DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 17. října 2017

Interview - NEOCAESAR - The art stands for controlling of power and chaos.


Interview with death metal band from Holland - NEOCAESAR.

Answered Bart and Mike.

Translated by Duzl, thank you!

Recenze/review - NEOCAESAR - 11:11 (2017)


Ave NEOCAESAR! Your album “11:11” has been released since February 2017. I have to admit, that this album was a big surprise for me. It really kicks, let me tell you! The interesting thing was, that (like in the good old days) I listen to the album because of my friend´s recommendation. No Facebook, no internet. How do you feel about this album since it has been out for a while?

Ave Jakub! First of all, thanks for giving us the opportunity for this interview. We are very proud of the album, for reasons that you will find below in the answers to your other questions. Our goals for making this album were to be able to spread the music we all like to play best, give anybody who is into our type of death metal the opportunity to listen to it and/or buy it. And also to get noticed as a band so we could get some shows. For now: mission accomplished. We sold some CD’s to diehard fans and collectors, got some pretty good shows and now our music is downloadable on the internet, so our music is also available to metalheads who choose to listen to it digitally.


How did you made the new album? You are a band full of maniacs who have played in many other bands. And not just any bands but there were only famous bands. Have you ever had any problems with your egos? You are great musicians and you are together which does not have to be a good thing sometimes :). 

Musicwise, we’re all experienced and we know how to play our instrument. We have no trouble in dealing with each other’s ego’s.

I would like to know the whole process of creating a new album and writing songs. 

Actually it all started out when Mike asked me if I had some time to do a project; to write a couple of songs and find some people to record the songs with. I didn’t have much time available, jet we managed to write 4 complete songs and we had more songs in the pipeline. It was time to complete the line-up. Then with Michel and Eric we finished the 4 songs and arranged the rest of the songs.



You do everything by yourself. You composed the album, made the cover and published it. Have you thought about searching for a label to help you with promotion, and to be more known among fans?

We have tried to get a label, but it all took a long time negotiating with these labels. After a while, the CD was ready and we still didn’t find a label to suit Neocaesar. That’s when we didn’t want to wait any longer and decided to publish the album ourselves. By now, we are pleased to have signed a deal with XTREEM records from Spain. They will release the album 11:11 on December 5th. 

How did the first original idea of founding NEOCAESAR happened? I know that you met and know yourself from other bands (for example from SINISTER) but I would like to know the first idea, the impulse, and the source of founding the band. I do not know why but I think that it must have been some small pub in Holland, good beer…and you who started to talk to each other about founding a band after a few beers. :)

The actual ideas existed for a longer period already, like you say. It must have been like 10 years ago. A little while after meeting Mike again, ending about a decade of no contact, we were getting drunk at Michel’s place. Actually we were partying with Mike, Michel, Rachel and me. We noticed that we were almost the old Sinister line-up and thought we should start a band that is the real Sinister. It was a drunk night’s talk. Just in 2013 Mike seriously asked me to start a new band together.


Who is the author of your lyrics on 11:11 and what are the lyrics about? Where do you find inspiration for the topics?

Mike is responsible for all the lyrics, I’m gonna ask Mike to answer this:

(Mike) The inspiration for my lyrics I get out off everyday life, things I read when I search answers from the unknown, visions and occult texts. The lyrics I write are stories which can create awareness. Sometimes you must stop and observe what is happening around you. The small things but also the bigger picture. Lots of things are hidden from us due to religion or just to keep the people stupid to follow. Others got lost in time. It’s a very large puzzle with very small pieces. For me the way to get those pieces is to scour the internet, YouTube and books.




Who did the cover for 11:11? I really like it. How did you choose the motive?

Mike had the idea for making our own seal, he really thought it through. The art stands for controlling of power and chaos. In the seal, there’s all a different representation of chaos. Put them together and it creates an amazing power. The cover seal is a creation from ancient times. This can not be wheeled by one, but only through unity. As it wheels power of creation, forces of chaos and ancient visions. Neocaesar is an unity, an entry and the rise. The lyrics form an alignment with the seal and are tales to get more awareness of the powers. Some of visions which could have been, others from a dark past and others will be a momentum in the future. 




The sound of this album is great. It is dark, dense and sharp at the same time. In which studio did you record the album? Were you able to have any comments as a band about the final sound and mastering?

Thanks Jakub, we will take that as a compliment, as we did all recordings ourselves. We didn’t go into a studio at all. We recorded the drums ourselves in a couple of days in a small rehearsal room of a friend of mine. The guitars/bass/vocals were done at my place, in a small spare room that I have. With some tips of acquaintances I managed to do all mixing and mastering myself at home. The old-school sound is what we aimed for.


Today, you are more like veterans. When you compare your beginnings and the present, do you think the time has changed? I mean the attitude of fans, labels, promoters, and so on. I often hear that “it is not the same as it used to be”. What do you think?

