Má krásnej hlas a to co říká, má hlavu a patu. Podmaní si mě. 

Dokážu být taky tak sebejistý a dobrý? Určitě ne. Vždyť ona má potlesk! Lidi jí zobou z ruky. Uff. Najednou stojím před davem a připadám si nahý. Ještě ráno jsem měl všechno promyšlený, připadalo mi jasný jak a co budu mluvit. Ale mám hroznou trému a asi i okno, tak jednám instinktivně. Usednu na vysokou židli, loknu si piva, ale je to spíš kvůli image, než že bych chtěl pít. Hlavou mi ještě probleskne myšlenka, že dobří lidé o sobě nedávají vědět. Ti většinou sedí a jsou spokojení, občas zatleskají, zato nerváků a hlupců je plnej svět. A ti jsou hodně slyšet. Dám se do toho a zpočátku mě to hodně bolí, okřiknou mě, že mluvím potichu. První povídka, o panelech. Padají ze mě slova, nechám se unést, občas dokonce věty ještě víc rozvedu. Ne, takhle nezní Bukowský, to jsem byl fakt já, Smrťák osobně. Vítejte v mém světě, přátelé!

Povídka je krátká, následuje nekonečně dlouhých několik sekund a pak se tleská ve stoje. Rozzářím se. Spadne mi kámen ze srdce. V hledišti vidím samý džínový postavy a ty mě chápou, ví přesně, o čem mluvím. Samy to taky někdy zažily. Čtu dál, o hospodách, o výletech na koncerty, o holkách, o metalových vílách i panenkách. Není to dokonalý, ale je v tom vášeň a nadšení. V mých slovech jsou emoce. Nechávám se unést, vidím, jak mi v předních řadách visí na rtech. Jsem nadšený, že si dovolím i pár vtípků mezi povídkami. Pak Jana zakřičí do davu, abych přednesl nějaký svý básně. Jak jsem v euforii, tak jich pár hodím do placu. Fungují. Nevím proč, sám bych řekl, že nebudou, osobně básně nemám moc rád, ale lidé reagují. Hlavně teda slečny. Ty vole, splněnej sen!

Asi bylo dobře, že mi byl sražen hřebínek zrovna v tomhle věku. Že jsem si tím prošel. V davu nebyli jen metalisti a známí, ale také přišlo pár ožralých tupců. Měl jsem to očekávat. Ale bylo to moje první čtení a byl jsem mladej a naivní. Přes všechny sračky světa, který jsem nedávno zažil, tak jsem pořád ještě trošku věřil v lidskou slušnost a dobrotu. Ale jak dobře všichni víme, jsou mezi námi tací, kteří rádi jedovatě plivou kolem sebe. Sami jsou sráči, kteří by nikdy neměli na to, jít s kůží na trh, odhalit se, ale umí křičet z davu. Ze tmy. Mě se to bohužel stalo ve chvíli, kdy jsem četl báseň o Kačence. Měl jsem slzy na krajíčku, víte, člověk když se k tomu vracel, tak jsem si všechno znovu prožíval. Pořád mě to bolelo.

"Tak tys ji jako zabil, ty sráči?": ozvalo se ze tmy a já utichl. Veškerá radost z toho, že zde mohu číst, byla pryč. Stačilo jedno rýpnutí, neomalený výkřik a všechno bylo fuč, rozplynulo se. Cvaklo mi v hlavě a běžel jsem směrem, odkud se ten hnus ozval. Seděli tam tři puberťáci, takový ty nevycválaný hovada, ze kterých nikdy nic nebude - vymaštěnci. Byl jsem naštvaný, měl jsem pocit, že jsem před chvílí stál odhalený na dřeň před davem, že jsem jim dával kus sebe samého a oni mě sundali na zem hodně nechutným způsobem. "Cos to řekl?": skočil jsem mezi ně a popadl prvního pod krkem. Jo, strejda Bukowskej by ze mě asi měl radost. Strhla se mela, ve které jsem dlouho vedl. Měl jsem v sobě totiž velkej vztek.