Hahaha, funny that you say so. On our last Check mini-tour I noticed that we generally still have the same audience as 25 years ago. Only now they’re 25 years older, as are we. I enjoy meeting every single person that I get to talk or hang out with and have a few good laughs with. About the labels, promoters and so on; of course it has changed. It would be creepy if everything was still the same as it was…

Nowadays, many people download music online and they only use its digital form. How do you fell about this issue? I would like to know your musician´s opinion. 

It’s an evolution you cannot stop. It gets harder for small bands to make a CD, as it will only sell a few CD’s. It’s natural progress and we accept it and deal with it.

In October, you had a tour with Czech band HYPNOS around the Czech Republic and Slovakia. I saw you perform in České Budějovice and I have to say that your performance was excellent! The concert was like from the 90s! How did you enjoyed the concert? What do you think about Czech fans? 

I had a blast! Playing live is what we do it all for. We had a great time and all people we met were awesome and friendly. You too Jakub, we had a few good laughs at the bar didn’t we?


When I look on the Dutch death metal scene, I feel that it is really great. A lot of great bands, magazines, labels. But that is how I see that as a Czech person. How is the real death metal scene in Holland?

We have a good scene. Plenty of opportunity to see bands live, and we have a lot of festivals. I am glad to live in Holland.



What are NEOCAESAR´s plans for the next few months?

Especially play shows and look for more shows. Beginning 2018 we will start with writing new songs.

Thank you so much for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thanks Jakub, for the good wishes. Thanks for the support to the scene, you rock!

pondělí 16. října 2017

Recenze/review - AVENGER - Mír v harému smrti (2017)


AVENGER - Mír v harému smrti
CD 2017, HELLSOUND Productions

for english scroll down please

Malý křížek u cesty s obrazem Panny Marie. Touha zažít rozhřešení. Chodíval sem každý den. Modlil se, rozjímal. Zmítal s ním vnitřní boj. Nemohl se rozhodnout a nevěděl, že nedaleko se odehrávaly temné obřady plné okultních sil. Nakonec podlehl volání vlastní krve. Peklo se ukrývá v každém z nás!

AVENGER, jméno nejen na české black/death metalové scéně více než známé. Letos přicházejí s novým albem, bez tympánů, s novým vokalistou. Jsou trošku jiní než jak je známe z dřívějších nahrávek, přesto jasně definovatelní, s vlastním originálním rukopisem. Obraťte prosím všechny kříže směrem dolů, staří rouhači se vrátili. Mocně a hlasitě. 

 

Na "Mír v harému smrti" nejvíc oceňuji především velký cit kapely pro černé melodie a atmosféru. Člověk si opravdu připadá jako při rozhovoru s nějakým našeptávačem. Album má velmi dobrý zvuk, i když osobně bych jej klidně trošku víc ušpinil. Na nového zpěváka jsem si musel chvilku zvykat, ne ve všech momentech je mi jeho hlas příjemný, ale byla to otázka několika poslechů. Ošklivý je obal, příliš mi nevyhovují některé rozjímací pasáže. Jako celek je ale nahrávka velmi dobrým kovovým zásekem. AVENGER zdá se nestárnou, jsou dál plně oddáni základním myšlenkám kacířství. Znát je to hlavně v textech, které jsou opět skvělé. Zase tak moc českých kapel je v rodném jazyce neumí. Asi se večer vydám do nedaleké kaple, obrátit pár nevěřících na pravou černou víru. Velmi dobré album!


Asphyx says:

A small cross with a picture of the Virgin Mary by a path. A desire to experience a repentance. He prayed, meditated. He had an internal fight with him. He couldn´t decide and he did not know that not far enough were happening dark rites full of occult powers. In the end he succumbed to the calls of his own blood. The Hell is hiding inside each of us!

AVENGER, this name is well known not only on the Czech black/death metal scene. This year they came with a new album, without drums and with a new vocalist. They are a little bit different than we know them from their earlier albums but you can still recognize them. They have their own signature. Please, turn all crosses upside down, the old burglars returned. Loudly and significantly.


What I like the most about the album “Mír v harému smrti” is the great feeling for black melodies and atmosphere which this band has. Man really feels like he talks to a whisperer. The album has an amazing sound but personally, I would appreciate to have the sound dirtier. I had to took some time to get used to the new vocalist because his voice was not the best for me at some passages, but for me it was just about listening to it for a few times and then I get used to it. The cover is ugly, what is not the best for me are the meditating passages. As a whole, the album is a great metal punch. AVENGER do not age. They are fully devoted to the basic ideas of heresy. You can especially tell from the lyrics which are amazing, as usually. There is not a lot of bands who know how to do that in the native language. I think I will go to a nearby chapel in the evening to turn a few unbelievers to the real black faith. Very good album!

Tracklist:
1. V Harému Smrti
2. V Bezbřehé Samotě
3. Starší Než řeč
4. Spektrum
5. Rusínova Bitva
6. Řeka
7. Cesta Svobody
8. Vnitřní Vesmír
9. Fragment
10. Mír

band:

Radek Popel - vocal / 
Jirka Kocián - guitar / 
František "Infernits" Vávra - bassguitar / 
Petr "Rámus" Mecák - guitar / 
Honza Kapák - drums

Order AVENGER CD´s, LP´s and T-shirts at: ramus.avenger@tiscali.cz

Recenze/review - KARNAR - Take Their Heads (2017)


KARNAR - Take Their Heads
EP 2017, vlastní vydání

Mám na stole hromadu CD k recenzím. Čekají na mě, lákají k poslechu. Zavřu oči a abych byl spravedlivý, tak nechám rozhodnout náhodu. Vytáhnu italské death metalisty KARNAR, vložím je do přehrávače a prohlížím si booklet. Nejdříve kývám jen tak hlavou, očekávám další z řady stejných progresivněji laděných death thrashových alb. Jenže pak mě ta změť riffů zaujme. Přitahuje mě, láká k opětovným setkáním.

Jedná se teprve o první EP kapely, které má být ochutnávkou, návnadou. Musím říci, že na mě funguje. Objevuji stále nové nápady, líbí se mi zvuk (s přihlédnutím, že je to prvotina). Snad jen ten obal by chtěl trošku víc propracovat. To jsou ale drobnosti, které se dají odpustit. Hlavní je hudba a ta je nebývale pestrá. Skrz klasický death thrash se jako nějaká pavučina rozpínají progresivní prvky. Výsledný dojem je vyloženě podmanivý. Tedy alespoň pro mě.


Pro mě osobně hlavní a nejdůležitější věc, kterou z "Take Their Heads" cítím, je obrovská porce roztodivných emocí a nálad. Italové zacházejí s progresivitou a technikou velmi citlivě, zbytečně to nepřehánějí. Hlavní je pro ně vždy nosný riff, melodie a hravé prvky jsou dávkovány s rozumem. Troufám si tvrdit, že o téhle smečce ještě uslyšíme. Líbí se mi takové to hmatatelné nadšení a energie, které můžete potkat na každém kroku. Občas se sice kapela nevyhne chvilkovým monotónním pasážím, ale to bych přičítal celkové produkci, která by zasloužila ještě doladit. Každopádně, KARNAR jsou pro mě velmi milým překvapením. Tenhle progresivní technický death thrash metal totiž řeže tou správnou stranou čepele! Doporučuji!


sumarizace:

Italská, progresivní death thrash metalová kapela KARNAR, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich album "Take Their Heads" je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je EP nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Album se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death thrash metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesníl! Doporučuji!

Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Italy, progressive death thrash metal band KARNAR. Their album "Take Their Heads" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the EP is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Both songs are tasty, urgently, however, relaxing. The single is for me a kind of meditation. Progressive death thrash metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend!

band:
Marius - Guitar
Marco - Drums
Ale - Vocals
Tommy - Bass

A few questions – interview with Death/Thrash Metal band from Italy - KARNAR.


A few questions – interview with Death/Thrash Metal band from Italy - KARNAR.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Replies "Marius" (Composer - Guitar):

The Karnar project officially begins in 2016, but the production of material and the search for lineup starts a few years ago. Our style is not easily be framed in a single sector, We try to do something original, with different influences that are mainly attributable to Death / Trash metal.

Where were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We record almost all by ourselves. Guitar and bass were recorded at home; voice and drum, in a recording studio. The sound, mix, produce and master were treated by myself (Marius - guitar). We think that a self-produced CD is more satisfyng.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

All the songs of "Take Their Heads" were released in a digital version, fully available on our Youtube channel. Soon we will print the cd in a limited edition to propose it to the public during live.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics are written by Ale and talk about human condition, how people get influenced by the media, superstition, church and politics; the message we would like to convey is simple: stop believing what they want you to believe and think with your own mind.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The logo was created by a friend of ours, then it has been slightly modified. Cover art is a design that was made by a Novara artist and friend, Giorgio Manzini aka "Green Man". It was made using only a simple black pen, a job that can require many months. The social networks are extremely important and can help us.



Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

In this moment we do everything without labels. We do self-promotion, and we try to find contacts and let us know through the web. I do not rule out a collaboration with any label.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I have been inspired by many bands but I can mention Death, Blundering, Atheism, Carcass, Sepultura. 


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, we chose not to send the material to anyone. We want to focus only on ourselves.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We are also working for that. Unfortunately Italy is not ready for our musical genre, "but also for metal in general". The clubs are really few, and the emerging bands make a huge effort to find dates to be able to play. For the moment we can confirm the date of September 24th at Cassano D'adda (MILAN), "The One Metal Live", as Guest on "BE UNDER ARMS".