Doslova jsem kluky vykopal ze sálu. Roztrhli mi sice triko a krvácel jsem ze rtu, ale na pódiu mě čekal potlesk. Dal jsem už jen pár dalších básní a najednou se cítil hrozně vyčerpanej. Začal jsem v tu chvíli obdivovat všechny dobrý herce, muzikanty i všechny ostatní, kteří dělají svoji práci srdcem. Přišla mi dokonce poděkovat dívka, co četla přede mnou. Seděl jsem v koutě a plácal si rukou s příchozími. Byl jsem hrozně rád, že mé povídky o kamarádech fungovaly, ale bylo to naposled, kdy jsem četl veřejně nějaké básně. Přeci jen, jsou až moc intimní. Bolí. Přijde za mnou Sabath, poplácá mě po ramenou a pro mě je to největší vyznamenání. Jen lituji, že tu není Venca, hergot kámo, zrovna tebe bych chtěl u svého úspěchu mít. 

Vylezeme do mrazu, jdeme domů dřív, Kristýnku bolí nohy. Kamarádi mi pomohou vynést vozík a poděkují za hezký večer. Vy volové, taky díky moc. Lepší publikum jsem si nemohl přát. Byli jste úžasní, cejtil jsem se jak nějaká hvězda. Krista je taky nadšená a všem říká, že jsem její kluk, hehe. Pak dostanu pořádně do držky. Kousek za rohem na mě čekají ti tři kluci. Odstrčí moji holku stranou, že nabourá vozíkem i nohama do popelnic. Křičí, ať mě nechají. Ale oni do mě buší a mlátí a pak kopou a já jsem nakonec jen v poloze skrčence, aby mě neroztříštili lebku a koule. Vysvobodí mě až obrovskej metalák, co si odskočí chvilku na vzduch a cigáro. Mám vlastně velký štěstí, protože tihle klučinové jsou fakt tupci. Asi by mě domlátili do bezvědomí.

"Hej dobrý? Hele, to si ty, cos tam před chvílí četl, viď?": dává mě do rychtyku obr a skloní se i ke Kristýnce. Vypadá jak nějakej zabiják, ale mluví hlasem, že jej musíte mít rádi. Já v tuhle chvíli rozhodně. Nabídne nám pomoc, stejně už chtěl jít domů. A tak se vydáme na cestu mrazivou Radoučí, přes uspané město, kolem blijících opilců u non-stopů. Dokonce mi pomůže vynést Kristu nahoru do bytu. Jsem mu moc vděčný a pak už jej nikdy nevidím. "Pocem, ukaž, ty zase budeš mít monokla": ošetřuje mě má milá a já dělám, jakože jsem hrdina, ale nejsem, bolí to jako čert. Asi mě zase kopli do žeber, protože sykám a nevím, jak si mám lehnout. A tak jsme dva, co nemůžou spát. Raději si povídáme. Připadám si šíleně utahanej, dobitej po všech stránkách. Rozjitřenej, znovu odhalenej až na dřeň. Venku už svítá, když usnu. Cítím, jak mi čechrá vlasy. V polospánku se těším na další den, až mi má víla na vozíku zase zapaří u kazeťáku. To je pro mě momentálně stejně nejdůležitější.

Čtení naživo pro mě znamenalo hrozně moc a jsem rád, že jsem jej mohl podstoupit. Ověřil jsem si, že ty mý slova na papíře nejsou úplně marný, získal i větší sebejistotu, kterou potřebuje každý, kdo něco tvoří. Jít s kůží na trh není žádná legrace, to vám povím. Ale naučil jsem se větší pokoře. A taky to, že se musím připravit na těch pár debilů, které potkáte všude. Jsou hodně slyšet, na rozdíl od všech hodných, milých, dobrých lidí. Ti když vám zatleskají nebo poplácají po ramenou, tak víte, že nežijete zbytečně. Jsem moc rád, že jsem v životě potkal víc pohodářů, než magorů. Zaplať Satan za to. Opatrujte se a děkuji moc všem svým věrným fanouškům. Dnes je tento příběh věnován vám, moc si vás vážím!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. ledna 2020

Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Faith in Chaos (2020)


UNBOUNDED TERROR - Faith in Chaos
CD 2020, Xtreem Music

 for english please scroll down

 Amulety vyřezané z lidských kostí. Dnes je obdivujeme, ale kdysi kvůli nim musel někdo zemřít. Bývaly to divoké doby, plné žhavého death metalu, plesnivých katakomb, nekonečných exhumací. Na nějakou tu špínu se nehledělo a kapely hrály hlavně srdcem. Vyměňovaly se kazety, posílaly psané dopisy a každá nová deska byla malým svátkem. Také jste někdy čekali dlouhé hodiny před obchodem, než si budete moci koupit nový death metal? Pokud ano, potom pro vás bude určena i novinka španělské legendy UNBOUNDED TERROR, kapely, která datuje svůj vznik až do roku 1991.