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

In this moment our only goal is to make concerts. Soon we will try to produce another video clip for our Youtube channel. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our official channels 

Facebook page


YouTube channel 


For any communication, our e-mail is karnarband@gmail.com

Thanx for the interview.

Thanks to you and the drafting of Deadly-Storm for this opportunity.... greetings to readers! 

neděle 15. října 2017

Recenze/review - BELOW - Upon a Pale Horse (2017)


BELOW - Upon a Pale Horse
CD 2017, Metal Blade Records

Potkal jsem démona na černém koni. Usmál se na mě podivným šklebem a zamával kostnatou rukou. Vrátí se, cítím to ve svých starých kostech. Vezme mě s sebou. Poletíme chladnou krajinou, do tváře mě bude šlehat ledový vítr. Těším se, těším se do země nikoho.

Epický doom metal je stylem, který mě provází od mého mládí. Je sice pravdou, že tenkrát jsem ho spíš odmítal, připadal mi pro "staré" a roztahaný a nudný. Postupem času jsem ale pro něj dozrál a dnes mi připadá, že jsme si souzeni. Ne každý den, ale mívám nálady, kdy bych nic jiného neposlouchal. Pokud to máte nastavené podobně jako já, určitě by vám neměli uniknout švédští BELOW. Kapela, která velice umně kombinuje pradávné doom a heavy metalové přísady.



Pokud budeme poslouchat "Upon a Pale Horse" pečlivě, určitě se neubráníme srovnání třeba s takovými CANDLEMASS, BLACK SABBATH, v některých momentech snad i KING DIAMOND a MERCYFUL FATE. Není to zase tolik důležité, inspiraci hledá každý. Zajímavé je spíš to, že BELOW dokázali opět složit album, které se vám doslova dostane pod kůži. Je po okraj narvané chladem, smutkem, temnými fantaziemi, náladou pohřebních hostin i silou dávných časů. Vše plyne pomalu, jako voda v klidné řece. Riffy se převalují, Mr. Zeb běduje nad osudem nás všech a jako celek je deska neskutečně jiskřivá. Už teď se těším, že mě zase Cháron převeze na druhou stranu. Už aby to bylo. Budu cestou poslouchat novou desku "Upon a Pale Horse". Skvělý heavy doom metal!


Asphyx says:

If you listen to the album “Upon a Pale Horse” carefully, you will certainly compare it with bands like CANDELMASS, BLACK SABBATH and at some moments even with KING DIAMOND and MERCYFUL FATE. It is not that important because everyone tries to find inspiration somewhere. But what is important and interesting is, that BELOW again managed to make an album which will literally go right under your skin. It is filled with coldness, sadness, dark fantasies, funeral moods and the power of ancient times. Everything goes slowly, just like water in a quiet river. The riffs roll, Mr. Zeb laments over our destiny and this album is very sparkling. I am already looking forward to be taken to the other side by Cháron. I cannot wait. During the journey I will listen to the new album “Upon a Pale Horse”. An excellent heavy doom metal!

Tracklist:
01. The Plague Within
02. Disappearing into Nothing
03. The Coven
04. Upon a Pale Horse
05. Suffer in Silence
06. Hours of Darkness
07. 1000 Broken Bones
08. We Are All Slaves

band:

Zeb - Vox
Hedman - Bass
Paud - Guitar
Berg - Guitar
Doc - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto čtrnáctý - Děkuji ti, Freddy


Příběh sto čtrnáctý - Děkuji ti, Freddy

"Já se z tebe jednou fakt zblázním, seš blbej": nadávala mi na oko Kačenka. Nemohl jsem si to ale odpustit. Strašil jsem svoji milou velmi rád, dělalo mi dobře, jak se lekne a pak se přitulí. 

Měli jsem kdysi s Kytkou několik osvědčených nápadů, jak sbalit holky. Kamarád měl linkovaný sešit s okraji, kam si zapisoval, kdy mu jaká panenka dala pusu, kdy sex a podobně. Vypsali jsme kdysi dávno, ještě v osmé třídě základní školy soutěž, kdo jich dostane do postele víc. Nikdo vlastně nikdy nevyhrál, protože jsme si každý našli tu svoji jedinou a sešit se stal jen vtipným doplňkem při pitkách. Byl ale jeden nápad, na který nejde zapomenout.

"Musíš ji vzít na nějaké temné, tajemné místo, tam ji trošku vystrašit a ona se pak bude bát. Jsou pak povolnější": diskutovali jsme někdy v patnácti na školním dvoře, schováni pod malou stříškou, aby na nás nebylo vidět, jak taháme a šlukujeme ukradená cigára. Tvářili jsme se děsně vážně. Mě ten nápad přišel neskutečně dobrý. Začal jsem jej hned používat. Jako obrýlený intelektuál jsem budil důvěru hlavně u chytřejších, stejně založených dívek. Jejich rodiče jsem při nedělním obědě obloudil slušnou mluvou, znalostí literatury a vizáží neškodného kamaráda. Co na tom, že při odpolední procházce už měla jejich dcera moji ruku v kalhotkách a byla navnaděna na výlet k nám na chalupu. 

Vozil jsem je tam pod záminkou, že se budeme učit (dodnes nechápu, že je se mnou pouštěli, asi jsem vypadal fakt jak trotl). K tomu nikdy nedošlo. Jenže mladá chytrá děvčata nejsou žádné rádodajky, musí se přesvědčovat. A já měl připravenou kazetu se seriálem Freddy Krueger, která působila obzvláště v sychravém podzimu velmi uvěřitelně. Dívky se bály dojít i na záchod. Kýžené šlo pak jak po másle. A protože jsem přemýšlivý kluk, pořídil jsem si i masku Freddyho a v příhodném okamžiku, kdy byla slečna ponořena do děje z videorekordéru, jsem na ni vybafl z temné chodby. 

První, dcera učitele češtiny, z velevážené rodiny, mi utekla v úleku z chalupy a já ji pak v masce (blbec) honil po horách. Našel jsem ji na autobusové zastávce. Chudáka počůranou strachy (promiň Šárko, musel jsem to napsat, dnes už je to jen milá vzpomínka). Nutno dodat, že slečna byla tak vyděšená, že nezamhouřila oko, musel jsem spát s ní v posteli, ale bez jakýchkoliv jiných, než utěšujících dotyků. To se nepovedlo. Druhá dívka, tentokrát ze sídliště, od otce velkého hospodského bijce, mě kopla mezi nohy a běžela do kuchyně pro nůž. Málem mě kuchla. Tak jsem s tím radši přestal. Aspoň že se zasmála a když mi z podbřišku odezněla bolest, tak jsem si i užil. Takže vlastně v pořádku.


Jenže s Káčou to bylo úplně jiné. Ona se bála ráda. Musel jsem ji sehnat všechny díly na videokazetách a nutno rovnou dodat, že bývala po shlédnutí vždy velmi divoká. Na chalupě mě sice "přinutila" k muckání v masce jen jednou, tohle mě přišlo už trošku morbidní, ale byl to jeden z nejlepších zážitků v mém životě. Vždycky se lekla, na oko zanadávala a pak byla jak tsunami (rozjetá mašina, jak říkal Kytka, lépe řečeno). No, nevyužijte toho. Nevím, co jí i všechny ostatní na úchylném manikakovi s popáleným ksichtem tolik fascinovalo, ale v devadesátých letech byl pro mnohé Freddy Krueger z Elm Street velkým "hrdinou". Masový vrah a školník, psychicky narušený jedinec z nočních můr byl všude. Obestírala ho nepřeberná snůška vtipů, narážek a když pak Debustrol vydal v roce 1991 u Monitoru Neuropatologa, na zdi měl jejich plakát snad každý. Kačenka nebyla výjimkou.


"Vezmi si zase tu masku, prosím": žadonila, když jsme šli z kina. Víkendový filmový maraton s názvem Bojíte se rádi? začínal vždy ráno od osmi a končil o půlnoci. V kině Oko, na Mírovém náměstí, pod přísným dohledem důchodkyň - uvaděček. Káča byla vždy tak nažhavená, že jsme si museli při polední přestávce odskočit k nim domů do sklepa. Ještě, že mi mezi vzdycháním neříkala Freddy. Masku jsem měl bezpečně uloženou na chalupě a tak jsem aspoň naznačoval ostří na prstech a zpíval: "Jedna dvě, Freddy jde..." a tvářil se, že mám popálenej obličej (což mi zase tolik práce nedalo, vzhledem  k tomu jak vypadám).


Bylo to zvláštní. Mé kamarádky, v čele s Kačenkou, byly chytrý holky. Někdy až moc. A všechny je Freddy doslova fascinoval. Až jsme si s klukama někdy říkali, jestli je to normální. Já měl rád spíš pana Hitchcocka, ale co by člověk pro svoji milou neudělal, nemám pravdu? Obzvláště pod příslibem úžasného sexu, že ano? Odpolední představení jsme strávili vlastně zakousnutí jeden do druhého. Štastní, občas vylekaní z některých scén. Dnes už vlastně hororová klasika, která moc mladých asi nevyděsí. My se báli a báli jsme se moc rádi.


Nejlepší zážitky s Kačenku a Freddym mám ale stejně z chalupy. Ono když se setmí, do střechy bouchá nakloněná borovice a stoletá chalupa vydává vrzavě dřevěné zvuky, vše vynikne v úplně jiných barvách. Zapálené svíčky, mihotavé stíny, v dálce vyjící pes, noční skřehot ptáků. Člověka tohle všechno přenese a navnadí do úplně odlišné atmosféry. V pravý okamžik vytažená maska, k tomu od babičky záměrně upletený svetr s červenými pruhy (kde mám prosím tě sehnat krvavou červenou vlnu, co to zase je?), dělali doslova divy. 