 Staré psy novým kouskům nenaučíš a je to jen dobře. Byl bych pravděpodobně dost překvapený, pokud bych si desku pustil a z přehrávače by se na mě vyhrnula lavina moderních riffů. Ještě, že se tak nestalo! Pochválen buď starý, rezavý smrtící kov! UNBOUNDED TERROR jej hrají přesně podle mých představ. Nevymýšlejí nic nového, ale stále dokáží vytvořit náladu čerstvě otevřených hrobů. 



A tak beru znovu do ruky krumpáč a lopatu a jdu vykopat další hrob. Na náhrobku bude vytesáno do mramoru jméno UNBOUNDED TERROR. Kapela si to plně zaslouží, jejich death metal ve stylu BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, MALEVOLENT CREATION je doslova devastující. Kapela nezapomněla na dobrý zvuk v podání mistra Dana Swano a o monumentálním obalu Juanjo Castellana netřeba diskutovat. Jsem zkrátka a jednoduše ve svém živlu, zavřený navěky ve starých katakombách. Španělé samozřejmě nenahráli nejlepší desku dekády, ale já stejně nejvíc u nahrávek oceňuji uvěřitelnost, srdce, prašivinu a smrt. A té je na "Faith in Chaos" velké množství. Pokud jste se zrodili z popela death metalových kapel devadesátých let, tak neváhejte, pánové moc dobře vědí, jak nás roztrhat na kusy. Andělům zase hoří křídla a padají zmateně na zem. Čeká je zde jen utrpení, chaos a nenávist. U tohoto alba praskají víka od rakví, pukají lebky tlakem a hlavně, mám chuť si jej pouštět stále dokola. Death metal, u kterého odpadává maso od kostí!





Asphyx says:

Amulets carved from human bones. Today we admire them, but once someone had to die. It used to be wild times, full of hot death metal, mouldy catacombs, endless exhumations. Some dirt was ignored and the bands played mainly with their hearts. Tapes were exchanged, letters written, and each new album was a small celebration. Were you also waiting long hours before the shop to be able to buy a new death metal? If so, then for you will have a new album of the Spanish legend UNBOUNDED TERROR, a band that dates back to 1991.

You can't teach old dogs something new and it's just fine. I would probably be surprised if I played the record and modern riffs would come up from the player. Good thing it didn't! Praised be the old, rust death metal! UNBOUNDED TERROR plays exactly the music which I expect. They are not inventing anything new, but they are still able to create the mood of freshly opened graves.


So I grab my pickaxe and shovel again and go dig another grave. UNBOUNDED TERROR will be carved in marble on the gravestone. The band deserves it, their death metal in the style of BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, MALEVOLENT CREATION is literally devastating. The band has not forgotten a good sound is made by Master Dan Swano and the monumental cover by Juanjo Castellan. I am simply in my element, locked forever in old catacombs. Of course, the Spaniards did not record the best album of the decade, but I still appreciate the credibility, heart, scum and death as well. And there is a lot of death on "Faith in Chaos". If you were born from the ashes of the death metal bands of the 1990s, don't hesitate, the gentlemen know very well how to tear us to pieces. The angels wings are burning again and they are falling to the ground in confusion. There is only suffering, chaos and hatred. In this album, coffin lids burst, skulls burst with pressure and most importantly, I want to play it over and over. Death metal, where the meat falls off the bones!


Tracklist:
1. Faith in Chaos - Intro
2. Hiding From the Light
3. Silent Soul
4. Insidious
5. Destroyed From Within
6. They Will Come From the Pain
7. Hated in Hell
8. The Destroyers of Hope
9. Engulfed By the Gods
10. Through the Flesh We Will Reach Hell

band:
Vicente Paya - Guitars
Portas - Drums
Faustus - Vocals/Bass
Juan - Guitars

pátek 17. ledna 2020

Recenze/review - CARCARIASS - Planet Chaos (2019)


CARCARIASS - Planet Chaos
CD 2019, Great Dane Records

 for english please scroll down

 Nevím jak vy, ale já mám rád dobré jídlo. S chutí navštěvuji restaurace, kde se nechávám hostit, ochutnávám ty nejlepší dobroty, jsem gurmánem, kterému na podnose přinášejí umělecká díla. S hudbou to mám velmi podobné. Jsem ze své podstaty (stejně jako u jídla) příznivec spíše klasičtější muziky, progresi si dávám do uší jen občas, kapela mě musí opravdu oslovit, přesvědčit mě. 

 Francouzští CARCARIASS mi letos naservírovali doslova hudební orgie. Na zlatém podnosu mi byla přinesena deska, se kterou jsem strávil opravdu dlouhý čas, neustále se k ní vracel a užíval si ji jako ty největší dobroty. "Planet Chaos" je jako dobré archivní víno, které si otevřete při zvláštních příležitostech. 


Většinou se snažím čtenářům připodobnit recenzovanou hudbu k jiným kapelám, aby měli alespoň lehkou představu o tom, co se na albu odehrává. S "Planet Chaos" je to ale velmi těžké. Možná starší desky CORONER nebo ATHEIST, CYNIC, francouzští MISANTROPHE, DEATH? Je to vlastně jedno, netřeba přirovnávat, CARCARIASS jsou pro mě natolik výrazní a zajímaví, že to vlastně ani nemusím. "Planet Chaos" je ale nejen gurmánskou ochutnávkou dobré muziky, ale také deskou, která vás vezme na dlouhý výlet do vesmíru. Je v ní tajemno, chlad i žhavá jiskra. Líbí se mi, jakým způsobem je složena, jak pálí, jak si mě postupně podmanila a přetvořila k obrazu svému. Pro mě osobně se jedná o zážitek, na který se pokaždé těším. Zatáhnu závěsy ve svém pokoji, přidám volume a pak se nechám unášet na vlnách fantazie. Pokud rádi ochutnáváte z pestré palety melodického a progresivního death metalu, tak neváhejte. Deska není na první poslech, musí se nechat uzrát, rozplynout na jazyku i v myšlenkách. Někdy je hrozně příjemné být gurmánem. Vynikající zážitek, děkuji!



Asphyx says:

I don't know about you, but I like good food. I like to visit restaurants where I get hosted, taste the best goodies, and I am a gourmet and they brings artwork on a tray. With music I have it very similar. I am by nature (just like with food) a fan of classical music, I only make progress in my ears occasionally, the band really has to speak to me, convince me.

This year the French CARCARIASS literally served me with music orgies. On the gold tray I was brought a record that I spent a really long time with, always returning to it and enjoying it as the greatest goodies. "Planet Chaos" is like a good vintage wine that you can open on special occasions.


Most of the time I try to compare music to other bands so readers can have at least a little idea of ​​what is going on in the album. But with „Planet Chaos“ it is very difficult. Maybe older CORONER or ATHEIST, CYNIC, French MISANTROPHE, DEATH? It doesn't really matter, no need to compare, CARCARIASS is so distinctive and interesting for me that I don't even have to. "Planet Chaos" is not only a gourmet tasting of good music, but also a record that will take you on a long trip into space. It has a mystery, cold and hot spark. I like the way how it is composed, how it burns, how it has gradually conquered me and transformed it into its own image. For me personally, this is an experience that I always look forward to. I pull the curtains in my room, add volume, and then let myself be carried away by the waves of fantasy. If you like tasting from a varied palette of melodic and progressive death metal, do not hesitate. The record is not captivating for the first listening, it must be matured, dissolve on the tongue and in thoughts. Sometimes it's really nice to be a gourmet. Excellent experience, thank you!



Tracklist:
1. Solar Invasion
2. Ultimate Escape
3. Apophis Impact
4. Star Implosion
5. High Speed Fury
6. Genetic Conformity
7. Saturn Vision
8. Battleground
9. Dark Empire
10. Letter from the Trenches
11. Dawn of the Dead
12. Psychotic Starship
13. Planet Chaos 


band:
Raph (Bass & Vocals)
Pascal (All Guitars)
Bebert (Drums)
Jerome T. (Vocals on new Album)



čtvrtek 16. ledna 2020

Recenze/review - GRAVEWÜRM - Funeral Rites (2020)


GRAVEWÜRM - Funeral Rites
CD 2020, Funeral Empire Records Ltd.