Jednou jsem to přehnal, to jsem si u souseda půjčil motorovou pilu a v chodbě ji nastartoval. Byl jsem trošku opilej (spíš víc) a svoji milou tentokrát DOOPRAVDY vyděsil hodně moc. Lekla se, byla v lehkém šoku a musel jsem jí opláchnout studenou vodou. Raději jsme s tím už přestali. Zůstalo jen u filmů, u muchlování a dlouhého vyprávění a vymýšlení příběhů na motivy těch, které se odehrávaly na Elm Street. Byly plné napětí, ale také smíchu, protože jsme často u kyselého vína dlouho nevydrželi mít vážné tváře. Prcalík vždycky říkával, děkuji ti Freddy, díky tobě jsem si vždycky parádně zašukal. Měl svým způsobem pravdu. 

Znáte to...

Freddy Krueger se narodil v ohni požáru, který vypukl ve starém ústavu pro choromyslné na Elm Street; byl nemanželským dítětem krásné schizofreničky, která zemřela při porodu. Matčiny výkřiky bolesti byly první zvuky, které slyšel. V dospělosti pracoval jako školník na střední škole ve Springwoodu, oženil se a měl dceru.

Freddy Krueger, ve filmech proslavený coby psychopatický vrah ze snů, začal zabíjet už jako živý. Jeho pokřivená mysl si vybrala jako první mladičkou holčičku Amy. Tehdy konečně našel Freddy smysl života. Ovšem policie jednoho dne vtrhla do kotelny, kde pracoval jako údržbář, a našla rozkládající se tělíčka desítek dětí. Byl zatčen, ale měl geniálního obhájce, který našel nesrovnalost v dokumentu domovní prohlídky, a byl propuštěn.

Rodiče ze Springwoodu zuřili a vzali zákon do vlastních rukou. Zapálili Freddyho kotelnu, kde vrah uhořel. Tehdy si rodiče mysleli, že viděli konec Freddyho Kruegera, noční můra ovšem právě začínala. Freddy se vracel v nočních můrách jejich dětí a zabíjel je s fantazií džina z Aladinovy lampy.

"No řekni mi má milá, nepřipomíná ti támhleten stín pána v klobouku? Cože, že se mi to zdálo? Kdo ví...?!": začínal jsem vždycky vyprávět a po zádech nám pomalu začal přejíždět příjemný mráz. Inspirovalo mě to natolik, že jsem pro svoji černo modrou vílu, jinak neskutečně křehkou, milou a chytrou dívku, sepsal několik hororů. Četla je ráda, říkávala mi, že je jednou vydáme a budeme bohatí. Pár jich mám ještě schovaných. Jen nevím, jestli by se jich dneska ještě někdo bál. Jsou spíš tajemné, než krvavé. Na Freddyho ale určitě nemají, ten už se dávno stal legendou. Alespoň tedy pro nás, pro kluky a holky, kteří chodili v devadesátých letech v Boleslavi na panely poslouchat metal.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. října 2017

Recenze/review - PAGAN ALTAR - The Room Of Shadows (2017)


PAGAN ALTAR - The Room Of Shadows
CD 2017, Temple of Mystery Records

for english please scroll down

Už dlouhá léta miluji atmosféru starých opuštěných katedrál. Procházím se mezi klenutými oblouky, naslouchám dávným příběhům. Čtu si ve freskách, čichám zatuchlinu hrobek. Slyším tichý šepot věřících, potřebuji zklidnit svoji mysl. Otáčím volume na svém přehrávači a nechávám se unášet na vlnách nové desky PAGAN ALTAR.

Doom heavy metaloví mohykáni, s úžasným vokálem mistra Terryho Jonese, který již bohužel není mezi námi. Příběh jedné legendy, hudba z vyšších sfér, magická esence okultních obřadů. Zhudebněné ozvěny, příběhy ze záhrobí. "The Room Of Shadows" ke mě promlouvá vznešeně a kovově.




"The Room Of Shadows" je dílem ze starých dobrých časů, u poslechu zavzpomínáme na MANILLA ROAD, BLACK SABBATH, CIRITH UNGOL, PENTAGRAM, TROUBLE. Album je ošetřeno perfektním zvukem i obalem. Hlavní je ale hudební obsah a tady si nejde novinku nezamilovat. Připomíná mi rozjímání nad ohmatanými gramodeskami. PAGAN ALTAR v sobě mají neskutečnou sílu, jiskřivost temných stínů. Jsou smutní, připomínají mi chorály z podsvětí. Riffy až bolestivě řežou, rozkládají mě na malé částečky, aby mě následně zase slepili v ledový celek. Vždycky se budu klanět podobným kapelám, vždycky budu našlapovat tiše, když začnou hrát. Album mám již dlouho v předních řadách své soukromé diskografie. Povedlo se na výbornou. Heavy doomový křišťál, vybroušený k dokonalosti. Úžasná deska!


Asphyx says:

For years, I have been loving the atmosphere of old abandoned cathedrals. I am waling among the arched arches and I listen to old stories. I read the frescoes and smell the death in the tombs. I hear the quiet whisper of the believers, I need to calm down my mind. I turn up the volume on my player and I let myself to go with the waves of the new album by PAGAN ALTAR

Doom heavy metal Mohicans with great vocal of Terry Jones who sadly is no longer with us. A story of one legend, music from the higher spheres, the magic essence of occult ceremonies. Musical echoes, stories from the world beyond. “The Room Of Shadows” goes to me so majestically and metal.

“The Room Of Shadows” is an album of the ancient times and when you listen to this album you will remember bands like MANILLA ROAD, BLACK SABBATH, CIRITH UNGOL, PENTAGRAM, TROUBLE. The album has a great sound and cover. But the most important thing is the music content and you cannot help yourself but love this album. It feels like contemplation about old LPs. PAGAN ALTAR have an unbelievable great power and sparkle of dark shadows. They are sad, seem like chores from the world beyond. The riffs cut with pain, they break me up into small pieces to then put me together again into one frozen piece. I will always bow to similar bands, I will always worship similar bands, I will always idle quietly when they start to play. This album has been in the first lines of my personal discography. It is excellent. Heavy doom crystal which is polished to its perfection. Amazing album!

Tracklist:
1. Rising Of The Dead
2. The Portrait Of Dorian Gray
3. Danse Macabre
4. Dance Of The Vampires
5. The Room Of Shadows
6. The Ripper
7. After Forever

band:
Terry Jones: Vocals/ Alan Jones: Guitar/ William Gallagher: Bass/ Dean Alexander: Drums.

pátek 13. října 2017

Recenze/review - THE SPIRIT - Sounds From The Vortex (2017)


THE SPIRIT - Sounds From The Vortex 
CD 2017, Eternal Echoes

for english scroll down please

Běžím mlhou dál, srážejí se mi na tvářích studené kapky ledové vody. Nevidím, neslyším, jsem ztracen v nekonečném lese zapomnění. Nejednou strom, opuštěný a holý jako neštěstí. Na něm visí oběšenec. Jazyk vyplazený, tělo svěšené a točící se v lehkých poryvech větru. Zastavím se, otřesu mrazem v zádech. Otočí ke mě svoji mrtvolnou tvář, vytřeští oči do temnoty a promluví jasně a zřetelně. Krve by se ve mě nedořezal.

Běžím dál a pořád poslouchám novou desku německých THE SPIRIT. Ti letos debutují se svým albem "Sounds From The Vorte". Přijměte prosím pozvánku do samého pekla, podávat se bude oheň, síra, smrt a black death metal.


"Sounds From The Vorte" jsem poslouchal rád a často. Hovoří ke mě řečí, které rozumím. S odkazy na polskou i norskou metalovou školu. S obrovskou porcí temnoty navíc. S ledovým otiskem v motivech, se šílenstvím a prázdnotou opuštěných hrobů. THE SPIRIT nejsou ničím výjimeční, ani stylotvorní, ale předkládaný materiál je na velmi vysoké úrovni. A to jak po stránce skladatelské, tak i zvukové a produkční. Sklady odsýpají rychle a zběsile, s nezbytným chladem a černotou. Slyším, že Němci jsou své záhrobní práci plně oddáni a zcela je pohlcuje. Z alba je to cítit a já nemohu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Ano, takhle zní peklo! Skvělý black death metal, který vás vezme na nekonečný výlet na onen svět!



Asphyx says:

I am running in the fog, drops of frozen water are condensing on my cheeks. I cannot see nor hear, I am lost in an endless forest of oblivion. Suddenly, there is a tree, abandoned and bare as a misfortune. There is a hanged man on it. His tongue is out of his mouth, his body hangs and spins in the slight wind. I stop and shake with the frost behind me. The man turns his dead face to me, he spreads his eyes to the darkness and he clearly speaks. I cannot move. 

I go further and I still listen to the new album German THE SPIRIT. This year they released their album “Sounds From The Vorte”. Please, accept the invitation to the Hell, you will taste the fire, sulphur, death and black death metal. 

I have been listening to the album “Sounds From The Vorte” many times and I really enjoyed it. It speaks to me with the language I do understand. There are links to Polish and Norwegian metal schools. With a huge portion of darkness. With an ice mark in the motives, with the madness and emptiness of abandoned graves. THE SPIRIT are nothing extraordinary or stylistic but the material they do is on very high level of music. And not only on the case of composing, sound and also production. The songs goes really nicely, fast and frantically with the necessary portion of coldness and blackness. I can hear that those Germans are fully devoted to their graveyard job and it completely absorbs them. And this is what you can clearly hear from their album and I cannot do anything else, just to give it high marks. Yes, this is how the hell sounds! Great black death metal which will take you on an endless trip to the other world!

TRACKLIST
1. Sounds from the Vortex  (2:29)
2. Cosmic Fear  (4:27)
3. The Clouds of Damnation  (7:15)
4. Cross the Bridge to Eternity  (6:15)
5. Illuminate the Night Sky  (5:44)
6. The Great Mortality  (5:35)
7. Fields of the Unknown  (6:17)

LINE-UP
MT - Guitars & Vocals
AK - Guitars
AT - Bass
MS - Drums

https://www.facebook.com/thespiritband

čtvrtek 12. října 2017

Recenze/review - DYSCARNATE - With All Their Might (2017)


DYSCARNATE - With All Their Might
CD 2017, Unique Leader Records

Kladivo musí bít, dokud to jde. To je stará známá metalová poučka. Vytanula mi na mysli, když jsem viděl "budovatelský obal" nové desky britských DYSCARNATE. Kapela, která nám opět předkládá zahuštěný, moderním způsobem zahraný death metal šmrncnutý thrashem. Při poslechu člověk zavzpomíná na PYREXII, DYING FETUS, MISERY INDEX, ale i třeba JUNGLE ROT. Pánové jdou ale dál, umně do svých skladeb vkládají melodické, temné prvky. Novinka je tak velmi chutným soustem, energetickým nápojem plným toho nejostřejšího koření. Samozřejmě s nezbytnou iontovou náplní. DYSCARNATE jsou na mě v některých momentech až příliš "sekající", ale musím uznat, že jako celek nová deska funguje velmi dobře.


Je ale také pravdou, že "With All Their Might" občas ztrácí na tlaku. Jakoby se kapela rozmýšlela a nevěděla co hrát dál. Ve výsledku jsou to ale jen drobnosti, kousky krvavé skelné vaty, které mi nejdou pozřít. Může to být ale jen můj subjektivní pocit, to nezastírám. DYSCARNATE jsou dokonalí po zvukové stránce, po technické, po produkční. Jen mi chybí trošku té živočišnosti. Takový ten moment, kdy si řeknete:"Jo, to je přesně ono!" Nejvíc se mi nakonec stejně líbí, když hrají thrashové pasáže, ty totiž mají v sobě nejvíc kopajících efektů. Desku bych tedy doporučil spíše mladším ročníkům, kteří zajisté ocení album přeci jen trošku víc, než já, starý pes. Moderní death metal zahraný s občasnými výpadky vědomí. Dobrá, solidní nahrávka, které chvílemi nekouše.


sumarizace:

DYSCARNATE letos přicházejí s opravdu velmi dobrým materiálem. Jejich kombinace deathu a temnoty dělá mým uším více než dobře. Nejedná se sice o nic nového, ani objevného, ale jsem nadmíru spokojen. Líbí se mi jak zvuk, tak celková nálada alba, které řeže ostře a nekompromisně. "With All Their Might" mi připomíná atmosféru válečné vřavy. Všude kolem leží tisíce mrtvých a do ticha zní morbidní tóny DYSCARNATE. Hudba je zde velmi poctivá, jdoucí přímo od srdce. Osobně nejvíc oceňuji, že je nahrávka uvěřitelná, reálná a šíleně návyková. Svět je někdy bláznivý, ale novinka Britů je ještě šílenější. Desku si vyloženě užívám a přehrávám ji velmi často a rád. Death metalová nálož, která je syrová jako samotná válka!

Asphyx says:

This year´s album by DYSCARNATE is a very good material. Their combination of death and darkness brings more than a good music to my ears. This is not something new or unusual, however I´m very satisfied and happy. I like the sound and the whole mood of this album which is sharp and it cuts easily and stoutly. "With All Their Might" reminds me an atmosphere of a war babel. All around there are thousands of death people and in the quiet place you can hear the morbid tones by DYSCARNATE. The music is very respectable and it comes right from the heart. Personally I appreciate that the record is very believable, real and very addictive. The world is crazy sometime, however the new album by British guys is even crazier. I really enjoy this album and I listen to it very often and gladly. The death metal load which is raw like a war itself!


tracklist:
1. Of Mice And Mountains
2. This Is Fire!
3. Iron Strengthens Iron
4. Traitors In The Palace
5. To End All Flesh Before Me
6. Backbreaker
7. All The Devils Are Here
8. Nothing Seems Right


band:
Tom Whitty – Guitar & Vocals
Al Llewellyn – Bass & Vocals
Matt Unsworth – Drums


TWITTER