 for english please scroll down

 Kreslím po zdech symboly plné smrti. Sbírám zpuchřelé kosti, otvírám staré rakve a jsem napnutý, co v nich najdu za poklady. Většinou se jedná jen o vyděšené lebky, ale občas narazím na poctivou muziku. Nedávno jsem rozsekal rakev s názvem GRAVEWÜRM a nalezl v ní spoustu poctivé drásající muziky. Líbí se vám pradávný ryzí black thrash metal? Uctívali jste jako já v dobách svého mládí kapely jako HELLHAMMER, VENOM, NUNSLAUGHTER? Líbí se vám tvorba smeček AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM? 

 Pak by ve vaší sbírce neměla chybět ani deska "Funeral Rites". Naleznete zde vše potřebné k exhumaci svých vzpomínek, vyvolávání temných sil i pořádný kus nostalgie. GRAVEWÜRM vzešli z pekelných ohňů v devadesátých letech a zkušenosti jsou znát i na nové nahrávce. Mám rád, když mohu ochutnávat koktejl z ledu, špíny, tmy a nenávistí. Líbí se mi, když dokáže mé srdce kapela probodnout chladným ostřím. 



Je hrozně příjemné i v dnešní době potkat smečku, která hraje po svém, neohlíží se kolem sebe a nepodléhá současným trendům. Kreslím si dál symboly plné smrti a temnoty a jsem spokojen. Líbí se mi zvuk, vokál i celková atmosféra alba. Nejedná se samozřejmě o nic nového, ale to ani nechci. Raději rozsekám další víko od rakve, obětuji temnotě, užiji si jedinečné nálady. Zahalím svoji tvář do kápě, ponesu si dál svůj vlastní kříž i batoh plný hříchů. GRAVEWÜRM hrají opravdový, reálný metal způsobem, jakým se hrával v devadesátých letech. Obraťte kříže směrem dolů, plivněte do tváře všem prokletým. Cítím z jednotlivých songů velký chlad. Mrznou mi prsty a křehnou kosti. Nakreslené symboly hoří do noci. Tohle je opravdový metal s velkým M! Jednoduchý, jdoucí na dřeň, uvěřitelný, smrdící sírou. Válka s nebem! Smrt! Peklo a nenávist je v každém z nás! Ryzí black metalová deska, která vás spálí na popel! Amen!


Asphyx says:

I draw symbols full of death on the walls. I collect the bloated bones, open the old coffins, and I'm curious what I will find in them. Mostly just scared skulls, but sometimes I come across some honest music. I recently destroyed a coffin called GRAVEWÜRM and found a lot of honest music in it. Do you like ancient pure black thrash metal? Did you worship bands like HELLHAMMER, VENOM, NUNSLAUGHTER like me, when you were young? Do you like the creation of bands as AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM?

Then your collection should not miss the album "Funeral Rites". Here you will find everything you need to exhume your memories, evoke dark forces, and a good portion of nostalgia. GRAVEWÜRM originated from the hellfire in the 1990s and their experiences are also evident on the new album. I like it when I can taste a cocktail of ice, dirt, darkness and hatred. I like it when the heart can pierce my band with a cold blade.

It is very pleasant even today to meet a band that plays its own way, does not look around and are not follow current trends. I continue to draw symbols full of death and darkness and I am satisfied. I like the sound, vocal and overall atmosphere of the album. This is of course nothing new, but I don‘t expect anything new. I'd rather break another coffin lid, sacrifice to the dark, enjoy a unique mood. I will cover my face with a hood, carry my own cross and a backpack full of sins. GRAVEWÜRM plays a real metal in way as was played in the 1990s. Turn the crosses down, spit to the face of all the cursed. I feel a lot of cold from the songs. My fingers and my bones are freezing. Drawn symbols burn into the night. This is a real metal with a big „M“! Simple, to the marrow, believable, stinking sulphur. War with Heaven! Death! Hell and hate is in each of us! Pure black metal album that burns you to ashes! Amen!

Tracklist:
1.The Gate Of Darkness 
2.Funeral Rites 
3.Call Of The Reaper 
4.On This Night 
5.An Elder Tale 
6.Rabid Beasts 
7.Island Of The Sirens 
8.Torment From Below 
9.Sanctum Infernus 
10.Darkness Is My Destiny

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine